I. Supervize 1. Supervize - § Předmětem reflexe v supervizi je pracovní kontext a pracovní proces, s cílem poznat a pochopit, a tím se dostat k lepšímu přístupu ke klientům, kolegům nebo způsobům práce. § Zprostředkování náhledu na činnost, kterou člověk vykonává s cílem – - vyvarovat se chyb; - růst osobně a profesně; - potvrdit kvalitu činnosti. § Forma dohledu, která napomáhá tomu, aby konkrétní odborník byl schopen dělat svou práci co nejlépe. § Podpora práce ze strany zkušenějšího vůči méně zkušenému, která se rozvíjí v dialogu. § Předmětem dialogu je pracovní situace, kontext a postupy nebo vztahy pracovníka k profesi, ke klientům nebo spolupracovníkům, přičemž jeho smyslem je překročit bloky, jež brzdí tvořivost, spolupráci a kvalitní výkon. § Není to kontrola, neslouží dokazování neschopnosti nebo nekvality práce supervidovaného. 2. Znaky supervize – § Pomoc v práci. § Umožnění náhledu na práci. § Osobní vztah. § Dohoda o tom, co chce supervidovaný od supervize získat. § Obsah supervize řídí supervidovaný. § Proces supervize řídí supervizor. 3. Funkce supervize – § Vzdělávací – rozvoj dovedností, porozumění a schopností supervidovaných. § Podpůrná – uvědomování a zvládání emocí. § Řídící – kontrola kvality práce. 4. Zaměření supervize – § Případová – vztahy, pracovní postupy, způsoby řešení konkrétních problémů při práci s klientem. § Týmová – vztahy a komunikace mezi členy pracovního týmu. § Manažerská – způsoby a styly vedení a řízení pracovníků. 5. Formy supervize – § Individuální. § Skupinová. § Týmová. II. Kontrakt Kontrakt uzavírají zadavatel supervize, supervizor a supervidovaný. Jeho smyslem je průhledně vymezit, co očekávají všechny strany od supervizního procesu, určit jejich odpovědnost a stanovit bezpečný rámec pro společnou práci. Kontrakt obsahuje – § Podmínky poskytování supervize – frekvence, délka sezení, kdy a kde bude supervize probíhat, případně další podmínky. § Odpovědnost supervizora – je důležité zjistit, jaká očekávání všech stran by supervize měla plnit, a dojednat, za co je supervizor zodpovědný. Externí supervizor má moc delegovanou vedením organizace. Moc a odpovědnost supervizora by měly být v souladu s účelem supervize. § Odpovědnost supervidovaných – dodržovat docházku, brát spolupráci v supervizi vážně a využívat ji ke svému učení a profesnímu růstu. To znamená, že se má na supervizi aktivně připravovat, promýšlet předem témata, zakázku. Vůči supervizorovi musí být otevřený a pravdivý, musí mu dávat najevo zpětnou vazbu ohledně rozvíjející se spolupráce, a to i v negativních emocích a názorech, respektovat své potřeby a hranice, stejně jako potřeby a hranice druhých. Být ochoten pracovat nejen na svých tématech, ale i na tématech druhých. § Kdo a jak bude o supervizi informován – jaké informace budou předávány, komu a za jakým účelem. Supervidovaní musí mít právo veta ohledně informací ze supervize, které si nepřejí sdělovat nikomu mimo supervizi. Bezpečí je možno zajistit např. tak, že supervidovaní sami vypracují zprávu a supervizor ji schválí nebo supervidovaní schvalují zprávu supervizora. § Kritéria úspěchu supervize – je vhodné stanovit indikátory – měřitelné znaky nebo parametry splněného očekávání a způsob jejich hodnocení. Tato kritéria bývají vyjednávána až během supervize – jako součást upřesňování zakázky a očekávání. To podporuje převzetí odpovědnosti supervidovaných za supervizní proces. § Časový plán – jestli je supervize plánována na určitý čas nebo na určitý počet sezení. Do toho patří i oboustranné zkušební období – např. tři sezení - ke zjištění, jak se všem stranám společně pracuje. III. Zakázka § Jednou ze základních kompetencí supervidovaného je, aby si připravil a co nejlépe zformuloval své potřeby a očekávání od supervize a ujasnil si své téma na dané sezení. § Téma by se dalo vyjádřit jako – „moje otazníky“, „moje potíže“, „co mne zarazilo nebo překvapilo“, „co si stále nesu s sebou“, „co mi leží v hlavě“. § Tři úrovně prožívání – - chování – Co jsem dělal? - myšlení – Co jsem si myslel? - cítění – Co jsem cítil? § Zdrojem učení v supervizi je prožívaný konflikt mezi preferovanou akcí/situací (naším očekáváním nebo očekáváním okolí) a skutečnou akcí/situací (realitou). Na tento konflikt nás upozorní potíže, které se situací máme – ať už na úrovni chování (uděláme chybu, lidé na naše chování reagují jinak, než si představujeme), myšlenkové (Jak to? Proč tohle? Vždyť to je špatně!) nebo emocionální (hněv, zklamání, odtažení, ztráta energie). § Učíme se také díky reflexi kladných pocitů, radosti, sebepotvrzení, ujištění – to nás motivuje, posiluje žádoucí chování a postoje. Proto do supervize patří také sdílení toho, co se podařilo, z čeho měli supervidovaní radost, na co přišli apod. § Je možné také hledat zakázku – otázku, na niž hledáme odpověď – během supervize – často právě formulování otázky znamená už nalezení odpovědi. IV. Reflexe Reflexe slouží celoživotnímu učení a rozvoji osobnosti člověka i jeho profesionality, nikoli jeho usvědčení z neschopnosti. Reflexe je nejlepším zdrojem celoživotního učení dospělých, pokud je aplikována na skutečnosti, které dospělí aktuálně řeší. To je motivuje a otevírá. Supervize vytváří organizovanou příležitost k reflexi. 1. Reflexe - § Zastavení se u významného momentu zkušenosti. § Zaměření se na něj – aktivní pozornost. § Vystoupení z obvyklého (zaběhaného) rámce nazírání a přístupu k věci. § Otevření se něčemu novému, neočekávanému, co se vynoří (pocit, postoj, myšlenka, zorný úhel, souvislost apod.). 2. Spouštěče reflexe – § Vnější spouštěče reflexe – překvapující, nečekané, těžké, nové, složité situace a konflikty. § Vnitřní spouštěče reflexe – pocity selhání, hněvu, nesprávného jednání vůči klientovi, nejasnosti ohledně dalšího postupu a jiné pocity (okouzlení, zamilování, radosti, mimořádného ocenění). 3. Faktory usnadňující a podporující reflexi – § Osobnostní dispozice – schopnost reflexivity, otevřenost. § Atmosféra bezpečí – bezpečných vztahů. § Podpůrná struktura pro reflexi – metody a nástroje supervize. § Reflexe ve skupině. V. Skupinová supervize 1. Struktura supervize – § Příprava – před zahájením skupiny – sestavení skupiny, vytváření podmínek pro supervizi. § Zahájení – přivítání, připomenutí kontextu, vytvoření vhodné atmosféry – např. zahajovací aktivita. § Společné plánování – pravidla setkání, očekávání a potřeby účastníků, pojmenování nabízených problémů nebo témat, společný výběr témat. § Prezentace tématu – dojednání přesnějšího zaměření supervize – tzv. zakázky – položení otázky, na niž se bude hledat odpověď. § Výběr metody – přiměřenost metody cíli supervize. § Realizace metody – i sekvence různých postupů v závislosti na vývoji ve skupině. § Hodnocení – posuzuje se dosažení cíle se supervidovaným, následuje hodnocení členů skupiny, reflexe přínosu pro ostatní účastníky. § Zakončení – shrnutí dojmů a hodnocení všemi účastníky včetně supervizora, plán dalšího setkání, případně ukončovací aktivita. 2. Pravidla skupiny - § Dodržování pravidel – včasný příchod, aktivní účast ve skupině – i na tématech ostatních členů skupiny, dodržování obecných zásad slušného chování. § Vyjadřovat své potřeby a hranice a respektovat potřeby a hranice druhých. § Mlčenlivost, důvěrnost – o tom, co se děje na skupině se mimo skupinu nehovoří – ani se členy skupiny. § Otevřenost – vyjadřovat své skutečné názory. § Právo říci ne – odmítnout hovořit o tématu, které je pro mne těžké, v této situaci nepřijatelné. VI. Bálintovská skupina – § Expozice případu – popisuje případ, jak se choval a s čím není spokojený, také vyjádří, co od skupiny potřebuje. § Otázky – ostatní členové skupiny se ptají na okolnosti, které potřebují znát, aby si mohli utvořit obraz, co se dělo. § Fantazie – členové skupiny volně asociují – pokouší se uvědomit si aktuální emoční nebo psychosomatický stav osob v příběhu. Referující pouze naslouchá. § Praktické náměty – členové se vyjadřují k praktickým postupům, které by oni sami zvolili. Referující opět pouze naslouchá. § Závěr – poslední slovo má referující – jeho úkolem není hodnotit, posuzovat práci skupiny, ale ocenit nové pohledy, vyjádřit, jak se jeho očekávání ze začátku sezení naplnilo apod.