PHilHrezdickori upichlui i Hůiim K masakru v Andižonu došlo 13. května 2005, když ozbrojené sily uzbeckého ministerstva vnitra a Statni bezpečnostní služby začaly střílet do davu demonstrantů. Odhaduje se. že bylo zabito mezi 187 (oficiální údaje vlády) a 5 tisíci lidmi, přičemž vnější zdroje uvádějí několik stovek mrtvých. Přesný počet oběti je stále neznámý. Říká se, že mnohá z těl oběti byla pohřbena v masových hrobech okamžitě po masakru. Uzbecká vláda nejdříve tvrdila, že andižonský protest zorganizovalo Islámské hnuti Uzbekistánu a že demonstranti byli členové Hizb ut-Tahrir al-lslámí (Islámské strany osvobozeni"). Kritici uzbeckého režimu tvrdí, že používá hrozbu islámského terorismu jako ospravedlněni represivní vlády tvrdé ruky. Rovněž je diskutabilní, zda vojáci stříleli, aby potlačili vězeňskou vzpouru či aby zabránili další „barevné" revoluci. Uzbecká vláda nakonec uznala. že hlavni roli v povstání hrály ubohá hospodářská situace země a rozladěni lidí. Nátlak Západu, který požadoval mezinárodni vyšetřováni incidentu, způsobil zásadní obrat v zahraniční politice Uzbekistánu. Jeho vláda nařídila uzavřeni americké letecké základny a posílila vztahy s Čínskou lidovou republikou, Indii a Ruskem, které podpořily její zásah v Andižonu. V důsledku andižonskěho masakru ze země uprchlý stovky lidi do sousedního Kyrgyzstánu. ŽANYL 2USUB2AN Více než 400 uprchlíků z uzbeckého města Andižonu bylo přepraveno z Kyrgyzstánu do Rumunska a nakonec byli usazeni v několika západních zemích. Někteří z nich skončili v České republice. Česká Lípa mé své vlastní problémy Je horko. V České Lipě, devadesát kilometrů od Prahy, se setkávám s Honzou Koláčkem. Je mu asi třicet a má široká ramena. Vzhledem připomíná spíš zápasníka než zástupce charitativní organizace a svoji dodávku (ord řídl po cestě plné výmolů s jistotou. .Spousta Cechů nemá ponětí, že obyvatelé někdejšího SSSR nejsou pouze Rusové. Abych řekl pravdu, ani já neumím rozeznat jednotlivé sovětské národy. Ale co se týče Uzbeků, se kterými pracujú už dva měsíce, li jsou skvěli Každé mé setkáni s nimi ve mně nechá dojem nějakého vnitřního klidu.' Honza má krátké vlasy s odbarvenou spirálou na týlu. Jančím hip-hop. takhle chodíme všichni,' usmívá se sociální pracovník, který strávil nějaký čas s drogově závislými v Holandsku a v Anglii a pote šest let s romskými dětmi. Honza uoubí a dívka na chodníku mu zamává a sklopí OČÍ ■ fa ;e Romka, jedna z těch, co jsem se jim věnoval. Oba jeji 'odiiejsou ve vězeni. Aspoň, že už nefetuje.' U samoobsluhy vyzvedáváme tři Uzbeky. kteři do dodávky nakládají kartony mouky, vajec a limonád. Přidává se k nám Honzovo kolegyně Zdenka. .Hrajú si s dětmi uprchlíků: říká. Její ruitina jo drsná, se silným prízvukom. .Zdenka je hippie. nn radí: ieptá mi Honza do ucha. Z< na šedesát let, má krásný úsměv a na ramena ji padají dlouhé červené vlasy. Pokračujeme v jizdě a Honza mi ukazuje romskou čtvrt. Ntmí to zrovna hezký pohled, v t-eske republice žije relativně málo Rómů, ale problémy, které vytvářejí, nejsou ani malé, ani jich není málo. Jsou naprosto nepřizpůsobivi. .Tady to je ralský hrad: ukazuje Honza na zříceninu na kopci, kolem kterého projíždíme. Jankovy prapor sovětské armády tady pořádal svá cvičeni: Nedaleko se nacházela sovětská vojenská základna. Jo je důvod, proč tady rusky mluvící nejsou zrovna oblíbeni: dodává Honza. Jedeme kolem oploceného pole, kde byly kdysi uranové doly. Většina z nich byla zavřená a nezaměstnanost v kraji vzrostla na téměř 30 procent V tomhle kraji se tedy ocitlo patnáct uprchlíků z Andižonu. Ale proč je usadili právě tady? .Protože je lu levno Všechno od nájmů po potraviny je levné, proto: Honza vzpomíná na nejrůznější humorné historky o svých chráněncich i daleké Střední Asie. Jednou uviděli starou pani ohnutou pod těžkým batohem a zeptali se mě, jestli by jí třeba nemohli pomoct. Naštěstí jsem je od toho odradil Vysvětlil jsem jim, že by se ta stařenka mohla vyděsit a začít volat o pomoc... Takyšilíz děcek. Jednou jsme šli po ulici a potkali mladou pani s kočárkem. Uzbekové okamžitě obklopili kočárek a začali vzdychat .to /e krásně dětátkoť a podobně. Měla bys vidět tu mladou maminku - byla úplně vyděšená tou tlupou cizinců, kteři se vyrojili kolem jejího miminka a drmolili nějakou hatmatilkou: Muži doprava. Ženy doleva Po dvaceti minutách cesty z České Lípy vjíždíme do vesnice. Kolem vysokého paneláku se procházejí uprchlíci z celého světa - z Angoly, Čečenska, Gruzie, Iráku. Uprchlíci z Andižonu doslali šesté patro v odděleném křidle. Všechno vypadá čistě, ale dojem levné ubytovny je neoddiskutovatelný - na podlaze linoleum, v každG ložnici gauč a noční stolok. Balkóny skýtají okouzlující výhled na nedaleké jezero, ale jeho vody jsou radioaktivní, otrávené uranovými doly. Všech patnáct andiionských uprchlíků jsou příbuzní, mozi nimi jsou tri ženy. Ty příliš nevycházejí ven a většinu času trávi ve svých pokojích. Honza je zde častým návštěvníkem, ale i on je viděl jen při několika příležitostech. .Nemyslím si. že by tady mub a ženy spolu fidb,' usmívá se Honza. Jednou se mnou pnjeia kolegyně a leoia s nami. Muži se neodvažovali na ni podívat a kdykoliv se na něco zeptala, odpovídali jako bych se :■:.;. Uzbecké ženy jsou oděny v šatech se světlými dunovými vzory a dlouhými rukůvy a šátky uvázanými pod bradou. Takhle se zřejmě oblékaly i v dalekém Andižonu Téměř všechny zanechaly svo deii v Uzbekistánu. Devětadvacetiletá Kamilja musela opustit nemluvné Na druhou stranu všochny tu mají své manžely. Všechny si vydělaly néjakó peníze pečením koláčů o výrobou navafu - krystalového cukru. Páry žiji oddělené od ostatních, jejich část chodby je oddělena kartónovou zástenou .Má zabránit mužům, aby nas \M6ti, * usmiva(i so ženy .Hvozdy" OSN sinu pp?vM abychom zůstali na oběd. Mam ráda ^^^^m ratrmalalil . né «m* mMövopirotty.a ne dv, ' "*" " "f?* ■ .,«**!. tou» i ■ ľ« «"* /mÄWi Ned« m ,-do pec., jsou tu pouze M mikrovlnní irouby PJ1 pHprav« samsy ;ony vzpom.; sví díti doma Prakticky vůbec se nezmiňuji o krvavých Mdttonsfcých událostech, které jsou tetf phpominány demonstracem. a protesty po celém světe. .Mohly bychom se pokusu dostat naše děti sem, ale bylo by to mě pro naše rodiče. Kromě toho je nechceme dostat do ještě větších potíží, než jako mají ted." řiká čiyřiatřicetiletá Chadiča Její velké oči jsou smutné a vypadá vyčerpaně. .Počkáme a až se situace změní, vrátíme se domů.' .A když se nezmění?- Jak pojedeme domů jako stařeny a naše děti nás už ani nepoznají,' fiká Nadira, žena s černýma očima a laskavou tváři. .Doufáme, že prezident Karímov projeví velkorysost a vyzve nás k návratu domú.' pokračuje Kamilja s očima upřenýma na můj zapnutý diktafon. Jedna z žen vzpomíná na život v táboře v Rumunsku. Muži a my jsme žili v oddělených budovách. Bylo tam mnoho svobodných žen. Z úcty k nim s námi muži hovořili jen z dálky. Přicházen k plotu, povídali si s námi a zase odešli. Praví gentlemani! Dokonce i Rumuni se divili. Kromě toho všechno bylo čistě, dokonce i budova, kde žili muži. Žádné odpadky, nic. Vojáci OSN poté říkali, že ještě neviděli tak .hodné" uprchlíky a že nam dávají pět hvězdiček." Jakže vy jste pětihvězdičkoví uprchlici?'Zeny vybuchnou smíchy; .Přesně tak'.' „Nepijou, nekouří,jen mluvíš ruským pFfzvukem..." Být cizincem není snadné, ale uprchlici z Andižonu se adaptují rychle. Honza řiká, že už hovoří obstojně česky, zejména ženy. Muži netrpělivě shánějí práci. .Pořád spěchají, toužípo tom být znovu soběstačnými." vysvětluje Honza. Jsou imunní vůči sociálním neduhům, jež trápí velkou část imigrantů, kteří trávi roky v utečeneckých táborech čekáním na status uprchlíka a kteří si zvyknou žit s almužnou poskytovanou státem." Ostatní utečenci závidí lidem z Andižonu jejich status. Maji nárok na téměř třikrát víc času v programu na adaptaci cizinců. Navíc žádná ze skupin nemá někoho jako je Honza, kdo by s nimi pracoval, trávil s nimi spoustu času, zodpovídal jejich nekonečné dotazy a obvolával firmy, které potřebuji námezdné sily. Každou chvíli vozí Honza lidi z Andižonu k pracovním pohovorům. .Ale už to nebudu dělat moc dlouho,' upozorňuje mě. .Brzy si budou muset své problémy řešit samr Má trochu strach, že jejich malá, izolovaná skupina bude nakonec prekážkou na cestě k integraci v zemi, kde můžou zůstat do konce svého života. Na druhou stranu tihle lidé jsou pry rozeni obchodnici. .Strašně je trápí nečinnost/ říká Honza. .Ale na}it práci není lehké. Jakmile zaměstnavatel flsrí. ze ,de o m z bývalého Svazu, přestává mít zájem.' Honzovi zrovna zvoní mobil - volají z firmy, která stav« prepychové vily. Honza slušně, ale důsledně vysvětluje. kol* hodin denně jeho chránenci budou pracovat, zda bude podepsána písemná smlouva, jaký dostanou plat. Jsou ro mm *W ch,aPil nepijou, nekouří, protože jsou věhci muškové. Vem oobte rozumějí česky akorát maii i T-uzum. * „ seúm ráno na ^ budou ~ dva z vň UM. Wttffl ' í Piat nani |»0