287
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
4. Židé
288
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
289 CÍLE
290 POČÁTKY ŽIDOVSKÉHO NÁBOŽENSTVÍ
293 ÚVOD DO JUDAISMU
294 INTERPRETACE TEXTU Z TORY
298 ŽIDOVSKÁ TRADICE
301 ŽIDOVSKÝ KALENDÁŘ A SVÁTKY
309 ŽIDÉ VE STŘEDOVĚKU
311 ŽIDÉ VE STŘEDOVĚKÉ SPOLEČNOSTI
314 ŽIDÉ A LICHVA
315 LICHVA A ŽIVOT V GHETTU
317 LICHVA
318 GHETTO
319 ANTISEMITISMUS
322 PROJEVY ANTISEMITISMU
326 HOLOCAUST
330 ŠOA ­ HOLOCAUST
334 ŽIDOVSKÁ KULTURA
338 ZNÁTE JE?
341 ŽIDOVSKÉ OSOBNOSTI
347 ŽIDOVSKÁ SYMBOLIKA
352 LITERATURA K TÉMATU
Obsah
289
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
studenti:
* znají základní fakta z židovské historie, kultury,
tradice a náboženství
* znají některé významné židovské osobnosti
a důležité židovské kulturní a náboženské prameny
* prohloubí svůj pohled na šoa a uvědomí si
nebezpečí židovských stereotypů
* vědí, jaký je původ, vývoj, podoba a důsledky
protižidovských předsudků (antisemitismu)
* jsou schopni racionálně vyvracet protižidovské
předsudky
* dokážou popsat postavení židovské komunity
v Evropě od středověku až do současnosti
Cíle
290
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Počátky židovského náboženství
Židovské dějiny a počátky judaismu začínají již v období starověku a odehrávaly
se především na území starověkého Izraele, což bylo území ohraničené na západě
Středozemním mořem, na severu tvořilo hranici pohoří Hermon, na jihu poušť Negev
s městem Beer Ševa a východní hranice byla pohyblivá. Toto území bylo původně osídleno
semitskými Kenaánci, dále také nesemitskými Filištýny a členilo se na řadu menších
městských států pod egyptským vlivem.
Kolem roku 1250 př.n.l. pronikly do Kenaánu izraelitské kmeny. Hlavním písemným
pramenem o tomto období je Tora, první část Bible, nebo-li Pět knih Mojžíšových,
která mimo jiné popisuje osudy praotců Abrahama, Izáka a Jákoba, který měl také
přízvisko Izrael (heb. Bůh vládne) a podle něj začali být nejdříve nazývání jeho potomci
i země ­ Izrael. Část Izraelitů se usadila v Egyptě, kde se později dostala do otrockého
postavení a ke svobodě je vyvedl Bůh prostřednictvím Mojžíše, zakladatele židovského
náboženství ­ jeden z prvků judaismu. Tento termín etymologicky vychází z hebrejského
slova ,,jehudi". Tímto termínem se původně nazývali členové kmene Judah nesoucí název
po jednom ze synů biblického praotce Jákoba. Z původně hebrejského slova ,,Jehudi"
přešel tento výraz přes latinu ,,Judaeus", řečtinu ,,Ioudaios" a angličtinu ,,Jew" do češtiny
jako ,,Žid". Slovo ,,Žid" vymezuje zároveň náboženskou, národnostní i kulturní příslušnost
k židovské entitě či k izraelskému lidu.
Judaismus, heb. jahadut, tento termín se poprvé objevuje mezi řecky mluvícími
Židy v prvním století našeho letopočtu. V nejširším slova smyslu označuje celou kulturní,
sociální, právní a náboženskou tradici Židů, ,,židovskou kulturu". Judaismus chápaný rovněž
jako ,,způsob života" se skládá ze tří základní prvků, a to víry v jediného Boha, studia Tory
(kompletní židovské učení) a příslušnosti k židovskému národu.
Podle biblické tradice se Bůh zjevil již praotcům, pak Mojžíšovi a nakonec na hoře Sinaj,
kde předal Mojžíšovi své učení ­ Toru a etický zákon ­ Desatero. V židovském pojetí není
jen jedním z mnoha bohů, jak tomu bylo u jiných kmenů, ale Bohem jediným
(monoteismus), svrchovaným, mimo jakoukoliv podobu a Stvořitel světa.
Bůh není bohem přírodního cyklu. Není spojen s přírodním děním či obdobím,
neumírá a není znovu oživován jako příroda. Příroda je podřízena božímu řadu, jehož
součásti je i člověk. Bůh uvádí do světa morálku a zákon (Desatero) a staví člověka před
svobodné rozhodnutí mezi dobrem a zlem. Bůh tak aktivně zasahuje do dějin a společně
s člověkem je vytváří.
Boží jméno mohl podle judaismu vyslovit jen velekněz v chrámu jedenkrát za rok.
Boží jméno je v písemné formě, jak ji zachycuje Bible, vyjádřeno souhláskami JHVH.
Bůh se oslovuje výrazy jako Hospodin, heb. hašem, adonaj, elohejnu, atd.
INFORMACE PRO UČITELE
291
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Tento původně židovský monoteismus se stal přímým základem pozdějšího židovství judaismu
­ a čerpalo z něj též křesťanství. Působil rovněž na formování islámu a ve svém
celku ovlivnil duchovní i kulturní vývoj lidstva.
Tora je zároveň označení pro první část hebrejské Bible ­ Pět knih Mojžíšových,
ale také termín pro označení veškerého židovského učení a náboženských předpisů heb.
micvot. V křesťanském pojetí je Bible dělena na Starý a Nový zákon, přičemž jen
Starý zákon je pro Židy závazný. Hebrejská Bible, heb. Tanach = Starý zákon, se dělí
na tři části:
1. Tora ­ Pět knih Mojžíšových
2. Neviim ­ knihy prorocké
3. Ketubim ­ spisy
Tora začíná stvořením světa a prvního člověka, pokračuje příběhem o potopě světa,
babylonské věži, dále vypráví o praotcích, zničení hříšných měst Sodomy a Gomory,
dále líčí život Izraelitů v Egyptě, jejich odchod pod vedením Možíše a čtyřicetileté putování
izraelských kmenů z Egypta do země zaslíbené a darování Tory. Tora končí smrtí Mojžíše
a vstupem do země zaslíbené.
Druhou skupinu hebrejských biblických knih jsou Neviim, mezi které také patří texty
historického charakteru (Jozue, Soudci, Samuelovy knihy, Královské knihy), popisující mezi
jinými životní příběhy krále Davida a Šalamouna.
Poslední částí jsou Ketubim, jejichž obsahem je především biblická poezie ­ například
žalmy, Píseň písní, kniha Job, kniha Kazatel.
Počátky židovského náboženství
INFORMACE PRO UČITELE
292
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Soubor hebrejských biblických textů vznikal postupně a konečnou podobu získal
ke konci 1. století n.l.
Celá Tora byla dále studována, vysvětlována a její jednotlivé části rozvíjeny ústní
tradicí, která byla později v 6. století sepsána a nazývá se Talmud (překl. učení,
studium), autoritativní celek židovského zákona a tradice, který se stal jedním ze základů
judaismu. Obsahuje především záznamy diskusí učenců ­ rabínů a pojednává o všech
aspektech života i smrti. Nábožensko-právní diskuse se prolínají s příběhy, etickými
ponaučeními, podobenstvími, ale i historickými informacemi různého druhu. Centrum
náboženského života Židů byl až do 70 let n.l. jeruzalémský Chrám, kam se třikrát
do roka přinášely oběti.
Po jeho zboření a postupném vyhnání Židů do různých koutů světa ­ diaspory,
se centry náboženského života stávají synagogy (z řeckého synagogein, shromáždění),
které nahradily chrámové obřady a bohoslužby a plnily také funkci škol. Všude tam,
kde se Židé usazovali, vznikaly synagogy, kde se konaly a dodnes konají bohoslužby,
kde se předčítá z Tory, ve formě pergamenového svitku navinutého na dřevěných
nástavcích (heb. Sefer Tora), která je uložena ve svatostánku u východní zdi synagogy.
Židé žijící v diaspoře se většinou sdružovali do židovských komunit ­ kehila,
v jejíž čele stojí rabín a představenstvo obce, které bylo sestaveno z význačných osobností
židovské obce. Funkce rabína spočívá v dobré znalosti židovského zákona, je učitelem,
soudcem i duchovním vůdcem. Kehila zajišťuje nejen náboženské potřeby svých členů,
ale i sociální ­ stará se o chudé, nemocné, vdovy, sirotky, zajišťuje pohřby.
Zvířecí oběti nahradily modlitby v synagogách a důraz byl kladen hlavně na studium
Tory a Talmudu a plnění náboženských předpisů ­ micvot, kterých je 613 a jejich
vykonávání je jednou z povinností vycházející z Tory.
Odtud také pochází koncept židovského národa jakožto ,,odděleného lidu" heb. am
segula, někdy nepřesně
překládaného termínem
,,vyvolený lid". Judaismus tuto
oddělenost chápe jako závazek
k plnění micvot a božích
příkazů, přičemž ostatní národy
takovou povinnost nemají.
Význam oddělenosti
nereflektuje vyvolenost ve
smyslu povýšenosti, naopak
odráží a zdůrazňuje povinnosti
plnění závazků.
Počátky židovského náboženství
INFORMACE PRO UČITELE
293
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Úvod do judaismu
Text 4.1 je ukázkou hebrejské abecedy
Otázky k textu a k diskusi:
1. Koho si představíte pod pojmem Žid?
Znáte nějakého Žida ve svém okolí?
Nebo pouze z vyprávění či literatury?
2. V čem si myslíte, že spočívá židovská identita?
V náboženství, příslušnosti k národu,
či tradici a kultuře?
3. Znáte nějaký písemný pramen, který tvoří
základ judaismu a jiných náboženství?
Víte kterých?
4. Bible je křesťanské označení pro Starý a Nový
zákon. Víte, jaké je židovské označení Starého
zákona a co obsahuje?
5. Víte, v jakém jazyce byl napsán?
Kde se tímto jazykem dnes hovoří?
6. Znáte nějaké biblické židovské příběhy či postavy?
7. Jak židovství pohlíží na postavu Ježíše?
8. Víte, jak se jmenuje ,,židovský kostel"?
9. Znáte nebo navštívili jste nějaký?
Pokud ano, jak jste se tam cítili?
10. Co pro vás znamená náboženská víra?
Toto písmo se používá dodnes. Kromě této
tiskací podoby existuje také psací forma.
Píše se zleva doprava. Vokalizace v podobě
teček a čárek se převážně píše pod
konsonanty. Velká a malá písmena
se nerozlišují.
(Překlad textu: Samohlásky.
Tyto samohlásky jsou kamarádi písmen.
Společně ti pomohou přečíst celá slova.)
294
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Interpretace textu z Tory
Cíle
studenti
* jsou schopni interpretovat biblický text a uvědomit
si jeho aktuálnost
* dokážou odlišit projevy víry od projevů fanatismu
* pochopením konkrétního příkladu jsou schopni
popsat aspekty židovského myšlení (učení)
Velikost skupiny
5­30 studentů
Čas
30 minut
Pomůcky a příprava
* tabule, křída
* text 4.2 ­ kopie pro každého studenta
* psací potřeby pro studenty
Popis / postup
1. Rozdejte každému ze studentů kopii textu 4.2 a vysvětlete, odkud pochází (viz Tora)
2. Předneste studentům Úvod k prezentovanému textu z Tanachu:
,,Abraham se svou ženou Sárou kráčeli životem bezdětní. Hospodin oslovil Abrahama
v jeho stáří a přislíbil Sáře požehnání; přivede na svět syna a stane se matkou pronárodů.
Abraham se v duchu pousmál: ,Což se může narodit syn stoletému, cožpak Sára bude
rodit v devadesáti?` Hospodin však pamatoval na Sáru a ona počala a porodila.
Po osmi dnech byl syn obřezán a dali mu jméno Izák."
3. Zadejte studentům, aby si samostatně v tichosti přečetli text 4.2
,,Po těchto událostech zkoušel Bůh Abrahama..."
4. Přistupte k výkladu textu a použijte následující otázky. Dbejte cílových odpovědí
v rámečku. Otázky k diskusi:
* Proč si zvolil Hospodin za oběť právě Izáka?
AKTIVITA
295
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
* Proč Hospodin nakonec zastavil Abrahamovu ruku?
* Jakou oběť nakonec zvolil? (Proč prolití zvířecí krve?)
* Jak v dnešní době lidé vyjadřují víru?
Abraham byl židovskou tradicí považován za zakladatele víry v jednoho Boha, prvního
monoteistu... Hospodin chtěl vyzkoušet Abrahamovu víru. Nakolik je opravdová, silná.
A proto si vybral to nejcennější, co Abraham měl. Izák byl toužebně očekávaný potomek,
který se Sáře a Abrahamovi narodil v době, kdy již téměř nedoufali. Abraham měl sice
staršího syna Išmaele, ale ten nebyl přímo synem Sářiným ­ patřil její služce Hagar.
Abraham považoval Izáka za pokračovatele židovské monoteistické víry a vkládal
do něj veškeré své naděje. V Toře patří tato pasáž o obětování či svázání Izáka (hebrejský
doslovný překlad není obět, ale svázání) k jedné z nejpůsobivějších.
Z hlediska židovského náboženství smyslem víry není a ani nemůže být lidská oběť.
Židovské zákony, Tora, byly dány člověku proto, aby žil, a nikoliv, aby pro ně umíral.
Jsou to zákony života, a ne smrti. U tehdejších pohanských kultů bylo zvykem obětovávat
i lidské oběti a tímto aktem se v Toře naznačuje, že Hospodin lidské oběti zamítá.
Z dnešního pohledu by se zdálo, že prolévání zvířecí krve je také kruté. Židovské
náboženství v této době považovalo zvířecí oběti za součást svého rituálu. Stejně,
jako jiné starověké kultury, jejichž náboženství se rovněž opírala o zvířecí obětiny,
židovská tradice vytvořila velmi složitý a propracovaný systém zvířecích obětí, který
zejména v jeruzalémském Chrámu dospěl svého ritualizovaného vrcholu.
Po zboření Chrámu v roce 70.n.l. tento sytém přestal de facto existovat, neboť byl úzce
provázán s Chrámem a bez něj pozbýval smyslu. Obětní úkony nahradil modlitební rituál,
který se vyvíjel po staletí a vytvořil svébytnou součást židovské tradice.
Modlitba, meditace, žádným způsobem, půst, tanec, zpěv...
Interpretace textu z Tory
Cílové odpovědi
AKTIVITA
296
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Interpretace textu z Tory
Možné otázky k diskusi:
1. Ten, kterého si vážíš, tě požádá, abys mu poskytl něco, co máš rád a na čem ti velmi
záleží a co již nikdy nedostaneš zpět. Čeho bys byl schopen se vzdát?
2. Existuje něco/někdo, čeho byses nikdy nevzdal?
3. Jak bys nazval to, kdy se člověk vzdává těch nejpodstatnějších hodnot, předmětů,
vztahů, osob, které jsou mu nejdražší? (oběť)
4. Jaké mohou být důvody, kdy je člověk schopen obětovat to nejcennější...?
Z jakého důvodu bys tak učinil ty sám? (víra)
Studenti by se v průběhu diskuse měli zmínit o oběti a víře (viz otázka č. 3 a 4).
Nestalo-li se tak, zdůrazněte oba pojmy a připište je na tabuli.
K diskusi můžete použít i následujících vysvětlení pojmů:
Oběť Bohu ­ ritualizovaný úkon vzdání se, zřeknutí se něčeho pro bohy či Boha.
Naznačuje oddanost, vděčnost a poslušnost, někdy vychází z předpokladu, že se pomocí
oběti může žádoucím způsobem ovlivnit jednání nadpřirozených bytostí vůči lidem.
Oběť ­ zřeknutí se něčeho, ve prospěch někoho či něčeho jiného, povýšení potřeb
druhého nad své vlastní
Víra ­ obecně vyjádření postoje, kterým se vztahujeme k něčemu, co stojí mimo
možnost aktuálního, nepochybného a plného ověření racionálními prostředky,
a přesto je považováno za pravdivé a skutečné
Fanatismus ­ vášnivá, slepá zaujatost pro něco nebo spojená s nesnášenlivostí ke všemu
nebo proti něčemu odlišnému
Hodnocení / reflexe
AKTIVITA
297
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Interpretace textu z Tory
Text 4.2
I. Kniha Mojžíšova 22,1­13 (Berešit 22,1­13)
text v originále opatřen českým překladem (Chumaš, Praha 1932)
AKTIVITA
298
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Židovská tradice
Judaismus je souhrn tradic, zvyků, kultury Židů a náboženství, ale není jen striktním
dodržováním předpisů, modliteb a oslav svátků, je to způsob života.
Židovská tradice vychází z hebrejských biblických knih, Tory (viz též strana 291)
a knihy proroků a spisů, která podle tradice obsahuje 613 příkazů ­ micvot ( hov. dobré
skutky), které určitá část Talmudu (viz též strana 291) dále podrobně rozvádí do podoby
nábožensky závazného zákoníku ­ Halacha. Halachou rozumíme soubor náboženských
pravidel, jejichž konečná podoba byla dotvořena koncem 16. století, týkají se veškerých
aspektů lidského života ­ od právní vědy, náboženských povinností, etiky, teologie,
filosofie, estetiky, vědy a samozřejmě rodinného života. Neustálé studium a interpretace
Talmudu a Tory se staly po zboření Chrámu a vyhnání Židů z Izraele jednotícím prvkem
mezi Židy v celé diaspoře (viz kapitola náboženství). Judaismus neustále zdůrazňuje
studium Tory, na jehož základě člověk volí mezi dobrem a zlem ve svém jednání,
protože v judaismu jsou důležité především činy. Studium Tory jako teorie směřuje k praxi,
to jest k lidskému jednání.
Již od starověku toto studium Tory a Talmudu zajišťoval systém židovských škol
od Chederu (základní náboženská škola), Bejt Midraše (druhý stupeň) a především ješivy,
což je pokročilejší stupeň studia Talmudu. Tento typ židovských škol v tradičních
židovských komunitách funguje dodnes.
Židovské tradice a zvyky tvoří zásady praktického života při bohoslužbách i v osobním
životě. Místem bohoslužby je synagoga (dům shromáždění), která je i místem výuky,
společenské centrum. Většinou se jedná o samostatnou budovu, kde dominantní část tvoří
prostorný modlitební sál. Dvě nejdůležitější místa v sále jsou aron ha-kodeš (schrána
na Toru), většinou umístěný na východní stěně nebo směrem k Jeruzalému, a bima
(podium), na které se předčítá z Tory. Dveře svatostánku zakrývá synagogální opona
(parochet) a nad ní je pověšeno věčné světlo. V tradičních synagogách se ženy a muži
modlí odděleně. Veřejné pobožnosti se mohou konat jen za přítomnosti tzv. modlitebního
minima (minjan), tj. deseti dospělých mužů starších 13 let. Duchovním vůdcem obce
je rabín, který má při bohoslužbě většinou funkci kazatele. Bohoslužbu vede kantor
(chazan), který zná pořádek modliteb a jejich nápěvy. Muži jsou povinni v synagogách
mít pokrytou hlavu a v tradičních kruzích nosí muži stále na hlavách čepičku, tzv. kipu
či jarmulku. K modlitební výbavě muže patří i modlitební řemínky (tfilin) a modlitební
šál (talit).
V židovské domácnosti se židovské zvyky projevují navenek například v podobě
mezuzy, což je malá schránka s posvátným pergamenem umístěná na pravé veřeji dveří.
K tradiční domácnosti patří modlitební knihy, šabatové a chanukové svícny, poháry na víno
na posvěcení svátků. Typické je zachovávání rituální čistoty v oblasti jídla, tzv. kašrutu.
INFORMACE PRO UČITELE
299
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Podle tohoto zvyku se pokrmy dělí na rituálně čisté (povolené) a nečisté (zakázané)
a dále pak na masité, mléčné a neutrální. K zakázaným surovinám patří například vepřové
maso, plody moře nebo králík. Povolená zvířata musejí být absolutně zdravá a být zabita
předepsaným způsobem (šchita), jedním řezem. Všechna krev musí být z masa
odstraněna. Dále je zakázáno míchání mléčné a masité stravy, proto bývají v kuchyni dvě
oddělené sady nádobí. K rituální čistotě patří také návštěva rituální lázně ­ mikve,
s čistou přírodní vodou.
Jedním ze symbolů judaismu osobního života je obřízka (brit mila), která je prvním
náboženským obřadem pro chlapce konající se osmý den po jeho narození. Provádí ji mohel
(obřezávač) a chlapec po ní dostává své jméno. Dívky dostávají jméno dříve než chlapci
při prvním šabatu po narození. Dalším důležitým mezníkem je dosažení náboženské
dospělosti, pro chlapce věk 13 a pro dívku 12 let. Tento obřad, který se koná v synagoze
a při kterém jsou chlapec či dívka poprvé povoláni k Toře, se nazývá Bar/Bat Micva.
Manželstvím se v judaismu naplňuje jeden z hlavních příkazů Tory a je považováno
za posvátné. Svatebnímu obřadu předchází sepsání svatební smlouvy (ketuba),
Židovská tradice
INFORMACE PRO UČITELE
300
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
která stanovuje práva a povinnosti manželů. Vlastní obřad se koná většinou v synagoze,
pod baldachýnem (chupa), který symbolizuje budoucí domov manželů. V případě nutnosti
je rozvod povolen a jeho právní podobu vyjadřuje rozvodová listina (get).
V nemoci a ve smrti nezůstává člověk opuštěn a pečují o něj kromě členů rodiny
i členové tzv. pohřebního bratrstva (chevra kadiša), kteří také pomáhají pozůstalým,
vdovám, sirotkům a chudým. Především se však starají o poslední věci člověka spojené
s rituální očistou mrtvého a samotným pohřbem. K jejich dalším aktivitám patří vybírání
peněz či milodarů (cdaka), které podle nutnosti rozdělují mezi potřebné.
Jednotná židovská tradice se od konce 19. století, od dob tzv. židovské emancipace
(haskala) začala dělit do několika směrů. Nejdříve se vydělilo reformní hnutí,
které zpochybnilo trvalou platnost neměnného židovského zákona, např. víry v příchod
Mesiáše, dodržování rituálních předpisů či božského původu Tory. Jako reakce na tento
směr vznikla ortodoxie, která usilovala o zachování tradičního přístupu v judaismu.
Mezi lidovými vrstvami se zrodilo hnutí se silnými náboženskými a mystickými kořeny chasidismus.
Z tzv. historického judaismu se postupně vyvinul konzervativní směr,
který zachovával tradiční hodnoty za předpokladu jejich přizpůsobení modernímu životu.
V rámci judaismu je možná i konverze (gijur), která probíhá podle daných pravidel
za přítomnosti tří rabínů. Žadatel o gijur se musí pečlivě připravovat, studovat židovské
zvyky a Toru, bývá poučen o všech obtížích a povinnostech spojených s židovstvím.
Podle ortodoxního výkladu je Židem ten, kdo se narodil z židovské matky nebo
konvertoval. Podle dalších směrů, např. reformního, je Židem i ten, kdo má aspoň jednoho
z prarodičů Žida. Jsou lidé, kteří splňují ortodoxní definici Žida, ale aktivně se nijak
neúčastní náboženského života, a naopak jsou lidé, kteří mají jen vzdálené židovské
příbuzné a židovství je pro ně způsobem života.
Pozn.: Informace o židovském kalendáři a židovských svátcích jsou součástí aktivity
Židovský kalendář a svátky ­ str. 301 až 308.
Židovská tradice
INFORMACE PRO UČITELE
301
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Židovský kalendář a svátky
Cíle
studenti
* znají a umějí popsat židovský kalendář
* uvědomují si, jak se liší židovské zvyky od křesťanských
* dokážou popsat podobnosti a odlišnosti židovského
a křesťanského roku
* uvědomují si, že letopočet a kalendář jsou kulturně
podmíněné
Velikost skupiny
10­30 studentů
Čas
45 minut
Pomůcky a příprava
* tabule, křídy
* pro každého studenta šablona kalendáře
* karty s popiskami židovských svátků (Roš Hašana,
Jom Kipur, Sukot, Simchat Tora, Chanuka, Purim,
Pesach, Jom Hašoa, Jom Haacmaut, Šavuot, 9 Av,
Šabat)
Popis / postup
1. Vyzvěte studenty, aby řekli, jaké slaví svátky během roku, a zapište je na tabuli.
2. Výčet jednotlivých svátků společně se studenty rozdělte na náboženské
a nenáboženské (státní, mezinárodní a pod.)
3. Otázky k diskusi k úvodní části: Jak prožíváte den všední a sváteční?
V čem jsou pro vás důležité sváteční dny, jsou-li vůbec důležité?
Znáte některé nekřesťanské svátky?
4. Rozdejte studentům šablony kalendáře.
5. Vyzvěte studenty, aby zapsali jednotlivé svátky vyjmenované na tabuli
do křesťanského kalendáře.
AKTIVITA
302
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
6. Rozdejte do lavic karty s popiskami židovských svátků tak, aby každý z dvojice
dostal 6 karet.
7. Nechte studentům čas na prostudování. Studenti si zapíší jednotlivé svátky
k příslušným židovským měsícům. Vyzvěte studenty, aby barevně odlišili biblické,
nebiblické a nenáboženské svátky.
8. Další otázky k diskusi:
* Jaký je rozdíl mezi křesťanským (obecným) a židovským letopočtem?
* V čem spočívají rozdíly a podobnosti židovského a křesťanského kalendáře?
* Víte, kde se slaví židovské svátky?
Židovský letopočet: Hebrejský letopočet se mění na podzim. Roky se počítají od stvoření
světa a k tomu podle židovské tradice, jak je psáno v Toře, došlo prvního dne 7. měsíce
Tišri, ve kterém se slaví Roš Hašana=Nový rok. Například 18. září 2001 bylo 1. Tišri
5762. Židovský letopočet je lineární, ale náboženský rok je cyklický. Například podle Tory
se hebrejské měsíce počítají od prvního jarního měsíce, který se nazývá Nisan
(slaví se Pesach ­ nový rok jara). Roš Hašana je podle cyklického pojetí až třetím novým
rokem v pořadí.
Židovský kalendář (heb. LUACH): Počítá podle slunečního cyklu jen roky, ale měsíce
určuje podle cyklu lunárního. Délka měsíce přibližně odpovídá skutečné době oběhu
Měsíce kolem Země. Ten trvá kolem 29,5 dne (tzn. buď 29, nebo 30). Protože lunární
rok je zhruba o 11 dní kratší než rok solární, přidává se jednou za 3­4 roky navíc
13. měsíc (ADAR II.). Židovské svátky připadnou vždy na stejné datum a pouze ŠABAT
se slaví každou sobotu bez ohledu na datum. Každý další den podle židovské tradice
začíná večer po západu slunce a končí následující den se západem slunce. Například
šabat začíná v pátek večer a končí v sobotu večer.
Židovské sváteční dny se v zásadě dělí na dvě skupiny.
1. Do první patří svátky ustanovené v Toře ­ slaví se především bohoslužbou v synagoze,
společným jídlem či půstem, písněmi.
2. Do druhé patří náboženské slavnosti a půsty zavedené v pozdějším období
k připomenutí některých historických událostí Izraele ­ slaví se v rodinném kruhu
nebo v židovské obci.
Židovský kalendář a svátky
Správné odpovědi
AKTIVITA
303
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Nejdřív se ptejte studentů, které informace je nejvíc zaujaly /překvapily.
Diskutujte se studenty na téma rozdílnosti a kulturní podmíněnosti kalendářů
a letopočtů.
* Existují podobnosti mezi křesťanským a židovským kalendářem?
Jak souvisí křesťanství s judaismem?
* Jak se počítá židovský/křesťanský letopočet? Znáte nějaké jiné druhy datace?
Jaký je muslimský letopočet?
* Víte, že dobu narození Ježíše Krista kladou historická bádání do let 7­4 před
Kristem? Co to znamená? Jak mohla chyba vzniknout?
* atp.
Hodnocení / reflexe
Židovský kalendář a svátky
AKTIVITA
304
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Židovský kalendář a svátky
Roš Hašana: slaví se 1. a 2. Tišri, biblický svátek, náboženský nový rok, zákaz
práce ­ židovský Nový rok
* několik významů ­ připomínka stvoření světa; Den troubení, troubí se na šofar
(beraní roh), který věřící probudí z mravní ochablosti; Den vzpomínání, připomíná
člověku, že se má rozpomenout na všechny své skutky vykonané v minulém roce;
Den soudu ­ Bůh podle skutků člověka rozhoduje o tom, jak se mu bude dařit příští
rok, zda bude zapsán do Knihy mrtvých nebo do Knihy živých
* vážný svátek, rozhoduje se o osudu člověka, ale nepříznivý osud lze odvrátit
pokáním, modlitbami a dobrými skutky
* tímto svátkem začíná Deset dnů pokání, které vyvrcholí Jom Kippurem viz
následující karta
* tradičními pokrmy jsou jablko s medem, rybí polévka, kachna s jablkovou nádivkou,
koláč z mrkve
Jom Kipur ­ slaví se 10. Tišri, biblický svátek, zákaz práce
* Den smíření, nejvýznamnější svátek roku
* dodržuje se celodenní půst a celodenní kajícné modlitby v synagoze, oblečení
je v barvě bílé na výraz pokání, nesmí se nosit kožená obuv, sexuální abstinence
* napravení, obnova vztahu člověka k Bohu, ale za předpokladu, že se nejdříve
každý usmíří se svými bližními
Šavuot ­ slaví se 6.­7. Sivanu, biblický svátek, jeden ze tří poutních svátků, zákaz práce
* Svátek týdnů; slaví se 7 týdnů od druhého dne Pesachu
* Svátek prvotin; zemědělský svátek, v době jeruzalémského Chrámu Židé
do něj přinášeli snop ječmene jako svoji první úrodu
* Svátek darování Tory na hoře Sinaj; Bůh daroval Izraelitům prostřednictvím Mojžíše
Desatero, čte se biblická kniha Rút ­ příběh o cizince Rút, která přestoupila
na židovskou víru a mezi její potomstvo patří král David, z jehož rodu vzejde Mesiáš
* tradiční pokrmy jsou tvarohové a mléčné ­ lívance, palačinky, tvarohové koláče
AKTIVITA
305
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Židovský kalendář a svátky
Pesach ­ slaví se 8 dní od 15. do 22. Nisanu, biblický svátek, jeden ze tří poutních
svátků, jeden z nových biblických roků, zákaz práce, podle Tory první měsíc roku nový
rok jara
* svátek překročení, Židé slaví vysvobození z egyptského zajetí a název svátku souvisí
s desátou egyptskou ranou, kterou Bůh usmrtil všechno prvorozené, ale ušetřil,
doslova ,,překročil" domy Izraelitů; svátek nekvašených chlebů, protože Izraelitům
nestačilo vykvasit těsto k pečení chleba a na cestu si napekli nekvašené chleby macesy,
proto se na Pesach nesmí jíst nic kvašeného ­ tzv. chamec (pečivo, pivo,
whisky)
* v předvečer svátku se musí z domácností odstranit všechen chamec (velký úklid)
a jeho symbolická část se spálí.
* první a druhý večer probíhá slavnostní večeře tzv. seder (pořádek, řád), uprostřed
stolu je sederová mísa se symbolickými pokrmy: tři macesy, pečená kost (symbol
beránka, kterého Izaelité před odchodem z Egypta obětovali), vejce (symbol
celistvosti života), hořké byliny (symbol hořkosti otroctví), petržel nebo brambor
(symbol jara), sladká směs ovoce a mandlí a vína (symbol malty, ze které Izraelité
vyráběli cihly), 4 poháry vína a 5. pohár pro případnou návštěvu proroka Eliáše,
který má zvěstovat příchod Mesiáše
* při hostině se předčítá z Hagady ­ zvláštní knihy modliteb, požehnání a příběhů
o útěku z Egypta
* tradiční pokrmy jsou z macesů, např. macesové knedlíčky, nudle, bramborový kugl
(strouhané zapékané brambory), macesový mandlový dort
Sukot ­ slaví se 7 dní od 15. do 21. Tišri, biblický svátek, jeden ze tří poutních svátků,
zákaz práce
* Svátek stánků; připomínka putování Izraelitů po poušti, kde pobývali v provizorních
příbytcích tzv. Suka
* v Suce je povinností jíst i přespávat po dobu celého svátku
* Suka je provizorní přístřešek, pokrytý větvemi, skrze které musí být večer vidět hvězdy
* Svátek sklizně; oslava vinobraní a úrody ze zahrad, části úrody se přinášely do
jeruzalémského Chrámu
* při svátečních modlitbách se mává svazkem čtyř rostlin ­ etrog (citrusový plod),
datlová palma (Lulav), myrta a vrba a předčítá se z knihy Kazatel
* tradiční pokrmy jsou saláty z lilků, plněné zelí hovězím masem v tomatové omáčce,
jablkový závin
AKTIVITA
306
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Židovský kalendář a svátky
Simchat Tora ­ slaví se 22. Tišri, biblický svátek, zákaz práce
* Svátek radosti z Tory
* tento den se dokončí čtení svitku Tory a začne se číst znova od začátku
* radostný svátek, při kterém se vyjmou všechny svitky Tory ze synagogy a tančí
se s nimi
* tradiční pokrm závin s drůbežími játry, masová směs se švestkami
Chanuka ­ slaví se 8 dnů, od 25. Kislevu do 2. Tevetu, nebiblický svátek, práce povolena
* Svátek zasvěcení a světel; připomínka vítězství Židů nad vojsky syrského
krále Antiocha IV. v 2. století př.n.l., kdy po 3 letech bojů znovu vstoupili do
jeruzalémského Chrámu, který vyčistili a znovu zasvětili zapálením sedmiramenného
svícnu (menora). Malé množství oleje, které v Chrámu našli, vystačilo díky zázraku
na osm dní, což byla právě doba potřebná k vyrobení nového oleje.
* doma se zapalují devítiramenné svícny (chanukija), každý den se přidá jedná nová
svíčka a jedna (šamaš) slouží k jejich zapalování
* děti dostávají dárky a tradiční tzv. Chanuka gelt (drobné mince), tradičním pokrmem
jsou koblihy a bramboráky, protože se smaží na oleji
Purim ­ slaví se 14. Adaru, nebiblický svátek, práce povolena
* Svátek losů; nejveselejší svátek v roce, připomínka historické události ve 4. století
př.n.l. popsané v biblické knize Ester (Megilat Ester). Rádce perského krále
Achašveroše, Haman, chtěl zničit všechny Židy v zemi, a proto metal losy, aby
se dozvěděl nejpříhodnější den pro svůj záměr. Díky královně Ester, neteři Žida
Mordechaje, se mu to však nepodařilo a sám skončil na šibenici.
* na tento svátek se čte Megilat Ester, a když zazní Hamanovo jméno,
řehtá se řehtačkami, pořádají se hostiny a maškarní průvody pro děti i dospělé,
hrají se divadelní hry (Purim špíl) o královně Ester
* k povinnostem patří obdarovávání chudých a posílání dárků přátelům a pití vína
do takové míry, že člověk nerozezná Hamana od Mordechaje
* tradiční pokrmy jsou Hamanovy uši (trojhranné koláčky s mákem), krupnik (polévka
z krup, rajčat, hub a fazolí), skořicové cukroví
AKTIVITA
307
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Židovský kalendář a svátky
9 Av ­ světí se 9. Avu, nebiblický svátek, smuteční den
* váže se k němu několik tragických událostí; zničení 1. i 2. jeruzalémského Chrámu
(586 př.n.l. a 70 n.l.); poražení povstání Bar Kochby proti Římanům (135 n.l.);
vypovězení Židů z Anglie (1290) a ze Španělska (1492)
* drží se celodenní půst, při bohoslužbě se sedí na nízkých stoličkách nebo na zemi,
kožená obuv je zakázána
* zpívají se žalozpěvy a předčítá se biblická kniha Pláč Jeremiášův, kde se připomínají
tragické události z doby prvního zničení Chrámu
Jom Haacmaut ­ slaví se 5. Ijaru, státní svátek
* Den nezávislosti Izraele; připomíná vznik Státu Izrael 14. května 1948
* konají se oficiální oslavy a rodinné pikniky
* tradiční pokrmy jsou pita (arabský chléb), falafel (cizrnové knedlíčky), chumus
(cizrnová pasta), tchina (sezamová pasta), olivy, kebab, zeleninové saláty se zálivkami
Jom Hašoa ­ 27. Nisanu, státní vzpomínkový den
* vzpomínka na 6 milionů Židů zavražděných nacisty včetně 1 milionu dětí
* zapalují se vzpomínková světla, pořádají se vzpomínkové bohoslužby,
v Izraeli zní 1 minutu sirény
Šabat ­ slaví se každou sobotu, biblický svátek, práce zakázána
* podle židovského kalendáře je to poslední den v týdnu, den odpočinku
* připomínka toho, že Bůh svět tvořil 6 dnů a 7. den odpočíval
* svátek začíná v pátek večer uvítáním šabatu v synagoze i doma, kde se provede
požehnání nad šábesovými světly, nad chlebem (chala) a vínem, poté je sváteční
večeře
* člověk si má hlavně fyzicky odpočinout; v ortodoxním prostředí je zakázaná jakákoliv
fyzická činnost, například rozdělávání ohně, psaní, cestování, používání elektrických
spotřebičů, ale také nošení předmětů. Lidé se vzájemně navštěvují, chodí na
procházky, spí.
* typické pokrmy jsou barchesy (šabatové chleby), gefiltefiš (rybí nádivka), šoulet
(zapékaná směs fazolí, krup a masa), slepičí polévka, sekaná játra, pečené kuře
AKTIVITA
308
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Židovský kalendář a svátky
AKTIVITA
309
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Židé ve středověku
Od 1. století našeho letopočtu se hlavními centry židovského života stala města
v Babylonii, Egyptě a postupně se začínají vytvářet i židovské komunity v západní
Evropě a v severní Africe. V 10. století žilo nejvíce Židů ve té době muslimském Španělsku,
kde požívali mnoho výsad a podíleli se na kulturním i vědeckém rozvoji tehdejší společnosti.
Tato doba je označována jako ,,zlatý věk" židovské vzdělanosti a mezi nejznámější myslitele
té doby patří Moše ben Maimon (Maimonides), který byl také dvorním lékařem sultána
Saladina v Egyptě a napsal řadu právních, lékařských i náboženských spisů.
Ve 13.­15. století se Španělsko dostalo do sféry křesťanských panovníků, kteří nebyli
k Židům tolerantní, a mnoho Židů bylo donuceno konvertovat ke křesťanství. Tak vzniká
skupina tzv. marranos (prasata ­ hanlivé označení pro nové křesťany), kteří často v tajnosti
dodržovali židovské náboženské předpisy, což přispělo k vytvoření španělské inkvizice.
V roce 1492 byli všichni Židé vyhnáni ze Španělska a roku 1497 i z Portugalska.
Tito vyhnanci, kteří jsou označováni jako sefardi (z hebrejského názvu Španělska),
se začali usazovat například v Itálii, Holandsku, Anglii a východní Evropě. Přinesli si s sebou
své kulturní a náboženské zvyky a také mystiku nazývanou Kabala. Kabala se zabývá
stvoření světa, které vysvětluje pomocí 22 písmen hebrejské abecedy (každé hebrejské
písmeno má také číselnou hodnotu) a mystickými vizemi nebes a božího trůnu.
Již od rozpadu římské říše přicházeli židovští kupci do různých částí západní, střední
a východní Evropy a kolem 10. století vytvářeli první osady na křižovatkách obchodních
cest (i v Praze). Tito Židé jsou označováni jako aškenázové (v bibl. heb. výraz pro
Německo) a jejich kultura ve středověku nebyla tak rozmanitá. Nejvýznamnější osobností
11.­12. století byl rabi Šlomo ben Jicchak zvaný Raši, jehož komentáře k Toře a Talmudu
platí dodnes za vrcholná díla exegeze.
Postavení Židů se prudce zhoršovalo se vzrůstající mocí církve živené představou
o nadřazenosti křesťanského náboženství a způsobu života. V této době se také oživují,
utužují a nabývají nových rozměrů stereotypy o Židech jako lichvářích, lenoších a cizím
elementu ve společnosti.
Stanovisko středověké křesťanské církve vůči Židům se zformovalo již v dobách raného
středověku (papež Řehoř 590­604). Tím, že Židé nepřijali spasitelství Ježíše Krista,
stali se v církevním pojetí ,,odpadlíky od pravého Boha". Vyšší církevní hodnostáři však
nesouhlasili s protižidovským násilím, neboť Židé zůstávali pro církev živým svědectvím
Bible. Přesto se však nedařilo zajistit, aby nižší duchovní nerozdmýchávali protižidovskou
nenávist. Vůči křesťanům zůstávali Židé v podřízeném postavení jako trest za to,
že ukřižovali Krista. Církev si vyhrazovala právo na křesťanskou misii mezi židovským
obyvatelstvem. Řada protižidovských opatření (izolace v ghettech, odlišující označení oděvu)
církev přijala na zasedání IV. lateránského koncilu (církevním sněmu) roku 1215.
INFORMACE PRO UČITELE
310
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Ve 13. století byli prohlášeni za služebníky královské komory, stali se tedy majetkem
krále, jemuž museli odevzdávat velmi vysoké daně. Stali se trvalým zdrojem královských
příjmů. Na oplátku se jim královská moc zavázala poskytovat ochranu v případě ohrožení,
například proti pogromům při vzedmutí protižidovských nálad. Tato ochrana byla často
málo účinná.
Zvláštní postavení Židů ve společnosti posilovalo nábožensky i hospodářsky motivované
protižidovské nálady. Mezi poddaným lidem kolovaly četné protižidovské pověry,
například: Židé znesvěcují hostie, aby ,,znovu tupili Krista", rituálně vraždí pro získání
křesťanské krve, šíří nemoci atp. Nevraživost byla způsobena i lichvou, která byla jediným
možným zdrojem obživy Židů, křesťanům však byla církví zapovězena. V krizových
obdobích, zvláště v případě oslabení královské moci, se proti Židům obracela
nespokojenost, která často vyústila v pogromy (viz informace o antisemitismu).
Pro Židy zvláštní způsob obživy představoval tzv. peněžní obchod ­ půjčování na úrok
nebo-li lichva ­ proti zástavě či dlužnímu úpisu. Tato činnost byla z ekonomických důvodů
nezbytná, ale církev ji považovala za neslučitelnou s duchem křesťanství. Z tohoto důvodu
Židé jako nekřesťané byli určeni k lichvě. Lichva byla jediná činnost, kterou směli
provozovat i mezi křesťanským obyvatelstvem. Ve středověku patřili Židé k významným
věřitelům panovníků a finančně kryli akce, nezbytné pro výkon panovnické moci.
Vedle toho Židé za nejistý (a mnohdy také nedodržený) příslib ochrany a možnost vnitřní
samosprávy v ghettech odváděli panovníkovi vysoké daně.
Od 12. století (III. a IV. lateránský koncil ­ 1179, 1215) bylo výslovně zakázáno soužití
křesťanů s Židy. Důsledkem tohoto zákazu byla separace (oddělení) židovského
obyvatelstva ve zvláštních ulicích a čtvrtích ­ ghettech (toto slovo se používá od 16. století
z ital. geto nuovo ­ nová slévárna). Fyzická izolace byla posilována řadou dalších nařízení
a zákazů: Židé museli nosit odlišující znamení na oděvu (žluté kolečko a bílý skládaný
krejzlík), nesměli se věnovat řemeslům, nesměli vlastnit ani obdělávat půdu, nesměli se
stravovat ve veřejných hostincích apod. Zbaveni téměř všech práv zůstávali Židé majetkem
panovníka. Většinu omezení zrušil v našich zemích až císař Josef II. v roce 1781, plné
občanské rovnoprávnosti v moderním smyslu dosáhli Židé v českých zemích až roku 1867.
Židé ve středověku
INFORMACE PRO UČITELE
311
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Židé ve středověké společnosti
Cíle
studenti
* znají a dovedou popsat postavení Židů ve středověké
společnosti a jejich vztah k dalším vrstvám obyvatel
* jsou schopni vysvětlit vznik tohoto vztahu
Velikost skupiny
10­30 studentů
Čas
45 minut
Pomůcky a příprava
* tabule, křída
* na tabuli připravte schéma středověké společnosti,
zatím ho však nechte zakryté
Schéma středověké společnosti
Panovník
Šlechta
Židé
Duchovenstvo
Poddaní
* kopie karet ­ postavení Židů ve středověké společnosti
Popis / postup
1. Rozdělte studenty do 4 skupin, každá skupina dostane jednu kartu ­ postavení Židů
ve středověké společnosti.
2. Vyzvěte jednotlivé skupiny, aby si přečetli text a pokusili se najít kladné a záporné
aspekty daného vztahu A) ­ D).
3. Odkryjte schéma a vyzvěte mluvčí každé skupiny, aby ostatním vysvětlili vztah Židů
a daného společenského subjektu.
4. Mezi jednotlivými subjekty a skupinou Židů nakreslete čáry a požádejte studenty,
aby každý vztah stručně okomentovali. Komentář pak ke vztahu připište.
AKTIVITA
312
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Pokuste se se studenty zodpovědět následující otázky:
* Kdy a za jakých okolností přicházeli Židé do Evropy?
* Proč stáli Židé stranou středověké společnosti?
* Jaké byly důvody jejich vyřazení ze společenských struktur?
* K jakým typům kontaktů docházelo mezi Židy a ostatní společností?
* Jaké byly hlavní důvody nevraživosti vůči Židům? Jak tuto nevraživost středověká
společnost ospravedlňovala?
* Znáte nějaké jiné skupiny obyvatel, které stojí mimo společenské struktury? Jaké?
* Znáte nějaké obdobné případy, kdy je skupina lidí diskriminována za to,
že ,,nemá pravého Boha", že neuznává stejné hodnoty jako majoritní společnost?
Hodnocení / reflexe
Židé ve středověké společnosti
AKTIVITA
313
Karty - postavení Židů
ve středověké společnosti
A) Jaký byl vztah panovníka k Židům?
Od 10. stol. Židé přicházeli do křesťanské Evropy jako svobodní kupci a usazovali se v obchodních
osadách většinou na okrajích měst. Jejich postavení se v průběhu dvou následujících století
prudce zhoršovalo.Ve 13. stol. byli prohlášeni za služebníky královské komory, stali se tedy
majetkem krále, jemuž museli odevzdávat velmi vysoké daně. Stali se trvalým zdrojem královských
příjmů. Na oplátku se jim královská moc zavázala poskytovat ochranu v případě ohrožení,
například proti pogromům při vzedmutí protižidovských nálad.
B) Jaký byl vztah církve k Židům?
Stanovisko středověké křesťanské církve vůči Židům se zformovalo již v dobách raného středověku
(papež Řehoř 590­604).Tím, že Židé nepřijali spasitelství Ježíše Krista, stali se v církevním pojetí
,,odpadlíky od pravého Boha".Vyšší církevní hodnostáři však nesouhlasili s protižidovským násilím,
neboť Židé zůstávali pro církev živým svědectvím Bible. Přesto se však nedařilo zajistit, aby nižší
duchovní nerozdmýchávali protižidovskou nenávist.Vůči křesťanům zůstávali Židé v podřízeném
postavení jako trest za to, že ukřižovali Krista. Církev si vyhrazovala právo na křesťanskou misii mezi
židovským obyvatelstvem. Řada protižidovských opatření (izolace v ghettech, odlišující označení
oděvu) církev přijala na zasedání IV. lateránského koncilu (církevním sněmu) roku 1215.
C) Jaký byl vztah poddaných k Židům?
Zvláštní postavení Židů ve společnosti posilovalo nábožensky i hospodářsky motivované
protižidovské nálady. Mezi poddaným lidem kolovaly četné protižidovské pověry, například:
Židé znesvěcují hostie, aby ,,znovu tupili Krista", rituálně vraždí pro získání křesťanské krve, šíří
nemoci atp. Nevraživost byla způsobena i lichvou, která byla jediným možným zdrojem obživy Židů,
křesťanům však byla církví zapovězena.V krizových obdobích, zvláště v případě oslabení královské
moci, se proti Židům obracela nespokojenost, která často vyústila v pogromy.
D) Jaký byl vztah Židů k ostatním společenským subjektům?
Židé nesměli uzavírat sňatky s křesťanským obyvatelstvem.V důsledku démonizace ze strany církve
a vzhledem k provozování lichvy se obávali četných krvavých pogromů, které likvidovaly
i decimovaly židovské obce.Vůči panovníkovi byli loajální, neboť byl jejich jedinou chabou
zárukou ochrany proti obávaným pogromům.
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
314
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Židé a lichva
Židovskému obyvatelstvu bylo zakázáno vlastnit půdu, zabývat se zemědělstvím
a řemeslem. Hospodářská činnost Židů byla omezena pouze na poskytování zástavy
a úroku, což bylo jako lichva křesťanům církví zakázáno. Další usnesení koncilu se týkala
sociální degradace Židů a téměř vylučovala styk s křesťanským obyvatelstvem: nadále
se směli usídlovat ve vyhrazených a uzavřených čtvrtích, museli být označeni zvláštním
oděvem či potupným znamením, jež je mělo na první pohled odlišovat od ostatního
obyvatelstva. Rovněž obchodní činnost Židů zůstávala až na řídké výjimky omezená
na oblast židovského osídlení.
Usnesení Lateránského koncilu 1215
Protižidovské postoje Martina Luthera
,,Jejich dech páchne po pohanském zlatě a stříbře, neboť žádný národ pod sluncem nebyl
hamižnější, neboť oni jsou, byli a nadále zůstanou Židy, jak je vidět na jejich proklaté
lichvě. Arci drží nás, křesťany, v zajetí v naší vlastní zemi, nechávají nás pracovat v potu
tváře, získávat peníze a majetek, zatímco oni sedí za pecí, lenoší, žijí v přepychu, pečou
hrušky, žerou, chlastají, žijí si jako v bavlnce z našeho nahospodařeného jmění, lapili nás
a naše statky na tu svou proklatou lichvu... Jsou tedy našimi pány a my jejich pohůnky."
Martin Luther, 1524
Text 4.3.A
Text 4.3.B
Otázky k textům a k diskusi:
* Vybrali si Židé lichvu jako způsob obživy sami a dobrovolně?
* Jaké byly ve středověku jiné způsoby obživy? Měli je Židé povoleny?
* Lze lichvu pokládat za výraz ,,přirozené hamižnosti" Židů,
jako to dělá Martin Luther? Proč?
* Porovnejte text o usneseních lateránského koncilu s výrokem
Martina Luthera. Nacházíte v nich nějaký rozpor?
* Myslíte, že Luther znal závěry lateránského koncilu?
Proč je v argumentaci proti Židům nepoužil?
* Souhlasíte, že byli ve středověké společnosti ,,Židé pány a křesťané
jejich pohůnky"? Proč?
315
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Lichva a život v ghettu
Cíle
studenti
* jsou schopni definovat pojem lichva a ghetto
* uvědomují si historické okolnosti vzniku lichvářství
a ghettoizace
Velikost skupiny
libovolná
Čas
30 minut
Pomůcky a příprava
* tabule, křída
Popis / postup
1. Na tabuli napište vedle sebe slova lichva a život v ghettu tak, aby pod každým
výrazem zbyl dostatečný prostor pro další zápisy.
2. Vyzvěte studenty, ať v rychlém sledu napíšou co nejvíce asociací, které se jim vybaví
při vyřčení slova lichva. Zdůrazněte, že nejde o přesné definování pojmu, ale o první
představy a dojmy se slovem spojené. Asociace ať studenti v rychlém sledu zapisují
na papír.
3. V další fázi mají studenti zhruba 5 minut, aby ze všech možných vybrali asociace
typické a nejčastější.
4. Každá skupina prezentuje nejčastější asociace. Zapisujte na tabuli.
5. Pokuste se shrnout a rozhodnout, zda se k lichvě v současnosti vztahují spíše kladné,
nebo záporné asociace.
6. Vyzvěte studenty, aby se pokusili jmenovat, jaké kladné a záporné aspekty měla
pro Židy lichva ve středověku. Jejich názory korigujte na základě Informací
pro učitele.
7. Nyní požádejte studenty, aby se ve skupinách pokusili najít alespoň pět aspektů
života v ghettu. Práci lze motivovat například otázkou: ,,Představte si, že žijete
v ghettu. Co to pro vás znamená?"
8. Výsledky opět zapisujte na tabuli.
AKTIVITA
316
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Hodnocení / reflexe
Lichva a život v ghettu
Pokuste se se studenty zodpovědět následující otázky:
* Jaký byl cíl soustředění Židů do vyčleněných čtvrtí, izolovaných od prostoru ostatního
obyvatelstva?
* Myslíte si, že izolace některé skupiny obyvatelstva dlouhodobě spíše zlepšuje,
nebo zhoršuje vztahy mezi menšinou a majoritní společností?
* Zlepšil se vztah majority k Židům po lateránském koncilu, který se nějakým způsobem
snažil uspořádat vztah křesťanů k Židům? (Vycházejte z textů.)
* Má život v ghettu pouze záporné, nebo i kladné stránky? Vyjmenujte je.
Vyzvěte studenty, aby se pokusili shrnout, jaké kladné a záporné aspekty měl život
v ghettu pro Židy ve středověku. Jejich názory korigujte na základě Informací pro učitele.
AKTIVITA
317
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Lichva
Pro Židy zvláštní způsob obživy představoval tzv. peněžní obchod ­ půjčování na úrok,
proti zástavě či dlužnímu úpisu. Tato činnost byla z ekonomických důvodů nezbytná,
ale církev ji považovala za neslučitelnou s duchem křesťanství. Z tohoto důvodu Židé jako
nekřesťané byli určeni k lichvě. Lichva byla jediná činnost, kterou směli provozovat i mezi
křesťanským obyvatelstvem. Paradoxně vzájemný styk Židů s křesťany se církev snažila
maximálně omezovat, přitom se však půjčování peněz stalo běžnou součástí středověkého
života. Na jednu stranu byl Žid v očích křesťana církví démonizován, na druhou stranu
byl toutéž církví nabádán k tomu, aby s Židy udržoval peněžní kontakt. Ve středověku
patřili Židé k významným věřitelům panovníků a finančně kryli akce, nezbytné pro výkon
panovnické moci. Vedle toho Židé za nejistý (a mnohdy také nedodržený) příslib ochrany
a možnost vnitřní samosprávy v ghettech odváděli panovníkovi enormně vysoké daně.
Za samotné povolení usadit se na vymezeném místě museli odvádět vysoké daně
a jestliže panovník požádal, tak i zvláštní poplatky ­ k dani z hlav i daň domovní,
mimořádnou, ,,zvláštní pomoci", při válečných a jiných pohromách. Což mnohdy tvořilo
nejjistější zdroj panovníkových příjmů.
Peníze Židy na jedné straně chránily, na druhé straně však vyvolávaly závist, pomluvy,
pověry a nesnášenlivost. Přestože Židé byli již ve středověku vyloučeni ze základních
sociálních struktur, vysoké daně a schopnost poskytovat finanční úvěry z nich činily
důležitou součást ekonomiky středověké Evropy.
LICHVA
Pozitiva
Jediný způsob obživy
Kontakt s nežidovským obyvatelstvem
Zdokonalování se v obch. činnosti
Jeden ze základů bankovního systému
Důležitý faktor středověké ekonomiky
Negativa
Příčina k nařčení z lenosti a nicnedělání
Příčina k nařčení z krádeže a šizení
Příčina k nařčení z ,,židovského spiknutí"
Zdroj dalších negativních stereotypů:
např. židovská hamižnost
INFORMACE PRO UČITELE
318
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Ghetto
Vobchodních střediscích zakládali Židé již od 10. století vlastní osady.
Od 12. století (III. a IV. lateránský koncil ­ 1179, 1215) bylo výslovně zakázáno
soužití křesťanů s Židy. Důsledkem tohoto zákazu byla separace (oddělení) židovského
obyvatelstva ve zvláštních ulicích a čtvrtích. Fyzická izolace byla posilována řadou dalších
nařízení a zákazů: Židé museli nosit odlišující znamení na oděvu (žluté kolečko a bílý
skládaný krejzlík), nesměli se věnovat řemeslům, nesměli vlastnit ani obdělávat půdu,
nesměli se stravovat ve věřejných hostincích apod. Zbaveni téměř všech práv zůstávali
Židé majetkem panovníka. Většinu omezení zrušil v našich zemích až císař Josef II. v roce
1781, plné občanské rovnoprávnosti v moderním smyslu dosáhli Židé v českých zemích
až roku 1867.
Slovo ghetto se používá od 16. století, kdy benátští Židé mohli obývat pouze část
města zvanou ,,geto nuovo" (it. nová slévárna). V 16. století se začaly židovské čtvrti
neprodyšně uzavírat zdmi a jejich obyvatelé podléhali přísnému režimu: v noci nebo při
křesťanských svátcích či jiných příležitostech nesměli Židé ghetta opouštět.
Kromě společenské izolace měl život v ghettu i řadu pozitivních aspektů.
Oddělené židovské čtvrtě se již od středověku stávaly základem židovských obcí.
Obec byla řízena vlastní samosprávou. Jejím náboženským centrem byla synagoga.
Uvnitř církví i panovníkem vymezeného teritoria ghetta podléhali Židé vlastním
židovským zákonům. To znamená, že ve vnitřních sporech směli jednat podle vlastního
židovského práva. Ve sporech s křesťany byl soudcem tzv. židovský rychtář ­ křesťan,
který znal jak právo městské, tak židovské. Náboženská svoboda v ghettech umožňovala
rozvoj židovské kultury, literatury, písemnictví, práva, a tím přispívala k jejich vzdělanosti
a upevňovala jejich identitu. Izolace v ghettech zabraňovala rozpouštění a zániku
židovských specifik v prostředí majoritní kultury.
V současnosti se termínu ghetto používá jako označení pro místo, kde žije etnická,
kulturní, náboženská či sociální skupina obyvatel izolovaně od majoritní společnosti.
Separace v ghettech již není dána státními nařízeními a obyvatelům ghett není fyzicky
bráněno je opouštět ­ odporovalo by to právnímu řádu. Hranice mezi majoritou
a oddělenou skupinou je spíše strukturní a symbolická: roste z neochoty majority přijmout
danou skupinu s jejími specifiky, obyvatelé ghett se zase cítí bezpečněji v izolaci, v systému
svých srozumitelných hodnot, norem a vzorců chování, jež jsou ve vnějším prostředí
příčinou dezorientace či konfliktu.
INFORMACE PRO UČITELE
319
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Antisemitismus
Pojem antisemitismus označuje nenávist a předsudky vůči Židům i veškeré
protižidovské projevy. Toto označení poprvé užil německý protižidovský aktivista
Wilhelm Marr roku 1879. Ten směřoval proti Židům jako národu, ale nejstarší formy
antisemitismu byly spíše zaměřeny proti náboženskému vyznání Židů ­ antijudaismus.
Ten měl nejprve formu pomluv, které pramenily z neporozumění a z neznalosti židovských
zvyků a svátků. Například odpočinek o šabatu (šabat ­ sobota, hlavní židovský svátek,
den odpočinku od veškeré práce, čas modliteb) byl chápán jako projev židovské lenosti.
Tyto předsudky přejala církev, která je dále rozvinula do tří základních tezí:
1. Židé jako konfliktní vyznavači škodlivé víry
2. Židé jako odpůrci většinové, tj. správné vize světa
3. Židé jako ti, kdo jsou právem vyvrženi ze společnosti, protože si to sami zavinili
Hlavní křesťanskou tezí se nadlouho stal názor, že křesťanství plně nahradilo
židovské náboženství, Nový zákon překonal Starý zákon, Mesiáš přišel v podobě
Ježíše Krista a židovské dějiny a náboženství nemají žádný samostatný význam,
ale pouze předznamenávají křesťanství.
Mezi nejčastější židovské stereotypy ve středověku patřily tyto názory:
Židé byli přirovnáváni k vepřům, neboť jsou nečistí a smrdí. Později byli Židé
přirovnáváni k hmyzu, který parazituje na jiných, saje krev a vyvolává infekci.
Přitom v židovským komunitách byla hygiena ve středověku z důvodů dodržování
náboženských předpisů vyšší než u většiny křesťanů, požívání krve bylo výslovně
zakázáno židovskou tradicí.
Tak byli Židé postupně ztotožněni se služebníky ďábla, označováni jako ,,vrazi Kristovi"
a na tomto základě bylo vysvětleno a ospravedlněno jejich pronásledování a diskriminace.
Ale ani církev nebyla ve svých postojích vůči Židům jednotná, papežové zachovávali
většinou umírněnější stanovisko, ale nedokázali vždy zajistit, aby nižší církevní činitelé
nevyvolávali nenávistné i násilné protižidovské nálady mezi obyčejným lidem.
Protižidovské tendence se přímo odrazily na právním postavení Židů ve středověké
společnosti. Židé museli žít odděleně od ostatních obyvatel (ghetto), nesměli zastávat
veřejné úřady, vlastnit půdu, provozovat mnoho druhů řemesel. Naopak, půjčování na
úrok, tedy činnost z ekonomických důvodů pro křesťanskou společnost nezbytná,
bylo považováno na neslučitelné s duchem křesťanství, a proto je mohli provozovat jen
Židé. Dalším stupněm k izolaci a ponížení Židů byla povinnost nosit odlišující znamení.
V různých zemích se tato označení lišila. Měla podobu žlutého kolečka či pásky na oděvu,
někdy to byly zvláštní pláštěnky, kápě a klobouky.
INFORMACE PRO UČITELE
320
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Mnoho zmíněných forem protižidovské nenávisti směřovalo proti samotné židovské
existenci. Označením pro násilné vystupování proti Židům, plenění, mučení, znásilňování,
okrádání a vraždění židovských obyvatel se stalo slovo pogrom. Jeden z nejhorších
pogromů zažili Židé v letech 1648­49, kdy kozáci Bohdana Chmelnického vyvraždili
na sto tisíc židovských obyvatel v Polsku, Litvě a Bělorusku. V české historii byl největším
pogromem masakr v pražském ghettu, ke kterému došlo 18. dubna 1389 a kdy zahynulo
několik set lidí.
Židé byli často vyháněni ze země nebo z města, a tak žili v neustálé nejistotě a strachu
o svůj osud. Jedno z nejmasovějších vyhoštění v historii proběhlo v letech 1492­97,
kdy museli všichni Židé opustit Španělsko a Portugalsko (asi 100 000 osob). Také z Čech
byli Židé vyhnáni několikrát, hlavně v době panování Ferdinanda I. v letech 1541 a 1557
a opakovaně za vlády Marie Terezie v letech 1744­48.
Od konce 18. století a hlavně od doby Velké francouzské revoluce byly židovské
diskriminační zákony postupně rušeny ­ Židé mohli opustit brány ghetta, byla zrušena
povinnost nosit hanlivé označení, měli možnost vykonávat řemesla a obchod i navštěvovat
univerzity. Ve vztahu k Židům se prosazovaly myšlenky osvobození a společenské rovnosti,
ale současně se formoval nový styl antisemitismu. Osvícenci na jedné straně kritizovali
církev v jejím nehumánním postoji vůči Židům, ale na druhou stranu vyčítali Židům jejich
setrvalost v židovské víře a tradici. V tomto směru vynikl například Voltaire ve svém
Filosofickém slovníku (1757), který soudil, že Židé nijak nepřispěli k rozvoji vědy a kultury
a nejsou schopni vytvořit vlastní stát.
Židé byli spojováni s rodícím se kapitalismem a obraz židovského bankéře se stal
oblíbeným námětem antisemitské propagandy raného kapitalismu. Byli obviňováni
z mravní zvrácenosti, alkoholismu, sexuálního zneužívání žen a nadále i z páchání rituálních
vražd. U nás se stal známým případ Leopolda Hilsnera (1899), který údajně zavraždil
mladou křesťanskou dívku Annu Hrůzovou a použil její krev pro rituální účely. Hilsner
byl v antisemitské atmosféře odsouzen k trestu smrti, později byl trest změněn na doživotí
a teprve po dvaceti letech (1918) byl Hilsner amnestován. Stalo se tak i díky intervenci
Tomáše G. Masaryka, který se postavil na jeho obranu ještě v době, kdy byl profesorem
na pražské univerzitě. Podobné případy, které vyvolaly masivní vlnu antisemitismu, se staly
i jinde, například známá Dreyfusova aféra (1894) ve Francii, při níž byl obviněn francouzský
židovský důstojník z údajné velezrady a odsouzen k doživotnímu vězení.
Antisemitismus
INFORMACE PRO UČITELE
321
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Židé byli postupně obviňováni z dalších neduhů společnosti, až byla vytvořena teorie
předem připraveného, nadnárodního a mezinárodně řízeného ,,židovského spiknutí".
Na tomto základě se formovaly antisemitské organizace a periodika, konaly se antisemitské
kongresy. V Rusku byly publikovány tzv. Protokoly sionských mudrců (1905), pamflet
obviňující ruské Židy z organizováni revolučního převratu a snahy o vytvoření židovské
nadvlády.
Zastánci antisemitismu neustále zdůrazňovali rodové vazby a mluvili o poutu krve
u Židů. Tak přerůstá náboženský a nacionální antisemitismus v antisemitismus rasový,
který později získal i svůj pseudovědecký základ hlavně v díle Francouze A. Gobineaua
Esej o nerovnosti lidských ras (1853). Židé tak byli postaveni do protikladu k čisté, árijské
rase, kterou prý chtějí zničit. Na tuto myšlenku navázal Adolf Hitler a od něj vedla již přímá
cesta k vyvraždění 6 000 000 Židů.
Jednou z odpovědí na antisemitismus konce 19. století představovalo židovské národní
hnutí ­ sionismus. V duchu tradiční náboženské touhy po návratu do Izraele usilovalo
o znovu založení židovského státu. Za zakladatele sionismu je označován vídeňský novinář
a spisovatel Theodor Herzl (1860­1904), který se svými plány vystoupil na 1. sionistickém
kongresu v Basileji v roce 1897. Od této chvíle začínají sionisté vyvíjet politickou snahu
získat pro své cíle tehdejší mocnosti (hlavně Velkou Británii) a budovat židovské osídlení
v tehdejší Palestině. Největší počet přistěhovalců tvořili Židé z Ruska a Východní Evropy,
zmítané sociálními konflikty a pogromy. Vznikají první kibucy (zemědělské osady se
společným vlastnictvím). Rozhodující boj za získání národní domoviny se odehrával v době,
kdy byla Palestina pod britskou správou (od roku 1920). Politika Velké Británie
k židovskému přistěhovalectví byla značně rozporná také kvůli její snaze udržet si vliv
v arabském světě. Holocaust uspíšil naléhavost řešení situace v Palestině. V roce 1947
shromáždění OSN rozhodlo o rozdělení Palestiny na židovský a arabský stát. Arabové
toto odmítli a po vyhlášení izraelské nezávislosti 14. 5. 1948 napadli židovský stát.
Izrael se ubránil, ale spory o území se vedou dodnes.
Antisemitismus
INFORMACE PRO UČITELE
322
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Cíle
studenti
* dokážou vysvětlit pojem antisemitismus a chápání
tohoto pojmu v historickém kontextu
* znají konkrétními podoby antisemitských projevů
* jsou schopni popsat celospolečenský dopad těchto
projevů
* dokážou formulovat svoje názory a racionálně
je obhajovat
* jsou schopni odhalit předsudky a argumentovat
proti nim
Velikost skupiny
20­30 studentů
Čas
40 minut
Pomůcky a příprava
* kopie textů 4.4.A ­ 4.4.F
Popis / postup
Projevy antisemitismu
1. Rozveďte úvodní diskusi, při níž se studenti seznámí se základními pojmy:
Co je to antisemitismus? Jaký je původ a důvod vzniku této myšlenky?
2. Vyzvěte studenty, aby uvedli nějaké konkrétní projevy antisemitských myšlenek
(vrahové Krista, rituální vraždy, otrava studní, původci moru, lichva, židospiknutí,
smraďoch, špína).
3. Rozdejte studentům pracovní texty k prostudování ­ včetně obrazové přílohy.
4. Vyzvěte studenty, aby popsali styčné body textů.
AKTIVITA
323
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
5. Veďte diskusi podle následujících otázek:
Jak na vás předložené materiály pocitově působí? Pokuste se seřadit jednotlivé
ukázky podle vámi zvolené posloupnosti. Odůvodněte svojí volbu.
a. V čem spatřujete hlavní nebezpečí takového textu? Myslíte si, že je nějaký
rozdíl mezi psaným projevem a vizuálním sdělením? V čem tento rozdíl
spatřujete? (Pokud bychom našli třeba nápis.)
b. Jak byste reagovali, kdyby obsah takového textu byl směřován na vaši
osobu, rodinu?
c. Jak byste bránili svého kamaráda, kterému by byl text adresován?
Uveďte konkrétní kroky, které byste zvolili.
d. Setkali jste se s podobným atakem proti vaší osobě nebo vašim kamarádům?
A jak jste reagovali?
e. Setkali jste se osobně s nějakým projevem antisemitismu?
f. Ztotožňujete se s některými antisemitskými myšlenkami,
které zde byly naznačeny? Pokud ano, uveďte proč?
Pokud ne, jak byste proti nim argumentovali?
6. Vyzvěte studenty, aby utvořili dvě skupiny. Jedna skupina bude zastávat myšlenky
antisemitské a úkolem druhé skupiny bude proti argumentace. Každá skupina
si zvolí jednoho mluvčího, jehož úkolem bude disputace s protivníkem z druhé
skupiny. Skupina má možnost mluvčího kdykoli vyměnit za svého jiného člena.
Dejte studentům 2 minuty na přípravu.
Zvolte následující uspořádání: každá skupina je na jedné straně místnosti; všichni
kromě mluvčích sedí; mluvčí stojí proti sobě ve stejné vzdálenosti od obou skupin
tak, aby všichni mohli sledovat průběh disputace.
Hodnocení / reflexe
Rozveďte debatu nad průběhem disputace. Ptejte se nejprve mluvčích:
Na které argumenty protivníka se vám nejhůř reagovalo a proč?
Reaguje se vám lépe na racionální či iracionální argumenty?
Projevy antisemitismu
AKTIVITA
324
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Projevy antisemitismu
Pamflet Mladočechů, 1883
Bóže v nebi tam je ráj,
Tam žádní židi nečíhaj,
Zato tady každý slyší,
že je jich jak malých myší.
Proto všichni, chrabří bratři,
Bijte židy, jak se patří.
Blaho nastane jen stěží,
Dokud k čertu nepoběží.
Pokyny, které vydal Josef Goebbles v listopadu roku 1938 k průběhu křišťálové noci
1. Jejich synagogy a školy budou zapáleny a co neshoří, bude zasypáno zemí, aby nikdo
nikdy už neviděl ani kámen. Toto učiňme Pánu a křesťanstvu ke cti, aby Bůh viděl,
že jsme křesťané.
2. Stejným způsobem budou rozbořeny jejich domy, neboť v nich dělají totéž,
co ve svých školách. Naženeme je pod jednu střechu, aby viděli, že nejsou pány
v naší zemi.
3. Budou jim odebrány jejich modlitební knížky a Talmudy, z nichž se učí lži, zlořečení
a rouhání.
4. Rabínům bude zakázáno pod ztrátou hrdla nadále šířit jejich učení.
5. Židům bude zrušena ochrana na silnicích a zakázáno jejich používání.
6. Lichva jim bude zakázána, veškerá hotovost, cennosti, stříbro i zlato jim budou
odňaty a uschovány.
7. Mladým a silným židům a židovkám budou dány do rukou cepy, sekery, krumpáče,
rýče, přeslice a vřetena, aby si v potu tváře začali vydělávat na chleba. Pokud se židé
ve společnosti nespokojí s údělem helotů, což jde předpokládat, budou muset být
po vzoru Francie a Španělska vyhnáni ze země.
Text 4.4.A
Text 4.4.B
AKTIVITA
325
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Projevy antisemitismu
(píseň vzniklá v období hilsneriády)
Nekupujte u Židů,
cukr, kafe, mouku,
zabili nám Anežku,
modrookou holku.
,,Údajné Hitlerovy plynové komory a údajná genocida Židů jsou součástí téže dějinné
lži. Ta umožnila gigantický politický a finanční podvod, z něhož těžil hlavně Izrael
a mezinárodní sionismus."
Robert Faurisson, zastánce ,,revidovaných dějin", prosinec 1980
,,Myslím si, že plynové komory jsou maličký detail v dějinách II. světové války."
Jean Marie Le Pen, září 1987, francouzský ultrapravicový politik, opakovaně kandidující
v prezidentských volbách
Text 4.4.C
Text 4.4.D
Text 4.4.E
Text 4.4.F
AKTIVITA
Židé se snaží zmocnit světa karikatura
z vídeňského tisku kolem 1900
326
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Holocaust
Hlavním hlasatelem protižidovské nenávisti a antisemitské propagandy byl zakladatel
nacistické strany, od 30. ledna 1933 i říšský kancléř Adolf Hitler (1889­1945).
Nacionální socialismus (nacismus) byl směsicí extrémního nacionalismu, radikálního
populismu a rasismu, a to zejména biologického rasismu vyzdvihujícího čistotu arijské
germánské rasy. Nacisté vytvořili svou vlastní politickou stranu v roce 1919 nejdříve
pod názvem Deutsche Arbeiterpartei, která byla přejmenována v roce 1920 na stranu
nacionálně socialistickou (NSDAP).
Své hlavní myšlenky formuloval Hitler v základním díle nacismu Mein Kampf (1924),
ve kterém označil za hlavní viníky porážky Německa v 1. světové válce a poválečné krize
Židy. Mluvil o Židech jako o zkažené rase, která se snaží zničit čistou árijskou rasu a chopit
se nadvlády nad světem. Tvrdil, že Německo se opět může stát velkým státem jen za
předpokladu, že bude eliminováno židovské nebezpečí.
Podle historiků analyzujících postup vypořádání se s Židy nacisté použili protižidovské
typy minulosti na cestě ke konečné likvidaci Židů a postupovali podle těchto bodů:
1) Definice Židů (norimberské zákony z roku 1935).
2) Vyvlastnění (postupné zbavení všech práv a svobod).
3) Koncentrace (zřizování ghett, koncentračních táborů; přímá předehra k likvidaci).
4) Zbavení se Židů: jednak otevřeným terorem, který vedl k ožebračování a emigraci,
jednak fyzickou likvidací.
15. září 1935 přijal Říšský sněm veřejným hlasováním dva zákony, které jsou
označovány jako norimberské zákony. První z nich, zákon o říšském občanství, stanovil,
že německým občanem může být jen státní příslušník německé nebo příbuzné krve.
Druhý zákon, zákon na ochranu německé krve a německé cti, zakazoval sňatky,
ale i mimomanželský styk mezi Židy a německými občany. Porušení bylo chápáno jako
,,hanobení rasy" a bylo trestáno krutými tresty. Uvedené zákony určovaly ,,židovskou rasu"
nesmyslně podle biologických vztahů i podle vztahu k židovskému náboženství.
Za Žida byl považován každý, kdo měl alespoň 3 židovské prarodiče. Kdo měl pouze
dva nebo jednoho židovského prarodiče, byl považován za míšence, a zvláštním příkladem
byla tzv. smíšená manželství. Těmito zákony byly Židé zbaveni říšského občanství a s ním
spojených práv.
Tyto zákony byly uplatňovány všude tam, kam se rozšířila německá moc,
tj. i v československém pohraničí od října 1938 a i na území Protektorátu Čechy a Morava,
který vznikl 16. března 1939. Na území protektorátu žilo v té době asi 118000 Židů.
V prvních letech jeho existence podporovaly německé okupační úřady jejich vystěhování,
k tomuto účelu byla v Praze založena i kancelář pro židovské vystěhovalectví,
INFORMACE PRO UČITELE
327
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Holocaust
kde se za povolení k emigraci draze platilo a zbylý majetek byl konfiskován. Dalším krokem
byla hromadná arizace nebo-li zabírání židovského majetku a nařízení o odevzdání
soukromého majetku, například kola, rádia, hudebního nástroje, cenných papírů, šperků,
vkladní knížky atd.
Židé byli více a více izolováni, vytlačováni z veřejného života, bylo jim zakázáno působit
ve školství, soudnictví, zdravotnictví a obecně ve všech vedoucích funkcích. Nesměli
se zúčastňovat společenského, kulturního ani hospodářského života. Nesměli navštěvovat
divadla, kina, sportovní stadiony, kavárny. Od roku 1940 nesměli navštěvovat žádné školy.
Navíc byly občanské legitimace Židů označeny výrazným červeným písmenem J ­ zkratka
německého slova Jude (Žid) a od 1. září 1941 v protektorátu se všichni Židé nad šest let
nesměli na veřejnosti objevit bez žluté šesticípé hvězdy s černým německých nápisem Jude.
Významnou událostí na cestě k fyzické likvidaci Židů byl pogrom, označovaný jako
Kristallnacht (Křišťálová noc). V noci z 9. na 10. listopadu 1938 v Německu a obsazených
územích bylo vypáleno nebo zdemolováno 267 synagog a vypleněno 7500 židovských
obchodů (z rozbitých výkladních skříní pochází samotný název Křišťálová noc), bylo zabito
asi 100 židovských osob a 30000 uvězněno.
Po napadení Polska 1. září 1939 začaly první hromadné deportace Židů z nově
zabraných území dále na Východ. Německá propaganda vydávala deportace Židů
za snahu o pořádek a o vytvoření lepší dělící linie mezi národnostmi. Ve skutečnosti toto
násilné přesídlování znamenalo pro deportované smrt hladem, zimou, epidemiemi nebo
zastřelením. První transporty směřovaly hlavně do nově zbudovaných velkých ghett
v Nisku, Lublinu (Polsko), Lodži a Minsku (Rusko).
Po vpádu do Sovětského svazu v červnu 1941 začali nacisté hledat účinnější metody
koncentrace a hlavně zabíjení Židů. Od podzimu 1941 začali na okupovaném polském
území postupně budovat první koncentrační tábory s plynovými komorami a krematorii.
První čtyři byly Chelmn, Belžec, Sobibor a Treblinka. Nacisté přešli k budování skutečných
továren na smrt, na jejichž moderním technickém vybavení se podíleli přední němečtí
vědci. Nejvyšší dokonalosti v této technice bylo dosaženo v koncentračním táboře Osvětim,
německy Auschwitz, v němž zahynulo přibližně 1,1 milionu evropských Židů.
Co se týče fyzické likvidace Židů, poprvé v dějinách mělo být určité etnikum programově
vyhubeno jako celek. 20. ledna 1942 se konala konference sekretářů říšských ministerstev
a jiných nejvyšších úřadů později známá pod názvem konference Wannsee. Zde vystoupil
šéf Úřadu říšské bezpečnosti Reinhard Heydrich se svým plánem ,,konečného řešení
židovské otázky". Provedením tohoto plánu vyvraždění všech Židů bez rozdílu byl pověřen
Adolf Eichmann, který byl původně zodpovědný za židovské vystěhovalectví.
INFORMACE PRO UČITELE
328
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Na území protektorátu bylo po poradě říšského protektora Reinharda Heydricha s jeho
štábem rozhodnuto, aby Židé byli nejdříve soustředěni do ghetta na české půdě v pevnosti
Terezín, která se měla stát průchozím táborem na cestě do vyhlazovacích táborů.
První transport z Prahy do Terezína byl vypraven 24. listopadu 1941. V průběhu války však
plnil Terezín ještě další úlohu ­ byl ghettem pro staré německé a rakouské Židy a údajně
přípravou na poválečný židovský stát. V Terezíně existovala židovská samospráva,
která však neměla žádnou moc. Do určité míry byly povoleny kulturní aktivity ­ divadlo,
hudba, výtvarné umění a sportovní činnost, které měly oklamat vězně i okolní svět.
Proto se také 23. června 1944 uskutečnila v Terezíně návštěva delegace Mezinárodního
červeného kříže, která ve své zprávě prohlásila Terezín za konečný židovský tábor.
Průběh návštěvy byl však pečlivě přichystán, byly zastaveny transporty, nemocní a staří
byli schováni, na fasády domů byly připevněny falešné vývěsní štíty s nápisy banka, škola,
kavárna atd. Celé ghetto mělo vyvolat iluzi fungujícího židovského sídliště.
Po této návštěvě však bylo asi 19000 Židů deportováno do Osvětimi.
Terezínských ghettem prošlo asi 90% Židů z protektorátu, dále asi 42000 Židů
z Německa, 15000 z Rakouska a 5000 z Holandska. Pro většinu z nich byl Terezín však
jen zastávkou na cestě k smrti, která směřovala hlavně do vyhlazovacího tábora Osvětim.
Po ukončení transportů na podzim roku 1944 zůstalo v Terezíně jen něco málo než
11000 vězňů. Mezi listopadem 1941 až dubnem 1945 prošlo Terezínem 141000 Židů,
z nichž 88000 bylo deportovaných do vyhlazovacích táborů a 34000 zemřelo přímo
v Terezíně v důsledků hladu, nedostatku léků a hlavně tyfových epidemií. Po osvobození
zůstalo v Terezíně 18000 lidí.
Židé při transportu nevěděli, co bude jejich cílovou stanicí ani jaký bude jejich další
osud. To byl jeden z důvodů, proč se Židé dostavili na shromaždiště ve víře, že budou
přesídleni nebo pojedou za prací. Většinou však byli okradeni o to poslední, naloženi
do dobytčáků a v nelidských podmínkách, bez vody, jídla a možnosti základní hygieny
vezeni často několik dní do neznáma. Při příjezdu do koncentračního táboru byli ti,
kteří cestu přežili, s bitím a křikem vyhnáni ven, rodiny rozděleny a jen ti nejsilnější vybráni
k práci. Ostatní šli okamžitě do plynu nebo byli zabíjeni zastřelením a injekcemi. Mrtvoly
byly spalovány v krematoriích. Smyslem práce byla také fyzická likvidace a vysoké procento
úmrtnosti se ještě zvyšovalo každodenními selekcemi do plynu.
Mezi Židy vznikaly i ilegální organizace, které bojovaly proti nacistům, přestože
jejich členové často již od počátku věděli, že mají minimální šanci na přežití. Jedno
z nejznámějších povstání proběhlo ve varšavském ghettu, které trvalo od 19. dubna
do 16. května 1943. Varšavské ghetto vzniklo 1. října 1940 a směřovaly do něj transporty
hlavně z Německa, Polska a protektorátu. Postupně z něj bylo vyvezeno asi 300000 lidí
Holocaust
INFORMACE PRO UČITELE
329
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
a v době povstání jich tam zbylo asi 50000. Po nerovném boji, kdy zahynuli téměř všichni
obyvatelé ghetta, Němci celé ghetto zapálili a srovnali se zemí. Jen asi 100 Židům se
podařilo uprchnout.
Další známé povstání proběhlo ve vyhlazovacím táboře Treblinka 2. srpna 1943.
Tento tábor byl zaměřen čistě na vyhlazování Židů a za 11 měsíců jeho trvání zde zahynulo
800 tisíc lidí. Byla zde jen skupina asi 600 mužů vybraných na pomocné práce,
tzv. Sonderkommando, ti také připravili povstání, v jehož čele stál slovenský Žid Želo Bloch
a bývalý terezínský vězeň Rudolf Masárek. Jen 200 z nich se podařilo uprchnout a 54
se jich dočkalo konce války. Jedním z nich byl i český Žid Rudolf Glazar.
Mnoho z přeživších v koncentračních táborech zahynulo na samotném konci války
při tzv. pochodech smrti z postupně likvidovaných táborů.
Konečnému řešení židovské otázky padlo za obět 6 milionů evropských Židů. Největší
ztráty utrpělo Polsko (asi 2700000 Židů) a SSSR (2100000 Židů). Z židovského
obyvatelstva v Československu bylo vyhlazeno asi 270000 osob, t.j. zhruba 90%
veškerého židovského předválečného obyvatelstva v Československu.
Tento židovský osud za 2. světové války se označuje jako holocaust ­ zápalná obět,
což mnozí chápou jako nepřesné, a proto se používá raději termín ŠOA, což je původně
hebrejské biblické slovo, které znamená záhubu, zničení a zmar.
Holocaust
INFORMACE PRO UČITELE
330
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
ŠOA ­ holocaust
Richard Glazar ­ Treblinka, slovo jak z dětské říkanky; 1994, Praha, úryvek str. 89­91
Vysoký mladší muž vyklopýtá ven a za ním žena. Je prostovlasý, dlouhé vlasy má
zcuchané do stran, obličej zarostlý černým strniskem, zplihlý plášť otevřený, všechny
knoflíky utrhány. Pod uchem má temnou skvrnu krve, na nohou rozbité šedivé filcové boty
a v každé ruce plný vak. Žena šlápne náhodou na hlavu jednoho z ležících, uklouzne,
a jak se v pádu zachycuje, vyrazí muži jeden vak z ruky. Vak se otevře a ven se vykutálí
ubohá změť ­ brambory, hrnec s kouskem margarinu ve známém papíře, zmuchlané,
stočené prádlo, špinavé plátěné pytlíčky asi s potravinami, poloplné, splasklé. Muž se otočí,
volnou rukou uchopí ženu a zvedá ji. Ale vtom už se hrbí pod Kiweho karabáčem.
Nepohybovali se dost rychle, zdržovali. Také druhý vak padne k zemi, mužův obličej je zalitý
krví, ale ta nestéká dolů, mrazem tuhne na obličeji v temně červených proužcích
a krupičkách. Pokouší se ochránit ženu před ranami vlastním tělem, nechce ji pustit, a teď
se vztyčí jako v pokusu o odpor. To Kiweho úplně rozběsní, z druhé strany dvakrát zabijácky
zasáhne Sepp a všichni mně zmizí z očí. Muž měl žlutou hvězdu našitou nejenom na levé
straně pláště, ale také na zádech. Je to tedy transport z obsazeného sovětského území.
Ti z Polska mají na paži bílou pásku a na ní modré obrysy Davidovy hvězdy. Terezínské
transporty mají na levé straně prsou žlutou hvězdu s nápisem Jude uprostřed.
Shon a křik na rampě slábnou. Poslední klopýtají z vagonů a lapají po vzduchu.
Ani jediný kufr nebo pořádný batoh, jen rance, vaky a pytle s navázanými provazy
jako popruhy na ramena. I podle toho bych poznal, že tohle je ubohý transport odněkud
z východu.
,,Teď honem dolů," šeptá mi David Brat, který vše pozoroval kousek dál ode mne,
,,teď už nás každou chvíli vyženou ven vyklízet rampu, a v tomhle transportu bude ještě
v každém vagonu spousta..." Varovné signály prolétnou barákem od boxu k boxu.
Nejdřív musejí být mrtví a nepohybliví z každého vagonu vytaženi na rampu. Stáhnu
si čepici přes uši a vběhnu do prvního vozu. Chytnu za dvě nohy, táhnu, ale nejde to.
Teprve teď v té změti poznávám, že tělo, kterému nohy patří, je zatíženo ještě jinými těly.
Vezmu za dvě ženské nohy. Hrubé punčochy na nich mně chroupají pod rukama ­ byly asi
promočené. Znovu do vagonu. Teď je navrchu mrtvý s proříznutým hrdlem, zvrácená hlava
visí někde vzadu na šíji. To je práce těchhle ukrajinských mládenců v ghettech. Chytnu
raději za jinou volnou ruku, ale zase ji pustím ­ cítím, že kdybych chytil pevněji a táhnul,
bude se lámat. Vezmu si přece toho s proříznutým hrdlem. Ke dveřím vagonu se právě
postavil Boelitz ve vojenské beranici místo lodičky a nahlíží dovnitř.
Text 4.5
331
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Vagony jsou vyprázdněny. Teď rychle přikrývky a v nich odnášíme mrtvé z rampy
do lazaretu. Karel Goldberger, David Brat, Lublink a já máme jednu přikrývku ­ každý
za jeden cíp. No, vidíš, jak tady leží, pěkně vyrovnaný po celý rampě, nohama ke stěně
baráku a hlavou k vagonům už nejsou tak hrozný. Jsou to kusy, ber je do rukou jako kusy
­ jak začneš koukat na každýho zvlášť, bude s tebou zle. Ne, to vůbec nejde se nedívat ty
strnulé oči, vždycky za ně zůstanu viset, neprojdu mezi nimi, pokaždé se chytím ­ všude
kolem je plno očí, strašlivě upřených, a jsou pořád větší a větší, už překrývají čela,
celé obličeje, rovnou pod nimi trčí brady... Počkat, takhle ne ­ tak se tedy dívej, dívej se,
jako že je to ohromně zajímavý, že to všechno prozkoumáš, každýho zvlášť ­ kolik že je
vlastně smrtí? ­ pěkně voskově žlutá, vyzáblá až chrastí, nadmutá a nepochopitelně těžká,
s fialově černými kroužky po střelách a roztodivnými flekanci po bodnutích ­ je to
zajímavý, zajímavý, ohromně zajímavý...
Po kolikáté už běžím s nákladem do lazaretu a zpátky na rampu. Teď už běžím
s nákladem do lazaretu a zpátky na rampu. Teď je nejblíž po ruce nějaký starý jen v dlouhé
košili ­ trocha kostí potažených kůží a na ní ohromné bílé skvrny. Nohy u kotníků mohou
docela obemknout prsty ruky. Jak ho zvedáme, zpola pod ním, zpola pod ranci se začne
něco hýbat. Žena, snad prostředního věku, se s námahou posadí. Rozpuštěné ztuhlé vlasy,
mazanina a slepence po celém obličeji, ale nejhorší je výraz v očích...
,,Šílená ­" chraptí tlumeně Lublink.
Zvedneme přikrývku s mrtvým ­ je lehký jako pírko ­ a žena padne zase nazad,
nohy má zaházené ještě balíky a ranci.
Zdola je slyšet mohutný hlas kápa Rakowského: ,,Schneller mit den tojten, immer
schneller, immer weiter ­ Rychleji s těmi mrtvými, pořád rychleji, pořad dál..."
Tady leží hrníček s trochou sádla ­ několik mužů s přikrývkami přeběhne ­ a už zmizel
v té motanici.
Přiběhneme do lazaretu ­ starý v košili vylétne velkým obloukem dolů do prohlubně
na hranici a ztratí se v plamenech, které se v mrazivém vzduchu barví do zelena, fialova.
Nad nimi vachman na krystalově se třpytícím valu podupává v řasnatém hnědém kožichu,
sahajícím mu až ke kotníkům vysokých bot. Když se obrátíme, rozhoupávají už další
za námi své břemeno v přikrývce: ,,Hooo ­ hop!" ­ Tělo s dlouhými vlasy letí vzduchem ta
žena z rampy. David Brat udělá krok dopředu, pravou rukou drží stále cíp přikrývky,
levou vztáhne dopředu a předsunuté horní zuby se mu ještě víc, divoce obnaží: ,, ­ nee,
není..." Povykem pronikne strašlivé zařvání, dole v ohni se něco vzepne ­ ,,Was schreits
und lauerts ihr da herum, ´raus mit euch ­ Co tady hulákáte a lelkujete, ven s vámi!" ŠOA
­ holocaust
332
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Miete se prudce otočí a míří na nás, rozkročen, čepici posunutou do týla ještě víc
než jindy, bělavý obličej teď zčervenalý a jak uvařený, ale oči pořád skelné. V lazaretu
se objevuje Mentz a s ním další čtyři s přikrývkou. Vyrážíme ven, uvnitř padá jedna, druhá
rána... Přece jen jí dal kouli ­ myslím si. Otočím se ­ z lazaretu vycházejí s přikrývkou tři...
,,Co je?"
,,Jakub ­ sklouznul po písku dolů a on ho tam koulí přidržel..."
Znovu ženský jekot a sténání z přikrývky, která nás míjí, a zvýšený ruch kolem:
,,Je v porodních bolestech, rodí..."
Autobiografie:
Richard Glazar, který je ve světoznámém filmovém dokumentu Claude Lanzmanna
Šoa stručně uváděn jako ,,Muž, který přežil Treblinku", se narodil r. 1920 v Praze.
O devatenáct let později odmaturoval, na univerzitu už nesměl a v r. 1942 byl na základě
norimberských zákonů jako Žid odtransportován do Terezína. V Treblince se ocitl 8. října
1942 a náhodně byl dozorci vybrán mezi sedm set vězňů, kteří tábor udržovali v chodu.
Treblinka patřila k šesti hlavním nacistickým vyhlazovacím lágrům: během 14 měsíců
její existence (červenec 1942 ­ srpen 1943) zde bylo podle různících se údajů zlikvidováno
750­870 tisíc lidí. Postaral se o to personál složený ze třiceti příslušníků SS a 120
ukrajinských dozorců. V srpnu 1943 vypuklo v Treblince povstání, při kterém se dvěma
stovkám vězňů podařilo uprchnout, velká většina z nich však byla brzy chycena
a zastřelena. R. Glazar se spolu se svým přítelem Karlem Ungerem dostal po neuvěřitelné
pouti napříč Evropou až do Mannheimu, kde se nechali na falešné dokumenty zaměstnat
v místní zbrojovce a dočkali se konce války. (Tyto své zážitky popsal v knize Treblinka,
slovo jak z dětské říkanky, kterou vydalo nakladatelství Torst.) V poválečných letech
vystudoval Glazar ekonomii, po komunistickém puči musel z politických důvodů odejít
,,do výroby", odkud ho v polovině 50. let vyreklamovala nemoc. Pracoval v Československé
akademii věd, v r. 1969 emigroval do Švýcarska, kde se živil jako šéf dokumentačního
střediska velké poradenské firmy, specializované na ekonomiku.
Po listopadu 1989 do Prahy ze švýcarského exilu nejprve zajížděl, posléze si zde našel
byt a trávil tu větší část roku.
V roce 1998 kolem Vánoc ukončil z vlastní vůle svůj život.
ŠOA ­ holocaust
333
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Otázky k diskusi:
a) Jaké ve vás vyvolala tato ukázka pocity?
b) Setkali jste se s touto tématikou již dříve,
nebo je to dnes poprvé?
c) Kolik bylo zavražděno Židů a jak?
d) Kolik Židů přežilo v bývalém Československu
(procentuálně)?
e) Jaké je vaše vysvětlení tragédie šoa?
Jak je možné, že genocida evropských Židů
se uskutečnila před zraky civilizovaného světa?
f) Domníváte se, že přeživší šoa dodnes trpí
prožitky z období 2. světové války?
g) Domníváte se, že šoa je vyústěním
dlouhodobého protižidovského postoje,
nebo je to výmysl jednoho chorého mozku?
h) Myslíte si, že se šoa může opakovat?
Kdo nebo co to může ovlivnit?
ŠOA ­ holocaust
334
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Židovská kultura
Pojem židovská kultura zahrnuje široké spektrum židovských specifik, které se objevují
v kultuře jako takové, bez rozdílu místa i času.
Židé se zvláště po druhém zboření Chrámu v Jeruzalémě (roku 70 n.l.) usazovali
v nejrůznějších místech Evropy, Afriky a Asie, a postupně tak vytvářeli židovské komunity
v diaspoře. V průběhu staletí byli Židé ovlivňováni kulturním prostředím daných zemí,
a naopak majoritní společnost přijímala přímo či nepřímo židovskou kulturu. Společným
duchovním dědictvím se pro křesťanství, islám i židovství stala Bible a zanechala stopy
v jazyce i literatuře všech evropských zemí. Pro literaturu a výtvarné umění i hudbu
je nejbohatším zdrojem námětů a motivů.
V jazyce se její vliv projevuje především v přenášení prvků z jednoho jazyka do jazyka
jiného ­ například v českém jazyce: jména osobní jako Josef, Michal, Jonáš či slovní spojení,
která se stala součástí hovorové češtiny jako abrakadabra, amen, balzám, belzebub,
karban, moloch, pajzl, šlamastyka. Opačným způsobem například ovlivňoval německý
jazyk hebrejštinu. Byl vytvořen jazyk známý pod jménem jidiš, kterým mluvili Židé převážně
v oblasti Haliče (Polsko, Zakarpatská Ukrajina, Rusko, část Rumunska a Maďarska).
V jidiš vznikala četná literární a hudební díla, například I. B. Singer, jidiš divadlo.
Také vliv španělského jazyka na hebrejštinu se projevil vznikem dalšího židovského jazyka ladino
(dodnes rozšířené ladino písně).
Ve výtvarném umění byla situace jiná. Na rozdíl od křesťanství, které využívalo
a podporovalo výtvarné figurální vyjádření a v rámci něhož vzniklo mnoho mistrných
děl, židovská tradice se figurálním projevům vyhýbala z obavy, že by mohly být zneužity
k modloslužbě (viz přikázání z Tory o zákazu znázorňování Boha a člověka jako božího
stvoření a zákaz klanění se modlám). V moderním umění se samozřejmě vyskytují
i význační židovští umělci, např. Amedeo Modigliani, Marc Chagall či Otto Gutfreund.
Mnohem více se touha po uměleckém vyjádření projevovala v architektuře
a dekoraci synagog. Na celém území Evropy jsou dochovány synagogy1, které svou
bohatou výzdobou i architekturou dokládají rozmanitost vlivů.
První synagogy na našem území byly dřevěné, od středověku se však začaly stavět
zděné synagogy. Nejstarší dochovanou synagogální stavbou Čech a Moravy je raně
gotická Altneuschul (Staronová synagoga) v Praze, která patří k největším světovým
židovským památkám. Z období pozdní gotiky a renesance jsou například synagogy
v Holešově, Kolíně, Vysoká a Pinkasova v Praze. Z období baroka a rokoka se dochovaly
například synagogy v Boskovicích, Jičíně, Mikulově, Klausova v Praze a Třebíči.
1 Jenž nepodlehly zničení za protižidovského pronásledování v průběhu věků.
INFORMACE PRO UČITELE
335
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Židovská kultura
Zachované synagogy v empírovém
a klasicistním stylu jsou např. v Praze
Uhříněvsi a v Prostějově. Pro přelom
19. a 20. století jsou typické
přestavby do tzv. historizujících slohů
(novogotika), viz Maiselova synagoga
a maurský styl, viz Španělská
synagoga v Praze.
Dalším rozšířeným výrazovým
prostředkem se staly ornamenty a symboly, které lze nalézt nejen v synagogách,
ale kupříkladu jako součást reliéfů na židovských náhrobcích. Židovská symbolika
je pro židovskou tradici velmi důležitá, objevuje se v židovské mystice (Kabala),
v rabínských spisech (Talmud), v synagogálním umění, ve výzdobě rituálních předmětů
i jako součást dekorací v židovských domácnostech. Např. vinný hrozen (království Boží,
Izrael, 12 kmenů, plodnost), Davidova hvězda (hexagram = šesticípá, nebo na starověký
pentagram = pěticípá, odkazující na Šalamounovu pečeť; symbolizuje jméno David),
korunka (ornament představující královský trůn, Toru, symbol kněžství), strom-palma
(stvoření, lidský život, požehnání), lev, držící lékařský nástroj (Juda = lev, profesí lékař),
jelen (krása, milenecký vztah, jméno Hirsch = p. Jelínek)
Židovské hřbitovy a synagogy jsou jedny z mála památek, které se zachovaly z doby
středověkých ghett. Pražská židovská komunita patří k nejstarší v Evropě. První dokument,
zachycující přítomnost židovských kupců na našem území, pochází z 10. století ze zprávy
židovského kupce Ibrahima Ibn Jákoba. První osídlení vznikala na obchodně důležitých
místech ­ v okolí Vltavy, tržišť a v podhradí. Začátkem 13. století se tato osídlení postupně
měnila v ghetta. Z tohoto období se dochovala raně gotická Staronová synagoga.
V 15. století byl založen a je dodnes zachován Starý židovský hřbitov, který patří mezi
nejvýznamnější památky Prahy.
Za rozmach kultury pražského ghetta je považováno 16. století ­ období tzv. Zlatého
věku ­ především vláda císaře Rudolfa II. Mezi význačné postavy židovské renesanční Prahy
patří například Maharal (rabín Löw),
který v židovských kruzích proslul svou
moudrostí a pedagogickými inovacemi
(bojoval proti scholastice). Mezi širokou
veřejností je dodnes známá pověst
o Golemovi, kterého údajně stvořil
na obranu ghetta před pogromy.
INFORMACE PRO UČITELE
336
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Mezi další osobnosti můžeme počítat Mordechaje Maisla, primase židovské obce,
bohatého kupce a mecenáše, který udržoval kontakty s císařským dvorem.
Svou dobročinností přispěl ke zvelební ghetta ­ postavil kromě Maislovy synagogy
Vysokou synagogu, radnici, sirotčinec aj. Dále historik, matematik a austronom David
Gans, který spolupracoval s Johannem Keplerem a Tycho Brahem. Jeho jméno je na
náhrobku symbolizováno Davidovou hvězdou a reliéfem ve tvaru husy. Na přelomu
17. a 18. století žil v Praze David Oppenheim, vrchní pražský rabín, jehož unikátní sbírka
židovských manuskritpů je dnes součástí knihovny Oxfordské univerzity. Všichni tito a další
významní představitelé středověku jsou pohřbeni na Starém židovském hřbitově.
Snahy o emancipaci a obnovení židovské identity, charakteristické pro 19. století,
vyvrcholily především v tvorbě pražských židovských německy píšících autorů. Fenomén
,,pražské židovské německé literatury" představuje jeden z nejdůležitějších souborů
literárních děl psaných v němčině, poutající zájem odborné i široké veřejnosti na celém
světě. Většina autorů hovořila jak německy, tak česky a byla součástí kulturního prostředí
kosmopolitní Prahy. Pavel Eisner proslul jako překladatel a literární historik, dále
Franz Kafka ­ spisovatel, Gustav Meyrink ­ bankéř, spisovatel, Franz Werfel ­ spisovatel,
Max Brod ­ literární kritik, spisovatel a vydavatel, Egon Ervín Kisch ­ novinář. Určitou dobu
v Praze působil i význačný filosof a spisovatel Martin Buber. Kromě spisovatelů patřících
do německého kruhu tu působili i čeští židovští autoři a umělci, například Karel Poláček,
Ota Pavel, Jiří Voskovec, Jiří a František Langrovi, Vojtěch Rakous, Jiří Orten,
Egon Hostovský, Norbert Frýd, Arnošt Lustig, Hugo Haas (herec),
Otto Gutfreund (sochař), Eduard Goldschtücker, Julius Zeyer, František Gellner,
Jaroslav Vrchlický, Ivan Olbracht, Viktor Fischl, Ludvík Aškenazy.
Specifickou součástí židovského umění se stala tvorba v Terezínském ghettu.
Terezínské umění vznikalo v době nacistické perzekuce v letech 1942­45.
Nejčastějším uměleckým projevem byly kresby dospělých i dětí, divadelní a hudební
představení, psaní deníků a básní. Mezi terezínské umělce patří například Bedřich Frinta,
Leo Haas, Moritz Nagel, Felix Bloch, Otto Ungar. V pražské Pinkasově synagoze
je vystavena část dětských kreseb z celkového počtu 15000 dochovaných děl.
Většina autorů se nedožila konce války.
Židovská kultura
INFORMACE PRO UČITELE
337
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
V současné době žije v České republice zhruba 10000 až 15000 Židů, jen malé
procento z nich je registrováno v nějaké židovské organizaci. V Praze žije přibližně 4500
Židů, přičemž 1600 registrováno na Pražské židovské obci (PŽO). Na území České
republiky působí 10 židovských obcí (dále jen ŽO), před válkou zde bylo 150 ŽO, a řada
dalších židovských sdružení a spolků
na podporu židovské kultury a vzdělávání (sportovní a taneční klub, šachový a turistický
kroužek, spolky pro přeživší šoa, unie mládeže aj. ). V Praze byla založena mateřská,
základní škola a gymnázium a odpolední škola. Každá ŽO je zastupována zvoleným
představenstvem, při čemž PŽO má také oddělení pro kultovní záležitosti pod vedením
vrchního rabína. V Praze kromě vrchního rabína působí i několik dalších rabínů ortodoxní,
konzervativní i liberální.
Židovská kultura
INFORMACE PRO UČITELE
338
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Cíle
studenti
* znají základní údaje o životě a díle vybraných
židovských osobností
* uvědomují si, jak se židovská kultura a židovské
osobnosti podílejí na duchovním životě Evropy
Velikost skupiny
libovolná
Čas
30 minut
Pomůcky a příprava
* kopie karet se jmény osobností
* papíry a psací potřeby pro studenty
Znáte je?
1. Rozdělte studenty do libovolného množství skupin. Důležité je, aby studenti netušili,
že se jedná o lekci s židovskou tematikou!
2. Každé skupině dejte Dotazník Znáte je? a vyzvěte skupiny, aby se pokusily společně
shromáždit co nejvíce údajů o uvedených osobnostech.
3. Dejte studentům čas k vyplnění úkolu.
4. Vyzvěte skupiny, aby prezentovaly výsledky své práce. Aktivitu lze realizovat i jako
soutěž ­ zapisujte počet uspokojujících odpovědí. (Vítěznou skupinu lze odměnit
dle uvážení.)
5. Doplňte podle přiložených informací údaje o osobnostech, které ani jedna skupina
neznala. Studenti si údaje stručně zaznamenají do dotazníku.
6. Zadejte skupinám zásadní otázku aktivity:
Co všechny mají uvedené osobnosti společného?
7. Pokud na to žádná ze skupin nepřijde sama, sdělte studentům pointu aktivity:
Všechny uvedené osobnosti byli Židé nebo osoby židovského původu.
Popis / postup
AKTIVITA
339
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Hodnocení / reflexe
Diskusi začněte otázkou, jak obtížná se jevila aktivita studentům. Potom směřujte
studenty k pochopení, že židovská kultura patří neodmyslitelně ke kulturnímu
duchu Evropy.
* Které osobnosti jsou obecně nejvíce známé? Které vám připadaly jako méně známé?
* Znáte nějaké jiné známé židovské osobnosti, které v dotazníku chyběly?
* Vzpomeňte na některé stereotypy o Židech. Odpovídají uvedené osobnosti
těmto stereotypům?
* Dokázali byste popsat, jak se židovská kultura podílela a podílí na duchovním
vývoji Evropy?
Znáte je?
AKTIVITA
340
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
AKTIVITA
Znáte je?
Albert EINSTEIN
Leonard BERNSTEIN
George GERSHWIN
Barbra STREISAND
Elisabeth TAYLOR
Steven SPILBERG
Jicchak RABIN
Madelaine Korbel ALBRIGHT
Woody ALLEN
Michael DOUGLAS
Karel POLÁČEK
Isaac Bashevis SINGER
Karel MARX
Ježíš Kristus
Franz KAFKA
Marc CHAGALL
Ota PAVEL
Amedeo MODIGLIANI
Sigmund FREUD
Baruch SPINOSA
Egon Ervín KISCH
Rudolf SLÁNSKÝ
Miloš KOPECKÝ
Sarah BERNHARDT
Esteé LAUDER
Wynona RYDER
Jiří VOSKOVEC
Anna FRANK
341
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Židovské osobnosti
(zdroj ­ itnternetová encykopedie Diderot)
Einstein [ajnštajn] Albert, * 14. 3. 1879,  18. 4. 1955, americký teoretický fyzik
německo-židovského původu; jeden z nejvýznamnějších fyziků 20. stol., spoluzakladatel
moderní fyziky. Po studiích ve Švýcarsku pracoval na patentovém úřadě v Bernu.
Roku 1909 publikoval speciální teorií relativity, která zásadně změnila chápání hmoty,
prostoru a času a patří k nejdůležitějším objevům moderní fyziky vůbec.
Jeden z nejvýznamnějších fyziků 20. stol., spoluzakladatel moderní fyziky.
Bernstein [bérnstajn] Leonard, * 25. 8. 1918,  14. 10. 1990, americký skladatel,
dirigent a klavírista; 1958­69 dirigent Newyorské filharmonie. V tvorbě často spojoval
prvky jazzové a populární hudby s tradičními hudebními formami (scénická Mše).
Autor muzikálů (West Side Story, Candide), baletů, symfonií, písní, scénické a filmové
hudby. Věnoval se hudebně popularizační práci (zejm. v televizi a rozhlase).
Gershwin [geršvin] George vl. jm. Jacob Gershwin, * 26. 9. 1898,  11. 7. 1937,
americký skladatel a klavírista. Pro jeho dílo (mj. Rhapsody in Blue, opera Porgy
and Bess, svita Američan v Paříži, muzikály ­ Lady, Be Good, klavírní koncert, písně, film.
hudba) je charakteristické spojení jazzových, tanečních a symfonických prvků.
Od roku 1931 spolupracoval s filmovými studii v Hollywoodu.
Streisand [strajsend] Barbra vl. jm. Barbara Joan Streisand, * 24. 4. 1942, americká
herečka, zpěvačka, filmová producentka a režisérka. Úspěšnou pěveckou kariéru zahájila
v broadwayských muzikálech, které jí otevřely cestu do Hollywoodu
Taylor [tejlor] Elizabeth, * 27. 2. 1932, americká filmová herečka.
Ve filmu začínala jako dětská herečka už ve 40. letech (Lassie se vrací, O velkou cenu).
V 50. a 60. letech patřila v Hollywoodu k největším hvězdám; často ztvárňovala postavy
nedostupných, rozmarných žen vědomých si své krásy (Místo na výsluní, Kdo se bojí
Virginie Woolfové?, Kočka na rozpálené plechové střeše, Butterfield 8 ­ Oscar v roce
1960, Kleopatra, Zkrocení zlé ženy, Komedianti, Modrý pták). V současnosti se věnuje
podnikatelské a charitativní činnosti.
INFORMACE PRO UČITELE
342
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Spielberg [spílberg] Steven, * 18. 12. 1946, americký filmový režisér, scenárista
a producent. Díky svým dobrodružným filmům a sci-fi thrillerům (Duel, Sugarlandský
expres, Čelisti, Blízká setkání třetího druhu) se stal komerčně nejúspěšnějším
představitelem hollywoodské generace 70. let. Své mimořádné režisérské
a producentské schopnosti potvrdil i dalšími výpravnými filmy s atraktivními tématy
(E. T. ­ mimozemšťan, Dobyvatelé ztracené archy ­ série Indiana Jones, Říše slunce,
Schindlerův seznam ­ sedm Oscarů v roce 1993, Jurský park, Ztracený svět).
Za své dílo získal zvláštního Oscara (1986).
Rabin Jicchak, * 1. 3. 1922,  4. 11. 1995, izraelský důstojník a politik; člen Izraelské
strany práce. 1964­67 vrchní velitel generálního štábu v šestidenní válce. 1968­73
velvyslanec v USA. 1974­77 předseda vlády, 1984­90 ministr obrany. Od roku 1992
předseda vlády a ministr obrany. Zavražděn židovským extremistou. V roce 1994 mu
byla udělena (spolu s Š. Peresem a J. Arafatem) Nobelova cena míru.
Albright [olbrajt] Madelaine Korbel, * 15. 5. 1937, americká politička, původem
z Československa (rozená Marie Jana Korbelová). Její otec Josef Korbel (Körbel) působil
na čs. ministerstvu zahraničí, za 2. sv. války byla rodina z rasových důvodů nucena odejít
do exilu (Londýn), znovu po roce 1948.
Allen [elen] Woody vl. jm. Allan Stewart Konigsberg, * 1. 12. 1935, americký kabaretiér,
herec, dramatik, spisovatel, filmový scenárista a režisér. Natočil parodie na ,,gangsterky"
(Seber prachy a zmiz), sci-fi (Spáč), historické velkofilmy (Láska a smrt), komercializaci
sexu (Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu, ale báli jste se zeptat, Erotická komedie
noci svatojánské), vytvořil originální filmové komedie, v nichž parafrázuje klasické gagy
a rozvíjí vlastní svérázný humor s autobiografickými prvky (Annie Hallová, Manhattan,
Zelig, Purpurová růže z Káhiry, Hana a její sestry, Zločiny a poklesky, Manželé
a manželky, Tajemná vražda na Manhattanu, Pozor na Harryho!, Celebrity, Sladký
ničema). Česky vyšly povídkové výbory Bez peří, Vyřídit si účty, Vedlejší příznaky.
Douglas [dagles] Michael, * 25. 9. 1944, americký herec a producent; syn Kirka
Douglase. Za roli ve filmu Wall Street získal Oscara. Zasloužil se o produkci filmu
M. Formana Přelet nad kukaččím hnízdem. Producent, spoluscenárista a představitel
hlavní role ve filmu Čínský syndrom. Hrál i v mnohých dalších divácky úspěšných filmech
(Honba za diamantem, Honba za klenotem Nilu, Chorus Line, Osudová přitažlivost,
Černý déšť, Válka Rossových, Základní instinkt, Volný pád, Skandální odhalení).
Židovské osobnosti
INFORMACE PRO UČITELE
343
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Poláček Karel, * 22. 3. 1892,  19. 10. 1944, český prozaik a novinář. Redaktor
Lidových novin, kam přispíval především sloupky a soudničkami. Námětem jeho
próz je lidská malost, viděná humorně i tragicky. Vedle čtenářsky úspěšných románů
humoristických (Muži v offsidu, Michelup a motocykl) až satirických (Dům na předměstí)
se pokusil o rozsáhlou fresku maloměstského života v zamýšlené pentalogii (dokončeny
jen čtyři díly: Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno).
Humorně laděná poetická próza Bylo nás pět, napsaná v době okupace (vydána
posmrtně v roce 1946), evokuje obraz maloměstského života viděného dětskýma očima.
Singer [singr] Isaac Bashevis, Jicchok Baševis, * 14. 7. 1904,  24. 7. 1991, americký
židovský prozaik polského původu. První prózy vydal v jidiš po emigraci do USA (1935).
Úspěch získal až román Rodina Moskatova, vydaný v jidiš i v angličtině, o rozpadu
tradiční židovské společnosti ve Varšavě v průběhu života tří generací (1912­39).
Téma problematičnosti židovské asimilace rozvádí dvoudílná rodinná sága The Manor
(Sídlo) a The Estate (Panství). Konflikt židovské tradice a tragických následků
historických zvratů zachycuje např. román Otrok. Jedním z vrcholných románů,
zpracovávajících témata sebeklamu a lidské nepředvídatelnosti s typickými momenty
humoru v tragické situaci, je Šoša. Mistrné povídky, spojující skutečnost s fantasknem,
vyšly v českých výborech Stará láska, Světnice, kde otec soudil, Staré lásky aj.
Nobelova cena v roce 1978.
Marx Karl, * 5. 5. 1818,  14. 3. 1883, německý filosof, ekonom a politik.
Spolu s B. Engelsem zakladatel marxismu jako vědecké teorie komunistického hnutí;
aktivně činný v mezinárodním dělnickém hnutí. 1847­48 napsal spolu s B. Engelsem
pro Svaz komunistů Komunistický manifest. Po roce 1849 žil většinou v Londýně.
Spoluzakladatel a sekretář I. internacionály; ostře potíral anarchismus (M. A. Bakunin)
a učení F. Lassalla.
Ježíš Kristus, zakladatel a ústřední postava křesťanského náboženství. Jediným
pramenem k jeho životu jsou evangelia.
Kafka Franz, * 3. 7. 1883,  3. 6. 1924, německý spisovatel židovského původu.
Narodil se a žil v Praze, kde vystudoval práva na německé univerzitě, po studiích
byl zaměstnán v Dělnické úrazové pojišťovně. Zemřel předčasně na tuberkulózu.
Jeho dílo, za života téměř neznámé, ho proslavilo až po smrti. V díle se projevuje
odcizení člověka, které je pojato nadčasově a mimo určitý prostor, takže je lze
Židovské osobnosti
INFORMACE PRO UČITELE
344
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
aplikovat na nejrůznější společenské systémy. Kafka vydal pouze několik povídek
(Rozjímání, Ortel, Proměna, Venkovský lékař, V kárném táboře a Umělec v hladovění).
Z románu Nezvěstný (známý i pod názvem Amerika) vydal jen první kapitolu nazvanou
Topič. Román Proces; hrdina, Josef K., je souzen za zločin, který nespáchal, přijímá však
svou metafyzickou vinu. V románu Zámek zachycuje Kafka pokus vyděděnce začlenit
se do společnosti; tato cesta vede pouze přes zámek, ale zámeckou byrokracii nelze
překonat. Významný dokument Kafkova života i jeho doby představují dopisy (Mileně,
Felicii, Ottle a rodině) a Deníky.
Chagall [šagal] Marc vl. jm. Mosche Segal, * 7. 7. 1887,  28. 3. 1985, ruský malíř
židovského původu. Žil ve Francii. Přední představitel pařížské školy. V jeho díle je znát
poučení analytickým kubismem, orfismem a lidovým uměním. Zobrazoval fantastické
výjevy snové atmosféry s prvky z umělcova života a především z ruského folkloru (vesnice
Vitebsk, židovská kultura, domácí zvířata).
Pavel Ota vl. jm. Ota Popper, * 2. 7. 1930,  31. 3. 1973, český prozaik, novinář
a sportovní reportér; redaktor časopisů Stadion a Československý voják. Psal reportáže
a povídky ze sportovního prostředí i o sportovcích (Dukla mezi mrakodrapy, Plná bedna
šampaňského, Pohár od Pánaboha, Syn celerového krále, Pohádka o Raškovi).
Autor vzpomínkových próz, v nichž čerpal tematicky z vlastního života a zejm.
z životních osudů svého otce (Smrt krásných srnců, Jak jsem potkal ryby ­ společně
pod názvem Fialový poustevník).
Modigliani [modyljány] Amedeo, * 12. 7. 1884,  25. 1. 1920, italský malíř a sochař
židovského původu. Od roku 1906 činný v Paříži. Stál stranou avantgardních směrů
své doby; ovlivněn starým italským uměním i moderním sochařstvím (C. Brăncuşi),
vytvořil osobitý styl založený na klasicky čisté kresbě, jíž umocňoval sugestivní
expresívní kolorit. Autor převážně aktů s manýristicky prodlouženými tvary a portrétů
služek, dělníků, prostitutek a svých přátel. Z díla: 16 podobizen snoubenky Jeanne
Hébuternové, Velký akt, Sedící akt (Římanka), Ležící akt, Manželé, Portrét dívky,
Sedící žena, Podobizna P. Picassa, Ch. Soutina, J. Lipchitze se ženou.
Židovské osobnosti
INFORMACE PRO UČITELE
345
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Freud [frojd] Sigmund, * 6. 5. 1856,  23. 9. 1939, významný rakouský neurolog
a psychiatr; otec A. Freudové. Pocházel z moravské židovské rodiny, po univerzitních
studiích ve Vídni se zpočátku věnoval fyziologii a patologii nervové soustavy, v roce 1886
si ve Vídni otevřel neurologickou praxi. Po anšlusu Rakouska Německem odešel
do britského exilu. Vycházel z francouzské psychiatrické školy a od pol. 90. let se zabýval
problematikou neuróz.
Husserl Edmund, * 18. 4. 1859,  27. 4. 1938, německý filosof (narozený v Prostějově);
zakladatel fenomenologie. Působil v Göttingenu a ve Freiburgu.
Spinoza Baruch (Benediktus), * 24. 11. 1632,  21. 2. 1677, nizozemský filosof;
významný představitel evropské novověké metafyziky a panteismu. Původem z židovské
rodiny; pro své názory byl z židovské obce exkomunikován. Živil se jako brusič čoček.
Ovlivněn R. Descartem; jeho dualismus rozprostraněné a duchovní substance však
nahradil panteistickým monismem (Etika vyložená způsobem užívaným v geometrii;
vydáno posmrtně).
Kisch [kiš] Egon Ervín, * 29. 4. 1885,  31. 3. 1948, německý židovský spisovatel.
Zakladatel reportáže jako literární formy společenskokritického a sociálního boje.
Redaktor deníku Prager Tagblatt, Bohemie. V roce 1912 vojenský zpravodaj v balkánské
válce, 1918 velitel vídeňské Červené gardy. V letech 1920­21 žil v Praze.
Slánský Rudolf vl. jm. Salzman, * 31. 7. 1901,  3. 12. 1952, český politik. Od roku
1921 člen KSČ (Komunistické strany Československa), 1929­38 jeden z představitelů
Gottwaldova ,,bolševického" vedení KSČ. Za 2. světové války působil v emigraci
v Moskvě, z pověření exilového komunistického ústředního výboru působil v době
Slovenského národního povstání na Slovensku. 1945­51 generální tajemník KSČ
a poslanec Národního shromáždění; významně se podílel na boji o získání politické moci
a patřil k předním představitelům totalitního režimu. V září 1951 byl odvolán z funkce
generálního tajemníka a jmenován místopředsedou vlády; v listopadu 1951 zatčen
a o rok později odsouzen jako ,,hlava protistátního spikleneckého centra" k trestu smrti
a popraven. V roce 1963 rehabilitován (právně a občansky; stranicky až 1968).
Židovské osobnosti
INFORMACE PRO UČITELE
346
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Kopecký Miloš, * 22. 8. 1922,  16. 2. 1996, český herec.
Bernhardt [bernár] Sarah vl. jm. Henriette-Rosine Bernard, * 22. 10. 1844,
 26. 3. 1923, francouzská herečka. Kariéru zahájila v Comédie Française (1862­80)
v Paříži. Po roce 1880 hostovala v řadě evropských i amerických divadel, od 1899 vedla
Théâtre Sarah Bernhardt.
Lauder Esteé, zakladatelka světoznámé kosmetické společnosti, které dala své jméno.
Narozena 1. června roku 1910 v New York City.
Ryder Wynona, současná americká herečka
Voskovec Jiří, společně s Janem Werichem založili Osvobozené divadlo, herec a režisér,
emigroval do Ameriky před Hitlerem
Frank Anna, narozena 1929 v Německu, za druhé světové se s rodinou skrývali před
nacismem v Amsterdamu, v roce 1944 byl jejich tajný úkryt vyzrazen udavačem a rodina
byla deportována do koncentračního tábora Bergen-Belsen. Anna byla zavražděna v roce
1945. Po její smrti byl nalezen její deník, dnes známý pod názvem Deník Anny Frankové,
ve kterém zachycuje své dětství až do deportace.
Židovské osobnosti
INFORMACE PRO UČITELE
347
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
AKTIVITA
Cíle
studenti
* znají vybrané židovské symboly
* uvědomují si význam symboliky pro kulturu
Velikost skupiny
libovolná
Čas
40 minut
Pomůcky
* kopie fotografií židovských symbolů
pro každou skupinu
* papír, psací potřeby
Židovská symbolika
1. Rozdělte studenty do skupin po 4 a každé skupině dejte fotografie symbolů,
aniž byste je nějak komentovali.
2. Úkolem jednotlivých skupin bude vymyslet ke každému symbolu vysvětlení.
V případě, že některé symboly studenti znají, vysvětlí symbol na základě svých
znalostí, v případě, že nikoli, mohou zapojit vlastní fantazii ­ nechte je vymýšlet
příběhy, které se k zobrazeným symbolům pojí, neklaďte meze studentské fantazii.
3. Dejte studentům potřebný čas na vypracování úkolu.
4. Skupiny prezentují výsledky své práce a porovnávají je mezi sebou.
5. Sdělte studentům skutečný význam symbolů v kontextu židovského náboženství
a kultury.
Popis / postup
348
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
AKTIVITA
Židovská symbolika
Hodnocení / reflexe
Nejdříve věnujte pozornost vyhodnocení výsledků práce:
* Která skupina znala nejvyšší počet symbolů?
* Podařilo se některé skupině odhadnout skutečný význam některého ze symbolů,
aniž by ho předem znala?
* Které z prezentovaných ,,vymyšlených" vysvětlení symbolů vám přišlo
nejzajímavější/nejzábavnější? Proč?
* Který ze skutečných významů vám připadal nejzajímavější/nejzábavnější a proč?
* Který ze symbolů vám objasnil dosud neznámý aspekt židovské kultury?
* Které významy jsou stejné v kontextu židovské a naší kultury?
Potom veďte studenty k obecějšímu zamyšlení nad židovskými i jinými symboly.
* Znáte nějaké jiné židovské symboly? Jaké?
* Hrají symboly roli v našem životě? Kde se s nimi setkáváme?
* Pokuste se vyjmenovat co nejvyšší množství symbolů, se kterými se v životě
setkáváte. Co zastupují? Jaký mají význam?
* Proč symboly vznikají? Pokuste se to vysvětlit na příkladech.
* Co nám symboly mohou prozradit o jiné kultuře?
* atp.
349
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
AKTIVITA
Židovská symbolika
Význam zobrazených symbolů z židovských náhrobků
1) Zvednuté ruce, žehnající ruce kněze (hebrejsky Kohena)
Požehnání, aby tě ,,Bůh požehnal a podržel, aby na tebe dopadla zář Boží tváře",
v synagoze pronášeno jen ve sváteční dny. V pobožných rodinách rodiče tak žehnají
svým dětem každý pátek před šábesem. Na náhrobku žehnající ruce značí, že zde leží
Kohen, potomek Arona z Tory, který se stal Nejvyšším knězem. Jména jak Kohn, Kahn,
Katz, Kagan jsou odvozena od Kohena.
2) Magen David ­ Davidova hvězda
Původní symbol šesticípé hvězdy, starověký magický znak, který se objevuje v židovské
symbolice společně s pěticípou hvězdou, tzv. Šalamounova pečeť. V Praze se
pravděpodobně Magen David stal symbolem Pražské židovské obce po roce 1530.
Postupně se rozšířila po celé diaspoře a stala se symbolem židovství. V dnešní době
je součástí státního znaku Izraele.
3) Korunka
Symbol Tory, kněžství a královské moci.
V židovské mystice symbolizuje pramen Božího působení. Jedno z mystických božích jmen.
4) Hrozen
Představuje Boží království, Izrael a 12 Jákobových kmenů.
Je znakem budoucího světa a spasení. Říká se, že každý, kdo pojí z hroznů,
má zajištěn svůj podíl v budoucím světě. Patří mezi sedm druhů ovoce, kterým
se nejlépe daří v Izraeli.
5) Palma
Říká se, že dobrý člověk roste jako palma. Znak plodnosti, životaschopnosti.
Obnova světa, života. Někdy se přirovnává k jeruzalémskému Chrámu a k jeho slávě.
350
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
6) Obřízková souprava
Zde leží mohel ­ ten, který provádí obřízku.
7) Lev
Symbolizuje královskou moc, jedno z nejrozšířenějších zvířat, které se používá
v židovském umění.
Často se objevuje jako dekorace synagogálních textilií a dalších rituálních předmětů.
8) Ryba
Většinou značí, že zde je pochován člověk, jehož příjmení je odvozeno od ryby:
Karpeles, Fischel, Fischer.
9) Jelen
Jelen symbolizuje milence z Písně Písní, duše běží vstříc k Bohu jako jelínek, znak krásy,
symbolizuje jméno: Hirsch z němčiny, Cvi z hebrejštiny.
AKTIVITA
Židovská symbolika
351
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
AKTIVITA
Židovská symbolika
21
3
4
5
6
87
9
352
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Literatura k tématu
Hirsch, Isidor, Sicher, Gustav: Pět Knih Mojžíšových. Praha, Svaz pražských
náboženských obcí, 1932.
Kolektiv autorů: Židé, dějiny a kultura. Praha, Židovské muzeum, 1997.
Lamdeni ­ učebnice hebrejštiny. Londýn.
Encyclopaedia Judaica. Jeruzalém, New York, Londýn, Keter Publishing, 1972.
Wiesl, Eli: Talmud, portréty a legendy. Praha, Sefer, 1993.
Kolektiv autorů: Židé, dějiny a kultura. Praha, Židovské muzeum, 1997.
Encyclopaedia Judaica. Jeruzalém, New York, Londýn, Keter Publishing, 1972.
Judaismus od A­Z.
Franěk, Jaroslav: Judaizmus. Praha, G+G a Archa, 1998.
Pěkný, Tomáš: Historie Židů v Čechách a na Moravě. Praha, Sefer, 1993.
Kolektiv autorů: Židé, dějiny a kultura. Praha, Židovské muzeum, 1997.
Encyclopaedia Judaica. Jeruzalém, New York, Londýn, Keter Publishing, 1972.
Pěkný, Tomáš: Historie Židů v Čechách a na Moravě. Praha, Sefer, 1993.
Schubert, Kurt: Židovské náboženství v proměnách věků. Praha, Vyšehrad, 1995.
Luther, Martin: O židech a jejich lžích. Wittenburg, 1543.
In: Židovská menšina v dějinách. Praha, Votobia, 1997.
Fiedler, Jiří: Židovské památky v Čechách a na Moravě. Praha, Sefer, 1992.
Náboženství
Tradice, zvyky
Židé ve středověku
INFORMACE PRO UČITELE
353
projektVarianty,Člověkvtísni,společnostpřiČT,o.p.s.,2002
Kolektiv autorů: Židé, dějiny a kultura. Praha, Židovské muzeum, 1997.
Encyclopaedia Judaica. Jeruzalém, New York, Londýn, Keter Publishing, 1972.
Bernd, Martin, Schulin, Ernst: Židovská menšina v dějinách. Praha, Votobia, 1997.
Veber, Václav: Židé v novodobých dějinách. Praha, UK Karolinum, 1997.
Brown, Michael: Approaches to Antisemitism. New York, Jeruzálem, 1994.
Messadier, Gerald: Obecné dějiny antisemitismu. Praha, Práh, 2000.
Prager, Dennis, Telushkin, Joseph: Why the Jews?. New York,
Simon and Schuster, inc., 1985.
Kolektiv autorů: Židé, dějiny a kultura. Praha, Židovské muzeum, 1997.
Encyclopaedia Judaica. Jeruzalém, New York, Londýn, Keter Publishing, 1972.
Glazar, Richard: Treblinka, slovo jak z dětské říkanky. Praha, Torst, 1994.
Roš Chodeš: Nejde o smrt, ale o to, co jí předchází ­ Zemřel Richard Glazar, 1998.
Kolektiv autorů: Židé, dějiny a kultura. Praha, Židovské muzeum, 1997.
Rybár, Ctibor: Židovská Praha. Praha, TV Spectrum a Acropolis, 1991.
Encyclopaedia Judaica. Jeruzalém, New York, Londýn, Keter Publishing, 1972.
Všeobecná encyklopedie Diderot. www.diderot.cz, 19. 3. 2002.
Židovští autoři v literaturách v evropských zemí. Praha, Vzdělávací a kulturní centrum
židovského muzea, 1999.
Bridger, David, Walk, Samuel: The New Jewish Encyclopedia. New York, Behrman
House, Inc., 1962.
Gottlieb, Freema: Mystical Stonescapes. Praha, Tvorba Praha s.r.o., 1998.
Literatura k tématu
Holocaust
Kultura, osobnosti
Antisemitismus
INFORMACE PRO UČITELE