Kapitola 6. Jak se to vlasinö dělá 6.1. Co dřív? v A tcd uř je luftte« se podívat na typický jízdní řád průměrného výzkumu. V kvantitativním výzkumu se obvykle setkáme s limito kroky: t- Formulace teoretického nebo praktického sctóáiního problému. 6 Formulace teoretické hypotézy. 3. Formulace souDonj pracovních hypotéz. * Rozhodnutí o populaci a vzorku. | Pilotní studie. 6. Rozhodnuti o technice sběru informací. 7. Konstrukce nástrojů pro tento sběr. 8, Přcdvýzkym, 9. Sbc/daL 10. Analýza dal 11. interpretace, závory, teoreticko zobecnění. Prvntčlyři kroky už známe a y. prvých iřf kapilol víme uí do« pmio abychom učinili poslední krok - interpteiKi a zobecňování dat Podívejme se tcd na pitý krok. Dennice pitomí ««die a pfedvýzkumu xe u růwiýeh auiorů liší. My zde nabízíme definice pou/ívanč ve včiSinč americké litaalury. i kdyZJsou odchylní od definic užívaných „ «& Účelem piloiní siudie je zjistil, zda je naft výzkum v danč populací vůbec moJny. Naptoii tomu účelem pfedvýzkumu (bod 8. v naSem schrmaiu) jcodAoalenf nfcuojů (kupr. dotonifcu). ktetójsmc pro nái vý/kuni zkonsiruovali. ,20 Podívejme *c ted velice krátce na pilotní studii: Pilotní studio |e provádéna na malé skupino vybrané z populace* kterou hodtáme studovat- Technika tohoto kroku se podstatně fiíí od techniky, ktorou hodláme pouiťt ve vlažním výzkumu; nejčastějí zdô pouííváme kvalitativní posíupy (kupř. nestandardízovaný rozhovor). Cílem pilotní studie \e zjistil, zda informace, kterou poradujeme, v naší populaci vůbec existuje a zda |o dosažitelná. Pokud nemáme opravdu hlubokou znalost o cíloví populaci, zcjmúna vzhledem ke studovaní problematice, pilotní studie je velice důležitá. Dr. Watson: Ale to my přece u nás vůbec nepotřebujeme! U nás přece neexistují iítdne neviňme populace* BohuJel, mnoho lidí sdfií tenhle náior s Dr, Waisoncm. Nikdy to můře být nebezpečné. Žádná společnost není kulturně homogenní a každý Z nás má tendenci soudit jiné kultury či subkuliury % pozic naSf vlastní kultury, Říkáme lomu cinoccmňsmus 2 budeme o tom hovořit pozdČji. Když dva fikají totéž, nemusí to nuürö totéř znamenat. Vzpomeňme ú jen na náS přiklad $ Ugri Bikavcrem v naií pohádce č. 2. Dále, to. co je v jedné skupine takovou informací, kierá můře být snadno píedSna neznámému uz4telL v jinč suhkultuře můře hýt povazováno za informací, kteří "má zůstat v rodine*- Rúzfté profesionální subkultury mohou mít velice specifický systém hodnou který je odlišný od hodnot existujících ve společnosti obceftž. Tyto skupinoví neformální normy často zabraňují tomu. aby se podávaly jakékoliv informace o nich viem nečlenům. Nemusí m jít vůbec o nijaké ilegální skupiny; kupí. výzkum na populací policistů je velmi obtířný vSude na svřič. Podobné problémy mohou být spojeny se zkoumáním etnických kultur. Kvanmaiivní akce kupř. na populaci Rňmů by byla bez seriózní pilotní studie nezodpovědná. 121 Pilotní studie je velmi často opomíjena, a to i v případech* kdy je 10 mkaninf. Jakú vždy, je to problem Času a penez. Ale úspory v toto ctapč mohou hýl zaplaceny pochybnou validitou naších výsledku a mohou nakonec vyústil ve výzkumnou akci, kteří je zcela ncvahdnf. Stejná nebespečnč je opominuli prcdv^kumu:: Ptedvýzkum je opět prcwádén na rnalém vzcríoj naií cílové populace; lento vzorek je víak oavykto větší, než vzorek pro pilotní studii, Ptedvýzkum je testem nástrojů, které ve výzkumu hodíáme použil. Cílem tu íc obvykle testovat srozumitelnost n jednoznačnost otázek* To je jedna / tich podivných věcí. které potkáváme ve výzkumná praxi: Kdy/ čteme záznamový arch, který konMraoval nikdo jiný. je poroCrtö snadné poznat, že určitá otázky nejsou zcela ■ srozumiiclnč. žu jiným otázkám je možno porozumět vtec neí jedním způsobem. Na druhé suanč je icmář nemožná objev» sicjró neduhy v otázkách, klení jsme formulovali sami. Já uv vím, sám jsem si s tím nejednou udila! ostudu. Ale nespoléhejme s revizí otázek na vlastní kolegy. Oni uniz včiSinou patfí ke stejná kulturní skupině jako my. irají přibližní stejný okruh znalostí, podobný systém hodnot ZnaCná člvt nxíf cílová populace může být velice odliSná. 2aiímco urCítú vná/ka je pro nSS zeeU přijatelná, pro jiné skupiny v populací můře být velice iritující. .N&o. co povazujeme za bčfctóu znalost, nemusí být tak docela br/Jtó. Jen ptedvýzkum na vzorku cflovr populace může minimalizoval, i když urCití ne vylouíil. omyiy tohoto typu. Zatímco opominutí pilotní studie nás v některých případech nemusí vylrestai vážným zkreslením, opomenutí předvýzkumu je nesmírní riskantní; předvýzkum by mil být nezbytnou součástí každé výzkumné ak«H Když už piltrtns studie byla skončena (3 pTírozcnS jcílů předtím, než muícme zaCft s předvýzkumtím) vstupujeme do velice Äijfmavč, ale velice rozsáhlé a komplexní ohia.su konstrukce výzkumných nástroju a do oblasti strategie práce v tertnu. Důkladné seznámení s touto oblastí hy vyžadovalo celou knihu a my mamek dispozici jen jednu, kapitolu. Zbývají nám tu jen dvž v£ci: odkázat na doswpn^w U) D»me pozorování " dotazník anatýza dokumentů ■ Podívejme « nejdříve nu dcíinicc UflW Přímé pozorování: To |e zaměřené, dotxe plánováno vnímání vybraných Jevů. To. co byío vnímáno* jo pečlivé a systematicky zaznamenáváno. Rozhovor: Vyžadovanú íntormace jsou získávány v přímé interakcí s respondentem. Rozhovor může být provädön tváít v tvář nebo telefonicky. Dotazník: Respondent odpovídá písemné na otázky tištěného loimuláíe. Analýza dokumentů: To je analýza jakýchkoliv dokumentů, které nebyly vytvořeny za účelem našeho výzkumu. Záznamem mohou byt pravé tak dobře psané dokumenty jako jakékoliv materiální stopy lidského chování. Podívejme se nejdříve na vSeehny tyto základní techniky najednou, na jejich aplikovatelná v různých formách i přístupech a srovnejme jejich epistemologieké vlastnosti. Fŕfroŕ a nenrímé sledování O tom jsme jií hovořili v prvých dvou kapitolách; v sociologickém výzkumu většinou nesledujeme samotný studovaný jev. ale pou?e jeho indikátory. Jen v technice pnm<ího pozorování, je-li studovaným jevem chování, jsme schopni sledovat studovaný lenomčn přímo* Expenmcn^lnf a neexperimentálni apükace Ze Čtyř základních technik sbčru informací mohou Iři hýl použily v experimentu. Studium dokumentu však ne, Nczapomeftmc, íe ve .smyslu naSf definice považujeme xa dokument jen taková záznamy, které nebyly vytvořeny pro náS vý/kym. To vylučuje mužnost zachytit /miny, vyvolaní manipulací s experimentální promřnnou. 124 Tabulka 6-1. Přímé fttvhrwitf foai?flfc UritoincftiY ^*i to «irámrtac jev nikdy iw be ne ir^tikiior ** «v» Jľ«T ano - ______________________1-------------------—' ™---------- ano iK» ano ůt £ä2H nand^ouovard «Ul M\ ano 1» DWwtUpfiBWd atío OfK> K RQÜ IrtTtfítf ff »Ctf Sť nCfcdy JJ» ano De- Vrchný tyto #fcM*( **« mohou hy« ptf* ve siandardixované fom*. ili ž nich i v n^pniizovanč; ***»* ,c p&pz«* vidy *##R« *>«* ******* J> 125 důležuý a je spojen s některými metodologickými probiémy. Stojí za to, abychom sc nad tfmto konceptom na chvíli zamysleli. i------------------- ___________ Standartfzované techniky používají striktné Jednotné poSn&ty 3 také odpovedi (sou často omezeny na volbu z předem připraveného souboru kaiewií. Pak hovořin* o uzavřených otázkách", ■ Kupř. ve striktní standardizovaném rozhovoru má tazatel vlastni velice omeamou u ncpiiJis Příjemnou funkci. Můře jen preist wádtu doslovní lak. jak je vytišična v dotaznvčm a*hu. Když dotazovaný otázce nerozumel, uzatcl může oiarfiu picčftt ,,™lna a y^iOni jcite jednou. Když ani tehdy respondent neporozumí, nezbývä ta/aicli nie jinčho než saSkrtnout na archu kategorii "N'cví/neodpovW a pak přejít k dalií oiázcc. Dr. Watson: A/e to pfw nemňiete myslet «,Viř. Já bych určitě «mil přeformulovat otázku tak. ze by každý porozuměl. Prosti bych otázku pokahlé změnil fát ze by Seděla na tělo" každého respondenta. Ncpochjl)Uieme. í* Dr. Watson by 10 urcifc umčl stejní jako víliina studeniú. zejména t »blas« SOCiílnfcň val Jeníe to je důvod, proC práve tito stude«) jsM zpravírta nejhoriími lazatcll; snaží« vcíiinou touř -vylepšovat- výzkum. (Mimochodem, .émef vKude uwftejm. nejleps.rni tazateli řeny v domácnost). W sttedn£fa>!»k*n v/dfilaníra a ve vökovd skupi*5 35-45 let. Nep>C).e « p«*. Neví,,, a nikdo neví. je 10 proste empirický ftfctj v kvamita.ivr.im vj/kumu « r*0*í nemúíemc rfavOU iadnevvlepSovamottok. Kvákal™ výzkum Je lostovéni hypoléí o skupin*», a ne o jedincích Anatoa |Q ľJS^Íľ? ra. -"T^fnyC" da,ech °rnnoha **«** a da;a můžeme tomu*»« ten SiS^fiSř "^poäm**ou ^,0 *ab/ a,esDOň stimu* (napa NestarKiarúvzované postupy mohou získat lepi, informace o Jednoiiivci. nabízejí *& porozumím, ale clem kvant, tátivníh o výzkumu |e testování hypotéz o sociálních skupinách. Í2Ů Jen si vyzkoušejte, kolika riis-nýmt způsoby se můítíte nikoho zcp&i. zda jí ráó zmrzlinu. Lehce udivrne vyslovená oUfóka -Vy nejíte rád zmrzlinu?" uréitě vyvolá jinou proporci po/jlivních odpovídá nez tfeba otázka "Řekl byste Že máte rád Otinfihu, nebu íc ji nemáte rád?". Data /ískaní v ntatandanlizovaném rozhovoru růstnými tazateli mohou býc nesrovnatelná. Tazateli y kvanuiaíivhím vy/.kumu nc?*ývá nien \%% pfppulac«; nemá rádo zmr/lifiu a ře s phbývajícím víkem obliba*zmrzliny kte$át nezbude nám nic jmího než standard!řtfvai odpovídi, redukoval mno/.ství kaícgoni. ve kterých odpovídi hudou xazftamenfiiy; "lak kupř. odpovedí *t$ hyeh za /mrdinu dala iivoiM a *NSkdy zmrzlina nemusí hýl spaináH budou zaiifdčny do sttjnc katcgohe, Hor5í je. ic podobnou /írálu iniormace musíme .přijmout i urhdy. jcdná-li se o problémy daleko závař-ftČjSÚ než je zrnr/lina. Nejohvykl<;j,sím nfeirojem pro Manciard í ?x i odpovedí jsou ''uzavřené oiázky". Uzavřeno otázky nabízejí soubor mořnýcři alternativ, ze klefých respondonl vybero vhodnou odpověď* Ve standardizovaném roihovoni mů/emc pou/ít místo u/jvítmých otíľ^k otázky kňdované respondentem. Ty mají lomiu níiíindlnfch. "otevřených" otä/^k; vý&i možných odpovedí není přťdloícn zkoumaní osohč. ale uiiatel Taskrlívd v /áznamovím archu tu / pripravených kategorií, kierá je nejhliříí výroku respondcma. Příprava uzavřených o^á^ek není snadná. Jednak n;ivrrx!nd kategorie musí pfctklavovat rozumný kompromis mezi ztrátou informace, která kardou Mundardtzaci numí doprovází. a zvládnutelným poetem kategórii, jednak uíité kategorie muíí rtsjÄ«öv« určitá formilní krlícíia: \r> 1. Kategorie použité pro uzavícr>ó otázky, musí představovat soubor, vyčerpávající všechny možno atternaövy odpovědí. 2. Všechny kategorie so musív*aiemnô vylučoval; nesmí byt možné, zařadit odpověd do více než do jedné z kategorii, Vyhovil prvému požadavku mu?*: být snadné. Bohužel jen nčkdy. Jisté nebudeme váhat nad kategoriemi pro utisku po respondentovi pohlaví. (Mimochodem, tato oiá/ka bude mít tři kategorie, musíme mil moínosi sdčlit počítači, íc pro určitého respondettia nám odpovéď na tuto otári:u chybí: zkoumaná osoba zapomnéla zodpovédít tuto otázku v dotazníku, fautci opominul zaznamenal pfťsluinou MÉomiacU Ale představme si, jak by se připravovaly kategorie pro otázku na to. co dotazovaný dílä nejraději ve volním ftfó. Úplný vjíci kategorii je zde skutečné nemožný. V takovém píípadS nezbývá nic jiného, neř zaviji kategorii "jinä odpovicľ. V dotazníku pořádáme di&uované» ahy ono "jimi" vypsali a stejní instruujeme i tazatele. To nám tunoví* potí co data byla sebrána, ovřiit, ?da se vyskytuje v této vieshrmijfcí kategorií nijaká odpovčd velice často. Pokud by se tak stalo, müäeme pak vytvořit novou kategorii a přfslu&ná pozorování prekAdovaL Splnit drxíhý pobdavek. vzájemnou výluénast kategorií, je obvykle snazSt Nebezpečí zkreslení hrozí zejmčna tehdy, když musíme použít nějaké pomerné'Simka kategorie. Uvedme si alespoň jeden, spfíe extrémní příklad toho. co by se mohlo siát ph zmínéntfm výzkumu volního času. Abychom se vyhnuli nepříjemnostem spojeným s dlouhým souborem kategorií, mohli bychom zavést nékolik málo velice obecných kategorií, jako 'zábava-, *pouccnľ, "sport" aid. KupK luStĚní kfířovek by míkdo mohl zařadit do kategorie zábava", tákdojiný do kategorie "poučení": chozewí na fotbaloví zápasy by se mohlo objevit praví tak v kategorii "spon4* jako v kategorii "zábava", Jisiě, spojování kategorií je moř«é a muže být velice užitečné pro teoretické zolvenční. Seskupování původních kategorii do meniftto počtu kategorií nbccnéjšího charakteru muže být pmvcden« bezpečné teprve poté, co data byla Piedbôínô zavedeni Širokých kategorií může být velice nebezpečné: sebraná dala mohou být soadoo sdružována do obecnéiSfcti kategorií, ale jejich dekompozice do užších kategorií je vyloučena. 128 Později uvidíme, ze nám statistika nabfaí nčfctcrá velice u>jteíné nástroje (jako kupí. faktorovou analýzu) pro optimalizaci tohoto procesu. Proti pravidlu o vzájemné výlučnosti kategorií se dí hřešit jeslí jiným zajímavým způsobem. V anglickém odborném žargonu existují pro tenhle hiích pčkné jmíno "douhte^barrel question-, lady ^dvouhlavňová" mfrJta, Je lo taková otázka, kusrá vyjaduje jednu odpovSd o dvou nebo více vteech najednou. Tento omyl potkáte často ve výzkumech, které růuňé instituce ptovádCjí vlastními prostředky. Kdyby instituce byla požádána, aby provedla výzkum znečiXtční ovzduší v jejích objektech, najme pro tento úkol experta. Když uuáí instituce chce včdét. co m o léto institucí lidé myslí, povčft kteréhokoliv zamestnanec» fcierý umí čísi a psát, úkolem zkonstruovat dotazník. Výsledky jsou pak docela neužitečné, ale vítXinou dost zábavné, a to s*í děje» v Kanadr, doslova přesycené profesionálními institucemi, zabývajícími se vý/kumem komerčné: Pohádka pro otitósrtcfti dču 12. Jak se dělá demokracie N31 ohvíxj tcpce/cmovala svčho Času . jak se vý/kum ncmi (Jč)*i- v rteh dotaľ^nících ic vyskytovaly otázky tohoto lypu: Jak jste spokojen s polinl&u federálni v!údy v s kanadskou zahraniční pc\1iiikuu príi^o s výjimkou -HftintafVAÍto vliatiu k USA. Tnu lidé nemilí nvoínost tuto otfoku pravdivž zodŘivídír Pí ~sgBaassae&ses&F»*~ 1^9 Zatím jsme Hovorili o redukci způsohcnč standardizací v rozhovoru a -dotazníku, říicititfnft vScclmy ixyti základní techniky mohou existovat vc £tandardizovai>í ťormč. (Dotazník phrozenč exísiujc jenom vc standardizované forme, pokud neuvazujeme nejakou velice speciální situaci, vc fccctó by hylo mimo připravit pro kazdčho respondenta speciální, na tflo inou vwzi dotazníku.) Standardizované-pozorovaní je íonmiu pozorování, ktcri je v kvantitativním výzkumu používána tómei výhradne Pozorování mnoha jedinců ncmůíe být /vládnut jediným pozorovatelem, a tok je nutno zajistit srovnatelnost postupu celého pozorovatelského týmu. Minimálním pořadavkem pro to je piipravii záznamový arch & kategoriemi, ve kterých bude pozorované chování zaznamenáváno. Klasickým příkladem kategorizace tohoto typu je Bálešova stupnico pro pozorování kooperativního chováni v malé skupine. Zde jsou nekten! příklady použitých kategorií: 1. Projevuje solidaritu, pozoruje jiné. pomáhá» odměňuje- 2. Uvolňuje napěti, žertuje, směje se, ukazuje uspokojení. 3. Souhlasí, pasivné přijímá, ukazuje pochopení, podílí se, přizpůsobuje se. 4. Dává návrhy» poskytuje návod, respektuje však duicn&mnosi ostatních. 5. Vyjadřuje mínění, oceňuje, analyzuje, vyjadřuje pocity a přání, 6. Udává orientaci, informuje, opakuje, vysvětluje, potvrzuje. 7. Vyladoje orientací, informace, žádá o opakování nebo o potvrzení. 8. Plá se po mínění oslatních, po jejich postojích* hodnocení, analýze, sleduje výrazy jejich pocitů. 9. Vyžaduje pro sebe návrhy, směrnice pro pestop. 10. Nesouhlasí, nesouhlas projevuje pasivné, spolupracuje jen lorroáino, neposkytuje pomoc ostatním. 11. Ukazuje napěti, žádá o pomoc, odtahuje se cd činnosti. 12* Projevuje anlagonismus, sniřuíe ostatní, hájí se a prosazuje se. ■ Podkladem pro konstrukci ifichto Ind byl Balesúv teoretický model, sledující v podstatč dví dimenze. Prvá* sleduje sociální emoce ttú kladna oblasti (body I a£ 4) až do oblasti negativní (body H) až 12), Dále tata škála sleduje komponenty chování při řečení kolektivního úkolu. Tak kategorie.6 a 7 jsou zamířeny na nutnou orientaci» kategorie 4 a 9 na problémy kontroly, 2 a 11 na vyrovnávání napití aid Pozorovatel kóduje pozorován** chovaní na zikJade vcítění se do rule clena skupiny, představuje si. jak by pozorovaní chování hodnotil, kdyhy se opravdu ztöasinil jako člen na řeSení úkniu skupiny, Bálešova Mupnicc je výsledkem nesmírní rozsáhlí! teoretičke a zejména empirická analýzy. Skála je doprovozena podrobnou instrukcí, definující daleko zevrubneji pouřite kategorie a uvádí příklady, 1 sak je nutní, aby pozorovatele, kteří mají tuto slupniei používat, piush intenzívním tréninkem. LÍ5 Příklad Balgovy stupiace jasnä ukazuje nejzraniielnčjSf bod standardizovaného pozorování: problém reliability. Rčliabilitu jsme již dříve definovali jako takoví mcfcnf, které při opakované aplikaci ■ pokud SC ovšern pozorovaný objeki nezmínil - poskytne shodné v$$lcdky. Pro siiuact siandardi/ova&ího pozorování si muícme definici reliability přeformulovat asi takio; ÄSSÄ^ör— Jistí, vidinou budeme pozorovat jcdnoduSší jevy nei ItF.Bales, Ale i lak. důsledná kcmirola reliability je nezbytnou podmínkou pr*i aplikaci standardizovaného pozorování. Konečtó i analýza dokumentů můře být provädéna ve standardizovaní ŕomié. Jixti užslyiíte protestoval Dr. Watsona, že to není možné, ze dokumenty vc smyslu naší definice jsou záznamy, kwní neunikly pro nás výzkum* lakže jsme nemohli ovlivnil jejich standardizaci. To je pravda, ale múfeme standardizoval jejich analýzu. Máme pro to dokonce speciální nwfodti, která SC nazývá obsahová analýzu a bývá definována jako objektivní, kvantitativní analýza sdclent jakéhokoliv druhu. Budeme sejí podrobnej! zabýval pozdjji. Nesporně sl3n(!a««zöCö, stejně Jako každá líhá redukce informací, reprezentuje pováíftvcu zlráiu ínlofmaci: bohatý^ životaptaý, mnohotvárný a mncjhcdimenzioAäní charakter skutečného světa ie pfoměnén do krajné zjednoduieného schématu několika meto proměnných a do velícej omezeného portu kategorií. Bohužel, kvantitativní výzkum je príliš neohrabaným nástrojem k porozumění. Rozumět, to je úktíern kvalitativního výzkumu. Kvantitativní výzkum je jen spise brutální a primitivní nástroj k testování hypotéz. Má vSak jednu nesmírné důležitou vlastnost: fô nám schopen říci. |aká|e pravděpodobnost, ±& jsmů na omylo. To však vyž£du;e srovnávání údajů o mnoha jedincích. Srovnatelná dala moftoij být vyprooukována jedině standardizovanými postupy. Nesianaardizované techniky sběru dal jsou tedy v kvantitativním výzkumu prakticky nepoužitelné. 131 To je daL« z opravdu velkých bolestí empirického výzkumu. Nejsme v tom sami. í naii kolegovu v «UfcOtf fyzice mají sví problémy, když měřící aparát ovlivňuje jnřřený systém. Ji/ prvý pohled »a ftaSc čtyji základní techniky nám naznačí, ře &c rozpadají do dvou skupin s ohledem na to. jak silná mohou ovlivnit chování sytému, který chceme studoval. Wcbb, Campbell. Schwartz aSechrcst (1969) navrhli zajímavou klasifikaci zkreslení vyvolaného výzkumnými stimuly: íl) Efekt morěeie: zkreslení v/niklč tím, ře zkoumané osoby jsou si vědomy who, íe jsou zkoumány. (2) Výběr role; /koumáni osoba» která si je vědoma, /e je zkoumána, nebude reagoval přirozeně, ale tok. aby se jevila v co nejlepším možném ss-ěllc. (3) Míření jako zdroj zmřny: výzkumný proces inü/e vyvolat ve /koumaných osobách postoje* které před ifm neexistovaly. |4) Stereotyp ve volhř odpovědí: volba alternativních odpovědíje ovlivněna jinými faktor než míněním respondenta. Zmínění amori uvádějí jeítě dvě dala kalorie, ("interview elfter a "wn3ny ve výzkumném nitettoji") které jsou podle jejich mínění vyvolány výzkumníkem. My se vlak domníváme, ř£ jsou m kategorie podrazené prvým čtyřem a nebudeme je na tomto misie používat. Je rfejmé. íc naše základní techniky » z hlediska prvé kategorie zvané efrfo morcctfr rozpadají do dvou skupin, V prípaJé rozhovoru a dotazníku zkoumaní! osoba vždycky ví. ječ je předmětem výzkumu. Jsou to takzvaná reaktivní melody (obtrusive methods), kde v procesu sběru informací vyvoláván«: reakci, kterou zamýšlíme analyzovat. Naprali tomu ßozorov^nf a studium dokumentu je nereaktívní neagresivní metoda. Sběr informací zde nevyvolává, nebo by alespoň ncm£l vyvolávat» řádnou reakcí. ((Jv&m některá ä dokumentů mohly být vytvořeny reaktivními technikami pří jejich vzniku, mimo rámec naSeho výzkumu.) ■ To ovSem neznamená, re po/oruvaní ju vidy nereaktivní; pozná-li zkoumaná osoba, ře je pozorována, slívá se tato technika nutně reaktivní technikou. To se velmi íteto děje pří experimentální manipulaci. Klasický je tzv. Kawthomský eleki« Roethlisherger a Dickson (IW9> studovali produktivitu dělníku Western Electric v Chicagu a jejich spokojenost 132 i pracovními podmínkami. XlcpSeité osvítlcnl pracoviště se odrazilo ve zvýšené produktivitě a vySSí spokojeností dělníků. Další zlepšení osvětlení vedlo opět k jeSií vysíí produktivitě. Pác - jako experimentální kc>nuola - světlo bylo opět ztlumeno, a kupodivu, produktivita opět vzrostla» Rozhodujícím íinitelem nebyla reakiv na fyzické /-měny. ale reakce delnfkft M pozornost, ktcri jim byla věnována. Ale my uř. vfme, re použití kontrolní skupiny ve skuteCním experimentu můře pro tento typ zkreslení vyloufit. Pod hlavičkou "v<*bEr role" je skryt zdroj zkreslení* který j ro/hrivor. Zkoumané osoby mají přirozenou tendenci ukázat sv v odpovědích v CO nejlepším světic V případf rozhovoru k tomu přistupuje jcítč nový faktor, vyvolaný osobou tazatele; respondent mu/e volit odpovědi tak. aby udělal co nejlepií dojem na konkrétní Osohu, na íanatclc- Pohádka pr^ ^fflukM« děti W Historie téměř beze slov aneb O dvou tazatelích Ttmtfl 1: NÉ(ew rád poezii?* Respondent ťepík: -Zbláznil jste sť?" Tazatel 2. -Ctěte rád poe/ii7 Respondent 1'epík: rÓ* jä miluji poěíttt* 133 Tomuto zkreslení, nazývanému v anglicky psané liicramfc "interviewer bios'1, je obtířjií předejít. Není vyvoláno jenom Lím, jaký tazatel jc> nejen tím, jak se chová, ale hlavné tím* jak >e respondentem vnímán-. Chování m/atetc múre nechtě respondentovi nabídnout klfíe ke konstrukci faleiní íi správní představy o tazateli, a laio představa ho fuk vede k odpovedí* o kierí se domnívá, re na tazatele uěiní co nejvSäf dojem* Neutrální chování tazatele je nelehký úkol, zejména jc-Ií pro něj obsah vý/kutnu nějak významný. Autor výzkumu muže hýl proto velmi sparným tazatelem, Vítéjna profesionálních výzkumných organizací pnuíivá služby lazaielu, fcteíí mají sví vlastní hlavní povolání a je osvědčenou praktikou, Že tazateli. kteří jsou svým povoláním opojení s předmětem urěilího výzkumu, jsou ?• ttCasü na tomto výzkumu vylnoéeni. Pojišiovací agent není pouŕil jako tazatel pro výzkum zabývající W pojLíířnfm; těžko by «choval "poker face' pri nehorázna odpovědi ic&pondcnia. kterou já. )ako osoba zcela naivní v lumro oboru, klidní zaznamenám. Podobnou roli může hrát izv. efekt záhlaví to JCM zkreslující efekl predMavy zkoumaných Oiob o institucí, která výzkum poiádá, nebo se ktcrúu respondent daný výzkum asociuje. Následující pohádka acní vrip. ale fakt z historie naší. ei spíše východoevropské sociologie: Zkreslení výběrem role se ovšem ncomcíuje jen na rozhovor, ale je vlastní i dotazníku-Respondent se neidealizuje vzhledem ke konkrétnímu tazatelL ale v/hledem k nijak zobecněným druhým lidem, neho vzhledem k instituci, kterou vidí Cí tuší za výzkumem. NaKl&tí máme k dispozici někteří technickí postupy, kteří zvýší pravděpodobnost pravdiví odpovědí i na ncpfijcmao otázky. Tyto postupy nejsou bez problímú a budeme je probíral na následujících stránkách llofii je to se zkreslujícím vlivem měření jakozio zdroje zmínv. Krásný přiklad jsme uvedli v naíf pohádce ě.3, liohuzeU lakoví benigní případy fcnu spíše výjimkou. Tazatelů tak eľokiivních jako Jirka* není mnoho a tak obátax^I a hodní bahiěfcy snad existují už jenom v pohádkách. Mnohem zhoubníjíí je vliv meiení na postele respondenta, zejmína na postoje, klení ještě neisou pevní zakotveny v jeho vBdwif. Nasc výzkumy jsou Často zamířeny na iu problíiny. o kterých nčkteří respondenti nikdy ncpíemýäleli, kteří pro ní nejsou skutečnými problémy a nernají k nim vyhmnCný postoj. Teprve naSe otázka tmíti postoj vytvoří. Odpověď dotazovaní osoby není nepravdivá, ale vyjadřuje postoj, který je nový & asi znaCně nestabilní. NaSÍ hlavní obrattou je pTcdvýzkum: jen ten je nám schopen říci. zda požadovaní inťormacc skuitirt v cíloví populaci existují. Dále nám mohou pomoci filtrační otázky. To jsou otázky, verifikující, jak dalece Je respondent kvalifikován poskytnout íádanou informaci, ZjiStuji třeba zkušenost respondenta z daní oblasti, jeho znalost aid. Pohádka PfO ndntMlgftl děti ií tcndcjSiho EUĚta velice nepopulární. V tí fkil4 navhívil ftaftu jeden sociální v&frx z jednoto nevdkílm sfíátekního soeiaiisuckího tfiiu. UvkKl výzkum a íekl Frice: To je velíte zajímaví. Já ten výzftun zopakují. \\c wttlám h* IcpSÍ!- A laky udělal. Když s« asi o rok později vrátil ro respondenty nudný, vyvolá nutní /kreslení. Treba t ve rormŕ rtíponse setu* Ate je vskutku nťmožntf odhadnout« jakí bude obsah tohoto jkrtakflí* je povřivut Atcsp^ něco m o ion. povime v plßü k^iolc. 137 Řešení úkolů z kapitoly 6- Cvičení 6.1, To dodatečné zkreslení je došli zrejmé: Uzavřená otázka obsahuje dvé pozitivní kategorie (Vetice spokojon* a *dostí spokojen*), jednu neutréJní kategorií ('nékdy spokojen, někdy no') afe jen jednu negativní kategorií, t kdyby všichni respondenti odpovídali zceta náhodne, výsledky vyjádři převahu postojů příznivých pro federální vládu- Kulhavý poutník 7 doi37Jiflc v$. rozhovor telefonní interview CAT! formulace otázek nezbytnost-otázky srozumitelnost dosažitelnost informace úplnost kategorií vzájemná výlučnost kategorií sugestivní otázky váha odpovfidf filtrační otá/ky nepríjemné otázky anonymita ncpfťmč míření projekční otázky anekdotické otázky us$t ficdoktinécných vfii kontrolní otázky random probe poradí otá?ek halo efekt logika poradí omnibusový výzkum výhybkové otázky sémantický diferenciál trvání rozhovoru standardizované pozorování stopy thoviní analýz dokumentů obsahovú analýza záznamová jednotky koniextullnf jednotky sekundární analýza data banks I» Kapitola 7. Kulhavý poutník Absolutní znalost neexistuje* Každá informace je neúplná. Musíme k ni přistupovat pokorné. J Bfvn*i**k't THE ASCENT OF MAtt A icď }c konečně čas protíral se alespoň nSkterymi niôlými úseky džungle technických aspektů sbrni informací. Je to péknč komplikovaná džungle a její spolehliví /mapování by vyžadovalo celou knihu. Na n3Íieh nčkolika stránkách ruůřemc ukí/M jen níkicrí z nejnebexpučnČjsích močálů, upo/ornu na tófcicfé důležité neho zajímaví součásti naM výzbroje a výstroje a podívai se alespoň stničnfi na to, jak tyio nástroje aplikoval* Tato kapitola není návodem, který hy vypočítával zcvruhnS vScchny techniky* jejich aplikovaEcIno&t a definoval pravidla jejich použití* Ntóe kapitola je *píí tóro jako prodejní kaialog velkého obchodního domu, který chce inzerovat nfico 2 toho, co má na sklade. Ücelcm není prodat, ale píimžl víiíniíjSího zájemce, aby se patřičně vyzbrojil na poíádno« expedici. Tato výzbroj není příliS slo/iiá. chce to jenom tísiL 7*1, Dotazník nebo rozhovor? Dr.Waison: To je přťce zbyttlné otázka. Kazdy přece ptmiivá dotazník? Tak se na to podívejme zblízka. Tabulka 7. L porovnáva některé důležití vlasinosu onou technik, &(andaídi/x*vaitfho rozhovoru a dola/jiíku. Tabulka 7.K Rozhovor Velíce pracná a nákladná technika sboru informací. Dotazník Rozhovor je časově vet.ee náročný Z skat inflace v rámci určitého časového Umu může být ves« nákladné a často Í nemožné. , -__________ Vysoce efektivní technika, která může postihnout veliký počet jedinců při relativné malých nákladech. Rozhovor vyžaduje spolupráci do$& veiikého počtu alespWS částočně vyskotenyen tazatelů v terénu. Dotazník umožňuj pomčrno snadno získat informace od velkého poctu jedinců v poměrné krátkém Čate a s pomčrně malým nákladem. Výzkum na prostorově rozptýleném vzorku lo nattadný. Spolupracovníci v tfcrénu jsou nezbytní jen nčkdy (při použití osobná rozdělovaných a sbíraných dotazníku). Požadavky na jejich »Skolení jsou nfcké. Anonymita výzkumu je pro respondenty málopŕôsvéduvá^ Náklady Setřeni na rozptýleném vzorku jsou rAlaiivnž nízké,_______t Anonymita je relativné přesvědčivá. Rozdfiy mezi tazateli a rozdflyv fegj. kování meftou vyvolal wwwer b4iaCni &v£d2i ve prospčeh dotazníku. Nekleto důvody proti pouíití rozhovoru jsou závažní Je u> píedevSím existence ./kreslení vyvolaného ta*aielcm a *ym<íiu vysoká nákladnost tohoio postupu. Náklady na lozhovot jsou ve srovnání s dotazníkem mnohonásobne. Nicménfi jedna jediná vlastnost doiawtíku naprosto znehodnocuje jeho dobré stránky; nesmirnč nízka návratnost. To pUtí zejména á velice ekonomických, Pq&WI distribuovaných dotaznících. 1 kdyí použijeme všechny důmyslné- triky zkonstruované ke /.výšení návratnosti oWi cestovat **> /ahfaniří jen Ti NcJvyhfmíJH a trcíi nebylo mnoho, Jcdt*>ho dne se T\ Ncjvybranéjíf rozhoda 2e (Ktfcbujf spolehlivou ínfoimad o postojích zbytku ítoyvfflflstva. Rozhodil se. Je poußjE techniku dotazníku a protoAe se «talccMi. íc návratnost je ttfleíitá. nabídli velkorysou odmínu: vfrehny vyplnené dotazníky budili zařazeny do slosování, První cena hýla opravdu vtítóqrSi: dvoutfvjeiňí pobyt pro dva v jedná křísne a leptó ci/í zemi. Tu cenu mohl získal kaídý, I len* k nepálil mezi Ty NejvyoraníjM. VýfUŮOi byl vsfcufku epochální. Z 2000 dotazníků se )ích vrátíte 2400; a tak poprvé v «jitích návratnost pfckftfila IflMtTo je po/omltodiví proto. Je Vlč zemi byly vfccliny liskafsfcč stroje přrsitf konitolovíny. OvScm ivejúcinnřjSÍ cesia ke zvýSení návratnou! íWM^a^O dotazníku je velice pmťná d pfosmickd. Jedná w d to.-žerno se v anglicky psané literature říká follow.ups. Fb určitém poítu dnů. typicky po dvou týdnech, rcspondemi kteří oevráiíti dotazník, dosiamw "upomínku**, obvykle pekní formulovaní' lext na korespoňdeařním lístku. Asi dva týdny poté můžeme Oni, kleh' jcšlé neadpovřdéii, poslal ňovj exemplář doio/nfku a jsmc-li opravdu vytrvalí, muíeme pó uréiré dobr tem zívajícím poslat doporučené dálit exemplár dota/jjiku. Ve skuiťénosti to není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Tento postup vyžaduje, abychom méli prosnou evidenci o lom. kdo odpojil a kdo ne, při tum vsak nesmíme porušil anonymitu výzkumu. Řešení tohoto problému není téřké; ke každému doiaznflcu připojíme nejen frankovanou odpov&fatí obálku, ale i korespondenční lístek s respondentovou adresou a požádáme respondenty, aby tum dopisniei odeslali, když odesílají dota/ník. To všechno je ovíem velmi pracné a. nákladné, zejména při výzkumech na velkém vzoiku; osobní poiftfíe nám i zde mohou práci podMUtc ulehčit. Jak účinná je tato metoda, svčdčí výsledky studie provedciiá v USA: návramfttt na původní rozeslané dotazníky ryla 23dWfc Pak hýly aplikovány v&chny kroky pťjpttMí výSc, a po sedmi týdnech návratnost dosáhlj úctyhodných 72.4TC (Pilman, Christensen. Ciípenier & Brooks 197*1), Kdykoli jč návratnost neuspokojující, mél by výzkumník véděu jak su jeho vzorek lfií txJ populace* NcjjednoduMr je srovnal distribuci dat v dotazníku se známými daty o populaci. Prakticky to budou tŕméŕ vídycky jen demografická data. Nesmíme vSak zapomenout, ře j kdyby hýla značná shoda mezi »herna skupinami dat, nezaručuje to. >c li. kteří /.odpovédéli dotazník, se neliäl od Ěch, kteří neod;>ovx!drli v jiných, pro nsB výzkum dúleříirjiích dimenzích. Jsou*li naic výsledky opravdu duleíitií. flíají-ti lícha být podkladem pro nijakou m sociální inwn'coci» může být prozíravé zjistil alespoň smer zkreslení v naSem nedokonaltlir» vzorku. K tomu opßi poüebujernc mít evidenci o adresách ifich, kteří ncotípovčdČli. P*k můřeme na TOWtu vybraním z tich, kieřf neodpov^dčli, provést výzkum rozhovorem. To nám aíc*poa umo/ni odhadnout, kterým $mčtcm se odchylují nafo výsledky od lích, jcí bychtmi obdr/eli na nezkresleném vzorku. Tak doufejme, že se nám podařilo Dr. Watsona uiržii. A když už jsme v lakové smfřlivé nálady, plívejme se na to, zda můJemc nčco udílai s nejzniiiiielnřjšími body v rozhovoru. 5 jeho nákladností ^ se zkreslenCm vyvolaným přítomností tazatele (interviewer biai), Ncíshbn5j4ím řcScnfm se zdá být telefonní interview« Pro ná* je to řešení prozatím jenom perspektivní; jak ji/, samo jméno na/ftarujc, icmo postup je omezen jen na populaci trch respGjulentú. kteří mají leleťon a-tato populace se může podstatní lisii od ostauíího obyvatcUtva. (Pamaiuiete na blamáž kterou uupŕl v roce 1936 Literary Digest? Ta byla vyvolána práve zkreslením tohoto typu. Možná, te by bylo uřiieřné podívat se znovu na naii Pohádku C.8*) V Severní Americe se telefonní interview síává v poslední áohé takíka rutinní metodou tertnnílio sfeíru infonnací: v roce 1987 to se teď postará poíítaí sám. Kdy/ ta/atel zaznamenal "NF/ jako odpovíd na otázku I3Ä, jako daLíf otá/Aa se na obrazovce automaticky objeví otázka 142. CATl programy jsou opravdu docela chytrý kontrolují tazatele. Upo/orní kupr. íe v určití odpovědi byl pouřil ^ilegální* kód; v záznamu odpovědi na otázku, která má jen tri kategorie kódovaní 0, I a 2É se tazatel překlepl. a zaznamenal KíkI X Piogrum je taká schopen zchytit chybní odpovědi která jsou zřejmí iffeflW&HS neho velice nepravděpodobní j^, např. datum narození 2y.úcKirs v roce který neni přestupný nebo dokončené vysokoškolské vzdělání u respondenta který udal Se;jeho vřk je dvanáct let, Poíítaě upozorní ihned tazatele na tyto nesrovnatelnosti. Tazatel s^ k tímto problímům vrátí a na miste je opraví. Program je takí schopen zabránil náhodnému vynecháni otázek: dalSt tttfzka se neobjeví, dokud tíZSKl nezaznamenal odpověď na předchozí otázku. Chccmo-lí, mdžemc program instruovat, aby upoznniil tazatele - zejmína. používáme-li kontrolní otázky - na nesrovnalosti v scspondcntovjch odpovědích. CaTI program múre zabránil zkresleni, vyvolanému pořadím otázek. V rozhovoru jakákoliv otázka múze ovlivnit odpovíá na kteroukoliv z následujících otázek, CATl program nám umořní mína náhodně [«»řadí otázek, nebo lípě bloku otázek, a tak minimalizoval toto zjcn^slení, ( V»z Frey 1989 a Lavrakas RS?.) Ale snad nejdůležitějším důvodem pro rychlý rii*t popularity CATl programů je mořnost aplikace náhodné volby telefonních ííscl. Při tomto postupu se konstrukce vzorku, spohj s rozhovorem, kódováním a "Ciítínťm" dat {\& >smc to diskutovali v |flcdchozím odstavci) stávají jedinoo, souběžnou operaci. Logika. n4 které spočívá tato technika tvorby náhodného vzorku je totožná s technikou vfccstvpňovího náhodníhu výbíru. o něm?, jsme mluvili v pltí kapitol Náhodná volba telefonních íísel má vXcchny výhody vfo>slupňovího výbíru. a odstraňuje i jeho nákladnost a pracnost. Z geografickí oblasti daní definicí populace jsou náhodní vyhrány úiemní jednotky definovaní telefonními ůsiícdnamt, a pak imciaiivit přebírá poíit30. (ieneruje náhodní potřebný počet ifslic a kdy* volané Číslo odpovf. předá slovo tazateli. Ten. potí üö zjUiiL íe volané £íslo je domácí a ne obchodní nebo úrcdnf telefon, zatne otázkou: 'Můžete rní hci. prosím, kolik osob Sijc ve vaflí domácnosti", a pak pokraíuje s náhodným výbžrcm uvnitř domácnosti stejní, jak jsme 10 popsali v souvislosti s vícítstupňovým tiáliodnýni výběrem. Náhodná vu technikou konstrukce vzorku. Klccka^Tuchíarbeí fiy78)jí aplikovali ve výzkum o postojích ke zločinu, jeho obětem a k polícii a porovnali výsledky se studií provedenou v o.ice 1974 rozhovorem iváfí v tvíír (U.S- Bureau oí Census). Výsledky obou studií byly velice podobní, jak vzhledem k demograHcké skbdbí vzorků, tak vihfedöä k distribuci zkoumaných postojů. 7.2. Otázky o otíikách 147 \ Konstrukt-« otázek, to je opravdu problém, hodně komplikovaný a riskantní Nékteré 'základní + gnozeologické problémy spojené s transformací informace jsnw ji? probrali v kapitole 3. Technics stránky stavby otázek - to je soma o sobe tfOŠI složitá záležitost o které byla napsána cela řada knih. V naif knííec máme na to jen málo místa, jen tolik, abychom uvedli několik nejdulczirAjiich» víceménř technických námétů. kíea* mohou bft užitečné pří konstrukci otázek, Napravia včtSina toho. o čem tu budeme mluvit, platí pravé lak pro rozhovor, jako pro dotazník. Takže. JMe-li svojí povahou náchylní k dobrodružství a dávátiMi (vzhledem k zdravotnímu stavu nebo k přcplrtčnosti lezeckých oblastO piednost empirickému sociologickému výzkumu před horolezectvím, je zde řada Mittle, které sí muÄíťe zodpovědět u každé otázce, kterou hodláic pouířft pro &vůj standardizovaný rozhovor nebo dota/ník. (1) Je lato otázka opravdu nezbytná? Pro kterou z našich hypotéz mio otázku potřebujeme? Důvod, /c by určiti otázka mohla poskytnout zajímavou informaci, naprosto není důvodem k jejímu zahrnutí do vý/kumu; na to je empirický výzkum opravdu trochu drahou hračkou. (2) Měří lato otázka opravdu to. co chceme méftt? Není nezbytné aplikovat »a ni néksery z testa validity, o kterých jíme již hovořiti? Zdravá skepse je neocenitelnou vlastností výzkumníka. Rozhodní je IepSi\ ztratil Čas "zbyicéným", lo jest úspřAným testem validity, než sfcivčt své závéry na nevalidních datech. (3) Bude lálo otázka srozumitelná opravdu každému tlenu nafieho vzorku? Budou Ji všichni respondenti rozumôl siojným způsoOem? Každý z nás ml svůj kulturní bias a je témér nemožné odhadnout, jak bude otázka vnímána příslušníky jiné sociální iřfdy. lidmi & jiným vzdelaním aid. Jedinou jistotu nám můře dát l« vyzkoušení otázky ve skutečném pícdvýzkvmu. ledy n* malém vzorku naSí populace a ne na kolegovi, jehož porozumění otázce je zkresleno stejné jako naíc, {*) Je respondent vůĎec s to poskytnout nám žádanou informací? To je opét vůlmí oblířní odhadnout ŘeSenfm tu tuje icntokrát pilotní Siudiť. kupr. nestandaxdizovaný rozhovor na nutlém vzorku opít z cílové populAcc, (5) Neptá so otáľka na dvě různé vocí najednou? Ten problém "dvouhlavňové' otázky už známe. Wáfô rátf mJéko a mléčné výrobky? •ano -ani rád, ani nerad •ne Jtít m*m riportOt. kdy* mám rád ftV* odtaji sýry. nic r**iiKrm mléko? I6j Není naäe otázka sugestivní? Sugestivní otázka má takovou formulaci, která xvyäuje neúmerné výskyt určité varianty odpovždĹ Sugc&üvno$t otá/lty múíc být docela subtilní. Nebezpečí vyprodukovat vulgární sugestivní otá>ku typu "Doufám, le Mw rád sýty. le ano?" je opravdu minimální. Sijgcsúvnost otázky může bji vyvolána tím. ře otázka vyslovuj zmiftujc jen jednu alternativu. Tak otázka "/ff*W fcyw. ze 'núte rád sýr?* je sugestivní a inula by ?nít asi takto; 'Řekl byste, z* máte riUl 0n nebo byste spfíe řekl že jej Htmétř rád?* Sugestívnou otázky miňc být způsobena i nesymetrickým rozložením alternativních kategorií pro uzavřené oiá'ji£mku k tomuto bodu. To, co jsme zde řekli, neplatí o tazatelem kódovaných otázkách. Někdy, abychom zabránili sugestivnímu vlivu alternativních kategorií, fi otá/ka předložena rtakíxn respondentům jako otevřena, ale tazatel 2aznamcná odpovífd zaikrmmim Mne z píedem připravených kategorií. (9) Ngvyžarjuje otázka nôjakô phliS zobecněně údaje? Otázky, kl«rů vyXadují nějako "průměrní* údaje, mohíju být pro respondenta velice obtížné. Mnohem lepSí je přeformulovat tyto otázky do nějaké konkrétní formy. Kupí. na otázku "Kolik knih přečtete v průměru /a m£\íc? bude respondent schopen správní odpovědél jenom výjimcíní. Mnohem snarái bude odpovědit na otá/.k« "Kolik knih j-ue prcíetl ixk poslední ciyři týdnyT a >jitř tepH t>y byla tato lonnutocc: "Klerí knihy jsic éetl v posledhfeh Čtyřech týdnech?" Nejde nám přirození o to. zjistit skuteíně tituly třehto knih Kiiph odpovíd ÉTt> byla taková historie o priiKovi, co potkal ducha a ten mu řekl. aby >abil strejčka" jc stejně phjaiclná* jako odpovéd obsahující přesné biblioyafické údaje. Zamyšlení nad tituly dovede nivpondehty k daleko konkrětnéjií a realistictíjší odpovedi, K velice nekonkrétním a nespolehlivým odpovědím vedou ůtázky typu "Pcoč„.?* Poznat skt^teínou motivaci našich pitótojů % rozhodnutí je pro nás vSi&inou nemořJtí, Ohjcyít pravdivou motivaci jc pto výzkumníka ohtížný úkol a úkol rozhodne nemocný pro zkoumaná osoby* Otázka "proí* můfc v mspondeňtovi jenom zahájit urCitý myílcnkov>- ffrvces a paiH spßc do domény kvalitativního výzkumu- |10) Maji odpovedi vžech restondentů stejnou váhu? Nřkteří / naiích respondentu mohou být o uníiiém problému lépe informovaní nez o^t^tní a tak jejich odpovědi mohou být závařfirjSl V takové situaci je vhodně použít tzv. filuviCní otázky, které nám pomohou odlišil lépe informovaní rCÄnondcnty od ostotních* Řekneme, že bychom studovali postře obyvatelstva ke zdražení pohonných hrnou Zde by bylo důleřitó odlišit odpovědi těcb, kdo vlaMní auto, ^ i>dpOvédí ostatních. Pravdepodobní bychom potrebovali /iskal ud majitelů aut i nijaké dalü informace, Odpovéd na filtrační otázku je pak 151 / jakousi výhybkou. Negativní odpoja na otázku o vlastnictví auta vede ta&ttfo k instrukci, aby pfeskocil sérii otázek irelevantních pro daného respondente. (1t) Nctí lato otázka nepŕŕjemná. ľncpokojujíc», nemůže se respooöent cföt ohrožen pravdivou odpovedi? Takových Oíázek je mnoho; pni sociologický výzkum jsť»u často důlcíité informace, které vřiSina UJÍ v denním sociálním Myká m-in/írujc. informace, které mají intimní charakter, info-rnucc o chování, které není /cob lcg*llní, nrW'Wail xceb etické, ofc kterého sc pícce jrn včtSioa z, nás alespoň obias dopouítí. Získání lakových odpovedí je zpravidla obtížné. Nicméné v empiriekém vý/kuirni existuj řada postupů, které mohou alespoň zvýšit pravděpodobnost pravdivé odpovedi t nn iym obtížné otázky. Jejich podrobnejší popis by vyžadoval celou obsáhlou kapitolu. Zdc *i můžeme tento problém jenom ilustrovat nékolíka jednoduchými príklady rôznych technik* kterým venujeme alespoň celý následující odstaxw. 7.3- Jak s« ptát na to. o rem sc nemluví Velmi důležitou roli tu hraje anonymita výzkumu, nebo přesněji* presvedčení /koumaných osob o tom, ře výzkum je skutečné anonymní. Respektování anonymity je základní požadavek výzkumné etiky; nícménč to samo o sobč nestačí* Pamatujeme si dohře, jak si v jednom ?. našich prvých výzkumů zkoumané osoby prohlížely doiazniky pioti svítiti, aby zjistily, zda archy ivcjsou identifikovány vodoiiskem. Níeméní nedůvěra v anonymitu je problémem i v relativné velice svobodných zemích s dlouhou a nepřerušovanou uudíef výzkumu vetejného míitónf Cvičení T3. Videli jsme tlocela mdávno zámamovv arch pra komerční tigífám v Ontariu, v whUixi tohoto ihkumtntu* ze kterého tazatel &tf öfcfcjfey byl vyti&Šn vrf^tti temnými písmeny tenia napiš: "tfe&ZflamenáÝejte, prosím* respondentova jménoV Zúmyslné se nati tím. jaká hýla funkce tohoto nápisu* Daläi jednoduchý, ak rozhodna ne snadný trik je zamyslel se nad stylizací otázky a jejím slovníkem. Pou/ití vhodného eufemismu můíc být velmi účinné. Místo "uesiánf détf1 152 můžeme se ptat na "výchovné mcto*ly", místo otázky o 'rndcrWAnf se rnúícmc zeptat, *da "lidé nikdy odnesou tóco z továrny." Otázka "Falšuje níkdo z. vašich spolupracovníků úkolové listy?" přinese jinou distribuci odpovčdi ne>, otäzka "Vyplňují vfichnt vaSi spolupracovníci úkolové listy doecb sptivnčr Nikdy m&žttmt použít zámerne sugestivní otirfuh abychom kurí. vyvážiti vftr konceptů spojených $t silnou citovou nMoíí. nebo překonali pHrowttoa icjickmci volil Tflfiv^fiT odpovčd, X>ms již je klasický pííklatí takové oiá/ky, uvedený Maecobyra a Maccobym (1956): "Domníváte se ve vaší lodínř, í£ je tfcba dávat si najevo v/ájemnOAi náklonnost, nebo p&iKic spße mezi lidi uká/jtónéjsí?" Ptáme-li se po postojích nebo jednáních* spojených s určitým sociálním stigmatem, můře býl vhodnou následujtcl strategie: Nc/idáme responícnia. aby se *p5i?jiaľ kupí. k uríitým akiiviiám, ktení můřtí povazovat /a závadné* Místo toho formulujeme oUzku tAk( aby navrhovala, /c takoví "problematické" chovaní Jo zeeb Míné. Zde je nŕkolik příkladů: 'Kdy jste naposledy kouíit marihuanu?"; "Kolik asi korun ntósictá vCnujew n^ sä?ky?H. Pro dotazované osoby mĎz^ hýl nepríjemné, m neznají odpovfcl na ur&itou otázku. Ncř, by se k tomu přiznali, raději kupřt vyjádří posioi k neícmu, o eem nemají nejmenií tušení. Zde Stí vyplatí nabídnout respondentovi mröwttl černého ústupu: "Nase wlevizů uvedla nedávno nový vzdřtávací fK>řad 'XY\ Nevidél jute jej nihodou?" Ka podobném mechanismu je založen postup, který se nám dobíc oswdŕil v několika zemích* Nepříjemní otázka je uvedena Üktti: "Nyní jinou otí&u. Není pííjemni a když nechcete, nemusíte ji zodpovidaĽ* Pak tepr\'e následuje vlasmi oiádĽi. kupř. kolikrát byl respondent v minulém mésíó opilý. Nabídka mužnosti neodpo\vdéi \ídb paradoxnú ke snížení proporce usob. které odmítly odpovčdet. V pr>dst:tic. v$e. cö j^mc diskutovali v tomto paragiaíu* by se dalo *ahmoul poů zihlaví ncpHmýyb o^/ek. Za nejúcínnějSí mcü ncpnmými otázkami bývala povívána kategorie prcýkcn íct>_i>\ázyk, V projekvmeh otázkách se neřiimt /koumané osohy na její vUtfnt nábory* ale ?dán1iv& na po&tojc, mírténf, postoje jiných osob, 1'ikiwnich postav, lidí obecní Veríme vsak. re ve skulcinofc» rvÄpondeni pmmítfte df> lét« odpovídi své vlastní nábory. Zřejmí je pto respondenta snazší vložit své vlaitní píedsudky tfeta vůři r4so\*S+m menÜnim do úst ťiktivního '•hrdiny", neř je vyshivit sám za sebe* PwieWnf otáíky mohou mít mnoho růdných foa*m Můře lo být třeba tomu te*\jn i^dokonCcnvch vřu Úkolem dotaxovíiné osoby je doplnit větu, ticha: "*Kdyi si vedle Tomáše sedne v tramvaji Vietnamce, tak Tomáš vždycky,.*, Anekdotické ota/k>t mohou mít ľormu krítkého pííbihu. Zkoumaná osoba ml 153 7ú úkol /.volil jedno z nabízených řešení příběhu* rozhodnouc který z fikrivnfch hrdinů má pravdu aid- Projekční otázky jsou iasto předkládány ve ťormfi jednoduché ilustrace. Mi su zaio. 5c ilustrace vyvolá ve '/koumaných osobách pocit nereálmwti, hry a nezávaznosti, a tím zvýít pravděpodobnost upřímní odpovčdi, Kresby osob v l&hto ilustracích miiscjí býi co nejjednodušší, V procesu projekce vlastne vyžadujeme, ahy se odpovídající ztotožnil $ kterýmkoliv i hrdinu, aby jediným rozhodujícím faktorem byl názor, hodnoty, postoje, která tito fiktivní postava představuje. Kdyhy kresba obsahovala nejaké zřetelní individuálni charakteristiky (vousy, suivbu těla, vík), volba odpovídt by mohla být ovlivnčna limito faktory, a ne obsahem alternativy. TY ftve OSOBY NA OBRÁ/KU SfcVftFJMĽ NtTOHOW-Y. KOMt; BYSTE DAL 7-A PRAVOT VY? Tlí OS03P N'ALĽVO, UEĎO TĚ NAI'KAVO? Pouřiií iliuum v otázkách má jeSie dalíí význam: Dlouhý dotazník může být pro respondenty únavný a nudný. Kařdí /pestření, ifcha ilustrace (ale i zmčna foitny otázek) můře oživit jejích pozornost. Dr.Waison; Tak vidíte, jak jste zaujmi proti dota&iku* tttttjraci mtíiťtt pMtzitjťfwm v ih:o vfce ze souboru otázek, jejichž validita můře být proMcmattcki Po skončení interview se pak tazatel vrátí k pndolertó otázce, 6eba tokio: "Před chvflf jste mi tekl, že rodina» která vlastní auto. je Siastnějíí neí druhá rodiny zmítána v naší otázce. Co jste tím mčl vlastní na mysli?* Takové spojení standardizovaných a «standardizovaných postupu můře někdy odhalit. řc naje transfornia« konceptu do projckCní otázky byla neplatná. Projekční oiázfcy byly alespoň po dví desetiletí velikou mňdou. V poslední dobí jsou jií míní populární. Jejich validiu je již dlouho brána v potaz. (Viz kupř. Kidder a Campbell 197bDř níkoUK tWsítek poiofck. V/hledem k radiaci pozornosti /koumaných taob, prvé položky seznamu bledou zkoumanými osobami popuzovány daleko peítivtlji, neí aktivity zmĺnäné upro&tfed ncho ke konci sezdamu. Zde je otvavdu na mfctó použil na.íi icciiniku k-atotéíních StJWt Na kaldůil Ifótk« t>i«>í vyuätCwJmiíw jedrr aktíviiy.Tifaict pTedidohrc /jmícha« lístky 7J;oumtoí osobo s ínsuukcl, al>y na jednu hromídku dávala Mstky s aktivitami, ktcič nikdy nedílS. a na druhou tuomädku ty akttvtty, Vicré délá alcsjx>n rókdy. (3) Jsou oiáz.ky píedkláoány v nějakém togickém sledu? Mnoho i nls nú tendenci předkládat otázky v lakovém pofadí, které je pro respondenty nijakým zpíwobem logické, a ivení maioucl a 7J>ekiidňujítí. jako by byfo tívba předkládání otázek v náhodném stedu. Pro v^täinu zkoumané populace nemusf bytía/cní ofárak sledující logiku testování ruiiich hypotéz relevantní. Níkdy by |rfímé odhalení naSich hypotéz mohlo \iési ke zkreslchí. n:i>i respondenti by mohli vCdomě nebo nevidomé volit taková odpovedi, které by zámefné podporovaly (nebo popíraly) nasc hypotézy, místo aby vypovídali o svých názorech, aktivitách aid. Zejména hodllme-lí pouzň hodne projekčních nebo jiných nepřímých otí/ck. je vhodné položil otázky zfetclne pro&.ni%ujfef nß výzkumný cíl az ke konci, kdy uí tato informace nemii/^ ovlivnit odpovídí na projekční otázky. Někdy takové prfadí oiázek, kten? sleduje logiku našich hypotéz, není a;ii možní. Výzkumné organizace sppulaciP Tyto omnibusové výzkumy se Mávají, s rostoucí nákladnosif výzkumní price, stále obvyklejší. Navléknout nakolik íérií takových "piggyback questions^. otÁ/xľk. které hlavní vý/kurn nese "na koni" jaku malé dílř. na jednotící logickou nit není tuk obtffné. jak by se na prvý pohled /dáto. V podjaté totií stačí, abychom v úvx»du vý/kurnu (neho je&é lépe v dopiso. který informuje Žl«ny v/oiku o výzkumu) ctonaEtlt ůéel výzkumu a aby oiáricy sladovaly jakoukohv Unii, bez nerekaných xkoků a /ikrutü, aby se tématika otízťk nemenila náhle a bez jakéhokoliv v^mvání. Obvyklé starj, aby nová tematická série ojázck hýla uvedena tíeba takto; "A ted bych vám rád polozil nékolik oü/ek o nfcéem jiném../ Jindy při ztnéné irmatu. zejména můíe-li se 157 dotazovaný cítit následující otázkou nčjak ohrožen, je výhodné použít i/v. výhybkovou oj^zku. 3c lo jakási nárazník, který má předejíl soku t následující krilickú otázky, nebo ho alespoň zmírnit. Kdysi v pravčloi televize, kdy televizor byl ještS docela mmtu a nákladnou hračkou. Institut pro demoskopii v Allensbachu provedl rozsáhlý výzkum motivaci: vedoucí k nákupu televizoru. Z lóhoto výzkumu jsme vidčli jen nedatovaný ia/aleLský arch. Ten byl znamenitý, představoval skuteční mistrovskou aplikaci nepřímých otázek. Mezi nimi jsme naili jednu, ktorú znéla asi takto: "V poslední dubí bylo tady v okolí mnoho vloupání. SlySel(a) jste u lom také?' V kontextu výzkumu na celostátním vzorku je io otázka svým obsahem nesmyslná. Jejím smyslem zrejmé nebylo získat informaci, zda respondeni slyšel o vloupáních* ale připravit tázaného na následující otázku: *Je vái manžel(ka) často mimo dům?" To už byla zcela funkční otázka, afe mohla by být mylné vykládána v situaci, kdy s ta&uclcm byl v místnosti přítomen jen respondent opačného pohlaví. (4) Podporuje dramaturgie stadu 0lá26k podmínky pro úspešne a úplné dokončení rozhovonVdolazniku? Prvé otázky rozhovoru musí být snadné, musí získat důvéru dotazovaných osob, ale mely by hýl pro respondenta taktí zajímavé, Často jesle přežívá tradice začínal otázkami o demografických charakteristikách. To je relikt nejen z prcdpočňačovč doby, ale / praveku před etapou dčrných Štítků, kdy vJcehna třídční dat byla provádéna ručné. Protože demografickí? údaje jsou pouřívány jako nezávisle promčnná ncjěastéji, hýlu výhodné mít je na nejlehčeji viditelném mísi& na začátku prvé stránky dotazníku. Odpovčdét na tyto oiázky je pro respondenta snadni, ale tyto otázky jsou pro vétiínu lidi nudné a výzkum se hned začne podobat nijakému úřednímu aktu. ifcba daňovému přiznání. Nadto mohou tyto otázky už od samého začátku vést k pochybám o anonymite výzkumu Nemčina má pro správné úvodní otázky pčkné jménu: Eisbrechenfragcn, tedy otázky, které prolamují ledy. Tak prvá otázka ve zrnínéném výzkumu motivace pro nákup televizoru znela: "Letos bylo hodní chřipky. Byl jste také nemocen T Co je pru mně zajímavější než já sám a mnje zdravf> Náklady na vyiisténí jedné otázky, zejmčna kdy/ data z ní nebyla analyzována, jsou zanedbatelné a odmenou je potenciálně lepší postoj dotazovaných k výzkumu. Vhodná úvodní otázka miiŕe minimalizoval irit&cí dotazovaných určitým výzkumným tématem. Na někoho, kdo padá pud ifří denních úkolu a čas, jenž venuje ro/htivuni, si bude muset trpce napracovai, mohou otázky o vyuíjU volného času působit jako vyložená 158 provokace. Proto Hrdý a PerglerováU967)uvádčH výzkum o kulturních zájmech takto; "Času máme v dncSnf dot£ máK Denních starostí je tolik, í% nám zbývá jen velmi málo Času na naie zájmy* koníčky, zábavu í odpoCinck. Přesto ale, co dčláte nsjradéji ve svém volném e*scr Méné zajímavé otázky (j^ko třeba ty, které zjíiíují základní osobni data o respondentech) by míly být umístčny nčkdc ve střední části rozhovoru, kdy se jii respondent dostal do tempa, ale nenf jeSté unaven. (Nocllc, &. I*)fi3). V pozdějších fázích rozhovoru bychom jí/, také mílí počítat s narůstající únavou zkoumaných osob. Tehdy je ča* uvést nejaké zvláSté zajímavé otázky, zménit jejich formu, použít třeba vizuální formu prezentace otáz?kL Keknčmc. íe pro jednu z naíich hypotéz potřebujeme včdíi, jak >sCtu zkoumané osot>y spokojeny se řivotcnx Mohli bychom se ptát, jak je respondent spokojen s rodinnjm životem, prací* bydlením, příjmem aid. VSechny otázky hy mČIy asi tuto formu: Když Dtemýšite o svóm zaměstnání, rekl bystf» že jato většinou - voice éiastný * spíše ěiíjsiný * eni žiastný, ani nežtastný - spise neéiastný * velice nsšiasthý Stejnou informaci bychom mohli obdržet i jinou fonnou, která nejen můíe oíjvit respondentovu pozornost, ale mí i dalSí výhodu: nemilí respondenta verbalizovai odpoveď n p«itci;h. Pro mnůho lidí můře být nepríjemné vyslovit, í« ve svém manželství jsou vdicc ncšíastaí. Podívejte se, prosím, na následující obrázek. Jsou tu nakrasteny tváře, kterě vyjadřují různé pcoty. Pod každou tváíí je napsáno písmeno. Která z těchto tváří odpovídá netápe tomu, co podřujete O svóm zamóstnám? Je to tvář A. B. C, O nebo E? A která tomu co. co cítíte o svím manželství? Podobně bychom mohu získat infpmuicj i o jiných dimenzích spokojeností se životem. A ovsem v podohní farmS bychom se mohli doluzovat na mnoho jiných V&ř. Samo/iejme nebudeme takoví zajňuavč formy olá/ek používat samoúčelní, jen pro oživení po/omasti. Afc mámc-h důvod poučil treba anekdoiickč oiá/Jcy, je vhodnŕ je pou/ťt na lakovém miste rozhovoru nebn dotazníku, kde cílíme, Je dotazovaný už inů/e mít imStch otázek plná zuby. SťmanlicIt^ďftfWBCiiliť dalíi fcchnifcs. klcrt pod! e nasi zkušenosti zaujme pozornost většiny yJcimmaných osob. Taut technika byla původní vyvinuta v roce 1956 Osgoodcm. Sucím a Tannenbäumen!. Respondent je poŕ&län. aby popsal ricco na nčkolika škíillíeh, obvykle & lichým poetem kategorii, definovaných v protikladných párech slov; ircba pomalý - tychlý. silný-stabýt Spinavý-Hitý aid NMedujíci příklad >e »lafttací Skály pmi/íir Lcvtncni íľ>SB> pru výzkum stcredypíl o starých lidech. m 10ft@M * íwdŕítoff ífoWWK s www* <ííŕ> - ___________------------------- Sémantický diferenciál je velíce ňíinným nástrojem pio zjßtcni toho, jakí sicrimtypüt predstavy mají lidí o příslušnících jiných soeiílních skupin* a tedy nfouojem k meiení dimenzí piedsudkü. kurní mimo, Tak bycht>m mohli študoval typicko« představu Slcviků o Češích a Cechů o Slovácích, Mereoiypy o příslušnících ríizných povolání. Mohli bychom Mudovau jaká je vtalfifi nate dneäní predstava *i polícii, o dljsiojnícíck o lidech, ktefi rychle IM zbohatli v ohchodfi, O novinäŕíeh, popcláneh, univer/iWíVh profesorech, ale iw o sociolozích; nikdo neví. co to vlasinč je. Mohli bychom studovat zda a jak ramiliariu se studovanou skupinou můře změnit naSe stereotypy, a vubec cfJou radu sociologicky relevantních problémů. Použití sémantického diferenciálu je ov&rri mnohem JírSf. Je často používán v marketingu. Studium stereotypních předělav o určitém produktu můře optimalizovat strategie marketingu. Zkrátka s*: zdá, fo můíeme souhlasit s náborem Osgooda a ostatních pOvodafch autorů, že toto mfifcnr je jenom málo ovlivnění druhem objektu, který je studovin, noho typem respondentů* na kicré je tenia nástroj aplikován. A ted stí velice krátce podívejme na závěrečnou fázi rozhovoru neho doutníku. V tč je respondent unaven, znudčn, ale takcí spokojen, řc konec je už blízko. To nám dává jistou svobodu jaké otázky umístit do tito fáze. Tady se takí hodí dohra rada, ktorou flám kdysi dal profesor HyhHk. Nikdy musíme pouíít takovou otí/iu. kiefá mů/e některé respondenty roralobii natolik, že udmítnou v rozhovoru pokračovat. Je proto dohré umístit takovou otázku ai na Ifonci rozhovoru, tok. abychom hýli vyhozeni se viemi ostatními d3ty již zaznamenanými. Ale lepší je respondenta necotíilit. neho ho alespoň usmířit. Po nás můře k nému jednou přijít jiný tazatel- (5) Podporuje stavba rozhovoru nebo dotazníku predstavu o anonymitě dotazníku? Nejsou v dotazníku nčjaké nevysvetlené kíkiy, které by respondent mohl považovat za nástroj k jeho identifikaci? V dobí. My kaídá rozmnožovací blána musela být registrována a opatřena identifikačním Číslem» jsme strávili jsme velmi mnoho času vysvitlováním nedůvvřivým respondentům, že toto Cfelo slouří k identifikaci Mány a ne respondenta. L (6) Není rozhovor, nebo dolaznft přflia dtouhý? Skoro urňtč Je! Ten r>áí vřčnč přítomný nepřítel» velikost přirozených systému v sociálních védách, nJ* nutí pMiíft více pro/nénných, nc> jsme $kWc£ůfi schopni möfit Pokud naSím výchozím hodem byly pracovní hypotézy, nemilí bychom mít v naíem nÍMnyi zbytečná promfinnd. Ale nehylo by mužné vypustit itókterou z naSrch hypotéza tak doia/jitk/ro/hovor zkrátit? U rozhovoru je otázkou základní slušnosti informovat respondenta, jak dlouho hude 162 interview ttVX a informovat ho lom pravdivě- Nepravdivá informace je iritující a za naSÍ bezohlednost zaplatf vjichni výzkumníci, kteří by chtěli itó*a8 naSe respondent v budoucnosti, Zamoření terénu se v sociologu stava stále závařnejším problémem. Pohádka pr» ortr(.gti tf. O Indiánech, dortu "Začátek Školnfrio Roku" a o zamořeném terénu \timc českou přítelkyni, která se sc/náimla s tlupou Hopi indiánů, lijící pohlií jednoho SStoSSS 7— «B« MM» » m* « vlasmi, /váli jí ******%« , upÉUi jí dokonce don. zvaný Začátek Školnfho Koku. Byl pry rulový a velice ^S-J** ahv osladil indiánským «letem smutek, spojený s iwinottf odejít i nsemee do cizí. n«, ftívfi rt^*S fa£ .enom. když £ Indiáni «n(WM( <«M pf»*£«uma«. Uwla slíbit, ře maoiüla a kotokolív. kdo má něco $polcei>!n« * un.vctz.tou rukdy do SSíce nepíiv^dc: "Vftft ti lidi Z wtfwniiy jw. takový divný. Hljttoo s Njjw "*• s masnetofenem a ptají se takové nesmyslné otázky. To my nemáme vůbec ricobratné použili technických pomůcek, jako zrcadel, noho skryté kamery, í kdy? nevede numř k fysickému ataku na pozorovatele (ale i tow? stává), vyvolá takoví vkreslení« }c zcela otevřené pozorování hy bylo lepší. (O zkresleni vyvolaném tím, ze /.koumané osoby vědí* ze jsou pozorovány, jsme již hovořili.) Pravděpodobní nejspolehlivější je sociální ukrytí tazatele. Pozorujeme*li. jak sč tíeba chovají lidé ve fi\>ntó v samoobsluze, na ptednáSce* v tramvaji, na fotbale, není obvykle obtížné, aby pozorovatel přijal roli zákazníka, posluchače, sponovního fandy aid. Je to jedna z fotem zttóastnfoéhp pozorování, o ktca'm budeme mluvit daleko podrobněji v souvislosti s technikami kvalitativního výzkumu. ■ Máme-ií použít výsledků pozorování v kvantitativním výzkumu, standardizace pozorování je nezbyiná. Bez ní bychom nemohli /aruíit .srovnatelnost dal od různýeh pozorovatelů. ŔeknSme. ze bychom chtěli testovat hypotézu, řť studenti, kteří sedí ve velkých univerzitních aulách v zadních řadách sedadel, sleduji přednáiky s menSi pozorností ne/, studenti, kteří sedávají vpředu. Navrhovaný postup by byl pouřitolný jen ve velké třídé a na zafitku Školního roku, když *se posluchači jeSté nefcnají. Mladí porxírovatelé by se pak nelišili od ostatních studentů. Každý pozorovatel by mil pridelenou skupinu sedadel a zaznamenával 164 by chovinf studenti, kteíí by seděli na t&hto místech. Záznamový arch by obsahoval plán sedadel* který byl pozorovateli píidiien. a chováni studentů by bylo zaznamenáváno v pTeduíícných Časových intervalech, reknímc každých deset minuL Pro kaŕdou z těchto period by pozorovatelé obdrřeli zvláštní formulář. Chování studentů v každé periudi pozorování by bylo kódováno do připravených kategorií* které by mohly vypadat asi takto: (1) Sleduje piôdnáÄejfa'ho, tíčlS si poznámky {2) Občas sleduje přednášejícího, poznámky děJá jen sporadicky. (3) Občas si délá poznámky, ate také so baví s§ sousedem, nebo si filc (4) Je pasivní. (5) Dífme, usnul (6> Odefiol. Takováhle uspořádání výzkumu zní docela píknů a snad i elegánmi. Ale pozor, mohou zde být riizné. obratne- zamaskované pasti* Tak se proto podívejme na pohádku iíslo IS. 1 .Pohádka nn> odroMieiSi děti Ift. O schůzích a křížovkách "IV bylo jeStů v dol*, kdy umení jak pTcŕfl nekonečné schů/c a Z&ttU duícvni zdráv, patřilo k zSkladníiu ÖVotflfni nutnostem, Zkousli jsnxr vScchno. *u Jednoto dne pTiSel ni* pfftd MfSa Pcrglcr s odpadem vpravdě geniálním: •Hítovkyl" Jíe tody je luStlt, to je pHW viditelné. ate vytvSfet £. Po fcvýtb nřkolika slovce* to není tak snadné. Musíte se zamyslet* tak se tíeba zamy£tan& podíváte na pfalnáfcjfcfha. Pak vis nico napadne. napíše daly slovo a legendu. ICktOf )e potřen poslúchnem, který je pojorný a dokwice si díla poľnámkv a ty dvfc tft h0dtóy setázc utečou přece jenom sřu^itclníjl. Asi lit dny pu tomttfe vynálezu jsem jel pfednSfci do KoSic. Ka jakési divné, ntidiír Mma. V poslední hdé SC<ÜI mladý mat Vtiicc pozocnf. dílaJ si poznámky. Myl nepsal* Sledoval mí /amyStaiyttu oCimi To bylo pře« fen irodm tunofto. Piotoíe se pfi pfcdoWkAch tád rvoeMtfm nie/J lavicemi, zamifji jsetn pfi nejbliřsí píílelítosii dt* sc^^ero^ápadního rohu místností, kde seittl ten po/orný mlaoý muž, Samo2fejmi ivofii tóíiovku, docela velkou 4 stořltoun Tak jsem rau o přestávce pojf atuloval, jak tvrfiví vyuítvá Caí. Po lehkím .t*tórvenátií í jsem si psal deník tak m byla Wahrheit una ftictmtng,.. Tak tentokrát bude mít odpnvéd naiemu priích pončkud dialektický charakter. Ve vjem. o čem se Watson zmínil, má pravdu* Ale i zkreslené dokumenty nám mohou poskytnout velice |f/> cennou informaci. Nčkoy jsme schopni odhadnom smír zkalení, jindy je 10 právf zkrtslcní, které je předmětem n&ieho výzkumného zájmu. Klasický přiklad není z oblastí sociologie, ale z. romantického svita výzvědní služby. 7-a druhá fcviiové války britská zpravodajská služba získávala nej$pülehliv£jSi informace britské vědecké zpravodajské služfcr existuje znamenitá kniha jednoho z jejfch tvůrců, R.V. Jonese, The Wizard War; British Scientific Intelligence 1939-1945 (197$). Je to kniha, kterou budete Číst se zatajeným dechem a pro nis j<: 10 geniální úvod do analytického myšlení píávi toho typu. jaké j>oiřebuje sociolog. Jedna & nejdůležitějších studií klasické sociologie o sociálních zmenSch vyvolaných emigrací je velíce rozsáhlá (čtyřsvazkovS) studie Wílliama 1. Thomase a Floriana Znanieckého Potisk Pedant in Europe and America, prvý sva/ek publikován v New Yorku 1917. Tato studií; je složena výhradne na analýze soukromých dopisu, kterf si vymřňovali vystěhovalá z polských vesnic do USA se svými příbuznými ve starr vlasu. O hmotných stopách chování jsme $e ji2 zmínili. Ale opotřebení koberce je jen jeden pííklad z mnohem Siiiího spcktr-i. Popularita lokálních FM radiových stanic v Chicagu byla studována za pomoci autodilcn a "service stations**. Ty zaznamenávaly nastavení stupnice na přijímacích vozů zákazníků. Z* rok byla získána - veli« levní - inťormace o více než 5ft.0"0 vozech. Popularita knih v knihovnách, zejména reíeivnCnííh materiálů, klíní se nepůjčují, může být odhadnuta stupnčm opotřebení jednotlivých *va/M. Popularita inserte hýla dokonce miííena počtem různých souborů otisků prstu mi danjch stránkách (DuBois 196í). Analýza odpadků byla s úspčehem použita pro analýzu vzorců spotfcby alkoholu. Analýzy nápisů ve veřejných záchodcích byla často použita ve studiu lidské sexuality, mimo jiné i v klasické Kinscyovř stiKlii (Kinsey et. al 1953). Nejíastéji $c víak setkáme s analýzou psaných záznamů. Nikdo v KOCÍálních védách asi nepochybuje o užiteřnosii scitání lidu a statistických ročenek. Méni automaticky ai uvedomíme, že máme k dispozici podobní údaje i z dávné minulosti, jako třeba Berní rok*. 167 íe zícjmó. Že tókicrd úřední záznamy mohou obsahovat systematické zkreslení. Nemáme zde na mysli jen propagandistické zkreslování dat. ate i zkreslení vyvolaní nižnou metodologií použitou pro různé záznamy a různými kulturními vlivy, Kupr. se zdá, ic pomerní vysokí říslo sebevrařd, uvádčnč ve statistikách skandinávských zc-inf. je alespoň Mstecně funkcí kulturních rozdílů. Sebevražda v třehto zemích není spojena s tak silným negativním stigmatem jako v Anglii nebo severní Americe. Zde tíkali mají silnou tendenci $ ohledem tu plCíívající rodinu - je-lí to jen trochu moznč - hlásit "náhodní úmrtí*' a ne sebevraždu, V podati jakýkoliv psaný materiál je potenciálním zdrojem sociologickí informace. Není proto divu, ze byla vytvořena spoíiální technika pro analyzováni obsahu sdělení: Obsahová analýza fi kvantitativní, objektivní an3lý2a sdöenr jakéhokoliv drubu. Obsahová analýza so může zabývat pravé tak obsahem sdétenr, |ako jeho tofmou, autorem i adresátem lakového sooloní. Sféra uplatnění obsahové analýzy )e nesmíme Široká. Mů/e být použila pro srovnání, jak objektivně rtzní masoví sdělovací piostfedky referují o uríúých událostech. Obsahoví analýza byla Čaito použila pro identifikaci autom- V notoricky se vracející diskusi obsahoví analýza spočívající na rozboru jazykových elementů znovu potvrdila, ic Shakespeare byl opravdu Shakésfcatc a ne Bacon. Obsahová analýza je bčřnč používána pro objektivní urCení obtížnosti textu pro čtenáře. Mů/c být použita nejen pro definování, ale i pro odhalení skrytých úmyslů sdglovaccle. Obsahová analýxa byla pouíita pro rozlišení mezi autentickými dopisy sebevrahů a simulovanými dopisy, psanými t£mi, kteří sebevraždu opravdu nezamýšleli. (Ogilvíc, Store a Shncídman 1986). Obsahová analýza mi i uplatnční uvnitř jiných výzkumných technik. Můře být pouíita kupí. pro zpracování dlouhých otevřených otázek a je i důležitým nástrojem pro organizování záznamů získaných kvaliiaiivnfaii postupy* Typickou domínou pro aplikaci obsahové analýzy jo studium trendů na různých úrovních sociálního vývoje. Kupí. Naísbiuův bestseller Mrgatr&ids (1982) se pokusil definovat hlavní trendoví zrniny v současných Spojených Státech, Východiskem pro luto studii byla obsahoví anatýva vféfc než šesti tisíc lokálních novin. V tomhle výčtu bychom mohli pokrabwai jďi£ dlouho. 16« A jak se tu džlí? Logika tito analýzy je velmi přímočaří Org3nizacnö obsahová analýza sleduje stejní logickí schéma jiko kaídý jiný kvantitativní výzkum. 1 zde budou východiskem pracovní hypoWzy. Ty nám pomohou racionální rozhodnout o populaci a vzorku. A protože už slyšíme brumlat ciaicho Dř. Watsona někde v pozadí, podotknime, Že populace zde není soubor lidí, ale soubor sdělení. Je-li objem tSchto sdělení nezvládnutelné veliký, je samozřejmé, že jednotky, ktčrc podrobíme analýze, nemohou být vybrány nazdařbůh, ale podte pravidel konstrukce vzorku, tak, jak jsme to diskutovali v kapitole 5. Jenom si zde připomeňme, íe musíme být obezřeli pfi poufrií systematického výbíru. Řekníme, ze bychom studovali noviny. Kdyby zvolený krok byl násobkem sedmi. vScchny vybrané výtisky by byly z trhoŽ dne v týdnu, a kdyby io byla nedČtc, naše výsledky by byly obzvIáStÉ fckrcslcnd. Ovšem, nejdůležitíjsí funkce pracovních hypot£z je jinde; Obsahová analýza je definována jako objektivní metoda analýzy sdclenf- To znamená, ze plán analýzy musí být takový, ř£ budou-li dva nebo vÍ<ä výzkumníku nezávisíc analyzovat stejný materiál, musí dojit k shodným výsledkem. Tedy operační definice musí být velice jasní, jednoznačné a nikdy í dosti podrobní. KoiUirutae dobrých kategorii, do kterých bude Qhsah sdílení kódován, je asi nejeitlivSjsí operací v procesu obsahové analýzy. Obsahová analyst je dále definována jako kvantitatívni ntcuxb. Součástí projektu pto obsahovou analýzu musí hýl definice kvantitativních jednotek, ve kterých bude mířen rozsah stfclcnl, který patíi do uťčitč kategorie* Tyto kvantitativní jednotky bývají definovány na dvou úrovních: (1) zázn^movr jednotky, ve kterých opravdu mčríme rOísah. a 12} kontcxtuilní jednotky, kteří poirebujcnw ichdy, kdy /áJtnamuvá jednotky juni pomčrnč mala a izolovaný obsah záznamové jednotky by mohl být zařazen do nesprávní kategorie. Kupí. kdy? záznamovou jednotkou je vita, ironické tvrzení í * A Bnmis jbtfi ctihodný je muž") by bylo kategoriztivánn jako chvála* Kontcxuiální jednotky je rozsahem iirší než záznamoví a je východiskem pio kategorizati. Jednotky minrní existují v celí bdi forem. Podívejme se na ní podrobněji. Následující tabulka podáví pKklady zázrtamových jednotek v nžkolika, z možných přístupů« Typ jednotky Příklady Jednotky definovane rozsahem: slovo, tvraení, veta, íadek, odstavec. Článek, kapitola, déíka sloupce v centimetroch, pro tetevizi a fn'my in/ání v minutách aid. Zdroje, autority: citované zdroje informace, jako lískové agentuiy; autority* jíchř se sdělení dovolává a pod. Námet, téma; problémy zdůrazňované politickou stranou v přeoVotební kampani; zápfeíka v románu, povídce. filmu, dramatu; geografická ickaisřace děje; Hrdna: osoby objevující se ve sdělení; hrdinovo fiktivních déí atd. Tohle opravdu nezjtfsloííii* ale praxe múze být někdy komplikovaná, Chtěli bychom treba zjistiL zda se ie$ké a slovenskí noviny liíí v roce 1991 v tom, jak intenzívne je V nich referováno o separatistických hnutích v Evropi a jinde ve sviti. Řcknime, ženám slo jenom 0 to. kolik pozornosti je vinováno tomuto témam* ne o postoj*! k lemio hnutím, pokud jo noviny vyjadřuji'. Ro/Jiod!i jsme se, Že do tkali populace zařadíme jenom dcnfty, klení jsou pravidelni distribuovány aleipoň v celí jedné / obou federálních republik, /a rok hy mohly tyto noviny piedsiavovat lakový objem informace. který bychom nemohli / rasových důvodu zvládnout, a hylo by nutní vytvořit vzorek. Konstruovat pravdipodobaostní vzorek pro kazdi noviny zvtáít hy mohlo být riskantní: pro niktení noviny bychom mohli náhodní zvolil třeba don, kdy chorvatskému kandidátovi bylo zabráněno nastoupit do pozice presidenta a pni jínč noviny bychom vybrali den, kdy se v nM&ui separatistických hnutí neudalo nic duleíilčhiK Lepií hy hyUi vytvořil náhodný vzorek dat a analyzoval vRechny noviny z naší populace publikované ve vyhraný den. NejjednoduSČí hy hylo zvolit jako záznamovou jednotku článek. To hy podMatne zvýšilo produktivitu naAi analýzy, ale malí sloupeček by míl stejnou váhu jako polstránkový ilánck. Bylo hy proio výhodní doplnil naic meření datíí, podrobnijs< jednotkou rozsahu. Pomirni rychlí výsledky nám dá míření rozsahu článku v dílce sloupců v centimelrech. SiaCí připravil jednoduchou tabulku, která nám umoíní komrolovat pro íírku sloupe* a velikost písma I7ťl rovni 6 cm nornializovaního sloupce. V nosí analyze bychom mahl! tfostat trelw ryto v>.W«ft>: Zatímco noviny A věnovaly naSt problematic* 360 c" sloupců, noviny B jenom 200 cm. Muleme z toho w&udit, ze neviny A skutečné yfnuji separatistickom hnutím více pozornosti, neí noviny ft? XÄ výhrad bychom milí sledoval následující pfstvidto; Srovnáváme-li kvantitu mezi sdíleními, vyjadrení líto kvantity negaci a musíme )e doplnit informací, jakou -«* sx^j^i A>; „^„árodním Timer bez dvimit sdíleními, vyjídíeni ttílv iiwmwv .«*»-*-. proporci z. ccWho zdroje daná kvantita představuje. To je 'evIlSij* důlcííti píi me4ftárodnlm srovnávacím ví/kumu: typické americkí víkendoví vydání novin můíe vařit &s\ tak půl kila. Ale i pak srovnání můfe být zavádějící. Je rozdíl n»« ilánkcm na titulním Us!č a článkem okrytém nikde uvnitř, mezi inzeráty, Závaínost sděleni mňíc být indikována typografickou tipravcu, prítomností fotografií* v tozhlase a televizi zvukovými efekty aid, Nikdy je prosti ireba doplňovat informaci o rozedni u&Č záznamem o existenci takových atributu. Pro analýzu fiktivních výivoiů hižní kvantitativní jednotky iasto ncsiaCf. Píed Časem jsme se studenty v mém kursu vypracovali projekt obsahová analýzy, která hy mohla odpovidit, zda zmenená pozice fen v americké ekonomicko struktuře a rapidní sílící feministickí hnulí milý vliv na smýšlení lirokjuh vrstev a zda se to taki odráíí na obsahu Harlequin Romances. To je typická braková literatura pro feny* nesmírní populární. Kafccjý rok jsou v tfechio edicích publikovány stovky titulů. Dr Watson se horlivě hlásí: Proí prú tenhle Hel nevybral skutečnou literaturu? Ta přete jen zrcadli skutečnost mnohem hlouběji a pravdiveji? Proč vybrat brak, který si neklade zadná estetická kritéria? Ml Vy už axi víte» že odpovřd je zcela elementární. Cílem výzkumu tohoto typu není sdčlcm* samo» ale adresát. Edice jako Harlequin Romance si neklade jiní víle. než maximalizoval prodej jednotlivých titulu. Obchodní ů*péch této velice masoví edice je důkazem, že autoíí a zejména editoři mají velice dobrou představu o lom, co masový čícníf vyžaduje. Čili pro výzium adresáta jo brak cohoio typu ideálním mediem. Vý/fcum zamířený fla sociální zmínu vyžaduje srovnání Pro nás účel l\v bylo ítsi nejefconomíetčjsf vybrat jeden náhodný vzon:k re svazků leio edice publikovaných v roce 1981 a druhý vzorek / knih publikovaných 1WI. Daleko obtfrnčjif by bylo operacionali/ovat sociální zmény v hodnotách. Jisté by bylo významné studoval kupí, /míny ve vzoreívh komunikace mezi hlavním mužským a renským hrdinou* kategorizovat je treba v dimenzJťh dominace a suhmisívnosti, aktivity a povity v tomto vřiahu a pod, V ivm pľfpadČ by bylo nutno pouřft motiv, téma, jako záznamovou jednotku. To je pak z hlediska reliability klasifikace velice obiížné. Nebo by bylo možno z t&hiú hledisek analyzoval dialogy ot*>u hrdinu. Záznamovou jednotkou by tu byla pravděpodobné vřia. kontextuá'ní jednotky třeba odstavce* Opcraeionalizace by zde byla snazSÍ a rcliabilnejSí, ale pršená. Ncjlejtfj by pravdepodobná bylo vytvořil jakési slovníky nebo podrobné příklady agresivních frází* submjsivních frází aid. v obou zmíněných postupech by -sama analýza byla časové velice náročná. Na analýz* jediného svazku bychom museli sinJvit řadu hodin. Výzkum tohoto typ« by byl jisté významný, ale po mnoha stcťh, nc-lč tisících hodin bychom mohli zjistit, že žádní zrniny v Hajelquin Romances v posledních deseii letech »enasuly, Z lechto důvodu bylo třeba zvolit jiný postup. Obsah těchto knih je velice jednoduchý, OS je pilot, majitel plantare v nějakém velice exotickém mfcié. vynálezce, majitel historické sklárny na benátském Muranu a dríitel staleií starého tajného rccepiu na výrobu muránskeho skla nebo lékař (V tomto případe to bude témér vidy věhlasný chirurg, a velice iattp holandský véhlasný chifurg, Prof holandský, nevím, ale je to empirický fakt) Škála povolání muřAkých hrdinu je Široká, ak vždy m jsůU povolání velicv romantická a prestižní. JeStž jsme ncsly&U o tom. ve by hrdinou byl sociolog. ONA je cémřř vidy sirotek. Její rodiče zahynuli (a| pří železničním n&sifctí. nebo (b) ph letecké katastrofe, nebo (c) při autonehode. Její povolání spadá nejčaMéji do jedné 2 následujících kategorii: (a> společnice rtiitf. zdmo/jxí dámy, (b) učíiclka, (e) diplomovaná sestra. \d> její povolání není znunřnn. Zápletka je dojemné prnsiouíká. ONA miluje JEHO. 172 ale ONA neiuíf, ze pod drsnou skořápkou JEHO chování se skrývá milující srdce. ON ji pozve, jako svoji i>ejzručnějsr asistentku na operačním sále sebou do Holandska a ubytuje ji u svá slafičké maminky. Zde se vynoří tmavovlasá cizinka, které se ON pfcspffltt venuje. Několik stran pfed koncem kí ukáže, íe lato cizinka je (a) jeho sestra* nebo (b) zloduška, kterou ON u£ dávno odhalil, V posledním odstavci ji* chvéjící se, sevte do své mužné náračc a zašeptá do jejích plavých vlasů: "Vy po&iilý blázínku, já vás miloval od prvého okamžiku/ Pokud Se dosti dramatické zrniny v pozici íen v socto-ekonomické suuktuřc opravdu gdráíejí ve vídomí prumírného ženského člena americké niKÍ střední třídy, mělo by se to odrážet na socio-ckonomiekém statusu fiktivních hnJínů lohoto druhu literatury. Kdyby byly následující pracovní hypotézy pntvr^oy obsahovou analýzou« potvrdily by. že zmény v sociílní skutečnosti nejsou odráženy v obsahu Harlequin Romances; Povolání hfdinky se omezuje na typícty žooská povoláni. Počet povolání ženských hrdinů Jo mnohom nižší, rvež fikala povolání připisovaná mužským hrdinům* Staíus povolání myžskébo hrdiny je vždycky významnú vyšší než status Dovolání hrdinky. Je zřejmé, že pro testování takovýchto hypotéz pouíijeme jako záznamovou jednotku "hrdinu" a /e budeme pouWvai jenom dvě promřnné, povolání hrdiny a povolání hrdinky. * použitím standardních Škál pivstiře povolání by bylo snadné» transformovat povolání do číselných hodnot. Produktivita tako\^ analysy by byla znační Podle na& ykuknosu hyln moíné vyhtnlnotít p*' určiti dobe lieviku 4 - 6 sva/kü za hodinu, V naScm miniaturním vý/kumu, provedeném na miniaturním a zcela nercpíc/cruauvním vzorku se ukázalo, že prvé dvě zhypotév; mohly být zamítnuty. Zdá se tedy, že ani harlckýnské romance iwmohou ?ceia ignorovat sociální zmény. Ale i kdyby naie výsledky byly opravdu reprezentativní, týkají se jenom mate části problému, Ncíckly by nám mnoho o zápletce a v posledním odstavci by ji ON opöt sevíol do své mužné náruče a zašeptal do jejích plavých vlasu: "Vy poíeiilý blázínku, já vás miloval Od prvého okamžiku/ Jediný rozdíl by byl v tom. ic hy Sepul do plavých vlasů slibné teoretické fyzičky. Abychom pronikli hlouběji do problému, museli bychom použít některý z mnohem pracnéjJích postupů. zinfnřných na začátku naäí diiúuuť o Harlenuin Romances. 173 Studium dokumentů obccrä a obsahová analý/a gvlášté jsou jedinečným núsírojern analý/y :i pochopení společenských &mčn. J^cra si jist. Že zatímco píši v Torontu tyto řádky, nčkde u nís i>čkdo srovnává hodnoty pražského jara s hodnotami sametové evoluce tak, jak se odrazily v jazyce masových medií. Nikdo jiný třeba studuje, jak určité hi&ioriekc udäloMi ahistorické postavy mizely aopfit se objevovaly v nčkolika posledních desetiletích v učebnicích historie pro naie střední Školy. Studium zrnin v profilu na&ch novin v posledních nčkolika letech, citované autority v profesionálním tisku, zdroje informací o ei/inč tofts a pfcd třemi lety. to jsou jen namátkoví zmfnená témata r mnoha a mnoha desítek problémů z naV sociální skutečnosti* ke kterým by obsahová analýza hýla nejvhodnějším fclftan. Obsahová analýza je jednou /. ncjproduktivnejMch men astatními teehnikami sbčni informací. Je daleko míní nakladal ne* kterákoliv /jiných technik, dá se často zvládnout v malém pracovním týmu a nikdy i jcdnoilivcem. Zdaleka však ne vždy, rejmena, když je materiál, který má být analyzován, rozsáhlý, svolený vzorek velký a záznamovú jednotky malé. Víme o případu studenta, který musel Čekal, až v Pánu zesne jeho profesor. Ten profesor by] vyhlásení teoretik, ale jeho predstavy o realitě empirického vý/ltumu hýly spííe mlhavé a naléhal tedy, aby tento student použil obsahovou analýzu takovým způsobem, kde jenom hrubá analýz by vyžadovala několikaletou práci početné vý/fcumné skupiny. Jisté, stalo se to jeítč pled epochou počiiačů. k\c počítač můře číst data jen v určité forme. Vstup rozsáhtejjfch materiálu to jest, přepsání celého textu do poCňace, je neúnosně nákladné. Uräitou naději nám slibuje použití scannerů, optických snímačů textu a grafiky, Jejích kvalita rychle roste a ceny rychle klesají. Nejvctsí prekážkou je kvalita ORC, programu, který přeloží grafické obrazy pbmen uchyceních snímačem do jejich reprezentace v ASCII kňdu. Jenom pak mohou být tytn lexsy analyzovány počítačem. Kvalita těchto programů je dosti neuspokojivá, j«m Schopny ro*e?,n*i jen omezený počet typu a velikostí písem a produkují mnoho chyb. Teprve v léchto týdnech (jaro 199!) odborný hsk označuje nekieré ohllšené ORC programy za průmysloví použitelné. A až jejich cena klesne, bude snad i jednotlivec schopen využít počítače pro obsahovou analý/u. i> počítačové analyze textu si řekneme néco více v souvislosti s kvaliiatívním výdaimcnt. Kdybyste si zatím chtčii přečíst více o oběhové analýze, můžeme vám doporučit malou, ale chytrou knírku Klause Krippendorťa Ü98I). 174 Sekundární analv/a dal v,^ j** * m m mu atitaeSM m* i* ■* ~m •*• mm ■» *— -*•» Ne ***•3lc iÄ * b>thom"'"' h d«. M ***>***. °* ** -** *«■ ■**■■v,cc' 'to«"'c •*« M To «*« «ta íP,av a vj*»»»** d«. * **»*"> ** * «* *£*<* ra»,vana , „„«na v« ,«. H* P*** ■• ■■"» * C° ** * *" '"" «U» o«upna ka*mu -*». *• «i *kdy M *»• **■* «***~ ate M, fc «tb vydá ä*»* M fMW - « — «««Ml« 6«*». IM».» >"** p» *. «MMtUk S víj^ou da, ft«**** MMM«-* tato dala /adarraô. IX Wuson: toi« Wu,a« ,*** ^ «&«*'"'- ° SKÍä'"ÍCh a"5näCh V CCS reP fflůř£ » 'm * M. -0vfao . a^k*» i*- v S^^» -, a j» ,ra,ManinĚk.cr,ch«rclickýcKh^V.mOicM,v„1bapoHa«d„11«,mI.ync,bnn^^ „„,„ L o aM m-. »* - •* -«- - *^«r '"3; U< H,av„n,„ *u. v„,*C. .,^o1SM M - H,av„C-ľ d*, k -fc wLn Itv, M* bo**, »^ ■»«.»- *-«■** "b>ls íf'^; 4M- j, ««u í« «* *W* """™- k,erä b),a«*m* M*rtwäSft* W (a «*«. PH.™P do a*v„ da», ^c «4» ^ daU. *«i po,rcPUř«. u* nckdo ns shromáždil Jsme si jísti. ze nyní, kdy *e poiíiače nivajf bWnou SOUřSiti naiclm života* "dau hanks" porostou rychle i u ní& 7,6, Na co jsme nczapomnřll V zajímavé a rozlehlé ohbsli üMm dat je mnoho loho, o Com jsme ä ani olovem nc/mínítu Do naSí malí k»fžky se vejde Jenom zlomek. Chŕli jsme vjafc v itóm ukázat principy logických probUmö* &) kterými sc v tŕto ohlasu seikívííme, Ty dohrodrařnč povahy* která by chtóly videi více. nalehnou ří*du relevantních titulů v iu& bibliografii. 176 Aeiení úkolů z kapitoly 7. Cvičeni 7.1, Záznamový arch je dokument určeny výhradně pro tazateíe, respondent necná tento atch 6i^t a tazatel přirozeně ví, že nemá zaznamenal respondentovo jméno, nemá pro to na lomuláíl Žádnou rubriku. Ten velký červený nöpis i© poselství pro respondenta, Meiý se pf ifozefó bude snažil nahlédnout do dokumentu a nahlédnutý nóff\$ ho ujistí o anonythtté výzkumu. Tento postup by ovšem plné anuloval z'ttt&ienl vyvolané ható-etekiem, ate působil by psychologicky na většinu respondentů. Mohli by st připadat jako f>ii křížovém výslechu nebo by se moNi cílit jako objekty jakési absurdní hry. Olázky musí sledoval nejakou, třeba i ten velíce povrchní, logfoj. Cvičeni 7.4. Odpcsvéď už asi znáte. OttMcy kódované stejným sméfCjm by zvýšily pfavoépodobnost stereotypních, mechanických odpovedi, rvýšily by pravděpodobnost 'response-setu*. Pokud bychom z nějakého důvodu potřebovali sumarizovat poziWntnegativní hodnocení, je velice snadné sebraná data plekóíjovatv Stafii kratičká instrukce pcíítači, a ten 2n\&i\ kód txo vžetfina pozorování ve tferoku vt&nny. Cvičení 75. Noviny sí» mohou USil svým rozsahem. Noviny A mohou mít 16 stránek a noviny B jen 4, a tak noviny B vůnují danému tématu relativné dal&ko vyjsi pozornost, núl noviny A. které věnovaly této tématice více řádků. 177 (2) V dalším kroku zjišťujeme empirická fakta, měříme vybrané vlastnosti jevu. Ze schématu je také zřejmé, ze fakta navazují na teoretické vymezení predmetu. Nejde o jakékoliv údaje. Zjištěné fakty o vlastnostech sociálních jevů proto nejsou, doslovné vzato, jen základem, počátkem poznání, ale jsou i „pokračovaním" teoretické části poznání. „Kdyby véda mola bázi, kterou by tvořily faktové výpovědi jako začátek indukce a základ verifikace, a kdyby byla čistě hierarchicky budována, jazyk vědy by se skládal z dvou oddělených Částí: z observačního a teoretického jazyka.",J Tuto tezi je třeba pokládal za důležitou pro pochopení cyklického charakteru poznání. Má význam i pro hodnoceni sociologických výzkumů a jejich místa v rámci sociologického bádání vůbec.13 V tomto smyslu je třeba také chápat fakta (empirická data) jako základ vědy a je také jasné jakou funkci plní jejich zjišťování (prvotní měření) v sociologickém výzkumu. (3) Získaná empirická data musejí být zpracována. Data třídíme, zjišťujeme souvislosti, testujeme hypotézy a to vše zpravidla směřuje k vypracování závěrečné zprávy, případně praktických doporučení. Sociologie a sociologický výzkum se zabývají jevy hromadného charakteru. Smyslem výzkumu je hledání pravidelností a zákonitostí existence jevů. Tomuto cíli musí být podřízeno i měření jako nástroj zkoumání. (4) Výsledky výzkumu jsou dále zobecňovány, nebo se stávají alespoň součásti poznatkového základu pro příslušné dílčí teorie a slouží také jako součást kumulovaného poznání pro případné další empirické výzkumy. 3.2. Fáze .sociologického výzkumu Vědecký výzkum tak jak jej znázorňuje uvedené schéma má cyklický charakter, vychází z teorie jako z kumulovaného poznání, pokračuje sběrem , analýzou a vyhodnocením empirických faktů a vrací se tím, že jsou poznatky zobecňovány znovu do oblasti teoretického poznání. Celý tento výzkumný proces je možné shrnou do třech základních fází. Rozlišujeme fázi: 1. přípravnou« teoretickou; 2. sběru empirického materiálu (terénní): 3. zpracování a zobecňováni ťěi interpretace) empirických údajů a ověřovaní hypotéz. 1. Přípravná fáze sociologického výzkumu. Přípravná fáze sociologického výzkumu je fakticky nejdůležitější částí celé výzkumné akce. Náročnost a základ této fáze spočívá v analýze stavu dosavadního stupně poznání zkoumaného problému. První krok přípravné fáze spočívá v precizaci výzkumného úkolu (problému, téma). Vý-/k>u!"iii\ úkol vzniká většinou těmito způsob); - Nápad samotného badatele, který pociťuje nejasnosti v určité oblasti svého vědeckého zájmu. Např. při zkoumání procesů vytváření přeshraničních vztahů a přeshraničního společenství v souvislosti s procesy evropské integrace vniká olázka, kdo, respektive jací lidé (s jakými sociálními, kulturními, politickými apod. vlastnostmi) jsou nositeli těchto procesů a jaká je jejich motivace k přeshraničním aktivitám. - Výzkumné téma může být zadáno institucionálně. Např. v rámci širšího výzkumného programu vznikne podnět pro zkoumání určité dílčí otázky. Podobně vznikají výzkumná témata na základě zahraniční spolupráce u komparativních mezinárodních výzkumů apod. - Výzkumné téma vzniká jako zakázka na objednávku, státní instituce, firmy apod. V tomto pří- '•' Tuto tezi je ireba U v- Filtern. Cyklický aspekt vedeckej metály. Filosófia. t'J7.i, £ L str. 37. " Je však iŕelM poznamenat. Že kvalitatívni výzkum realizovaný v duchu fenomenologické metodologie nepředpokládá toto pro-pojení s teorii, východiskem jsou fakta a poytdni na základe'analýzy kvalitativních materiálů {napi: biografií) je založeno na induktivních předpokladech* K tělo záležitosti se vrátíme v kapitole o kvalitativním výzkumu. ÚVOD DO SOCIOLOGICKÉHO VÝZKUMU 15 pádě je zadání výzkumného ťikoln zpravidla spojeno s konkursním řízením. V tomto případě jde většinou o problémy vznikající z praktické Činnosti. Zadání výzkumného tématu bývá většinou dosti přibližné (nejasné), často jde jen o námět, který musí být dále precizován a specifikován. Důležitá je proto komunikace mezi objednavatelem výzkumu a jeho řešitelem. Postupně dochází k ujasnění téma. ale i pojmů, které jsou v této souvislosti používány. Druhý krok spočívá ve shromáždění a studiu pokud možno všech již existujících dostupných poznatku o daném problému. Jde většinou studium literatur)', výzkumných zpráva, statistik, vyjádření expertu apod. Cílem je inventura znalostí a získám odpovědí na otázku „cq vím"? a .flťo nevím a potřebuji včdčt"? Studium dosavadních poznatků přináší nejen rozšíření poznatků, ale také jejich prohloubení a i odpovědi na mnohé otázky spojené se záměrem výzkumu. V nejednom případě se stává, že výzkum po důkladné teoretické analýze poznatku již existujících je ukončen, protože původní výzkumné otázky jsou již zodpovězeny. (Někdy bývá prováděn tzv. teoretický výzkum, nebo výzkum označovaný jako „desk research".) Nej-častěji však dochází k další precizaci, nebo posunu výzkumného tématu. Spolu s tím jsou formulovány cíle výzkumu a rámcově také očekávaný výsledek připravovaného výzkumu. To má podobu vstupní hypotézy celého výzkumu. Třetí krok představuje formulování výzkumných hypotéz. Formulace hypotéz je jedna z nejdůležitějších prací při provádění výzkumu, plní řadu významných funkcí. Předně je pokračováním procesu ujasňování cílu výzkumu. Proto nelze formulovat hypotézy bez současné podrobné analýzy souvislostí a obsahu výzkumného problému. Pro funkční pracovní hypotézy potřebujeme znát právě „co víme" abychom stanovili to ,.co očekáváme". Formulování hypotéz výzkumu zahrnuje nezbytně upřesňování pojmů používaných v teoretické analýze problému zkoumání, je vlastně svého druhu operacionalizací" těchto obecných pojmů. V neposlední řadě pak formulované hypotézy evidují oblast zájmu výzkumu, vymezuji „sektor", na který bude soustředěna pozornost v empirické fázi výzkumu. Jde také o proces nutné redukce souvislostí zkoumaného jevu. Nedílnou součástí přípravné fáze sociologického výzkumu je úvaha.0 metodě shromaždová-ní empirického materiálu, která po ujasnění cílů a formulaci hypotéz nabývá konkrétní podobu. V dalším kroku ie připravována technika sběru empirických dat v souladu se záměrem výzkumu a povahou výzkumného problému. Rozhodnutí o tom, jaký druh výzkumu a jaká technika sběru dat bude použita, je závislé nejen na obsahových otázkách, ale také na řadě dalších okolnosti zejména ekonomického, organizačního, časového aid. charakteru. V nejednom případě jsou právě časové a finanční podmínky důležité pro stanovení melody sběru dat. velikosti výběrových souborů apod. Vypracování napf. techniky výběru osob , které budou zkoumány, stanovení rozsahu výběrového souboru, stejně jako použití dotazníku, scénáře pozorování apod. se řídí zvláštními metodickými zásadami, které jsou zobecněním dosavadních zkušeností z provádění sociologických výzkumů, (viz další kapitoly). Nicméně např. počet zkoumaných jednotek je do značné míry závislý také na tom kolik máme peněž, případně jak rychle má být výzkum uskutečněn apod. Postupně je těmito jednotlivými kroky výzkumný problém transformován až do konkrétní výzkumné techniky fnapř. je vypracován dotazník) pro potřebu získání potřebných empirických údajů. Před definitivním použitím zvolené techniky pro sběr empirických dat je však užitečné a někdy i nezbytné provést ověření použitelnosti a adekvátnosti nejen této techniky, ale i celého navrhovaného postupu organizace terénních prací. Většinou již v přípravné fázi výzkumu je proto nezbytné provedení před výzkumu. Jeho cílem je: " Opťr/idoruilUaci chápeme Jatu/ definovánipojutít a jejich rcz/o&ni do roviny empiricky siedovaielných vuikú. Podrobněji viz MU kapitola o kvantifikaci a měřeni. 16 ÜVOD DO SOCIOLOGICKÉHO VÝZKUMU a) ověřeni vhodnosti navrhované techniky sběru empirických dat; b) ověření organizační náročnosti terénních prací; c) upřesnění záměru celého výzkumu ve světle získaných předběžných údajů Způsob provedeni předvýzkumu je různý. Zpravidla jde o vyzkoušeni způsobu výběru menší skupiny (kolem 20 osob) a vyplnění připraveného dotazníku. Či provedení rozhovoru a následném vyhodnocení odpovědí. Často v souvislosti s upřesňováním výzkumného problému jsou realizovány speciální tématické empirické sondy, které mají za cíl .shromáždit dílčí poznatky případně data z některých významných souvisejících oblastí zkoumaného problému. Tyto sondy, pokud jsou prováděny v přípravné fázi výzkumu, je možno rovněž pokládat za předvýzkum svého druhu. Závěrečné práce přípravné fáze sociologického výzkumu spočívají ve vyhodnocení metodických poznatků předvýzkumu a v definitivním vypracování projektu výzkumu. Tímto je celá přípravná fáze fakticky uzavírána. 2. Fáze sběru empirického materiálu („terénnípráce") Převážná ěást prací této fáze časově následuje až po definitivním vypracování a schválení projektu výzkumu. Některé činnosti však je nezbytné provádět již v průběhu přípravné fáze. Například při výzkumu, v němž půjde o hromadné dotazování, je potřebné připravovat spolupracovníky (tazatele, tazatelskou síť) pro práci v terénu. Konkrétní požadavky na celé organizační zajištění terénní fáze závisí na druhu výzkumu a specifice problému zkoumání a na postupu shromažďování materiálu. Náročnost této fáze souvisí právě s těmito aspekty výzkumu. Kvalifikovanost spolupracovníku v mnohém rozhoduje o úspěchu či neúspěchu celého výzkumu, a to zvláště v těch případech, kdy jde o techniku dotazování. Hlavní činnost terénní fáze empirického výzkumu spočívá v získávání empirického materiálu na základě zvolené a vypracované techniky. Jde tedy o provádění rozhovorů, vyplňování dotazníků, Či o standardizované pozorování z kterého je pořizován protokol, či o shromažďování různých písemných materiálů. Součástí terénních prací je kontrola práce tazatelů, sledování jak dodržují výběr respondentů, provádějí rozhovory apod. Podle situace jsou pak přijímána různá organizační opatření, aby byl získán empirický materiál v požadované kvalitě i množství. Shromážděný empirický materiál je před zpracováním a analýzou podrobován kritice z hlediska úplnosti jak v konkrétním slova smyslu (např. úplnost vyplnění dotazníku), tak i obecněji. (Např. zda terénní šetření neukázala na některé významné souvislosti zkoumaného problému, které použitá technika sběru dat nepostihla.) Součásti posouzení kvality empirických dat je i ověření jejich validity, tj. zda skutečně vypovídají o tom, co nás z hlediska výzkumných cílů zajímá a co máme z hlediska operacionalizace pojmů na mysli. Dále jsou data posuzována i z hlediska pravdivosti výpovědi. Je zde kladena otázka zda se získané údaje skutečně kryjí se skutečností, zda např. výpovědi respondentů nejsou úmyslně zkreslující apod. (Případně jsou-li zkreslovány z jakých důvodů apod.) V případě hromadného Šetřeni jsou údaje (odpovědi na otevřené otázky) Hodovány a přeneseny do systémových souboru pro elektronické zpracování, které umožňuje sestavovat různé frekvenční a kontingenčni tabulky a na základě aplikace statistických metod se zjiSiujf souvislostí mezi proměnnými, testuje hypotézy apod. (viz dále). Fáze sběru empirického materiálu je tedy náročná hlavně po organizační stránce. Z hlediska poznávání výzkumného problému je, zejména pro nezasvěcené, pouze onou nejsnáze viditelnou pověstnou části ledovce, jehož dvě třetiny jsou skryty pod vodou 3. Fáze zpracování a zobecňování empirických údajů Hlavní úsilí třetí fáze provádění sociologických výzkumů je zaměřeno na analýzu získaného empirického materiálu. Jde o jeho třídění, zjištění vnitřních souvislostí, zobecňování a konfrontaci s výchozími a pracovními hypotézami a o formulaci závěru a případně nových hypotéz. Statistické hypotézy formulované v projektu, případně až při zpracování dat, jsou ověřovány prostřednictvím vhodných testů. Ne vždy lze vsak rozpracovat výzkumný problém až do ÚVOD DO SOCIOLOGICKÉHO VÝZKUMU 17 roviny statisticky veriťikovatelných hypotéz. Proto hypotézy v sociologickém výzkumu mají běžně dosti obecný charakter, což plyne ze složitosti sociálních souvislostí problému a z obtížnosti redukce těchto souvislostí. Ověřování platnosti těchto vstupních a pracovních hypotéz v sociologických výzkumech probíhá proto většinou na základě logického zhodnocení shody poznatků vyvozených z empirických dal s příslušnými hypotézami. Nezbytnou součástí této fáze je provedení kritiky empirického materiálu, čímž rozumíme především posouzení validity a reliabilty získaných dat. V některých případech je ovšem validita i reliabilita dat zjevná až v procesu analýzy a interpretace závěrů. Prvý krok této fáze zahrnuje tedy třídění empirického materiálu. V podstate jde o vytvoření tříd (kategorií) shodných nebo alespoň podobných údajů. Tyto třídy (kategorie) jsou existují již v připravené technice sbéru dat (např. kategorizované jsou odpovědi na uzavřenou otázku v dotazníku), a pak jde jen o zjišťování frekvence (poetu) výskytu příslušných kategorií odpovědí, neboje nutno tyto kategorie dodatečně vytvořit ze získaného materiálu (např. odpovědi na otevřené otázky). Vytváření tříd (kategorií) shodných nebo podobných údajů není libovolné, ale jde fakticky o důležitou součást poznávacího procesu. Výsledek třídění dat fnodle jedrmho. Či více znaku) je základem pro zjišťování souvislostí mezi vlastnostmi zkoumaných sociálních objektu. Tříděním můžeme získat „primární" siť vztahů mezi jednotlivými stránkami zkoumaného jevu. Posuzování souvislostí v sociologických výzkumech, kde byla použita technika dotazování velkého počtu lidí, se děje zpravidla na základě aplikace statistických metod. Zjištěni struktury odpovědí na jednotlivé kategorie položených otázek a jejich souvislostí není konečným cílem, nýbrž jen dalším krokem, který umožní objasnit povahu zkoumaného jevu a přiblížil se jeho podstatě a upřesnit jeho charakter vzhledem k sociálnímu okolí jeho reálného výskytu. Prakticky pak celá tato práce je shrnuta