Co je sociální politika


1. Základní charakteristika – základní pojmy


1.1 Sociální politika jako vědní (teoretická) disciplína

Analýza procesů tvorby a realizace politik týkajících se vztahů občanů a sociálněekonomických
podmínek života

Související disciplíny:

ekonomie, sociologie, politické vědy (stát), právo, ekologie,

psychologie, pedagogika, medicína, demografie a statistika


1.2. Sociální politika jako praktická aktivita

Ovlivňování podmínek života - situací a vztahů jedinců, skupin a společnosti


Cíle sociální politiky

·        Čelit sociálním a ekonomickým ohrožením v průběhu života a vytvářet příznivé podmínky pro
život (rozvoj) jedinců a skupin

·        Soustavné a cílevědomé úsilí jednotlivých sociálních subjektů o udržení nebo změnu
(fungování) sociálního systému.

·        Zajistit sociální integraci, sociální kohezi, sociální fungování..

·        Sociální politika musí předcházet a zabraňovat konfliktům, zajišťovat sociální rovnováhu,
sociální smír.


Aktivity sociální politiky musí být únosné ekonomicky, sociálně, politicky.


1.3. Sociální politika a sociální práce


Definice sociální práce (2000)

Sociální práce podporuje sociální změnu, řešení problémů v mezilidských vztazích a posílení a
osvobození lidí za účelem naplnění jejich osobního blaha. Využívá teorií lidského chování a
sociálních systémů, sociální práce zasahuje tam, kde se lidé dostávají do kontaktu se svým
prostředím. Pro sociální práci jsou klíčové principy lidských práv a společenské spravedlnosti.


Posun od terapeutického k reformnímu paradigmatu


Proč?

Stav společnosti (prostředí)

Sociální situace jednotlivců a skupin je věcí veřejnou (politikou)






1.3.  Lidské potřeby, lidský potenciál


Člověk a jeho potřeby

·        biologické (materiální)

·        psychologické

·        sociální

·        spirituální


Podle většiny výzkumů sociální situaci člověka nejvíce ovlivňuje:

zdraví, vzdělání, prostředí, peníze (majetek).



Cílem sociální politiky je rozvíjet lidský potenciál, který je vymezen jako soustava dispozic a
sklonů člověka k činnostem (a k existenci ve vztazích), které rozvíjejí jak lidské bytostné síly,
tak zároveň společnost. Je tedy předpokladem životních činností (a vztahů) lidí, jimiž se jako
jednotlivci i sociální skupiny uplatňují ve společnosti a mění ji. Rozvoj lidského potenciálu i
možnosti jeho uplatnění jsou závislé na stupni rozvoje společnosti. Lidský potenciál je však
zároveň výsledkem životních činností (a vztahů) lidí, protože teprve v činném uplatnění (a ve
vztazích) se mohou tyto dispozice a sklony rozvíjet.

Tvořivý potenciál je dispozice k autonomní tvorbě nových skutečností a sklon v maximální ji míře
uplatnit.

Individuálně integrativní a regulační potenciál představuje schopnost ovlivňovat běh vlastního
života tak, aby se efektivně a vyváženě kultivoval a uplatňoval celý lidský potenciál.

Hodnotově orientační potenciál představuje sklon věnovat se pouze těm životním aktivitám, které
jsou v souladu s interiorizovanou soustavou hodnot. Je založen na schopnosti přikládat
diferencovaný význam všemu, co souvisí se životem, a rozhodovat se i s ohledem na okolnosti, které
přesahují individuální lidskou existenci.

Poznatkový a dovednostní potenciál představuje disponibilitu s poznatky a dovednostmi nezbytnými
pro realizaci diferencovaných lidských činností a vztahů, včetně připravenosti vhodně je uplatnit.

Sociálně participační potenciál představuje dispozici vstupovat do širších sociálních vazeb a
uplatňovat se v nich - a zároveň respektovat nároky vyplývající z účasti na fungování sociálních
útvarů, které tyto vazby zprostředkují.

Potenciál zdraví je fyzická a psychická, geneticky, bchaviorálnč i sociálně podmíněná zdatnost a
odolnost. Zdatnost je komplex somatických i psychických funkčních dispozic k aktivní existenci,
odolnost je schopnost dosahovat aktivně rovnováhy s prostředím a také se aktivně adaptovat na jeho
změny.








1.4. Oblasti sociální politiky

politika sociálního zabezpečení – pojištění, podpora,
pomoc

politika zaměstnanosti

zdravotní politika

vzdělávací politika

politika ve sféře bydlem

rodinná politika

(ekologická politika)



1.5. Faktory ovlivňující (určující) sociální politiku.

      Praktické:

·        demografický vývoj (stárnutí populace – důchodová reforma – dnes každý 5., 2030 každý 3.,
2050 každý 2. starší než 60 let)

Růst mladší populace přináší oslabení demokracie více než 50% mladých je problém – radikalismus,
nezaměstnanost..)

·        ekonomická a sociální situace

·        politický systém

·        mezinárodní vlivy


Obecné  – (M. Novak: Duch demokratického kapitalizmu)

Tři relativně samostatné ale navzájem se ovlivňující „světy“ (oblasti života):

·        technicko-ekonomický

·        politicko-sociální

·        morálně-kulturní


Sociální politika závisí na hospodářském, politickém a kulturním (morálním) stavu společnosti.


1.6.Aktéři sociální politiky

Stát  - centrum, regiony,obce – státní správa, samospráva

Instituce zákonodárné, výkonné, soudní

parlament, vláda, ministerstva, (a jiné centrální úřady) - jejich instituce, soudy

firmy (podniky) – výrobní, obchodní aj.

neziskové organizace, profesní komory, odbory, církve, občanská sdružení

specializované instituce sociálních služeb

občané, rodiny, sousedství.


Subjekty a objekty sociální politiky

Každý občan je subjektem i objektem sociální politiky







1.7. Nástroje sociální politiky

·        právo - právní normy

·        organizační struktura společnosti a společenské instituce (státní správa a samospráva,
regiony, obce, nevládní organizace)

·        ekonomické nástroje - hospodářská politika

·        sociální programy - vládní, nevládní

·        nátlakové akce

·        sdělovací prostředky




1.8.Vztah sociální a hospodářské politiky

Sociální politika a hospodářská politika jsou dvě samostatné ale navzájem se ovlivňující oblasti
politiky (veřejných aktivit sloužících k ovlivňování života společnosti)


Vliv hospodářské politiky na sociální politiku:

1. státní rozpočet

2. daně, daňové úlevy

3. ceny, mzdy

4. úvěry, úroky

5. strukturální politika – odvětví – regiony


Vliv sociální politiky na ekonomiku:

1. kvantita a kvalita pracovních sil (zdraví, vzdělání)

2. podmínky zaměstnávání - nezaměstnanost

3. výše mezd

4. odvody a sociální dávky

5. sociální smír


1.9 Sociální politika jako politika

Politika – „věc veřejná“ -  proces záměrného ovlivňování jednotlivců a skupin

sociální politika - řešení sociálních problémů

cyklus - příprava rozhodnutí, přijetí rozhodnutí, realizace rozhodnutí, důsledky a

jejich vyhodnocení


Hodnoty, ideologie a sociální politika

Pojetí člověka a vymezení jeho postavení ve světě

Evropa, USA - neevropské civilizace (i v rámci Evropy - různé pojetí)

historie, materiálně-technická úroveň, ideologie, politický systém

Ideologie

Soustavy hodnot a preference uplatňující se při prosazování zájmů různých sociálních skupin
uplatňující se v praktické politice


1.10.Základní přístupy

·        liberální (svoboda jednotlivce, mechanizmus volné soutěže a trhu)

·        sociálně demokratický – redistributivní - (státní intervencionizmus)

·        konzervativní (důraz na tradiční hodnoty a uspořádání společnosti)


1.11. Některé základní pojmy


Sociální událost

Skutečnost, která významně ovlivňuje sociální situaci jedince nebo skupiny

(nemoc, úraz, ztráta partnera, sňatek, narození dítěte, ukončení vzdělání, nástup do zaměstnání,
ztráta zaměstnání, získání nebo ztráta bytu atd.)

Sociální události mohou vést k sociální desintegraci, k sociálnímu vyloučení

Cílem sociální politiky a sociální práce je zamezit sociálnímu vyloučení, resp. odstranit nebo
zmírnit jeho důsledky.


Sociální ochrana - soubor nástrojů, kterými se zajišťuje - řešení obtížných životních situací,
které vedou k sociální a ekonomické nouzi a které nejsou občané schopni řešit sami. Vychází z
nezadatelných lidských práv na důstojný život.

Další pojmy:

sociální správa - soustava státních institucí pro zajištění sociální ochrany

sociální zabezpečení

sociální pojištění

záchranná sociální síť

sociální podpora

sociální pomoc

sociální péče