Psychopatologie 2009/10 (abnormální chování) VOŠ Jabok a ETF UK (tento materiál je neoficiální a není dovoleno ho jakkoliv šířit, neobsahuje relevantní citace z literatury) Přehled přednášek • Norma a normalita. Duševní zdraví a kvalita života. Příčiny psychických poruch. • Obecná psychopatologie. Emoce a poruchy emocí. • Poruchy kognitivních funkcí a procesů – vědomí, vnímání, paměti. • Poruchy dalších psychických funkcí a procesů – myšlení, řeči, pozornosti, volního jednání. • Speciální psychopatologie. Organické duševní poruchy. Poruchy vyvolané účinkem psychoaktivních látek. • Afektivní poruchy. Mentální retardace a poruchy psychického vývoje. • Psychotické poruchy. Schizofrenie. • Neurotické poruchy. • Osobnost a poruchy osobnosti. • Behaviorální syndromy. Poruchy příjmu potravy. Závislosti. Sexuální dysfunkce. • Stres, náročné životní situace, způsoby vyrovnávání se se stresem. Posttraumatická stresová porucha. Syndrom vyhoření. • Vývojový pohled na psychopatologii. Psychopatologická problematika raného vývoje; předškolního a mladšího školního věku, ADHD, vývojové poruchy učení, úzkosti, deprese a agresivní chování • Psychopatologie ve stáří, patologické změny psychických funkcí. Psychologická problematika nemoci. Patologie v rodinném systému. • Duševní hygiena, zásady duševní hygieny. Prevence duševních poruch. Doporučená literatura • Atkinson, R. a kol.(1995): Psychologie. Viktoria Publishing, Praha • (kapitola 16 Psychopatologie a kapitola 15 Stres a jeho zvládání) • Svoboda, M. a kol.(2006):Psychopatologie a psychiatrie pro psychology a speciální pedagogy. Portál, Praha • Zvolský, J. (2000): Speciální psychiatrie. Karolinum, Praha Norma a normalita • Kde je dělící čára mezi normalitou a abnormalitou v chování? • Na základě jakých kritérií odlišujeme • „nenormální“ chování? • Abnormální=vzdálený od normy Definice abnormality • 1/ Odchylka od statistické normy. Abnormální chování je staticky vzácné neboli odchylné od normy ( v tom případě by sem spadala i osoba mimořádně inteligentní či mimořádně šťastná). • 2/ Odchylka od sociální normy. Společnost má svoje normy pro přijatelné chování. ( V tomto případě ale chování, které je v jedné společnosti normální, může být v jiné společnosti nenormální, viz transkulturální psychologie). • Otázka pro studenty: Víte nějaké příklady, kdy chování považované naší společnosti a kulturou za nenormální, je v jiné společnosti, kultuře normální? Definice abnormality • 3/ maladaptace chování • Kriterium, jak chování ovlivňuje blaho jednotlivce nebo skupiny. Abnormální je chování v tom případě, jestliže je maladaptivní, má nepříznivý vliv na jedince a společnost (sociologické hledisko). • 4/ subjektivní potíže • Kriterium zvažující zejména hledisko subjektivního prožívání jedince. Většina lidí s duševní poruchou je velmi nešťastných (deprese, úzkost, nespavost). • Závěr: Ve většině případů je nutno zvažovat všechna 4 kriteria. Co je normalita? • Normalita=duševní zdraví • Duševní zdraví x duševní nemoc • Kriteria duševního zdraví: • 1/přiměřené vnímání reality • 2/sebepoznání • 3/schopnost ovládat svoje chování • 4/sebeúcta a akceptace • 6/schopnost vytvářet citové vazby • 7/činorodost Transkulturální psychiatrie • Zabývá se rozdíly a podobnostmi ve výskytu psychických poruch, chorob a symptomů v různých kulturách a společnostech. • Její význam roste v důsledku zvýšené migrace obyvatelstva. • Odlišný výskyt onemocnění dán rozdílným kulturním chápáním problému: • Akoholismus (Itále x Německo) • Obsedantní jevy-mohou být akceptovány (rituály, magické výkony). • Drogy • Většina ekonomicky úspěšných zemí se potýká s problémy porozumět psychice uprchlíků. • Ve sběrných táborech je procento duševních poruch menší než po usídlení v nové vlasti. Když pomine největší stres, při dekompenzaci duševního stavu se často dostavuje „sociální zhroucení, které se projevuje depresí a neurastenickými potížemi vzniklými v důsledku vytržení z domácího prostředí. Duševní zdraví a kvalita života • Kvalita života- tři složky: • Subjektivní prožívání štěstí a pohody (well-being) • Objektivní schopnost fungovat v životě, pečovat o sebe a zastávat sociální role • Dostupnost zevních zdrojů materiální povahy a sociální opory • Otázka pro studenty, práce ve skupinách: Jak ovlivňuje duševní onemocnění kvalitu života jedince? • Jak ovlivňuje duševní onemocnění kvalitu života nejbližšího sociálního okolí (rodina, kolegové, přátelé)? Příčiny duševních poruch • 1/ Biologické hledisko-zdůrazňuje hledisko, že poruchy chování a prožívání jsou způsobeny tělesnými poruchami (genetické dispozice, , abnormality mozku, transmise, vegetativní nervový systém). Farmakologická léčba • 2/ Psychoanalytické hledisko-zdůrazňuje význam nevědomých konfliktů a používání obranných mechanismů ke zvládání úzkosti vyvolané vytěsněnými emocemi a impulzy (zejm. neurózy). • 3/ Behaviorální hledisko-založené na teorii učení, maladaptivní chování je naučený nevhodný způsob zvládání stresu (např. fobie). • Kognitivní hledisko-klade důraz na vědomé duševní procesy (jak o sobě lidé přemýšlejí, jak hodnotí stresové situace, strategie zvládání těchto situací). Vulnerabilita-zranitelnost. Model vulnerabilita-stres (bída, frustrace, konflikty, traumata…). Model popisuje interakci mezi predispozicí jedince a stresovými podmínkami prostředí). Velmi stručná historie péče o duševně nemocné • Démonologická koncepce choroby duševní • 1500 př. n. l. Egypt-první zmínka o duševní chorobě (léčba spánkem, hypnozou, davovou sugescí) • 1000 př. n. l.Řecko-Asklepiony (chrámové lázně). Léčba dietetickými, balneologickými, klimatologickými a psychoterapeutickými prostředky. (Psychoterapie-léčba duše, léčba slovem, pojem pochází od Platona). • V arabském Španělsku existovala psychiatrická zařízení, humanistický přístup k nemocným. • Cca 1000 n.l. Avicenna (Ibn Sina)- nejznámější představitel arabské medicíny. Psal o léčbě duševně nemocných –doporučoval sugesci, dietetiku, emetika, laxantia, narkotika, koupele, pracovní činnosti. • Evropa ve středověku-duševní choroby opět démonizovány. • U některých klášterů osady bláznů, které měly samostatnost, ale zároveň byla k dispozici i péče. Velmi stručná historie péče o duševně nemocné • Klece bláznů, lodě bláznů (Narrenshiff) (ale jejich existence je sporná, byť je učebice uvádějí). • Středověké lékařství využívalo zejména izolaci a pouštění žilou. • Koncem 15. a 16. století se vlivem humanismu mění postoje k duševně nemocným. • Hyeronymus Bosch-Loď bláznů. Velmi stručná historie péče o duševně nemocné • 18. století vzniká psychiatrie jako samostatný lékařský obor. • Konec 18. století-humanizace spojována s lékařem Philipem Pinelem, který „propustil duševně choré z vězení“, tj. léčebny Salpetriere. Jeho žák Jean Esquirol, poučen hrůzou revoluce, rozpracoval terapeutickou nauku. Využíval zejména muzikoterapii. Oba patří k zakladatelům moderní psychiatrie. • Zakládání azylů, prvních institucí psychiatrických léčeben. • 18. a 19. století-zlatý věk třídění duševních chorob, zejména dle symptomatologie. • Konec 19. století-Jean Martin Charcot v nemocnici Salpetriér-věnoval se studiu hysterie. Jeho žákem byl Sigmund Freud. Philip Pinel snímá okovy nemocným Současnost • Pol. 20. století-expanze antipsychiatrie ( u nás později). Odmítání medicínského modelu duševních poruch. Dignóza=labeling, nálepka, která nejde sejmout a v kruhu ovlivňuje život pacienta i jeho sociálního okolí. • V této době současně začátek éry psychofarmakologie. Psychiatrické a psychologické vyšetření Psychiatr • Anamnéza (identifikační údaje, rodinná anamnéza, osobní anamnéza, somatická anamnéza, současný problém, předchozí psychiatrická anamnéza). • Vyšetření psychického stavu (vzhled a chování, verbální projev, jednotlivé psychické fce (vědomí, emotivita a afektivita, myšlení, intelekt, paměť). • Somatické vyšetření. • Diagnóza. Psycholog • neuropsychologické vyšetření • psychodiagnostika Psychodiagnostické metody • Klinické (pozorování, rozhovor, anamnéza, analýza spont. Produktů) • Výkonové testy (inteligence, paměť, organicita, parciální schopnosti…) • Testy osobnosti (projektivní, dotazníky, sebeposuzovací stupnice…) Kategorie duševních poruch • MKN-10, kategorie F00-F99 • Kapitola psychiatrie je členěna do 10 oddílů, v nichž jsou jednotlivé poruchy zařazovány do skupin podle hlavních společných znaků. • Teoretická koncepce je stejná jako koncepce u DSM-IV (Diagnostický a statistický manuál Americké psychiatrické asociace). • F0-F09 Organické duševní poruchy včetně symptomatických (poruchy, u kterých je přechodně nebo trvale narušena fce mozku např. důsledkem stárnutí, degenerativních poruch nervového systému či požití toxické látky-Alzheimerova choroba, syfilis, otrava olovem). F 10-F19 Poruchy vyvolané psychoaktivními látkami • F 10-F19 Poruchy vyvolané psychoaktivními látkami (zahrnují nadměrné požívání alkoholu, léků, drog a dalších návykových látek) F 20-F29 Schizofrenie • F 20-F29 • Schizofrenie (skupina poruch, pro které je charakteristická ztráta kontaktu s realitou, výrazné poruchy vnímání a myšlení a bizarní chování. V určité fázi průběhu choroby se téměř vždy vyskytují halucinace a bludy). F 30-39 Poruchy nálady • Poruchy normální nálady. Osoba může být hluboce depresivní, abnormálně veselá, nebo může mít střídavě depresivní a povznesenou náladu. F40-49 Neurotické poruchy… • F 40-49 Neurotické poruchy, poruchy vyvolané stresem a somatoformní poruchy • Zahrnují poruchy, u kterých je hlavním symptomem úzkost (generalizovaná úzkostná porucha nebo panická porucha), u kterých jedinec prožívá úzkost, pokud se může vyhnout určitému objektu nebo situaci, ze kterých má strach (fobie) nebo se snaží odporovat určitým vtíravým myšlenkám či rituálům. Somatoformní poruchy-symptomy jsou tělesné, ale nemají organický podklad. F 50-59 Behaviorální syndromy • Poruchy příjmu potravy, neorganické poruchy spánku, sexuální dysfunkce a duševní porucha a porucha chování spojená se šestinedělím. F 60-69 Poruchy osobnosti a chování dospělých • Poruchy osobnosti-trvalé vzorce nepřizpůsobivého chování, které vytvářejí nezralé a nevhodné způsoby zvládání stresu nebo řešení problémů. Příkladem je asociální porucha osobnosti a narcistická porucha osobnosti. • Dále sem patří např. poruchy pohlavní identity, sexuální preference. F 70-79 Mentální retardace • Tj. duševní opoždění • Lehká mentální retardace, středně těžká mentální retardace, těžká MR, hluboká MR F 80-89 Poruchy psychického vývoje • SPU, řeči a jazyka, F 84 pervazivní vývojové poruchy (autismus a Aspergerův syndrom) F 90-98 Poruchy chování a emocí • ADD, ADHD, • Porucha opozičního vzdoru, neorganická enuréza, enkopréza F 99 • Duševní porucha jinde nespecifikovaná