Moderní pedagogika
2.1 Problém „pedagogická praxe"
Tato kapitola má výrazně teoretický charakter. Pojednáva o základních pojmech moderní pedagogiky jakožto vědy, jak jsme ji charakterizovali v předchozím výkladu. Zavádí některé termíny, jež jsou u nás méně obvyklé, ale bez nichž se moderní pedagogika neobejde.
Abychom mohli objasnit pojem edukační realita, musíme nejprve vysvětlit vztah pedagogické vědy k „pedagogické praxi". V tradičním pojetí se prohlašuje, že pedagogika musí být spjata s pedagogickou praxí, kterou má za úkol zlepšovat, rozvíjet, inovovat apod. Pojem pedagogická praxe byl a je jakýmsi zaklínadlem, které má zabezpečovat oprávněnost existence pedagogiky. Taková pedagogika, jež by nepřispívala ke zlepšování praxe, by byla považována za nelegitimní. Pojem pedagogická praxe je natolik frekventovaný a evidentní, že skoro vůbec nebývá kladena otázka:
Co to vlastně „pedagogická praxe" je?
V pedagogické literatuře se nesetkáváme s definicí tohoto pojmu asi proto, že patří k „samozřejmým předpokladům", o jejichž významu se všeobecně ví a nejsou o nich žádné pochybnosti. Proto tento pojem nevymezuje ani Mezinárodní pedagogická encyklopedie (Husén a Postlethwaite, 1985,1994), ani odborné pedagogické slovníky (Lawton a Gordon, 1993, aj.).
Všeobecně se předpokládá, že pedagogická praxe je to, „co dělají učitelé při výkonu své profese" a co stojí v protikladu k teorii. Charakteristickým pro toto pojetí je název českého sborníku Teorie v pedagogické praxi, praxe v pedagogické teorii (1995). V něm a v řade dalších publikací zabývajících se tímto tématem se uplatňuje pojetí, že pracovní činnosti učitelů (a to nejen vyučovací, ale např. i administrativní aj.) představují to, co si musí studenti učitelských oborů osvojovat. Proto jsou do přípravy učitelů na všech pedagogických fakultách začleňovány různé formy pedagogické praxe (náslechy, didaktická praktika, samostatná výuka vedená studenty pod dohledem zkušeného učitele aj.) a o vztahu pedagogické teorie a pedagogické praxe se diskutuje jako o stěžejní záležitosti (viz citovaný sborník a V. Švec, 1994, aj.).
Pro účely profesní přípravy učiteluje toto pojetí nepochybně oprávněné. Je to obdobné k přístupům v kterékoliv jiné profesi - dovednosti k výkonu profese nabývané vlastními zkušenostmi musí získávat stejně tak zedník jako lékař nebo učitel. Nevyhovuje však, když se pedagogická praxe chápe jen v tomto úzkém smyslu profesních činností. Takže je na místě otázka:
Může se moderní pedagogika jakožto věda spokojit s chápáním pedagogické praxe ve smyslu učitelových činností či výuky vůbec?
56
Edukační realita základní pojmy a vztahy
Samozřejmě nemůže, neboť to, co je předmětem pedagogické vědy, je mnohem širší než jen činnosti učitelů (nebo obecně: činnosti kterýchkoliv subjektů edu-kace). Předmětem moderní pedagogiky je celková edukační realita. Z tohoto úhlu nazírání se pak jeví jinak vztah pedagogické teorie a pedagogické praxe. J. Sup (1995) k tomu připomíná názory A. Fishera (1880 - 1937), jednoho ze zakladatelů pedagogické antropologie:
„Výchova je skutečnost (fenomén). Je dána před teorií pedagogiky a mimo ni. Teoretické poznání není nutným předpokladem výchovy, naopak výchova je předmětem pedagogického poznání. Úkolem pedagogiky jako vědy tedy není jen podpora praxe, nýbrž hluboké poznání procesů výchovy a vzdělání ..." ( cit. podle J. Supa, 1995, s. 75 - tučně J. P.).
Toto je ve shodě s naším stanoviskem, jak bylo již popsáno v kap. 1. Základním východiskem pro moderní pedagogiku, určujícím její smysl a poslání, je edukační realita jakožto objektivní skutečnost, kterou pedagogická věda zkoumá. K objasnění příslušného pojmu se vážou následující výklady v této knize.
2.2 Edukační realita
V posledních letech se i v české pedagogické teorii začíná pociťovat, že pojem „pedagogická praxe" je příliš vágní a příliš svázán jen se školním prostředím. Proto někteří odborníci u nás začínají uplatňovat termíny, které přesněji vystihují existenci edukačních jevů. Jsou to zvláště tyto termíny:
-  pedagogická skutečnost (Maňák, 1994b);
-  pedagogická realita (Spousta, 1995);
-  vzdělávací realita (Nováčkova, 1996);
-  edukační realita (Stech, 1994a);
-  edukativní dění (Stech, 1994a).
Bohužel, žádný z těchto nebo dalších autorů nedefinuje, co dané termíny vyjadřují. Příznačné však je, že se dané termíny uplatňují vždy v rámci postulátů o nutnosti poznání (poznávání) edukační reality.
Terminologický precedens zde tedy existuje1 a nyní jde o to příslušný pojem vymezit.
Sociologové uplatňují termín „sociální realita" v podobně širokém významu pokrývajícím sociální jevy a procesy, jako je tomu v případě termínu „edukační realita" (viz Machonin, Tuček a kol., 1996).
57
Moderní pedagogika
__________________________DEFINICE (13)__________________________
Edukační realita je každá taková skutečnost (prostředí, situace, proces aj.), objektivně se vyskytující v lidské společnosti, v níž probíhají nějaké edukační procesy nebojsou vyvíjeny nebo fungují nějaké edukační konstrukty.
Než tuto definici dále rozvineme, uveďme si příklad pro ilustraci. V českých novinách můžeme dnes cist náborové inzeráty podobné obr. 2.1 (reprodukujeme zkráceně). Obr. 2.1   Inzerát z denního tisku
■   HILL INTERNATIONAL M
Náš klient, Likérka Stock Plzeň-Božkov, a.s„ je velice známým a úspěšným výrobcem alkoholických nápojů. Její výrobky, například slavný FERNET STOCK, jsou známy
po celé ČR.
Z důvodu dalšího rozvoje společnosti hledáme nyní pro tohoto klienta vhodné
kandidáty na pozici:
HUMAN RESOURCES MANAGER
Chcete-li se ucházet o tuto pozici, pak byste měl mít několikaletou zkušenost z práce v oblasti rozvoje lidských zdrojů, vzdělávací činnosti a případně i znalostí moderních metod používaných v personalistice ...
Budete pověřen zavedením moderního managementu v oblasti lidských zdrojů,
organizováním školicích a tréninkových akcí...
Ve vaší činnosti se vám dostane veškeré potřebné podpory, včetně možností zaškolení v Německu. Z tohoto důvodu bude znalost německého jazyka vaší výhodou...
V tomto příkladu můžeme vidět, že určitý typ edukační reality je zde vyjádřen
těmito elementy:
-  edukační prostředí: výrobní podnik a jeho zaměstnanci;
-  edukační potřeby: firma potřebuje a hledá odborníka, který by měl určité kvalifikační parametry pro vykonávám práce v oblasti vzdělávání a rozvoje lidských zdrojů;
-  edukační procesy: školicí a tréninkové akce, jejich plánování a organizování;
-  edukační konstrukty: inzerát se o nich sice explicitně nezmiňuje, avšak nutno předpokládat, že v požadavku „organizování školicích a tréninko-
58
Edukační realita základní pojmy a vztahy
vých akcí"je nutně zahrnut i vývoj (konstruování) projektů pro tyto akce, které popisují jejich obsah, cíle, formy realizace atd., nebo studijních materiálů pro jejich účastníky.
Podívejme se nyní na relevantní pojmy obsažené v definici edukační reality.
2.3 Edukační procesy
DEFINICE (14)
Edukační procesy jsou všechny takové činnosti lidí, při nichž dochází k učení na straně nějakého subjektu, jemuž je exponován nějakým jiným subjektem přímo nebo zprostředkovaně (textem, technickým zařízením aj.) určitý druh informace.
Uvedeme nejprve příklady reálných edukačních procesů a pak budeme daný pojem podrobněji specifikovat.
•     Typem reálného edukačního procesuje osvojování mateřského jazyka dítětem. Jeden subjekt (dítě) se ucí jazykovým a komunikačním dovednostem ve styku s jinými subjekty (matka, otec, jiní dospělí, vrstevníci), kteří mu tyto dovednosti záměrně i bezděčně exponují. Dochází přitom - v termínech psychologie učení - k procesům učení intencionálního (záměrného) a inci-dentálního (neuvědomovaného).
% Typem reálného edukačního procesu je trénink sportovce pod vedením trenéra. Probíhá obvykle ve speciálním prostředí, v němž dochází k učení určitým motorickým (pohybovým) dovednostem na straně jednoho subjektu (sportovce) a jejich exponování nebo kontrole (měření výkonu apod.) jiným subjektem (trenérem) či technickým zařízením.
•     Velmi rozšířeným typem reálného edukačního procesu je školní výuka, v níž jedna skupina subjektů (žáci) se učí a jiné subjekty (učitelé) zprostředkovávají jejich učení. Tento typ edukačního procesu je sám o sobě velmi komplikovaný, protože zahrnuje několik různých druhů učení (percepční, verbálně pojmové, učení z textu aj.), avšak jeho hlavní charakteristikou je to, že jde o učení výrazně intencionálni (prováděné se záměrem).
•     Dnes se stále častěji uplatňují edukační procesy zasahující velké skupiny populace, nebo dokonce obyvatelstvo celé země. Jsou to např. edukační aktivity vyvíjené za účelem změn postojů lidí k ekologickým problémům, k škodlivým zdravotním návykům (kampaně proti kouření apod.). I když jsou tyto edukační procesy realizovány většinou médii (noviny, televize aj.), v jejich podstatě je exponování informací ze strany jedněch subjektů (tvůrců textů a obrazů) jiným subjektům (čtenářům, divákům).
59