Imaginace Imaginace n Řízené představy a hudba je široce uznávaný muzikoterapeutický přístup. Je zcela v souladu s prověřenými postupy léčitelských rituálů mnoha tradičních kultur. n Jde o naslouchání hudbě v uvolněném stavu s cílem povzbudit představivost, vnímání symbolů a pocitů. n Má podpořit kreativitu, zprostředkovat uzdravující zážitky a zvýšit porozumění vlastní osobě. n S představami je možné pracovat v tichu, ale s hudbou se tato práce mnohonásobně usnadní. Relaxace před imaginací n Práce s hudbou a představivostí vyžaduje přípravu, která začíná progresivní relaxací. n Ležíme na zádech se zavřenýma očima. n Soustředíme se na svůj dech a postupné uvolňování svalového napětí. Terapeut přitom může slovně vést klienty k postupnému uvolňování jednotlivých částí těla. n Schopnost klientů zcela se při relaxaci uvolnit je třeba postupně trénovat. n K relaxaci je vhodná klasická instrumentální hudba, která svým charakterem není příliš dramatická. Vhodná délka trvání je deset až dvacet minut. Důležitý je také terapeutův klidný a příjemný hlasový projev, v ideálním případě sladěný s hudbou. Slovní vodítko při imaginaci n Slovní vodítko by se mělo odvíjet od příjemného, bezpečného místa. „Představte si, že jste v krásném, teplém, zeleném údolí. Svítí slunce a zpívají ptáci…“ n Druhá projektivní fáze řízené představivosti by měla být otevřenější a nabídnout každému účastníkovi několik možností. „Stezka v lese se větví různými směry, člun na jezeře pluje do neznáma, necháváme se vést dítětem…“ Tyto návrhy by měly každému umožnit vytvořit si vlastní jedinečné představy, jež vycházejí více z jeho nitra než z vnějšího rámce. n Slovní pokyny mohou obsahovat další prvky, které umožní účastníkům vyrovnávat se s dalšími projektivními úkoly. „Jakmile člun přepluje jezero, je třeba z něj vystoupit a prozkoumat okolí, na konci stezky lesem mne někdo čeká, dítě mne vede a chce mi něco ukázat…“ n Slovní pokyny by měly být co nejjednodušší, nejjasnější a co nejméně direktivní. Měly by poskytnout promítací plátno, na které si může účastník promítnout svůj vnitřní svět. n Charakter slovního projevu by měl korespondovat s charakterem hudby. Slovní vodítko n Při vedení skupiny nemluvte příliš rychle. n Modulujte zvuk vaší řeči přiměřeně ke zvuku hudby. n Nebuďte příliš direktivní. n Nevytvářejte scénáře, které mohou být těžké nebo bolestné pro představy některých účastníků. (Např: představte si šťastné okamžiky dětství…) Výběr hudby k imaginaci n Vhodná je spíše instrumentální než vokální hudba, vokální hudba mívá specifický kontext a je příliš určující. n Uklidňující hudba je v zásadě vhodnější k vyvolání a k podpoře zkoumání vlastního nitra a představ než hudba povzbuzující, zvláště pak než hudba výslovně rytmická. n Představy člověka mnohem více souvisejí s jeho vnitřním naladěním než s konkrétním hudebním podnětem. n Hudba podněcující představivost slouží jako katalyzátor a pomůže ujasnit si pocity spojené s aktuálními problémy. n Je důležité si uvědomit, že samotná hudba nemůže vyvolat úzkost nebo smutek, ale rozboří ochranné valy, které brání, abychom si jej uvědomovali. Možné obtíže při imaginaci n Jsou lidé, kteří se jen těžko dokáží uvolnit, zavřít oči a představit si bezpečné místo. Možná proto, že nikdy nebylo součástí jejich zkušenosti. S takovými je třeba delší dobu nacvičovat pouze uvolňovací fázi – postupný autogenní trénink. n Jiní bez potíží vstoupí do první fáze, ale nedokážou postoupit dále, opustit bezpečné místo, jít do neznáma a podstoupit riziko, které se někomu může zdát až příliš hrozivé. Rozpoznáme-li významné zablokování v této fázi, mělo by se stát součástí individuální terapie. n Někdy se mohou objevit představy, které jsou příliš naléhavé a vyvolávají úzkost. Klient by měl být upozorněn, že je v takovém případě možné otevřít oči a působení představ zmírnit. Reflexe imaginace n Všechny zážitky a výzvy z hudby a představ se začínají sdělovat až po doznění hudby v zpracovávají se spolu se zkušenostmi skupiny. n Je třeba získat reakce od všech členů skupiny, nejen od těch, kteří se hlásí. n Je možné zkoušet rozvíjet myšlenky účastníků vyplývající ze zážitků při imaginaci a pomáhat jim lépe rozumět pocitům. n Někdy je možné identifikovat společné problémy a témata, která účastníci prožívají. n Terapeut musí být otevřený a nepředpojatý k pocitům, které mohou být vyjadřovány a sdíleny. n Je třeba ujistit účastníky, že se jejich zážitky a pocity budete nadále zabývat a že budou řešeny (v dalších lekcích či v terapii). n Pokud někdo ze skupiny vyjadřuje, že měl mimořádně významný zážitek při hudbě a představách, kvůli kterému je neklidný a potřeboval by čas k plnějšímu vyjádření zážitků, může pokračovat v práci s terapeutem v pozdějším čase, za použití stejné hudby.