Sociální politika III Politiky EU Sociální politika EU Politiky EU a sociální politika n Pojem politika – nemáme na mysli osobu politika (Rath, Paroubek či Topolánek), ale strategii n Sociální politika EU – strategie sociálního rozvoje v EU Politiky EU n Politiky EU n V prvních letech integrace se spolupráce mezi členskými zeměmi orientovala především na obchod a ekonomiku, ale v současnosti se EU zabývá řadou dalších otázek dotýkajících se například regionální politiky, životního prostředí, ochrany spotřebitelů atp. Politiky EU se dají rozdělit z hlediska pravomocí a kompetencí rozdělených mezi členské státy a unii. n V oblastech s tzv. výlučnými kompetencemi má Evropská unie v podstatě monopol na tvorbu pravidel. Členské země zde mohou přijímat rozhodnutí jen s povolením EU. Jde především o oblast zahraničního obchodu, cel, měnové politiky (pro země eurozóny) a část problematiky vnitřního trhu. n V oblastech s tzv. sdílenými kompetencemi mohou členské země vydávat vlastní legislativu jen tehdy, pokud zde již neexistuje společná evropská úprava, případně jako doplněk k ní. Sem náleží mj. oblast čtyř svobod vnitřního trhu, zemědělství a rybolov, doprava, sociální politika, ochrana životního prostředí, hospodářská soutěž, daně, občanství Unie, ochrana spotřebitele, politika na podporu hospodářské a sociální soudržnosti a vízová, přistěhovalecká a daňová politika. n Doplňující kompetence má Evropská unie v oblastech, kde svou činností podporuje politiku jednotlivých členských zemí. I když EU v některých oblastech s doplňujícími kompetencemi působí velmi aktivně, jádro pravomocí zde zůstává v rukou národních vlád. Do této kategorie náleží např. hospodářská politika, zaměstnanost, vzdělání, věda a výzkum, ochrana veřejného zdraví, kultura nebo celní spolupráce. n Ostatní oblasti zůstávají zcela v kompetenci členských zemí. Evropská unie v nich nemá právo přijímat rozhodnutí. Členské země například samy rozhodují o své vnitřní organizaci, systému veřejné správy, organizaci svých bezpečnostních složek, justice, zdravotnictví, výši mezd atd. Politiky EU n Audiovizuální a sdělovací prostředky n Bezpečnost potravin n Boj proti podvodům n Cla n Daně n Doprava n Energie n Hospodářská soutěž n Hospodářské a měnové záležitosti n Humanitární pomoc n Informační společnost n Institucionální záležitosti n Spravedlnost a vnitřní věci n Kultura n Lidská práva n Podnikání n Regionální politika n Rozpočet n Rozšíření n Rozvoj n Rybolov a námořní záležitosti n Spotřebitelé n Veřejné zdraví n Vnější vztahy n Vnitřní trh n Výchova, vzdělávání, mládež n Výzkum a inovace n Zahraniční a bezpečnostní politika n Zahraniční obchod n Zaměstnanost a sociální věci n Zemědělství n Životní prostředí 3 pilíře EU n I. Evropské společenství n II. Společná zahraniční a bezpečnostní politika n III. Policejní a justiční spolupráce 3 pilíře EU n Evropská unie je někdy přirovnávána ke společnému domu, ve kterém evropské národy žijí pod jednou střechou. Struktura této trochu složité stavby se často připodobňuje k antickému chrámu. Jako každá stavba, která má přetrvat do budoucích věků, i EU potřebuje pevné základy - společné hodnoty a cíle. Z nich vyrůstají tři pilíře, představující jednotlivé politiky Unie. Jejich svorníkem, střechou, pod níž se odehrává život ve společném evropském domě, jsou instituce EU. Subsidiarita n Subsidiarita v politice je princip, podle něhož rozhodnutí a zodpovědnost musí být na tom stupni politického systému, který je nejbližší občanům. n V některých demokraciích je tento princip zakotven v ústavě. n princip, podle nějž má být každá aktivita státu a společnosti jen podpůrná (subsidiární). Stát zasahuje jen v těch případech, na jejichž řešení nemůže nižší jednotka (obvykle rodina) stačit. Transparentnost n Průhledný systém řízení, rozhodování, předávání veřejných zakázek atd. Evropská integrace n Slovo integrace znamená srůstání původně samostatných jednotek v nový celek. Vznik a vývoje Evropských společenství a později Evropské unie. Evropská integrace představuje postupné sbližování některých evropských států, které přesahuje běžnou mezinárodní spolupráci. Počátek evropské integrace proto klademe do období po II. světové válce Evropská integrace n Různé politické přístupy: - Volnější vazby Pevnější vazby Evropská integrace n Evropská integrace představuje vznik a vývoj Evropských společenství a později Evropské unie. Vypovídá o postupném sbližování vybraných evropských států, jehož počátek klademe do období po II. světové válce. n V historii evropské integrace můžeme vysledovat několik základních cílů, z nichž některé mají ekonomickou, jiné politickou nebo vojenskou či bezpečnostní povahu. n Každá ze zemí Evropské unie představuje jeden z možných pohledů na dílčí i celkové směřování evropské integrace. Předmětem neustálé diskuze bývá míra svrchovanosti členských států, síla důrazu na rozšiřování či prohlubování integrace nebo způsob volby do orgánů a institucí EU. Otázka dalšího vývoje, včetně otázky proč vůbec evropská integrace probíhá, zůstává nadále otevřená. Evropská integrace n Cíle evropské integrace se formovaly postupně, lišily se svou naléhavostí a také ochotou zúčastněných států dohodnout se. Na základě vytyčených cílů vznikaly postupně organizace s různými úkoly a směřováním, záběrem i stupněm propojení. Většina cílů se neprojednávala jednotlivě, ale současně s jinými. n V zásadě můžeme hovořit o cílech: n ekonomických, n politických, n vojensko-bezpečnostních. Sociální politika EU n Hlavní cíle: - Přispívat ke zvyšování výkonnosti ekonomiky prostřednictvím zvyšováním schopností lidí a jejich uplatnění - Přispívat k humanizaci společnosti prostřednictvím uspokojování potřeb a uplatňování podmínek pro aktivní a důstojný život Sociální politika EU n Sociální politika Evropské unie je součástí prvního pilíře EU. Systémy sociálního zabezpečení jsou v členských zemích Evropské unie značně rozrůzněné: severské země kladou důraz na vysokou odpovědnost státu vůči občanům, naproti tomu Velká Británie je zastáncem liberálního modelu založeného na osobní odpovědnosti. n Ambicemi Evropské unie není sjednocovat tyto rozdílné systémy, ale spíše podporovat cíle, jichž chtějí dosáhnout: vyšší zaměstnanost, rovnější postavení mužů a žen na trhu práce, podpora vzdělávání, rozvoj kvalifikace pracovníků apod. Pro tyto účely byl vytvořen Evropský sociální fond (ESF), z něhož mohou členské státy čerpat finanční prostředky na financování svých programů v sociální oblasti. Dokumenty n První zmínky o sociální politice v Římských dohodách (1957) n EVROPSKÁ SOCIÁLNÍ CHARTA (1961 vznik, 1965 nabyla platnosti, 1988 Dodatkový protokol, 1991 novelizace) n Amsterodamská smlouva (1997) Evropská sociální charta n Je důležitým dokumentem ve vývoji sociální politiky EU n Charta představuje politický nástroj, který obsahuje „morální závazky”. Jejím cílem je zajistit, aby určitá sociální práva byla v dotčených zemích respektována. n Členské státy poprvé společně vymezily sociální práva: Evropská sociální charta n Právo na práci n Právo na spravedlivé podmínky práce n Právo na bezpečné a zdraví neškodné pracovní podmínky n Právo na spravedlivou odměnu n Právo organizovat se n Právo na kolektivní vyjednávání včetně stávky Evropská sociální charta n Právo dětí a mládeže na ochranu n Právo zaměstnaných žen na ochranu n Právo na poradenství v povolání n Právo na odborný výcvik n Právo na ochranu zdraví n Právo na sociální zabezpečení n Právo na sociální a zdravotní pomoc n Právo postižených na odborný výcvik a začlenění do společnosti Evropská sociální charta n Právo rodiny na sociální, zákonnou a ekonomickou ochranu n Právo matek a dětí na sociální a ekonomickou ochranu n Právo na výdělečnou činnost na území jiné smluvní strany n Právo migrujících pracovníků a jejich rodin na ochranu a pomoc Bílá a Zelená kniha n Bílá kniha sociální politiky – růst, konkurenceschopnost, zaměstnanost - Program reforem v sociální oblasti n Zelená kniha evropské sociální politiky – přístup EK k rozvoji sociální politiky v letech 95 - 99 Maastrichtská smlouva n Dalším milníkem v přístupu k sociální politice byla Smlouva o Evropské unii (Maastrichtská smlouva) z roku 1992, která tuto politiku včlenila do Smlouvy o založení ES. n Její článek 2 mimo jiné deklaruje, že „cílem Evropského společenství je vysoká míra zaměstnanosti, sociální ochrany, rostoucí životní standardy a kvalita života a ekonomická a sociální soudržnost a solidarita mezi členskými státy“. n Jako poradní orgán Rady i Komise byl ustaven Hospodářský a sociální výbor, aby zastupoval zájmy nejrůznějších hospodářských a sociálních skupin. Výbor musí být podle smlouvy konzultován před přijetím legislativních aktů Amsterodamská smlouva n Amsterodamskou smlouvou byla Úmluva o sociální politice (Social Policy Agreement) začleněna do Smlouvy o Evropském společenství. n Skončila tak komplikovaná situace, kdy v období 1993–1999 existovaly dvě odlišné právní základny sociální politiky: Smlouva o Evropském společenství a zvláštní úmluvy, na kterých se nepodílela Velká Británie. Nyní jsou veškerá opatření v oblasti sociální politiky přijímána na základě nové hlavy XI Smlouvy o Evropském společenství.