Sociální politika III Evropské instituce Evropské instituce n Evropská unie (dále jen „EU“) není federací jako Spojené státy americké. Není ani pouze organizací pro spolupráci mezi vládami jako OSN. Je ve své podstatě jedinečná. Země, které tvoří EU, (její „členské státy“), zůstávají nezávislými suverénními národy, spojují však svoji suverenitu, aby získaly sílu a světový vliv, který by žádný z nich sám mít nemohl. n Spojování suverenity v praxi znamená, že členské státy delegují některé ze svých rozhodovacích pravomocí na jimi vytvořené a vzájemně sdílené instituce, aby rozhodování o specifických otázkách společného zájmu na evropské úrovni mohlo probíhat demokraticky. Evropské instituce Na procesu rozhodování EU a spolurozhodování se podílejí tři hlavní instituce: n Evropský parlament, který zastupuje občany EU a je jimi přímo volen; n Rada Evropské unie, která zastupuje jednotlivé členské státy; n Evropská komise, která usiluje o obranu zájmů Evropské unie jako celku. Evropský parlament n Evropský parlament je volen občany Evropské unie, aby zastupoval jejich zájmy. Jeho počátky sahají do padesátých let a do období vzniku zakládajících smluv a od roku 1979 jsou jeho členové voleni přímo občany, které zastupují. n Parlamentní volby se konají každých pět let a každý občan EU. Parlament tedy vyjadřuje demokratickou vůli občanů Unie (více než 490 milionů lidí) a zastupuje jejich zájmy při jednání s ostatními orgány EU. Současný parlament má 785 členů ze všech 27 členských zemí EU. Téměř třetinu z nich tvoří ženy. (V zásadě by počet členů Evropského parlamentu neměl v příštím volebním období (tj. 2009–2014) překročit 736 křesel.Vzhledem k tomu, že Bulharsko a Rumunsko přistoupili k Unii během volebního období 2004–2009, byl současný maximální počet členů 732 dočasně zvýšen.) Evropský parlament n Předseda Evropského parlamentu Hans-Gert Pöttering Parlament má tři hlavní úlohy: n Schvaluje evropské právní předpisy – společně s Radou v mnohých politických oblastech. Skutečnost, že Evropský parlament je přímo volený občany, pomáhá garantovat demokratickou legitimitu evropského práva. n Parlament vykonává demokratický dohled nad ostatními orgány EU, zvláště pak nad Komisí. Disponuje pravomocí schválit nebo zamítnout jmenování komisařů a má také právo odvolat Komisi jako celek. n Rozpočtová pravomoc. Parlament sdílí s Radou pravomoc nad rozpočtem EU, může tedy ovlivňovat výdaje EU. V poslední fázi procedury přijímá nebo odmítá celkový rozpočet. Evropský parlament n Evropský parlament má tři pracoviště: Brusel (Belgie), Lucemburk a Štrasburk (Francie). n V Lucemburku sídlí administrativní složky („generální sekretariát“). Zasedání všech členů Parlamentu, známá jako „plenární zasedání“, se konají ve Štrasburku a někdy v Bruselu. Schůze parlamentních výborů se konají také v Bruselu. Evropský parlament n Belgie22 n Litva12 n Bulharsko17 n Lucembursko6 n Česká republika22 n Maďarsko22 n Dánsko13 n Malta5 n Německo99 n Nizozemsko25 n Estonsko6 n Rakousko17 n Řecko22 n Polsko50 Rada Evropské unie n Rada je hlavní rozhodovací institucí Evropské Unie. Stejně jako Evropský parlament byla i Rada zřízena v padesátých letech zakládajícími smlouvami. Zastupuje členské státy a jejich schůzek se účastní jeden ministr z každé vnitrostátní vlády EU. n Kteří ministři se účastní jaké schůzky, to záleží na předmětu jednání. Pokud například Rada projednává otázky týkající se životního prostředí, pak se schůzky účastní ministři životního prostředí každého členského státu Evropské unie a schůzka se nazývá „Rada ministrů životního prostředí“. Rada Evropské unie Celkem existuje devět rad různého složení: n Obecné záležitosti a vnější vztahy n Hospodářství a finance (ECOFIN) n Spravedlnost a vnitřní věci n Zaměstnanost, sociální politika, zdraví a ochrana spotřebitele n Konkurenceschopnost n Doprava, telekomunikace a energie n Zemědělství a rybolov n Životní prostředí n Vzdělávání, mládež a kultura Rada Evropské unie n Každý ministr v Radě je zplnomocněn k závaznému jednání jménem své vlády. Podpis ministra je tím pádem zároveň podpisem celé vlády. Každý ministr v Radě navíc nese zodpovědnost vůči svému vnitrostátnímu parlamentu a vůči občanům, které parlament zastupuje. Tímto je zajištěna demokratická legitimita rozhodnutí Rady. n Prezidenti a/nebo předsedové vlád členských států se setkávají s předsedou Evropské komise jako Evropská rada (neplést s Radou Evropy) až čtyřikrát do roka.Tyto schůzky „na nejvyšší úrovni“ stanoví celkovou politiku EU a řeší otázky, které by na nižší úrovni nemohly být vyřešeny (tj. ministry na pravidelných zasedáních Rady). Vzhledem k důležitosti jednání Evropské rady trvají často dlouho do noci a upoutávají velkou pozornost sdělovacích prostředků. Rada Evropské unie Kolik hlasů má každá země? n Rozhodnutí Rady jsou přijímána na základě hlasování.Čím vyšší je počet obyvatel státu, tím více hlasů mu připadá, avšak tento počet hlasů je upraven ve prospěch zemí s menším počtem obyvatel: n Francie, Itálie, Německo a Spojené království:29 n Polsko a Španělsko:27 n Rumunsko:14 n Nizozemsko:13 n Belgie, Česká republika, Maďarsko, Portugalsko a Řecko:12 n Rakousko, Bulharsko a Švédsko:10 n Dánsko, Finsko, Irsko, Litva a Slovensko:7 n Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Lucembursko a Slovinsko:4 n Malta.3 n CELKEM345 Rada Evropské unie n V některých citlivých oblastech, jako je společná zahraniční a bezpečnostní politika, daně, azylová a imigrační politika, musejí být rozhodnutí Rady jednomyslná.Každý členský stát má tedy v těchto oblastech právo veta. n U většiny otázek však Rada přijímá rozhodnutí „hlasováním kvalifikovanou většinou“. Kvalifikované většiny se dosáhne, jestliže „pro“ bude hlasovat nejméně 255 hlasů při přijímání návrhů Komise NEBO jestliže „pro“ bude hlasovat nejméně 255 hlasů a bude dosažena dvoutřetinová většina při přijímání ostatních právních aktů. n Členský stát může navíc požadovat ověření toho, zda hlasy vyslovené „pro“ představují alespoň 62 % celkového počtu obyvatel Unie.Bude-li zjištěno, že tomu tak není, rozhodnutí nebude přijato. Rada Evropské unie n V Bruselu má každý členský stát EU stálou skupinu delegátů („stálé zastoupení“), která ho zastupuje a brání jeho národní zájmy na úrovni EU. Vedoucí pracovník každého zastoupení je v podstatě velvyslancem své země v EU. n Tito velvyslanci (známí jako „stálí zástupci“) se každý týden scházejí v rámci Výboru stálých zástupců (dále jen „COREPER“). Úkolem tohoto výboru je připravovat práci Rady s výjimkou otázek zemědělství, o něž se stará Zvláštní výbor pro zemědělství. Výboru COREPER je v jeho činnosti nápomocna řada pracovních skupin, které tvoří úředníci vnitrostátních administrativ. Rada Evropské unie Předsednictví Rady n Předsednictví Rady se mění v šestiměsíčních intervalech. Každá země EU tedy střídavě po dobu šesti měsíců odpovídá za program jednání Rady a předsedá všem schůzkám, podporuje přijímání legislativních a politických rozhodnutí a zprostředkovává kompromisy mezi členskými státy. n Má-li tedy například dle časového harmonogramu v druhé polovině roku 2008 zasedat Rada ministrů životního prostředí, bude jí předsedat francouzský ministr životního prostředí, neboť Francie bude v té době Radě předsedat. ČR bude předsedat v první polovině roku 2009 Evropská Komise n Komise je nezávislá na vnitrostátních vládách. Jejím úkolem je zastupovat a bránit zájmy EU jako celku. Sestavuje návrhy nových evropských právních předpisů, které předkládá Evropskému parlamentu a Radě. n Je také výkonnou složkou EU – tj. odpovídá za provádění rozhodnutí Parlamentu a Rady. To znamená řízení každodenních činností Evropské unie: provádění jejích politik, řízení jejích programů a vydávání jejích finančních prostředků. n Stejně jako Parlament a Rada byla Evropská komise založena v padesátých letech na základě zakládajících smluv EU. Evropská Komise n Pojem „Komise“ se používá ve dvou významech. Zaprvé označuje skupinu mužů a žen – po jednom z každé země EU – jmenovaných k tomu, aby tento orgán řídili a přijímali jeho rozhodnutí. Zadruhé se pojem „Komise“ vztahuje k samotnému orgánu a k jeho zaměstnancům. n Neformálně jsou členové Komise nazýváni „komisaři“. Všichni ve svých zemích zastávali politické funkce a mnozí z nich působili jako ministři, avšak jako členové Komise musejí jednat v zájmu Unie jako celku a nesmějí od vnitrostátních vlád přijímat žádné pokyny. Evropská Komise n Nová Komise je jmenována každých pět let do šesti měsíců po volbách do Evropského parlamentu. Postup je následující: n Vlády členských států se navzájem dohodnou, koho navrhnou jako nového předsedu Komise. n Navrženého předsedu Komise následovně schválí Parlament. n Navržený předseda Komise si po projednání s vládami členských států vybere ostatní členy Komise. n Rada schválí seznam nominovaných členů kvalifikovanou většinou a předloží ho Evropskému parlamentu ke schválení. n Parlament následně vede pohovor s každým nominovaným členem a hlasuje o svém stanovisku ohledně celé Komise. n Poté, co Parlament na základě hlasování schválí stanovisko, Rada kvalifikovanou většinou oficiálně jmenuje novou Komisi. Evropská Komise n Funkční období současné Komise trvá do 31. října 2009. Jejím předsedou je José Manuel Barroso z Portugalska. n Sídlí v Bruselu. Evropská Komise n Komise je politicky odpovědná Parlamentu, který má právo podat návrh na vyslovení nedůvěry a Komisi odvolat. Jednotliví členové Komise musejí podat rezignaci, jsou-li k tomu předsedou vyzváni a pokud to ostatní komisaři schválí. n Komise se účastní všech zasedání Parlamentu, kde musí objasňovat a obhajovat svou politickou činnost. Pravidelně také odpovídá na písemné a ústní dotazy členů Parlamentu. n Každodenní práci Komise vykonávají administrativní úředníci, odborníci, překladatelé, tlumočníci a pracovníci sekretariátů. Jedná se přibližně o 25 000 evropských úředníků. Možná se to zdá hodně, ve skutečnosti je to však méně, než je počet pracovníků zaměstnaných městskou radou středně velkého města v Evropě. Evropská Komise Evropská komise má čtyři hlavní úkoly: n navrhovat právní předpisy Parlamentu a Radě; n řídit a provádět politiky EU a rozpočet; n vymáhat evropské právo (společně se Soudním dvorem); n zastupovat Evropskou unii na mezinárodní scéně, např. vyjednáváním dohod mezi EU a ostatními zeměmi. Evropská Komise n Komise, která by měla příliš mnoho členů, by nemohla řádně pracovat. V současnosti z každého členského státu pochází jeden komisař. n Po přistoupení Bulharska a Rumunska k EU počet komisařů vzrostl na 27.Tento počet stanovila Rada jednomyslným rozhodnutím.Podle Smlouvy z Nice se po přistoupení 27. členského státu k EU počet komisařů v následující Komisi (tj. v zásadě od listopadu 2009) má snížit. n Konečný počet bude určen rozhodnutím Rady.Komisaři budou poté jmenováni na základě rotačního systému, přičemž bude zabezpečeno, aby všechny členské země byly spravedlivě zastoupeny.Cílem je zabezpečit, aby tento systém jasně zohlednil demografickou a geografickou situaci všech členských států. Další instituce n Výše uvedený „institucionální trojúhelník“ vytváří politiky a zákony, které platí v rámci celé EU. Principiálně je to Komise, kdo navrhuje nové zákony, Parlament a Rada je ale schvalují. n Velmi důležitou roli hrají také dvě další instituce: SOUDNÍ DVŮR dohlíží na dodržování evropského práva a ÚČETNÍ DVŮR kontroluje financování činností Evropské unie. n Práva a povinnosti těchto institucí jsou stanoveny ve smlouvách, jež tvoří základ všeho, co EU dělá. Ty také stanoví pravidla a postupy, jež musí instituce EU dodržovat. Jednotlivé smlouvy jsou sjednávány prezidenty a/nebo premiéry všech zemí EU a ratifikovány jejich parlamenty. Soudní dvůr n Jeho úkolem je zajišťovat, aby právní předpisy EU byly vykládány a uplatňovány ve všech zemích EU stejně, tj. tak, aby bylo právo stejné pro každého. Například zajišťuje, že vnitrostátní soudy nevydají v téže věci různá soudní rozhodnutí. n Sídlí v Luxemburku. Soudní dvůr Soudní dvůr vynáší rozsudky v jemu předložených případech. Čtyři nejběžnější druhy případů jsou: n řízení o předběžné otázce; n řízení o porušení Smlouvy; n řízení o prohlášení neplatnosti; n řízení o nečinnosti. Účetní dvůr n Účetní dvůr byl založen v roce 1975. Má sídlo v Lucemburku. Úkolem Účetního dvora je kontrolovat, zda finanční prostředky EU pocházející od daňových poplatníků jsou řádně vybírány a zda jsou vynakládány v souladu s právními předpisy, hospodárně a pro plánovaný účel. Jeho cílem je zajistit, aby daňoví poplatníci získali za své peníze nejvyšší hodnotu, a má právo prověřovat jakoukoli osobu nebo organizaci, která nakládá s finančními prostředky EU. Další orgány Kromě svých institucí má EU ještě několik dalších orgánů se specifickými úkoly: n EVROPSKÝ HOSPODÁŘSKÝ A SOCIÁLNÍ VÝBOR zastupuje jak občanskou společnost, tak zaměstnavatele a zaměstnance; n VÝBOR REGIONŮ zastupuje orgány regionálních a místních samospráv; n EVROPSKÁ INVESTIČNÍ BANKA financuje investiční projekty EU a pomáhá malým a středně velkým podnikům prostřednictvím Evropského investičního fondu; n EVROPSKÁ CENTRÁLNÍ BANKA odpovídá za evropskou měnovou politiku; Další orgány n EVROPSKÝ VEŘEJNÝ OCHRÁNCE PRÁV prošetřuje stížnosti na administrativní nedostatky institucí a orgánů EU; n EVROPSKÝ INSPEKTOR OCHRANY ÚDAJŮ chrání soukromí osobních údajů občanů; n ÚŘAD PRO ÚŘEDNÍ TISKY EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ uveřejňuje informace o EU; n EVROPSKÝ ÚŘAD PRO VÝBĚR PERSONÁLU provádí nábor pracovníků pro instituce a ostatní orgány Evropské unie. n EVROPSKÁ SPRÁVNÍ ŠKOLA zajišťuje zaměstnancům EU vzdělávání v některých konkrétních oblastech. NEBOJTE SE EU Příjemný večer přeje Ladislav Marek