13. Metodický pokyn ke psaní semestrálních, ročníkových a absolventských prací
Písemné práce psané pod odborným vedením tvoří důležitou součást studia. Jejich zpracováním se
studující učí samostatné práci s literaturou, formulování vlastních názorů za použití odborného
jazyka, reflexi praxe, teoretickému uchopení problémů. Tyto práce jsou prvním stupněm samostatných
odborných textů studujících.
Semestrální práce
Práce je součástí příslušného předmětu, semináře či výběrového kursu, a to v rámci jednoho
semestru. Její povahu a rozsah stanoví příslušný vyučující. Jejím cílem je prokázat vhled
studenta/ky do problematiky, schopnost samostatně formulovat poznatky získané studiem literatury a
praktické zkušenosti, zpracovat dané téma na patřičné odborné úrovni. Obsahuje všechny formální
náležitosti odborné práce (viz dále).
Její rozsah bývá zpravidla 3 - 5 NS (5 400 – 9 000 znaků včetně mezer).
Pozn.: Počet znaků lze zjistit v programu Microsoft Word kliknutím na Nástroje a dále na Počet
slov.
Ročníková práce
Od semestrální práce se liší vesměs svým rozsahem a hloubkou záběru. Studující jí prokazuje
schopnost systematické práce, samostatného myšlení a formulování, zvládnutí teoretického uchopení
problematiky na patřičné odborné úrovni.
Její rozsah bývá 8 - 15 NS (14 400 – 27 000 znaků včetně mezer).
Absolventská práce
Je vyvrcholením celého studia. Studující jí prokazuje schopnost odborně pracovat, a to většinou na
podkladě svých praktických zkušeností. Proto především tam, kde jde o práci opírající se o
bezprostřední praktické zkušenosti, obsahuje část teoretickou a praktickou. Teoretickou částí se
míní zpracování problematiky na obecné rovině s využitím odborné literatury. V ní jsou formulována
základní východiska, konfrontace s názory publikovanými v odborné literatuře, základní teze či
hypotézy, jež jsou prověřovány praktickou činností, a výsledky shrnuty v praktické části.
Minimální rozsah je 40 NS (tj. 72 000 znaků včetně mezer)
Do rozsahu se nepočítá obsah, seznamy (literatury, zkratek, příloh), přílohy. Poznámky jsou
součástí textu, tedy se do rozsahu zahrnují.
Zadání tématu absolventské práce
Téma práce zadává škola po projednání se studujícím, a to nejméně 6 měsíců před konáním
absolutoria. Škola určuje vedoucího práce. Oponent práce je volen po dohodě s autorem práce. Změnu
tématu je třeba projednat vždy s vedením školy. Může být povolena pouze ve výjimečných a
odůvodněných případech.
Náklady na pořízení práce nese studující.
Zadání témat ostatních typů prací
Témata seminárních a ročníkových prací zadává vyučující příslušného předmětu. Zároveň stanoví datum
odevzdání a povinný rozsah práce. Typ hodnocení práce (zápočet, klasifikovaný zápočet) je stanoven
na začátku roku/semestru a uveřejněn v příslušných školních materiálech.
Grafická úprava
Písmo
Pro rozsáhlejší práce (nad 5 NS) se doporučuje používat typ písma vhodný pro dlouhé dokumenty,
např. Times New Roman. Pro základní text velikost 12 (event. 11), pro poznámkový aparát 10 (event.
9).
Řádkování
Doporučené řádkování: 1,5 pro definitivní verzi, řádkování 2 pro koncept.
Okraje
Standardní nastavení je u všech okrajů 2,5 cm. V případě prací, které budou mít vazbu, musí být
levý okraj širší, asi 3,5 až 4 cm.
Formální náležitosti práce
Titulní list
obsahuje závazně následující údaje (vzor viz Dodatek):
jméno školy: Jabok – Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická
typ práce: Seminární/Ročníková/Absolventská práce
jméno autora
název práce (včetně podtitulu)
pro seminární a ročníkové práce: název předmětu/oboru (katedry), v němž je práce psána
jméno vedoucího práce
rok odevzdání
Prohlášení
(povinné u absolventských prací)
1. Prohlašuji, že jsem absolventskou práci ….(přesný název) zpracoval(a) samostatně a výhradně
s použitím uvedených pramenů a literatury.
2. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole.
3. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla v případě zájmu pro studijní účely zpřístupněna dalším
osobám nebo institucím.
4. Souhlasím (nesouhlasím) s tím, aby uvedená práce byla zveřejněna v elektronické podobě.
datum jméno
vlastnoruční podpis
Poděkování
Na následující stranu lze eventuálně umístit poděkování těm, kdo napomohli úspěšnému zpracování
(vedoucí práce, konzultant apod.), pokud k tomu má studující náležité důvody.
Obsah
je povinnou součástí absolventských prací a je umístěn na začátku práce po titulním listu a čestném
prohlášení. U prací nad 5 stran se doporučuje; v tomto případě nemusí být umístěn na samostatné
straně. Obsah je totožný s členěním práce na kapitoly a podkapitoly a obsahuje uvedení stran u
jednotlivých položek. V obsahu je nutné uvádět za položkou Seznam /použité/ literatury (Použitá
literatura, Bibliografie) i odkaz na seznam příloh, vyobrazení, tabulek, event. odkazy na
jednotlivé exkursy.
Struktura práce
Úvod
Úvod obsahuje podrobné vymezení tématu a cíle práce, význam zvoleného tématu, důvod volby tématu a
popis metody práce. Může zahrnovat i stručnou charakteristiku jednotlivých kapitol, resp. stručný
komentář ke struktuře práce.
Vlastní text práce
Text práce je třeba rozčlenit do číslovaných kapitol a podkapitol. Jednotlivé kapitoly je třeba
propojit buď v závěru kapitoly krátkým shrnutím a odkazem na téma kapitoly příští nebo v úvodu nové
kapitoly navazující krátkou pasáží, aby byla čtenáři zřejmá struktura a metoda práce (postup
autorova myšlení).
Text kapitol a podkapitol je pro větší přehlednost a srozumitelnost členěn do odstavců, a to tak,
že každý nový myšlenkový celek tvoří samostatný odstavec. Kapitoly se číslují průběžně.
Absolventská práce zpravidla obsahuje dvě hlavní části – teoretickou a praktickou. Teoretickou
částí se rozumí ta část práce, kde je vyložena teorie ke zkoumanému problému, zpracovaná zejména na
základě studia literatury, konzultací a vlastních poznatků. V této části je také stanoven cíl
práce, resp. položeny zásadní otázky, na něž autor/ka práce hledá odpověď.
Praktickou část tvoří případové studie, kasuistiky, popis a analýza konkrétních případů, zařízení,
výzkumů apod. Tato část má převážně analytickou povahu. V teoretické části by měly být odkazy na
konkrétní skutečnosti z této části. Je-li součástí praktické části výzkum apod., je třeba výslovně
uvést, zda jde o autorský výzkum nebo převzaté údaje. Na závěr praktické části by mělo být
vyhodnocení a konfrontace s teoretickými předpoklady formulovanými v teoretické části.
V práci není nutné uvádět nadpisy teoretická a praktická část. Je žádoucí, aby práce měla obě
části, záleží ovšem na povaze zpracovávaného tématu. Kde je to užitečné, lze teoretickou a
praktickou část prolínat, např. uvedením kasuistik přímo v textu v pasáži, k níž se případ
vztahuje. V tom případě je na místě text odsadit a graficky ozřejmit např. jiným typem či velikostí
písma.
Styl odborných prací je věcný, do značné míry neosobní. Používání 1. os. sg. a 1. os. pl. ve
výkladu je na místě pouze tam, kde jde o skutečně autorský výrok či komentování vlastní zkušenosti.
Je třeba se vyvarovat nepřípadného zevšeobecňování (1. os. pl.) a kazatelského tónu (zejména 2. os.
pl. a imperativu 1. os. pl.).
Závěr
V závěru práce jsou shrnuty dosažené poznatky a zrekapitulován obsah práce. Je třeba zhodnotit,
zda bylo dosaženo cíle stanoveného v úvodu a do jaké míry se podařilo zodpovědět otázky, které byly
na začátku práce položeny. Zároveň je možné uvést další, v práci již nezpracovaná témata a otázky,
vztahující se k obsahu práce, s odkazem na nutnost dalšího bádání, event. s navržením jeho směru.
Exkurs
Exkurs je rozsáhlejší vsuvka, která se vkládá přímo do textu práce. Zpracovává určité téma, jež
souvisí s hlavním zaměřením práce a je pro celkové pochopení výkladu či lepší informovanost čtenáře
funkční. Exkurs tok výkladu zastavuje na místě s cílem poskytnout komplexnější pohled na určitou
důležitou dílčí otázku, jež se ve výkladu vynořila, ale jejíž detailnější zpracování není pro celek
práce nezbytné, nýbrž právě pouze užitečné. Tvoří de facto jakousi malou samostatnou studii a může
být graficky zviditelněn zmenšením písma. Exkursy bývají číslovány, event. mohou mít k označení
"Exkurs + číslo" ještě i vlastní název. Do rozsahu práce se počítají.
Poznámky pod čarou
Tam, kde je třeba blíže vyložit užitý termín, představit uváděného autora či specifikovat další
okolnosti řečeného aniž by se narušil tok textu, užívá se k tomuto účelu průběžně číslovaných
poznámek pod čarou.
Citace
Ke struktuře celé práce patří citace. Slouží k přejímání poznatků a názorů jiných autorů, ke
konfrontaci vlastních tvrzení s míněním jiného autora a k podpoření vlastních tvrzení souhlasnými
tvrzeními jiných autorů. Přímé i nepřímé citování jiných autorů bez náležitého označení a uvedení
jejich jména a zdroje, je považováno za morálně nepřípustný podvod znemožňující přijetí celé práce.
Přímé citace
Každý doslovný citát musí být uveden a uzavřen uvozovkami. Nestačí jej psát kurzívou. V citátu
upravujeme pouze pravopis (nejde-li o umělecký záměr) podle stávající normy, jinak nic neměníme.
U každého citátu musí být odkaz na literaturu – tj. na autora, event. dílo, a stranu (je-li
připojen soupis literatury). Není třeba uvádět úplné bibliografické údaje, stačí je uvádět ve
zkrácené formě tak, aby čtenář citované dílo bez obtíží identifikoval v soupisu literatury. Není-li
výjimečně zařazen soupis literatury s kompletními bibliografickými údaji, pak musí být tyto údaje u
každého odkazu v poznámkách.
Vzor:
text: (.......) "Dospívající se stává schopným myslet, toužit a existovat sám za sebe, bez pomoci
rodičů."^12 ......
__________________
^12 Goddetová 59.
Jiná varianta: ^12 Goddetová. Umění jednat, s. 59
Úplný údaj (údaje v závorce jsou nepovinné):
Tartar Goddetová, Édith. Umění jednat s dospívajícími. Přel. (z franc.) Š. Belisová. Praha :
Portál, 2001. (144 s. Rádci pro rodiče a vychovatele. ISBN 80-7178-492-3. )
Pokud je v práci od jednoho autora citováno pouze jedno dílo, není nutné název díla (ani zkrácený)
uvádět, stačí příjmení autora a odkaz na stranu. Je-li v práci citováno několik děl téhož autora,
je třeba uvádět vedle jména i zkrácený název citovaného díla. U autorů stejného jména je třeba
uvádět i zkrácený název díla. Přebírá-li autor/ka práce nějaký citát uvedený v práci někoho
dalšího, uvede v poznámce, že jde o výrok, text určitého autora citovaný v uvedené literatuře.
Nepředstírá, že pracoval/a s původním zdrojem.
Vzor:
text: .... "Neurodermik je člověk s nemocnou kůží, který je svou kožní chorobou neurotizován; není
to neurotik, který vyvine kožní nemoc ze své neurózy."^5
^5 Schröpl, F. Neurodermitis heute, část 3. Haut 5/92. Cit. podle Lévy. Neurodermitida 112.
Často je znám pouze autor výroku bez dalšího upřesnění. V odkazu se uvede tak, jak je to uvedeno v
knize, z níž je citováno. Přebírání výroků by nemělo být častým zjevem. Je ospravedlnitelné pouze
tehdy, jestliže se nelze dobrat k původní práci, z níž výrok, informace, názor pochází.
Přímých citací nemá být více než 5-10% z rozsahu práce.
Nepřímé citace – parafráze
Je-li v práci uváděn názor, poznatek, informace načerpané z práce nějakého autora, je třeba uvést
zdroj. To platí i o statistických údajích, tabulkách, grafech apod. Pokud se tvrzení v práci opírá
o nějaké ústní sdělení, je třeba to v poznámce uvést (přitom je ovšem třeba dbát ochrany mluvčího),
tedy v takové míře konkrétnosti, kterou dotyčný autor ústního sdělení autorizuje.
Pokud autor/ka práce vychází z názorů, teorií apod. publikovaných v literatuře a nejde o všeobecně
známé informace, je třeba to zmínit v práci s odkazem v poznámce na ty strany, pasáže, kapitoly,
kde jsou dotyčné názory, teorie apod. publikovány. Dospěl/a-li autor/ka k nějakému poznatku
nezávisle na literatuře a posléze zjistil/a, že k takovému poznatku dospěli i jiní, může to
komentovat v poznámce uvedením zkratky "srov." a odkazem na dané místo v literatuře (např: ^14Srov.
Lévy 113). Přebírá-li se něco z literatury a nejde-li o přímou citaci, pak to lze uvést slovem
"viz" a odkazem na patřičné místo (např.: ^15Viz Rattner 165).
Parafrází se rozumí shrnutí názoru, teorie, struktury argumentu, členění apod. určitého autora. I
zde je potřeba udat zdroj. Studující má prokázat schopnost pracovat s literaturou, hodnotit ji,
kriticky se vyjadřovat k publikovaným poznatkům a konfrontovat je s vlastní zkušeností a poznáním.
Parafráze cizích názorů tedy patří do takového typu práce, je ovšem zapotřebí nepřebírat části
textu doslovně, bez hodnocení a vlastního názoru. A vždy je nezbytné uvést zdroj, o nějž se
autor/ka práce opírá.
Generátor odkazů – www.citace.com
Poznámky
Poznámky slouží jak odkazům na literaturu, tak k doplnění o informace, které jsou z hlediska
hlavního textu okrajové, nicméně užitečné. Poznámky se umisťují, pokud možno, průběžně pod čarou na
příslušné straně. Jsou průběžně číslovány. Poznámky mohou být umístěny též za příslušnou kapitolou
nebo na konci celé práce. Poznámky mají v celé práci jednotný styl.
Resumé
Na závěr absolventské práce připojí autor/ka povinně cizojazyčné resumé v rozsahu 10-20 řádků.
Resumé se umisťuje na úplný závěr textové části. Obsahuje výběr podstatných informací o tématu
práce a o nejdůležitějších závěrech, které práce přináší.
Seznam /použité/ literatury
Literatura je uváděna podle platné normy ČSN ISO 690 Bibliografické citace. Obsah, forma a
struktura.
Je třeba uvádět, pokud možno, co nejkompletnější údaje, a to zásadně v pořadí: Autor (příjmení,
křestní jméno). Název díla ( : podnázev). (Překladatel.) Vydání. Místo vydání : Nakladatel, rok
vydání (Rozsah. edice /pořadí v edici/. Bližší specifikace. ISBN, ISSN). Údaje lze nalézt
nejčastěji na titulním listě, event. v tiráži nebo na copyrightové straně.
Údaje se oddělují převážně tečkou. Středníkem se oddělují jména u knih s více autory (do tří).
Dvojtečkou s mezerami z obou stran se odděluje 1. název díla a podnázev, 2. místo vydání a
nakladatelství. Příjmení autora se píše celé velkými písmeny, název díla se píše kurzívou.
U přeloženého díla lze uvést, je-li to důležité, i název a rok původního vydání. Není-li uveden
autor, začíná bibliografický údaj názvem. Je-li jako autor uveden kolektiv autorů bez vedoucího,
uvede se na začátek jako autor Kolektiv autorů – tak jak je uvedeno na titulním listě/obálce.
Jsou-li vyjmenováni více než 3 autoři, uvedou se první dva nebo tři a za poslední jméno se napíše
buď "et al.", nebo "aj." Akademické a vědecké tituly (např. Dr., Prof., CSc., Ph.D. ad.) autorů,
překladatelů apod. se neuvádějí.
Položky v soupisu literatury se řadí abecedně, není-li oprávněný důvod řadit je podle jiného klíče
(např. podle roku vydání). Bibliografii je možné dělit na několik částí podle typu pramenů
a literatury.
Doporučuje se dělení na a/ primární literaturu a prameny (sem patří to, s čím autor/ka práce
pracuje jako s vlastním zdrojem – zkoumaná literární díla, dokumenty, archiválie, novinové a
časopisecké články apod.), b/ sekundární literaturu (literatura pojednávající o zkoumaném problému,
recenze apod.), c/ pomocnou literaturu (slovníky, příručky apod.).
Používá-li se biblických odkazů a citací z jednoho překladu bible, uvede se údaj o překladu v
seznamu literatury. Je-li k citacím použito více překladů bible, je třeba uvést, na kterých místech
autor/ka používá ten který překlad.
Monografie
Vzor:
ČÁP, Jan; MAREŠ, Jiří. Psychologie pro učitele. 1. vyd. Praha : Portál, 2001. 656 s. ISBN
80-7178-463-X.
DANZER, Gerhard. Psychosomatika : celostný pohled na zdraví těla i duše. Přel. R. Höllgeová. 1.
vyd. Praha : Portál, 2001. 248 s. Spektrum, sv. 21. ISBN 80-7178-456-7.
MATOUŠEK, Oldřich a kol. Základy sociální práce. 1. vyd. Praha : Portál, 2001. 312 s. ISBN
80-7178-473-7.
Chybějící údaje
Není-li práce stránkována – uvede se na místě počtu stran "nestránkováno".
Není-li uvedeno místo vydání – uvede se na patřičném místě "b.m." (bez místa)
Není-li uvedeno nakladatelství – uvede se na patřičném místě "b.n." (bez nakladatelství)
Není-li uvedeno datum vydání – uvede se na patřičném místě buď datum z copyrightu, nebo datum
vytištění, nebo "bez vročení" (je-li možné přibližně odhadnout, pak např. "cca 2001")
Jde-li o rukopis, samizdat, interní materiály, letáky apod., uvede se povaha materiálu/titulu k
dané bibliografické položce.
Část tištěné monografie (svazek z vícesvazkového díla, kapitola apod.):
Odkazuje-li autor pouze na jeden svazek z celého díla nebo na jednu kapitolu, potom za rokem vydání
uvede, o jakou část díla se jedná, u kapitoly její název a strany, na nichž se nalézá..
Vzor:
SOUŠEK, Zdeněk (ed.). Knihy tajemství a moudrosti. 1. vyd. Praha : Vyšehrad, 1999. Díl III,
Mimobiblické židovské spisy : pseudepigrafy.
AUMANN, Jordan. Křesťanská spiritualita v katolické tradici. 1. vyd. Přel. M. Mikulicová. Praha
(Karlova univerzita) : Karolinum, 2000. Kapitola 4, Monasticismus na Západě, s. 60-106.
Článek z časopisu, novin
U článků z časopisů, novin, almanachů apod. je třeba i v bibliografii uvádět autora a název článku.
Nestačí uvést název periodika a ročník. To platí i o studiích ve sbornících, heslech ve slovnících
(jsou-li autorská) ad.
Autor. Název. (Překladatel). Název periodika. Rok, ročník, číslo, rozsah (strany, na nichž se
článek nalézá). U novin se uvádí i měsíc a den vydání. Kurzívou se píše název časopisu, nikoliv
název článku. U cizojazyčných titulů se zkratky roč., č., sv. uvádějí v jazyku originálu.
Vzor:
LARENTZAKIS, Grigorios. Trinitární pojetí církve. Přel. M. Voplakal. Teologické texty. 2000, roč.
11, č. 4,
s. 143-146.
JANDOUREK, Jan. Pokora. AD. 1996, roč. 7, č. 5, s. 27.
Příspěvek v tištěné monografii (ve sborníku, lexikonu, učebnici, knize)
Autor. Název. In: Autor a název zdroje. Vydání. Místo vydání : Nakladatel, Rok, umístění (strany,
na nichž se příspěvek nalézá). (ISBN)
Kurzívou se píše název celé publikace. Za "In" není nutné psát dvojtečku. Dvojtečka se píše bez
mezery. Sborník se uvádí pod jménem sestavovatele/vydavatele (uvádí se za jménem zkratkou "ed.",
"vyd.", "sest." podle údajů ve sborníku). V německých sbornících je uvedena zkratka Hrsg. nebo
hrsg. von (Herausgegeber, herausgegeben von).
Vzor:
RUIZ-GONZÁLES, José-Maria. Spiritualita pro dobu nejistoty. In: Němec, Jiří (ed.). Křesťanství dnes
: eseje. Praha : Horizont, 1969, s. 51-62.
HARDINGOVÁ, Esther M. Kříž jako archetypový symbol. Přel. Müller. In: Moore, Robert L. (ed.). C.G.
Jung a křesťanská spiritualita. Spektrum, sv. 1. Praha : Portál, 1998. s. 15-24. ISBN
80-7178-195-9.
Archívní prameny/dokumenty
Je třeba uvést autora (je-li), název pramene/dokumentu, název a místo archívu, v němž se dokument
nalézá, evidenční číslo dokumentu v uvedeném archívu.
Počítačové zdroje
a/ Elektronická monografie, databáze, počítačové programy
Autor. Název. Druh nosiče. Vydání. Místo vydání. Vydavatel. Datum vydání. Datum citování.
Dostupnost a přístup (URL adresa). Standardní číslo.
Druh nosiče se uvádí v hranatých závorkách po názvu [online], [CD-ROM], [disk]. Datum citování se
uvádí v hranatých závorkách [cit. 15. května 2001] [cit. 2001-05-15].
Vzor:
JEŘÁBEK, Michal. Nanebevzetí Izajášovo [online]. Praha : Ústav starého Předního východu UK FF, 1997
[cit. 2001-11-12]. Dostupný z www: <http://enlil.ff.cuni.cz/www/cz/skripta/monog/asclsa.pdf>
b/ Elektronický seriál (časopis)
Vzor:
Biblica [online]. Rome : Pontifical biblical institute, 1990 [cit. 2000-02-21]. Dostupný z www:
<http://www.bsw.org/index?I=71> ISSN 0006-0887.
c/ Články a jiné příspěvky
Autor. Název příspěvku. Název seriálu (časopis). Druh nosiče. Označení čísla. Datum citování.
Strany. Dostupnost a přístup (URL adresa). Standardní číslo.
Vzor:
LEVIEILS, X. Juifs et Grecs dans la communauté johannique. Biblica [online]. 2001, 82 [cit. 15.
května 2001], s. 51-78. Dostupný z www: <http:// www. bsw.org/?l=71821&a=Comm03.html>. ISSN
0006-0887.
d/ Diskusní fóra, elektronické zprávy, e-mail
Autor. Název (Předmět zprávy). Platný e-mail.
Vzor:
LUONGO, T.F. RE: Hagiography and Gender. In: Medieval religion : scholarly discussions of medieval
religion and culture [online]. 21.2.2001 [cit. 12. dubna 2001]. Dostupné z www: http: //
www.jiscmail.ac.uk/cgi-bin/wa.exe?A2=ind0102&L=medieval-religion&D=1&O=D&F=&S=&P=47266
Rejstřík
Je-li to vzhledem k povaze práce potřebné, je na místě vybavit práci jmenným rejstříkem (osob, míst
apod.), event. rejstříkem biblických odkazů.
Seznamy zkratek, vyobrazení, tabulek, příloh
Jsou-li v textu používány nestandardní zkratky (např. zkratky časopisů, textů apod.), je třeba
uvést jejich seznam a rozepsat celé tituly. Zkratky biblických knih se nerozepisují. Pro biblické
zkratky se ve školních pracích používají zkratky dle Českého ekumenického překladu. Pro další
odborné práce je třeba dbát na to, aby používaný systém zkratek biblických knih byl jednotný v
celém textu.
Jsou-li v práci přílohy, je třeba uvést jejich seznam s odkazy na strany, a to podle povahy
umístění a systému číslování. Totéž platí i o vyobrazeních (v textu), kde je nutné uvést i zdroj
(event. autora fotografie). Jsou-li v práci tabulky, je užitečné uvést i seznam tabulek s údaji,
odkud jsou převzaty (nejsou-li autorským dílem). Vyobrazení, tabulky, přílohy musí mít popisky, aby
bylo zřejmé, oč v nich jde.
Přílohy
Vyžaduje-li to charakter práce, je na místě doplnit vlastní text přílohami. Přílohou se rozumí
takový typ materiálu, bez něhož je práce sama o sobě dostatečně srozumitelná a kompletní. Přílohy
lze umístit na závěr práce se samostatným číslováním (za text, resumé a seznam literatury) nebo do
textu. V seznamu příloh se uvádějí čísla stran, na nichž jsou přílohy umístěny, nebo číslo strany,
po níž příloha následuje.
Konečná podoba práce
Přehled řazení jednotlivých částí
Přední strana desek
Titulní strana
Prohlášení o samostatném zpracování práce
Poděkování
Obsah
Úvod, text práce, závěr
Resumé
Seznam literatury
Rejstřík
Seznam zkratek, vyobrazení, tabulek, příloh
Přílohy
Práci je třeba odevzdat vždy v podobě, která vylučuje ztrátu některé části. U semestrálních a
ročníkových prací stačí rychlovazač, kroužková vazba nebo termovazba. U prací malého rozsahu sešití
kancelářskou sešívačkou. Studující je povinen mít kopii odevzdané práce pro případ, že by došlo k
poškození, odcizení nebo ztrátě práce.
Absolventská práce musí být odevzdána v termovazbě nebo v pevné vazbě, a to ve dvou exemplářích,
které zůstanou ve škole. Zároveň je celá práce odevzdávána v elektronické podobě na CD, ve formátu
RTF, DOC nebo ODT. Jeden výtisk práce a elektronická kopie jsou archivovány v Knihovně Jabok.
Na přední straně desek je u absolventské práce (pokud je vázána v pevných deskách):
nahoře Jabok - Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická
uprostřed Absolventská práce
dole vlevo: rok odevzdání vpravo: jméno a příjmení autora
Při práci na počítači je třeba si práci v každé fázi zálohovat – nejlépe na dvou disketách!
Na případné problémy vzniklé ztrátou dat v počítači nebude při nedodržení termínu brán ohled.
Vzor titulního listu
Jabok – Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická
Seminární/Ročníková/Absolventská práce
Jan Novotný
Obraz Boha v moderní literatuře
Pokus o interpretaci díla Hermanna Hessa Stepní vlk
Obor/Předmět/ Katedra: Filozofie a teologie
Vedoucí: Václav Jílek
Konzultant: Jana Neumannová
2002
Pozn.: Druh písma, jeho velikost a typ nejsou pro titulní list předepsány. Závazné je pouze
uspořádání údajů.
Zpracovala Jana Zajícová