ETIKA PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI NORMATIVNÍ ETIKA PŘEHLED ETICKÝCH TEORIÍ Ondřej Fischer 2 Egoismus - Utilitarismus - Přirozený zákon Teorie závislé na následku jednání - Teleologické Konsekvenciální (Následek) Teleologické (Účel) 3 Egoismus - Utilitarismus - Přirozený zákon Teorie závislé na následku jednání - Teleologické Eticky správné jednání je to, které doprovází povinnost maximalizovat kýženou hodnotu ve svůj prospěch. Opak od altruismu. (T Hobbes) Formy egoismu: psychologický individuální univerzální Eticky správné je jednání, kterým z daných možností lze dosáhnout největšího množství hodnoty pro největší množství lidí. utilis - užitečný J.Bentham J.S. Mill Utilitarismus: činu - pravidla Eticky správné jednání lze odvodit z přirozeného zákona, tj. z „... poznání dané člověku od přirozenosti jímž je veden k tomu, aby ve svém jednání se choval podle přirozenosti.“ (Šprunk) Aristotelés T.Akvinský Rozhoduje kvalita skutku, ta vyplývá ze souladu s lidskou přirozeností Konsekvenciální Teleologické 4 „Jazykové“ teorie etiky (nenaturalistické – tzn. úvahy, kterými neodvozujeme správnost či dobrotu jednání z přirozenosti člověka či světa zkušenosti, ale považujeme etické termíny jen jakoby založené v naší řeči. Nejde o jednu teorii, ale o skupinu teorií) nTeorie zpochybňující přirozenou povahu dobra. Dobro není vysvětleno za pomoci něčeho „přirozeného“. Eticky správné jednání se odvozuje od intuitivně získaných hodnot, či ze způsobu, jak o dobru mluvíme. Např. „Jaký by byl svět, kdyby v něm dané jednání nebylo?“ Pokud lepší, pak je to to, co myslíme dobrem. nG. E. Moore v tomto duchu tvrdil, že etiku nelze doložit z přírody, tedy ani z psychologie či medicíny. nNa otázky: 1.co je dobro? a 2. proč bych měl jednat pro dobro? nemá odpovědi . Je to otevřená otázka nTýká se ale i Kanta: na otázku co je dobro ani Kant nemá odpověď. Tvrdí, že jediné dobro je „dobrá vůle“. To je ale racionální pojem, abstraktní, bez vztahu k přirozenosti či přírodě 5 Etika spol.smlouvy – přirozeného práva Společensky založené et.teorie nVýchodiskem je ideál přirozeného stavu člověka v přírodě a společnosti, který je definován jako stav individuální svobody. nStav svobody je třeba smluvně zajistit¨. nThomas Hobbes (1588-167) – Leviathan přiroz. zákon je autoritou. (Jde o absolutní vnucenou moc.) nJohn Locke (1632 -1704) : tato autorita je konstruktivní. n 6 Teorie přirozeného zákona nVýchodiska: Aristoteles nRozum je potřeba k naplnění našeho lidství nástrojem dosažení eudaimonia. nDobra (eudaimonia) lze dosáhnout v oblasti naší zkušenosti nKaždé jednání směřuje k účelu - cíli nStoikové: nPřirozený božský řád, jehož je lidská duše součástí nMravnost má hodnotu sama o sobě (ne v eudaimonii) nPoznání účelu má ve světě normu – tzv. přirozený zákon ndobro vychází ze souznění člověk s účelem/ řádem vesmíru nTomáš Akvinský nIdea řádu – založená mimo naši mysl – je stopou Božího působení ve světě 7 David Hume (1711-1776) pokračovatel lorda ze Shaftesbury (1671-1713) - rozum je otrokem tužeb J.Rousseau (1712-1778) Adam Smith (1723-90) - základ mravnosti spočívá v cítění. Teorie mravního cítění. 8 Etika mravního cítění nHume: Touhy předchází rozum nAdam Smith: mravní city jsou základem pro volbu eticky správného jednání n 9 Teorie závislé na povinnosti (deontické) KANT 1724 - 1804 Morálka je nutně spojena s povinností. Je vyjádřením respektu člověka k zákonu. Skutečným zdrojem morálního jednání nemůže být náklonnost, ale JEN rozum. Morálka má formu zákona – ten je nutný a Kant požaduje, aby platil všeobecně. Je kategorický. Kant totiž rozlišuje dvojí platnost : kategorický příkaz (imperativ) – vždy a nutně platný, má tedy platnost zákona, a hypotetický –někdy platný, za určitých podmínek. Tento nutně platící zákon je v našem případě mravní zákon. Lze ho formulovat několika způsoby. Především jako (1) tzv. „Kategorický imperativ“: Jednej tak, aby se maxima tvého jednání mohla stát obecným zákonem. Maxima vyjadřuje „obecný princip chtění. Nebo (2) tzv. „Zákon lidskosti“: Jednej tak, aby se Ti druhý nestal pouze prostředkem ale vždy také účelem tvého jednání. Předpoklady Kantova pojetí eticky hodnotného nebo správného jednání jsou : 1.svoboda a racionalita člověka (v díle Základy metafyziky mravů, a 2.nesmrtelnost duše s 3. existence Boha (v díle Kritika prakt.rozumu) 10 KANT - kritika Kritika: jde těžko zodpověditelné otázky. - Kantova etika je o formálních příkazech, prý nejde o konkrétní etická dilemata (tak úplně nesouhlasím – pozn.O.F) - existuje obecně platný „rozum“ (logika) - lze vždy eticky obhájit např. splnění slibu? - jak rozhodovat mezi dvěma mravními povinnostmi, které jsou v konfliktu? - naše eticky správné jednání se odvodí od podobné úvahy, jako že 2+2 jsou 4? - mnohdy„racionálně“ volíme zlo– „radikální“ 11 KANT - kritika - z obecnosti a závaznosti rozumové úvahy si mohu v rámci společnosti vše vyargumentovat -morální hodnota činu nezávisí na výsledku? - máme dostatečnou mravní představivost pro zobecnění konkrétního případu? - Kant předpokládá, že rozumový důvod pro konání činu je už to, že nemohu rozumově zdůvodnit nevykonání takového činu. Je to dostatečný důvod? - - 12 Společensky a charakterově založené et.teorie Etika povinnosti William Ross Etika distributivní spravedlnosti – J Rawls Východiskem je Kantova filozofie: požadavek svobodného souhlasu s obecně přijatelnou mravní normou. Tou je pro něho a) dohodnuté pravidlo společnosti co největší míra svobod. b) hospodářské nerovnosti ve společnosti musí jedincům nejméně obdařeným přinést co největší užitek . 13 Společensky a charakterově založené et.teorie Společensky a charakterově založené teorie Etika ctností Etika péče - účasti Kritériem etické správnosti jednání je takové jednání, které by učinil ctnostný člověk. Člověk jedná eticky správně proto, že jedná jako ctnostný člověk. Pojetí ctnosti závisí na době i společnosti (etosu) Etické ctnosti dnes: integrita, odvážnost, loajalita, pravdomluvnost, moudrost, laskavost ... Spíše feministicky pojatá etika. Protěžuje včlenění jednotlivců do společenství, meziosobní vztahy, spolupráci a komunikaci mezi lidmi – nerozděluje lidi na spravedlivé a nespravedlivé. (Oproti racionálně orientovaným teoriím) 14 Společensky a charakterově založené et.teorie Společensky a charakterově založené teorie Etika diskurzu Jürgen Habermas (*1929) – Theorie des komunikativen Handelns, 1981 Je ovlivněn Kantem a marxismem. Jeho teorii komunikativního jednání interpretoval Geert van der Laan pro potřeby sociální práce Etika diskurzu je etika, která zajišťuje všeobecnou platnost (univerzálnost) (hle – Kant?) etických zásad díky užití pravidla argumentace: jde tedy o diskurz ve kterém se zúčastnění diskurzu mohou vyjádřit k přijetí důsledků a vedlejších účinků dohadovaných obecných etických zásad (norem). Z tohoto vyplývá, že etické normy nejsou dány ve společnosti jednou pro vždy, ale mění se v závislosti na diskurzem potvrzeném vývoji společnosti. Existují předpoklady, které má právoplatný diskurz obsahovat: logické zásady, dialektickou rovnoprávnost (tj. rovnou příležitost, základní zásady – např.pravdomluvnost), rétorickou úroveň komunikace – tedy určitý přijatelný standard diskurzu. V těchto předpokladech je již patrný požadavek mravního předporozumění, projevující se v požadovaném způsobu vedení diskurzu. Společnost se v tomto pojetí etiky diskurzu aktivně na tvorbě etických norem podílí. Tím ale i výsledky diskurzů nepřímo předjímá a omezuje. Revolučně zorganizovaná společnost dojde k jiným závěrům než společnost v období stability. Existuje komunikativní a strategické jednání člověka. Strategické je zaměřeno na dosažení úspěchu, komunikativní je zaměřeno na dorozumění. To má ve společnosti větší vliv na tvorbu norem jednání než strategické jednání, a předpokládá k dosažení norem společenský diskurz. Žitý svět člověka je tvořen lidskými a společenskými vzory, předporozuměním, které je nutným kontextem našeho rozumění vůbec a výkladu norem jednání zejména.