2. „Blahoslavení chudí v duchu“: Člověk a to, co jej přesahuje Úvod Echt, Vojna na Itálii Jednou mi řekl Martin, umírá mi tchyně… Po měsíci zavolal jeho kamarád, umírá mi maminka… Otázky na účastníky: (1) Co je to být „chudý“? (2) Co si představíte pod výrazem „duch“? (3) Co si představíte pod spojením „chudý v duchu“? 1. Výklad blahoslavenství „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je království nebeské“ (Mt 5,3) Traband, Princezna Lada 1.1 Chudí v duchu Řecké slovo ptochos („chudý“) označuje člověka, který nemá vůbec nic a žije jen z milosti druhých; je ve svém přežití zcela závislý na druhých, je ekvivalentní slovu žebrák. (dnes snad „bezdomovec“). Podle SZ stojí takto chudý člověk (hebr. anaw) zcela pod zvláštní ochranou Boží. Tato chudoba má silně náboženské zabarvení, protože v této své bídě již tomuto člověku nezůstalo kromě úpěnlivého volání k Bohu o pomoc vůbec nic. Slovo dále určeno výrazem duchem nebo v duchu (srov. Zj 3,14-21); blahoslavenství je mimoto koncentrací mnoha SZ textů (např. Ž 40,18; Iz 29,18; 41,17; 61,1-2). Co tedy znamená „duch“? Duch člověka je silou, díky které je člověk živou bytostí (srov. Gn 2,7; 104,29-30; Jb 10,8-9; Kaz 12,6-7 atd.). Právě tato nejživější a podstatná „část“ je určena, charakterizována „chudobou“: člověk si je tím nejživějším a nejhlubším způsobem vědom vlastní chudoby. Tato chudoba znamená závislost člověka na darech a pomoci druhých, aby mohl přežít, a je pravým opakem samostatnosti a soběstačnosti. Nejpůvodněji se ukazuje v chudobě materiální, ale není omezena pouze na ni. Chudoba není přímo pokora, ale k ní přivádí. V Ježíšově blahoslavenství chudoba duchem neoznačuje vědomí jakékoli závislosti, ale závislosti na Bohu. Uznání této závislosti je nejpravdivějším a nejzákladnějším postojem inteligentního tvora před svým Stvořitelem. Hradišťan: Krátký popis léta 1.2 Království nebeské Řecké slovo basileia („království) není ani tak území jako spíše Boží láskyplná vláda a přítomnost v tomto území, přebývání Boha s lidmi, plnost toho, po čem každý člověk touží a nač se těší. U Mt o něm Ježíš mluví poprvé ve 4,17, je to jeho první veřejná věta! Tato věta směřuje k Horskému kázání, které ukazuje podmínky, jak do tohoto království vejít; jsou shrnuty v 7,21: Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. V samém středu Horského kázání pak je modlitba Otčenáš, jenž je prosbou o jeho příchod. Ježíš káže radostnou zvěst o Božím království (srov. 4,23; 9,35; 24,14), tedy obsahem radostné zvěsti je království nebeské! Jednotlivé charakteristiky Božího království Ježíš vysvětluje ve 13. kapitole, v 18. kapitole se mluví o podmínkách vstupu a lidských postojích; nutné postoje i v závěrečné řeči: 25,10 – bdělá připravenost, 25,21.23 – věrné a odpovědné používání hřiven, 25,35-40 pomoc potřebným. V plné manifestaci Božího království přijde Syn člověka jako král 25,34 a pastýř 25,32. Vstoupit do království nebeského (srov. 5,20; 7,21 atd.) je totéž jako vstoupit do života (18,8.9; 19,17), na svatbu (25,10) a v radost svého Pána (25,21.23)! Vztah k nebeskému království je přítomný („jejich je“), v protikladu k budoucím zaslíbením ostatních šesti blahoslavenství; tedy chudí duchem jsou již dnes vlastníky Božího království (viz Mt 25,34: Tehdy řekne těm po pravici: Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je pro vás připraveno od založení světa.) 2 Praktické důsledky Chudoba jako závislost na „Bohu“? Stvořil jsi nás pro sebe, Bože, a nepokojné je srdce naše, dokud nespočine v tobě, tak zní slavná věta z Augustinových Vyznání. Chudoba v duchu, chápaná jako závislost na Bohu, je zdrojem nepředstavitelné svobody. Člověk je svobodný vůči nepřijetí, neúspěchu, kritice, nedostatečnému ocenění atd., díky tomu zůstává vyrovnaným a klidným, nezahořklým a nevyčerpaným. Dosažení takového stavu vyžaduje práci. Žít v závislosti na Bohu předpokládá naučit se žít v přítomnosti Boha, který mne absolutně přijímá právě proto, že jsem na něm naprosto závislý. Tento stav není stavem, kterému se člověk učí; je stavem, který objektivně existuje a který člověk subjektivně musí objevit. Je něco podobného možné i bez Boha nebo Bytosti, člověka přesahující? Jestliže ano, jak zakotvím svoji chudobu?