Jak byl starý Metuzalém –
– přírodovědec se pokouší o realistický výpočet věku,
kterého se dožili bibličtí patriarchové
RNDr. Milan Špůrek, CSc
publikováno v Lidových novinách 10. července 1999, příloha Orientace, str. 22.
Srv. repliku: Martin Prudký, Časové údaje v Bibli nejsou fakta, ale symboly,
tamtéž, 24. července 1999, str. 22.
Zpět na: domácí stránku – seznam textů – články / Odtud mi můžete přímo poslat E-mail.
Rčení "je starý jako Metuzalém" je všeobecně známé. Méně už se ale ví, že tento předpotopní stařík se
podle bible měl dožít stáří 969 let. A přitom není zdaleka sám, kdo měl údajně dosáhnout tak vysokého
věku.
Začneme-li od Adama, pak průměrný věk deseti biblických patriarchů před potopou byl 857,8 roku.
Poslední z nich - Noe - se měl dožít 950 let. Taková čísla jsou většinou pokládaná za nereálná a vybájená,
vztahující se k mytickým postavám.
Co když je tomu ale jinak? Z hlediska současné vědy o stárnutí (gerontologie) jsou takováto čísla
samozřejmě naprosto nepřijatelná. Jak jim tedy rozumět?
Český astronom a historik starého hvězdářství Arnošt Dittrich vyslovil už v roce 1923 v knize Slunce,
Měsíc a hvězdy zajímavý názor: "Již na velmi nízkém stupni mohli lidé čítati čas počítáním novů.
Skutečně nalézáme u mnohých národů ohlas z té doby v mínění, že za starodávna lidé žili mnohem déle
než niní. Tak se vypravuje v bibli, že Adam žil 930 let, Metuzalém, jehož stáří se stalo příslovečným,
dokonce 969 let. Čísla ta stanou se rozumnými, pokládáme-li je za světelné měsíce. Rok má zhruba 12
světelných měsíců. Adam byl živ asi 77 let. Metuzalém 81 let." Světelným měsícem je zde míněn cyklus
synodického měsíce od novu k novu neboli lunace (29,53 dne).
Alespoň sto let
Přesnějším výpočtem, uvažujeme-li, že slunečný rok (365,25 dne) neobsahuje 12, nýbrž 12,37
synodických měsíců, dostaneme hodnoty nepatrně nižší: Adam by žil jen 75 a proslulý Metuzalém
(Metúšalach) 78 roků.
Bibličtí praotcové před potopou
(podle První knihy Mojžíšovy)
Pořadí Jméno
Biblické stáří
(v letech)
Přepočítané stáří
(v letech)
1. Adam 930 75,11
2. Šét 912 73,66
3. Enóš 905 73,09
4. Kénan 910 73,50
5. Mahalalel 895 72,29
6. Jered 965 77,94
7. Henoch 365 29,48
8. Metúšalach 969 78,26
9. Lámech 777 62,76
10. Noe 950 76,73
M. Špůrek: Jak byl starý Metuzalém (1999) http://www.etf.cuni.cz/~prudky/mptexty/99spurek_metuzalem.html
1 of 3 2/24/2014 10:04 AM
průměrný věk 857,8 69,28
(klíč pro přepočet: rok = lunace je skryt v číslech Henochových)
A to už je přijatelný údaj. Vždyť i bible (Genesis 6,3) vymezuje maximální věk: "Ať je jeho dnů sto dvacet
let." To je přesně věk, který je v bibli přisouzen Mojžíšovi. Ale třeba Sáře, ženě Abrahamově, je vyměřeno
127 roků, samotnému Abrahamovi bylo dáno 175 roků života, zatímco jeho druhému synu Izákovi
dokonce 180 let. Jeho prvý syn Izmael žil podle bible 137, Jákob 147 a Lot 142 let.
Abrahamem vlastně končí druhá desítka starozákonních praotců, která na rozdíl od první (od Adama k
Noemovi - tabulka v pravo) žila celá již po biblické potopě. U ní se již neuvádí, kolika let se kdo dožil,
nýbrž v kolika letech zplodil prvního syna a kolik roků žil ještě potom. Mezi těmito čísly je ovšem značný
nepoměr. Zatímco prvé se jeví dost reálně (v průměru 47,6 roku), druhé je značně nadnesené (v průměru
269,5 roku). Zdá se, že jedinou cestou, jak tento nový problém vyřešit, je považovat u Noemova rodu léta
do zplození syna za reálné sluneční roky a zbytek života za čas vyjádřený v lunacích.
Tímto způsobem pak získaný průměrný věk těchto deseti popotopních staříků - 69,5 roku - již vypadá
docela přirozeně. S výjimkou Šéma, kterému i tak vychází stále ještě vysoký věk 140 let, by žádný
příslušník Noemova rodu nepřekročil věkovou hranici sta let.
Použijeme-li převodového klíče navrženého Dittrichem (rok = lunace) nejen pro přepočet délky života
předpotopních praotců, ale částečně i pro přepočet vysokého věku příslušníků Noemova rodu po potopě,
podaří se z biblického textu odstranit většinu čísel považovaných z hlediska moderní vědy za nesmyslná.
Předpotopní, ale částečně i popotopní staříci tedy nežili bájný a bohulibý život, dlouhý v průměru 582,3
roku, ale pouze 69,4 roku, nebo dokonce jen 64,8 roku, uvažujeme-li, že Šém by se mohl výjimečně dožít
140 let.
Touto metodou se můžeme s úspěchem pokusit snížit také údaje známé z jiných pramenů, například
datování zkázy Atlantidy v Platonově spisu Tímaios, chronologii Babylonie od potopy po vládu
Nabunassirovu, nebo délku vlády jednotlivých panovníků i celých dynastií v Mezopotámii, uváděných v
sumerské listině králů jako "vládci po potopě".
Nejen stovky, ale i tisíce let
Existují však časové údaje mnohem fantastičtější, u kterých již s použitým převodním klíčem nevystačíme.
Například údaje o stáří předpotopních panovníků i celých dynastií v sumerské královské listině (tabulka v
levo), údaje z Herodotových Dějin, týkající se panování egyptského farona Amásise (Ahmóse II.) v Sais či
údaje z Béróssovy chronologie Babylonie od stvoření světa až po potopu, ale třeba i data o věku starých
ve středověké tibetské kronice ze 14. století - Zrcadla králů Sönama Gjalcchäna. V těchto textech se již
nejedná o pouhé stovky let, ale o tisíce a desetitisíce roků.
Aby se z takových hodnot stala přijatelná čísla, je třeba zvolit jiný časový klíč, a tím by mohl být
převodový klíč rok = den. Analogie denního a ročního cyklu byla známa již dávno ve starověku. Její stopu
nacházíme mimo jiné také v bibli. V knize proroka Ezechiela stojí: "...poneseš nepravost domu Judova
čtyřicet dnů. Den za rok, den za rok dávám tobě."
Vladaři před potopou
podle tzv. sumerské listiny králů L. Wooleye
Jméno Město
Uváděná doba vlády
(v letech)
Přepočítaná doba vlády
(v letech)
Alulim Eridu 28 000 76,66
Alalgar Eridu 36 000 98,56
Enmenluanna Badtibiru 43 2000 118,28
Enmangalanna Badtibiru 28 800 78,85
Dumuzi "Pastýř" Badtibiru 36 000 98,56
Ensipazianna Larak 28 800 78,85
Enmeduranna Sippar 21 000 57,49
Ubartutu Šuruppak 18 600 50,92
M. Špůrek: Jak byl starý Metuzalém (1999) http://www.etf.cuni.cz/~prudky/mptexty/99spurek_metuzalem.html
2 of 3 2/24/2014 10:04 AM
průměrná doba vlády 30 050 82,27
celková doba vlády v pěti městech 240 400 658,17
(klíč pro přepočet: rok = den)
Jako příklad za všechny lze uvést údaj o stáří babylonského hvězdářství citovaný řeckým historikem
Diodorem Sicilským v 1. století př. n. l. Ten mluví o 473 tisících let před Alexandrovým tažením do
Mezopotámie. Zmenšíme-li toto neuvěřitelné číslo klíčem rok = den, pak 473 000 dnů se rovná 1295
slunečním rokům. Chaldejští kněží tedy se svým astronomickým pozorováním začali asi 1295 roků před
Alexandrovým tažením do země, k němuž došlo v roce 331 př. n. l. Počátek babylonského hvězdářství
bychom tak měli hledat někde kolem roku 1626 př. n. l., což ale souhlasí s tím, co víme o období panování
Chammurapiho, Ammisaduqy a kassitské dynastie. Právě z té doby existují totiž první spolehlivé doklady
o babylonské astronomii.
Arnošt Dittrich nebyl první
Otázkou zůstává, proč vlastně staří autoři používali tak vysokých čísel, pro něž je dnes nutné hledat
převodové klíče, abychom jim správně rozuměli. Důvody mohly být různé. Že ale naše převodové klíče
nejsou jen nějaká novodobá spekulace, nýbrž že šlo ve starověku o věc dosti obvyklou, dokládá ve druhé
polovině 2. stol. n. l. řecký autor, u něhož bychom to asi nejméně čekali. Artemidoros z Daldis píše ve
svém Snáři (Oneirokritikon II,69) následující pozoruhodné věty: "Shledal jsem, že dny, měsíce a roky
většinou vůbec nemají stejnou platnost - vždyť lety se označují i měsíce a dny, měsíci roky a dny, dny
mohou znamenat i měsíce a roky. A aby to nedávalo příčinu k nejistotám, tedy, kdykoli někdo uvede roky,
pokud jsou uměřené a přijatelné, buďtež považovány za roky; pokud je jich větší počet, za měsíce; pokud
je jejich počet nadmíru veliký, pak za dny..." Tak vida, zatímco věhlasný Cicero ještě nějakých dvě stě let
před Artemidorem vysoká čísla v textech jiných autorů striktně odmítl jako klam a přísně odsoudil ty, kteří
je publikovali, Artemidoros nám zanechal návod, jak s nimi pracovat.
Zpět na: domácí stránku – seznam textů – články / Odtud mi můžete přímo poslat E-mail.
M. Špůrek: Jak byl starý Metuzalém (1999) http://www.etf.cuni.cz/~prudky/mptexty/99spurek_metuzalem.html
3 of 3 2/24/2014 10:04 AM
Časové údaje v Bibli nejsou fakta, ale symboly
Martin Prudký
(publikováno v Lidových novinách, 24. července 1999, příloha Orientace, str. 22. )
replika na článek Jak byl starý Metuzalém
RNDr. Milana Špůrka, CSc.
(publikováno v Lidových novinách, 10. července 1999, příloha Orientace, str. 22. )
Zpět na: domácí stránku – seznam textů – články / Odtud mi můžete přímo poslat E-mail.
Pustit se z pozic vlastního oboru do zkoumání nevyřešených hádanek jiné disciplíny může vést jak k
objevným, zkoumaný předmět nově osvětlujícím podnětům, tak k výsledkům, které jsou v odborné
rozpravě o daném problému prakticky nepoužitelné. Pro oba případy je možné uvést řadu příkladů snad v
každém vědním oboru. Článek RNDr. Milana Špůrka, který navrhuje použít na věk prediluviálních
praotců převodový klíč lunární periody, je z hlediska biblistiky názorným příkladem onoho nešťastného
druhého případu.
Přírodovědně vzdělaný badatel se tu pustil do biblických chronologických dat, konkrétně do údajů o délce
života předpotopních praotců, jak je uvádí biblická kniha Genesis. Jeho zájmem je, jak sám píše,
„odstranit většinu čísel považovaných z hlediska moderní vědy za nesmyslné". Už na tom se ukazuje jeden
z klíčových problémů celého příspěvku – autor se neptá po povaze problému věku praotců, zná ji předem.
Co v biblických údajích „dává smysl" a co naopak „smysl nedává" ví dříve, než svůj předmět začal
zkoumat. Rozhodujícím kritériem pro posuzování hodnoty údajů je mu vnější věrohodnost podle našich
moderních měřítek. Že by se už tím mohl dopouštět omylu anachronismu si autor nijak nepřipouští;
naopak, přímo říká, že pokud biblické údaje neodpovídají tomu, co my dnes považujeme za obvyklé, je
třeba je upravit (resp. „odstranit" /sic!/).
S tím souvisí, že autor řešený problém vidí pouze v rovině pozitivisticko-pragmatické: čísla označující věk
patriarchů chápe jako sice poněkud zastřenou, nicméně rekonstruovatelnou výpověď o reálném životě
jednotlivých postav. Jsou-li uvedené cifry podle biologických měřítek „nenormální", je třeba je převést na
hodnoty, které by byly „docela normální". – Autor zcela pomíjí možnost, že by ona „nenormálnost" (tedy
výjimečnost!) mohla být pro tradici záměrná a pro sdělení textu funkční; jinými slovy, že by klíčem k
významu těchto textů byla právě ona nápadná mimořádnost údajů. Aniž by se ptal po povaze problému v
jeho vlastním kontextu či po možných souvislostech v rámci svérázu příslušné tradice, navrhuje autor
použít zcela vnější „převodový klíč", který problém „odstraní". Jakkoli pak své převody a průměry uvádí
s přesností na desetiny jednotek, což budí zdání věrohodnosti, je platnost takových přepočtů principiálně
sporná.
Některá z čísel, jichž se problém týká, jsou očividně symbolická. S takovými je ovšem nutno při výkladu
nakládat jako se symboly, nikoli jako hodnotami numerickými. Například o Lámechovi, otci Noe, je
řečeno, že žil celkem 777 let. Sedmička je v biblické tradici číslem sakrálně-symbolickým, vyjadřuje
úplnost a celostnost v náboženské souvislosti. Tato číslovka na daném místě navozuje, že se Lámechem
završuje „předpotopní éra"; příběh jeho syna Noeho pak otevírá novou kapitolu vyprávěného dění. Čísel
této povahy je v Bibli mnoho. Když například kniha Zjevení ve své vizi „posledních událostí" mluví o
vykoupených, uvádí, že jich bude 144000 (Zj 14,1+3). Tento údaj však také nemá význam numerickopragmatický,
nýbrž je šifrou náboženské symboliky; nevyjadřuje stanovený počet jednotlivců, kde byl pak
každý nadpočetný musel být vyloučen, nýbrž právě naopak – vyjadřuje tuplovanou a radikálně
rozmnoženou „plnost Božího lidu": symbolickým číslem úplnosti a integrity lidu Božího je v Bibli číslovka
dvanáct (srv. 12 kmenů Izraele, 12 apoštolů atd.); toto číslo je zde nejprve násobeno samo sebou
(12x12=144; toto „tuplování" je obvyklým způsobem, jak „intenzifikovat" význam, a jeho smyslem není
Časové údaje v Bibli (1999) http://www.etf.cuni.cz/~prudky/mptexty/99LNcasove_udaje.html
1 of 3 2/24/2014 10:03 AM
přesný početní násobek), to celé je pak násobeno tisícem, což je nejvyšší kategorie biblických číslovek a
znamená často prostě „mnoho". Smyslem tohoto číselného údaje je tedy – pro toho, „kdo má uši k
slyšení"! – vyjádřit ve stupňovaném zdůraznění úplnost a neporušenou celistvost komunity vykoupených,
všemu utrpení a mučednictví navzdory (srv. kontext knihy Zjevení).
Podobným typem číselného údaje je vedle věku Lámecha například také počet let života Henocha, onoho
jedinečného z praotců, který nezemřel, nýbrž „chodil s Bohem a ... Bůh ho vzal" (365 let). – Operovat s
aritmetickými průměry takových čísel nebo je dělit (jakkoli nápaditě vykonstruovanou konstantou), jak
činí autor článku, očividně postrádá smysl; ba ještě hůře, vlastní výpověď textu takový postup zcela ničí.
Nic přitom nepomůže, že počítáme s přesností na desetinná místa; tudy cesta ke správnému porozumění
prostě nevede.
Každý odborný badatel, bez ohledu na obor či disciplínu, musí ctít zásadu, že věrohodnost hypotézy je
dána mimo jiné soustavností, obecnou uplatnitelností užité metody a vyloučením svévole v postupu
dokazování. Z tohoto hlediska má článek povážlivé slabiny. Autor si k přepočtu vybírá pouze taková data,
která se mu hodí, jiná pomíjí. Kritériem pro uplatnění přepočtu je celkem nezakrytě právě jen to, že s
vybraným číslem zamýšlený výsledek zrovna vychází! Takovým postupem se ovšem dá „dokázat"
platnost jakékoli hypotézy. Autor se dokonce dopouští toho, že v rámci jedné soustavy dat navrhuje řešit
jejich nepoměry tak, že některá (ta nadnesená) podle navrženého postupu přepočítává, ostatní nikoli (viz
výklad o rodu Noe). To už nelze nazvat jinak než metodickou svévolí, kde přání (předem daný výsledek)
diktuje postup řešení.
Autor by do svých úvah měl zapracovat skutečnost, že právě číselné údaje jsou v biblickém podání
daných rodopisných látek prvkem nejvíce labilním a variabilním. Struktura rodopisu je pro tradici pevnou
formou; v ní jsou primárně důležitá jména, pak celkové souhledy velkých ér (celkové součty) a v jejich
rámci pak vnitřní vztahy relativní chronologie. Údaje o jednotlivých postavách jsou tomu podřízeny a
tradice, jak ji známe, právě s těmito údaji důmyslně a velmi dynamicky pracuje.
Uvedu jediný příklad – údaj o celkovém počtu let Teracha, otce Abramova (Gn 11,32).
Pro souvislost je důležité, že Terach zplodil Abrama a jeho bratry ve svých sedmdesáti letech (opět „svatá
plnost"!; Gn 11,26); Abram pak vyšel „z domu svého otce", když mu bylo pětasedmdesát let (tedy v 145.
roce života svého otce; Gn 12,4). Údaj o celkovém věku Teracha má v biblické tradici dvě varianty:
standardní hebrejský text (tzv. masoretský), starověký řecký překlad (tzv. Septuaginta), latinská Vulgata i
všechny moderní překlady mají číslovku 205; oproti tomu však hebrejský text samaritánský a spolu s ním
ohlas v novozákonní knize Skutků apoštolských (Sk 7,4) uvádějí 145. Smysl této varianty je pro celý
cyklus abrahamovských příběhů velice důležitý a ve svých důsledcích zásadně ovlivňuje smysl některých
pasáží. Totiž, zemřel-li Terach ve 205 letech, znamená to, že Abram, jeho prvorozený syn, vyšel z Cháran
ještě za jeho života (dobrých 60 let před jeho smrtí!); tím opustil svůj rod a jeho „exodus" je činem
výrazné diskontinuity (srv. Gn 12,1n). Lot, který jde spolu s ním, patří v okamžiku vyjití z Cháran stále
ještě pod jurisdikci Teracha, neboť on je „hlavou rodiny"; Abram se k němu proto nadále chová jako k
„bratru" (srv. Gn 14,14), nikoli jako ke „schovanci", jemuž by byl povinen svou ochranou. Variantní čtení
textu samaritánského a pojetí knihy Skutků tyto souvislosti převrací – Abram podle jejich údajů vychází
do zaslíbené země až po smrti svého otce; v tom případě však „nevyšel" z „domu otce svého", nýbrž jej
celý vyvedl, jakmile jej zdědil a stal se jeho vůdcem. Právní postavení Lota je pak zcela jiné; a příběhy o
Abrahamově intervencích v Lotův prospěch nejsou modelovými příběhy o jednání člověka vůči „člověkubratru",
nýbrž vyznívají jako příklady „otcovské povinnosti" vůdce klanu. Jinými slovy -– funkcí údaje o
věku Teracha a jeho variace není sdělit, jakého věku se „stařík" dožil, nýbrž vyjádřit, jaké vztahy a
souvislosti platí pro příběh jeho potomků.
Tímto exkurzem jsem chtěl ve vší možné stručnosti naznačit, jaká může být povaha číselných údajů v
biblických rodopisech a jak se vyplatí spíše než na absolutní hodnotu jednotlivých údajů (a jejich zcela
vnější, biologicko-pragmatickou věrohodnost) dbát na interní souvislosti v rámci příslušné soustavy. Navíc
tento exkurz alespoň na jediném příkladu otevřel průhled do rozmanitosti a dynamiky číselných údajů v
jednotlivých verzích biblického textu a – last but not least – ukázal na svébytnou povahu „smyslu" těchto
Časové údaje v Bibli (1999) http://www.etf.cuni.cz/~prudky/mptexty/99LNcasove_udaje.html
2 of 3 2/24/2014 10:03 AM
údajů. Přepočítávání uváděných čísel jakýmkoli vnějším klíčem k odhalení jejich vnitřního smyslu v
kontextu dané tradice nevede.
Věk předpotopních praotců, jak s ním pracuje biblické podání, samozřejmě je – a navzdory všemu
dosavadnímu bádání stále zůstává – složitým problémem, který volá po výkladu. Hledat řešení je jistě
oprávněn každý, koho problém zaujal a má nápady jak na to; astronom je mezi badateli pro svou
odbornost vítán obzvlášť. Nicméně, chce-li být kdokoli v jakékoli odborné debatě brán vážně, měl by
kromě invence (nápadů) prokazovat také obeznalost s povahou problému samého a s doposud
prodiskutovanými návrhy na řešení. V druhém i třetím vykazuje uvedený článek nedostatky zcela fatální;
navíc má velké slabiny i ve vlastním metodickém rozvedení svého podnětu, když na mnoha místech
zamýšlený výsledek rozhoduje o postupu, jak k němu dospět.
Sumou: řešit problém věku předpotopních praotců navrhovaným převodovým klíčem zůstává sice
pozoruhodným, nicméně zcela nedržitelným nápadem.
Zpět na: domácí stránku – seznam textů – články / Odtud mi můžete přímo poslat E-mail.
Časové údaje v Bibli (1999) http://www.etf.cuni.cz/~prudky/mptexty/99LNcasove_udaje.html
3 of 3 2/24/2014 10:03 AM