Křesťanská sociální etika Jabok / ETF 2021 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 2 4. PRINCIPY 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 3 Témata přednášek n1. Úvod, literatura, definice individuální a sociální etiky, témata, metoda, bible a dějiny n2. Vývoj katolického sociálního myšlení, list Pokoj a dobro n3. Protestantská sociální etika a alternativní teologické směry v katolické církvi n4. Principy KSE: lidská důstojnost, společné dobro, solidarita, subsidiarita, všeobecné určení statků n5. Politika: stát a právo n6. Hospodářství, lidská práce n7. Kultura: výchova, vzdělání, umění, média n8. Rodina n9. Ekologie, mír n10. Globální sociální spravedlnost Základní koncept KSE 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 4 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 5 Zásady (principy) křesťanské sociální etiky nSociální etika vychází z reality člověka v současném světě na úrovni individuální, sociální i globální. nJejím cílem je realizace společného dobra (obecného blaha) na všech úrovních: nIndividuální: lidská práva, umožnění osobního rozvoje každého člověka nSociální: sociální spravedlnost, etický hospodářský sytém nGlobální: mír, zachování životního prostředí nDůvodem k tomuto snažení je obecně platná a pro většinu lidí nezpochybnitelná hodnota důstojnosti člověka. nZároveň jde o uskutečnění křesťanského etického principu lásky, v sociální oblasti chápaného jako spravedlnost, který se v konkrétní realitě projevuje jako solidarita. nHlavním metodickým principem uskutečňování solidarity je subsidiarita. 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 6 Zásady křesťanské sociální etiky Realita člověka v současném světě SPOLEČNÉ DOBRO •globální •sociální •individuální Základní hodnota: DŮSTOJNOST ČLOVĚKA Etické principy: LÁSKA SPRAVEDLNOST SOLIDARITA Metodické principy: SUBSIDIARITA PARTICIPACE SOUKROMÉ VLASTNICTVÍ VŠEOBECNÉ URČENÍ STATKŮ 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 7 Smysl a význam principů Základní hodnota: lidská důstojnost 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 8 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 9 Důstojnost lidské osoby – personalistický princip Biblická východiska (KSNC) 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 10 Jan XXIII. – Mater et Magistra (1961) 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 11 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 12 Křesťanská antropologie – aspekty personality (Anzenbacher) nČlověk byl stvořen k Božímu obrazu – duch v těle: člověk je součástí hmotné přírody, zároveň však žije v sebe-vědomí rozumové subjektivity duchovním životem. Tyto dva aspekty tvoří jeho personalitu, která je základem jedinečného místa člověka v kosmu. nČlověk nemůže být sám, žije ve vztazích s druhými lidmi – spolubytí. Teologický základ: Boží trojice. Základní projev: řeč. nČlověk je mravní subjekt: není ve svém chování plně determinován, ale může se také sám rozhodovat. Má svobodu k mravnímu rozhodování a odpovědnost za svou praxi. nČlověk je otevřený transcendenci: klade si otázku o původu a smyslu světa, života, společnosti. Odpověď hledá za horizontem vlastní zkušenosti – je bytostí existenciálně náboženskou. nČlověk může selhat jak v naplňování svého individuálního poslání, tak při uskutečňování společného dobra. Osobní hřích a „struktury hříchu“ jsou vzájemně propleteny. Individualita a socialita nKaždý člověk má existenciální cíle: nBiologické (potrava, oděv, obydlí…) nKulturní (vzdělávací, umělecké, náboženské…) nSvých existenciálních cílů může člověk dosahovat jen komunikací a spoluprací s druhými lidmi – jako individuální jedinec si nestačí: člověk je s to uskutečnit své určení jako osoba jen v participaci na dění sociální interakce. n„Člověk je totiž v jádru své přirozenosti bytost společenská a bez vztahu k ostatním nemůže žít ani rozvíjet své vlohy“ (GS 12). nProto lidé upravují svůj vzájemný vztah tak, aby se každý mohl podílet na sociální komunikaci a spolupráci způsobem, který mu dává možnost vést dobrý život ve smyslu systému existenciálních cílů. Tak tomu je tehdy, když svůj vztah chápou jako vztah vzájemného uznávání. nPřiznání vzájemných práv a jim odpovídajících povinností. 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 13 Nezbytnost institucí 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 14 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 15 Lidská práva nLISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD – součást ústavního pořádku České republiky od roku 1992. nLidská osoba je hlavním subjektem a středem společnosti, k jejímu dobru a rozvoji mají být zaměřeny všechny instituce, struktury, zákony: „Lidská osoba je a musí být počátkem, nositelem i cílem všech společenských institucí“ (GS 25) n„Z nejdůležitějších práv je třeba uvést nprávo na život, k němuž patří právo růst po zplození v matčině lůně (úcta k životu od početí až do přirození smrti – problém potratů a eutanázie) nprávo žít v úplné rodině a v mravném prostředí, vhodném pro vývoj a rozvoj osobnosti, nprávo dovést svůj rozum a svobodu ke zralosti hledáním a nalézáním pravdy, nprávo podílet se na práci při využívání statků země a získávat z ní obživu pro sebe a své blízké, nprávo svobodně založit rodinu a plodit a vychovávat děti za odpovědného uplatňování vlastní sexuality. nZdrojem a syntézou těchto práv je v určitém smyslu náboženská svoboda, chápaná jako právo žít v pravdě vlastní víry a v souladu s transcendentní důstojností vlastní osoby.“ (CA 47) nCírkev si hluboce uvědomuje požadavek, aby se v ní samotné respektovala spravedlnost a lidská práva (KSNC 159). Dignitatis humanae – Deklarace 2. vatikánského koncilu o náboženské svobodě 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 16 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 17 Práva a povinnosti křesťanů podle Kodexu kanonického práva (can. 208-223) Religionistické srovnání nHinduismus: kastovní systém – zásadní nerovnost mezi lidmi nBráhmani (kněží) nKšatrijové (válečníci, politici, státní správa) nVaišjové (obchodníci, řemeslníci a zemědělci) nŠúdrové (služebníci, dělníci, bezzemci) n+ nedotknutelní nTaoismus: rovnost lidí, rovnost mužů a žen (vzájemné doplňování: jin-jang) nBuddhismus: rovnost lidí, v zásadě i rovnost mužů a žen, v praxi však jsou ženy mužům vždy podřízeny (v rodině i v klášterech) nKonfucianismus: přísná hierarchie – poslušnost poddaného vládci, syna otci, mladšího bratra staršímu, ženy muži. Jediný rovnocenný vztah je mezi přáteli. nIslám: genderová nevyváženost – žena je hodnocena jako polovina muže (dědičné nároky, svědecká výpověď apod.) n 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 18 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 19 Přirozený zákon 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 20 Hans Küng – světový étos nHans Küng (nar. 1927): německý teolog, snaha o toleranci a sblížení mezi světovými náboženstvími. Od 1979 z rozhodnutí Kongregace pro nauku víry nesmí přednášet na katolických teologických učilištích. nPorozumění a spolupráci mezi jednotlivými kulturami nemůžeme odkládat do doby, kdy se vyřeší věroučné rozpory světových náboženství. Na rovině etické spatřuje daleko vhodnější odrazový můstek - vždyť široký konsensus mezi náboženskými tradicemi zde už existuje. (Jako příklad uvádí Küng tzv. Zlaté pravidlo, vyjádřené tak či onak ve většině náboženských tradic). nKüngovi jde o nalezení etického minima, které by mohlo být společně artikulováno, potvrzeno a předloženo věřícím i nevěřícím jako nosné východisko úsilí o světový mír a spolupráci. Nejedná se v žádném případě o synkretickou snahu vytvořit jedno „světové náboženství“. Jednotlivé tradice zůstávají zcela autonomní. Cílem není synkreze, cílem je přátelská koexistence a světový mír. 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 21 Parlament světových náboženství n1893: Parlament světových náboženství v Chicagu – setkání a hnutí, kdy se zástupci světových náboženství v jednom okamžiku shromáždí na jednom místě světa, stojí rovnoprávně vedle sebe a s respektem spolu komunikují. Snaha o prosazení křesťanství jako univerzálního náboženství. n1993 - 2. parlament světových náboženství v Chicagu: nZastoupeni nejen křesťané, muslimové, zoroastrovci, džinisté, tibetští buddhisté, ale také původní obyvatelé Ameriky a široké spektrum různých kultů, duchovních skupin a náboženských hnutí, celkem 6500 lidí. nTémata charakteristická pro postmodernu - polycentrismus, válka a mír, kritika civilizace, ženské hnutí, ekumenické hnutí, spiritualita, duchovní obroda, globální myšlení, étos. nSvět nebyl pokřesťanštěn, ale naopak ostatní náboženství jsou na konci 20. století mnohem silnější než byla na jeho počátku. Ukázalo se, že je nutno opustit agresivní misionářské strategie a nepokoušet se vytlačit jedno náboženství jiným. Nelze rovněž vytvořit prostřednictvím univerzálního či synkretického guláše jednotné světové náboženství. Spíše je zapotřebí mírové spolubytí a vzájemnost různých náboženství ve vzájemně úctě, dialogu a spolupráci. 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 22 Prohlášení ke světovému étosu nDeklarace Parlamentu světových náboženství reprezentanty patnácti náboženských směrů. nNáš svět prochází fundamentální krizí: krizí světového hospodářství, světové ekologie, světové politiky. Napětí mezi pohlavími a generacemi nabylo znepokojivých rozměrů. Hrozí zhroucení ekosystému. Lidstvo má sice dostatek hospodářských, kulturních a duchovních zdrojů pro vytvoření lepšího světového řádu, avšak stará etnická, nacionální, sociální, hospodářská a náboženská napětí ohrožují mírové budování lepšího světa. nNáboženství sice nemohou přímo vyřešit ekologické, hospodářské, politické a sociální problémy, mohou však napomoci změnit vnitřní nastavení člověka, celou lidskou mentalitu, lidské "srdce" a pohnout člověka, aby se obrátil z falešné cesty k novému životu. Lidstvo potřebuje nejen sociální a ekologické reformy, nýbrž neméně i duchovní obnovu, změnu vědomí jedince a veřejnosti. nNový řád světa není možný bez světového étosu - základního konsensu ve vztahu k existujícím závazným hodnotám, neměnným měřítkům hodnot a základním osobním postojům. A právě mezi náboženstvími tento základní konsensus již existuje, přestože nelze očekávat shodu mezi náboženstvími ve vztahu k určité antropologii (např. vztah duše a těla) nebo k určité metafyzice (např. vztah času a prostoru či vztah mezi nejvyšší bytosti a já). Základem světového étosu je požadavek lidskosti ve smyslu opravdové lidskosti, humanity. Tento požadavek lze vyjádřit apelem : "S každým člověkem je třeba zacházet lidsky!". Existuje také princip, zlaté pravidlo, které vyjádřeno pozitivně zní: "Co chceš, aby druzí činili tobě, to čin také ty jim!". 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 23 Čtyři nezrušitelná přikázání n1) Závazek ke kultuře bez násilí a ke kultuře úcty ke všemu živému (příkazy: Nezabiješ! nebo pozitivně : Cti život!, řešit konflikty zásadně bez násilí v rámci právního řádu, chránit i život zvířat a rostlin, ochrana a podpora menšin). n2) Závazek ke kultuře založené na solidaritě a spravedlivém hospodářském uspořádání (příkaz: Nepokradeš! či příkaz: Jednej spravedlivě a čestně!, vlastnictví zavazuje, jeho užívání má zároveň sloužit k obecnému blahu, vzájemný respekt v nevyhnutelné soutěži, smysl pro míru a skromnost). n3) Závazek ke kultuře tolerance a k životu v pravdě (příkaz : Nelži! nebo příkaz: Mluv a jednej pravdivě!, masmédia jako strážci pravdy, umění, literatura a věda musí sloužit pravdě, politici mají říkat lidem pravdu, hledat pravdu a sloužit pravdě). n4) Závazek ke kultuře zrovnoprávnění a k partnerství muže a ženy (příkaz: Nezcizoložíš! či kladně: Ctěte a milujte se navzájem!, zodpovědné jednání ve věcech lásky, sexuality a rodiny, právo dětí na vzdělání, možné dobrovolné zřeknutí se rozvoje sexuality, místo patriarchální nadvlády nebo ponižování v rodině vzájemná úcta, porozumění, partnerství, ohleduplnost, tolerance, ochota ke smíření a láska). 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 24 Společné dobro nPojem „bonum commune“ – obecně prospěšné dobro byl obecně sdílenou součástí filozofického, ekonomického a politologického myšlení od dob Aristotela až do 19. stol. nAristoteles – Etika Nikomachova: společné dobro je větší, dokonalejší, noblesnější a božštější než dobro jednotlivce. nTomáš Akvinský považuje společné dobro za úhelný kámen celé společenské stavby. nPrvní sociální encykliky ho užívají bez vysvětlování, jako obecně známý pojem (RN 5x, poprvé v čl. 1). nV 19. a 20. stol. se klade důraz spíše na individuální dobro („právo jít za štěstím“ – Jefferson, Deklarace nezávislosti): bude-li každý člověk usilovat o své vlastní dobro, dosáhne se automaticky i dobra společného (= základní věta ekonomie blahobytu). nPojem společné dobro se přestává používat, zdůrazňují ho pouze sociální dokumenty církve. nZnovu se objevuje až kolem r. 2000 v ekonomické teorii, která zjišťuje, že pouhé úsilí o individuální dobro nestačí (časopis Finance a společné dobro – Ženeva). Tento názor potvrzuje i současná ekonomická krize. 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 25 Společné dobro v dokumentech 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 26 Oblasti společného dobra nSpolečné dobro je ncíl, k němuž směřuje křesťanská sociální etika. ndůvod existence politické autority nKe společnému dobru by měl směřovat složitý systém hospodářských, politických a kulturních struktur a mechanismů: politická demokracie, sociálně tržní ekonomika a eticky odpovědná kultura (včetně médií). Na tvorbě tohoto systému se podílí každý občan, proto za něj každý nese odpovědnost. nTermínem společné dobro (bonum commune) označujeme vějíř „dober“, která, jak doufáme, naleznou u všech občanů kladné přijetí. Jde o: nosobní bezpečnost, nvnitřní i vnější bezpečnost země, nrespekt k lidským a občanským právům, která charakterizují demokratický právní stát, nsoučinnou spolupráci občanů ve všech sférách zaměřenou na prosperitu celé společnosti, nrozumnou sociální síť, která podpírá sociálně slabé občany. nSpolečné dobro je možné též vyjádřit jako soubor společenských podmínek, které umožňují každému člověku uplatnění a rozvoj jeho schopností ve směrech hospodářských, politických i kulturních (PD 18). 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 27 Rozdílná pojetí společného dobra 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 28 Subjekty uskutečnění společného dobra (DH čl.6) nZáležitost všech lidí v jejich různorodých uskupeních (úkol: občanů, společenských skupin, státu, církve). nPrincipu společného dobra velmi dobře odpovídají neziskové, nevýdělečné, nonprofitní organice, které provozují dobročinnou a veřejně prospěšnou činnost v oblasti ekologie, humanitární péče, sociální péče, tělovýchovy, vědy a výzkumu, vzdělávání, ochrany života a zdraví. nPřesto péče o společné dobro s ohledem na všechny jeho komponenty je úkolem státu, který by se měl starat hlavně o chudé a o ty, kdo stojí na okraji společnosti: Společné dobro = aby se relativně měli všichni dobře, ne jenom někteří. Neznamená to však poskytnutí absolutně stejných příležitostí ve všech sférách života. „Životní šance“ jsou vždy nestejně rozděleny. nStát má zajišťovat politické předpoklady pro uskutečnění řádu. Jde v podstatě o právní ochranu a zachování míru vnitřního i vnějšího. nKompetence státu je univerzální, není však totální. Nesmí na sebe převzít uskutečňování všech společenských hodnot. V opačném případě jde o ničení schopnosti společnosti a lidské důstojnosti. nFunkce obecného blaha je subsidiární (pomocná) a komplementární (doplňující). Obecné blaho má pomáhat lidem plnit jejich úkoly, které by sami splnit nemohli, anebo by je nemohli plnit příliš dobře. 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 29 Univerzální určení statků a soukromé vlastnictví 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 30 Solidarita n„Lidé jsou od přirozenosti společenské bytosti, proto musí jeden s druhým spolu žít a usilovat o vzájemné dobro. Spořádané soužití proto vyžaduje, aby navzájem stejným způsobem uznávali svá práva a plnili své povinnosti. Z toho také vyplývá, že každý musí velkomyslně přispívat k vytvoření takového sociálního prostředí, ve kterém jsou práva občanů stále lépe a svědomitěji zachovávána a jejich povinnosti jsou rovněž tak stejným způsobem plněny.“ (Pacem in terris 32) n 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 31 Solidarita jako princip BYTÍ nSociální stránka lidské osobnosti: lidé se navzájem potřebují, rozvíjejí se jen ve společnosti, jsou jako osobnosti ve svém bytí vzájemně spojeny (solidum = pevný, solidare = spojovat). Dobro jednoho člověka souvisí s dobrem druhého. nV současné době se lidé dostávají do stále těsnější sítě vztahů, do vzájemné závislosti; proto je nutná bytostná solidarita celého lidstva. nVývoj: původně rodová a kmenová solidarita, později národní a státní, v době globalizace je nutná solidarita celosvětová – globální. 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 32 Solidarita jako princip POVINNOSTI nZe vzájemné závislosti vyplývá vzájemná povinnost (odpovědnost) ve třech směrech: nJednotlivců a skupin k sobě navzájem nJednotlivců a skupin k celku nCelku k jednotlivcům a skupinám nKaždý příslušník určitého společenství je je spoluzodpovědný za jeho obecné dobro a každé společenství je spoluzodpovědné za dobro jednotlivců. Dobro jednotlivců a obecné dobro se navzájem podmiňují. Jsme „všichni na jedné lodi“. 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 33 Solidarita individuální a sociální 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 34 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 35 Solidarita jako odpovědnost nPrincip lásky k bližnímu aplikovaný na sociální úroveň. Odpovědnost nSilnějších za slabší nBohatých za chudé nZdravých za nemocné nMocných za bezmocné nPředpokládá odpovědnost každého člověka nejen za sebe a za svou rodinu, ale také za společnost – je v rozporu s kulturou zaměřenou pouze na individuální prosazení jedince. nČím více je společnost zaměřena individualisticky, tím více musí být solidarita vynucována zákonem. nSolidarita na globální úrovni: odpovědnost bohatých států za státy chudé. Subsidiarita 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 36 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 37 Subsidiarita – Quadragesimo anno n„Přece však v sociální filozofii stále platí důležitá zásada, která se nedá vyvrátit ani změnit: To, co mohou jednotlivci provést z vlastní iniciativy a vlastním přičiněním, to se jim nemá brát z rukou a přenášet na společnost. Stejně tak je proti spravedlnosti, když se převádí na větší a vyšší společenství to, co mohou vykonat a dobře provést společenství menší a nižší.“ (QA79) n„Státní moc má tedy záležitosti a starosti méně důležité - které ji ostatně rozptylují - ponechávat k vyřizování nižším společenstvím. Tak bude moci s větší svobodou, energií a účinností provádět všechno to, co je pouze jejím úkolem, poněvadž jedině ona na něj stačí: řídit, dohlédat, donucovat a trestat; vždy podle povahy a potřeby jednotlivých případů.“ (QA 80) nPrincip řízení, v němž by se mělo ponechat odpovědnosti nižších složek vše, co nemusí řešit složky vyšší. Opak centralizace. nTolik svobody, kolik je možné – tolik zasahování, kolik je nutné. nPrincip výstavby občanské společnosti: podpora iniciativ jednotlivců a skupin, minimální zasahování ze strany státu (opak: totalitní režimy). Výslovně se k němu hlásí Evropská unie. Maastrichtská smlouva, čl. 5 (součást Lisabonské smlouvy) n1. Vymezení pravomocí Unie se řídí zásadou svěření pravomocí. Výkon těchto pravomocí se řídí zásadami subsidiarity a proporcionality. n2. Podle zásady svěření pravomocí jedná Unie pouze v mezích pravomocí svěřených jí ve Smlouvách členskými státy pro dosažení cílů stanovených ve Smlouvách. Pravomoci, které nejsou Smlouvami Unii svěřeny, náležejí členským státům. n3. Podle zásady subsidiarity jedná Unie v oblastech, které nespadají do její výlučné pravomoci, pouze tehdy a do té míry, pokud cílů zamýšlené činnosti nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy na úrovni ústřední, regionální či místní, ale spíše jich, z důvodu jejího rozsahu či účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie. nOrgány Unie uplatňují zásadu subsidiarity v souladu s Protokolem o používání zásad subsidiarity a proporcionality. Vnitrostátní parlamenty dbají na dodržování zásady subsidiarity v souladu s postupem uvedeným v tomto protokolu. n4. Podle zásady proporcionality nepřekročí obsah ani forma činnosti Unie rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů Smluv. nOrgány Unie uplatňují zásadu proporcionality v souladu s Protokolem o používání zásad subsidiarity a proporcionality. 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 38 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 39 Participace nSpoluúčast a spolurozhodování – důsledek subsidiarity: nv politice demokracie nv řízení podniků a institucí vytváření mechanismů k maximálnímu využití tvůrčího potenciálu všech zúčastněných nv katolické církvi dosud není plně realizována 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 40 Tři roviny aplikace principu subsidiarity Napětí solidarita - subsidiarita 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 41 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 42 Sociální spravedlnost nTermín se používá od poloviny 19. stol., není jednoznačně definován. Křesťanské pojetí vychází z opce pro chudé, a tím se liší od socialistického (sociální rovnost) i liberálního (odmítá ideu sociální spravedlnosti jako iluzi). nDílčí aspekty sociální spravedlnosti: nKomutativní (směnná) – spravedlivé podmínky smlouvy a směny (např. pracovní podmínky, mzdy…) nKontributivní (participativní) – aktivní účast všech na sociálním životě (včetně lidí znevýhodněných; problém nezaměstnanosti…) nDistributivní (podílná) – rozdělení statků v opci pro chudé (systém přerozdělování musí být prospěšný osobám, jejichž materiální potřeby nejsou uspokojovány) nLegální – spravedlnost a jistota v realizaci práva (nestrannost soudu, rovnost před zákonem, presumpce neviny…) nMá-li sociální spravedlnost směřovat ke společnému dobru, musí být zároveň splněny všechny čtyři aspekty 4 Křesťanská sociální etika. M. Martinek Jabok 2021 43 Oblasti křesťanské sociální etiky nÚroveň státní: nPolitika (GS II-4) nHospodářství (GS II-3) nRodina (GS II-1) nVzdělání, kultura, média (GS II-2) nÚroveň globální: nEkologie nMír (GS II-5,1) nSociální spravedlnost (GS II-5,2)