1
Vážené studentky a vážení studenti,
ve studijním programu Jaboku na vás čekají předměty, při kterých budete potřebovat
základní orientaci v Písmu svatém, Bibli. Touto čítankou vám chceme tuto orientaci usnadnit.
Čítanku si projděte již v prvním semestru studia, abyste získali obecný rozhled. Následně se
k ní budete vracet, když v jednotlivých předmětech narazíte na příslušná biblická místa.
Dobře vám může posloužit také při přípravě na absolutoria.
Podle jakých kriterií jsou texty vybrané? Především sledují příběh Božího jednání s lidmi
v dějinách, tzv. biblickou dějepravu. Důležitým kriteriem je dále studovaný obor, a tak
čítanka obsahuje „sociálně orientované“ texty. Také chce přiblížit bohatství biblických žánrů.
A konečně toto vše nabídnout v únosném rozsahu.
Pokud vás nějaký text v čítance víc zaujme, můžete si v Bibli dohledat, co předcházelo či
následovalo, popřípadě jaké paralelní texty jsou k dispozici.
Čítanka se člení do osmi částí:
1. Stvoření a praotec Abrahám
2. Mojžíš a odchod Izraelitů z Egypta
3. Doba království
4. Období proroků a další spisy
5. Ježíšův původ
6. Ježíšovo veřejné působení
7. Ukřižování a zmrtvýchvstání
8. Prvotní křesťanská církev
Texty jsou vybrané z Českého ekumenického překladu.
2
1. Stvoření a praotec Abrahám
První Mojžíšova (Genesis) 1,1 – 4,16
1:1 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. 2
Země byla pustá a prázdná a nad
propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami
vznášel se duch Boží.
3 I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo. 4
Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo
od tmy.
5Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval
nocí. Byl večer a bylo jitro, den první.
6 I řekl Bůh: „Buď klenba uprostřed vod a
odděluj vody od vod!“ 7 Učinil klenbu a
oddělil vody pod klenbou od vod nad
klenbou. A stalo se tak. 8 Klenbu nazval
Bůh nebem. Byl večer a bylo jitro, den
druhý.
9 I řekl Bůh: „Nahromaďte se vody pod
nebem na jedno místo a ukaž se souš!“ A
stalo se tak. 10 Souš nazval Bůh zemí a
nahromaděné vody nazval moři. Viděl, že
to je dobré. 11 Bůh také řekl: „Zazelenej se
země zelení: bylinami, které se rozmnožují
semeny, a ovocným stromovím
rozmanitého druhu, které na zemi ponese
plody se semeny!“ A stalo se tak. 12 Země
vydala zeleň: rozmanité druhy bylin, které
se rozmnožují semeny, a rozmanité druhy
stromoví, které nese plody se semeny. Bůh
viděl, že to je dobré. 13 Byl večer a bylo
jitro, den třetí.
14 I řekl Bůh: „Buďte světla na nebeské
klenbě, aby oddělovala den od noci!
Budou na znamení časů, dnů a let. 15 Ta
světla ať jsou na nebeské klenbě, aby
svítila nad zemí.“ A stalo se tak. 16 Učinil
tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo,
aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby
vládlo v noci; učinil i hvězdy. 17 Bůh je
umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad
zemí,
18 aby vládla ve dne a v noci a oddělovala
světlo od tmy. Viděl, že to je dobré. 19 Byl
večer a bylo jitro, den čtvrtý.
20 I řekl Bůh: „Hemžete se vody živočišnou
havětí a létavci létejte nad zemí pod
nebeskou klenbou!“ 21 I stvořil Bůh veliké
netvory a rozmanité druhy všelijakých
hbitých živočichů, jimiž se zahemžily vody,
stvořil i rozmanité druhy všelijakých
okřídlených létavců. Viděl, že to je dobré.
22 A Bůh jim požehnal: „Ploďte a množte
se a naplňte vody v mořích. Létavci nechť
se rozmnoží na zemi.“ 23 Byl večer a bylo
jitro, den pátý.
24 I řekl Bůh: „Vydej země rozmanité
druhy živočichů, dobytek, plazy a
rozmanité druhy zemské zvěře!“ A stalo se
tak. 25 Bůh učinil rozmanité druhy zemské
zvěře i rozmanité druhy dobytka a
rozmanité druhy všelijakých zeměplazů.
Viděl, že to je dobré.
26 I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl
naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé
panují nad mořskými rybami a nad
nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad
celou zemí i nad každým plazem plazícím
se po zemi.“ 27 Bůh stvořil člověka, aby
byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl
obrazem Božím, jako muže a ženu je
stvořil. 28 A Bůh jim požehnal a řekl jim:
„Ploďte a množte se a naplňte zemi.
Podmaňte ji a panujte nad mořskými
rybami, nad nebeským ptactvem, nade
vším živým, co se na zemi hýbe.“
29 Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám na
celé zemi každou bylinu nesoucí semena i
každý strom, na němž rostou plody se
semeny. To budete mít za pokrm. 30
Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému
ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v
čem je živá duše, dal jsem za pokrm
veškerou zelenou bylinu.“ A stalo se tak.
31 Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi
dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý.
2:1 Tak byla dokončena nebesa i země se
všemi svými zástupy. 2 Sedmého dne
dokončil Bůh své dílo, které konal;
sedmého dne přestal konat veškeré své
dílo. 3 A Bůh požehnal a posvětil sedmý
3
den, neboť v něm přestal konat veškeré
své stvořitelské dílo.
4 Toto je rodopis nebe a země, jak byly
stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil
zemi a nebe, 5 nebylo na zemi ještě žádné
polní křovisko ani nevzcházela žádná polní
bylina, neboť Hospodin Bůh nezavlažoval
zemi deštěm, a nebylo člověka, který by
zemi obdělával. 6 Jen záplava vystupovala
ze země a napájela celý zemský povrch. 7 I
vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze
země, a vdechl mu v chřípí dech života.
Tak se stal člověk živým tvorem. 8 A
Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na
východě a postavil tam člověka, kterého
vytvořil. 9 Hospodin Bůh dal vyrůst ze
země všemu stromoví žádoucímu na
pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed
zahrady pak stromu života a stromu
poznání dobrého a zlého.
10 Z Edenu vychází řeka, aby napájela
zahradu. Odtud dál se rozděluje ve čtyři
hlavní toky. 11 Jméno prvního je Píšon; ten
obtéká celou zemi Chavílu, v níž je zlato,
12 a zlato té země je skvělé; je tam také
vonná pryskyřice a kámen karneol. 13
Jméno druhé řeky je Gíchón; ta obtéká
celou zemi Kúš. 14 Jméno třetí řeky je
Chidekel; ta teče východně od Asýrie.
Čtvrtá řeka je Eufrat.
15 Hospodin Bůh postavil člověka do
zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil.
16 A Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z
každého stromu zahrady smíš jíst. 17 Ze
stromu poznání dobrého a zlého však
nejez. V den, kdy bys z něho pojedl,
propadneš smrti.“
18 I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby
člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu
rovnou.“ 19 Když vytvořil Hospodin Bůh ze
země všechnu polní zvěř a všechno
nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby
viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl
jmenovat podle toho, jak jej nazve. 20
Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a
nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale
pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná.
21 I uvedl Hospodin Bůh na člověka
mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber
a uzavřel to místo masem. 22 A Hospodin
Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka,
ženu a přivedl ji k němu. 23 Člověk zvolal:
„Toto je kost z mých kostí a tělo z mého
těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže
vzata jest.“ 24 Proto opustí muž svého
otce i matku a přilne ke své ženě a stanou
se jedním tělem. 25 Oba dva byli nazí,
člověk i jeho žena, ale nestyděli se.
3:1 Nejzchytralejší ze vší polní zvěře,
kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl
ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech
stromů v zahradě?“ 2 Žena hadovi
odvětila: „Plody ze stromů v zahradě jíst
smíme. 3 Jen o plodech ze stromu, který je
uprostřed zahrady, Bůh řekl: ‚Nejezte z
něho, ani se ho nedotkněte, abyste
nezemřeli.‘“ 4 Had ženu ujišťoval: „Nikoli,
nepropadnete smrti. 5 Bůh však ví, že v
den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči
a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“ 6 Žena
viděla, že je to strom s plody dobrými k
jídlu, lákavý pro oči, strom slibující
vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a
jedla, dala také svému muži, který byl s ní,
a on též jedl. 7 Oběma se otevřely oči:
poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové
listy a přepásali se jimi.
8 Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha
procházejícího se po zahradě za denního
vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před
Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v
zahradě. 9 Hospodin Bůh zavolal na
člověka: „Kde jsi?“ 10 On odpověděl:
„Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál
jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem
se.“ 11 Bůh mu řekl: „Kdo ti pověděl, že jsi
nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož
jsem ti zakázal jíst?“ 12 Člověk odpověděl:
„Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála,
ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl.“ 13
Proto řekl Hospodin Bůh ženě: „Cos to
učinila?“ Žena odpověděla: „Had mě
podvedl a já jsem jedla.“
4
14 I řekl Hospodin Bůh hadovi: „Protožes
to učinil, budeš proklet, odvržen ode všech
zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po
břiše, po všechny dny svého života žrát
budeš prach. 15 Mezi tebe a ženu položím
nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její.
Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš
patu.“ 16 Ženě řekl: „Velice rozmnožím tvé
trápení i bolesti těhotenství, syny budeš
rodit v utrpení, budeš dychtit po svém
muži, ale on nad tebou bude vládnout.“ 17
Adamovi řekl: „Uposlechl jsi hlasu své ženy
a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal
jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po
celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. 18
Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní
byliny. 19 V potu své tváře budeš jíst
chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž
jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš.“
20 Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je
Živa), protože se stala matkou všech
živých. 21 Hospodin Bůh udělal Adamovi a
jeho ženě kožené suknice a přioděl je. 22 I
řekl Hospodin Bůh: „Teď je člověk jako
jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím,
aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl
živ navěky.“ 23 Proto jej Hospodin Bůh
vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával
zemi, z níž byl vzat. 24 Tak člověka zapudil.
Východně od zahrady v Edenu usadil
cheruby s míhajícím se plamenným
mečem, aby střežili cestu ke stromu
života.
4:1 I poznal člověk svou ženu Evu a ta
otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla:
„Získala jsem muže, a tím Hospodina.“ 2
Dále porodila jeho bratra Ábela. Ábel se
stal pastýřem ovcí, ale Kain se stal
zemědělcem. 3 Po jisté době přinesl Kain
Hospodinu obětní dar z plodin země. 4
Také Ábel přinesl oběť ze svých
prvorozených ovcí a z jejich tuku. I shlédl
Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar, 5
na Kaina však a na jeho obětní dar
neshlédl. Proto Kain vzplanul velikým
hněvem a zesinal v tváři. 6 I řekl Hospodin
Kainovi: „Proč jsi tak vzplanul? A proč máš
tak sinalou tvář? 7 Což nepřijmu i tebe,
budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat
dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude
po tobě dychtit; ty však máš nad ním
vládnout.“ 8 I promluvil Kain ke svému
bratru Ábelovi... Když byli na poli, povstal
Kain proti svému bratru Ábelovi a zabil jej.
9 Hospodin řekl Kainovi: „Kde je tvůj bratr
Ábel?“ Odvětil: „Nevím. Cožpak jsem
strážcem svého bratra?“ 10 Hospodin
pravil: „Cos to učinil! Slyš, prolitá krev
tvého bratra křičí ke mně ze země. 11 Nyní
budeš proklet a odvržen od země, která
rozevřela svá ústa, aby z tvé ruky přijala
krev tvého bratra. 12 Budeš-li obdělávat
půdu, už ti nedá svou sílu. Budeš na zemi
psancem a štvancem.“ 13 Kain Hospodinu
odvětil: „Můj zločin je větší, než je možno
odčinit. 14 Hle, vypudil jsi mě dnes ze
země. Budu se muset skrývat před tvou
tváří. Stal jsem se na zemi psancem a
štvancem. Každý, kdo mě najde, bude mě
moci zabít.“ 15 Ale Hospodin řekl: „Nikoli,
kdo by Kaina zabil, bude postižen
sedmeronásobnou pomstou.“ A Hospodin
poznamenal Kaina znamením, aby jej
nikdo, kdo ho najde, nezabil. 16 Kain
odešel od tváře Hospodinovy a usadil se v
zemi Nódu, východně od Edenu.
První Mojžíšova (Genesis) 11,26 –
13,18; 15,1 – 18,33; 21,1 – 21; 22,1 –
19; 32,23 – 32
11:26 Ve věku sedmdesáti let zplodil
Terach Abrama, Náchora a Hárana. 27
Toto je rodopis Terachův: Terach zplodil
Abrama, Náchora a Hárana. Háran zplodil
Lota. 28 Háran umřel před svým otcem
Terachem v rodné zemi, v Kaldejském Uru.
29 Abram a Náchor si vzali ženy: žena
Abramova se jmenovala Sáraj a žena
Náchorova Milka, dcera Hárana, otce
Milky a Jisky. 30 Sáraj však byla neplodná,
neměla dítě. 31 I vzal Terach svého syna
Abrama a vnuka Lota, syna Háranova, a
snachu Sáraj, ženu svého syna Abrama, a
5
vyšli spolu z Kaldejského Uru. Cestou do
země kenaanské přišli do Cháranu a usadili
se tam. 32 Dnů Terachových bylo dvě stě
pět let, když v Cháranu umřel.
12:1 I řekl Hospodin Abramovi: „Odejdi ze
své země, ze svého rodiště a z domu svého
otce do země, kterou ti ukážu. 2 Učiním tě
velkým národem, požehnám tě, velké
učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! 3
Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji
ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání
veškeré čeledi země.“
4 A Abram se vydal na cestu, jak mu
Hospodin přikázal. Šel s ním také Lot.
Abramovi bylo sedmdesát pět let, když
odešel z Cháranu. 5 Vzal svou ženu Sáraj a
Lota, syna svého bratra, se vším jměním,
jehož nabyli, i duše, které získali v
Cháranu. Vyšli a ubírali se do země
kenaanské a přišli tam. 6 Abram prošel
zemí až k místu Šekemu, až k božišti Móre;
tehdy v té zemi byli Kenaanci.
7 I ukázal se Abramovi Hospodin a řekl:
„Tuto zemi dám tvému potomstvu.“ Proto
tam Abram vybudoval oltář Hospodinu,
který se mu ukázal. 8 Odtud táhl dál na
horu, která je východně od Bét-elu, a
postavil svůj stan mezi Bét-elem na západě
a Ajem na východě. Také tam vybudoval
Hospodinu oltář a vzýval Hospodinovo
jméno. 9 Pak se vydal na další cestu
směrem k Negebu.
10 I nastal v zemi hlad. Tu Abram sestoupil
do Egypta, aby tam pobyl jako host, neboť
na zemi těžce doléhal hlad. 11 Když už se
chystal vejít do Egypta, řekl své ženě
Sáraji: „Vím dobře, že jsi žena krásného
vzhledu. 12 Až tě spatří Egypťané, řeknou
si: ‚To je jeho žena.‘ Mne zabijí a tebe si
ponechají živou. 13 Říkej tedy, žes mou
sestrou, aby se mi kvůli tobě dobře dařilo
a abych tvou zásluhou zůstal naživu.“ 14
Když pak Abram vešel do Egypta, spatřili
Egypťané tu ženu, jak velice je krásná. 15
Spatřila ji také faraónova knížata a
vychválila ji faraónovi. Byla proto vzata do
domu faraóna 16 a ten kvůli ní prokázal
Abramovi mnoho dobrého, takže měl brav
a skot a osly i otroky a otrokyně i oslice a
velbloudy. 17 Ale faraóna a jeho dům ranil
Hospodin velikými ranami kvůli Abramově
ženě Sáraji. 18 Farao tedy Abrama
předvolal a řekl: „Jak ses to ke mně
zachoval? Proč jsi mi nepověděl, že to je
tvá žena? 19 Proč jsi říkal: ‚To je má
sestra‘? Vždyť já jsem si ji vzal za ženu.
Tady ji máš, vezmi si ji a jdi!“ 20 A farao o
něm vydal svým lidem příkaz. Vyhostili jej i
jeho ženu se vším, co měl.
13:1 I vystoupil Abram z Egypta se svou
ženou a se vším, co měl, do Negebu; byl s
ním i Lot. 2 Abram byl velice zámožný, měl
stáda, stříbro i zlato. 3 Postupoval po
stanovištích od Negebu až k Bét-elu, na
místo mezi Bét-elem a Ajem, kde byl zprvu
jeho stan, 4 k místu, kde předtím postavil
oltář; tam vzýval Abram Hospodinovo
jméno. 5 Také Lot, který putoval s
Abramem, měl brav a skot i stany. 6 Země
jim však nevynášela tolik, aby mohli sídlit
pospolu, a jejich jmění bylo tak značné, že
nemohli sídlit pohromadě. 7 Proto došlo k
rozepři mezi pastýři stáda Abramova a
pastýři stáda Lotova. Tehdy v zemi sídlili
Kenaanci a Perizejci. 8 Tu řekl Abram
Lotovi: „Ať nejsou rozepře mezi mnou a
tebou a mezi pastýři mými a tvými, vždyť
jsme muži bratři. 9 Zdalipak není před
tebou celá země? Odděl se prosím ode
mne. Dáš-li se nalevo, já se dám napravo.
Dáš-li se ty napravo, já se dám nalevo.“ 10
Lot se rozhlédl a spatřil celý okrsek
Jordánu směrem k Sóaru, že je celý
zavlažován, že je jako zahrada
Hospodinova, jako země egyptská. To bylo
předtím, než Hospodin zničil Sodomu a
Gomoru. 11 Proto si Lot vybral celý okrsek
Jordánu a odtáhl na východ. Tak se od
sebe oddělili. 12 Abram se usadil v zemi
kenaanské a Lot se usadil v městech toho
okrsku a stanoval až u Sodomy. 13
6
Sodomští muži však byli před Hospodinem
velice zlí a hříšní.
14 Poté, co se Lot od něho oddělil, řekl
Hospodin Abramovi: „Rozhlédni se z místa,
na němž jsi, pohlédni na sever i na jih, na
východ i na západ, 15 neboť celou tu zemi,
kterou vidíš, dám tobě a tvému potomstvu
až navěky. 16 A učiním, že tvého
potomstva bude jako prachu země. Bude-li
kdo moci sečíst prach země, pak bude i tvé
potomstvo sečteno. 17 Teď projdi křížem
krážem tuto zemi, neboť ti ji dávám.“ 18
Hnul se tedy Abram se stany, přišel a
usadil se při božišti Mamre, které je u
Chebrónu. I tam vybudoval Hospodinu
oltář.
15:1 Po těchto událostech se stalo k
Abramovi ve vidění slovo Hospodinovo:
„Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít,
tvá přehojná odměna.“ 2 Abram však řekl:
„Panovníku Hospodine, co mi chceš dát?
Jsem stále bezdětný. Nárok na můj dům
bude mít damašský Elíezer.“ 3 Abram dále
řekl: „Ach, nedopřáls mi potomka. To má
být mým dědicem správce mého domu?“
4 Hospodin však prohlásil: „Ten tvým
dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten,
který vzejde z tvého lůna.“ 5 Vyvedl ho ven
a pravil: „Pohleď na nebe a sečti hvězdy,
dokážeš-li je spočítat.“ A dodal: „Tak tomu
bude s tvým potomstvem.“ 6 Abram
Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl
jako spravedlnost. 7 A řekl mu: „Já jsem
Hospodin, já jsem tě vyvedl z Kaldejského
Uru, abych ti dal do vlastnictví tuto zemi.“
8 Abram odvětil: „Panovníku Hospodine,
podle čeho poznám, že ji obdržím?“ 9 I
řekl mu: „Vezmi pro mne tříletou krávu a
tříletou kozu a tříletého berana, hrdličku a
holoubě.“ 10 Vzal tedy pro něho to
všechno, rozpůlil a dal vždy jednu půlku
proti druhé; ptáky však nepůlil. 11 Tu se na
ta mrtvá těla slétli dravci a Abram je
odháněl. 12 Když se slunce chýlilo k
západu, padly na Abrama mrákoty. A hle,
padl na něho přístrach a veliká temnota.
13 Tu Hospodin Abramovi řekl: „Věz
naprosto jistě, že tvoji potomci budou žít
jako hosté v zemi, která nebude jejich;
budou tam otročit a budou tam
pokořováni po čtyři sta let. 14 Avšak proti
pronárodu, jemuž budou otročit, povedu
při. Potom odejdou s velkým jměním. 15
Ty vejdeš ke svým otcům v pokoji, budeš
pohřben v utěšeném stáří. 16 Sem se vrátí
teprve čtvrté pokolení, neboť dosud není
dovršena míra Emorejcovy nepravosti.“ 17
Když pak slunce zapadlo a nastala tma
tmoucí, hle, objevila se dýmající pec a
mezi těmi rozpůlenými kusy prošla ohnivá
pochodeň. 18 V ten den uzavřel Hospodin
s Abramem smlouvu: „Tvému potomstvu
dávám tuto zemi od řeky Egyptské až k
řece veliké, řece Eufratu, 19 zemi Kénijců,
Kenazejců a Kadmónců, 20 Chetejců,
Perizejců a Refájců, 21 Emorejců,
Kenaanců, Girgašejců a Jebúsejců.“
16:1 Sáraj, žena Abramova, mu nerodila.
Měla egyptskou otrokyni, která se
jmenovala Hagar. 2 Jednou řekla Sáraj
Abramovi: „Hle, Hospodin mi nedopřál,
abych rodila, vejdi tedy k mé otrokyni,
snad budu mít syna z ní.“ Abram Sárajiny
rady uposlechl. 3 Vzala tedy Abramova
žena Sáraj svou otrokyni, Hagaru
egyptskou, deset let po tom, co se Abram
usadil v kenaanské zemi, a dala ji svému
muži Abramovi za ženu. 4 I vešel k Hagaře
a ona otěhotněla. Když viděla, že je
těhotná, přestala si své paní vážit. 5 Tu
řekla Sáraj Abramovi: „Mé příkoří musíš
odčinit. Sama jsem ti dala svoji otrokyni do
náruče, ale ona, jakmile uviděla, že je
těhotná, přestala si mě vážit. Ať mezi
mnou a tebou rozsoudí Hospodin.“ 6
Abram Sáraji odvětil: „Hle, otrokyně je v
tvých rukou, nalož s ní, jak uznáš za
dobré.“ Od té doby ji Sáraj pokořovala tak,
že Hagar od ní uprchla.
7 Nalezl ji Hospodinův posel ve stepi nad
pramenem vody, nad pramenem při cestě
do Šúru, 8 a otázal se jí: „Hagaro, otrokyně
7
Sáraje, odkud jsi přišla a kam jdeš?“
Odvětila: „Prchám od své paní Sáraje.“ 9
Hospodinův posel jí řekl: „Navrať se ke své
paní a pokoř se pod její ruku.“ 10 Dále jí
řekl: „Velice rozmnožím tvé potomstvo,
takže je nebude možno ani spočítat.“ 11 A
dodal: „Hle, jsi těhotná, porodíš syna a dáš
mu jméno Izmael (to je Slyší Bůh), neboť
Hospodin tě ve tvém pokoření slyšel. 12
Bude to člověk nezkrotný, jeho ruka bude
proti všem a ruce všech budou proti
němu; bude stát proti všem svým
bratřím.“ 13 I nazvala Hagar Hospodina,
který k ní promluvil, „Bůh vševidoucí“,
neboť řekla: „Zda právě zde jsem nesměla
pohlédnout za tím, který mě vidí?“ 14
Proto se ta studně nazývá ‚Studnicí Živého,
který mě vidí‘; je mezi Kádešem a
Beredem. 15 Hagar porodila Abramovi
syna. Abram nazval svého syna, kterého
Hagar porodila, Izmael. 16 Abramovi bylo
osmdesát šest let, když mu Hagar porodila
Izmaela.
17:1 Když bylo Abramovi devětadevadesát
let, ukázal se mu Hospodin a řekl: „Já jsem
Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou,
buď bezúhonný! 2 Mezi sebe a tebe kladu
svou smlouvu; převelice tě rozmnožím.“ 3
Tu padl Abram na tvář a Bůh k němu
mluvil: 4 „Já jsem! A toto je má smlouva s
tebou: Staneš se praotcem hlučícího davu
pronárodů. 5 Nebudeš se už nazývat
Abram; tvé jméno bude Abraham. Určil
jsem tě za otce hlučícího davu pronárodů.
6 Převelice tě rozplodím a učiním z tebe
pronárody, i králové z tebe vzejdou. 7
Smlouvu mezi sebou a tebou i tvým
potomstvem ve všech pokoleních činím
totiž smlouvou věčnou, že budu Bohem
tobě i tvému potomstvu. 8 A tobě i tvému
potomstvu dávám do věčného vlastnictví
zemi, v níž jsi hostem, tu celou zemi
kenaanskou. A budu jim Bohem.“ 9 Bůh
dále Abrahamovi řekl: „Ty i tvoje
potomstvo budete mou smlouvu
zachovávat ve všech pokoleních. 10
Znamením mé smlouvy mezi mnou a vámi
i tvým potomstvem, kterou budete
zachovávat, bude toto: Každý mezi vámi,
kdo je mužského pohlaví, bude obřezán.
11 Dáte obřezat své neobřezané tělo a to
bude znamením smlouvy mezi mnou a
vámi. 12 Po všechna pokolení každý, kdo
je mezi vámi mužského pohlaví, bude
osmého dne po narození obřezán, doma
zrozený i koupený za stříbro od
kteréhokoli cizince, který není z tvého
potomstva. 13 Musí být obřezán každý
zrozený v tvém domě i koupený za stříbro.
Tak bude má smlouva pro znamení na
vašem těle smlouvou věčnou. 14
Neobřezanec, který by nedal své
neobřezané tělo obřezat, bude ze svého
lidu vyobcován; porušil mou smlouvu.“
15 Bůh také Abrahamovi řekl: „Svou ženu
nebudeš už nazývat Sáraj, její jméno bude
Sára (to je Kněžna). 16 Požehnám ji a dám
ti také z ní syna; požehnám ji a stane se
matkou pronárodů a vzejdou z ní králové
národů.“ 17 Tu padl Abraham na tvář,
usmál se a v duchu si řekl: „Což se může
narodit syn stoletému? Cožpak bude Sára
rodit v devadesáti?“ 18 Proto Abraham
Bohu řekl: „Kéž by Izmael žil v tvé
blízkosti!“ 19 Bůh však pravil: „A přece ti
tvá žena Sára porodí syna a nazveš ho Izák
(to je Bude se smát). Svou smlouvu s ním
ustavím pro jeho potomstvo jako smlouvu
věčnou. 20 A pokud jde o Izmaela, vyslyšel
jsem tě: Hle, požehnám mu a rozplodím a
rozmnožím ho převelice; zplodí dvanáct
knížat a učiním z něho veliký národ. 21 Ale
svoji smlouvu ustavím s Izákem, kterého ti
porodí Sára příštího roku v tomto čase.“
22 Bůh skončil rozmluvu s Abrahamem a
vystoupil od něho.
23 Abraham tedy vzal svého syna Izmaela
a všechny zrozené ve svém domě i
všechny koupené za stříbro, všechnu svou
čeleď mužského pohlaví, a obřezal jejich
neobřezané tělo hned toho dne, kdy k
němu Bůh promluvil. 24 Abrahamovi bylo
devětadevadesát let, když jeho
8
neobřezané tělo bylo obřezáno. 25 Jeho
synu Izmaelovi bylo třináct let, když bylo
jeho neobřezané tělo obřezáno. 26
Abraham i jeho syn Izmael byli obřezáni v
týž den. 27 Také všechna jeho čeleď, ať
doma zrození či za stříbro od cizince
koupení, byli obřezáni spolu s ním.
18:1 I ukázal se Hospodin Abrahamovi při
božišti Mamre, když seděl za denního
horka ve dveřích stanu. 2 Rozhlédl se a
spatřil: Hle, naproti němu stojí tři muži.
Jakmile je spatřil, vyběhl jim ze dveří stanu
vstříc, sklonil se k zemi 3 a řekl:
„Panovníku, jestliže jsem u tebe nalezl
milost, nepomíjej svého služebníka. 4 Dám
přinést trochu vody, umyjte si nohy a
zasedněte pod strom. 5 Rád bych vám
podal sousto chleba, abyste se posilnili;
potom půjdete dál. Přece nepominete
svého služebníka.“ Odvětili: „Učiň, jak
říkáš.“
6 Abraham rychle odběhl do stanu k Sáře a
řekl: „Rychle vezmi tři míry bílé mouky,
zadělej a připrav podpopelné chleby.“ 7
Sám se rozběhl k dobytku, vzal mladé a
pěkné dobytče a dal mládenci, aby je
rychle připravil. 8 Potom vzal máslo a
mléko i dobytče, jež připravil, a předložil
jim to. Zatímco jedli, stál u nich pod
stromem. 9 Pak se ho otázali: „Kde je tvá
žena Sára?“ Odpověděl: „Tady ve stanu.“
10 I řekl jeden z nich: „Po obvyklé době se
k tobě určitě vrátím, a hle, tvá žena bude
mít syna.“ Sára naslouchala za ním ve
dveřích stanu. 11 Abraham i Sára byli staří,
sešlí věkem, a Sáře již ustal běh ženský. 12
Zasmála se v duchu a řekla si: „Když už
jsem tak sešlá, má se mi dostat takové
rozkoše? I můj pán je stařec.“ 13 Tu
Hospodin Abrahamovi řekl: „Pročpak se
Sára směje a říká: ‚Což mohu opravdu
rodit, když už jsem tak stará?‘ 14 Je to
snad pro Hospodina nějaký div? V jistém
čase, po obvyklé době, se k tobě vrátím a
Sára bude mít syna.“ 15 Sára však zapírala:
„Nesmála jsem se,“ protože se bála. On
však řekl: „Ale ano, smála ses.“
16 Muži se odtud zvedli a zamířili k
Sodomě. Abraham šel s nimi, aby je
doprovodil. 17 Tu Hospodin řekl: „Mám
Abrahamovi zamlčet, co hodlám učinit? 18
Abraham se jistě stane velikým a zdatným
národem a budou v něm požehnány
všechny pronárody země. 19 Důvěrně
jsem se s ním sblížil, aby přikazoval svým
synům a všem, kteří přijdou po něm:
‚Dbejte na Hospodinovu cestu a jednejte
podle spravedlnosti a práva, ať Hospodin
Abrahamovi splní, co mu přislíbil.‘“ 20
Hospodin dále pravil: „Křik ze Sodomy a
Gomory je tak silný a jejich hřích je tak
těžký, 21 že už musím sestoupit a podívat
se. Jestliže si počínají tak, jak je patrno z
křiku, který ke mně přichází, je po nich
veta; zjistím si, jak tomu je.“ 22 Zatímco se
muži odtud ubírali k Sodomě, Abraham
zůstal stát před Hospodinem. 23 I
přistoupil Abraham a řekl: „Vyhladíš snad
se svévolníkem i spravedlivého? 24
Možná, že je v tom městě padesát
spravedlivých; vyhladíš snad i je a
nepromineš tomu místu, přestože je v
něm padesát spravedlivých? 25 Přece bys
neudělal něco takového a neusmrtil spolu
se svévolníkem spravedlivého; pak by na
tom byl spravedlivý stejně jako svévolník.
To bys přece neudělal. Což Soudce vší
země nejedná podle práva?“ 26 Hospodin
odvětil: „Najdu-li v Sodomě, v tom městě,
padesát spravedlivých, prominu kvůli nim
celému místu.“ 27 Abraham pokračoval:
„Dovoluji si k Panovníkovi mluvit, ač jsem
prach a popel: 28 Možná, že bude do těch
padesáti spravedlivých pět chybět.
Zahladíš pro těch pět celé město?“
Odvětil: „Nezahladím, najdu-li jich tam
čtyřicet pět.“ 29 On však k němu mluvil
ještě dále: „Možná, že se jich tam najde
čtyřicet.“ Pravil: „Neudělám to kvůli těm
čtyřiceti.“ 30 I řekl: „Ať se Panovník
nerozhněvá, když budu mluvit dále:
Možná, že se jich tam najde třicet.“ Pravil:
9
„Neučiním to, najdu-li jich tam třicet.“ 31
Řekl pak: „Hle, dovoluji si promluvit k
Panovníkovi znovu: Možná, že se jich tam
najde dvacet.“ Pravil: „Nezahladím je kvůli
těm dvaceti.“ 32 Nato řekl: „Ať se
Panovník nerozhněvá, promluvím-li ještě
jednou: Možná, že se jich tam najde
deset.“ Pravil: „Nezahladím je ani kvůli
těm deseti.“ 33 Hospodin po skončení
rozmluvy s Abrahamem odešel a Abraham
se vrátil ke svému místu.
21:1 Hospodin navštívil Sáru, jak řekl, a
splnil jí, co slíbil. 2 Sára otěhotněla a
Abrahamovi, ačkoli byl stár, porodila syna
v čase, který mu Bůh předpověděl. 3
Abraham dal svému narozenému synu,
kterého mu Sára porodila, jméno Izák. 4
Když mu bylo osm dní, Abraham svého
syna Izáka obřezal, jak mu Bůh přikázal. 5
Abrahamovi bylo sto let, když se mu syn
Izák narodil. 6 Tu Sára řekla: „Bůh mi
dopřál, že se mohu smát. Se mnou ať se
směje každý, kdo o tom uslyší.“ 7 A
dodala: „Kdo by byl Abrahamovi řekl, že
Sára bude kojit syny? A přece jsem mu
porodila syna, ačkoli je stár.“
8 Dítě rostlo a bylo odstaveno. V den, kdy
Izáka odstavili, vystrojil Abraham veliké
hody. 9 Sára však viděla, že syn, jehož
Abrahamovi porodila Hagar egyptská, je
poštívač. 10 Řekla Abrahamovi: „Zapuď tu
otrokyni i jejího syna! Přece nebude syn té
otrokyně dědicem spolu s mým synem
Izákem.“ 11 Ale Abraham se tím velmi
trápil; vždyť šlo o jeho syna. 12 Bůh však
Abrahamovi řekl: „Netrap se pro chlapce a
pro tu otrokyni; poslechni Sáru ve všem,
co ti říká, neboť tvé potomstvo bude
povoláno z Izáka. 13 Učiním však národ i
ze syna otrokyně, neboť také on je tvým
potomkem.“ 14 Za časného jitra vzal
Abraham chléb a měch vody a dal Hagaře.
Vložil jí dítě na ramena a propustil ji. Šla a
bloudila po Beeršebské stepi. 15 Když
voda v měchu došla, odložila dítě pod
jedním křoviskem. 16 Odešla a usedla
opodál, co by lukem dostřelil, neboť si
řekla: „Nemohu se dívat, jak dítě umírá.“
Usedla tam, zaúpěla a rozplakala se.
17 Bůh uslyšel hlas chlapce a Boží posel z
nebe zavolal na Hagaru. Pravil jí: „Co je ti,
Hagaro? Neboj se! Bůh slyšel hlas chlapce
na tom místě, kde je. 18 Vstaň, vezmi
chlapce a pečuj o něj, já z něho učiním
veliký národ.“ 19 Tu jí Bůh otevřel oči a
ona spatřila studni s vodou. Šla, naplnila
měch vodou a dala chlapci napít. 20 A Bůh
byl s chlapcem. Když vyrostl, usadil se ve
stepi a stal se lučištníkem. 21 Usadil se v
Páranské stepi a jeho matka mu dala ženu
z egyptské země.
22:1 Po těch událostech chtěl Bůh
Abrahama vyzkoušet. Řekl mu:
„Abrahame!“ Ten odvětil: „Tu jsem.“ 2 A
Bůh řekl: „Vezmi svého jediného syna
Izáka, kterého miluješ, odejdi do země
Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou
na jedné hoře, o níž ti povím!“ 3 Za
časného jitra osedlal tedy Abraham osla,
vzal s sebou dva své služebníky a svého
syna Izáka, naštípal dříví k zápalné oběti a
vydal se k místu, o němž mu Bůh pověděl.
4 Když se Abraham třetího dne rozhlédl a
spatřil v dálce to místo, 5 řekl
služebníkům: „Počkejte tu s oslem, já s
chlapcem půjdeme dále, vzdáme poctu
Bohu a pak se k vám vrátíme.“ 6 Abraham
vzal dříví k oběti zápalné a vložil je na
svého syna Izáka; sám vzal oheň a obětní
nůž. A šli oba pospolu. 7 Tu Izák svého
otce Abrahama oslovil: „Otče!“ Ten
odvětil: „Copak, můj synu?“ Izák se otázal:
„Hle, oheň a dříví je zde. Kde však je
beránek k zápalné oběti?“ 8 Nato
Abraham řekl: „Můj synu, Bůh sám si
vyhlédne beránka k oběti zápalné.“ A šli
oba spolu dál.
9 Když přišli na místo, o němž mu Bůh
pověděl, vybudoval tam Abraham oltář,
narovnal dříví, svázal svého syna Izáka do
kozelce a položil ho na oltář, nahoru na
dříví. 10 I vztáhl Abraham ruku po obětním
10
noži, aby svého syna zabil jako obětního
beránka. 11 Vtom na něho z nebe volá
Hospodinův posel: „Abrahame,
Abrahame!“ Ten odvětil: „Tu jsem.“ 12 A
posel řekl: „Nevztahuj na chlapce ruku, nic
mu nedělej! Právě teď jsem poznal, že jsi
bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého
jediného syna.“ 13 Abraham se rozhlédl a
vidí, že vzadu je beran, který uvízl svými
rohy v houští. Šel tedy, vzal berana a
obětoval jej v zápalnou oběť místo svého
syna. 14 Tomu místu dal Abraham jméno
„Hospodin vidí“. Dosud se tu říká: „Na
hoře Hospodinově se uvidí.“ 15
Hospodinův posel zavolal pak z nebe na
Abrahama podruhé: 16 „Přisáhl jsem při
sobě, je výrok Hospodinův, protože jsi to
učinil a neodepřel jsi mi svého jediného
syna, 17 jistotně ti požehnám a tvé
potomstvo jistotně rozmnožím jako
nebeské hvězdy a jako písek na mořském
břehu. Tvé potomstvo obdrží bránu svých
nepřátel 18 a ve tvém potomku dojdou
požehnání všechny pronárody země,
protože jsi uposlechl mého hlasu.“ 19
Abraham se pak vrátil k služebníkům.
Vydali se spolu na cestu do Beer-šeby,
neboť tam Abraham sídlil.
Jabocký bonus
32:23 A té noci Jákob vstal, vzal obě své
ženy i obě své služky a jedenáct svých synů
a přebrodil se přes Jabok. 24 Vzal je a
převedl je přes potok se vším, co měl. 25
Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi
zápolil, dokud nevzešla jitřenka. 26 Když
viděl, že Jákoba nepřemůže, poranil mu při
zápolení kyčelní kloub, takže se mu
vykloubil. 27 Neznámý řekl: „Pusť mě,
vzešla jitřenka.“ Jákob však odvětil:
„Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“ 28
Otázal se: „Jak se jmenuješ?“ Odpověděl:
„Jákob.“ 29 Tu řekl: „Nebudou tě už
jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž
Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako
kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls.“
30 A Jákob ho žádal: „Pověz mi přece své
jméno!“ Ale on odvětil: „Proč se ptáš na
mé jméno?“ A požehnal mu tam. 31 I
pojmenoval Jákob to místo Peníel (to je
Tvář Boží), neboť řekl: „Viděl jsem Boha
tváří v tvář a byl mi zachován život.“ 32
Slunce mu vzešlo, když minul Penúel, ale v
kyčli byl chromý.
11
2. Mojžíš a odchod Izraelitů
z Egypta
Druhá Mojžíšova (Exodus) 1,1 – 7,13;
12,1 – 14,31; 19,1 – 20,21; 32,1 – 34,35
1:1 Toto jsou jména synů Izraelových, kteří
přišli do Egypta s Jákobem; každý přišel se
svou rodinou: 2 Rúben, Šimeón, Lévi a
Juda, 3 Isachar, Zabulón a Benjamín, 4 Dan
a Neftalí, Gád a Ašer. 5 Všech, kdo vzešli z
Jákobových beder, bylo sedmdesát. Josef
už byl v Egyptě. 6 Potom zemřel Josef a
všichni jeho bratři i celé to pokolení. 7 Ale
Izraelci se rozplodili, až se to jimi hemžilo,
převelice se rozmnožili a byli velice zdatní;
byla jich plná země.
8 V Egyptě však nastoupil nový král, který
o Josefovi nevěděl. 9 Ten řekl svému lidu:
„Hle, izraelský lid je početnější a zdatnější
než my. 10 Musíme s ním nakládat
moudře, aby se nerozmnožil. Kdyby došlo
k válce, jistě by se připojil k těm, kdo nás
nenávidí, bojoval by proti nám a odtáhl by
ze země.“ 11 Ustanovili tedy nad ním
dráby, aby jej ujařmovali robotou. Musel
stavět faraónovi města pro sklady, Pitom a
Raamses. 12 Avšak jakkoli jej ujařmovali,
množil se a rozmáhal dále, takže měli z
Izraelců hrůzu. 13 Proto začali Egypťané
Izraelce surově zotročovat. 14 Ztrpčovali
jim život tvrdou otročinou při výrobě cihel
a všelijakou prací na poli. Všechnu
otročinu, kterou na ně uvalili, jim ještě
ztěžovali surovostí.
15 Egyptský král poručil hebrejským
porodním bábám, z nichž jedna se
jmenovala Šifra a druhá Púa: 16 „Když
budete pomáhat Hebrejkám při porodu a
při slehnutí zjistíte, že to je syn, usmrťte
jej; bude-li to dcera, aťsi je naživu.“ 17
Avšak porodní báby se bály Boha a
rozkazem egyptského krále se neřídily.
Nechávaly hochy naživu. 18 Egyptský král
si porodní báby předvolal a řekl jim: „Co to
děláte, že necháváte hochy naživu?“ 19
Porodní báby faraónovi odvětily:
„Hebrejky nejsou jako ženy egyptské; jsou
plné života. Porodí dříve, než k nim
porodní bába přijde.“ 20 Bůh pak těm
porodním bábám prokazoval dobrodiní a
lid se množil a byl velmi zdatný. 21 Protože
se porodní báby bály Boha, požehnal jejich
domům. 22 Ale farao všemu svému lidu
rozkázal: „Každého syna, který se jim
narodí, hoďte do Nilu; každou dceru
nechte naživu.“
2:1 Muž z Léviova domu šel a vzal si
lévijskou dceru. 2 Žena otěhotněla a
porodila syna. Když viděla, jak je půvabný,
ukrývala ho po tři měsíce. 3 Ale déle už ho
ukrývat nemohla. Proto pro něho
připravila ze třtiny ošatku, vymazala ji
asfaltem a smolou, položila do ní dítě a
vložila do rákosí při břehu Nilu. 4 Jeho
sestra se postavila opodál, aby zvěděla, co
se s ním stane. 5 Tu sestoupila faraónova
dcera, aby se omývala v Nilu, a její dívky se
procházely podél Nilu. Vtom uviděla v
rákosí ošatku a poslala svou otrokyni, aby
ji přinesla. 6 Otevřela ji a spatřila dítě,
plačícího chlapce. Bylo jí ho líto a řekla: „Je
z hebrejských dětí.“ 7 Jeho sestra se
faraónovy dcery otázala: „Mám jít a
zavolat kojnou z hebrejských žen, aby ti
dítě odkojila?“ 8 Faraónova dcera jí řekla:
„Jdi!“ Děvče tedy šlo a zavolalo matku
dítěte. 9 Faraónova dcera jí poručila:
„Odnes to dítě, odkoj mi je a já ti
zaplatím.“ Žena vzala dítě a odkojila je. 10
Když dítě odrostlo, přivedla je k faraónově
dceři a ona je přijala za syna. Pojmenovala
ho Mojžíš (to je Vytahující). Řekla: „Vždyť
jsem ho vytáhla z vody.“
11 V oněch dnech, když Mojžíš dospěl,
vyšel ke svým bratřím a viděl jejich robotu.
Spatřil nějakého Egypťana, jak ubíjí
Hebreje, jednoho z jeho bratří. 12 Rozhlédl
se na všechny strany, a když viděl, že tam
nikdo není, ubil Egypťana a zahrabal do
písku. 13 Když vyšel druhého dne, spatřil
dva Hebreje, jak se rvali. Řekl tomu, který
nebyl v právu: „Proč chceš ubít svého
12
druha?“ 14 Ohradil se: „Kdo tě ustanovil
nad námi za velitele a soudce? Máš v
úmyslu mě zavraždit, jako jsi zavraždil
toho Egypťana?“ Mojžíš se ulekl a řekl si:
„Jistě se o věci už ví!“ 15 Farao o tom
vskutku uslyšel a chtěl dát Mojžíše
zavraždit. Ale Mojžíš před faraónem uprchl
a usadil se v midjánské zemi; posadil se u
studny. 16 Midjánský kněz měl sedm dcer.
Ty přišly, vážily vodu a plnily žlaby, aby
napojily stádo svého otce. 17 Tu přišli
pastýři a odháněli je. Ale Mojžíš vstal,
ochránil je a napojil jejich stádo. 18 Když
přišly ke svému otci Reúelovi, zeptal se:
„Jak to, že jste dnes přišly tak brzo?“ 19
Odpověděly: „Nějaký Egypťan nás
vysvobodil z rukou pastýřů. Také nám
ochotně navážil vodu a napojil stádo.“ 20
Reúel se zeptal svých dcer: „Kde je? Proč
jste tam toho muže nechaly? Zavolejte ho,
ať pojí chléb!“ 21 Mojžíš se rozhodl, že u
toho muže zůstane, a on mu dal svou
dceru Siporu za manželku. 22 Ta porodila
syna a Mojžíš mu dal jméno Geršóm (to je
Hostem-tam). Řekl: „Byl jsem hostem v cizí
zemi.“
23 Po mnoha letech egyptský král zemřel,
ale Izraelci vzdychali a úpěli v otročině dál.
Jejich volání o pomoc vystupovalo z té
otročiny k Bohu. 24 Bůh vyslyšel jejich
sténání, Bůh se rozpomněl na svou
smlouvu s Abrahamem, Izákem a
Jákobem, 25 Bůh na syny Izraele pohleděl,
Bůh se k nim přiznal.
3:1 Mojžíš pásl ovce svého tchána Jitra,
midjánského kněze. Jednou vedl ovce až
za step a přišel k Boží hoře, k Chorébu. 2
Tu se mu ukázal Hospodinův posel v
plápolajícím ohni uprostřed trnitého keře.
Mojžíš viděl, jak keř v ohni hoří, ale není
jím stráven. 3 Řekl si: „Zajdu se podívat na
ten veliký úkaz, proč keř neshoří.“ 4
Hospodin viděl, že odbočuje, aby se
podíval. I zavolal na něho Bůh zprostředku
keře: „Mojžíši, Mojžíši!“ Odpověděl: „Tu
jsem.“ 5 Řekl: „Nepřibližuj se sem! Zuj si
opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je
půda svatá.“ 6 A pokračoval: „Já jsem Bůh
tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a
Bůh Jákobův.“ Mojžíš si zakryl tvář, neboť
se bál na Boha pohledět. 7 Hospodin dále
řekl: „Dobře jsem viděl ujařmení svého
lidu, který je v Egyptě. Slyšel jsem jeho
úpění pro bezohlednost jeho poháněčů.
Znám jeho bolesti. 8 Sestoupil jsem, abych
jej vysvobodil z moci Egypta a vyvedl jej z
oné země do země dobré a prostorné, do
země oplývající mlékem a medem, na
místo Kenaanců, Chetejců, Emorejců,
Perizejců, Chivejců a Jebúsejců. 9 Věru,
úpění Izraelců dolehlo nyní ke mně. Viděl
jsem také útlak, jak je Egypťané utlačují.
10 Nuže pojď, pošlu tě k faraónovi a
vyvedeš můj lid, Izraelce, z Egypta.“ 11 Ale
Mojžíš Bohu namítal: „Kdo jsem já, abych
šel k faraónovi a vyvedl Izraelce z Egypta?“
12 Odpověděl: „Já budu s tebou! A toto ti
bude znamením, že jsem tě poslal: Až
vyvedeš lid z Egypta, budete sloužit Bohu
na této hoře.“
13 Avšak Mojžíš Bohu namítl: „Hle, já
přijdu k Izraelcům a řeknu jim: Posílá mě k
vám Bůh vašich otců. Až se mě však
zeptají, jaké je jeho jméno, co jim
odpovím?“ 14 Bůh řekl Mojžíšovi: „JSEM,
KTERÝ JSEM.“ A pokračoval: „Řekni
Izraelcům toto: JSEM posílá mě k vám.“ 15
Bůh dále Mojžíšovi poručil: „Řekni
Izraelcům toto: ‚Posílá mě k vám
Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh
Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.‘ To
je navěky mé jméno, jím si mě budou
připomínat od pokolení do pokolení. 16
Jdi, shromažď izraelské starší a pověz jim:
,Ukázal se mi Hospodin, Bůh vašich otců,
Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, a řekl:
Rozhodl jsem se vás navštívit, vím, jak s
vámi v Egyptě nakládají, 17 a prohlásil
jsem: Vyvedu vás z egyptského ujařmení
do země Kenaanců, Chetejců, Emorejců,
Perizejců, Chivejců a Jebúsejců, do země
oplývající mlékem a medem.‘ 18 Až tě
vyslechnou, půjdeš ty a izraelští starší k
13
egyptskému králi a řeknete mu: ‚Potkal se
s námi Hospodin, Bůh Hebrejů. Dovol nám
nyní odejít do pouště na vzdálenost tří dnů
cesty a přinést oběť Hospodinu, našemu
Bohu.‘ 19 Vím, že vám egyptský král
nedovolí jít, leda z donucení. 20 Proto
vztáhnu ruku a budu bít Egypt
všemožnými svými divy, které učiním
uprostřed něho. Potom vás propustí. 21
Zjednám tomuto lidu u Egypťanů přízeň.
Až budete odcházet, nepůjdete s
prázdnou. 22 Každá žena si vyžádá od
sousedky a spolubydlící stříbrné a zlaté
ozdoby a pláště. Vložíte je na své syny a
dcery. Tak vypleníte Egypt.“
4:1 Mojžíš však znovu namítal: „Nikoli,
neuvěří mi a neuposlechnou mě, ale
řeknou: Hospodin se ti neukázal.“ 2
Hospodin mu řekl: „Co to máš v ruce?“
Odpověděl: „Hůl.“ 3 Hospodin řekl: „Hoď ji
na zem.“ Hodil ji na zem a stal se z ní had.
Mojžíš se dal před ním na útěk. 4 Ale
Hospodin Mojžíšovi poručil: „Vztáhni ruku
a chyť ho za ocas.“ Vztáhl tedy ruku,
uchopil ho a v dlani se mu z něho stala hůl.
5 „Aby uvěřili, že se ti ukázal Hospodin,
Bůh jejich otců, Bůh Abrahamův, Bůh
Izákův a Bůh Jákobův.“ 6 Dále mu
Hospodin řekl: „Vlož si ruku za ňadra.“
Vložil tedy ruku za ňadra. Když ruku vytáhl,
byla malomocná, bílá jako sníh. 7 Tu
poručil: „Dej ruku zpět za ňadra.“ Dal ruku
zpět za ňadra. Když ji ze záňadří vytáhl,
byla opět jako ostatní tělo. 8 „A tak jestliže
ti neuvěří a nedají na první znamení, uvěří
druhému znamení. 9 Jestliže však neuvěří
ani těmto dvěma znamením a
neuposlechnou tě, nabereš vodu z Nilu a
vyleješ ji na suchou zemi. Z vody, kterou
nabereš z Nilu, se stane na suché zemi
krev.“ 10 Ale Mojžíš Hospodinu namítal:
„Prosím, Panovníku, nejsem člověk
výmluvný; nebyl jsem dříve, nejsem ani
nyní, když ke svému služebníku mluvíš.
Mám neobratná ústa a neobratný jazyk.“
11 Hospodin mu však řekl: „Kdo dal
člověku ústa? Kdo působí, že je člověk
němý nebo hluchý, vidící nebo slepý? Zdali
ne já, Hospodin? 12 Nyní jdi, já sám budu s
tvými ústy a budu tě učit, co máš mluvit!“
13 Ale Mojžíš odmítl: „Prosím, Panovníku,
pošli si, koho chceš.“ 14 Tu Hospodin
vzplanul proti Mojžíšovi hněvem a řekl:
„Což nemáš bratra Árona, toho lévijce?
Znám ho , ten umí mluvit. Jde ti už naproti
a bude se srdečně radovat, až tě uvidí. 15
Budeš k němu mluvit a vkládat mu slova
do úst. Já budu s tvými ústy i s jeho ústy a
budu vás poučovat, co máte činit. 16 On
bude mluvit k lidu za tebe, on bude tobě
ústy a ty budeš jemu Bohem. 17 A tuto hůl
vezmi do ruky; budeš jí konat znamení.“
18 Mojžíš odešel a vrátil se ke svému
tchánu Jitrovi. Řekl mu: „Rád bych šel a
vrátil se ke svým bratřím, kteří jsou v
Egyptě, a podíval se, zda ještě žijí.“ Jitro
Mojžíšovi odvětil: „Jdi v pokoji.“ 19
Hospodin pak řekl Mojžíšovi ještě v
Midjánu: „Jen se vrať do Egypta, neboť
zemřeli všichni, kteří ti ukládali o život.“ 20
Mojžíš tedy vzal svou ženu a syny, posadil
je na osla a vracel se do egyptské země. A
do ruky si vzal Boží hůl. 21 Hospodin dále
Mojžíšovi poručil: „Až se vrátíš do Egypta,
hleď, abys před faraónem udělal všechny
zázraky, jimiž jsem tě pověřil. Já však
zatvrdím jeho srdce a on lid nepropustí. 22
Potom faraónovi řekneš: Toto praví
Hospodin: ‚Izrael je můj prvorozený syn.
23 Vzkázal jsem ti: Propusť mého syna,
aby mi sloužil. Ale ty jsi jej propustit
odmítl. Za to zabiji tvého prvorozeného
syna.‘“
24 Když se na cestě chystali nocovat, střetl
se s ním Hospodin a chtěl ho usmrtit. 25
Tu vzala Sipora kamenný nůž, obřezala
předkožku svého syna, dotkla se jeho
nohou a řekla: „Jsi můj ženich, je to
zpečetěno krví.“ 26 A Hospodin ho nechal
být. Tehdy se při obřízkách říkalo: „ Jsi
ženich, je to zpečetěno krví.“
27 Hospodin řekl Áronovi: „Jdi na poušť
naproti Mojžíšovi.“ Áron šel, setkal se s
14
ním u Boží hory a políbil ho. 28 Mojžíš
oznámil Áronovi všechna Hospodinova
slova, s nimiž ho poslal, a všechna
znamení, kterými ho pověřil. 29 Pak šel
Mojžíš s Áronem a shromáždili všechny
izraelské starší. 30 Áron vyřídil všechna
slova, která mluvil Hospodin k Mojžíšovi, a
Mojžíš učinil před očima lidu ona znamení.
31 A lid uvěřil. Když slyšeli, že Hospodin
navštívil Izraelce a že pohleděl na jejich
ujařmení, padli na kolena a klaněli se.
5:1 Mojžíš s Áronem pak předstoupili před
faraóna a řekli: „Toto praví Hospodin, Bůh
Izraele: Propusť můj lid, ať mi v poušti slaví
slavnost.“ 2 Farao však odpověděl: „Kdo je
Hospodin, že bych ho měl uposlechnout a
propustit Izraele? Hospodina neznám a
Izraele nepropustím!“ 3 Řekli: „Potkal se s
námi Bůh Hebrejů. Dovol nám nyní odejít
do pouště na vzdálenost tří dnů cesty a
přinést oběť Hospodinu, našemu Bohu,
aby nás nenapadl morem nebo mečem.“ 4
Egyptský král je okřikl: „Proč, Mojžíši a
Árone, odvádíte lid od jeho prací? Jděte za
svými robotami!“ 5 A farao pokračoval:
„Hle, lidu země je teď mnoho, a vy chcete,
aby nechali svých robot?“ 6 Onoho dne
přikázal farao poháněčům lidu a
dozorcům: 7 „Propříště nebudete vydávat
lidu slámu k výrobě cihel jako dříve. Ať si
jdou slámu nasbírat sami! 8 A uložíte jim
dodat stejné množství cihel, jaké vyráběli
dříve. Nic jim neslevujte, jsou líní. Proto
křičí: Pojďme obětovat svému Bohu. 9 Ať
na ty muže těžce dolehne otročina, aby
měli co dělat a nedali na lživé řeči.“ 10
Poháněči lidu a dozorci vyšli a ohlásili lidu:
„Toto praví farao: Nedám vám žádnou
slámu. 11 Sami si jděte nabrat slámu, kde
ji najdete. Ale z vaší pracovní povinnosti se
nic nesleví.“ 12 Lid se rozběhl po celé
egyptské zemi, aby na strništích sbíral
slámu. 13 Poháněči je honili: „Plňte svůj
denní úkol, jako když sláma byla.“ 14
Dozorci z řad Izraelců, které nad nimi
ustanovili faraónovi poháněči, byli biti.
Vytýkalo se jim: „Proč jste v těchto dnech
nevyrobili tolik cihel jako dříve?“ 15
Dozorci z řad Izraelců tedy přišli a úpěli
před faraónem: „Proč se svými otroky
takhle jednáš? 16 Tvým otrokům se
nedodává sláma, ale pokud jde o cihly,
poroučejí nám: ‚Dělejte!‘ Hle, tvoji otroci
jsou biti a tvůj lid bude pykat za hřích.“ 17
Farao odpověděl: „Jste lenoši líní, proto
říkáte: ‚Pojďme obětovat Hospodinu.‘ 18
Hned jděte dělat! Sláma vám dodávána
nebude, ale dodávku cihel odvedete.“ 19
Dozorci z řad Izraelců viděli, že je s nimi
zle, když bylo řečeno: „Nesmíte snížit svůj
denní úkol výroby cihel.“ 20 Když vycházeli
od faraóna, narazili na Mojžíše a Árona,
kteří se s nimi chtěli setkat. 21 Vyčítali jim:
„Ať se nad vámi ukáže Hospodin a
rozsoudí. Vy jste pokáleli naši pověst u
faraóna a jeho služebníků. Dali jste jim do
ruky meč, aby nás povraždili.“ 22 Mojžíš se
obrátil k Hospodinu a řekl: „Panovníku,
proč jsi dopustil na tento lid zlo? Proč jsi
mě vlastně poslal? 23 Od chvíle, kdy jsem
předstoupil před faraóna, abych mluvil
tvým jménem, nakládá s tímto lidem ještě
hůře. A ty svůj lid stále nevysvobozuješ.“
6:1 Hospodin Mojžíšovi odvětil: „Nyní
uvidíš, co faraónovi udělám. Donutím ho ,
aby je propustil; donutím ho, aby je
vypudil ze své země.“
2 Bůh promluvil k Mojžíšovi a ujistil ho: „Já
jsem Hospodin. 3 Ukázal jsem se
Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi jako Bůh
všemohoucí. Ale své jméno Hospodin jsem
jim nedal poznat. 4 Ustavil jsem s nimi
také svou smlouvu, že jim dám
kenaanskou zemi, zemi jejich putování,
kde pobývali jako hosté. 5 Rovněž jsem
uslyšel sténání Izraelců, které si Egypťané
podrobili v otroctví, a rozpomenul jsem se
na svou smlouvu. 6 Proto řekni Izraelcům:
Já jsem Hospodin. Vyvedu vás z egyptské
roboty, vysvobodím vás z vašeho otroctví
a vykoupím vás vztaženou paží a velkými
soudy. 7 Vezmu si vás za lid a budu vám
15
Bohem. Poznáte, že já jsem Hospodin, váš
Bůh, který vás vyvede z egyptské roboty. 8
Dovedu vás do země, kterou jsem přísežně
slíbil dát Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.
Vám ji dám do vlastnictví. Já jsem
Hospodin.“ 9 Mojžíš to tak Izraelcům
vyhlásil, ale ti nebyli pro malomyslnost a
tvrdou otročinu s to Mojžíšovi naslouchat.
10 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: 11
„Předstup před faraóna, krále egyptského,
a vyřiď mu, ať propustí Izraelce ze své
země.“ 12 Mojžíš Hospodinu namítl: „Když
mi nenaslouchají Izraelci, jak by mě
poslechl farao! Nejsem způsobilý mluvit.“
13 Ale Hospodin Mojžíšovi a Áronovi
domluvil a dal jim příkazy pro Izraelce i pro
faraóna, krále egyptského, aby připravili
odchod Izraelců z egyptské země.
14 Toto jsou představitelé otcovských
rodů: Rúbenovci, potomci Izraelova
prvorozeného: Chanók a Palú, Chesrón a
Karmí. To jsou čeledi Rúbenovy. 15
Šimeónovci: Jemúel, Jamín, Ohad, Jakín,
Sóchar a Šaul, syn Kenaanky. To jsou čeledi
Šimeónovy. 16 Toto jsou jména Léviovců
podle jejich rodopisu: Geršón, Kehat a
Merarí. Lévi byl živ sto třicet sedm let. 17
Geršónovci: Libní a Šimeí podle svých
čeledí. 18 Kehatovci: Amrám, Jishár,
Chebrón a Uzíel. Kehat byl živ sto třicet tři
léta. 19 Meraríovci: Machlí a Muší. To jsou
lévijské čeledi podle jejich rodopisu. 20
Amrám si vzal za ženu Jókebedu, svou
tetu. Ta mu porodila Árona a Mojžíše.
Amrám byl živ sto třicet sedm let. 21
Synové Jishárovi: Kórach, Nefeg a Zikrí. 22
Synové Uzíelovi: Míšael, Elsáfan a Sitrí. 23
Áron si vzal za ženu Elíšebu, dceru
Amínadabovu, sestru Nachšónovu. Ta mu
porodila Nádaba, Abíhúa, Eleazara a
Ítamara. 24 Synové Kórachovi: Asír, Elkána
a Abíasaf. To jsou kórachovské čeledi. 25
Eleazar, syn Áronův, si vzal za ženu jednu z
dcer Pútíelových. Ta mu porodila Pinchasa.
To jsou představitelé lévijských rodů podle
svých čeledí. 26 Z tohoto pokolení
pocházejí ten Áron a Mojžíš, k nimž mluvil
Hospodin: „Vyveďte z egyptské země
Izraelce seřazené po oddílech.“ 27 Oni to
byli, kdo mluvili k faraónovi, králi
egyptskému, že mají vyvést Izraelce z
Egypta. To tedy byli Mojžíš a Áron.
28 To bylo tehdy, když Hospodin mluvil k
Mojžíšovi v egyptské zemi. 29 Hospodin
promluvil k Mojžíšovi: „Já jsem Hospodin!
Řekni faraónovi, králi egyptskému,
všechno, co k tobě mluvím.“ 30 Mojžíš
však Hospodinu namítl: „Nejsem způsobilý
mluvit. Jak by mě farao poslechl?“
7:1 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Pohleď,
ustanovil jsem tě, abys byl pro faraóna
Bohem, a Áron, tvůj bratr, bude tvým
prorokem. 2 Ty mu povíš všechno, co ti
přikážu, a Áron, tvůj bratr, bude mluvit s
faraónem, aby propustil Izraelce ze své
země. 3 Já však zatvrdím faraónovo srdce
a učiním v egyptské zemi mnoho svých
znamení a zázraků. 4 Farao vás
neposlechne, ale já vložím na Egypt svou
ruku. Vyvedu zástupy svého lidu, syny
Izraele, z egyptské země, ale ji postihnu
velkými soudy. 5 Egypťané poznají, že já
jsem Hospodin, až vztáhnu svou ruku na
Egypt a vyvedu Izraelce z jejich středu.“ 6
Mojžíš a Áron učinili přesně tak, jak jim
Hospodin přikázal. 7 Mojžíšovi bylo
osmdesát let a Áronovi osmdesát tři léta,
když mluvili s faraónem.
8 Hospodin dále řekl Mojžíšovi a Áronovi:
9 „Až k vám farao promluví: ‚Prokažte se
nějakým zázrakem,‘ řekneš Áronovi:
‚Vezmi svou hůl a hoď ji před faraóna,‘ a
stane se drakem.“ 10 Mojžíš s Áronem
tedy předstoupili před faraóna a učinili, jak
Hospodin přikázal. Áron hodil svou hůl
před faraóna i před jeho služebníky a ona
se stala drakem. 11 Farao však také
povolal mudrce a čaroděje, a egyptští
věštci učinili svými kejklemi totéž. 12
Hodili každý svou hůl na zem a ony se staly
draky. Ale Áronova hůl jejich hole pohltila.
13 Srdce faraónovo se však zatvrdilo a
neposlechl je, jak Hospodin předpověděl.
16
12:1 Hospodin řekl Mojžíšovi a Áronovi v
egyptské zemi: 2 „Tento měsíc bude pro
vás začátkem měsíců. Bude pro vás prvním
měsícem v roce. 3 Vyhlaste celé izraelské
pospolitosti: Desátého dne tohoto měsíce
si každý vezmete beránka podle svých
rodů, beránka na rodinu. 4 Kdyby byla
rodina malá a na beránka by nestačila,
přibere si každý souseda, který bydlí
nejblíže jeho rodiny, aby doplnil počet
osob. Podle toho, kolik kdo sní, stanovíte
počet na beránka. 5 Budete mít beránka
bez vady, ročního samce. Vezmete jej z
ovcí nebo z koz. 6 Budete jej opatrovat až
do čtrnáctého dne tohoto měsíce. Navečer
bude celé shromáždění izraelské
pospolitosti beránky zabíjet. 7 Pak vezmou
trochu krve a potřou jí obě veřeje i
nadpraží u domů, v nichž jej budou jíst. 8
Tu noc budou jíst maso upečené na ohni a
k němu budou jíst nekvašené chleby s
hořkými bylinami. 9 Nebudete z něho jíst
nic syrového ani vařeného ve vodě, nýbrž
jen upečené na ohni s hlavou i s nohama a
vnitřnostmi. 10 Nic z něho nenecháte do
rána. Co z něho zůstane do rána, spálíte
ohněm. 11 Budete jej jíst takto: Budete
mít přepásaná bedra, opánky na nohou a
hůl v ruce. Sníte jej ve chvatu. To bude
Hospodinův hod beránka. 12 Tu noc
projdu egyptskou zemí a všecko
prvorozené v egyptské zemi pobiji, od lidí
až po dobytek. Všechna egyptská božstva
postihnu svými soudy. Já jsem Hospodin.
13 Na domech, v nichž budete, budete mít
na znamení krev. Když tu krev uvidím,
pominu vás a nedolehne na vás zhoubný
úder, až budu bít egyptskou zemi. 14 Ten
den vám bude dnem pamětním, budete jej
slavit jako slavnost Hospodinovu. Budete
jej slavit po všechna svá pokolení. To je
provždy platné nařízení. 15 Po sedm dní
budete jíst nekvašené chleby. Hned
prvního dne odstraníte ze svých domů
kvas. Každý, kdo by od prvního do
sedmého dne jedl něco kvašeného, bude z
Izraele vyobcován. 16 Prvního dne budete
mít bohoslužebné shromáždění. I
sedmého dne budete mít bohoslužebné
shromáždění. V těch dnech se nebude
konat žádné dílo. Smíte si připravit jen to,
co každý potřebuje k jídlu. 17 Budete dbát
na ustanovení o nekvašených chlebech,
neboť právě toho dne jsem vyvedl vaše
oddíly z egyptské země. Na tento den
budete bedlivě dbát. To je provždy platné
nařízení pro všechna vaše pokolení. 18 Od
večera čtrnáctého dne prvního měsíce
budete jíst nekvašené chleby až do večera
jedenadvacátého dne téhož měsíce. 19 Po
sedm dní se nenajde ve vašich domech
kvas. Každý, kdo by jedl něco kvašeného,
bude vyobcován z pospolitosti Izraele, i
host a domorodec. 20 Nebudete jíst nic
kvašeného. Ve všech svých obydlích
budete jíst nekvašené chleby.“
21 Mojžíš svolal všechny izraelské starší a
řekl jim: „Jděte si vzít kus z bravu podle
vašich čeledí a zabijte velikonočního
beránka. 22 Potom vezměte svazek yzopu,
namočte jej v misce s krví a krví z misky
potřete nadpraží a obě veřeje. Ať nikdo z
vás až do rána nevychází ze dveří svého
domu. 23 Až Hospodin bude procházet
zemí, aby udeřil na Egypt, uvidí krev na
nadpraží a na obou veřejích. Hospodin ty
dveře pomine a nedopustí, aby do vašeho
domu vešel zhoubce a udeřil na vás. 24
Dbejte na toto ustanovení. To je provždy
platné nařízení pro tebe i pro tvé syny. 25
Až přijdete do země, kterou vám Hospodin
dá, jak přislíbil, dbejte na tuto službu. 26
Až se vás pak vaši synové budou ptát, co
pro vás tato služba znamená, 27 odpovíte:
‚Je to velikonoční obětní hod Hospodinův.
On v Egyptě pominul domy synů Izraele.
Když udeřil na Egypt, naše domy
vysvobodil.‘“ Lid padl na kolena a klaněl
se. 28 Izraelci pak odešli a učinili přesně
tak, jak Hospodin Mojžíšovi a Áronovi
přikázal. 29 Když nastala půlnoc, pobil
Hospodin v egyptské zemi všechno
prvorozené, od prvorozeného syna
17
faraónova, který seděl na jeho trůnu, až po
prvorozeného syna zajatce v žalářní kobce,
i všechno prvorozené z dobytka. 30 Tu
farao v noci vstal, i všichni jeho služebníci
a všichni Egypťané, a v celém Egyptě
nastal veliký křik, protože nebylo domu,
kde by nebyl mrtvý. 31 Ještě v noci povolal
Mojžíše a Árona a řekl: „Seberte se a
odejděte z mého lidu, vy i Izraelci. Jděte,
služte Hospodinu, jak jste žádali. 32
Vezměte také svůj brav i skot, jak jste
žádali, a jděte. Vyproste požehnání i pro
mne.“ 33 Egypťané naléhali na lid a
spěchali s jeho propuštěním ze země,
protože si říkali: „Všichni pomřeme!“ 34
Lid tedy vzal těsto ještě nevykynuté,
zabalil díže do plášťů a nesl na ramenou.
35 Izraelci jednali podle Mojžíšova
rozkazu; vyžádali si též od Egypťanů
stříbrné a zlaté šperky a pláště. 36 A
Hospodin zjednal lidu přízeň v očích
Egypťanů a oni jim vyhověli. Tak vyplenili
Egypt. 37 Izraelci vytáhli z Ramesesu do
Sukótu, kolem šesti set tisíc pěších mužů
kromě dětí. 38 Vyšlo s nimi také mnoho
přimíšeného lidu a obrovská stáda bravu a
skotu. 39 Z těsta, které vynesli z Egypta,
napekli nekvašené podpopelné chleby,
protože ještě nevykynulo. Byli totiž z
Egypta vyhnáni a nemohli otálet. Ani
potravu na cestu si nestačili připravit. 40
Doba pobytu, kterou Izraelci v Egyptě
strávili, byla čtyři sta třicet let. 41 Když
uplynulo čtyři sta třicet let, přesně na den
vyšly všechny Hospodinovy zástupy z
egyptské země. 42 Byla to noc jejich bdění
pro Hospodina, když je vyváděl z egyptské
země. Tato noc je všem synům Izraele po
všechna pokolení nocí bdění pro
Hospodina. 43 Hospodin řekl Mojžíšovi a
Áronovi: „Toto je nařízení o hodu beránka:
Nebude z něho jíst žádný cizinec. 44 Ale
bude jej jíst každý služebník koupený za
stříbro, bude-li obřezán. 45 Přistěhovalec
ani nádeník jej jíst nebude. 46 Musí být
sněden v témž domě. Z jeho masa
nevyneseš nic z domu; žádnou jeho kost
nezlámete. 47 Tak to bude dělat celá
izraelská pospolitost. 48 Jestliže by u tebe
pobýval host a chtěl by připravit
Hospodinu hod beránka, nechť je u něho
obřezán každý mužského pohlaví a potom
bude smět přistoupit a tak učinit a bude
jako domorodec v zemi. Ale žádný
neobřezanec jej jíst nebude. 49 Stejný řád
bude platit pro domorodce i pro hosta,
který bude pobývat mezi vámi.“ 50 Všichni
Izraelci učinili přesně tak, jak Hospodin
Mojžíšovi a Áronovi přikázal. 51 Právě v
ten den vyvedl Hospodin Izraelce seřazené
po oddílech z egyptské země.
13:1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2
„Posvěť mi všechno prvorozené, co mezi
Izraelci otvírá lůno, ať z lidí či z dobytka. Je
to moje!“
3 Mojžíš řekl lidu: „Pamatujte na tento
den, kdy jste vyšli z Egypta, z domu
otroctví. Hospodin vás odtud vyvedl
pevnou rukou. Proto se nesmí jíst nic
kvašeného. 4 Vycházíte dnes, v měsíci
ábíbu. 5 Až tě Hospodin uvede do země
Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Chivejců a
Jebúsejců, o níž se zavázal tvým otcům
přísahou, že ji dá tobě, zemi oplývající
mlékem a medem, budeš v ní tohoto
měsíce konat tuto službu: 6 Sedm dní
budeš jíst nekvašené chleby. Sedmého dne
bude slavnost Hospodinova. 7 Nekvašené
chleby se budou jíst po sedm dní. Nespatří
se u tebe nic kvašeného, na celém tvém
území se u tebe nespatří žádný kvas. 8 V
onen den svému synovi oznámíš: ‚To je
proto, co mi prokázal Hospodin, když jsem
vycházel z Egypta.‘ 9 A budeš to mít jako
znamení na své ruce a jako připomínku
mezi svýma očima, aby v tvých ústech
zůstal Hospodinův zákon, neboť pevnou
rukou tě vyvedl Hospodin z Egypta. 10
Budeš dbát na toto nařízení ve stanovený
čas rok co rok.
11 Až tě Hospodin uvede do země
Kenaanců, jak přísežně zaslíbil tobě i tvým
otcům, a až ti ji dá, 12 všechno, co otvírá
18
lůno, odevzdáš Hospodinu. Všichni
samečci, které tvůj dobytek vrhne nejprve,
budou patřit Hospodinu. 13 Každého osla,
který se narodil jako první, vyplatíš
jehnětem. Kdybys jej nemohl vyplatit,
zlomíš mu vaz. Také každého
prvorozeného ze svých synů vyplatíš. 14 Až
se tě tvůj syn v budoucnu zeptá, co to
znamená, odpovíš mu: ‚Hospodin nás
vyvedl pevnou rukou z Egypta, z domu
otroctví. 15 Když se farao zatvrdil a
nechtěl nás propustit, pobil Hospodin v
egyptské zemi všechno prvorozené, od
prvorozeného z lidí až po prvorozené z
dobytka. Proto obětuji Hospodinu všechny
samce, kteří otvírají lůno, a každého
prvorozeného ze svých synů vyplácím.‘ 16
To bude jako znamení na tvé ruce a jako
pásek na čele mezi tvýma očima. Neboť
pevnou rukou nás vyvedl Hospodin z
Egypta.“
17 Když farao lid propustil, nevedl je Bůh
cestou směřující do země Pelištejců, i když
byla kratší. Bůh totiž řekl: „Aby lid
nelitoval, když uvidí, že mu hrozí válka, a
nevrátil se do Egypta.“ 18 Proto Bůh vedl
lid oklikou, cestou přes poušť k
Rákosovému moři. Izraelci vytáhli z
egyptské země rozděleni do bojových
útvarů. 19 Mojžíš vzal s sebou Josefovy
kosti. Ten totiž zavázal Izraelce přísahou:
„Až vás Bůh navštíví, vynesete odtud s
sebou mé kosti.“ 20 I vytáhli ze Sukótu a
utábořili se v Étamu na pokraji pouště. 21
Hospodin šel před nimi ve dne v sloupu
oblakovém, a tak je cestou vedl, v noci ve
sloupu ohnivém, a tak jim svítil, že mohli
jít ve dne i v noci. 22 Sloup oblakový se
nevzdálil od lidu ve dne, ani sloup ohnivý v
noci.
14:1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2
„Rozkaž Izraelcům, aby se obrátili a
utábořili před Pí-chírotem mezi Migdólem
a mořem; utáboříte se před Baal-sefónem,
přímo proti němu při moři. 3 Farao si o
Izraelcích řekne: Bloudí v zemi, zavřela se
za nimi poušť. 4 Tu zatvrdím faraónovo
srdce a on vás bude pronásledovat. Já se
však na faraónovi a na všem jeho vojsku
oslavím, takže Egypťané poznají, že já jsem
Hospodin.“ I učinili tak. 5 Egyptskému králi
bylo oznámeno, že lid uprchl. Srdce
faraóna a jeho služebníků se obrátilo proti
lidu. Řekli: „Co jsme to udělali, že jsme
Izraele propustili z otroctví?“ 6 Farao dal
zapřáhnout do svého válečného vozu a
vzal s sebou svůj lid. 7 Vzal též šest set
vybraných vozů, totiž všechny vozy
egyptské. Na všech byla tříčlenná osádka.
8 Hospodin zatvrdil srdce faraóna, krále
egyptského, a ten Izraelce pronásledoval.
Ale Izraelci navzdory všemu vyšli. 9
Egypťané je pronásledovali a dostihli je,
když tábořili při moři, dostihli je všichni
faraónovi koně, vozy, jeho jízda a vojsko,
při Pí-chírotu před Baal-sefónem. 10 Když
se farao přiblížil, Izraelci se rozhlédli a
viděli, že Egypťané táhnou za nimi. Tu se
Izraelci velmi polekali a úpěli k Hospodinu.
11 A osopili se na Mojžíše: „Což nebylo v
Egyptě dost hrobů, že jsi nás odvedl,
abychom zemřeli na poušti? Cos nám to
udělal, že jsi nás vyvedl z Egypta? 12 Došlo
na to, o čem jsme s tebou mluvili v Egyptě:
Nech nás být, ať sloužíme Egyptu. Vždyť
pro nás bylo lépe sloužit Egyptu než zemřít
na poušti.“ 13 Mojžíš řekl lidu: „Nebojte
se! Vydržte a uvidíte, jak vás dnes
Hospodin zachrání. Jak vidíte Egypťany
dnes, tak je už nikdy neuvidíte. 14
Hospodin bude bojovat za vás a vy budete
mlčky přihlížet.“
15 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Proč ke mně
úpíš? Pobídni Izraelce, ať táhnou dál. 16 Ty
pak pozdvihni svou hůl, vztáhni ruku nad
moře a rozpoltíš je, a tak Izraelci půjdou
prostředkem moře po suchu. 17 Já
zatvrdím srdce Egypťanů, takže půjdou za
nimi. Oslavím se na faraónovi a na všem
jeho vojsku, na jeho vozech i jízdě. 18
Egypťané poznají, že já jsem Hospodin, až
budu oslaven tím, co učiním s faraónem, s
jeho vozy a jízdou.“ 19 Tu se zvedl Boží
19
posel, který šel před izraelským táborem, a
šel teď za nimi. Oblakový sloup se před
nimi totiž zvedl, postavil se za ně 20 a
vstoupil mezi tábor egyptský a izraelský.
Jedněm byl oblakem a temnotou, druhým
osvěcoval noc; po celou noc se jedni k
druhým nepřiblížili. 21 Mojžíš vztáhl ruku
nad moře a Hospodin hnal moře silným
východním větrem, který vál po celou noc,
až proměnil moře v souš. Vody byly
rozpolceny. 22 Izraelci šli prostředkem
moře po suchu. Vody jim byly hradbou
zprava i zleva. 23 Egypťané je
pronásledovali a vešli za nimi doprostřed
moře, všichni faraónovi koně, vozy i jízda.
24 Za jitřního bdění vyhlédl Hospodin ze
sloupu ohnivého a oblakového na
egyptský tábor a vyvolal v egyptském
táboře zmatek. 25 Způsobil, že se uvolnila
kola jejich vozů, takže je stěží mohli
ovládat. Tu si Egypťané řekli: „Utečme
před Izraelem, neboť za ně bojuje proti
Egyptu Hospodin.“
26 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vztáhni ruku
nad moře! Vody se obrátí na Egypťany, na
jejich vozy a jízdu.“ 27 Mojžíš vztáhl ruku
nad moře, a když nastávalo jitro, moře
opět nabylo své moci. Egypťané utíkali
proti němu a Hospodin je vehnal
doprostřed moře. 28 Vody se vrátily,
přikryly vozy i jízdu celého faraónova
vojska, které vešlo za Izraelci do moře.
Nezůstal z nich ani jediný. 29 Ale Izraelci
přešli prostředkem moře po suchu a vody
jim byly hradbou zprava i zleva. 30 Onoho
dne zachránil Hospodin Izraele z moci
Egypta. Izrael viděl na břehu moře mrtvé
Egypťany. 31 Tak uviděl Izrael velikou moc,
kterou osvědčil Hospodin na Egyptu. Lid se
bál Hospodina a uvěřili Hospodinu i jeho
služebníku Mojžíšovi.
19:1 Třetího měsíce potom, co Izraelci
vyšli z egyptské země, téhož dne, přišli na
Sínajskou poušť. 2 Vytáhli z Refídimu, přišli
na Sínajskou poušť a utábořili se v poušti;
Izrael se tam utábořil naproti hoře. 3
Mojžíš vystoupil k Bohu. Hospodin k němu
zavolal z hory: „Toto povíš domu Jákobovu
a oznámíš synům Izraele: 4 Vy sami jste
viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás
na orlích křídlech a přivedl vás k sobě. 5
Nyní tedy, budete-li mě skutečně
poslouchat a dodržovat mou smlouvu,
budete mi zvláštním vlastnictvím jako
žádný jiný lid, třebaže má je celá země. 6
Budete mi královstvím kněží, pronárodem
svatým. To jsou slova, která promluvíš k
synům Izraele.“ 7 Mojžíš přišel, zavolal
starší lidu a předložil jim všechno, co mu
Hospodin přikázal. 8 Všechen lid
odpověděl jednomyslně: „Budeme dělat
všechno, co nám Hospodin uložil.“ Mojžíš
tlumočil odpověď lidu Hospodinu. 9
Hospodin řekl Mojžíšovi: „Hle, přijdu k
tobě v hustém oblaku, aby lid slyšel, až s
tebou budu mluvit, a aby ti provždy věřili.“
Mojžíš totiž Hospodinu oznámil slova lidu.
10 Hospodin dále Mojžíšovi řekl: „Jdi k lidu
a dnes i zítra je posvěcuj; ať si vyperou
pláště 11 a ať jsou připraveni na třetí den,
neboť třetího dne sestoupí Hospodin před
zraky všeho lidu na horu Sínaj. 12 Vymezíš
kolem lidu hranici a řekneš: Střezte se
vystoupit na horu nebo i dotknout se
jejího okraje. Kdokoli se hory dotkne, musí
zemřít; 13 nedotkne se ho žádná ruka,
bude ukamenován nebo zastřelen. Ať je to
dobytče nebo člověk, nezůstane naživu.
Teprve až se dlouze zatroubí na roh, smějí
na horu vystoupit.“ 14 Mojžíš sestoupil z
hory k lidu, posvětil lid a oni si vyprali
pláště. 15 Řekl také lidu: „Buďte připraveni
na třetí den; nepřistupujte k ženě.“ 16
Když nadešel třetí den a nastalo jitro,
hřmělo a blýskalo se, na hoře byl těžký
oblak a zazněl velmi pronikavý zvuk
polnice. Všechen lid, který byl v táboře, se
třásl. 17 Mojžíš vyvedl lid z tábora vstříc
Bohu a postavili se při úpatí hory. 18 Celá
hora Sínaj byla zahalena kouřem, protože
Hospodin na ni sestoupil v ohni. Kouř z ní
stoupal jako z hutě a celá hora se silně
chvěla. 19 Zvuk polnice víc a více sílil.
20
Mojžíš mluvil a Bůh mu hlasitě odpovídal.
20 Hospodin totiž sestoupil na horu Sínaj,
na vrchol hory. Zavolal Mojžíše na vrchol
hory a Mojžíš tam vystoupil. 21 Hospodin
Mojžíšovi řekl: „Sestup a varuj lid, aby se
nikdo ne pokoušel proniknout k
Hospodinu ve snaze ho uvidět. Mnoho by
jich padlo. 22 Také kněží, kteří přistupují k
Hospodinu, se musí posvětit, aby se na ně
Hospodin neobořil.“ 23 Mojžíš řekl
Hospodinu: „Lid nemůže vystoupit na horu
Sínaj, neboť ty sám jsi nás varoval slovy:
Vymez podél hory hranici a horu posvěť.“
24 Hospodin mu řekl: „Teď sestup, potom
vystoupíš spolu s Áronem; ale kněží ani lid
nesmějí proniknout a vystoupit k
Hospodinu, aby se na ně neobořil.“ 25
Mojžíš tedy sestoupil k lidu a řekl jim to.
20:1 Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: 2
„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě
vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.
3 Nebudeš mít jiného boha mimo mne. 4
Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co
je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve
vodách pod zemí. 5 Nebudeš se ničemu
takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem
Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující.
Stíhám vinu otců na synech do třetího i
čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí,
6 ale prokazuji milosrdenství tisícům
pokolení těch, kteří mě milují a má
přikázání zachovávají. 7 Nezneužiješ jména
Hospodina, svého Boha. Hospodin
nenechá bez trestu toho, kdo by jeho
jména zneužíval. 8 Pamatuj na den
odpočinku, že ti má být svatý. 9 Šest dní
budeš pracovat a dělat všechnu svou
práci. 10 Ale sedmý den je den odpočinutí
Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat
žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera
ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé
dobytče ani tvůj host, který žije v tvých
branách. 11 V šesti dnech učinil Hospodin
nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich,
a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal
Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako
svatý. 12 Cti svého otce i matku, abys byl
dlouho živ na zemi, kterou ti dává
Hospodin, tvůj Bůh. 13 Nezabiješ. 14
Nesesmilníš. 15 Nepokradeš. 16 Nevydáš
proti svému bližnímu křivé svědectví. 17
Nebudeš dychtit po domě svého bližního.
Nebudeš dychtit po ženě svého bližního
ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani
po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po
ničem, co patří tvému bližnímu.“
18Všechen lid pozoroval hřmění a
blýskání, zvuk polnice a kouřící se horu. Lid
to pozoroval, chvěl se a zůstal stát opodál.
19 Řekli Mojžíšovi: „Mluv s námi ty a
budeme poslouchat. Bůh ať s námi
nemluví, abychom nezemřeli.“ 20 Mojžíš
lidu odpověděl: „Nebojte se! Bůh přišel
proto, aby vás vyzkoušel, aby bylo zřejmé,
že se ho budete bát a přestanete hřešit.“
21 Lid zůstal stát opodál a Mojžíš
přistoupil k mračnu, v němž byl Bůh.
32:1 Když lid viděl, že Mojžíš dlouho
nesestupuje z hory, shromáždil se k
Áronovi a naléhali na něho: „Vstaň a
udělej nám boha, který by šel před námi.
Vždyť nevíme, co se stalo s Mojžíšem, s
tím člověkem, který nás vyvedl z egyptské
země.“ 2 Áron jim řekl: „Strhněte zlaté
náušnice z uší svých žen, synů a dcer a
přineste je ke mně!“ 3 I strhal si všechen
lid z uší zlaté náušnice a přinesli je k
Áronovi. 4 On je od nich vzal, připravil
formu a odlil z toho sochu býčka. A oni
řekli: „To je tvůj bůh, Izraeli, který tě
vyvedl z egyptské země.“ 5 Když to Áron
viděl, vybudoval před ním oltář. Potom
Áron provolal: „Zítra bude Hospodinova
slavnost.“ 6 Nazítří za časného jitra
obětovali oběti zápalné a přinesli oběti
pokojné. Pak se lid usadil k jídlu a pití.
Nakonec se dali do nevázaných her.
7 I promluvil Hospodin k Mojžíšovi:
„Sestup dolů. Tvůj lid, který jsi vyvedl z
egyptské země, se vrhá do zkázy. 8 Brzy
uhnuli z cesty, kterou jsem jim přikázal.
Odlili si sochu býčka a klanějí se mu,
21
obětují mu a říkají: ‚To je tvůj bůh, Izraeli,
který tě vyvedl z egyptské země.‘“ 9
Hospodin dále Mojžíšovi řekl: „Viděl jsem
tento lid, je to lid tvrdé šíje. 10 Teď mě
nech, ať proti nim vzplane můj hněv a
skoncuji s nimi; z tebe však udělám veliký
národ.“ 11 Mojžíš však prosil Hospodina,
svého Boha, o shovívavost: „Hospodine,
proč plane tvůj hněv proti tvému lidu,
který jsi vyvedl velikou silou a pevnou
rukou z egyptské země? 12 Proč mají
Egypťané říkat: ‚Vyvedl je se zlým
úmyslem, aby je v horách povraždil a
nadobro je smetl z povrchu země.‘ Upusť
od svého planoucího hněvu. Dej se
pohnout k lítosti nad zlem, jež proti svému
lidu zamýšlíš. 13 Rozpomeň se na
Abrahama, na Izáka a na Izraele, své
služebníky, kterým jsi sám při sobě
přísahal a vyhlásil: Rozmnožím vaše
potomstvo jako nebeské hvězdy a celou
tuto zemi, jak jsem řekl, dám vašemu
potomstvu, aby ji navěky mělo v dědictví.“
14 A Hospodin se dal pohnout k lítosti nad
zlem, o němž mluvil, že je dopustí na svůj
lid.
15 Mojžíš se obrátil a sestupoval z hory s
dvěma deskami svědectví v ruce. Desky
byly psány po obou stranách, byly
popsané po líci i po rubu. 16 Ty desky byly
dílo Boží, i písmo vyryté na deskách bylo
Boží. 17 Tu Jozue uslyšel, jak lid hlučí, a
řekl Mojžíšovi: „V táboře je válečný ryk.“
18 Ale on odvětil: „To nezní zpěvy vítězů,
to nezní zpěvy poražených, já slyším halas
rozpustilých písní.“
19 Když se Mojžíš přiblížil k táboru a uviděl
býčka a křepčení, vzplanul hněvem,
odhodil desky a pod horou je roztříštil. 20
Pak vzal býčka, kterého udělali, spálil jej
ohněm, rozemlel na prach, nasypal do
vody a dal Izraelcům pít. 21 Áronovi Mojžíš
řekl: „Co ti tento lid udělal, že jsi naň uvedl
tak veliký hřích?“ 22 Áron odvětil: „Nechť
můj pán tolik neplane hněvem! Ty víš, že
tento lid je nakloněn ke zlému. 23 Řekli
mi: ‚Udělej nám boha, který by šel před
námi. Vždyť nevíme, co se stalo s
Mojžíšem, s tím člověkem, který nás
vyvedl z egyptské země.‘ 24 Řekl jsem jim:
Kdo má zlaté náušnice , ať si je strhne a
donese mi je. Hodil jsem to do ohně, a tak
vznikl tento býček.“ 25 Mojžíš viděl, jak si
lid bezuzdně počíná; to Áron jej nechal
počínat si bezuzdně ke škodolibosti jejich
protivníků. 26 Tu se Mojžíš postavil do
brány tábora a zvolal: „Kdo je Hospodinův,
ke mně!“ Seběhli se k němu všichni
Léviovci. 27 Řekl jim: „Toto praví
Hospodin, Bůh Izraele: Všichni si připněte
k boku meč, projděte táborem tam i zpět
od brány k bráně a zabijte každý svého
bratra, každý svého přítele, každý svého
nejbližšího.“ 28 Léviovci vykonali, co jim
Mojžíš rozkázal; toho dne padlo z lidu na
tři tisíce mužů. 29 Potom Mojžíš řekl:
„Ujměte se dnes svého úřadu pro
Hospodina každý, kdo povstal proti svému
synovi či bratru, aby vám dnes dal
požehnání.“
30 Nazítří pak Mojžíš řekl lidu: „Dopustili
jste se velikého hříchu; avšak nyní
vystoupím k Hospodinu, snad jej za váš
hřích usmířím.“ 31 Mojžíš se tedy vrátil k
Hospodinu a řekl: „Ach, tento lid se
dopustil velikého hříchu, udělali si zlatého
boha. 32 Můžeš jim ten hřích ještě
odpustit? Ne-li, vymaž mě ze své knihy,
kterou píšeš!“ 33 Ale Hospodin Mojžíšovi
odpověděl: „Vymažu ze své knihy toho,
kdo proti mně zhřešil. 34 A ty nyní jdi a
veď lid, jak jsem ti řekl. Hle, můj posel
půjde před tebou. A až přijde den mého
trestu, potrestám jejich hřích na nich.“ 35
Hospodin udeřil na lid, protože si dali
udělat býčka, kterého zhotovil Áron.
33:1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
„Vyjdi odtud, ty i lid, který jsi vyvedl ze
země egyptské, do země, kterou jsem
přísežně slíbil Abrahamovi, Izákovi a
Jákobovi: Dám ji tvému potomstvu. 2
Pošlu před tebou svého posla a vypudím
Kenaance, Emorejce, Chetejce, Perizejce,
22
Chivejce i Jebúsejce. 3 Půjdete do země
oplývající mlékem a medem. Já však
nepůjdu uprostřed vás, abych vás cestou
nevyhubil, neboť jste lid tvrdošíjný.“ 4
Když lid uslyšel tuto zlou zprávu, začali
truchlit a nikdo na sebe nevzal žádnou
ozdobu. 5 Potom řekl Hospodin Mojžíšovi:
„Řekni Izraelcům: Jste tvrdošíjný lid.
Kdybych šel jediný okamžik uprostřed vás,
musel bych vás vyhladit. Nyní však ze sebe
složte své ozdoby, ať vím, jak mám s vámi
naložit.“ 6 Od hory Chorébu se tedy
Izraelci zbavili všech ozdob.
7 Mojžíš vzal stan a postavil si jej venku za
táborem opodál tábora a nazval jej stanem
setkávání. Když někdo hledal Hospodina,
vycházel ke stanu setkávání, který byl
venku za táborem. 8 A když Mojžíš
vycházel ke stanu, všechen lid povstával;
zůstali stát, každý u vchodu do svého
stanu, a hleděli za Mojžíšem, dokud
nevešel do stanu. 9 Kdykoli Mojžíš vcházel
do stanu, sestupoval oblakový sloup a stál
u vchodu do stanu. A Hospodin rozmlouval
s Mojžíšem. 10 Všechen lid viděl oblakový
sloup, stojící u vchodu do stanu; tu
všechen lid povstával a klaněli se, každý u
vchodu do svého stanu. 11 A Hospodin
mluvil s Mojžíšem tváří v tvář, jako když
někdo mluví se svým přítelem. Potom se
Mojžíš vracel do tábora. Ale mládenec
Jozue, syn Núnův, který mu přisluhoval, se
ze stanu nevzdaloval.
12 Mojžíš řekl Hospodinu: „Hleď, ty mi
říkáš: Vyveď tento lid. Ale nesdělil jsi mi,
koho chceš se mnou poslat, ačkoli jsi řekl:
‚Já tě znám jménem, našel jsi u mne
milost.‘ 13 Jestliže jsem tedy nyní u tebe
našel milost, dej mi poznat svou cestu,
abych poznal tebe a našel u tebe milost;
pohleď, vždyť tento pronárod je tvůj lid.“
14 Odvětil: „Já sám půjdu s vámi a dám
vám odpočinutí.“ 15 Mojžíš mu řekl:
„Kdyby s námi neměla být tvá přítomnost,
pak nás odtud nevyváděj! 16 Podle čeho
jiného by se poznalo, že jsem u tebe našel
milost já i tvůj lid, ne-li podle toho, že s
námi půjdeš; tím budeme odlišeni, já i tvůj
lid, od každého lidu na tváři země.“
17 Hospodin Mojžíšovi odvětil: „Učiním i
tuto věc, o které mluvíš, protože jsi u mne
našel milost a já tě znám jménem.“ 18 I
řekl: „Dovol mi spatřit tvou slávu!“ 19
Hospodin odpověděl: „Všechna má
dobrota přejde před tebou a vyslovím
před tebou jméno Hospodin. Smiluji se
však, nad kým se smiluji, a slituji se, nad
kým se slituji.“ 20 Dále pravil: „Nemůžeš
spatřit mou tvář, neboť člověk mě nesmí
spatřit, má-li zůstat naživu.“ 21 Hospodin
pravil: „Hle, u mne je místo; postav se na
skálu. 22 Až tudy půjde moje sláva,
postavím tě do skalní rozsedliny a zakryji
tě svou dlaní, dokud nepřejdu. 23 Až dlaň
odtáhnu, spatříš mě zezadu, ale mou tvář
nespatří nikdo.“
34:1 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vytesej si
dvě kamenné desky jako ty první, já na ty
desky napíšu slova, která byla na prvních
deskách, jež jsi roztříštil. 2 Připrav se na
ráno; vystoupíš zrána na horu Sínaj a
postavíš se tam na vrcholku hory ke mně.
3 Nikdo s tebou nevystoupí, a též ať se na
celé hoře nikdo neukáže, ani brav nebo
skot ať se nepase poblíž té hory.“ 4 Mojžíš
tedy vytesal dvě kamenné desky, jako ty
první. Za časného jitra vystoupil na horu
Sínaj, jak mu Hospodin přikázal, a do
rukou vzal obě kamenné desky. 5 Tu
sestoupil Hospodin v oblaku. Mojžíš tam
zůstal stát s ním a vzýval Hospodinovo
jméno. 6 Když Hospodin kolem něho
přecházel, zavolal: „Hospodin, Hospodin!
Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý,
nejvýš milosrdný a věrný, 7 který
osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení ,
který odpouští vinu, přestoupení a hřích;
avšak viníka nenechává bez trestu, stíhá
vinu otců na synech i na vnucích do třetího
a čtvrtého pokolení.“ 8 Mojžíš rychle padl
na kolena tváří k zemi, klaněl se 9 a řekl:
„Jestliže jsem, Panovníku, nalezl u tebe
milost, putuj prosím, Panovníku, uprostřed
23
nás. Je to lid tvrdošíjný; promiň nám však
vinu a hřích a přijmi nás jako dědictví.“ 10
Hospodin odpověděl: „Hle, uzavírám s
vámi smlouvu. Před veškerým tvým lidem
učiním podivuhodné věci, jaké nebyly
stvořeny na celé zemi ani mezi všemi
pronárody. Všechen lid, uprostřed něhož
jsi, uvidí Hospodinovo dílo; neboť to, co já
s tebou učiním, bude vzbuzovat bázeň. 11
Bedlivě dbej na to, co ti dnes přikazuji. Hle,
vypudím před tebou Emorejce, Kenaance,
Chetejce, Perizejce, Chivejce a Jebúsejce.
12 Dej si pozor, abys neuzavíral smlouvu s
obyvateli té země, do které vejdeš, aby se
nestali uprostřed tebe léčkou. 13 Proto
jejich oltáře poboříte, jejich posvátné
sloupy roztříštíte a jejich posvátné kůly
pokácíte. 14 Nebudeš se klanět jinému
bohu, protože Hospodin, jehož jméno je
Žárlivý, je Bůh žárlivě milující. 15
Neuzavřeš smlouvu s obyvateli té země.
Budou se svými bohy smilnit a svým
bohům obětovat a tebe pozvou, abys jedl
z jejich obětního hodu; 16 a ty budeš brát
z jejich dcer manželky pro své syny a jejich
dcery budou se svými bohy smilnit a
svádět tvé syny, aby smilnili s jejich bohy.
17 Nebudeš si odlévat sochy bohů. 18
Budeš dbát na slavnost nekvašených
chlebů. Sedm dní budeš jíst nekvašené
chleby, jak jsem ti přikázal, ve stanovený
čas v měsíci ábíbu; neboť v měsíci ábíbu jsi
vyšel z Egypta. 19 Všechno, co otvírá lůno,
bude patřit mně, i každý samec z prvého
vrhu tvého stáda, skotu i bravu. 20 Osla,
který se narodil jako první, vyplatíš ovcí;
jestliže jej nevyplatíš, zlomíš mu vaz.
Vyplatíš každého svého prvorozeného
syna. Nikdo se neukáže před mou tváří s
prázdnou. 21 Šest dní budeš pracovat, ale
sedmého dne odpočineš; i při orbě a při
žni odpočineš. 22 Budeš slavit slavnost
týdnů, prvních snopků pšeničné žně, a
slavnost sklizně na přelomu roku. 23
Třikrát v roce se každý z vás, kdo je
mužského pohlaví, ukáže před Pánem
Hospodinem, Bohem Izraele. 24 Vyženu
před tebou pronárody a rozšířím tvé
pomezí. Nikdo nebude žádostiv tvé země,
když se půjdeš třikrát v roce ukázat před
Hospodinem, svým Bohem. 25 Nebudeš
porážet dobytče tak, aby krev mého
obětního hodu vytekla na něco kvašeného.
Nebudeš přechovávat přes noc do rána nic
z oběti při slavnosti hodu beránka. 26
Prvotiny raných plodů své role přineseš do
domu Hospodina, svého Boha. Nebudeš
vařit kůzle v mléku jeho matky.“
27 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Napiš si tato
slova, neboť podle těchto slov uzavírám s
tebou a s Izraelem smlouvu.“ 28 A byl tam
s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí;
chleba nepojedl a vody se nenapil, nýbrž
psal na desky slova smlouvy, desatero
přikázání. 29 Když pak Mojžíš sestupoval z
hory Sínaje, měl při sestupu z hory desky
svědectví v rukou. Mojžíš nevěděl, že mu
od rozhovoru s Hospodinem září kůže na
tváři. 30 Když Áron a všichni Izraelci
uviděli, jak Mojžíšovi září kůže na tváři, báli
se k němu přistoupit. 31 Ale Mojžíš je
zavolal, i vrátili se k němu Áron a všichni
předáci pospolitosti a Mojžíš k nim
promluvil. 32 Potom přistoupili všichni
Izraelci a on jim přikázal všechno, o čem s
ním Hospodin mluvil na hoře Sínaji. 33
Když k nim Mojžíš přestal mluvit, dal si na
tvář závoj. 34 Kdykoli Mojžíš vstupoval
před Hospodina, aby s ním mluvil, odkládal
závoj, dokud nevyšel. Pak vycházel, aby k
Izraelcům mluvil, co mu bylo přikázáno. 35
Izraelci spatřili Mojžíšovu tvář a viděli, jak
mu kůže na tváři září. Proto si Mojžíš dával
na tvář závoj, pokud nešel mluvit s
Hospodinem.
Pátá kniha Mojžíšova
(Deuteronomium) 5,1 – 6,25; 24,1 – 22
1 Mojžíš svolal celý Izrael a řekl jim: Slyš,
Izraeli, nařízení a práva, která vám dnes
vyhlašuji. Učte se jim a bedlivě je
dodržujte. 2 Hospodin, náš Bůh, s námi
uzavřel na Chorébu smlouvu. 3 Tuto
smlouvu neuzavřel Hospodin jen s našimi
24
otci, ale s námi všemi, kteří jsme tu dnes
naživu. 4 Tváří v tvář mluvil s vámi
Hospodin na hoře zprostředku ohně. 5 Já
jsem stál v oné době mezi Hospodinem a
vámi, abych vám oznámil Hospodinovo
slovo, protože jste se báli ohně a
nevystoupili jste na horu. Řekl:
6 „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě
vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. 7
Nebudeš mít jiného boha mimo mne. 8
Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co
je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve
vodách pod zemí. 9 Nebudeš se ničemu
takovému klanět ani tomu sloužit. Já
Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě
milující. Stíhám vinu otců na synech i do
třetího a čtvrtého pokolení těch, kteří mě
nenávidí, 10 ale prokazuji milosrdenství
tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má
přikázání zachovávají. 11 Nezneužiješ
jména Hospodina, svého Boha. Hospodin
nenechá bez trestu toho, kdo by jeho
jména zneužíval. 12 Dbej na den
odpočinku, aby ti byl svatý, jak ti přikázal
Hospodin, tvůj Bůh. 13 Šest dní budeš
pracovat a dělat všechnu svou práci. 14
Ale sedmý den je den odpočinutí
Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat
žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera
ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvůj býk a
tvůj osel, žádné tvé dobytče ani tvůj host,
který žije v tvých branách, aby odpočinul
tvůj otrok a tvá otrokyně tak jako ty. 15
Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské
zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtud
vyvedl pevnou rukou a vztaženou paží.
Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh,
dodržovat den odpočinku. 16 Cti svého
otce i matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj
Bůh, abys byl dlouho živ a dobře se ti
vedlo na zemi, kterou ti dává Hospodin,
tvůj Bůh. 17 Nezabiješ. 18 Nesesmilníš. 19
Nepokradeš. 20 Nevydáš proti svému
bližnímu falešné svědectví. 21 Nebudeš
dychtit po ženě svého bližního. Nebudeš
toužit po domě svého bližního ani po jeho
poli ani po jeho otroku ani po jeho
otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu,
vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“
22 Tato slova mluvil Hospodin k celému
vašemu shromáždění na hoře zprostředku
ohně, oblaku a mrákoty mocným hlasem a
víc nepřipojil. Napsal je na dvě kamenné
desky a dal je mně. 23 Jakmile jste uslyšeli
hlas zprostředku tmy, zatímco hora
planula ohněm, přistoupili jste ke mně,
všichni představitelé vašich kmenů a vaši
starší, 24 a řekli jste: „Hle, Hospodin, náš
Bůh, nám ukázal svou slávu a velikost.
Slyšeli jsme jeho hlas zprostředku ohně a
viděli jsme dnešního dne, že Bůh mluví s
člověkem a ten může zůstat naživu. 25 Ale
proč bychom teď měli zemřít? Vždyť nás
tento veliký oheň pozře. Uslyšíme-li ještě
dál hlas Hospodina, svého Boha, zemřeme.
26 Kdo ze všeho tvorstva by mohl slyšet
hlas živého Boha, mluvícího zprostředku
ohně, jako slyšíme my, a zůstat naživu? 27
Přistup k němu ty a vyslechni všechno, co
Hospodin, náš Bůh, řekne. Ty nám pak
vypovíš všechno, co k tobě promluví
Hospodin, náš Bůh, a my to
vyposlechneme a učiníme.“ 28 Hospodin
vyslechl vaše slova, když jste mluvili ke
mně, a řekl mi: „Vyslechl jsem slova
tohoto lidu, jak mluvili k tobě. Dobře to
všechno pověděli. 29 Kéž mají stále takové
srdce, aby se mě báli po všechny dny a
dbali na všechny mé příkazy, aby se jim i
jejich synům vždycky vedlo dobře. 30 Jdi,
řekni jim: ‚Vraťte se do svých stanů.‘ 31 Ty
však zde u mne stůj a já ti sdělím všechna
přikázání, nařízení a práva, kterým je
budeš učit, aby je dodržovali v zemi,
kterou jim dávám do vlastnictví.“ 32
Bedlivě dodržujte, co vám přikázal
Hospodin, váš Bůh, neuchylujte se napravo
ani nalevo. 33 Musíte se ve všem držet
cesty, kterou vám Hospodin, váš Bůh,
přikázal jít, a tak zůstanete naživu, dobře
se vám povede a budete dlouho živi v
zemi, kterou máte obsadit.
25
6:1 1Toto jsou přikázání, nařízení a práva,
kterým vás Hospodin, váš Bůh, přikázal
vyučovat, abyste je dodržovali v zemi, do
níž táhnete a kterou máte obsadit: 2 Aby
ses bál Hospodina, svého Boha, a bedlivě
dbal na všechna jeho nařízení a příkazy,
které ti udílím, ty i tvůj syn a tvůj vnuk, po
všechny dny svého života, abys byl dlouho
živ. 3 Poslouchej je, Izraeli, a bedlivě je
dodržuj. Tak se ti povede dobře a velmi se
rozmnožíte v zemi oplývající mlékem a
medem, jak ti přislíbil Hospodin, Bůh tvých
otců.
4 Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh,
Hospodin jediný. 5 Budeš milovat
Hospodina, svého Boha, celým svým
srdcem a celou svou duší a celou svou
silou. 6 A tato slova, která ti dnes přikazuji,
budeš mít v srdci. 7 Budeš je vštěpovat
svým synům a budeš o nich rozmlouvat,
když budeš sedět doma nebo půjdeš
cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. 8
Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš
je mít jako pásek na čele mezi očima. 9
Napíšeš je také na veřeje svého domu a na
své brány.
10 Až tě Hospodin, tvůj Bůh, přivede do
země, o které přísahal tvým otcům
Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že ti ji dá,
a dá ti veliká a dobrá města, která jsi
nestavěl, 11 domy plné všeho dobrého,
které jsi nenaplnil, vykopané studny, které
jsi nevykopal, vinice a olivoví, které jsi
nevysadil, a budeš jíst a nasytíš se, 12 pak
si dávej pozor, abys nezapomněl na
Hospodina, který tě vyvedl z egyptské
země, z domu otroctví. 13 Hospodina,
svého Boha, se budeš bát, jemu budeš
sloužit, při jeho jménu přísahat. 14
Nesmíte chodit za jinými bohy z božstev
těch národů, které jsou kolem vás, 15
neboť uprostřed tebe je Bůh žárlivě
milující, Hospodin, tvůj Bůh. Ať Hospodin,
tvůj Bůh, nevzplane proti tobě hněvem a
nevyhladí tě z povrchu země.
16 Nepokoušejte Hospodina, svého Boha,
jako jste ho pokoušeli v Masse. 17 Musíte
bedlivě dbát na příkazy Hospodina, svého
Boha, na jeho svědectví a nařízení, která ti
přikázal. 18 Budeš dělat jen to , co je
správné a dobré v Hospodinových očích,
aby se ti dobře vedlo, až půjdeš obsadit tu
dobrou zemi, o níž Hospodin přísahal tvým
otcům, 19 že z ní před tebou vypudí
všechny tvé nepřátele; tak přece mluvil
Hospodin.
20 Až se tě tvůj syn v budoucnu zeptá: „Co
to jsou ta svědectví, nařízení a práva, která
vám přikázal Hospodin, náš Bůh?“, 21
odvětíš svému synu: „Byli jsme
faraónovými otroky v Egyptě a Hospodin
nás vyvedl z Egypta pevnou rukou. 22 Před
našimi zraky činil Hospodin znamení a
zázraky veliké a zlé proti Egyptu, proti
faraónovi i proti celému jeho domu. 23 Ale
nás odtamtud vyvedl, aby nás uvedl sem a
dal nám zemi, kterou přísežně přislíbil
našim otcům. 24 Hospodin nám přikázal,
abychom dodržovali všechna tato nařízení,
báli se Hospodina, svého Boha, aby s námi
bylo dobře po všechny dny, aby nás
zachoval při životě, jak tomu je dnes. 25
Bude se nám počítat za spravedlnost,
budeme-li bedlivě dodržovat každý tento
příkaz před Hospodinem, svým Bohem, jak
nám přikázal.“
24:1 Když si muž vezme ženu a ožení se s
ní, ona však u něho nenalezne přízeň,
neboť na ní shledal něco odporného,
napíše jí rozlukový list, dá jí ho do rukou a
vykáže ji ze svého domu. 2 Ona vyjde z
jeho domu, odejde a vdá se za jiného
muže. 3 Ale ten druhý muž k ní také pojme
nenávist, napíše jí rozlukový list, dá jí ho
do rukou a vykáže ji ze svého domu.
Anebo ten druhý muž, který si ji vzal za
ženu, zemře. 4 Tu její první manžel, který ji
vykázal, si ji znovu za ženu vzít nemůže,
když byla poskvrněna, neboť by to před
Hospodinem byla ohavnost. Neuvalíš hřích
na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh,
dává do dědictví.
26
5 Když se muž právě oženil, nebude
vycházet do boje a nebude mu ukládán
žádný úkol. Po jeden rok bude uvolněn pro
svůj dům, aby se radoval se svou ženou,
kterou si vzal.
6 Nikdo nesmí zabavit mlýnské kameny,
spodní ani běhoun, neboť takový člověk
jako by zabavil sám život.
7 Když bude někdo přistižen, že ukradl
někoho ze svých bratří Izraelců, hrubě s
ním nakládal a prodal ho, tedy ten zloděj
zemře; tak odstraníš zlo ze svého středu.
8 Měj se na pozoru při ráně
malomocenství, abys velmi bedlivě
dodržoval všechno, o čem vás poučí lévijští
kněží. Bedlivě dodržujte, co jsem jim
přikázal. 9 Pamatuj, co Hospodin, tvůj Bůh,
učinil Mirjamě na cestě, když jste táhli z
Egypta.
10 Když poskytneš svému bližnímu
nějakou půjčku, nevejdeš do jeho domu,
abys na něm vymáhal zástavu. 11 Zůstaneš
venku a muž, kterému jsi půjčku poskytl,
vynese ti zástavu ven. 12 Jestliže je ten
muž zchudlý, s jeho zástavou neulehneš.
13 Vrátíš mu zástavu při západu slunce,
aby ulehl ve svém plášti a žehnal ti. To
bude tvá spravedlnost před Hospodinem,
tvým Bohem.
14 Nebudeš utiskovat nádeníka, zchudlého
a potřebného ze svých bratří ani ze svých
hostí, kteří žijí v tvé zemi v tvých branách.
15 Dáš mu jeho mzdu ještě téhož dne, než
nad ním zapadne slunce, neboť je zchudlý
a svým životem na ní závisí, aby nevolal
proti tobě k Hospodinu a aby na tobě
nebyl hřích.
16 Nebudou usmrcováni otcové za syny a
synové nebudou usmrcováni za otce,
každý bude usmrcen pro vlastní hřích.
17 Nepřevrátíš právo bezdomovce ani
sirotka a vdově nezabavíš roucho. 18 Ale
pamatuj, že jsi byl otrokem v Egyptě a že
Hospodin, tvůj Bůh, tě odtud vykoupil.
Proto ti přikazuji, abys to dodržoval.
19 Když budeš sklízet ze svého pole a
zapomeneš na poli snop, nevrátíš se pro
něj. Bude patřit bezdomovci, sirotku a
vdově, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal
při každé práci tvých rukou.
20 Když oklátíš plody ze své olivy, nebudeš
ještě setřásat zbylé . Ty budou patřit
bezdomovci, sirotku a vdově.
21 Když budeš na vinici sbírat hrozny,
nebudeš po sobě paběrkovat. Bude to
patřit bezdomovci, sirotku a vdově. 22
Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské
zemi. Proto ti přikazuji, abys to dodržoval.
27
3. Království v Izraeli
První Samuelova 1,1 – 3,21; 8,1 – 22;
16,1 – 23
1:1 Byl jeden muž z Ramatajim-sófímu, z
Efrajimského pohoří; jmenoval se Elkána.
Byl to Efratejec, syn Jeróchama, syna
Elíhúa, syna Tochúa, syna Súfova. 2 Měl
dvě ženy: jedna se jmenovala Chana a
druhá Penina. Penina měla děti, Chana
děti neměla. 3 Ten muž putoval rok co rok
ze svého města, aby se klaněl Hospodinu
zástupů a obětoval mu v Šílu. Tam byli
Hospodinovými kněžími dva synové Élího,
Chofní a Pinchas.
4 Když nastal den, kdy Elkána obětoval,
dával své ženě Penině i všem jejím synům
a dcerám díly z oběti; 5 Chaně pak dával
dvojnásobný díl, protože Chanu miloval;
Hospodin však uzavřel její lůno. 6 Její
protivnice ji ustavičně urážela, že
Hospodin uzavřel její lůno, jen aby ji
dráždila. 7 Tak tomu bývalo každého roku.
Pokaždé, když putovala do Hospodinova
domu, tak ji urážela, že Chana pro pláč ani
nejedla. 8 Její muž Elkána ji uklidňoval:
„Chano, proč pláčeš? Proč nejíš? Proč jsi
tak ztrápená? Což já pro tebe
neznamenám víc než deset synů?“
9 Jednou, když v Šílu pojedli a popili,
Chana vstala, zatímco kněz Élí seděl na
stolci u veřejí Hospodinova chrámu, 10 a v
hořkosti duše se modlila k Hospodinu a
usedavě plakala. 11 Složila slib. Řekla:
„Hospodine zástupů, jestliže opravdu
shlédneš na ponížení své služebnice a
rozpomeneš se na mne, jestliže na svou
služebnici nezapomeneš, ale daruješ své
služebnici mužského potomka, daruji jej
tobě, Hospodine, na celý život; břitva se
jeho hlavy nedotkne.“ 12 Když se před
Hospodinem tolik modlila, Élí dával pozor
na její ústa. 13 Chana hovořila jen v srdci a
pouze její rty se pohybovaly, ale její hlas
nebylo slyšet, takže ji Élí pokládal za
opilou. 14 Řekl jí proto: „Jak dlouho budeš
opilá? Zanech už vína!“ 15 Ale Chana
odpověděla: „Nikoli, můj pane; jsem žena
hluboce zarmoucená. Nepila jsem víno ani
jiný opojný nápoj, pouze jsem vylévala
před Hospodinem svou duši. 16
Nepokládej svou služebnici za ženu
ničemnou. Vždyť až dosud jsem mluvila ze
své velké beznaděje a žalosti.“
17Élí odpověděl: „Jdi v pokoji. Bůh Izraele
ti dá, zač jsi ho tak naléhavě prosila.“ 18
Ona na to řekla: „Kéž tvá služebnice najde
u tebe milost!“ Potom ta žena šla svou
cestou, pojedla a její tvář už nebyla
smutná. 19 Za časného jitra se poklonili
před Hospodinem a vraceli se. Když přišli
do svého domu do Rámy, Elkána poznal
svou ženu Chanu a Hospodin se na ni
rozpomenul. 20 Chana otěhotněla, a než
uplynul rok, porodila syna a pojmenovala
ho Samuel (to je Vyslyšel Bůh). Řekla:
„Vždyť jsem si ho vyprosila od Hospodina.“
21 Ten muž Elkána putoval opět s celým
svým domem, aby Hospodinu obětoval
výroční oběť a splnil svůj slib. 22 Ale Chana
s ním neputovala. Řekla svému muži: „Až
bude chlapec odstaven, přivedu ho, aby se
ukázal před Hospodinem a zůstal tam
navždy.“ 23 Nato jí její muž Elkána
odpověděl: „Učiň, co pokládáš za dobré.
Zůstaň, dokud ho neodstavíš. Kéž
Hospodin utvrdí své slovo!“ Žena tedy
zůstávala doma a kojila svého synka,
dokud ho neodstavila. 24 Když ho
odstavila, vzala ho s sebou, a s ním tři
býčky, jednu éfu bílé mouky a měch vína, a
uvedla ho do Hospodinova domu v Šílu.
Chlapec byl ještě malý. 25 Porazili býčka a
uvedli chlapce k Élímu. 26 Chana řekla:
„Dovol, můj pane, při tvém životě, můj
pane, já jsem ta žena, která tu stála u tebe
a modlila se k Hospodinu. 27 Modlila jsem
se za tohoto chlapce a Hospodin mi dal,
zač jsem ho tak naléhavě prosila. 28
Vyprosila jsem si ho přece od Hospodina,
aby byl jeho po všechny dny, co bude živ.
Je vyprošený pro Hospodina.“ I poklonil se
tam Hospodinu.
28
2:1 Chana se takto modlila: „Mé srdce
jásotem oslavuje Hospodina, můj roh se
zvedá dík Hospodinu. Má ústa se otevřela
proti nepřátelům, raduji se ze tvé spásy. 2
Nikdo není svatý mimo Hospodina, není
nikoho krom tebe, nikdo není skálou jako
náš Bůh. 3 Nechte už těch povýšených
řečí, urážka ať z úst vám neunikne! Vždyť
Hospodin je Bůh vševědoucí, neobstojí
před ním lidské činy. 4 Zlomen je luk
bohatýrů, ale ti, kdo klesali, jsou opásáni
statečností. 5 Sytí se dávají najmout za
chléb, hladoví přestali lačnět. Neplodná
posedmé rodí, syny obdařená chřadne. 6
Hospodin usmrcuje i obživuje, do podsvětí
přivádí a vyvádí též odtud. 7 Hospodin
ochuzuje i zbohacuje, ponižuje a též
povyšuje. 8 Nuzného pozvedá z prachu, z
kalu vytahuje ubožáka; posadí je v kruhu
knížat a za dědictví jim dá trůn slávy. Vždyť
pilíře země patří Hospodinu, on sám založil
svět na nich. 9 On střeží nohy svých
věrných, ale svévolníci zajdou ve tmách;
svou silou se nikdo neprosadí. 10 Ti, kdo s
Hospodinem vedou spor, se zděsí, až on z
nebe na ně zaburácí. Hospodin povede při
i s dálavami země. Udělí moc svému králi,
roh svého pomazaného zvedne.“
11 Elkána odešel do svého domu do Rámy.
A chlapec konal službu Hospodinu pod
dohledem kněze Élího. 12 Synové Élího
byli ničemníci, neznali se k Hospodinu. 13
Uplatňovali vůči lidu tento kněžský řád:
Kdykoli někdo připravil obětní hod,
přicházel kněžský mládenec s trojzubou
vidlicí, právě když se maso vařilo. 14 Vrazil
ji do kotle nebo do hrnce, do kotlíku nebo
do pekáče, a co vidlice zachytila, to si bral
kněz pro sebe. Tak to dělávali všem z
Izraele, kteří tam do Šíla přicházeli. 15
Dokonce dříve než obrátili tuk v obětní
dým, přicházel kněžský mládenec a říkal
obětujícímu muži: „Dej knězi maso na
pečeni. Nepřijme od tebe maso vařené,
ale syrové.“ 16 Když mu ten člověk řekl:
„Napřed se musí obrátit tuk v obětní dým,
pak si vezmi, po čem toužíš,“ odpovídal:
„Nikoli. Dej to hned. Nedáš-li, vezmu si to
násilím.“ 17 Hřích těch mládenců byl před
Hospodinem nesmírně veliký, protože lidé
znevažovali Hospodinovy obětní dary. 18
Ale Samuel konal službu před
Hospodinem, mládeneček přepásaný
lněným efódem. 19 Jeho matka mu
dělávala malou pláštěnku a rok co rok mu
ji přinášela, když putovala se svým mužem,
aby obětovali výroční oběť. 20 Élí žehnal
Elkánovi a jeho manželce. Říkal: „Nechť tě
Hospodin zahrne potomstvem z této ženy
místo vyprošeného, který byl vyprošen pro
Hospodina.“ Pak odcházeli domů. 21
Hospodin navštívil Chanu a ta otěhotněla a
porodila tři syny a dvě dcery. Mládeneček
Samuel však vyrůstal při Hospodinu.
22 Élí byl již velmi starý. Slyšel o všem,
čeho se dopouštěli jeho synové na celém
Izraeli, i o tom, že obcovali se ženami
konajícími službu u vchodu do stanu
setkávání. 23 Říkal jim: „Proč děláte
takové věci? Ode všeho lidu slyším o vás
samé zlé věci. 24 To nejde, moji synové!
Není to dobrá zpráva, kterou slyším;
svádíte Hospodinův lid k přestoupením. 25
Jestliže hřeší člověk proti člověku, je
rozhodčím nad ním Bůh. Zhřeší-li však
člověk proti Hospodinu, kdo nad ním bude
rozhodčím?“ Ale oni svého otce
neposlouchali. Hospodin tedy rozhodl, že
propadnou smrti. 26 Mládeneček Samuel
však prospíval a byl oblíben u Hospodina i
u lidí.
27 Tu přišel k Élímu muž Boží a řekl mu:
„Toto praví Hospodin: Což jsem se nezjevil
právě tvému rodu, když byli v Egyptě v
područí domu faraónova? 28 Vyvolil jsem
si jej ze všech izraelských kmenů za kněze,
aby na mém oltáři přinášel zápalné oběti,
aby pálil kadidlo a nosil přede mnou efód.
Tvému rodu jsem dal všechny ohnivé oběti
synů Izraele. 29 Proč pošlapáváte můj
obětní hod a dar, které jsem přikázal pro
tento příbytek? Ctil jsi své syny více než
mne. Ztloustli jste z prvotin všech obětních
29
darů Izraele, mého lidu. 30 Proto slyš
výrok Hospodina, Boha Izraele. Prohlásil
jsem sice, že tvůj dům a tvůj rod budou
přede mnou konat svůj úřad věčně. Ale
nyní je toto Hospodinův výrok: Jsem toho
dalek! Ty, kdo mě ctí, poctím, ale ti, kdo
mnou pohrdají, budou zlehčeni. 31 Hle,
přicházejí dny, kdy odetnu rámě tobě i
tvému rodu, takže tvůj dům zůstane bez
starce. 32 Spatříš soužení, jež dolehne na
příbytek při všem dobrém, co Bůh učiní
Izraeli. Už nikdy nebude v tvém domě
stařec; 33 jen jediného z tvých od svého
oltáře nevyhladím. Tvé oči vyhasnou a tvá
duše se naplní steskem; všichni, kdo
rozmnoží tvůj dům, zemřou v mužném
věku. 34 Co přijde na oba tvé syny,
Chofního a Pinchasa, bude pro tebe
znamením: oba zemřou v týž den. 35 Sobě
však ustanovím věrného kněze, který bude
konat, co mám na srdci a v mysli. Vybuduji
mu trvalý dům, kde bude vykonávat po
všechny dny svůj úřad před mým
pomazaným. 36 Každý pak, kdo zbude v
tvém domě, přijde se mu poklonit kvůli
kousku stříbra a bochníku chleba a řekne:
‚Připoj mě prosím k některé skupině kněží,
abych s nimi mohl jíst sousto chleba.‘“
3:1 Mládenec Samuel vykonával službu
Hospodinovu pod dohledem Élího. V těch
dnech bylo Hospodinovo slovo vzácné,
prorocké vidění nebylo časté.
2 Jednoho dne ležel Élí na svém místě. Oči
mu začaly pohasínat, takže neviděl. 3 Boží
kahan ještě nezhasl a Samuel ležel v
Hospodinově chrámě, kde byla Boží
schrána. 4 Hospodin zavolal na Samuela.
On odpověděl: „Tu jsem.“ 5 Běžel k Élímu
a řekl: „Tu jsem, volal jsi mě.“ On však řekl:
„Nevolal jsem, lehni si zase.“ Šel si tedy
lehnout. 6 Ale Hospodin zavolal Samuela
znovu. Samuel vstal, šel k Élímu a řekl: „Tu
jsem, volal jsi mě.“ On však řekl: „Nevolal
jsem, můj synu, lehni si zase.“ 7 Samuel
ještě Hospodina neznal a Hospodinovo
slovo mu ještě nebylo zjeveno. 8 A znovu,
potřetí, zavolal Hospodin Samuela. On
vstal, šel k Élímu a řekl: „Tu jsem, volal jsi
mě.“ Tu Élí pochopil, že mládence volá
Hospodin. 9 I řekl Élí Samuelovi: „Jdi si
lehnout; jestliže tě zavolá, řekneš: Mluv,
Hospodine, tvůj služebník slyší.“ Samuel si
tedy šel lehnout na své místo.
10 A Hospodin přišel, stanul a zavolal jako
předtím: „Samueli, Samueli!“ Samuel
odpověděl: „Mluv, tvůj služebník slyší.“ 11
Hospodin řekl Samuelovi: „Hle, já učiním v
Izraeli něco takového, že bude znít v obou
uších každému, kdo o tom uslyší. 12
Onoho dne uvedu na Élího všechno, co
jsem ohlásil jeho domu, od začátku až do
konce. 13 Oznámil jsem mu, že jeho dům
odsuzuji navěky pro nepravost, o které
věděl: Jeho synové přivolávají na sebe
zlořečení, on však proti nim nezakročil. 14
Proto jsem o Élího domu přísahal: Dům
Élího nebude nikdy zbaven viny ani
obětním hodem ani obětním darem.“
15 Samuel ležel až do jitra. Pak otevřel
dveře Hospodinova domu. Samuel se bál
oznámit Élímu to vidění. 16 Élí si však
Samuela zavolal a pravil: „Samueli, můj
synu!“ On odpověděl: „Tu jsem.“ 17 Otázal
se: „Co to bylo, o čem s tebou mluvil? Nic
prosím přede mnou nezatajuj! Ať s tebou
Bůh udělá, co chce, jestliže přede mnou
zatajíš něco z toho všeho, o čem s tebou
mluvil!“ 18 Samuel mu tedy oznámil
všechno a nic před ním nezatajil. A on řekl:
„On je Hospodin. Ať učiní, co je dobré v
jeho očích.“
19 Tak Samuel vyrůstal a Hospodin byl s
ním. Nedopustil, aby některé z jeho slov
padlo na zem. 20 Celý Izrael od Danu až k
Beer-šebě poznal, že Samuel má od
Hospodina prorocké pověření. 21
Hospodin se mu dával i nadále vidět v Šílu;
Hospodin se totiž v Šílu zjevoval Samuelovi
svým slovem.
8:1 Když Samuel zestárl, ustanovil Izraeli
za soudce své syny. 2 Jméno jeho
prvorozeného syna bylo Jóel a jméno
30
druhého Abijáš; byli soudci v Beer-šebě. 3
Jeho synové však nechodili jeho cestou,
ale propadli lakotě, brali úplatky a
převraceli právo.
4 Všichni izraelští starší se tedy
shromáždili a přišli k Samuelovi do Rámy.
5 Řekli mu: „Hle, ty jsi už starý a tvoji
synové nechodí tvou cestou. Dosaď nyní
nad námi krále, aby nás soudil, jako je
tomu u všech národů.“ 6 Ale Samuelovi se
to nelíbilo, že řekli: „Dej nám krále, aby
nás soudil.“ I modlil se Samuel k
Hospodinu. 7 A Hospodin Samuelovi
odpověděl: „Uposlechni lid ve všem, co od
tebe žádají. Vždyť nezavrhli tebe, ale
zavrhli mne, abych nad nimi nekraloval. 8
Vším, co dělali ode dne, kdy jsem je vyvedl
z Egypta, až dodnes, dokazují, že mě
opustili a že slouží jiným bohům; tak
jednají i vůči tobě. 9 Teď však je
uposlechni, ale důrazně je varuj a oznam
jim právo krále, který nad nimi bude
kralovat.“
10 Samuel pověděl všechna Hospodinova
slova lidu, těm, kteří od něho žádali krále.
11 Pravil: „Toto bude právo krále, který
nad vámi bude kralovat: Vezme vám syny
a zařadí je ke svému vozatajstvu a
jezdectvu, aby běhali před jeho vozem. 12
Ustanoví si velitele nad tisíci a nad sty a
další, aby pro něho obstarávali orbu a
sklizeň, a další, aby pro něho zhotovovali
válečnou výzbroj a výstroj jeho vozů. 13
Také dcery vám vezme za mastičkářky,
kuchařky a pekařky. 14 Vezme vám
nejlepší pole, vinice a olivové háje a dá je
svým služebníkům. 15 Z vašich výmlatů a
vinic bude vybírat desátky a bude je dávat
svým dvořanům a služebníkům. 16 Vezme
vám otroky a otrokyně a nejlepší jinochy i
osly, aby pro něho pracovali. 17 Bude
vybírat desátky z vašich stád, a stanete se
jeho otroky. 18 A přijde den, kdy budete
úpět kvůli svému králi, kterého jste si
vyvolili, ale Hospodin vám onoho dne
neodpoví.“
19 Lid však odmítl Samuela uposlechnout.
Prohlásili: „Nikoli. Ať je nad námi král! 20 I
my chceme být jako všechny ostatní
národy. Náš král nás bude soudit a bude
před námi vycházet a povede naše boje.“
21 Samuel všechna slova lidu vyslechl a
přednesl je Hospodinu. 22 Hospodin
Samuelovi pravil: „Uposlechni je a ustanov
jim krále.“ Samuel pak izraelským mužům
řekl: „Jděte každý do svého města.“
16:1 1Hospodin řekl Samuelovi: „Jak
dlouho ještě budeš nad Saulem truchlit? Já
jsem ho zavrhl, aby nad Izraelem
nekraloval. Naplň svůj roh olejem a jdi,
posílám tě k Jišajovi Betlémskému. Vyhlédl
jsem si krále mezi jeho syny.“ 2 Samuel se
zdráhal: „Jak mohu jít? Saul o tom uslyší a
zabije mě.“ Hospodin řekl: „Vezmeš s
sebou jalovici a řekneš: ‚Přicházím
obětovat Hospodinu.‘ 3 Na obětní hod
pozveš Jišaje a já ti dám vědět, co máš
dělat. Pomažeš mi toho, o němž ti povím.“
4 Samuel vykonal, co řekl Hospodin. Když
přišel do Betléma, vyděšení starší města
mu spěchali vstříc s otázkou: „Přinášíš
pokoj?“ 5 Odvětil: „Pokoj. Přišel jsem
obětovat Hospodinu. Posvěťte se a
půjdete se mnou k obětnímu hodu.“ Pak
posvětil Jišaje a jeho syny a pozval je k
obětnímu hodu. 6 Když se dostavili a on
spatřil Elíaba, řekl si: „Jistě tu stojí před
Hospodinem jeho pomazaný.“ 7 Hospodin
však Samuelovi řekl: „Nehleď na jeho
vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť
já jsem ho zamítl. Nejde o to, jak se dívá
člověk. Člověk se dívá očima, Hospodin
však hledí srdcem.“ 8 Jišaj pak zavolal
Abínádaba a předvedl ho před Samuela.
On však řekl: „Hospodin nevyvolil ani
toho.“ 9 Jišaj tedy předvedl Šamu. Řekl:
„Hospodin nevyvolil ani toho.“ 10 Tak
předvedl Jišaj před Samuela svých sedm
synů, ale Samuel řekl: „Žádného z nich
Hospodin nevyvolil.“ 11 A Samuel se Jišaje
otázal: „To jsou všichni mládenci?“ Jišaj
odvětil: „Ještě zbývá nejmladší, ten však
31
pase stádo.“ Samuel Jišajovi poručil: „Pošli
pro něj! Nebudeme stolovat, dokud sem
nepřijde.“ 12 Poslal tedy pro něj a dal ho
přivést. Byl ryšavý, s krásnýma očima a
pěkného vzhledu. Tu řekl Hospodin:
„Nuže, pomaž ho! To je on.“ 13 Samuel
tedy vzal roh s olejem a pomazal ho
uprostřed jeho bratrů. A duch Hospodinův
se Davida zmocňoval od onoho dne i
nadále. Samuel pak hned nato odešel do
Rámy.
14 Duch Hospodinův odstoupil od Saula a
přepadal ho zlý duch od Hospodina. 15
Proto Saulovi jeho služebníci navrhli: „Hle,
přepadá tě zlý duch od Boha. 16 Ať náš
pán poručí svým služebníkům, kteří jsou
před ním, aby vyhledali někoho, kdo umí
hrát na citeru. Bude na ni hrát, kdykoli na
tebe dolehne zlý duch od Boha, a bude ti
dobře.“ 17 Saul tedy poručil svým
služebníkům: „Vyhlédněte mi někoho, kdo
dobře hraje, a přiveďte ho ke mně!“ 18
Jeden z družiny nato řekl: „Viděl jsem syna
Jišaje Betlémského, ten umí hrát. Přitom je
to statečný bohatýr, bojovník i muž hbitý v
řeči a pohledný, a je s ním Hospodin.“ 19
Saul poslal posly k Jišajovi a poručil: „Pošli
ke mně svého syna Davida, který je u
stáda!“ 20 Jišaj vzal osla, chléb a měch s
vínem i jednoho kozlíka a poslal to Saulovi
po svém synu Davidovi. 21 David přišel k
Saulovi, stával před ním a on si ho velice
zamiloval; stal se jeho zbrojnošem.
22 Jišajovi poslal Saul vzkaz: „Ať David
zůstane u mne, neboť získal mou přízeň.“
23 Kdykoli na Saula doléhal duch od Boha,
bral David citeru a hrál na ni. Saulovi to
přinášelo úlevu a bylo mu dobře, zlý duch
od něho odstupoval.
Druhá Samuelova 5,1 – 10; 11,1 –
12,25
5:1 Všechny izraelské kmeny přišly k
Davidovi do Chebrónu a prohlásily: „Hle,
jsme tvá krev a tvé tělo. 2 Už tenkrát, když
králem nad námi byl Saul, vyváděl a
přiváděl jsi Izraele ty. Tobě Hospodin řekl:
‚Ty budeš pást Izraele, můj lid, ty budeš
vévodou nad Izraelem.‘“ 3 Přišli i všichni
izraelští starší ke králi do Chebrónu a král
David s nimi v Chebrónu uzavřel před
Hospodinem smlouvu. I pomazali Davida
za krále nad Izraelem. 4 Davidovi bylo
třicet let, když se stal králem; kraloval
čtyřicet let. 5 V Chebrónu kraloval nad
Judou sedm let a šest měsíců, v
Jeruzalémě kraloval třiatřicet let nad
celým Izraelem i nad Judou. 6 Král šel se
svými muži na Jeruzalém proti
Jebúsejcům, obyvatelům země. Ti Davidovi
řekli: „Sem nevstoupíš, leč bys odstranil
slepé a kulhavé.“ Prohlásili: „Sem David
nevstoupí.“ 7 Ale David dobyl skalní
pevnost Sijón, to je Město Davidovo. 8
Onoho dne David řekl: „Každý, kdo chce
bít Jebúsejce, ať pronikne vodní štolou na
ty kulhavé a slepé, které David z duše
nenávidí.“ Proto se říká: ‚Slepý a kulhavý
nevstoupí do Božího domu.‘ 9 David se
usadil ve skalní pevnosti a nazval ji Město
Davidovo. Vybudoval okruh od Miló až k
domu. 10 David se stále více vzmáhal a
Hospodin, Bůh zástupů, byl s ním.
11:1 Na přelomu roku, v době, kdy králové
táhnou do boje, poslal David Jóaba a s ním
své služebníky i celý Izrael, aby hubili
Amónovce a oblehli Rabu. David však
zůstal v Jeruzalémě. 2 Jednou k večeru
vstal David z lože a procházel se po střeše
královského domu. Tu spatřil ze střechy
ženu, která se právě omývala. Byla to žena
velmi půvabného vzhledu. 3 David si dal
zjistit, kdo je ta žena. Ptal se: „Není to Batšeba,
dcera Elíamova, manželka Chetejce
Urijáše?“ 4 David pak pro ni poslal posly.
Ona k němu přišla a on s ní spal; očistila se
totiž od své nečistoty. Potom se vrátila do
svého domu. 5 Ta žena však otěhotněla a
poslala Davidovi zprávu: „Jsem těhotná.“ 6
David vzkázal Jóabovi: „Pošli mi Chetejce
Urijáše.“ Jóab tedy poslal Urijáše k
Davidovi. 7 Urijáš k němu přišel a David se
ho ptal, jak se daří Jóabovi, jak se daří lidu
32
a jak se daří v boji. 8 Pak řekl David
Urijášovi: „Zajdi do svého domu a umyj si
nohy.“ Urijáš vyšel z královského domu a
za ním nesli královský dar. 9 Urijáš však
ulehl se všemi služebníky svého pána u
vchodu do královského domu a do svého
domu nezašel. 10 Když oznámili Davidovi,
že Urijáš do svého domu nezašel, otázal se
David Urijáše: „Což jsi nepřišel z cesty?
Proč jsi tedy nezašel do svého domu?“ 11
Urijáš Davidovi odvětil: „Schrána, Izrael i
Juda sídlí v stáncích, můj pán Jóab i
služebníci mého pána táboří v poli. A já
bych měl vstoupit do svého domu, jíst a pít
a spát se svou ženou? Jakože jsi živ, jakože
živa je tvá duše, něčeho takového se
nedopustím!“ 12 David Urijášovi řekl:
„Pobuď tu ještě dnes, zítra tě propustím.“
Urijáš tedy zůstal v Jeruzalémě toho dne i
nazítří. 13 David ho pozval, aby s ním jedl
a pil, a opil ho. On však večer vyšel a ulehl
na svém loži se služebníky svého pána. Do
svého domu nezašel.
14 Ráno David napsal Jóabovi dopis a
poslal jej po Urijášovi. 15 V tom dopise
psal: „Postavte Urijáše do nejtužšího boje
a pak od něho ustupte, ať je zabit a
zemře.“ 16 Jóab tedy obhlédl město a určil
Urijášovi místo, o kterém věděl, že tam
jsou vybraní válečníci. 17 Vtom vytrhli
mužové města a bojovali s Jóabem. Z lidu
padlo několik Davidových služebníků, též
Chetejec Urijáš našel smrt. 18 Jóab poslal
Davidovi zprávu o všem, co se v té bitvě
stalo. 19 Poslovi přikázal: „Vypovíš králi
všechno o té bitvě. 20 On ti v návalu
královského rozhořčení jistě vytkne: ‚Proč
jste bojovali tak blízko města? Což jste
nevěděli, že z hradeb střílejí? 21 Kdo zabil
Abímeleka, syna Jerúbešetova? Nebyla to
žena, která na něho svrhla ze zdi mlýnský
kámen, takže umřel v Tebesu? Proč jste se
přibližovali k hradbám?‘ Pak řekneš: ‚Také
tvůj služebník Chetejec Urijáš je mrtev.‘“
22 Posel šel, přišel k Davidovi a oznámil
všechno, s čím ho Jóab poslal. 23 Posel
Davidovi řekl: „Ti muži byli v přesile a
vytrhli proti nám do pole, ale my jsme na
ně dotírali až do vrat brány. 24 Vtom začali
z hradeb na tvé služebníky střílet lučištníci
a usmrtili několik královských služebníků.
Také tvůj služebník Chetejec Urijáš je
mrtev.“ 25 David řekl poslovi: „Vyřiď
Jóabovi: ‚Nepokládej to za nic zlého, vždyť
meč požírá tak i onak. Zesil svůj boj proti
městu a zboř je.‘ Posilni ho!“
26 Když Urijášova žena uslyšela, že její
muž Urijáš je mrtev, naříkala nad svým
manželem. 27 Jakmile však smutek
pominul, David pro ni poslal, přijal ji do
svého domu a ona se stala jeho ženou.
Porodila mu pak syna. Ale v očích
Hospodinových bylo zlé, co David spáchal.
12:1 Hospodin poslal k Davidovi Nátana.
Ten k němu přišel a řekl mu: „V jednom
městě byli dva muži, jeden boháč a druhý
chudák. 2 Boháč měl velmi mnoho bravu a
skotu. 3 Chudák neměl nic než jednu
malou ovečku, kterou si koupil. Živil ji,
rostla u něho spolu s jeho syny, jedla z
jeho skývy chleba a pila z jeho poháru,
spávala v jeho klíně a on ji měl jako dceru.
4 Tu přišel k bohatému muži návštěvník.
Jemu bylo líto vzít nějaký kus ze svého
bravu či skotu, aby jej připravil poutníkovi,
který k němu přišel. Vzal tedy ovečku toho
chudého muže a připravil ji muži, který k
němu přišel.“ 5 David vzplanul proti tomu
muži náramným hněvem. Řekl Nátanovi:
„Jakože živ je Hospodin, muž, který tohle
spáchal, je synem smrti! 6 A tu ovečku
nahradí čtyřnásobně zato, že něco
takového spáchal a neměl soucitu.“
7 Nátan Davidovi odvětil: „Ten muž jsi ty!
Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem
tě pomazal za krále nad Izraelem a já jsem
tě vytrhl ze Saulových rukou. 8 Dal jsem ti
dům tvého pána a do tvé náruče ženy
tvého pána, dal jsem ti dům Izraelův i
Judův, a kdyby ti to bylo málo, přidal bych
ti mnohem víc. 9 Proč jsi pohrdl
Hospodinovým slovem a dopustil ses toho,
co je v jeho očích zlé? Chetejce Urijáše jsi
33
zabil mečem a jeho ženu sis vzal za
manželku, zavraždils ho mečem
Amónovců. 10 Nyní se už nikdy nevyhne
meč tvému domu, protože jsi mnou pohrdl
a vzal jsi Chetejci Urijášovi ženu, aby ti byla
manželkou.
11 Toto praví Hospodin: Hle, já způsobím,
aby proti tobě povstalo zlo z tvého domu.
Před tvýma očima vezmu tvé ženy a dám
je tomu, kdo je ti blízký; ten bude s tvými
ženami spát za bílého dne. 12 A ačkoli tys
to spáchal tajně, já tuto věc učiním před
celým Izraelem, a to za dne.“ 13 David
Nátanovi řekl: „Zhřešil jsem proti
Hospodinu.“ Nátan Davidovi pravil: „Týž
Hospodin tvůj hřích sňal. Nezemřeš. 14
Poněvadž jsi však touto věcí zavinil, aby
nepřátelé Hospodina znevažovali, syn,
který se ti narodí, musí zemřít.“
15 Nátan pak odešel do svého domu. I
zasáhl Hospodin dítě, které Davidovi
porodila Urijášova žena, takže těžce
onemocnělo. 16 David kvůli chlapci hledal
Boha a tvrdě se postil, pak šel domů a ležel
přes noc na zemi. 17 Starší jeho domu k
němu přistoupili, aby ho zvedli ze země,
on však nechtěl, ba ani s nimi chléb
nepojedl. 18 Sedmého dne dítě zemřelo.
Davidovi služebníci se mu báli oznámit, že
dítě zemřelo. Říkali: „Když dítě bylo ještě
naživu, domlouvali jsme mu, ale
neuposlechl nás. Jak bychom mu teď
mohli říci: ‚Dítě zemřelo‘? Provedl by něco
zlého.“ 19 Když David viděl, že si jeho
služebníci šeptají, porozuměl, že dítě
zemřelo. David se tedy svých služebníků
zeptal: „Dítě zemřelo?“ Odvětili:
„Zemřelo.“ 20 A David vstal ze země, umyl
se, pomazal se, převlékl si oděv, vešel do
Hospodinova domu a klaněl se. Pak
vstoupil do svého domu a požádal, aby mu
předložili chléb, a jedl. 21 Jeho služebníci
mu pravili: „Jak můžeš takto jednat?
Dokud dítě bylo naživu, postil ses a plakal.
Jakmile dítě zemřelo, vstaneš a jíš chléb.“
22 Odvětil: „Dokud dítě ještě žilo, postil
jsem se a plakal, neboť jsem si říkal: Kdoví,
zda se Hospodin nade mnou neslituje a
zda dítě nezůstane naživu. 23 Teď
zemřelo. Proč bych se měl postit? Což je
mohu ještě přivést zpět? Já půjdu k němu,
ale ono se ke mně nevrátí.“ 24 Pak David
potěšil svou ženu Bat-šebu, vešel k ní a
spal s ní. I porodila syna a on mu dal
jméno Šalomoun. Toho si Hospodin
zamiloval 25 a ohlásil skrze proroka
Nátana, že ho mají pojmenovat Jedidjáš
(to je Hospodinův miláček) kvůli
Hospodinu.
34
4. Působení proroků a další spisy
První královská 3,1 – 28; 6,1 – 38; 17,1
– 19,21
3:1 Šalomoun se spříznil s faraónem,
králem egyptským. Pojal faraónovu dceru
za ženu a uvedl ji do Města Davidova, kde
pobývala, dokud nedokončil stavbu svého
domu a domu Hospodinova a hradeb
kolem Jeruzaléma. 2 Lid však obětoval na
posvátných návrších, neboť dům pro
Hospodinovo jméno nebyl ještě v oněch
dnech zbudován.
3 Šalomoun miloval Hospodina. Řídil se
nařízeními svého otce Davida, až na to, že
obětoval a pálil kadidlo na posvátných
návrších. 4 Jednou šel král do Gibeónu,
aby tam obětoval; bylo to největší
posvátné návrší. Šalomoun tam na oltáři
obětoval tisíc zápalných obětí.
5 V Gibeónu se Šalomounovi ukázal v noci
ve snu Hospodin. Bůh řekl: „Žádej, co ti
mám dát.“ 6 Šalomoun odvětil: „Ty jsi
prokazoval velké milosrdenství svému
služebníku, mému otci Davidovi, a on před
tebou chodil věrně, spravedlivě a se
srdcem upřímným vůči tobě. Toto velké
milosrdenství jsi mu zachoval a dal jsi mu
syna, který sedí na jeho trůnu, jak je tomu
dnes. 7 Hospodine, můj Bože, ty jsi nyní po
mém otci Davidovi ustanovil za krále
svého služebníka, ale já jsem příliš mladý,
neumím vycházet a vcházet. 8 A tvůj
služebník je uprostřed tvého lidu, který jsi
vyvolil, lidu tak početného, že nemůže být
pro množství počítán ani sečten. 9 Kéž bys
tedy dal svému služebníku srdce vnímavé,
aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat
mezi dobrem a zlem. Neboť kdo by
dokázal soudit tento tvůj lid, jemuž je tak
těžko vládnout?“ 10 Panovníku se líbilo, že
Šalomoun žádal o tuto věc. 11 Bůh mu
řekl: „Protože jsi žádal o toto a nežádal jsi
pro sebe ani dlouhý věk ani jsi nežádal
bohatství, ba ani jsi nežádal bezživotí
svých nepřátel, ale žádal jsi pro sebe
rozumnost při soudním jednání, 12 hle,
učiním podle tvých slov. Dávám ti moudré
a rozumné srdce, takže nikdo tobě
podobný nebyl před tebou a ani po tobě
nepovstane nikdo tobě podobný. 13 A
dávám ti i to, oč jsi nežádal, bohatství i
slávu, tak aby nebyl nikdo tobě podobný
mezi králi po všechny tvé dny. 14 Budeš-li
chodit po mých cestách a zachovávat má
nařízení a přikázání, tak jako chodil tvůj
otec David, prodloužím tvé dny.“ 15 Tu se
Šalomoun probudil a viděl, že to byl sen.
Šel tedy do Jeruzaléma a postavil se před
schránu Panovníkovy smlouvy, přinesl
zápalné oběti, připravil oběti pokojné a
vystrojil všem svým služebníkům hody.
16 Tehdy přišly ke králi dvě ženy nevěstky
a postavily se před něj. 17 Jedna z těch žen
řekla: „Prosím, můj pane, já a tato žena
bydlíme v jednom domě a já jsem u ní v
domě porodila. 18 Třetího dne po mém
porodu také tato žena porodila. Byly jsme
spolu a v tom domě s námi nebyl nikdo
cizí, v domě nebyl nikdo kromě nás dvou.
19 Syn této ženy však v noci zemřel, neboť
ho zalehla. 20 Proto v noci vstala, a
zatímco tvá otrokyně spala, vzala mého
syna od mého boku, položila si ho do klína
a svého mrtvého syna položila do klína
mně. 21 Ráno jsem vstala, abych svého
syna nakojila, ale on byl mrtev. Když jsem
si ho však zrána pozorně prohlédla, zjistila
jsem, že to není můj syn, kterého jsem
porodila.“ 22 Druhá žena však prohlásila:
„Nikoli. Můj syn je ten živý, a ten mrtvý je
tvůj.“ Ale první trvala na svém: „Ne. Tvůj
syn je ten mrtvý, a ten živý je můj.“ A tak
se před králem hádaly. 23 Král řekl: „Tato
tvrdí: ‚Ten živý je můj syn, a ten mrtvý je
tvůj.‘ A tato tvrdí: ‚Ne, tvůj syn je ten
mrtvý, a ten živý je můj.‘“
24 Král proto poručil: „Podejte mi meč.“
Přinesli tedy před krále meč. 25 A král
nařídil: „Rozetněte to živé dítě ve dví.
Jednu polovinu dejte jedné a druhou
polovinu druhé.“ 26 Tu řekla králi žena,
jejíž syn byl ten živý a jíž se srdce svíralo
soucitem nad jejím synem: „Prosím, můj
35
pane, dejte to živé novorozeně jí, jen je
neusmrcujte!“ Ale druhá řekla: „Ať není
ani moje ani tvoje. Rozetněte je!“ 27 Tu
král rozhodl: „Dejte to živé novorozeně té,
která řekla: ‚Neusmrcujte je,‘ to je jeho
matka.“
28 Když se celý Izrael dozvěděl o rozsudku,
který král vynesl, jala je bázeň před
králem. Viděli, že je nadán Boží moudrostí
k vykonávání soudu.
6:1 Čtyři sta osmdesát let po vyjití Izraelců
z egyptské země, čtvrtého roku svého
kralování nad Izraelem, v měsíci zívu, což
je druhý měsíc, začal Šalomoun budovat
dům Hospodinu. 2 Dům, který král
Šalomoun budoval Hospodinu, byl dlouhý
šedesát loket, široký dvacet a vysoký třicet
loket. 3 Délka předsíně před lodí
chrámovou byla dvacet loket podle šířky
domu a před domem byla široká deset
loket. 4 V domě dal udělat také okna se
zužujícím se ostěním. 5 Při zdi domu dal
kolem vybudovat přístavbu, při zdech
domu kolem lodi chrámové a svatostánku;
tak udělal kolem ochozy. 6 Přístavba byla
dole široká pět loket; ve střední části šest
loket a v třetí části sedm loket; dal totiž
udělat na vnější zdi domu kolem římsovité
výstupky, aby stropní trámy nezasahovaly
do zdí domu. 7 Když byl dům budován,
budovali jej z kamene opracovaného již v
lomu. V domě nebylo při budování slyšet
kladivo ani dláto, vůbec žádné železné
nástroje. 8 Vchod ke střednímu ochozu byl
na pravé zdi domu; po točitých schodech
se vystupovalo na střední ochoz a ze
středního do třetího. 9 Tak budoval
Šalomoun dům a dokončil jej. Přikryl jej
cedrovými trámy a cedrovým obložením.
10 Při celém domě dal vybudovat
přístavbu vysokou vždy pět loket a spojil ji
s domem cedrovými kmeny.
11 I stalo se slovo Hospodinovo k
Šalomounovi: 12 „Pokud jde o tento dům,
který buduješ: Budeš-li se řídit mými
nařízeními, budeš-li uplatňovat má práva,
dodržovat všechna má přikázání a podle
nich žít, splním na tobě své slovo, které
jsem dal tvému otci Davidovi, 13 budu
bydlet uprostřed Izraelců a Izraele, svůj lid
neopustím.“
14 Šalomoun budování domu dokončil. 15
Obložil také stěny domu uvnitř cedrovými
deskami; od podlahy domu až ke stropu
obložil vnitřek dřevem a podlahu domu
položil z cypřišových desek. 16 Dvacet
loket od zadní strany domu vybudoval
přepážku z cedrových desek od podlahy až
ke stropu a uvnitř vybudoval svatostánek,
velesvatyni. 17 Dům, to je chrámová loď
před velesvatyní, měřil čtyřicet loket. 18
Uvnitř domu bylo všechno z cedru; v něm
byly vyřezány kalichy květů a věncoví z
květin. Kámen nebylo vidět. 19 V
nejvnitřnější části domu zřídil svatostánek,
aby tam umístil schránu Hospodinovy
smlouvy. 20 Před svatostánkem, který byl
dvacet loket dlouhý, dvacet loket široký a
dvacet loket vysoký a který obložil
lístkovým zlatem, umístil oltář z cedrového
dřeva a obložil jej. 21 Uvnitř obložil
Šalomoun dům lístkovým zlatem a oddělil
zlatými řetězy prostor před svatostánkem
obloženým zlatem. 22 Vůbec celý dům
obložil zlatem, úplně celý; také oltář, který
patřil ke svatostánku, obložil celý zlatem.
23 Pro svatostánek zhotovil dva cheruby z
olivového dřeva; jejich výška byla deset
loket. 24 Pět loket měřilo jedno křídlo
cheruba a pět loket druhé křídlo, od
jednoho konce křídla ke druhému bylo
deset loket. 25 Také druhý cherub měřil
deset loket. Oba cherubové měli stejnou
míru a stejný tvar. 26 Výška prvního i
druhého cheruba byla deset loket. 27
Cheruby umístil do nejvnitřnější části
domu. Rozprostírali křídla tak, že křídlo
jednoho se dotýkalo jedné stěny a křídlo
druhého se dotýkalo druhé stěny; jejich
druhá křídla se uprostřed domu navzájem
dotýkala. 28 Také cheruby obložil zlatem.
29 Na všechny stěny přední i zadní části
domu dal vyřezat dokola řezby cherubů,
36
palem a věncoví z květin. 30 Rovněž
podlahu přední i zadní části domu obložil
zlatem. 31 Vchod svatostánku opatřil
dveřmi z olivového dřeva; pilíř a veřeje
byly pětihranné. 32 Obě křídla dveří byla z
olivového dřeva. Na ně dal vyřezat řezby
cherubů, palem a věncoví z květin a obložil
je zlatem. I na cheruby a palmy nanesl
zlato. 33 Podobně dal zhotovit i pro vchod
do chrámové lodi veřeje z olivového dřeva,
ale čtverhranné, 34 a dvojité dveře z
cypřišového dřeva; jedno dveřní křídlo
bylo dvojdílné a otáčelo se, též druhé
křídlo bylo dvojdílné a otáčelo se. 35 A dal
na nich vyřezat cheruby, palmy a věncoví z
květin a vyryté pak obložit tepaným
zlatem. 36 Vybudoval také zeď vnitřního
nádvoří ze tří vrstev kamenných kvádrů a z
jedné vrstvy otesaných cedrových trámů.
37 Hospodinův dům byl založen ve
čtvrtém roce v měsíci zívu. 38 V
jedenáctém roce v měsíci búlu, což je
osmý měsíc, král dům dokončil podle
všech svých směrnic a pokynů. Stavěl jej
sedm let.
17:1 Elijáš Tišbejský z přistěhovalců
gileádských řekl Achabovi: „Jakože živ je
Hospodin, Bůh Izraele, v jehož jsem
službách, v těchto letech nebude rosa ani
déšť, leč na mé slovo.“ 2 I stalo se k němu
slovo Hospodinovo: 3 „Jdi odtud a obrať se
na východ a skryj se u potoka Kerítu proti
Jordánu. 4 Z potoka budeš pít a přikázal
jsem havranům, aby tě tam opatřovali
potravou.“ 5 Šel tedy a učinil, jak řekl
Hospodin. Usadil se u potoka Kerítu proti
Jordánu. 6 A havrani mu přinášeli chléb i
maso ráno a chléb i maso večer a z potoka
pil. 7 Uplynula řada dnů a potok vyschl,
protože v zemi nenastaly deště.
8 I stalo se k němu slovo Hospodinovo: 9
„Vstaň a jdi do Sarepty, jež je u Sidónu, a
usaď se tam. Hle, přikázal jsem tam jedné
vdově, aby tě opatřovala potravou.“ 10
Vstal tedy a šel do Sarepty. Přišel ke
vchodu do města, a hle, jedna vdova tam
sbírá dříví. Zavolal na ni: „Naber mi prosím
trochu vody do nádoby, abych se napil.“
11 Když ji šla nabrat, zavolal na ni: „Vezmi
pro mě prosím s sebou skývu chleba.“ 12
Řekla: „Jakože živ je Hospodin, tvůj Bůh,
nemám nic upečeno, mám ve džbánu jen
hrst mouky a v láhvi trochu oleje. Hle,
sbírám trochu dříví. Pak to půjdu připravit
pro sebe a svého syna. Najíme se a
zemřeme.“ 13 Elijáš jí řekl: „Neboj se. Jdi a
udělej, co jsi řekla. Jen mi z toho nejdřív
připrav malý podpopelný chléb a přines mi
jej. Potom připravíš jídlo pro sebe a svého
syna, 14 neboť toto praví Hospodin, Bůh
Izraele: ‚Mouka ve džbánu neubude a olej
v láhvi nedojde až do dne, kdy dá
Hospodin zemi déšť.‘“ 15 Šla a udělala, jak
Elijáš řekl, a měla co jíst po mnoho dní ona
i on i její dům. 16 Mouka ve džbánu
neubývala a olej v láhvi nedocházel podle
slova Hospodinova, které ohlásil skrze
Elijáše.
17 Po těchto událostech onemocněl syn té
ženy, paní domu. V nemoci se mu přitížilo,
ba již přestal dýchat. 18 Tu řekla Elijášovi:
„Co ti bylo do mých věcí, muži Boží? Přišel
jsi ke mně, abys mi připomněl mou
nepravost a mému synu přivodil smrt?“ 19
On jí řekl: „Dej mi svého syna!“ Vzal jí ho z
klína, vynesl jej do pokojíka na střeše, kde
bydlel, a položil ho na své lože. 20 Pak
volal k Hospodinu: „Hospodine, můj Bože,
cožpak i té vdově, u které jsem hostem,
způsobíš zlo a přivodíš jejímu synu smrt?“
21 Třikrát se nad dítětem sklonil a volal k
Hospodinu: „Hospodine, můj Bože, ať se
prosím vrátí do tohoto dítěte život!“ 22
Hospodin Elijášův hlas vyslyšel, do dítěte
se navrátil život a ožilo. 23 Elijáš dítě vzal,
snesl je z pokojíka na střeše do domu, dal
je jeho matce a řekl: „Pohleď, tvůj syn je
živ.“ 24 Žena Elijášovi odpověděla: „Nyní
jsem poznala, že jsi muž Boží a že slovo
Hospodinovo v tvých ústech je pravdivé.“
18:1 Po mnoha dnech, třetího roku, se
stalo slovo Hospodinovo k Elijášovi: „Jdi a
37
ukaž se Achabovi, chci dát zemi déšť.“ 2
Elijáš tedy šel, aby se ukázal Achabovi. V
Samaří se rozmohl hlad. 3 Achab si zavolal
Obadjáše, správce domu. Obadjáš se
velice bál Hospodina. 4 Když dala Jezábel
vyhladit Hospodinovy proroky, ujal se
Obadjáš sta proroků, schoval je po
padesáti mužích v jeskyni a opatřoval je
chlebem a vodou. 5 Achab Obadjášovi
řekl: „Jdi ke všem vodním pramenům a ke
všem potokům v zemi; snad se najde
tráva, abychom uživili koně a mezky a
nemuseli porážet dobytek.“ 6 Rozdělili si
zemi, aby ji prošli. Achab šel sám jednou
cestou a Obadjáš šel sám jinou cestou.
7 Když byl Obadjáš na cestě, hle, Elijáš mu
jde vstříc. Obadjáš ho zpozoroval, padl na
tvář a zvolal: „Jsi to ty, Elijáši, můj pane?“
8 Odvětil mu: „Jsem. Jdi a vyřiď svému
pánu: Je zde Elijáš.“ 9 Obadjáš řekl: „Čím
jsem zhřešil, že vydáváš svého služebníka
do rukou Achabovi, aby mě usmrtil? 10
Jakože živ je Hospodin, tvůj Bůh, není
pronároda ani království, kam by můj pán
nebyl poslal, aby tě vyhledal. Když řekli:
‚Není tady,‘ museli v tom království nebo
pronárodu odpřisáhnout, že tě nenašli. 11
A ty nyní říkáš: ‚Jdi a vyřiď svému pánu: Je
zde Elijáš.‘ 12 Stane se, že já od tebe
odejdu a Hospodinův duch tě odnese
nevím kam. Já to půjdu oznámit Achabovi,
on tě nenajde a zabije mě. Tvůj služebník
se přece od mládí bojí Hospodina! 13 Což
mému pánu nebylo oznámeno, co jsem
udělal, když Jezábel vraždila Hospodinovy
proroky? Sto mužů z Hospodinových
proroků jsem schoval po padesáti mužích
v jeskyni a opatřoval je chlebem a vodou.
14 A ty nyní říkáš: ‚Jdi a vyřiď svému pánu:
Je zde Elijáš.‘ Vždyť mě zabije!“
15 Elijáš mu řekl: „Jakože živ je Hospodin
zástupů, v jehož jsem službách, že se dnes
před ním ukážu.“ 16 Obadjáš šel tedy
naproti Achabovi a oznámil mu to. Achab
šel Elijášovi naproti.
17 Když Achab uviděl Elijáše, řekl mu: „Jsi
to ty, jenž uvádíš do zkázy Izraele?“ 18 Ten
odvětil: „Izraele neuvádím do zkázy já, ale
ty a dům tvého otce tím, že opouštíte
Hospodinova přikázání a ty že chodíš za
baaly. 19 Ale nyní zařiď, ať se ke mně
shromáždí na horu Karmel celý Izrael i
čtyři sta padesát Baalových proroků a čtyři
sta proroků Ašéřiných, kteří jedí u stolu s
Jezábelou.“
20 Achab tedy obeslal všechny Izraelce a
shromáždil proroky na horu Karmel. 21 Tu
přistoupil Elijáš ke všemu lidu a řekl: „Jak
dlouho budete poskakovat na obě strany?
Je-li Hospodin Bohem, následujte ho;
jestliže Baal, jděte za ním!“ Lid mu
neodpověděl ani slovo. 22 Elijáš dále řekl
lidu: „Jako Hospodinův prorok zbývám už
sám, ale Baalových proroků je čtyři sta
padesát. 23 Ať nám dají dva býky. Oni ať si
vyberou jednoho býka, ať ho rozsekají na
kusy a položí na dříví, ale oheň ať
nezakládají. Já udělám totéž s druhým
býkem: dám ho na dříví, ale oheň
nezaložím. 24 Vzývejte pak jména svých
bohů a já budu vzývat jméno
Hospodinovo. Bůh, který odpoví ohněm,
ten je Bůh.“ Všechen lid odpověděl: „To je
správná řeč.“ 25 Elijáš vyzval Baalovy
proroky: „Vyberte si jednoho býka a
připravte ho první, protože vás je víc.
Potom vzývejte jména svých bohů, ale
oheň nezakládejte!“ 26 Vzali tedy býka,
kterého jim dal, připravili ho a od rána až
do poledne vzývali Baalovo jméno: „Baale,
odpověz nám!“ Neozval se však nikdo,
nikdo neodpověděl. A poskakovali u
zhotoveného oltáře. 27 V poledne se jim
Elijáš začal posmívat: „Volejte co
nejhlasitěji, vždyť je to bůh! Třeba je
zamyšlen nebo má nucení anebo
odcestoval. Snad spí, ať se probudí!“ 28
Oni volali co nejhlasitěji a zasazovali si
podle svého obyčeje rány meči a oštěpy,
až je polévala krev. 29 Minulo poledne a
oni ještě pokřikovali až do chvíle, kdy se
přináší obětní dar. Neozval se však nikdo,
nikdo neodpověděl, nikdo tomu nevěnoval
pozornost.
38
30 Tu řekl Elijáš všemu lidu: „Přistupte ke
mně!“ Všechen lid k němu přistoupil a on
opravil pobořený Hospodinův oltář. 31
Vzal dvanáct kamenů podle počtu kmenů
synů Jákoba, k němuž se stalo slovo
Hospodinovo, že se bude jmenovat Izrael.
32 Z kamenů vybudoval oltář ve jménu
Hospodinově a kolem oltáře vymezil
příkopem prostor pro vysetí dvou měr
zrní. 33 Pak narovnal dříví, rozsekal býka
na kusy a položil na dříví. 34 Nato řekl:
„Naplňte čtyři džbány vodou a vylijte ji na
zápalnou oběť a na dříví!“ Potom řekl:
„Udělejte to ještě jednou.“ Oni to udělali.
Znovu řekl: „Udělejte to potřetí!“ Udělali
to tedy potřetí. 35 Voda tekla okolo oltáře
a naplnila i příkop. 36 Nastal čas, kdy se
přináší obětní dar. Prorok Elijáš přistoupil
a řekl: „Hospodine, Bože Abrahamův,
Izákův a Izraelův, ať se dnes pozná, že ty jsi
Bůh v Izraeli a já tvůj služebník a že jsem
učinil všechny tyto věci podle tvého slova.
37 Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi,
ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi
Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k
sobě.“ 38 I spadl Hospodinův oheň a
pozřel zápalnou oběť i dříví, kameny i prsť,
a vodu z příkopu vypil. 39 Když to všechen
lid spatřil, padli na tvář a volali: „Jen
Hospodin je Bůh! Jen Hospodin je Bůh!“ 40
Elijáš jim poručil: „Pochytejte Baalovy
proroky! Nikdo z nich ať neunikne!“ Když
je pochytali, zavedl je Elijáš dolů k potoku
Kíšonu a tam je pobil.
41 Poté řekl Elijáš Achabovi: „Vystup
vzhůru, jez a pij. Je slyšet hukot deště!“ 42
Achab tedy vystoupil vzhůru, aby jedl a pil.
Elijáš mezitím vystoupil na vrchol Karmelu,
sehnul se k zemi a vtiskl si tvář mezi
kolena. 43 Pak řekl svému mládenci:
„Vystup a pohleď směrem k moři.“ On
vystoupil, pohleděl a řekl: „Nic tam není.“
Elijáš pravil: „Opakuj to sedmkrát.“ 44
Když to bylo posedmé, řekl: „Hle, z moře
vystupuje mráček malý jako lidská dlaň.“
Elijáš mu řekl: „Vystup vzhůru a vyřiď
Achabovi: ‚Zapřáhni a jeď dolů, ať tě
nestihne déšť!‘“ 45 A vtom už k tomu
došlo. Nebe se zachmuřilo, vítr přihnal
mraky a spustil se silný déšť. Achab dal
zapřáhnout a jel do Jizreelu. 46
Hospodinova ruka byla s Elijášem.
Podkasal si bedra a běžel před Achabem,
až doběhl do Jizreelu.
19:1 Achab oznámil Jezábele vše, co udělal
Elijáš, že pobil všechny Baalovy proroky
mečem. 2 Jezábel poslala k Elijášovi posla
se slovy: „Ať bohové udělají, co chtějí!
Zítra v tento čas naložím s tebou, jako ty
jsi naložil s nimi!“ 3 Když to Elijáš zjistil,
vstal a odešel, aby si zachránil život. Přišel
do Beer-šeby v Judsku a tam zanechal
svého mládence. 4 Sám šel den cesty
pouští, až přišel k jednomu trnitému keři a
usedl pod ním; přál si umřít. Řekl: „Už
dost, Hospodine, vezmi si můj život, vždyť
nejsem lepší než moji otcové.“ 5 Pak pod
tím keřem ulehl a usnul. Tu se ho dotkl
anděl a řekl mu: „Vstaň a jez!“ 6 Vzhlédl, a
hle, v hlavách podpopelný chléb, pečený
na žhavých kamenech, a láhev vody.
Pojedl, napil se a opět ulehl. 7 Hospodinův
anděl se ho však dotkl podruhé a řekl:
„Vstaň a jez, máš před sebou dlouhou
cestu!“ 8 Vstal, pojedl, napil se a šel v síle
onoho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí
až k Boží hoře Chorébu. 9 Tam vešel do
jeskyně a v ní přenocoval. Tu k němu
zaznělo slovo Hospodinovo. Bůh mu řekl:
„Co tu chceš, Elijáši?“ 10 Odpověděl:
„Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha
zástupů, protože Izraelci opustili tvou
smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky
povraždili mečem. Zbývám už jen sám,
avšak i mně ukládají o život, jak by mě o
něj připravili.“ 11 Hospodin řekl: „Vyjdi a
postav se na hoře před Hospodinem.“ A
hle, Hospodin se tudy ubírá. Před
Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající
hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom
větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale
Hospodin v tom zemětřesení nebyl. 12 Po
zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom
39
ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný. 13
Jakmile jej Elijáš uslyšel, zavinul si tvář
pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu do
jeskyně. Tu mu hlas pravil: „Co tu chceš,
Elijáši?“ 14 Odpověděl: „Velice jsem horlil
pro Hospodina, Boha zástupů, protože
Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře
zbořili a tvé proroky povraždili mečem.
Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o
život, jak by mě o něj připravili.“
15 Hospodin mu řekl: „Jdi, vrať se svou
cestou k damašské poušti. Až tam přijdeš,
pomažeš Chazaela za krále nad Aramem.
16 Jehúa, syna Nimšího, pomažeš za krále
nad Izraelem a Elíšu, syna Šáfatova z Ábelmechóly,
pomažeš za proroka místo sebe.
17 Kdo unikne Chazaelovu meči, toho
usmrtí Jehú, a kdo unikne Jehúovu meči,
toho usmrtí Elíša. 18 Ale zachovám v
Izraeli sedm tisíc, všechny ty, jejichž kolena
nepoklekla před Baalem a jejichž ústa ho
nepolíbila.“
19 Odešel odtud a našel Elíšu, syna
Šáfatova, jak oře. Bylo před ním dvanáct
spřežení a on sám při dvanáctém. Elijáš k
němu přikročil a hodil na něj svůj plášť. 20
Elíša opustil dobytek, rozběhl se za
Elijášem a řekl: „Dovol, ať políbím otce a
matku. Pak půjdu za tebou.“ On mu řekl:
„Jdi a vrať se! Nezapomeň, co jsem ti
učinil.“ 21 Obrátil se tedy od něho, vzal
spřežení dobytčat a obětoval je. Maso
uvařil na dříví z jejich jha a dal je lidu, a ti
jedli. Potom vstal, šel za Elijášem a
přisluhoval mu.
Druhá královská 2,1 – 15; 5,1 – 19;
25,8 – 12
2:1 I stalo se, když Hospodin chtěl vzít
Elijáše ve vichru vzhůru do nebe, že Elijáš s
Elíšou se právě ubírali z Gilgálu. 2 Elijáš
řekl Elíšovi: „Zůstaň zde, protože mě
Hospodin posílá do Bét-elu.“ Elíša mu
odvětil: „Jakože živ je Hospodin a jakože
živ jsi ty, neopustím tě.“ I sestoupili do
Bét-elu. 3 Proročtí žáci, kteří byli v Bét-elu,
vyšli k Elíšovi a otázali se ho: „Víš, že
Hospodin dnes vezme tvého pána od tebe
vzhůru?“ Odvětil: „Vím to také. Mlčte!“ 4
A Elijáš mu řekl: „Elíšo, zůstaň zde, protože
Hospodin mě posílá do Jericha.“ Odvětil:
„Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty,
neopustím tě.“ I přišli do Jericha. 5
Proročtí žáci, kteří byli v Jerichu, přistoupili
k Elíšovi a řekli mu: „Víš, že Hospodin dnes
vezme tvého pána od tebe vzhůru?“
Odvětil: „Vím to také. Mlčte!“ 6 Tu mu řekl
Elijáš: „Zůstaň zde, protože Hospodin mě
posílá k Jordánu.“ Odvětil: „Jakože živ je
Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě.“
I šli oba spolu.
7 Padesát mužů z prorockých žáků šlo za
nimi a postavilo se naproti nim vpovzdálí;
a oni oba stáli u Jordánu. 8 Elijáš vzal svůj
plášť, svinul jej, udeřil do vody a ta se
rozestoupila, takže oba přešli po suchu. 9
A stalo se, jak přešli, že Elijáš řekl Elíšovi:
„Požádej, co mám pro tebe udělat, dříve
než budu od tebe vzat.“ Elíša řekl: „Ať je
na mně dvojnásobný díl tvého ducha!“ 10
Elijáš mu řekl: „Těžkou věc si žádáš.
Jestliže mě uvidíš, až budu od tebe brán,
stane se ti tak. Jestliže ne, nestane se.“ 11
Pak šli dál a rozmlouvali. A hle, ohnivý vůz
s ohnivými koni je od sebe odloučil a Elijáš
vystupoval ve vichru do nebe.
12 Elíša to viděl a vykřikl: „Můj otče! Můj
otče! Vozataji Izraele!“ A pak už ho
neviděl. I uchopil své roucho a roztrhl je na
dva kusy. 13 Pak zdvihl Elijášův plášť, který
z něho spadl, vrátil se a postavil se na
břehu Jordánu. 14 Vzal Elijášův plášť, který
z něho spadl, udeřil jím do vody a zvolal:
„Kde je Hospodin, Bůh Elijášův, i on sám?“
Když udeřil do vody, rozestoupila se a Elíša
přešel. 15 Viděli to proročtí žáci z Jericha,
kteří byli naproti, a řekli: „Na Elíšovi
spočinul duch Elijášův.“ Šli mu vstříc,
poklonili se mu až k zemi.
5:1 Naamán, velitel vojska aramejského
krále, byl u svého pána ve veliké vážnosti a
oblibě, protože skrze něho dal Hospodin
Aramejcům vítězství. Tento muž, udatný
40
bohatýr, byl postižen malomocenstvím. 2
Jednou vyrazily z Aramu hordy a zajaly v
izraelské zemi malé děvčátko. To sloužilo
Naamánově ženě. 3 Řeklo své paní:
„Kdyby se můj pán dostal k proroku, který
je v Samaří, ten by ho jistě malomocenství
zbavil.“ 4 Naamán to šel oznámit svému
pánu: „Tak a tak mluvilo to děvče z
izraelské země.“ 5 Aramejský král řekl:
„Vyprav se tam a já pošlu izraelskému králi
dopis.“ I šel. Vzal s sebou deset talentů
stříbra a šest tisíc šekelů zlata a desatery
sváteční šaty. 6 Izraelskému králi přinesl
dopis: „Jakmile ti dojde tento dopis, s nímž
jsem ti poslal svého služebníka Naamána,
zbav ho malomocenství.“ 7 Když izraelský
král dopis přečetl, roztrhl své roucho a
řekl: „Jsem snad Bůh, abych rozdával smrt
nebo život, že ke mně posílá někoho,
abych ho zbavil malomocenství? Jen
uvažte a pohleďte, že hledá proti mně
záminku!“
8 Když Elíša, muž Boží, uslyšel, že izraelský
král roztrhl své roucho, vzkázal králi: „Proč
jsi roztrhl své roucho? Jen ať přijde ke
mně. Pozná, že je v Izraeli prorok.“ 9
Naamán tedy přijel se svými koni a s
vozem a zastavil u vchodu do Elíšova
domu. 10 Elíša mu po poslovi vzkázal: „Jdi,
omyj se sedmkrát v Jordánu a tvé tělo
bude opět zdravé. Budeš čist.“ 11 Ale
Naamán se rozlítil a odešel. Řekl: „Hle,
říkal jsem si: ‚Zajisté ke mně vyjde, postaví
se a bude vzývat jméno Hospodina, svého
Boha, bude mávat rukou směrem k
posvátnému místu, a tak mě zbaví
malomocenství.‘ 12 Cožpak nejsou
damašské řeky Abána a Parpar lepší než
všechny vody izraelské? Cožpak jsem se
nemohl omýt v nich, abych byl čist?“
Obrátil se a rozhořčeně odcházel. 13 Ale
jeho služebníci přistoupili a domlouvali
mu: „Otče, ten prorok ti řekl důležitou věc.
Proč bys to neudělal? Přece ti řekl: ‚Omyj
se, a budeš čist.‘“ 14 On tedy sestoupil a
ponořil se sedmkrát do Jordánu podle
slova muže Božího. A jeho tělo bylo opět
jako tělo malého chlapce. Byl čist.
15 Vrátil se k muži Božímu s celým svým
průvodem. Přišel a postavil se před něho a
řekl: „Hle, poznal jsem, že není Boha na
celé zemi, jenom v Izraeli. A nyní přijmi
prosím od svého služebníka projev
vděčnosti.“ 16 Elíša odvětil: „Jakože živ je
Hospodin, v jehož službách stojím,
nevezmu nic.“ Třebaže ho nutil, aby si
něco vzal, on odmítl. 17 Potom Naamán
řekl: „Tedy nic? Kéž je tvému služebníku
dáno tolik prsti, kolik unese pár mezků,
neboť tvůj služebník už nebude
připravovat zápalné oběti ani obětní hody
jiným bohům než Hospodinu. 18 Toliko v
této věci ať Hospodin tvému služebníku
odpustí: Když můj pán vstupuje do domu
Rimónova, aby se tam klaněl, a opírá se o
mou ruku, i já se v Rimónově domě
skláním. Když se tedy v Rimónově domě
budu sklánět, ať Hospodin tvému
služebníku tuto věc odpustí!“ 19 On mu
řekl: „Jdi v pokoji.“
25:8 Sedmého dne pátého měsíce v
devatenáctém roce vlády Nebúkadnesara,
krále babylónského, přitáhl do Jeruzaléma
Nebúzaradán, velitel tělesné stráže,
služebník babylónského krále. 9 Vypálil
Hospodinův dům i dům královský a
všechny domy v Jeruzalémě; všechny
význačné domy vypálil ohněm. 10 Celé
kaldejské vojsko, které bylo s velitelem
tělesné stráže, zbořilo hradby kolem
Jeruzaléma. 11 Zbytek lidu, který zůstal v
městě, a přeběhlíky, kteří přeběhli k
babylónskému králi, ten zbývající houf,
Nebúzaradán, velitel tělesné stráže,
přestěhoval. 12 Část chudiny země
ponechal velitel tělesné stráže jako vinaře
a rolníky.
Ezdráš 1,1 – 11
1:1 V prvním roce vlády Kýra, krále
perského, se splnilo slovo Hospodinovo,
které mluvil ústy Jeremjáše. Hospodin
41
vzbudil ducha perského krále Kýra, že dal
po celém svém království rozhlásit a také
zapsat: 2 „Toto praví Kýros, král perský:
‚Hospodin, Bůh nebes, mi dal všechna
království země. Pověřil mě, abych mu
vybudoval dům v Jeruzalémě, který je v
Judsku. 3 Kdokoli z vás, ze všeho jeho lidu
– Bůh buď s ním – se může vydat na cestu
do Jeruzaléma, který je v Judsku, a stavět
dům Hospodina, Boha Izraele, toho Boha,
který je v Jeruzalémě. 4 Každého, kdo
zůstal na kterémkoli místě jako host, nechť
podpoří místní obyvatelé stříbrem a
zlatem, majetkem a dobytkem spolu s
dobrovolnými oběťmi pro Boží dům v
Jeruzalémě.‘“
5 Tu se vydali na cestu představitelé
judských a benjamínských rodů, kněží a
levité, všichni, jejichž ducha probudil Bůh,
aby stavěli Hospodinův dům v Jeruzalémě.
6 Celé okolí je podpořilo stříbrnými
nádobami a zlatem, majetkem a dobytkem
i vzácnými dary kromě toho, co obětovali
dobrovolně.
7 Král Kýros také vydal předměty
Hospodinova domu, které Nebúkadnesar
odnesl z Jeruzaléma a dal do domu svého
boha. 8 Perský král Kýros je předal správci
pokladu Mitredatovi, aby je sečtené
odevzdal judskému předáku Šéšbasarovi. 9
Toto je jejich soupis: třicet zlatých
obětních misek, tisíc stříbrných obětních
misek, dvacet devět jiných misek, 10 třicet
zlatých koflíků, čtyři sta deset náhradních
stříbrných koflíků, tisíc jiných nádob. 11
Všech zlatých a stříbrných nádob bylo pět
tisíc čtyři sta. To všechno přinesl Šéšbasar,
když byli přivedeni přesídlenci z Babylónu
do Jeruzaléma.
Žalmy 2; 22; 23; 51; 100; 126; 146
2:1 Proč se pronárody bouří, proč národy
kují marné plány?
2 Srocují se králové země, vládcové se
spolu umlouvají proti Hospodinu a
pomazanému jeho:
3 „Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy
pryč odhodíme.“
4 Ten, jenž trůní v nebesích, se směje,
Panovníkovi jsou k smíchu.
5 Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém
rozlícení je naplní děsem:
6 „Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu,
na své svaté hoře!“
7 Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On
mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes
zplodil.
8 Požádej, a národy ti předám do dědictví,
v trvalé vlastnictví i dálavy země.
9 Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak
nádobu z hlíny.“
10 Nuže, králové, mějte rozum, dejte na
výstrahu, soudcové země!
11 Služte Hospodinu s bázní a jásejte s
chvěním.
12 Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na
cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane
hněvem. Blaze všem, kteří se k němu
utíkají!
22:1 Pro předního zpěváka. Podle „Laně za
ranních červánků “. Davidův.
2 Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?
Daleko spása má, ač o pomoc volám.
3 Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš,
nemohu se ztišit ani v noci.
4 Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen
chválami Izraele.
5 Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys
jim dal vyváznout.
6 Úpěli k tobě a unikli zmaru, doufali v
tebe a nebyli zahanbeni.
7 Já však jsem červ a ne člověk, potupa
lidství, povrhel lidu.
8 Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro
smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou:
9 „Svěř to Hospodinu!“ „Ať mu dá
vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho
oblíbil!“
10 Ty jsi mě vyvedl z života matky, chovals
mě v bezpečí u jejích prsou.
11 Na tebe jsem odkázán už z lůna, z
života mé matky ty jsi můj Bůh.
42
12 Nebuď mi vzdálen, blízko je soužení, na
pomoc nikoho nemám!
13 Množství býků mě kruhem svírá,
bášanští tuři mě obstoupili.
14 Rozevírají na mě tlamu jak řvoucí lev,
když trhá kořist.
15 Rozlévám se jako voda, všechny kosti
se mi uvolňují, jako vosk je mé srdce,
rozplynulo se v mém nitru.
16 Jako střep vyschla má síla, jazyk mi
přisedl k patru. Vrháš mě do prachu smrti!
17 Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná
tlupa mě obkličuje; sápou se jako lev na
mé ruce a nohy,
18 mohu si spočítat všechny své kosti.
Pasou se na mně svým zrakem.
19 Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv.
20 Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo,
pospěš mi na pomoc!
21 Vysvoboď mou duši od meče, chraň
jediné, co mám, před psí tlapou;
22 zachraň mě ze lví tlamy, před rohy
jednorožců! – A tys mi odpověděl.
23 O tvém jménu budu vyprávět svým
bratřím, ve shromáždění tě budu chválit.
24 Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho!
Ctěte ho, všichni potomci Jákobovi, celé
Izraelovo potomstvo, žij před ním v bázni!
25 Nepohrdl poníženým, v opovržení ho
neměl. Když trpěl příkoří, neukryl před ním
svou tvář, slyšel, když k němu o pomoc
volal.
26 Od tebe vzejde mi chvála ve velikém
shromáždění. Své sliby splním před těmi,
kdo se ho bojí.
27 Pokorní budou jíst dosyta, budou
chválit Hospodina ti, kdo se na jeho vůli
dotazují. Vaše srdce bude žít navždy.
28 Rozpomenou se a navrátí se k
Hospodinu všechny dálavy země. Tobě se
budou klanět všechny čeledi pronárodů.
29 Vždyť Hospodinu náleží kralovat, i nad
pronárody vládnout.
30 Všichni tuční v zemi, ti, kdo jedli a kdo
se klaněli, všichni, kteří sestupují v prach,
musí před ním padnout na kolena; a jejich
duše si život nezachová.
31 Potomstvo bude mu sloužit. O
Panovníku budou vyprávět dalšímu
pokolení,
32 to přijde a bude hlásat jeho
spravedlnost lidu, který se zrodí: „To učinil
on!“
23:1 Davidův. Hospodin je můj pastýř,
nebudu mít nedostatek.
2 Dopřává mi odpočívat na travnatých
nivách, vodí mě na klidná místa u vod,
3 naživu mě udržuje, stezkou
spravedlnosti mě vede pro své jméno.
4 I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se
bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty.
Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují.
5 Prostíráš mi stůl před zraky protivníků,
hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj
plníš.
6 Ano, dobrota a milosrdenství provázet
mě budou všemi dny mého žití. Do
Hospodinova domu se budu vracet do
nejdelších časů.
51:1 Pro předního zpěváka. Davidův, 2
když k němu přišel prorok Nátan, protože
vešel k Bat-šebě.
3 Smiluj se nade mnou, Bože, pro
milosrdenství svoje, pro své velké slitování
zahlaď moje nevěrnosti,
4 moji nepravost smyj ze mne dokonale,
očisť mě od mého hříchu!
5 Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj
hřích mám před sebou stále.
6 Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal
jsem, co je zlé ve tvých očích. A tak se
ukážeš spravedlivý v tom, co vyřkneš, ryzí
ve svém soudu.
7 Ano, zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu
mě počala matka.
8 Ano, v opravdovosti máš zalíbení, dáváš
mi poznávat tajuplnou moudrost.
9 Zbav mě hříchu, očisť yzopem a budu
čistý, umyj mě, budu bělejší nad sníh.
10 Dej, ať slyším veselí a radost, ať jásají
kosti, jež jsi zdeptal.
43
11 Odvrať svou tvář od mých hříchů,
zahlaď všechny moje nepravosti.
12 Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v
mém nitru pevného ducha.
13 Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha
svého svatého mi neber!
14 Dej, ať se zas veselím z tvé spásy,
podepři mě duchem oddanosti.
15 Budu učit nevěrné tvým cestám a
hříšníci navrátí se k tobě.
16 Vysvoboď mě, abych nebyl vinen krví,
Bože, Bože, moje spáso, ať plesá můj jazyk
pro tvou spravedlnost.
17 Panovníku, otevři mé rty, ať má ústa
hlásají tvou chválu.
18 Oběť, kterou bych dal, se ti nezalíbí, na
zápalných obětech ti nezáleží.
19 Zkroušený duch, to je oběť Bohu.
Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože,
nepohrdáš!
20 Prokaž dobro Sijónu svou přízní,
vybuduj jeruzalémské hradby.
21 Pak se ti zalíbí oběti spravedlnosti,
zápaly a celopaly, pak ti budou na oltáři
obětovat býčky.
100:1 k díkůvzdání. Hlahol Hospodinu, celá
země!
2 Radostně služ Hospodinu! Vstupte před
jeho tvář s plesem!
3 Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, a
ne my sami sebe, jsme jeho lid, ovce, které
pase.
4 Vstupte do jeho bran s díkůvzdáním, do
nádvoří jeho s chvalozpěvem! Vzdávejte
mu chválu, dobrořečte jeho jménu,
5 neboť Hospodin je dobrý, jeho
milosrdenství je věčné, jeho věrnost do
všech pokolení!
126:1 Poutní píseň. Když Hospodin úděl
Sijónu změnil, bylo nám jak ve snu.
2 Tehdy naše ústa naplnil smích a náš
jazyk plesal. Tehdy se říkalo mezi
pronárody: „Hospodin s nimi učinil velké
věci.“
3 Hospodin s námi učinil velké věci,
radovali jsme se.
4 Hospodine, změň náš úděl, jako měníš
potoky na jihu země!
5 Ti, kdo v slzách sejí, s plesáním budou
sklízet.
6 S pláčem nyní chodí, kdo rozsévá, s
plesáním však přijde, až ponese snopy.
146:1 Haleluja. Chval, duše má,
Hospodina!
2 Hospodina budu chválit po celý svůj
život, svému Bohu zpívat žalmy, co živ
budu.
3 Nedoufejte v knížata, v člověka, u něhož
záchrany není.
4 Jeho duch odchází, on se vrací do své
země, tím dnem berou za své jeho plány.
5 Blaze tomu, kdo má ku pomoci Boha
Jákobova, kdo s nadějí vzhlíží k Hospodinu,
svému Bohu,
6 jenž učinil nebesa i zemi s mořem a vším,
co k nim patří, jenž navěky zachovává
věrnost.
7 Utištěným dopomáhá k právu, hladovým
chléb dává. Hospodin osvobozuje vězně.
8 Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin
sehnuté napřimuje, Hospodin miluje
spravedlivé.
9 Hospodin ochraňuje ty, kdo jsou bez
domova, ujímá se sirotka i vdovy,
svévolným však mate cestu.
10 Hospodin bude kralovat věčně, Bůh
tvůj, Sijóne, po všechna pokolení. Haleluja.
Přísloví 8,22 - 36
8:22 Hospodin mě vlastnil jako počátek
své cesty, dříve než co konal odedávna.
23 Od věků jsem ustanovena, od počátku,
od pravěku země.
24 Ještě nebyly propastné tůně, když jsem
se zrodila, ještě nebyly prameny vodami
obtěžkány.
25 Když ještě byly hory ponořeny, před
pahorky jsem se narodila.
26 Ještě než učinil zemi a všechno kolem a
první hroudy pevniny,
44
27 když upevňoval nebesa, byla jsem při
tom, když vymezoval obzor nad
propastnou tůní,
28 když seshora zavěšoval mračna, když
sílily prameny propastné tůně,
29 když kladl moři jeho meze, aby vody
nevystupovaly z břehů, když vymezoval
základy země,
30 byla jsem mu věrně po boku, byla jsem
jeho potěšením den ze dne a radostně si
před ním hrála v každý čas.
31 Hraji si na jeho pevné zemi; mým
potěšením je být s lidskými syny.
32 Nyní tedy, synové, slyšte mě: Blaze
těm, kdo dbají na mé cesty.
33 Slyšte napomenutí a buďte moudří;
nevyhýbejte se tomu !
34 Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí
u mých dveří den ze dne a střeží veřeje
mého vchodu.
35 Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život a
došel u Hospodina zalíbení.
36 Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši;
všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.“
Kazatel 3,1 – 4,12
3:1 Všechno má určenou chvíli a veškeré
dění pod nebem svůj čas: 2 Je čas rození i
čas umírání, čas sázet i čas trhat; 3 je čas
zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat; 4
je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas
poskakovat; 5 je čas kameny rozhazovat i
čas kameny sbírat, čas objímat i čas
objímání zanechat; 6 je čas hledat i čas
ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat; 7 je
čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas
mluvit; 8 je čas milovat i čas nenávidět, čas
boje i čas pokoje.
9 Jaký užitek má ten, kdo pracuje, ze všeho
svého pachtění? 10 Viděl jsem lopotu,
kterou Bůh uložil lidským synům, a tak se
lopotí. 11 On všechno učinil krásně a v
pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po
věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek
ani konec díla, jež Bůh koná. 12 Poznal
jsem, že není pro něho nic lepšího, než se
radovat a konat v životě dobro. 13 A tak je
tomu s každým člověkem: to, že jí a pije a
okusí při veškerém svém pachtění dobrých
věcí, je dar Boží. 14 Poznal jsem, že vše, co
činí Bůh, zůstává navěky; nic k tomu nelze
přidat ani z toho ubrat. A Bůh to učinil, aby
lidé žili v bázni před ním. 15 Co se děje,
bylo odedávna, a co bude, i to bylo; a Bůh
vyhledá, co zašlo.
16 Dále jsem pod sluncem viděl: na místě
práva – svévole, na místě spravedlnosti –
svévole. 17 Řekl jsem si v srdci:
Spravedlivého i svévolníka bude soudit
Bůh, nastane čas soudu nad vším děním,
nad vším, co se koná. 18 Řekl jsem si v
srdci: To se stane kvůli synům lidským, aby
je Bůh tříbil, aby nahlédli, že je to s nimi
jako se zvířaty. 19 Vždyť úděl synů lidských
a úděl zvířat je stejný: Jedni jako druzí
umírají, jejich duch je stejný, člověk nemá
žádnou přednost před zvířaty, neboť
všechno pomíjí.
20 Vše spěje k jednomu místu, všechno
vzniklo z prachu a vše se v prach navrací.
21Kdo ví, zda duch lidských synů stoupá
vzhůru a duch zvířat sestupuje dolů k
zemi? 22 Shledal jsem, že není nic lepšího,
než když se člověk raduje z toho, co koná,
neboť to je jeho podíl. Kdo mu dá
nahlédnout, co se stane po něm?
4:1 Znovu jsem pohleděl na všechen útisk,
který se pod sluncem děje. Hle, slzy
utiskovaných, a oni jsou bez utěšitele,
jejich utiskovatelé mají v rukou moc, a oni
jsou bez utěšitele. 2 Vychvaloval jsem
mrtvé, kteří dávno zemřeli, více nežli živé,
kteří ještě žijí. 3 Ale nad oboje líp je na
tom ten, kdo ještě není a nevidí zlo, které
se pod sluncem děje.
4 Viděl jsem též všechno pachtění i vše, co
prospěšného se koná, a jak přitom jeden
na druhého žárlí. Také to je pomíjivost a
honba za větrem. 5 Hlupák skládá ruce v
klín a užírá se. 6 Lepší na dlaň odpočinku
než hrstě plné pachtění a honby za
větrem.
45
7 A znovu jsem pohleděl, jak všechno pod
sluncem je pomíjivé. 8 Někdo je sám a
nikoho nemá, ani syna ani bratra, a
všechno jeho pachtění nebere konce, jeho
oko se bohatství nenasytí. „Pro koho se
pachtím a sám se připravuji o pohodlí?“
Také to je pomíjivost a úmorná lopota. 9
Lépe dvěma než jednomu, mají dobrou
mzdu ze svého pachtění. 10 Upadne-li
jeden, druh jej zvedne. Běda samotnému,
který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho
zvedl. 11 Také leží-li dva pospolu, je jim
teplo; jak se má však zahřát jeden? 12
Přepadnou-li jednoho, postaví se proti nim
oba. A nit trojitá se teprv nepřetrhne!
Píseň písní 2,8 – 13
2:8 Hlas mého milého! Hle, právě přichází,
hory přeskakuje, přenáší se přes pahorky.
9 Gazele se podobá můj milý nebo
kolouškovi. Hle, právě stojí za naší zídkou,
nahlíží do oken, dívá se mřížovím.
10 Můj milý se ozval, řekl mi: „Vstaň, má
přítelkyně, krásko má, a pojď!
11 Hle, zima pominula, lijavce přešly, jsou
tytam.
12 Po zemi se objevují květy, nadešel čas
prořezávat révu, hlas hrdličky je slyšet v
naší zemi.
13 Fíkovník nasadil první plody, voní kvítky
vinné révy. Vstaň, má přítelkyně, krásko
má, a pojď!“
Izaiáš 11,1 – 12,6; 40,1 – 5; 53,1 – 12;
61,1 – 3
11:1 I vzejde proutek z pařezu Jišajova a
výhonek z jeho kořenů vydá ovoce.
2 Na něm spočine duch Hospodinův: duch
moudrosti a rozumnosti, duch rady a
bohatýrské síly, duch poznání a bázně
Hospodinovy.
3 Bázní Hospodinovou bude prodchnut.
Nebude soudit podle toho, co vidí oči,
nebude rozhodovat podle toho, co slyší
uši,
4 nýbrž bude soudit nuzné spravedlivě, o
pokorných v zemi bude rozhodovat podle
práva. Žezlem svých úst bude bít zemi,
dechem svých rtů usmrtí svévolníka.
5 Jeho bedra budou opásána spravedlností
a jeho boky přepásá věrnost.
6 Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s
kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný
dobytek budou spolu a malý hoch je bude
vodit.
7 Kráva se bude popásat s medvědicí,
jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev
jako dobytče bude žrát slámu.
8 Kojenec si bude hrát nad děrou zmije,
bazilišku do doupěte sáhne ručkou
odstavené dítě.
9 Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu
na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní
poznání Hospodina, jako vody pokrývají
moře.
10 V onen den budou pronárody
vyhledávat kořen Jišajův, vztyčený jako
korouhev národům, a místo jeho
odpočinutí bude slavné.
11 V onen den ještě podruhé vztáhne
Panovník ruku, aby získal pozůstatek
svého lidu, který zůstal v Asýrii, Egyptě,
Patrósu, Kúši, Élamu, Šineáru, Chamátu a
na ostrovech mořských.
12 Povznese korouhev k pronárodům a
posbírá rozehnané z Izraele a rozptýlené
Judejce shromáždí ze čtyř stran země.
13 Ustane žárlivost Efrajimova, budou
vyhlazeni Judovi protivníci, Efrajim nebude
žárlit na Judu a Juda nebude osočovat
Efrajima,
14 nýbrž společně se vrhnou na úbočí
Pelištejců k moři, i syny východu oloupí
spolu, vztáhnou svoji ruku na Edóm a
Moáb, poslouchat je budou i synové
Amónovi.
15 Klatbou stihne Hospodin záliv
Egyptského moře, zamává rukou proti
Řece v prudkém větru, rozštěpí ji v sedm
ramen, takže ji bude možno přejít v
opáncích.
16 Tak vznikne silnice pro pozůstatek jeho
lidu, jenž zůstal v Asýrii, jako tomu bylo v
46
den, kdy Izrael vystupoval z egyptské
země.
12:1 V onen den řekneš: „Vzdávám tobě
chválu, Hospodine! Rozhněval ses na mě,
tvůj hněv se však odvrátil a potěšils mě.
2 Hle, Bůh je má spása, doufám a jsem
beze strachu. Hospodin, jen Hospodin je
má záštita a píseň, stal se mou spásou.“
3 S veselím budete čerpat vodu z pramenů
spásy.
4 V onen den řeknete: „Chválu vzdejte
Hospodinu a vzývejte jeho jméno!
Uvádějte národům ve známost jeho
skutky. Připomínejte, že jeho jméno je
vyvýšené.
5 Zpívejte Hospodinu, neboť vykonal
důstojné činy, ať o tom zví celá země!“
6 Jásej a plesej, ty, která bydlíš na Sijónu,
neboť Veliký je ve tvém středu – Svatý
Izraele.
40:1 „Potěšte, potěšte můj lid,“ praví váš
Bůh.
2 Mluvte k srdci Jeruzaléma, provolejte k
němu: Čas jeho služby se naplnil, odpykal
si své provinění. Vždyť z Hospodinovy ruky
přijal dvojnásobně za všechny své hříchy.
3 Hlas volajícího: „Připravte na poušti
cestu Hospodinu! Vyrovnejte na pustině
silnici pro našeho Boha!
4 Každé údolí ať je vyvýšeno, každá hora a
pahorek sníženy. Pahorkatina ať v rovinu
se změní a horské hřbety v pláně.
5 I zjeví se Hospodinova sláva a všechno
tvorstvo společně spatří, že promluvila
Hospodinova ústa.“
53:1 Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se
zjeví paže Hospodinova?
2 Vyrostl před ním jako proutek, jak
oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled
ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak
nevzhledný, že jsme po něm nedychtili.
3 Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž
plný bolestí, zkoušený nemocemi, jako
ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak
opovržený, že jsme si ho nevážili.
4 Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše
bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se,
že je raněn, ubit od Boha a pokořen.
5 Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost,
zmučen pro naši nepravost. Trestání
snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme
uzdraveni.
6 Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z
nás se dal svou cestou, jej však Hospodin
postihl pro nepravost nás všech.
7 Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel;
jako beránek vedený na porážku, jako
ovce před střihači zůstal němý, ústa
neotevřel.
8 Byl zadržen a vzat na soud. Kdopak
pomyslí na jeho pokolení? Vždyť byl vyťat
ze země živých, raněn pro nevěrnost mého
lidu.
9 Byl mu dán hrob se svévolníky, s
boháčem smrt našel , ačkoli se nedopustil
násilí a v jeho ústech nebylo lsti.
10 Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho
nemocí, aby položil svůj život v oběť za
vinu. Spatří potomstvo, bude dlouho živ a
zdárně vykoná vůli Hospodinovu.
11 Zbaven svého trápení spatří světlo,
nasytí se tím, co zakusil. „Můj spravedlivý
služebník získá spravedlnost mnohým;
jejich nepravosti on na sebe vezme.
12 Proto mu dám podíl mezi mnohými a s
četnými bude dělit kořist za to, že vydal
sám sebe na smrt a byl počten mezi
nevěrníky.“ On nesl hřích mnohých, Bůh
jej postihl místo nevěrných.
61:1 Duch Panovníka Hospodina je nade
mnou. Hospodin mě pomazal k tomu,
abych nesl radostnou zvěst pokorným,
poslal mě obvázat rány zkroušených
srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a
vězňům propuštění,
2 vyhlásit léto Hospodinovy přízně, den
pomsty našeho Boha, potěšit všechny
truchlící,
47
3 pozvednout truchlící na Sijónu, dát jim
místo popela na hlavu čelenku, olej veselí
místo truchlení, závoj chvály místo ducha
beznaděje. Nazvou je „Stromy
spravedlnosti“ a „Sadba Hospodinova“ k
jeho oslavě.
Jeremiáš 11,1 – 17; 31,31 – 34
11:1 Slovo, které se stalo k Jeremjášovi od
Hospodina: 2 „Slyšte slova této smlouvy.
Vyhlásíš je mužům judským a obyvatelům
Jeruzaléma. 3 Řekneš jim: Toto praví
Hospodin, Bůh Izraele: Proklet buď každý,
kdo neposlouchá slova této smlouvy, 4 jak
jsem přikázal vašim otcům v den, kdy jsem
je vyvedl z egyptské země, z tavicí pece
železné: Poslouchejte mě a plňte má slova,
všechno, co vám přikazuji, a budete mým
lidem a já vám budu Bohem. 5 Tak splním
přísahu, jíž jsem se zapřisáhl vašim otcům,
že jim dám zemi oplývající mlékem a
medem, jak je tomu dnes.“ Odpověděl
jsem a řekl: „Zajisté, Hospodine.“
6 Dále mi Hospodin řekl: „Vyhlas v
judských městech a na ulicích Jeruzaléma
všechna tato slova: Slyšte slova této
smlouvy a plňte je. 7 Důrazně jsem varoval
vaše otce ode dne, kdy jsem je vyvedl z
egyptské země, až dodnes. Nepřetržitě
jsem je varoval slovy: Poslouchejte mě! 8
Ale neposlouchali, ucho nenaklonili; každý
žil podle svého zarputilého a zlého srdce.
Proto na ně uvedu všechna slova této
smlouvy, kterou jsem přikázal plnit, ale oni
ji neplnili.“
9 Hospodin mi řekl: „Byla shledána zrada
judských mužů a obyvatelů Jeruzaléma: 10
Vrátili se k dřívějším nepravostem svých
otců, kteří se vzpírali poslouchat má slova.
Chodili za jinými bohy a sloužili jim. Dům
izraelský i dům judský zrušily mou
smlouvu, kterou jsem uzavřel s jejich otci.“
11 Proto praví Hospodin toto: „Hle, já na
ně uvedu zlé věci, jimž nebudou moci ujít.
Budou ke mně úpět, ale já je nevyslyším.
12 Ať si judská města a obyvatelé
Jeruzaléma jdou úpět k bohům, jimž pálí
kadidlo; nebudou s to je spasit, až na ně
dolehne zlý čas. 13 Vždyť máš tolik bohů,
kolik měst, Judo. A kolik je jeruzalémských
ulic, tolik oltářů jste zřídili Ohavě, oltářů
pro pálení kadidla Baalovi.
14 Nemodli se za tento lid. Nepozvedej
svůj hlas k bědování a modlitbě za ně. V
čas, kdy budou ke mně pro to zlo volat,
nebudu slyšet.“ 15 „Co pohledává Jákob,
můj milý, v mém domě? Pletichy tam kují
mnozí. Může obětní maso přenést zlo,
které tě stihne? Budeš potom jásat? 16
Zelenající se olivou, krásnou a s
nádherným ovocem, tě nazval Hospodin. S
velikým hukotem zanítí pod ní oheň a ten
stráví její ratolesti.“
17 Hospodin zástupů, který tě zasadil,
promluvil proti tobě zlé věci pro zlo, jehož
se dopustil dům izraelský a dům judský:
aby mě uráželi, pálili kadidlo Baalovi.
31:31 „Hle, přicházejí dny, je výrok
Hospodinův, kdy uzavřu s domem
izraelským i s domem judským novou
smlouvu. 32 Ne takovou smlouvu, jakou
jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je
uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské
země. Oni mou smlouvu porušili, ale já
jsem zůstal jejich manželem, je výrok
Hospodinův. 33 Toto je smlouva, kterou
uzavřu s domem izraelským po oněch
dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon
jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce.
Budu jim Bohem a oni budou mým lidem.
34 Už nebude učit každý svého bližního a
každý svého bratra: ‚Poznávejte
Hospodina!‘ Všichni mě budou znát, od
nejmenšího do největšího z nich, je výrok
Hospodinův. Odpustím jim jejich
nepravost a jejich hřích už nebudu
připomínat.“
Ezechiel 36,16 – 37,14
36:16 I stalo se ke mně slovo
Hospodinovo: 17 „Lidský synu, když
izraelský dům sídlil na své půdě, poskvrnili
ji svou cestou a svými skutky. Jejich cesta
48
přede mnou byla jako ženská nečistota. 18
Vylil jsem na ně své rozhořčení za krev,
kterou na zemi prolévali, a za to, že ji
poskvrnili svými hnusnými modlami. 19
Rozptýlil jsem je mezi pronárody, jsou
roztroušeni po zemích, soudil jsem je
podle jejich cest a skutků. 20 Ale když
přišli mezi pronárody, znesvěcovali mé
svaté jméno, kamkoli přišli. Říkalo se o
nich: ‚Je to lid Hospodinův, ale z jeho země
museli odejít.‘ 21 I jala mě lítost pro mé
svaté jméno, které oni, izraelský dům,
znesvětili mezi pronárody, kamkoli přišli.
22 Řekni proto izraelskému domu: Toto
praví Panovník Hospodin: Nečiním to kvůli
vám, izraelský dome, nýbrž kvůli svému
svatému jménu, které jste znesvěcovali
mezi pronárody, kamkoli jste přišli. 23
Opět posvětím své veliké jméno,
znesvěcené mezi pronárody, jméno, které
jste vy uprostřed nich znesvětili. I poznají
pronárody, že já jsem Hospodin, je výrok
Panovníka Hospodina, až na vás ukáži před
jejich očima svou svatost. 24 Vezmu vás z
pronárodů, shromáždím vás ze všech zemí
a přivedu vás do vaší země. 25 Pokropím
vás čistou vodou a budete očištěni; očistím
vás ode všech vašich nečistot a ode všech
vašich hnusných model. 26 A dám vám
nové srdce a do nitra vám vložím nového
ducha. Odstraním z vašeho těla srdce
kamenné a dám vám srdce z masa. 27
Vložím vám do nitra svého ducha; učiním,
že se budete řídit mými nařízeními,
zachovávat moje řády a jednat podle nich.
28 Pak budete sídlit v zemi, kterou jsem
dal vašim otcům, budete mým lidem a já
vám budu Bohem. 29 Zachráním vás ze
všech vašich nečistot, přivolám obilí a
rozhojním je a nedopustím na vás hlad. 30
Rozhojním ovoce na stromech i polní
úrodu, takže už neponesete mezi
pronárody potupu kvůli hladu. 31 Až si
vzpomenete na své zlé cesty a na své
nedobré skutky, budete se sami sobě
ošklivit pro své nepravosti a ohavnosti. 32
Nečiním to kvůli vám, je výrok Panovníka
Hospodina, to vám buď známo; styď a
hanbi se za své cesty, dome izraelský!“
33 Toto praví Panovník Hospodin: „V den,
kdy vás očistím ode všech vašich
nepravostí, osídlím města, a co je v
troskách, bude vystavěno. 34 Zpustošená
země bude obdělána, nebude už ležet
zpustošená před zraky všech, kdo jdou
kolem. 35 Potom řeknou: ‚Tato
zpustošená země je jako zahrada v Edenu:
města ležící v troskách, zpustlá a zbořená,
jsou nyní opevněna a osídlena.‘ 36 I
poznají pronárody, které zůstanou vůkol,
že já, Hospodin, jsem vystavěl, co bylo
zbořeno, a osázel zpustošený kraj; já,
Hospodin, jsem to vyhlásil i vykonal. 37
Toto praví Panovník Hospodin: Opět budu
izraelskému domu odpovídat na dotazy a
prokážu jim toto: Rozmnožím lidi jako
ovce. 38 Bude jich jak ovcí posvěcených k
obětem, jak ovcí v Jeruzalémě při
slavnostních shromážděních; města
obrácená v trosky naplní se lidmi jako
ovcemi. I poznají, že já jsem Hospodin.“
37:1 Spočinula na mně ruka Hospodinova.
Hospodin mě svým duchem vyvedl a
postavil doprostřed pláně, na níž bylo plno
kostí, 2 a provedl mě kolem nich. A hle, na
té pláni bylo velice mnoho kostí a byly
velice suché. 3 I otázal se mne: „Lidský
synu, mohou tyto kosti ožít?“ Odpověděl
jsem: „Panovníku Hospodine, ty to víš.“ 4
Tu mi řekl: „Prorokuj nad těmi kostmi a
řekni jim: Slyšte, suché kosti, Hospodinovo
slovo!
5 Toto praví Panovník Hospodin těmto
kostem: Hle, já do vás uvedu ducha a
oživnete. 6 Dám na vás šlachy, pokryji vás
svalstvem, potáhnu vás kůží a vložím do
vás ducha a oživnete. I poznáte, že já jsem
Hospodin.“ 7 Prorokoval jsem tedy, jak mi
bylo přikázáno. A zatímco jsem
prorokoval, ozval se hluk, nastalo dunění a
kosti se přibližovaly jedna ke druhé. 8
Viděl jsem, jak je najednou pokryly šlachy
a svaly a navrch se potáhly kůží, avšak
49
duch v nich ještě nebyl. 9 Tu mi řekl:
„Prorokuj o duchu, lidský synu, prorokuj a
řekni mu: Toto praví Panovník Hospodin:
Přijď, duchu, od čtyř větrů a zaduj na tyto
povražděné, ať ožijí!“ 10 Když jsem
prorokoval, jak mi přikázal, vešel do nich
duch a oni ožili. Postavili se na nohy a bylo
to převelmi veliké vojsko.
11 Potom mi řekl: „Lidský synu, tyto kosti,
to je všechen dům izraelský. Hle, říkají:
‚Naše kosti uschly, zanikla naše naděje,
jsme ztraceni.‘ 12 Proto prorokuj a řekni
jim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já
otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich
hrobů, můj lide, a přivedu vás do izraelské
země. 13 I poznáte, že já jsem Hospodin,
až otevřu vaše hroby a vyvedu vás z hrobů,
můj lide. 14 Vložím do vás svého ducha a
oživnete. Dám vám odpočinutí ve vaší
zemi. I poznáte, že já, Hospodin, jsem to
vyhlásil i vykonal, je výrok Hospodinův.“
Daniel 7,1 – 28; 12,1 – 3
7:1 V prvním roce vlády Belšasara, krále
babylónského, viděl Daniel sen, vidění mu
prošla hlavou na jeho lůžku. Hned tedy v
hlavních rysech ten sen popsal. 2 Daniel
řekl: „Viděl jsem v nočním vidění, hle, čtyři
nebeské větry rozbouřily Velké moře. 3 A z
moře vystoupila čtyři veliká zvířata,
odlišná jedno od druhého. 4 První bylo
jako lev a mělo orlí křídla. Viděl jsem, že
mu byla křídla oškubána, bylo pozvednuto
od země a postaveno na nohy jako člověk
a dáno mu lidské srdce. 5 Hle, další zvíře,
druhé, se podobalo medvědu. Bylo
postaveno tváří k jedné straně. Mělo v
tlamě mezi zuby tři žebra a bylo mu
řečeno: ‚Vstaň a hojně se nažer masa!‘ 6
Potom jsem viděl, hle, další zvíře bylo jako
levhart a mělo na hřbetě čtyři ptačí křídla.
Bylo to zvíře čtyřhlavé a byla mu dána
vladařská moc. 7 Potom jsem v nočním
vidění viděl, hle, čtvrté zvíře, strašné,
příšerné a mimořádně mocné. Mělo veliké
železné zuby, žralo a drtilo a zbytek
rozšlapávalo svýma nohama. Bylo odlišné
ode všech předešlých zvířat a mělo deset
rohů. 8 Prohlížel jsem rohy, a hle, vyrostl
mezi nimi další malý roh a tři z dřívějších
rohů byly před ním vyvráceny. Hle, na tom
rohu byly oči jako oči lidské a ústa, která
mluvila troufale. 9 Viděl jsem, že byly
postaveny stolce a že usedl Věkovitý. Jeho
oblek byl bílý jako sníh, vlasy jeho hlavy
jako čistá vlna, jeho stolec – plameny
ohně, jeho kola – hořící oheň. 10 Řeka
ohnivá proudila a vycházela od něho, tisíce
tisíců sloužily jemu a desetitisíce
desetitisíců stály před ním. Zasedl soud a
byly otevřeny knihy.
11 Tu jsem viděl, že pro ta troufalá slova,
která roh mluvil, viděl jsem, že to zvíře
bylo zabito, jeho tělo zničeno a dáno k
spálení ohněm. 12 Zbylým zvířatům odňali
jejich vladařskou moc a byl jim ponechán
život do určité doby a času. 13 Viděl jsem v
nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky
přicházel jakoby Syn člověka; došel až k
Věkovitému, přivedli ho k němu. 14 A byla
mu dána vladařská moc, sláva a království,
aby ho uctívali všichni lidé různých
národností a jazyků. Jeho vladařská moc je
moc věčná, která nepomine, a jeho
království nebude zničeno.“
15 Můj duch, můj, Danielův, byl uvnitř své
schránky zmatený a vidění, která mi prošla
hlavou, mě naplnila hrůzou. 16 Přistoupil
jsem k jednomu z těch, kteří tam stáli, a
prosil jsem ho o hodnověrný výklad toho
všeho. Řekl mi to a oznámil mi výklad té
věci: 17 „Ta čtyři veliká zvířata, to čtyři
králové povstanou v zemi. 18 Ale
království se ujmou svatí Nejvyššího a
budou mít království v držení až na věky,
totiž až na věky věků.“ 19 Chtěl jsem mít
jistotu o tom čtvrtém zvířeti, které bylo
odlišné ode všech ostatních a bylo
mimořádně strašné: mělo železné zuby,
bronzové drápy, žralo a drtilo a zbytek
rozšlapávalo svýma nohama, 20 i o deseti
rozích, které mělo na hlavě, a o dalším,
který vyrostl a před nímž tři spadly, totiž o
tom rohu, který měl oči a ústa mluvící
50
troufale a jevil se větší než ostatní. 21
Viděl jsem, že ten roh vedl válku proti
svatým a přemáhal je, 22 až přišel
Věkovitý a soud byl předán svatým
Nejvyššího; nadešla doba a království
dostali do držení svatí. 23 Řekl toto:
„Čtvrté zvíře – na zemi bude čtvrté
království, to se bude ode všech království
lišit; pozře celou zemi, podupe ji a rozdrtí.
24 A deset rohů – z toho království
povstane deset králů. Po nich povstane
jiný, ten se bude od předchozích lišit a
sesadí tři krále. 25 Bude mluvit proti
Nejvyššímu a bude hubit svaté Nejvyššího.
Bude se snažit změnit doby a zákon. Svatí
budou vydáni do jeho rukou až do času a
časů a poloviny času, 26 avšak zasedne
soud a vladařskou moc mu odejmou, a
bude úplně vyhlazen a zahuben. 27
Království, vladařská moc a velikost všech
království pod celým nebem budou dány
lidu svatých Nejvyššího. Jeho království
bude království věčné a všechny vladařské
moci ho budou uctívat a poslouchat.“
28 Zde končí to slovo. Já, Daniel, jsem se
velice zhrozil těch myšlenek, barva mé
tváře se změnila, ale to slovo jsem uchoval
ve svém srdci.
12:1 „V oné době povstane Míkael, velký
ochránce, a bude stát při synech tvého
lidu. Bude to doba soužení, jaké nebylo od
vzniku národa až do této doby. V oné době
bude vyproštěn tvůj lid, každý, kdo je
zapsán v Knize. 2 Mnozí z těch, kteří spí v
prachu země, procitnou; jedni k životu
věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze. 3
Prozíraví budou zářit jako záře oblohy, a ti,
kteří mnohým dopomáhají k spravedlnosti,
jako hvězdy, navěky a navždy.
Ozeáš 6,1 – 6
6:1 „Pojďte, vraťme se k Hospodinu, on
nás rozsápal a také zhojí, zranil nás a také
obváže.
2 Po dvou dnech nám vrátí život, třetího
dne nám dá povstat a my před ním
budeme žít.
3 Poznávejme Hospodina, usilujme ho
poznat. Jako jitřenka, tak jistě on vyjde.
Přijde k nám jako přívaly dešťů a jako jarní
déšť, jenž svlažuje zemi.“
4 Co mám s tebou dělat, Efrajime? Co
mám s tebou dělat, Judo? Vaše zbožnost
je jak jitřní obláček, jako rosa, která hned
po ránu mizí.
5 Proto jsem je otesával skrze proroky,
ubíjel jsem je výroky svých úst; z mých
soudů nad tebou ti vzejde světlo.
6 Chci milosrdenství, ne oběť, poznání
Boha je nad zápaly.
Jonáš 1,1 – 4,11
1:1 Stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi,
synu Amítajovu: 2 „Vstaň, jdi do Ninive,
toho velikého města, a volej proti němu,
neboť zlo, které páchají, vystoupilo před
mou tvář.“ 3 Ale Jonáš vstal, aby uprchl do
Taršíše, pryč od Hospodina. Sestoupil do
Jafy a vyhledal loď, která plula do Taršíše.
Zaplatil za cestu a vstoupil na loď, aby se s
nimi plavil do Taršíše, pryč od Hospodina.
4 I uvrhl Hospodin na moře veliký vítr a na
moři se rozpoutala veliká bouře. Lodi
hrozilo ztroskotání. 5 Lodníci se báli a úpěli
každý ke svému bohu a vrhali do moře
předměty, které měli na lodi, aby jí
odlehčili. Ale Jonáš sestoupil do podpalubí,
ulehl a tvrdě usnul. 6 Přišel k němu velitel
lodi a řekl mu: „Co je s tebou, ospalče!
Vstaň a volej k svému bohu! Snad si nás
tvůj bůh povšimne a nezahyneme.“ 7
Zatím se lodníci mezi sebou smluvili:
„Pojďte, budeme losovat a poznáme, kvůli
komu nás postihlo toto neštěstí.“ Losovali
tedy a los padl na Jonáše. 8 Řekli mu:
„Pověz nám, kvůli komu nás postihlo toto
neštěstí. Čím se zabýváš? Odkud přicházíš?
Z které země, z kterého lidu?“ 9
Odpověděl jim: „Jsem Hebrej a bojím se
Hospodina, Boha nebes, který učinil moře i
pevninu.“ 10 Tu padla na ty muže veliká
51
bázeň a řekli mu: „Cos to udělal?“
Dozvěděli se totiž, že prchá od Hospodina,
sám jim to pověděl. 11 Zeptali se ho: „Co
teď s tebou máme udělat, aby nás moře
nechalo na pokoji?“ Neboť moře se stále
více bouřilo. 12 Odpověděl jim: „Vezměte
mě a uvrhněte do moře, a moře vás nechá
na pokoji. Vím, že vás tahle veliká bouře
přepadla kvůli mně.“ 13 Ti muži však
veslovali, aby se vrátili na pevninu, ale
marně. Moře se proti nim bouřilo stále víc.
14 Volali tedy k Hospodinu: „Prosíme,
Hospodine, ať nezahyneme pro život
tohoto muže, nestíhej nás za nevinnou
krev. Ty jsi Hospodin, jak si přeješ, tak
činíš.“ 15 I vzali Jonáše a uvrhli ho do
moře. A moře přestalo běsnit. 16 Na ty
muže padla veliká bázeň před
Hospodinem. Přinesli Hospodinu oběť a
zavázali se sliby.
2:1 Hospodin však nastrojil velikou rybu,
aby Jonáše pohltila. Jonáš byl v útrobách
ryby tři dny a tři noci. 2 I modlil se v
útrobách ryby k Hospodinu, svému Bohu.
Řekl:
3 „V soužení jsem volal k Hospodinu, on mi
odpověděl. Z lůna podsvětí jsem volal o
pomoc a vyslyšels mě. 4 Vhodil jsi mě do
hlubin, do srdce moře, obklíčil mě proud,
všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese
mne převalily. 5 A já jsem si řekl: Jsem
zapuzen, nechceš mě už vidět. Tak rád
bych však zase hleděl na tvůj svatý chrám!
6 Zachvátily mě vody, propastná tůň mě
obklíčila, chaluhy mi ovinuly hlavu. 7
Sestoupil jsem ke kořenům horstev, závory
země se za mnou zavřely navěky. Tys však
vyvedl můj život z jámy, Hospodine, můj
Bože! 8 Když jsem byl v duši tak skleslý,
Hospodina jsem si připomínal; má
modlitba vešla k tobě ve tvůj svatý chrám.
9 Ti, kdo se šalebných přeludů drží, o
milosrdenství se připravují. 10 Já ti však s
díkůvzdáním přinesu oběť; co jsem slíbil,
splním. U Hospodina je spása!“
11 I rozkázal Hospodin rybě, a vyvrhla
Jonáše na pevninu.
3:1 I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi
podruhé: 2 „Vstaň, jdi do Ninive, toho
velikého města, a provolávej v něm, co ti
uložím.“ 3 Jonáš tedy vstal a šel do Ninive,
jak mu Hospodin uložil. Ninive bylo veliké
město před Bohem; muselo se jím
procházet tři dny. 4 Jonáš vešel do města,
procházel jím jeden den a volal: „Ještě
čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno.“ 5 I
uvěřili ninivští muži Bohu, vyhlásili půst a
oblékli si žíněné suknice od největšího až
po nejmenšího. 6 Když to slovo proniklo k
ninivskému králi, vstal ze svého trůnu,
odložil svůj plášť, zahalil se do žíněné
suknice a sedl si do popela. 7 Potom dal v
Ninive rozhlásit: „Podle vůle krále a jeho
mocných rádců! Lidé ani zvířata, skot ani
brav ať nic neokusí, ať se nepasou a nepijí
vodu. 8 Ať se zahalí do žíněné suknice, lidé
i zvířata, a naléhavě ať volají k Bohu. Každý
ať se odvrátí od své zlé cesty a od násilí,
které mu lpí na rukou. 9 Kdo ví, možná že
se Bůh v lítosti obrátí a odvrátí od svého
planoucího hněvu a nezahyneme.“ 10 I
viděl Bůh, jak si počínají, že se odvracejí od
své zlé cesty, a litoval, že jim chtěl učinit
zlo, které ohlásil. – A neučinil tak.
4:1 Jonáš se velice rozezlil a planul
hněvem. 2 Modlil se k Hospodinu a řekl:
„Ach, Hospodine, což jsem to neříkal, když
jsem byl ještě ve své zemi? Proto jsem dal
přednost útěku do Taršíše! Věděl jsem, že
jsi Bůh milostivý a plný slitování, shovívavý
a nesmírně milosrdný, že tě jímá lítost nad
každým zlem. 3 Nyní, Hospodine, vezmi si
prosím můj život. Lépe abych umřel, než
abych žil.“ 4 Hospodin se však otázal: „Je
dobře, že tak planeš?“ 5 Jonáš totiž vyšel z
města, usadil se na východ od něho a
udělal si tam přístřešek. Seděl v jeho stínu,
aby viděl, co se bude ve městě dít. 6
Hospodin Bůh nastrojil skočec, který
vyrostl nad Jonášem, aby mu stínil hlavu a
52
zbavil ho zloby. Jonáš měl ze skočce
velikou radost. 7 Příštího dne za svítání
nastrojil však Bůh červa, který skočec
nahlodal, takže uschl. 8 Když pak vzešlo
slunce, nastrojil Bůh žhavý východní vítr a
slunce bodalo Jonáše do hlavy, až úplně
zemdlel a přál si umřít. Řekl: „Lépe abych
umřel, než abych žil.“ 9 Bůh se však Jonáše
otázal: „Je dobře, že pro ten skočec tak
planeš?“ Odpověděl: „Je to dobře. Planu
hněvem až k smrti.“ 10 Hospodin řekl:
„Tobě je líto skočce, s kterým jsi neměl
žádnou práci, jemuž jsi nedal vzrůst; přes
noc vyrostl, přes noc zašel. 11 A mně by
nemělo být líto Ninive, toho velikého
města, v němž je víc než sto dvacet tisíc
lidí, kteří nedovedou rozeznat pravici od
levice, a v němž je i tolik dobytka?“
Druhá kniha Makabejská 7,1 – 42
7:1 Stalo se, že bylo zajato sedm bratrů i s
matkou, a král, aby je donutil jíst jim
zakázané vepřové maso, chtěl toho
dosáhnout mučením biči a řemeny. 2
Jeden z nich prohlásil jménem všech: „Co
chceš na nás vyzvídat, co se chceš
dozvědět? Jsme připraveni raději zemřít
než překročit zákony otců.“
3 Král se rozvášnil a poručil rozpálit pánve
a kotle. 4 Jakmile byly rozpáleny, nařídil,
aby tomu, co mluvil, vyřízli jazyk, stáhli
kůži z hlavy, jak to dělají Skythové, a
zohavili jej; ostatní bratři a matka museli
přihlížet. 5 Potom nařídil, aby ho na celém
těle zmrzačeného, ale ještě živého, donesli
k ohni a pálili na pánvi. Když se z pánve
valil hustý dým, povzbuzovali se navzájem
ostatní s matkou, že také čestně zemřou.
Řekli si: 6 „Hospodin Bůh se dívá a jistě nás
posílí, jak zřetelně před tváří Izraele
dosvědčil Mojžíš v písni, kde ujišťuje: ‚Bůh
posílí své služebníky!‘“
7 Když první takto skonal, přivedli za
surového posměchu druhého. Stáhli mu
kůži i s vlasy a ptali se, bude-li jíst
nedovolené maso, dřív než bude jeho tělo
úd po údu mučeno. 8 Odpověděl ve své
rodné řeči a zvolal: „Nikdy!“ Proto i on
musel podstoupit stejné mučení jako
první. 9 S posledním výdechem řekl: „Ty,
zlosynu, zbavuješ nás přítomného života,
ale Král vesmíru nás vzkřísí k životu
novému a věčnému, protože jsme zemřeli
za jeho Zákon.“
10 Po něm byl terčem výsměchu třetí.
Když na něm vynucovali odpověď, rychle
vyplázl jazyk, i ruce jim statečně nastavil
11 a mužně řekl: „Dostal jsem je od Nebe,
a protože si cením jeho zákony více než
své údy, doufám, že je od něho zase
dostanu nazpět.“ 12 Sám král i jeho
průvodci byli zaraženi nad duševní silou
toho mládence, jako by pro něho muka nic
neznamenala.
13 Když i on skonal, mučili čtvrtého
stejnými mukami. 14 Když se přiblížil jeho
konec, řekl toto: „Je radostné skonat
lidskou rukou, když máme v Bohu jistou
naději, že jím budeme znovu vzkříšeni. Pro
tebe ale žádné vzkříšení k životu nebude!“
15 Pak vzali pátého, přitáhli ho a mučili. 16
On pohleděl na krále a řekl: „Máš moc nad
lidmi, děláš si, co chceš, ale i ty jsi
smrtelný. Nemysli si, že náš rod je Bohem
opuštěn. 17 Jen počkej a uvidíš jeho
velkolepou sílu, jak tebe a tvé potomstvo
zkruší.“
18 Po něm přivedli šestého, a ten umíraje
pravil: „Nebuď na omylu, tvá snaha je
marná. My sami jsme vinni tímto utrpením
a děje se nám po zásluze, protože jsme
hřešili proti svému Bohu. 19 Ty si však
nemysli, že zůstaneš bez trestu, když ses
opovážil bojovat proti Bohu.“
20 Ještě více obdivu a vzácné památky je
hodna matka. V jediném dnu viděla
záhubu sedmi synů a nesla to srdnatě s
nadějí v Hospodina. 21 Každého z nich
povzbuzovala v rodné řeči, plna ušlechtilé
moudrosti, v níž spojovala ženskou
rozvahu s mužnou silou. Říkala jim: 22
„Nevím, jak jste vznikli v mém lůnu, já vám
nedarovala ducha a život, ani jsem nikomu
z vás nedala dohromady všechny části
53
těla. 23 Proto tedy Stvořitel světa, který
dává vzniknout člověku při zrození a zná
původ všech věcí, vám ve své milosti
daruje život znovu, když teď dáváte
přednost jeho zákonům před sebou
samými.“ 24 Antiochos se domníval, že
matka jím pohrdá, a podezříval ji, že ho
svou řečí tupí.
Ještě zbýval nejmladší; král mu domlouval
nejen slovy, nýbrž sliboval mu i skrze
přísahu, že ho učiní bohatým a šťastným,
odpadne-li od zásad otců, že ho učiní svým
přítelem a svěří mu významné úřady. 25
Když však mládenec na to nepřistoupil,
král dal přivolat matku a naléhal na ni, aby
sama jinochovi radila k záchraně. 26 Po
velkém naléhání svolila, že syna přemluví.
27 Sklonila se k němu a s posměchem vůči
krutému tyranovi takto promluvila v rodné
řeči: „Synu, měj se mnou slitování! Devět
měsíců jsem tě nosila v lůnu, tři roky tě
kojila, krmila a vychovávala do nynějšího
věku. 28 Prosím tě, dítě, pohlédni k nebi i
na zemi, na všechno, co je zde vidět, a věz,
že to Bůh udělal ne z toho, co bylo, a že i
lidský rod takto povstal. 29 Neboj se toho
kata, ale buď hoden svých bratrů a přijmi
smrt, abych z Božího slitování dostala s
tvými bratry zpět i tebe.“ 30 Sotva to
dořekla, mládenec pravil: „Nač čekáte? Já
neposlouchám nařízení krále, já jsem
poslušný Zákona, který dostali naši otcové
od Mojžíše. 31 Ale ty, který sis na Hebreje
vymyslil kdejakou újmu, neunikneš Božím
rukám. 32 My trpíme za své hříchy; 33 ale i
když se Hospodin, živý, nakrátko
rozhněval, aby nás trestal a tříbil, opět se
slituje nad svými služebníky. 34 Ty však,
bezbožný a nejničemnější ze všech lidí,
zbytečně se nevypínej; zbujnělý nejistými
nadějemi jsi vztáhl ruce na děti Nebe! 35
Nikterak jsi neunikl soudu všemohoucího a
vševidoucího Boha! 36 Moji bratří strpěli
krátká muka, ale nyní podle Boží smlouvy
požívají věčný život; ty však na Božím
soudu dostaneš spravedlivý trest za svou
opovážlivost! 37 Já pak, stejně jako moji
bratří vydávám své tělo i duši za zákony
otců a prosím Boha, aby se brzy smiloval
nad národem, a tebe aby utrpením a
tresty donutil vyznat, že On je jediný Bůh.
38 Kéž by se u mne a mých bratrů zastavil
hněv Všemohoucího, který spravedlivě
vzplanul proti všemu našemu lidu!“ 39 Král
nepříčetný vztekem naložil s ním ještě
krutěji než s ostatními, neboť výsměch
hořce snášel. 40 A tak i tento poslední
skonal a neposkvrnil se, zcela oddán
důvěře v Hospodina.
41 Nakonec po svých synech zemřela
matka. 42 Tolik bylo třeba říci o obětních
slavnostech a nepředstavitelném mučení.
54
5. Ježíšův původ
Evangelium podle Lukáše 1,1 – 2,52
1:1 I když se již mnozí pokusili sepsat
vypravování o událostech, které se mezi
námi naplnily, 2 jak nám je předali ti, kteří
byli od počátku očitými svědky a
služebníky slova, 3 rozhodl jsem se také já,
když jsem vše znovu důkladně prošel, že ti
to v pravém sledu vypíši, vznešený
Theofile, 4 abys poznal hodnověrnost
toho, v čem jsi byl vyučován.
5 Za dnů judského krále Heroda žil kněz,
jménem Zachariáš, z oddílu Abiova; měl
manželku z dcer Áronových a ta se
jmenovala Alžběta. 6 Oba byli spravedliví
před Bohem a žili bezúhonně podle všech
Hospodinových příkazů a ustanovení. 7
Neměli však děti, neboť Alžběta byla
neplodná a oba již byli pokročilého věku.
8 Když jednou přišla řada na Zachariášův
oddíl a on konal před Bohem kněžskou
službu, 9 připadlo na něj losem podle
kněžského řádu, aby vešel do svatyně
Hospodinovy a obětoval kadidlo. 10 Venku
se v hodinu té oběti modlilo veliké
množství lidu. 11 Tu se mu ukázal anděl
Páně stojící po pravé straně oltáře, kde se
obětovalo kadidlo. 12 Když ho Zachariáš
uviděl, zděsil se a padla na něho bázeň. 13
Anděl mu řekl: „Neboj se, Zachariáši,
neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá
manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu
jméno Jan. 14 Budeš mít radost a veselí a
mnozí se budou radovat z jeho narození.
15 Bude veliký před Pánem, víno a opojný
nápoj nebude pít, už od mateřského klína
bude naplněn Duchem svatým. 16 A
mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu,
jejich Bohu; 17 sám půjde před ním v
duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce
otců k synům a vzpurné k moudrosti
spravedlivých a připravil Pánu lid
pohotový.“ 18 Zachariáš řekl andělovi:
„Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem
stařec a moje žena je pokročilého věku.“
19 Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel,
který stojí před Bohem; byl jsem poslán,
abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto
radostnou zvěst. 20 Hle, oněmíš a
nepromluvíš až do dne, kdy se to stane,
poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která
se svým časem naplní.“
21 Lid čekal na Zachariáše a divil se, že tak
dlouho prodlévá v chrámě. 22 Když vyšel,
nemohl k nim promluvit, a tak poznali, že
měl v chrámě vidění; dával jim jen
znamení a zůstal němý. 23 Jakmile skončily
dny jeho služby, odešel domů.
24 Po těch dnech jeho manželka Alžběta
počala, ale tajila se po pět měsíců a říkala
si: 25 „Toto mi učinil Pán; sklonil se ke
mně v těchto dnech, aby mne zbavil mého
pohanění mezi lidmi.“
26 Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl
anděl Gabriel poslán od Boha do
galilejského města, které se jmenuje
Nazaret, 27 k panně zasnoubené muži
jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té
panny bylo Maria. 28 Přistoupil k ní a řekl:
„Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s
tebou.“ 29 Ona se nad těmi slovy velmi
zarazila a uvažovala, co ten pozdrav
znamená. 30 Anděl jí řekl: „Neboj se,
Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. 31
Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu
jméno Ježíš. 32 Ten bude veliký a bude
nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá
trůn jeho otce Davida. 33 Na věky bude
kralovat nad rodem Jákobovým a jeho
království nebude konce.“ 34 Maria řekla
andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji
s mužem?“ 35 Anděl jí odpověděl:
„Sestoupí na tebe Duch svatý a moc
Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude
svaté a bude nazváno Syn Boží. 36 Hle, i
tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří
syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní
říkalo, že je neplodná. 37 Neboť ‚u Boha
není nic nemožného‘.“ 38 Maria řekla:
„Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi
podle tvého slova.“ Anděl pak od ní
odešel.
55
39 V těch dnech se Maria vydala na cestu
a spěchala do hor do města Judova. 40
Vešla do domu Zachariášova a pozdravila
Alžbětu. 41 Když Alžběta uslyšela Mariin
pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla
naplněna Duchem svatým 42 a zvolala
velikým hlasem: „Požehnaná jsi nade
všechny ženy a požehnaný plod tvého těla.
43 Jak to, že ke mně přichází matka mého
Pána? 44 Hle, jakmile se zvuk tvého
pozdravu dotkl mých uší, pohnulo se
radostí dítě v mém těle. 45 A
blahoslavená, která uvěřila, že se splní to,
co jí bylo řečeno od Pána.“
46 Maria řekla: „Duše má velebí Pána 47 a
můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, 48 že
se sklonil ke své služebnici v jejím
ponížení. Hle, od této chvíle budou mne
blahoslavit všechna pokolení, 49 že se
mnou učinil veliké věci ten, který je
mocný. Svaté jest jeho jméno 50 a
milosrdenství jeho od pokolení do
pokolení k těm, kdo se ho bojí. 51 Prokázal
sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v
srdci smýšlejí pyšně; 52 vladaře svrhl z
trůnu a ponížené povýšil, 53 hladové
nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč
s prázdnou. 54 Ujal se svého služebníka
Izraele, pamětliv svého milosrdenství, 55
jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho
potomkům navěky.“
56 Maria zůstala s Alžbětou asi tři měsíce a
pak se vrátila domů.
57 Alžbětě se naplnil čas a přišla její
hodina: narodil se jí syn. 58 A když uslyšeli
její sousedé a příbuzní, že jí Pán prokázal
tak veliké milosrdenství, radovali se spolu
s ní. 59 Osmého dne se sešli k obřízce
dítěte a chtěli mu dát po jeho otci jméno
Zachariáš. 60 Jeho matka na to řekla:
„Nikoli, bude se jmenovat Jan.“ 61 Řekli jí:
„Nikdo z tvého příbuzenstva se tak
nejmenuje!“ 62 Obrátili se na otce, jaké
mu chce dát jméno. 63 On požádal o
tabulku a napsal na ni: Jeho jméno je Jan.
A všichni se tomu divili. 64 Ihned se
uvolnila jeho ústa i jazyk a on mluvil a
chválil Boha. 65 Tu padla bázeň na
všechny sousedy a všude po judských
horách se mluvilo o těchto událostech. 66
Všichni, kteří to uslyšeli, uchovávali to v
mysli a říkali: „Čím toto dítě bude?“ A ruka
Hospodinova byla s ním.
67 Jeho otec Zachariáš byl naplněn
Duchem svatým a takto prorocky
promluvil: 68 „Pochválen buď Hospodin,
Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil
svůj lid 69 a vzbudil nám mocného
spasitele z rodu Davida, svého služebníka,
70 jak mluvil ústy svatých proroků od
pradávna; 71 zachránil nás od našich
nepřátel a z rukou všech, kteří nás
nenávidí, 72 slitoval se nad našimi otci a
rozpomenul se na svou svatou smlouvu,
73 na přísahu, kterou učinil našemu otci
Abrahamovi, že nám dá, 74 abychom
vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti
strachu 75 jej zbožně a spravedlivě ctili po
všechny dny svého života. 76 A ty, synu,
budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť
půjdeš před Pánem, abys mu připravil
cestu 77 a dal jeho lidu poznat spásu v
odpuštění hříchů, 78 pro slitování a
milosrdenství našeho Boha, jímž nás
navštíví Vycházející z výsosti, 79 aby se
zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a
uvedl naše kroky na cestu pokoje.“
80 Chlapec rostl a sílil na duchu; a žil na
poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.
2:1 1Stalo se v oněch dnech, že vyšlo
nařízení od císaře Augusta, aby byl po
celém světě proveden soupis lidu. 2 Tento
první majetkový soupis se konal, když Sýrii
spravoval Quirinius. 3 Všichni se šli dát
zapsat, každý do svého města. 4 Také Josef
se vydal z Galileje, z města Nazareta, do
Judska, do města Davidova, které se
nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a
rodu Davidova, 5 aby se dal zapsat s Marií,
která mu byla zasnoubena a čekala dítě. 6
Když tam byli, naplnily se dny a přišla její
hodina. 7 I porodila svého prvorozeného
syna, zavinula jej do plenek a položila do
56
jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod
střechou. 8 A v té krajině byli pastýři pod
širým nebem a v noci se střídali v hlídkách
u svého stáda. 9 Náhle při nich stál anděl
Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich.
Zmocnila se jich veliká bázeň. 10 Anděl jim
řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou
radost, která bude pro všechen lid. 11
Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán,
v městě Davidově. 12 Toto vám bude
znamením: Naleznete děťátko v plenkách,
položené do jeslí.“ 13 A hned tu bylo s
andělem množství nebeských zástupů a
takto chválili Boha: 14 „Sláva na výsostech
Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v
nich má zalíbení.“
15 Jakmile andělé od nich odešli do nebe,
řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a
podívejme se na to, co se tam stalo, jak
nám Pán oznámil.“ 16 Spěchali tam a
nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené
do jeslí. 17 Když je spatřili, pověděli, co jim
bylo řečeno o tom dítěti. 18 Všichni, kdo
to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři
vyprávěli. 19 Ale Maria to všechno v mysli
zachovávala a rozvažovala o tom. 20
Pastýři se pak navrátili, oslavujíce a
chválíce Boha za všechno, co slyšeli a
viděli, jak jim to bylo řečeno.
21 Když uplynulo osm dní a nastal čas k
jeho obřízce, dali mu jméno Ježíš, které
dostal od anděla dříve, než jej matka
počala.
22 Když uplynuly dny jejich očišťování
podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do
Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před
Hospodina – 23 jak je psáno v zákoně
Páně: ‚vše, co je mužského rodu a otvírá
život matky, bude zasvěceno Hospodinu‘ –
24 a aby podle ustanovení Zákona
obětovali dvě hrdličky nebo dvě
holoubata.
25 V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon;
byl to člověk spravedlivý a zbožný,
očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl
s ním. 26 Jemu bylo Duchem svatým
předpověděno, že neuzří smrti, dokud
nespatří Hospodinova Mesiáše. 27 A tehdy
veden Duchem přišel do chrámu. Když pak
rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o
dítěti předpisoval Zákon, 28 vzal ho
Simeon do náručí a takto chválil Boha: 29
„Nyní propouštíš v pokoji svého
služebníka, Pane, podle svého slova, 30
neboť mé oči viděly tvé spasení, 31 které
jsi připravil přede všemi národy – 32
světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu
pro tvůj lid Izrael.“ 33 Ježíšův otec a matka
byli plni údivu nad slovy, která o něm
slyšeli. 34 A Simeon jim požehnal a řekl
jeho matce Marii: „Hle, on jest dán k pádu
i k povstání mnohých v Izraeli a jako
znamení, kterému se budou vzpírat 35 – i
tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo
najevo myšlení mnohých srdcí.“
36 Žila tu i prorokyně Anna, dcera
Fanuelova, z pokolení Ašerova. Byla již
pokročilého věku; když se jako dívka
provdala, žila se svým mužem sedm let 37
a pak byla vdovou až do svého
osmdesátého čtvrtého roku. Nevycházela z
chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu
posty i modlitbami. 38 A v tu chvíli k nim
přistoupila, chválila Boha a mluvila o tom
dítěti všem, kteří očekávali vykoupení
Jeruzaléma. 39 Když Josef a Maria vše
řádně vykonali podle zákona Páně, vrátili
se do Galileje do svého města Nazareta.
40 Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost
Boží byla s ním.
41 Každý rok chodívali jeho rodiče o
velikonočních svátcích do Jeruzaléma. 42
Také když mu bylo dvanáct let, šli tam, jak
bylo o svátcích obyčejem. 43 A když v těch
dnech všechno vykonali a vraceli se domů,
zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to
jeho rodiče věděli. 44 Protože se
domnívali, že je někde s ostatními
poutníky, ušli den cesty a pak jej hledali
mezi svými příbuznými a známými. 45
Když ho nenalezli, vrátili se a hledali ho v
Jeruzalémě. 46 Po třech dnech jej nalezli v
chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a
dává jim otázky. 47 Všichni, kteří ho slyšeli,
57
divili se rozumnosti jeho odpovědí. 48
Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka
mu řekla: „Synu, co jsi nám to udělal? Hle,
tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.“ 49
On jim řekl: „Jak to, že jste mě hledali? Což
jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o
věc mého Otce?“ 50 Ale oni jeho slovu
neporozuměli. 51 Pak se s nimi vrátil do
Nazareta a poslouchal je. Jeho matka
uchovávala to vše ve svém srdci. 52 A Ježíš
prospíval na duchu i na těle a byl milý
Bohu i lidem.
Evangelium podle Matouše 1,1 – 2,23
1:1 Listina rodu Ježíše Krista, syna
Davidova, syna Abrahamova.
2 Abraham měl syna Izáka, Izák Jákoba,
Jákob Judu a jeho bratry, 3 Juda Farese a
Záru z Támary, Fares měl syna Chesróma,
Chesróm Arama. 4 Aram měl syna
Amínadaba, Amínadab Naasona, Naason
Salmóna, 5 Salmón měl syna Bóaza z
Rachaby, Bóaz Obéda z Rút, Obéd Isaje 6 a
Isaj Davida krále. David měl syna
Šalomouna z ženy Uriášovy, 7 Šalomoun
Roboáma, Roboám Abiu, Abia Asafa, 8
Asaf Jóšafata, Jóšafat Jórama, Jóram
Uziáše. 9 Uziáš měl syna Jótama, Jótam
Achaza, Achaz Ezechiáše, 10 Ezechiáš
Manase, Manase měl syna Amose, Amos
Joziáše, 11 Joziáš Jechoniáše a jeho bratry
za babylónského zajetí. 12 Po
babylónském zajetí Jechoniáš měl syna
Salatiela, Salatiel Zorobabela, 13
Zorobabel Abiuda, Abiud Eliakima, Eliakim
Azóra, 14 Azór Sádoka, Sádok Achima.
Achim měl syna Eliuda, 15 Eliud Eleazara,
Eleazar Mattana, Mattan Jákoba, 16 Jákob
pak měl syna Josefa, muže Marie, z níž se
narodil Ježíš, řečený Kristus.
17 Všech pokolení od Abrahama do Davida
bylo tedy čtrnáct, od Davida po
babylónské zajetí čtrnáct a od
babylónského zajetí až po Krista čtrnáct.
18 Narození Ježíše Krista se událo takto:
Jeho matka Maria byla zasnoubena
Josefovi, ale dříve než se sešli, shledalo se,
že počala z Ducha svatého. 19 Její muž
Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit
hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají.
20 Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl
Páně se mu zjevil ve snu a řekl: „Josefe,
synu Davidův, neboj se přijmout Marii,
svou manželku; neboť co v ní bylo počato,
je z Ducha svatého. 21 Porodí syna a dáš
mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj
lid z jeho hříchů.“ 22 To všechno se stalo,
aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy
proroka: 23 ‚Hle, panna počne a porodí
syna a dají mu jméno Immanuel,‘ to jest
přeloženo ‚Bůh s námi‘. 24 Když se Josef
probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal
anděl Hospodinův, a přijal svou manželku
k sobě. 25 Ale nežili spolu, dokud
neporodila syna; a dal mu jméno Ježíš.
2:1 Když se narodil Ježíš v judském
Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci
od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali
se: 2 „Kde je ten právě narozený král Židů?
Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli
jsme se mu poklonit.“ 3 Když to uslyšel
Herodes, znepokojil se a s ním celý
Jeruzalém; 4 svolal proto všechny
velekněze a zákoníky lidu a vyptával se
jich, kde se má Mesiáš narodit. 5 Oni mu
odpověděli: „V judském Betlémě; neboť
tak je psáno u proroka: 6 ‚A ty, Betléme, v
zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi
knížaty judskými, neboť z tebe vyjde
vévoda, který bude pastýřem mého lidu,
Izraele.‘“
7 Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a
podrobně se jich vyptal na čas, kdy se
hvězda ukázala. Potom je poslal do
Betléma a řekl: 8 „Jděte a pátrejte
důkladně po tom dítěti; a jakmile je
naleznete, oznamte mi, abych se mu i já
šel poklonit.“ 9 Oni krále vyslechli a dali se
na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na
východě, šla před nimi, až se zastavila nad
místem, kde bylo to dítě. 10 Když spatřili
hvězdu, zaradovali se velikou radostí. 11
Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho
58
matkou; padli na zem, klaněli se mu a
obětovali mu přinesené dary – zlato,
kadidlo a myrhu. 12 Potom, na pokyn ve
snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy
odcestovali do své země.
13 Když odešli, hle, anděl Hospodinův se
ukázal Josefovi ve snu a řekl: „Vstaň, vezmi
dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď
tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes
bude hledat dítě, aby je zahubil.“ 14 On
tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku,
odešel do Egypta 15 a byl tam až do smrti
Herodovy. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy
proroka: ‚Z Egypta jsem povolal svého
syna.‘
16 Když Herodes poznal, že ho mudrci
oklamali, rozlítil se a dal povraždit všecky
chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří
do dvou let, podle času, který vyzvěděl od
mudrců. 17 Tehdy se splnilo, co je řečeno
ústy proroka Jeremiáše: 18 ‚Hlas v Ráma je
slyšet, pláč a veliký nářek; Ráchel oplakává
své děti a nedá se utěšit, protože jich
není.‘
19 Ale když Herodes umřel, hle, anděl
Hospodinův se ukázal ve snu Josefovi
v Egyptě 20 a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i
jeho matku a jdi do země izraelské; neboť
již zemřeli ti, kteří ukládali dítěti o život.“
21 On tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a
vrátil se do izraelské země. 22 Když však
uslyšel, že Archelaos kraluje v Judsku po
svém otci Herodovi, bál se tam jít; ale na
pokyn ve snu se obrátil do končin
galilejských 23 a usadil se v městě zvaném
Nazaret – aby se splnilo, co je řečeno ústy
proroků, že bude nazván Nazaretský.
Evangelium podle Jana 1,1 – 18
1:1 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u
Boha, to Slovo bylo Bůh.
2 To bylo na počátku u Boha.
3 Všechno povstalo skrze ně a bez něho
nepovstalo nic, co jest.
4 V něm byl život a život byl světlo lidí.
5 To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.
6 Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan.
7 Ten přišel proto, aby vydal svědectví o
tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho.
8 Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel,
aby o tom světle vydal svědectví.
9 Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje
každého člověka; to přicházelo do světa.
10 Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale
svět ho nepoznal.
11 Přišel do svého vlastního, ale jeho
vlastní ho nepřijali.
12 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho
jméno, dal moc stát se Božími dětmi.
13 Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé,
jako děti pozemských otců, nýbrž narodili
se z Boha.
14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi
námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou
má od Otce jednorozený Syn, plný milosti
a pravdy.
15 Jan o něm vydával svědectví a volal:
„To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za
mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než
já.“
16 Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my
všichni milostí za milostí.
17 Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše,
milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.
18 Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený
Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm
řekl.
59
6. Ježíšovo veřejné působení
Doporučujeme přečíst souvisle jedno celé
evangelium, např. nejkratší Markovo.
Evangelium podle Marka 1,1 – 20
1:1 Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna
Božího.
2 Je psáno u proroka Izaiáše: ‚Hle, já
posílám posla před tvou tváří, aby ti
připravil cestu. 3 Hlas volajícího na poušti:
Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu
stezky!‘ 4 To se stalo, když Jan Křtitel
vystoupil na poušti a kázal: „Čiňte pokání a
dejte se pokřtít na odpuštění hříchů.“ 5
Celá judská krajina i všichni z Jeruzaléma
vycházeli k němu, vyznávali své hříchy a
dávali se od něho křtít v řece Jordánu. 6
Jan byl oděn velbloudí srstí, měl kožený
pás kolem boků a jedl kobylky a med
divokých včel. 7 A kázal: „Za mnou přichází
někdo silnější, než jsem já; nejsem hoden,
abych se sklonil a rozvázal řemínek jeho
obuvi. 8 Já jsem vás křtil vodou, on vás
bude křtít Duchem svatým.“
9 V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v
Galileji a byl v Jordánu od Jana pokřtěn. 10
Vtom, jak vystupoval z vody, uviděl nebesa
rozevřená a Ducha, který jako holubice
sestupuje na něj. 11 A z nebe se ozval hlas:
„Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si
vyvolil.“
12 A hned ho Duch vyvedl na poušť. 13 Byl
na poušti čtyřicet dní a satan ho pokoušel;
byl mezi dravou zvěří a andělé ho
obsluhovali.
14 Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do
Galileje a kázal Boží evangelium: 15
„Naplnil se čas a přiblížilo se království
Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“
16 Když šel podél Galilejského moře,
uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak
vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. 17 Ježíš
jim řekl: „Pojďte za mnou a učiním z vás
rybáře lidí.“ 18 Ihned opustili sítě a šli za
ním. 19 O něco dále uviděl Jakuba
Zebedeova a jeho bratra Jana; ti byli na
lodi a spravovali sítě. 20 Hned je povolal. A
zanechali na lodi svého otce Zebedea s
pomocníky a šli za ním.
Evangelium podle Matouše 5,1 – 7,29;
20,1 – 16; 25,31 – 46
5:1 Když spatřil zástupy, vystoupil na horu;
a když se posadil, přistoupili k němu jeho
učedníci. 2 Tu otevřel ústa a učil je:
3 „Blaze chudým v duchu, neboť jejich je
království nebeské.
4 Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou
potěšeni.
5 Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi
za dědictví.
6 Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po
spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
7 Blaze milosrdným, neboť oni dojdou
milosrdenství.
8 Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť
oni uzří Boha.
9 Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni
budou nazváni syny Božími.
10 Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro
spravedlnost, neboť jejich je království
nebeské.
11 Blaze vám, když vás budou tupit a
pronásledovat a lživě mluvit proti vám
všecko zlé kvůli mně. 12 Radujte se a
jásejte, protože máte hojnou odměnu v
nebesích; stejně pronásledovali i proroky,
kteří byli před vámi.
13 Vy jste sůl země; jestliže však sůl
pozbude chuti, čím bude osolena? K
ničemu již není, než aby se vyhodila ven a
lidé po ní šlapali. 14 Vy jste světlo světa.
Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře.
15 A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod
nádobu, ale na svícen; a svítí všem v
domě. 16 Tak ať svítí vaše světlo před
lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali
slávu vašemu Otci v nebesích.
17 Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit
Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit,
nýbrž naplnit. 18 Amen, pravím vám:
Dokud nepomine nebe a země, nepomine
jediné písmenko ani jediná čárka ze
60
Zákona, dokud se všechno nestane. 19 Kdo
by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších
přikázání a tak učil lidi, bude v království
nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by
je však zachovával a učil, ten bude v
království nebeském vyhlášen velkým. 20
Neboť vám pravím: Nebude-li vaše
spravedlnost o mnoho přesahovat
spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě
nevejdete do království nebeského.
21 Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům:
‚Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán
soudu.‘ 22 Já však vám pravím, že již ten,
kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán
soudu; kdo snižuje svého bratra, bude
vydán radě; a kdo svého bratra zatracuje,
propadne ohnivému peklu. 23 Přinášíš-li
tedy svůj dar na oltář a tam se
rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti
tobě, 24 nech svůj dar před oltářem a jdi
se nejprve smířit se svým bratrem; potom
teprve přijď a přines svůj dar. 25 Dohodni
se se svým protivníkem včas, dokud jsi s
ním na cestě k soudu, aby tě neodevzdal
soudci a soudce žalářníkovi, a byl bys
uvržen do vězení. 26 Amen, pravím ti, že
odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do
posledního haléře.
27 Slyšeli jste, že bylo řečeno:
‚Nezcizoložíš.‘ 28 Já však vám pravím, že
každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní
zcizoložil ve svém srdci. 29 Jestliže tě svádí
tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť
je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých
údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do
pekla. 30 A jestliže tě svádí tvá pravá ruka,
utni ji a odhoď pryč, neboť je pro tebe
lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než
aby se celé tvé tělo dostalo do pekla.
31 Také bylo řečeno: ‚Kdo propustí svou
manželku, ať jí dá rozlukový lístek!‘ 32 Já
však vám pravím, že každý, kdo propouští
svou manželku, mimo případ smilstva,
uvádí ji do cizoložství; a kdo by se s
propuštěnou oženil, cizoloží.
33 Dále jste slyšeli, že bylo řečeno otcům:
‚Nebudeš přísahat křivě, ale splníš
Hospodinu přísahy své.‘ 34 Já však vám
pravím, abyste nepřísahali vůbec; ani při
nebi, protože nebe je trůn Boží; 35 ani při
zemi, protože země je podnož jeho nohou;
ani při Jeruzalému, protože je to město
velikého krále; 36 ani při své hlavě
nepřísahej, protože nemůžeš způsobit, aby
ti jediný vlas zbělel nebo zčernal. 37 Vaše
slovo buď ‚ano, ano – ne, ne‘; co je nad to,
je ze zlého.
38 Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko
a zub za zub.‘ 39 Já však vám pravím,
abyste se zlým nejednali jako on s vámi;
ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu
i druhou; 40 a tomu, kdo by se s tebou
chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť. 41
Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s
ním dvě. 42 Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo
si chce od tebe vypůjčit, od toho se
neodvracej.
43 Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati
budeš bližního svého a nenávidět nepřítele
svého.‘ 44 Já však vám pravím: Milujte své
nepřátele a modlete se za ty, kdo vás
pronásledují, 45 abyste byli syny
nebeského Otce; protože on dává svému
slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na
spravedlivé i nespravedlivé. 46 Budete-li
milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká
odměna? Což i celníci nečiní totéž? 47 A
jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte
zvláštního? Což i pohané nečiní totéž? 48
Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš
nebeský Otec.
6:1 Varujte se konat skutky spravedlnosti
před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte
odměnu u svého Otce v nebesích. 2 Když
prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit
pozornost, jako činí pokrytci v synagógách
a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen,
pravím vám, už mají svou odměnu. 3 Když
ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice,
co činí pravice, 4 aby tvé dobrodiní zůstalo
skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto,
ti odplatí.
61
5 A když se modlíte, nebuďte jako
pokrytci: ti se s oblibou modlí v
synagógách a na nárožích, aby byli lidem
na očích; amen, pravím vám, už mají svou
odměnu. 6 Když ty se modlíš, vejdi do
svého pokojíku, zavři za sebou dveře a
modli se k svému Otci, který zůstává skryt;
a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti
odplatí. 7 Při modlitbě pak nemluvte
naprázdno jako pohané; oni si myslí, že
budou vyslyšeni pro množství svých slov. 8
Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co
potřebujete, dříve než ho prosíte.
9 Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi v
nebesích, buď posvěceno tvé jméno.
10 Přijď tvé království. Staň se tvá vůle
jako v nebi, tak i na zemi.
11 Náš denní chléb dej nám dnes.
12 A odpusť nám naše viny, jako i my jsme
odpustili těm, kdo se provinili proti nám.
13 A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď
nás od zlého.
14 Neboť jestliže odpustíte lidem jejich
přestoupení, i vám odpustí váš nebeský
Otec; 15 jestliže však neodpustíte lidem,
ani váš Otec vám neodpustí vaše
přestoupení.
16 A když se postíte, netvařte se utrápeně
jako pokrytci; ti zanedbávají svůj vzhled,
aby lidem ukazovali, že se postí; amen,
pravím vám, už mají svou odměnu. 17
Když ty se postíš, potři svou hlavu olejem a
tvář svou umyj, 18 abys neukazoval lidem,
že se postíš, ale svému Otci, který zůstává
skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti
odplatí.
19 Neukládejte si poklady na zemi, kde je
ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a
kradou. 20 Ukládejte si poklady v nebi, kde
je neničí mol ani rez a kde je zloději
nevykopávají a nekradou. 21 Neboť kde je
tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.
22 Světlem těla je oko. Je-li tedy tvé oko
čisté, celé tvé tělo bude mít světlo. 23 Je-li
však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude ve
tmě. Jestliže i světlo v tobě je temné, jak
velká bude potom tma?
24 Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům.
Neboť jednoho bude nenávidět a druhého
milovat, k jednomu se přidá a druhým
pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i
majetku.
25 Proto vám pravím: Nemějte starost o
svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co
budete mít na sebe. Což není život víc než
pokrm a tělo víc než oděv? 26 Pohleďte na
nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí
do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí.
Což vy nejste o mnoho cennější? 27 Kdo z
vás může o jedinou píď prodloužit svůj
život, bude-li se znepokojovat?
28 A o oděv proč si děláte starosti?
Podívejte se na polní lilie, jak rostou:
nepracují, nepředou – 29 a pravím vám, že
ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak
oděn jako jedna z nich. 30 Jestliže tedy
Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes
je a zítra bude hozena do pece, neobleče
tím spíše vás, malověrní?
31 Nemějte tedy starost a neříkejte: Co
budeme jíst? Co budeme pít? Co si
budeme oblékat? 32 Po tom všem se
shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece
ví, že to všechno potřebujete. 33 Hledejte
především jeho království a spravedlnost,
a všechno ostatní vám bude přidáno. 34
Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek
bude mít své starosti. Každý den má dost
vlastního trápení.
7:1 Nesuďte, abyste nebyli souzeni. 2
Neboť jakým soudem soudíte, takovým
budete souzeni, a jakou měrou měříte,
takovou Bůh naměří vám. 3 Jak to, že vidíš
třísku v oku svého bratra, ale trám ve
vlastním oku nepozoruješ? 4 Anebo jak to,
že říkáš svému bratru: ‚Dovol, ať ti vyjmu
třísku z oka‘ – a hle, trám ve tvém vlastním
oku! 5 Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého
oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys
mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.
6 Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte
perly před svině, nebo je nohama
zašlapou, otočí se a roztrhají vás.
62
7 Proste, a bude vám dáno; hledejte, a
naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. 8
Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo
hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude
otevřeno. 9 Což by někdo z vás dal svému
synu kámen, když ho prosí o chléb? 10
Nebo by mu dal hada, když ho poprosí o
rybu? 11 Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte
svým dětem dávat dobré dary, čím spíše
váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho
prosí!
12 Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi,
tak vy ve všem jednejte s nimi; v tom je
celý Zákon i Proroci.
13 Vejděte těsnou branou; prostorná je
brána a široká cesta, která vede do
záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy
vcházejí. 14 Těsná je brána a úzká cesta,
která vede k životu, a málokdo ji nalézá.
15 Střezte se lživých proroků, kteří k vám
přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou
draví vlci. 16 Po jejich ovoci je poznáte.
Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí
fíky? 17 Tak každý dobrý strom dává dobré
ovoce, ale špatný strom dává špatné
ovoce. 18 Dobrý strom nemůže nést
špatné ovoce a špatný strom nemůže nést
dobré ovoce. 19 Každý strom, který
nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen
do ohně. 20 A tak je poznáte po jejich
ovoci.
21 Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘,
vejde do království nebeského; ale ten,
kdo činí vůli mého Otce v nebesích. 22
Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane,
což jsme ve tvém jménu neprorokovali a
ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve
tvém jménu neučinili mnoho mocných
činů?‘ 23 A tehdy jim prohlásím: ‚Nikdy
jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se
dopouštíte nepravosti.‘
24 A tak každý, kdo slyší tato má slova a
plní je, bude podoben rozvážnému muži,
který postavil svůj dům na skále. 25 Tu
spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se
vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nepadl,
neboť měl základy na skále. 26 Ale každý,
kdo slyší tato má slova a neplní je, bude
podoben muži bláznivému, který postavil
svůj dům na písku. 27 A spadl příval,
přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a
obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád
byl veliký.“
28 Když Ježíš dokončil tato slova, zástupy
žasly nad jeho učením; 29 neboť je učil
jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich
zákoníci.
20:1 „Neboť s královstvím nebeským je to
tak, jako když jeden hospodář hned ráno
vyšel najmout dělníky na svou vinici. 2
Smluvil s dělníky denár na den a poslal je
na vinici. 3 Když znovu vyšel o deváté
hodině, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu,
4 a řekl jim: ‚Jděte i vy na mou vinici, a já
vám dám, co bude spravedlivé.‘ 5 Oni šli.
Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí
hodiny odpoledne a učinil právě tak. 6
Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne,
našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim:
‚Co tu stojíte celý den nečinně?‘ 7
Odpovědí mu: ‚Nikdo nás nenajal.‘ On jim
řekne: ‚Jděte i vy na mou vinici.‘ 8 Když byl
večer, řekl pán vinice svému správci:
‚Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od
posledních k prvním!‘ 9 Tak přišli ti, kteří
pracovali od pěti odpoledne, a každý
dostal denár. 10 Když přišli ti první, měli za
to, že dostanou víc; ale i oni dostali po
denáru. 11 Vzali ho a reptali proti
hospodáři: 12 ‚Tihle poslední dělali jedinou
hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří
jsme nesli tíhu dne a vedro!‘ 13 On však
odpověděl jednomu z nich: ‚Příteli,
nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár
za den? 14 Vezmi si, co ti patří, a jdi! Já
chci tomu poslednímu dát jako tobě; 15
nemohu si se svým majetkem udělat, co
chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem
dobrý?‘ 16 Tak budou poslední první a
první poslední.“
63
25:31 Až přijde Syn člověka ve své slávě a
všichni andělé s ním, posadí se na trůnu
své slávy;
32a budou před něho shromážděny
všechny národy. I oddělí jedny od druhých,
jako pastýř odděluje ovce od kozlů, 33
ovce postaví po pravici a kozly po levici. 34
Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte,
požehnaní mého Otce, ujměte se
království, které je vám připraveno od
založení světa. 35 Neboť jsem hladověl, a
dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi
pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se
mne, 36 byl jsem nahý, a oblékli jste mě,
byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl
jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘ 37
Tu mu ti spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy
jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě,
nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? 38 Kdy
jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme
se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? 39
Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve
vězení, a přišli jsme za tebou?‘ 40 Král
odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám,
cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých
nepatrných bratří, mně jste učinili.‘ 41
Potom řekne těm na levici: ‚Jděte ode
mne, prokletí, do věčného ohně,
připraveného ďáblu a jeho andělům! 42
Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil
jsem, a nedali jste mi pít, 43 byl jsem na
cestách, a neujali jste se mne, byl jsem
nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem
nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste
mě.‘ 44 Tehdy odpovědí i oni: ‚Pane, kdy
jsme tě viděli hladového, žíznivého,
pocestného, nahého, nemocného nebo ve
vězení, a neposloužili jsme ti?‘ 45 On jim
odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste
neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani
mně jste neučinili.‘ 46 A půjdou do
věčných muk, ale spravedliví do věčného
života.“
Evangelium podle Lukáše 4,14 – 21;
6,17 – 7,1; 9,28 – 36; 10,25 – 37; 14,15
– 24; 15,11 – 32; 16,19 – 31; 19,1 – 10
4:14 Ježíš se vrátil v moci Ducha do
Galileje a pověst o něm se rozšířila po
celém okolí. 15 Učil v jejich synagógách a
všichni ho velmi chválili. 16 Přišel do
Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje
vešel v sobotní den do synagógy a povstal,
aby četl z Písma. 17 Podali mu knihu
proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo,
kde je psáno:
18 ‚Duch Hospodinův jest nade mnou;
proto mne pomazal, abych přinesl chudým
radostnou zvěst; poslal mne, abych
vyhlásil zajatcům propuštění a slepým
navrácení zraku, abych propustil zdeptané
na svobodu, 19 abych vyhlásil léto milosti
Hospodinovy.‘
20 Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil
se; a oči všech v synagóze byly na něj
upřeny. 21 Promluvil k nim: „Dnes se
splnilo toto Písmo, které jste právě
slyšeli.“
6:17 Sešel s nimi dolů a na rovině zůstal
stát; a s ním veliký zástup jeho učedníků a
veliké množství lidu z celého Judska i z
Jeruzaléma, z pobřeží týrského a
sidónského; 18 ti všichni přišli, aby ho
slyšeli a byli uzdraveni ze svých nemocí.
Uzdravovali se i ti, kteří byli sužováni
nečistými duchy. 19 A každý ze zástupu se
ho snažil dotknout, poněvadž z něho
vycházela moc a uzdravovala všechny.
20 Ježíš pohlédl na učedníky a řekl: „Blaze
vám, chudí, neboť vaše je království Boží.
21 Blaze vám, kdo nyní hladovíte, neboť
budete nasyceni. Blaze vám, kdo nyní
pláčete, neboť se budete smát. 22 Blaze
vám, když vás lidé budou nenávidět a když
vás vyloučí, potupí a vymažou vaše jméno
jako proklaté pro Syna člověka. 23 Veselte
se v ten den a jásejte radostí; hle, máte
hojnou odměnu v nebi. Vždyť právě tak
jednali jejich otcové s proroky.
24 Ale běda vám bohatým, vždyť vám se
už potěšení dostalo. 25 Běda vám, kdo jste
nyní nasyceni, neboť budete hladovět.
Běda, kdo se nyní smějete, neboť budete
64
plakat a naříkat. 26 Běda, když vás budou
všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali
jejich otcové k falešným prorokům.
27 Ale vám, kteří mě slyšíte, pravím:
Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm,
kteří vás nenávidí. 28 Žehnejte těm, kteří
vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám
ubližují. 29 Tomu, kdo tě udeří do tváře,
nastav i druhou, a bude-li ti brát plášť,
nech mu i košili! 30 Každému, kdo tě prosí,
dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj
zpět. 31 Jak chcete, aby lidé jednali s vámi,
tak jednejte vy s nimi.
32 Jestliže milujete jen ty, kdo vás milují,
můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i
hříšníci milují ty, kdo je milují. 33 Činíte-li
dobře těm, kteří dobře činí vám, můžete
za to očekávat Boží uznání? Vždyť totéž
činí i hříšníci. 34 Půjčujete-li těm, u nichž je
naděje, že vám to vrátí, můžete za to čekat
Boží uznání? Vždyť i hříšníci půjčují
hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek. 35
Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře,
půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše
odměna bude hojná: budete syny
Nejvyššího, neboť on je dobrý k
nevděčným i zlým. 36 Buďte milosrdní,
jako je milosrdný váš Otec.
37 Nesuďte, a nebudete souzeni;
nezavrhujte, a nebudete zavrženi;
odpouštějte, a bude vám odpuštěno. 38
Dávejte, a bude vám dáno; dobrá míra,
natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude
dána do klína. Neboť jakou měrou měříte,
takovou Bůh naměří vám.“
39 Řekl jim také podobenství: „Může vést
slepý slepého? Nepadnou oba do jámy? 40
Žák není nad učitele. Je-li zcela vyučen,
bude jako jeho učitel.
41 Jak to, že vidíš třísku v oku svého
bratra, ale trám ve svém vlastním oku
nepozoruješ? 42 Jak můžeš říci svému
bratru: ‚Bratře, dovol, ať ti vyjmu třísku,
kterou máš v oku,‘ a sám ve svém oku
trám nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi
trám ze svého oka, a pak teprve
prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z
oka svého bratra.
43 Dobrý strom nedává špatné ovoce a
špatný strom nedává dobré ovoce. 44
Každý strom se pozná po svém ovoci.
Vždyť z trní nesklízejí fíky a z hloží hrozny.
45 Dobrý člověk z dobrého pokladu svého
srdce vydává dobré a zlý ze zlého vydává
zlé. Jeho ústa mluví, čím srdce přetéká. 46
Proč mne oslovujete ‚Pane, Pane‘, a
nečiníte, co říkám?
47 Víte, komu se podobá ten, kdo slyší
tato má slova a plní je? 48 Je jako člověk,
který stavěl dům: kopal, hloubil, až položil
základy na skálu. Když přišla povodeň,
přivalil se proud na ten dům, ale nemohl
jím pohnout, protože byl dobře postaven.
49 Kdo však uslyšel má slova a nejednal
podle nich, je jako člověk, který vystavěl
dům na zemi bez základů. Když se na něj
proud přivalil, hned se zřítil; a zkáza toho
domu byla veliká.“
7:1 Když to všechno svým posluchačům
pověděl, odešel do Kafarnaum.
9:28 Za týden po této rozmluvě vzal Ježíš s
sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na
horu, aby se modlil. 29 A když se modlil,
nabyla jeho tvář nového vzhledu a jeho
roucho bělostně zářilo. 30 A hle,
rozmlouvali s ním dva muži – byli to Mojžíš
a Eliáš; 31 zjevili se v slávě a mluvili o jeho
cestě, kterou měl dokonat v Jeruzalémě.
32 Petra a jeho druhy obestřel těžký
spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu
i ty dva muže, kteří byli s ním. 33 Vtom se
ti muži od něho začali vzdalovat; Petr mu
řekl: „Mistře, je dobré, že jsme zde;
udělejme tři stany, jeden tobě, jeden
Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl, co
mluví. 34 Než to dopověděl, přišel oblak a
zastínil je. Když se ocitli v oblaku, zmocnila
se jich bázeň. 35 A z oblaku se ozval hlas:
„Toto jest můj vyvolený Syn, toho
poslouchejte.“ 36 Když se hlas ozval, byl už
Ježíš sám. Oni umlkli a nikomu tehdy
neřekli nic o tom, co viděli.
65
10:25 Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel
ho: „Mistře, co mám dělat, abych měl
podíl na věčném životě?“ 26 Ježíš mu
odpověděl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to
tam čteš?“ 27 On mu řekl: „‚Miluj
Hospodina, Boha svého, z celého svého
srdce, celou svou duší, celou svou silou a
celou svou myslí‘ a ‚miluj svého bližního
jako sám sebe.‘“ 28 Ježíš mu řekl:
„Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš
živ.“
29 Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a
proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj bližní?“
30 Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk šel z
Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou
lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet
polomrtvého. 31 Náhodou šel tou cestou
jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se
mu. 32 A stejně se mu vyhnul i levita, když
přišel k tomu místu a uviděl ho. 33 Ale
když jeden Samařan na své cestě přišel k
tomu místu a uviděl ho, byl pohnut
soucitem; 34 přistoupil k němu, ošetřil
jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je,
posadil jej na svého mezka, zavezl do
hostince a tam se o něj staral. 35 Druhého
dne dal hostinskému dva denáry a řekl:
‚Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já
ti to zaplatím, až se budu vracet.‘ 36 Kdo z
těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který
upadl mezi lupiče?“ 37 Zákoník odpověděl:
„Ten, který mu prokázal milosrdenství.“
Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“
14:15 Když to uslyšel jeden z hostí, řekl
mu: „Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v
království Božím.“ 16 Ježíš mu řekl: „Jeden
člověk chystal velikou večeři a pozval
mnoho lidí. 17 Když měla hostina začít,
poslal svého služebníka, aby řekl
pozvaným: ‚Pojďte, vše už je připraveno.‘
18 A začali se jeden jako druhý vymlouvat.
První mu řekl: ‚Koupil jsem pole a musím
se na ně jít podívat. Prosím tě, přijmi mou
omluvu.‘ 19 Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět
párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě,
přijmi mou omluvu!‘ 20 Další řekl: ‚Oženil
jsem se, a proto nemohu přijít.‘ 21
Služebník se vrátil a oznámil to svému
pánu. Tu se pán domu rozhněval a řekl
svému služebníku: ‚Vyjdi rychle na náměstí
a do ulic města a přiveď sem chudé,
zmrzačené, slepé a chromé.‘ 22 A
služebník řekl: ‚Pane, stalo se, jak jsi
rozkázal, a ještě je místo.‘ 23 Pán řekl
služebníku: ‚Vyjdi za lidmi na cesty a k
ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj
dům naplnil. 24 Neboť vám pravím: Nikdo
z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mé
večeře.‘“
15:11 Řekl také: „Jeden člověk měl dva
syny. 12 Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi
díl majetku, který na mne připadá.‘ On jim
rozdělil své jmění. 13 Po nemnoha dnech
mladší syn všechno zpeněžil, odešel do
daleké země a tam rozmařilým životem
svůj majetek rozházel. 14 A když už
všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad
a on začal mít nouzi. 15 Šel a uchytil se u
jednoho občana té země; ten ho poslal na
pole pást vepře. 16 A byl by si chtěl naplnit
žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani
ty nedostával. 17 Tu šel do sebe a řekl: ‚Jak
mnoho nádeníků u mého otce má chleba
nazbyt, a já tu hynu hladem! 18 Vstanu,
půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče,
zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. 19
Nejsem už hoden nazývat se tvým synem;
přijmi mne jako jednoho ze svých
nádeníků.‘ 20 I vstal a šel k svému otci.
Když ještě byl daleko, otec ho spatřil a
hnut lítostí běžel k němu, objal ho a
políbil. 21 Syn mu řekl: ‚Otče, zhřešil jsem
proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden
nazývat se tvým synem.‘ 22 Ale otec
rozkázal svým služebníkům: ‚Přineste
ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu
na ruku prsten a obuv na nohy. 23
Přiveďte vykrmené tele, zabijte je,
hodujme a buďme veselí, 24 protože tento
můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a
je nalezen.‘ A začali se veselit.
66
25 Starší syn byl právě na poli. Když se
vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu
a tanec. 26 Zavolal si jednoho ze
služebníků a ptal se ho, co to má
znamenat. 27 On mu odpověděl: ‚Vrátil se
tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené
tele, že ho zase má doma živého a
zdravého.‘ 28 I rozhněval se a nechtěl jít
dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu. 29 Ale
on mu odpověděl: ‚Tolik let už ti sloužím a
nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a
mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se
poveselil se svými přáteli. 30 Ale když
přišel tenhle tvůj syn, který s děvkami
prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít
vykrmené tele.‘ 31 On mu řekl: ‚Synu, ty jsi
stále se mnou a všecko, co mám, je tvé. 32
Ale máme proč se veselit a radovat,
poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a
zase žije, ztratil se, a je nalezen.‘“
16:19 Byl jeden bohatý člověk, nádherně a
vybraně se strojil a den co den skvěle
hodoval. 20 U vrat jeho domu lehával
nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů,
21 a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo
ze stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi
a olizovali jeho vředy. 22 I umřel ten
chudák a andělé ho přenesli k
Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl
pohřben. 23 A když v pekle pozdvihl v
mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u
něho Lazara. 24 Tu zvolal: ‚Otče
Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli
Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve
vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v
tomto plameni.‘ 25 Abraham řekl: ‚Synu,
vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého
už za tvého života, a Lazarovi naopak
všeho zlého. Nyní on se tu raduje, a ty
trpíš. 26 A nad to vše jest mezi námi a
vámi veliká propast, takže nikdo – i kdyby
chtěl – nemůže přejít odtud k vám ani
překročit od vás k nám.‘ 27 Řekl: ‚Prosím
tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného
domu, 28 neboť mám pět bratrů, ať je
varuje, aby také oni nepřišli do tohoto
místa muk.‘ 29 Ale Abraham mu
odpověděl: ‚Mají Mojžíše a Proroky, ať je
poslouchají!‘ 30 On řekl: ‚Ne tak, otče
Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z
mrtvých, budou činit pokání.‘ 31 Řekl mu:
‚Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají
se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z
mrtvých.‘“
19:1 Ježíš vešel do Jericha a procházel jím.
2 Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní
celník a veliký boháč; 3 toužil uvidět Ježíše,
aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl
malé postavy, nemohl ho pro zástup
spatřit. 4 Běžel proto napřed a vylezl na
moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít.
5 Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl
vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů,
neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“ 6
On rychle slezl a s radostí jej přijal. 7
Všichni, kdo to viděli, reptali: „On je
hostem u hříšného člověka!“ 8 Zacheus se
zastavil a řekl Pánu: „Polovinu svého
jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže
jsem někoho ošidil, nahradím mu to
čtyřnásobně.“ 9 Ježíš mu řekl: „Dnes přišlo
spasení do tohoto domu; vždyť je to také
syn Abrahamův. 10 Neboť Syn člověka
přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“
Evangelium podle Jana 2,1 – 11; 3,1 –
21; 6,1 – 15; 8,1 – 11; 9,1 – 41; 11,1 –
45
2:1 Třetího dne byla svatba v Káně
Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; 2 na
svatbu byl pozván také Ježíš a jeho
učedníci. 3 Když se nedostávalo vína, řekla
Ježíšovi jeho matka: „Už nemají víno.“ 4
Ježíš jí řekl: „Co to ode mne žádáš! Ještě
nepřišla má hodina.“ 5 Matka řekla
služebníkům: „Udělejte, cokoli vám
nařídí.“ 6 Bylo tam šest kamenných nádob,
určených k židovskému očišťování, každá
na dvě až tři vědra. 7 Ježíš řekl
služebníkům: „Naplňte ty nádoby vodou!“
I naplnili je až po okraj. 8 Pak jim přikázal:
„Teď z nich naberte a doneste správci
67
hostiny!“ Učinili tak. 9 Jakmile správce
hostiny ochutnal vodu proměněnou ve
víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci,
kteří vodu nabírali, to věděli – zavolal si
ženicha 10 a řekl mu: „Každý člověk
podává nejprve dobré víno, a teprve když
už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však
uchoval dobré víno až pro tuto chvíli.“ 11
Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek
svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho
učedníci v něho uvěřili.
3:1 Mezi farizeji byl člověk jménem
Nikodém, člen židovské rady. 2 Ten přišel k
Ježíšovi v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že
jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť
nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš
ty, není-li Bůh s ním.“ 3 Ježíš mu
odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě,
nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit
království Boží.“ 4 Nikodém mu řekl: „Jak
se může člověk narodit, když je už starý?
Nemůže přece vstoupit do těla své matky
a podruhé se narodit.“ 5 Ježíš odpověděl:
„Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se
kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do
království Božího. 6 Co se narodilo z těla,
je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. 7
Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit
znovu. 8 Vítr vane, kam chce, jeho zvuk
slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam
směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil
z Ducha.“ 9 Nikodém se ho otázal: „Jak se
to může stát?“ 10 Ježíš mu řekl: „Ty jsi
učitel Izraele, a tohle nevíš? 11 Amen,
amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co
známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli,
ale vy naše svědectví nepřijímáte. 12
Jestliže nevěříte, když jsem k vám mluvil o
pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li
mluvit o nebeských? 13 Nikdo nevstoupil
na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes,
Syn člověka. 14 Jako Mojžíš vyvýšil hada
na poušti, tak musí být vyvýšen Syn
člověka, 15 aby každý, kdo v něho věří,
měl život věčný.
16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal
svého jediného Syna, aby žádný, kdo v
něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
17 Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět,
aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět
spasen. 18 Kdo v něho věří, není souzen.
Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil
ve jméno jednorozeného Syna Božího. 19
Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět,
ale lidé si zamilovali více tmu než světlo,
protože jejich skutky byly zlé. 20 Neboť
každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí
světlo a nepřichází k světlu, aby jeho
skutky nevyšly najevo. 21 Kdo však činí
pravdu, přichází k světlu, aby se ukázalo,
že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“
6:1 Potom odešel Ježíš na druhý břeh
Tiberiadského jezera v Galileji. 2 Šel za ním
velký zástup, poněvadž viděli znamení,
která činil na nemocných. 3 Ježíš vystoupil
na horu a tam se posadil se svými
učedníky. 4 Byly blízko židovské svátky
velikonoční. 5 Když se Ježíš rozhlédl a
viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl
Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se
všichni najedli?“ 6 To však řekl, aby ho
zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit. 7
Filip mu odpověděl: „Ani za dvě stě denárů
chleba nepostačí, aby se na každého aspoň
něco dostalo.“ 8 Řekne mu jeden z jeho
učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra: 9
„Je tu jeden chlapec, který má pět ječných
chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik
lidí!“ 10 Ježíš řekl: „Ať se všichni posadí!“
Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili
se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. 11 Pak vzal
Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím;
stejně i ryby, kolik kdo chtěl. 12 Když se
nasytili, řekl svým učedníkům: „Seberte
zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo
nazmar!“ 13 Sebrali je tedy a naplnili
dvanáct košů nalámanými díly, které z
těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly. 14
Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil,
říkali: „Opravdu je to ten Prorok, který má
přijít na svět!“ 15 Když Ježíš poznal, že
68
chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho
provolali králem, odešel opět na horu,
zcela sám.
8:1 Ježíš však odešel na Olivovou horu. 2
Na úsvitě přišel opět do chrámu a všechen
lid se k němu shromažďoval. On se posadil
a učil je. 3 Tu k němu zákoníci a farizeové
přivedou ženu, přistiženou při cizoložství;
postaví ji doprostřed 4 a řeknou mu:
„Mistře, tato žena byla přistižena při činu
jako cizoložnice. 5 V zákoně nám Mojžíš
přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“ 6
Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli
obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po
zemi. 7 Když však na něj nepřestávali
naléhat, zvedl se a řekl: „Kdo z vás je bez
hříchu, první hoď na ni kamenem!“ 8 A
opět se sklonil a psal po zemi. 9 Když to
uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém,
starší nejprve, až zůstal sám s tou ženou,
která stála před ním. 10 Ježíš se zvedl a
řekl jí: „Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe
žalovali? Nikdo tě neodsoudil?“ 11 Ona
řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě
neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“
9:1 Cestou uviděl člověka, který byl od
narození slepý. 2 Jeho učedníci se ho
zeptali: „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten
člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho
rodiče?“ 3 Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani
on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm
zjevily skutky Boží. 4 Musíme konat skutky
toho, který mě poslal, dokud je den.
Přichází noc, kdy nikdo nebude moci
pracovat. 5 Pokud jsem na světě, jsem
světlo světa.“ 6 Když to řekl, plivl na zem,
udělal ze sliny bláto, potřel slepému tím
blátem oči 7 a řekl mu: „Jdi, umyj se v
rybníce Siloe.“ (To jméno znamená
‚Poslaný‘.) On tedy šel, umyl se, a když se
vrátil, viděl.
8 Sousedé a ti, kteří jej dříve vídali žebrat,
se ptali: „Není to ten, kdo tu sedával a
žebral?“ 9 Jedni říkali: „Je to on.“ Jiní pak:
„Není, ale je mu podoben.“ On sám řekl:
„Jsem to já.“ 10 I řekli mu: „Jak to, že se ti
otevřely oči?“ 11 Odpověděl: „Člověk
jménem Ježíš udělal bláto, potřel mi oči a
řekl mi: Jdi k Siloe a umyj se! Šel jsem
tedy, umyl jsem se a vidím.“ 12 Řekli mu:
„Kde je ten člověk?“ Odpověděl: „To
nevím.“
13 Přivedou toho, který byl dříve slepý, k
farizeům; 14 toho dne, kdy Ježíš udělal
bláto a otevřel mu oči, byla totiž sobota.
15 Proto se ho farizeové znovu dotazovali,
jak nabyl zraku. A on jim řekl: „Položil mi
bláto na oči, umyl jsem se a vidím.“ 16
Někteří z farizeů říkali: „Ten člověk není od
Boha, protože nezachovává sobotu.“ Jiní
naopak říkali: „Jak by mohl hříšný člověk
činit taková znamení?“ A došlo mezi nimi k
roztržce. 17 Řekli tedy znovu tomu
slepému: „Za koho ty jej pokládáš, když ti
otevřel oči?“ On odpověděl: „Je to
prorok.“
18 Židé nevěřili, že byl slepý a že prohlédl,
dokud si nezavolali jeho rodiče 19 a
nezeptali se jich: „Je to váš syn, o němž
říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že nyní
vidí?“ 20 Rodiče odpověděli: „Víme, že je
to náš syn a že se narodil slepý. 21 Jak to,
že nyní vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel
oči, také nevíme. Jeho se zeptejte, je
dospělý, ať mluví sám za sebe!“ 22 To řekli
jeho rodiče, protože se báli Židů, neboť
Židé se již usnesli, aby ten, kdo Ježíše
vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze
synagógy. 23 Proto řekli jeho rodiče: Je
dospělý, zeptejte se ho!
24 Zavolali tedy ještě jednou toho člověka,
který byl dříve slepý, a řekli mu: „Vyznej
před Bohem pravdu! My víme, že ten
člověk je hříšník.“ 25 Odpověděl: „Je-li
hříšník, nevím; jedno však vím, že jsem byl
slepý a nyní vidím.“ 26 Řekli mu: „Co s
tebou učinil? Jak ti otevřel oči?“ 27
Odpověděl jim: „Již jsem vám to řekl, ale
vy jste to nevzali na vědomí. Proč to
chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy
stát jeho učedníky?“ 28 Osopili se na
něho: „Ty jsi jeho učedník, ale my jsme
69
učedníci Mojžíšovi. 29 My víme, že k
Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však
nevíme, odkud je.“ 30 Ten člověk jim
odpověděl: „To je právě divné: Vy nevíte,
odkud je – a otevřel mi oči! 31 Víme, že
hříšníky Bůh neslyší; slyší však toho, kdo
ho ctí a činí jeho vůli. 32 Co je svět světem,
nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči
slepého od narození. 33 Kdyby tento
člověk nebyl od Boha, nemohl by nic
takového učinit.“ 34 Odpověděli mu: „Celý
ses narodil v hříchu, a nás chceš
poučovat?“ A vyhnali ho.
35 Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal
ho a řekl mu: „Věříš v Syna člověka?“ 36
Odpověděl: „A kdo je to, pane, abych v
něho uvěřil?“ 37 Ježíš mu řekl: „Vidíš ho;
je to ten, kdo s tebou mluví.“ 38 On na to
řekl: „Věřím, Pane,“ a padl před ním na
kolena. 39 Ježíš řekl: „Přišel jsem na tento
svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti,
kdo vidí, byli slepí.“
40 Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli a
řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“ 41 Ježíš
jim odpověděl: „Kdybyste byli slepí, hřích
byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak
zůstáváte v hříchu.“
11:1 Byl nemocen jeden člověk, Lazar z
Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její
sestra Marta. 2 To byla ta Marie, která
pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu
otřela svými vlasy; a její bratr Lazar byl
nemocen. 3 Sestry mu vzkázaly: „Pane,
ten, kterého máš rád, je nemocen.“ 4 Když
to Ježíš uslyšel, řekl: „Ta nemoc není k
smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl
skrze ni oslaven.“ 5 Ježíš Martu, její sestru
i Lazara miloval.
6 Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal
ještě dva dny na tom místě, kde byl. 7
Teprve potom řekl svým učedníkům:
„Pojďme opět do Judska!“ 8 Učedníci mu
řekli: „Mistře, není to dávno, co tě chtěli
Židé kamenovat, a zase tam chceš jít?“ 9
Ježíš odpověděl: „Což nemá den dvanáct
hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne,
neboť vidí světlo tohoto světa. 10 Kdo však
chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm
není světla.“ 11 To pověděl a dodal: „Náš
přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit.“ 12
Učedníci mu řekli: „Pane, spí-li, uzdraví
se.“ 13 Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni
mysleli, že mluví o pouhém spánku. 14
Tehdy jim Ježíš řekl přímo: „Lazar umřel.
15 A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli
vám, abyste uvěřili. Pojďme k němu!“ 16
Tomáš, jinak Didymos, řekl ostatním
učedníkům: „Pojďme i my, ať zemřeme
spolu s ním!“
17 Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již
čtyři dny v hrobě. 18 Betanie byla blízko
Jeruzaléma, necelou hodinu cesty, 19 a
mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je
potěšili v zármutku nad jejich bratrem. 20
Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla
mu naproti. Marie zůstala doma. 21 Marta
řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys byl zde, nebyl
by můj bratr umřel. 22 Ale i tak vím, že
začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá.“ 23 Ježíš jí
řekl: „Tvůj bratr vstane.“ 24 Řekla mu
Marta: „Vím, že vstane při vzkříšení v
poslední den.“ 25 Ježíš jí řekl: „Já jsem
vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby
umřel, bude žít. 26 A každý, kdo žije a věří
ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ 27
Řekla mu: „Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že
ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na
svět.“ 28 S těmi slovy odešla, zavolala svou
sestru Marii stranou a řekla jí: „Je tu Mistr
a volá tě.“ 29 Jak to Marie uslyšela, rychle
vstala a šla k němu. 30 Ježíš totiž dosud
nedošel do vesnice, ale byl ještě na tom
místě, kde se s ním Marta setkala. 31 Když
viděli Židé, kteří byli s Marií v domě a těšili
ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní;
domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam
vyplakala. 32 Jakmile Marie přišla tam, kde
byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám
a řekla: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by
můj bratr umřel.“ 33 Když Ježíš viděl, jak
pláče a jak pláčou i Židé, kteří přišli s ní, v
Duchu se rozhorlil a vzrušen 34 řekl: „Kam
jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď se
70
podívat!“ 35 Ježíšovi vstoupily do očí slzy.
36 Židé říkali: „Hle, jak jej miloval!“ 37
Někteří z nich však řekli: „Když otevřel oči
slepému, nemohl způsobit, aby tento
člověk neumřel?“
38 Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu.
Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. 39
Ježíš řekl: „Zvedněte ten kámen!“ Sestra
zemřelého Marta mu řekla: „Pane, už je v
rozkladu, vždyť je to čtvrtý den.“ 40 Ježíš jí
odpověděl: „Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu
Boží, budeš-li věřit?“ 41 Zvedli tedy
kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: „Otče,
děkuji ti, žes mě vyslyšel. 42 Věděl jsem
sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to
kvůli zástupu, který stojí kolem, aby
uvěřili, že ty jsi mě poslal.“ 43 Když to řekl,
zvolal mocným hlasem: „Lazare, pojď
ven!“ 44 Zemřelý vyšel, měl plátnem
svázány ruce i nohy a tvář zahalenu
šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a
nechte odejít!“ 45 Mnozí z Židů, kteří přišli
k Marii a viděli, co Ježíš učinil, uvěřili v
něho.
71
7. Ukřižování a zmrtvýchvstání
Evangelium podle Marka 14,1 – 16,20
14:1 Bylo dva dny před velikonocemi,
svátkem nekvašených chlebů. Velekněží a
zákoníci přemýšleli, jak by se Ježíše lstí
zmocnili a zabili ho. 2 Říkali: „Jen ne při
svátečním shromáždění, aby se lid
nevzbouřil.“
3 Když byl v Betanii v domě Šimona
Malomocného a seděl u stolu, přišla žena,
která měla alabastrovou nádobku pravého
vzácného oleje z nardu. Rozbila ji a olej
vylila na jeho hlavu. 4 Někteří se hněvali:
„Nač ta ztráta oleje? 5 Mohl se prodat za
víc než tři sta denárů a ty se mohly dát
chudým.“ A osopili se na ni. 6 Ježíš však
řekl: „Nechte ji! Proč ji trápíte? Vykonala
na mně dobrý skutek. 7 Vždyť chudé máte
stále kolem sebe, a kdykoli chcete, můžete
jim činit dobře; mne však nemáte stále. 8
Ona učinila, co měla; už napřed pomazala
mé tělo k pohřbu. 9 Amen, pravím vám,
všude po celém světě, kde bude kázáno
evangelium, bude se mluvit na její
památku také o tom, co ona učinila.“
10 Jidáš Iškariotský, jeden z Dvanácti,
odešel k velekněžím, aby jim ho zradil. 11
Ti se zaradovali, když to slyšeli, a slíbili mu
peníze. I hledal vhodnou příležitost, jak by
jim ho vydal.
12 Prvního dne nekvašených chlebů, když
se zabíjel velikonoční beránek, řekli
Ježíšovi jeho učedníci: „Kde chceš,
abychom ti připravili velikonoční večeři?“
13 Poslal dva ze svých učedníků a řekl jim:
„Jděte do města a potká vás člověk, který
nese džbán vody. Jděte za ním, 14 a kam
vejde, řekněte hospodáři: ‚Mistr vzkazuje:
Kde je pro mne světnice, v níž bych jedl se
svými učedníky velikonočního beránka?‘
15 A on vám ukáže velkou horní místnost,
zařízenou a připravenou; tam pro nás
připravte večeři!“ 16 Učedníci šli, a když
přišli do města, nalezli všecko, jak jim to
řekl; a připravili velikonočního beránka.
17 Večer přišel Ježíš s Dvanácti. 18 A když
byli u stolu a jedli, řekl: „Amen, pravím
vám, že jeden z vás mě zradí, ten, který se
mnou jí.“ 19 Zarmoutilo je to a začali se ho
jeden po druhém ptát: „Snad ne já?“ 20
Řekl jim: „Jeden ze Dvanácti, který se
mnou namáčí chléb v téže míse. 21 Syn
člověka odchází, jak je o něm psáno, ale
běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro
toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec
nenarodil.“
22 Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a
dával jim se slovy: „Vezměte, toto jest mé
tělo.“ 23 Pak vzal kalich, vzdal díky, podal
jim ho a pili z něho všichni. 24 A řekl jim:
„Toto jest má krev, která zpečeťuje
smlouvu a prolévá se za mnohé. 25 Amen,
pravím vám, že nebudu již píti z plodu
vinné révy až do toho dne, kdy budu pít
nový kalich v Božím království.“
26 Když zazpívali chvalozpěv, šli na
Olivovou horu. 27 Ježíš jim řekl: „Všichni
ode mne odpadnete, neboť je psáno:
‚Budu bít pastýře a ovce se rozprchnou.‘
28 Ale po svém vzkříšení vás předejdu do
Galileje.“ 29 Tu mu Petr řekl: „I kdyby
všichni odpadli, já ne.“ 30 Ježíš mu
odpověděl: „Amen, pravím tobě, že dnes,
této noci, dřív než kohout dvakrát
zakokrhá, právě ty mě třikrát zapřeš.“ 31
On však ještě horlivěji prohlašoval: „I
kdybych měl spolu s tebou umřít, nezapřu
tě.“ Tak mluvili všichni.
32 Přišli na místo zvané Getsemane. Ježíš
řekl svým učedníkům: „Počkejte tu, než se
pomodlím.“ 33 Pak vzal s sebou Petra,
Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost.
34 A řekl jim: „Má duše je smutná až k
smrti. Zůstaňte zde a bděte!“ 35 Poodešel
od nich, padl na zem a modlil se, aby ho,
je-li možné, minula tato hodina. 36 Řekl:
„Abba, Otče, tobě je všecko možné;
odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já
chci, nýbrž co ty chceš.“ 37 Přišel k
učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl
Petrovi: „Šimone, ty spíš? Nedokázal jsi
jedinou hodinu bdít? 38 Bděte a modlete
72
se, abyste neupadli do pokušení. Duch je
odhodlán, ale tělo slabé.“ 39 Znovu odešel
a modlil se stejnými slovy. 40 A když se
vrátil, opět je zastihl spící; oči se jim
zavíraly a nevěděli, co by mu odpověděli.
41 Přišel potřetí a řekl jim: „Ještě spíte a
odpočíváte? Už dost! Přišla hodina, hle,
Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.
42 Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten,
který mě zrazuje.“
43 Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš,
jeden z Dvanácti. Velekněží, zákoníci a
starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči
a holemi. 44 Jeho zrádce s nimi domluvil
znamení. Řekl: „Kterého políbím, ten to je;
toho zatkněte a pod dozorem odveďte.“
45 Když Jidáš přišel, hned k Ježíšovi
přistoupil a řekl: „Mistře!“ a políbil ho. 46
Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se
ho. 47 Tu jeden z těch, kdo stáli kolem,
tasil meč, zasáhl veleknězova sluhu a uťal
mu ucho. 48 Ale Ježíš jim řekl: „Vyšli jste
na mne jako na povstalce s meči a holemi,
abyste mě zajali. 49 Denně jsem učíval u
vás v chrámě a nezmocnili jste se mne. Ale
je třeba, aby se naplnila Písma!“
50 Všichni ho opustili a utekli. 51Šel za ním
nějaký mladík, který měl na sobě jen kus
plátna přes nahé tělo; toho chytili. 52 On
jim však nechal plátno v rukou a utekl.
53 Ježíše odvedli k veleknězi, kde se
shromáždili nejvyšší kněží, starší a
zákoníci. 54 Petr šel zpovzdálí za Ježíšem
až dovnitř do veleknězova dvora; seděl
tam spolu se sluhy a ohříval se u ohně. 55
Velekněží a celá rada hledali proti Ježíšovi
svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti,
ale nenalézali. 56 Mnozí sice proti němu
křivě svědčili, ale jejich svědectví se
neshodovala. 57 Někteří pak vystoupili a
křivě proti němu svědčili: 58 „Slyšeli jsme
ho říkat: Já zbořím tento chrám udělaný
rukama a ve třech dnech vystavím jiný, ne
rukama udělaný.“ 59 Ale ani zde se jejich
svědectví neshodovala. 60 Tu velekněz
vstal, postavil se uprostřed a otázal se
Ježíše: „Nic neodpovídáš na to, co tihle
proti tobě svědčí?“ 61 On však mlčel a nic
neodpověděl. Opět se ho velekněz zeptal:
„Jsi ty Mesiáš, Syn Požehnaného?“ 62 Ježíš
řekl: „Já jsem. A uzříte Syna člověka sedět
po pravici Všemohoucího a přicházet s
oblaky nebeskými.“ 63 Tu velekněz roztrhl
svá roucha a řekl: „Nač ještě potřebujeme
svědky? 64 Slyšeli jste rouhání. Co o tom
soudíte?“ Oni pak všichni rozhodli, že je
hoden smrti. 65 Někteří na něj počali
plivat, zakrývali mu obličej, bili ho po hlavě
a říkali mu: „Prorokuj!“ A sluhové ho
tloukli do tváře.
66 Když byl Petr dole v nádvoří, přišla
jedna z veleknězových služek, 67 a když
uviděla Petra, jak se ohřívá, pohlédla na
něj a řekla: „I ty jsi byl s tím Nazaretským
Ježíšem!“ 68 On však zapřel: „O ničem
nevím a vůbec nechápu, co říkáš.“ A vyšel
ven do předního dvora. Vtom zakokrhal
kohout. 69 Ale služka ho uviděla a zase
začala říkat těm, kdo stáli poblíž: „Ten
člověk je z nich!“ 70 On však opět zapíral.
A zakrátko zase ti, kdo stáli kolem, řekli
Petrovi: „Jistě jsi z nich, vždyť jsi z
Galileje!“ 71 On se však začal zaklínat a
zapřísahat: „Neznám toho člověka, o němž
mluvíte.“ 72 Vtom kohout zakokrhal
podruhé. Tu se Petr rozpomněl na slova,
která mu Ježíš řekl: „Dřív než kohout
dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ A dal
se do pláče.
15:1 A hned zrána se poradili velekněží,
starší a zákoníci, celá rada; spoutali Ježíše,
odvedli jej a vydali Pilátovi. 2 Pilát se ho
otázal: „Ty jsi král Židů?“ On mu
odpověděl: „Ty sám to říkáš.“ 3 Velekněží
na něj mnoho žalovali. 4 Tu se ho Pilát
znovu otázal: „Nic neodpovídáš? Pohleď,
co všecko na tebe žalují!“ 5 Ježíš však už
nic neodpověděl, takže se Pilát divil.
6 O svátcích jim propouštíval jednoho
vězně, o kterého žádali. 7 Ve vězení byl
mezi vzbouřenci, kteří se při vzpouře
dopustili vraždy, muž jménem Barabáš. 8
Zástup přišel Piláta požádat o to, v čem jim
73
obvykle vyhověl. 9 Pilát jim nato řekl:
„Chcete, abych vám propustil židovského
krále?“ 10 Věděl totiž, že mu ho velekněží
vydali ze zášti. 11 Velekněží však podnítili
zástup, ať jim raději propustí Barabáše. 12
Pilát se jich znovu zeptal: „Co tedy mám
učinit s tím, kterému říkáte židovský král?“
13 Tu se znovu dali do křiku: „Ukřižuj ho!“
14 Pilát jim řekl: „A čeho se vlastně
dopustil?“ Oni však ještě víc křičeli:
„Ukřižuj ho!“ 15 Tu Pilát, aby vyhověl
zástupu, propustil jim Barabáše; Ježíše dal
zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.
16 Vojáci ho odvedli do místodržitelského
dvora a svolali celou setninu. 17 Navlékli
mu purpurový plášť, upletli trnovou
korunu, vsadili mu ji na hlavu 18 a začali
ho zdravit: „Buď zdráv, židovský králi!“ 19
Bili ho po hlavě holí, plivali na něj, klekali
na kolena a padali před ním na zem. 20
Když se mu dost naposmívali, svlékli mu
purpurový plášť a oblékli ho zase do jeho
šatů.
Pak ho vedli ven, aby ho ukřižovali. 21
Cestou přinutili nějakého Šimona z Kyrény,
otce Alexandrova a Rufova, který šel z
venkova, aby mu nesl kříž. 22 A přivedli ho
na místo zvané Golgota, což v překladu
znamená ‚Lebka ‘. 23 Dávali mu víno
okořeněné myrhou; on je však nepřijal.
24 Ukřižovali ho a rozdělili si jeho šaty;
losovali o ně, co si kdo vezme. 25 Bylo
devět hodin, když ho ukřižovali. 26 Jeho
provinění oznamoval nápis: „Král Židů.“ 27
S ním ukřižovali dva povstalce, jednoho po
jeho pravici a druhého po levici. 28 Tak se
naplnilo Písmo: ‚Byl započten mezi
zločince.‘ 29 Kolemjdoucí ho uráželi:
potřásali hlavou a říkali: „Ty, který chceš
zbořit chrám a ve třech dnech jej postavit,
30 zachraň sám sebe a sestup z kříže!“ 31
Podobně se mu mezi sebou posmívali
velekněží spolu se zákoníky. Říkali: „Jiné
zachránil, sám sebe zachránit nemůže. 32
Ať nyní sestoupí z kříže, ten Mesiáš, král
izraelský, abychom to viděli a uvěřili!“
Tupili ho i ti, kteří byli ukřižováni spolu s
ním.
33 Když bylo poledne, nastala tma po celé
zemi až do tří hodin. 34 O třetí hodině
zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eloi, Eloi,
lema sabachtani?“, což přeloženo
znamená: ‚Bože můj, Bože můj, proč jsi mě
opustil?‘ 35 Když to uslyšeli, říkali někteří z
těch, kdo stáli okolo: „Hle, volá Eliáše.“ 36
Kdosi pak odběhl, namočil houbu v octě,
nabodl ji na prut a dával mu pít se slovy:
„Počkejte, uvidíme, přijde-li ho Eliáš
sejmout.“ 37 Ale Ježíš vydal mocný hlas a
skonal. 38 Tu se chrámová opona roztrhla
vpůli odshora až dolů. 39 A když uviděl
setník, který stál před ním, že takto skonal,
řekl: „Ten člověk byl opravdu Syn Boží.“ 40
Zpovzdálí se dívaly také ženy, mezi nimi i
Marie z Magdaly, Marie, matka Jakuba
mladšího a Josefa, a Salome, 41 které ho
provázely a staraly se o něj, když byl v
Galileji, a mnohé jiné, které se spolu s ním
vydaly do Jeruzaléma.
42 A když už nastal večer – byl totiž den
přípravy, předvečer soboty – 43 přišel
Josef z Arimatie, vážený člen rady, který
také očekával království Boží, dodal si
odvahy, vešel k Pilátovi a požádal o
Ježíšovo tělo. 44 Pilát se podivil, že Ježíš už
zemřel; zavolal si setníka a zeptal se ho, jeli
už dlouho mrtev. 45 A když mu to setník
potvrdil, daroval mrtvé tělo Josefovi. 46
Ten koupil plátno, sňal Ježíše z kříže,
zavinul ho do plátna a položil do hrobu,
který byl vytesán ve skále, a ke vchodu do
hrobu přivalil kámen. 47 Marie z Magdaly
a Marie, matka Josefova, se dívaly, kam
byl uložen.
16:1 Když uplynula sobota, Marie z
Magdaly, Marie, matka Jakubova, a
Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly
pomazat. 2 Brzy ráno prvního dne po
sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu. 3
Říkaly si mezi sebou: „Kdo nám odvalí
kámen od vchodu do hrobu?“ 4 Ale když
vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl
74
velmi veliký. 5 Vstoupily do hrobu a
uviděly mládence, který seděl po pravé
straně a měl na sobě bílé roucho; i zděsily
se. 6 Řekl jim: „Neděste se! Hledáte Ježíše,
toho Nazaretského, který byl ukřižován.
Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho
položili. 7 Ale jděte, řekněte jeho
učedníkům, zvláště Petrovi: ‚Jde před vámi
do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl.‘“
8 Ženy vyšly a utíkaly od hrobu, protože na
ně padla hrůza a úžas. A nikomu nic
neřekly, neboť se bály.
9 Když Ježíš ráno prvního dne po sobotě
vstal, zjevil se nejprve Marii z Magdaly, z
níž kdysi vyhnal sedm démonů. 10 Ona to
šla oznámit těm, kteří bývali s ním a nyní
truchlili a plakali. 11 Ti, když uslyšeli, že
žije a že se jí ukázal, nevěřili. 12 Potom se
zjevil v jiné podobě dvěma z nich cestou,
když šli na venkov. 13 Ti to šli oznámit
ostatním; ale ani těm nevěřili. 14 Konečně
se zjevil samým jedenácti, když byli u
stolu; káral jejich nevěru a tvrdost srdce,
poněvadž nevěřili těm, kteří ho viděli
vzkříšeného. 15 A řekl jim: „Jděte do
celého světa a kažte evangelium všemu
stvoření. 16 Kdo uvěří a přijme křest, bude
spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.
17 Ty, kdo uvěří, budou provázet tato
znamení: Ve jménu mém budou vyhánět
démony a mluvit novými jazyky; 18 budou
brát hady do ruky, a vypijí-li něco
smrtícího, nic se jim nestane; na choré
budou vzkládat ruce a uzdraví je.“ 19 Když
jim to Pán řekl, byl vzat vzhůru do nebe a
usedl po pravici Boží. 20 Oni pak vyšli,
všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich
slovo potvrzoval znameními.
Evangelium podle Lukáše 24,13 – 35
24:13 Téhož dne se dva z nich ubírali do
vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma
vzdálena asi tři hodiny cesty, 14 a
rozmlouvali spolu o tom všem, co se
událo. 15 A jak to v řeči probírali, připojil
se k nim sám Ježíš a šel s nimi. 16 Ale něco
jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali.
17 Řekl jim: „O čem to spolu cestou
rozmlouváte?“ Oni zůstali stát plni
zármutku. 18 Jeden z nich, jménem
Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi asi jediný z
Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto
dnech stalo!“ 19 On se jich zeptal: „A co to
bylo?“ Oni mu odpověděli: „Jak Ježíše
Nazaretského, který byl prorok mocný
slovem i skutkem před Bohem i přede
vším lidem, 20 naši velekněží a členové
rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a
ukřižovali ho. 21 A my jsme doufali, že on
je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je
to dnes třetí den, co se to stalo. 22 Ovšem
některé z našich žen nás ohromily: Byly
totiž zrána u hrobu 23 a nenalezly jeho
tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění
andělů, kteří říkali, že je živ. 24 Někteří z
nás pak odešli k hrobu a shledali, že je to
tak, jak ženy vypravovaly, jeho však
neviděli.“ 25 A on jim řekl: „Jak jste
nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit
všemu, co mluvili proroci! 26 Což neměl
Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své
slávy?“ 27 Potom začal od Mojžíše a všech
proroků a vykládal jim to, co se na něho
vztahovalo ve všech částech Písma.
28 Když už byli blízko vesnice, do které šli,
on jako by chtěl jít dál. 29 Oni však ho
začali přemlouvat: „Zůstaň s námi, vždyť
už je k večeru a den se schyluje.“ Vešel
tedy a zůstal s nimi. 30 Když byl spolu s
nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a
rozdával jim. 31 Tu se jim otevřely oči a
poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům. 32
Řekli si spolu: „Což nám srdce nehořelo,
když s námi na cestě mluvil a otvíral nám
Písma?“ 33 A v tu hodinu vstali a vrátili se
do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a
jejich druhy pohromadě. 34 Ti jim řekli:
„Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se
Šimonovi.“ 35 Oni pak vypravovali, co se
jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat,
když lámal chléb.
Evangelium podle Jana 13,1 – 20; 16,7
– 13; 20,1 – 21,25
75
13:1 Bylo před velikonočními svátky. Ježíš
věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto
světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve
světě, a prokázal svou lásku k nim až do
konce. 2 Když byli u večeře a ďábel již
vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna
Šimonova, aby ho zradil, 3 Ježíš vstal od
stolu a vědom si toho, že mu Otec dal
všecko do rukou a že od Boha vyšel a k
Bohu odchází, 4 odložil svrchní šat, vzal
lněné plátno a přepásal se; 5 pak nalil
vodu do umyvadla a začal učedníkům
umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl
přepásán. 6 Přišel k Šimonu Petrovi a ten
mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“ 7
Ježíš mu odpověděl: „Co já činím, nyní
nechápeš, potom však to pochopíš.“ 8 Petr
mu řekl: „Nikdy mi nebudeš mýt nohy!“
Ježíš odpověděl: „Jestliže tě neumyji,
nebudeš mít se mnou podíl.“ 9 Řekl mu
Šimon Petr: „Pane, pak tedy nejenom
nohy, ale i ruce a hlavu!“ 10 Ježíš mu řekl:
„Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy
umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čisti, ale
ne všichni.“ 11 Věděl, kdo ho zradí, a proto
řekl: Ne všichni jste čisti.
12 Když jim umyl nohy a oblékl si svůj šat,
opět se posadil a řekl jim: „Chápete, co
jsem vám učinil? 13 Nazýváte mě Mistrem
a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem.
14 Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám
umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy
umývat. 15 Dal jsem vám příklad, abyste i
vy jednali, jako jsem jednal já. 16 Amen,
amen, pravím vám, sluha není větší než
jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho
poslal. 17 Když to víte, blaze vám, jestliže
to také činíte. 18 Nemluvím o vás všech. Já
vím, které jsem vyvolil. Ale má se naplnit
slovo Písma: ‚Ten, který se mnou jí chléb,
zvedl proti mně patu.‘ 19 Říkám vám to již
nyní předem, abyste potom, až se to
stane, uvěřili, že já jsem to. 20 Amen,
amen, pravím vám, kdo přijímá toho, koho
pošlu, mne přijímá. A kdo přijímá mne,
přijímá toho, který mě poslal.“
16:7 Říkám vám však pravdu: Prospěje
vám, abych odešel. Když neodejdu,
Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu
ho k vám. 8 On přijde a ukáže světu, v čem
je hřích, spravedlnost a soud: 9 Hřích v
tom, že ve mne nevěří; 10 spravedlnost v
tom, že odcházím k Otci a již mne
nespatříte; 11 soud v tom, že vládce
tohoto světa je již odsouzen. 12 Ještě
mnoho jiného bych vám měl povědět, ale
nyní byste to nesnesli. 13 Jakmile však
přijde on, Duch pravdy, uvede vás do
veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám
ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A
oznámí vám, co má přijít.
20:1 První den po sobotě, když ještě byla
tma, šla Marie Magdalská k hrobu a
spatřila, že kámen je od hrobu odvalen. 2
Běžela k Šimonu Petrovi a k tomu
učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla
jim: „Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho
položili.“ 3 Petr a ten druhý učedník vstali
a šli k hrobu. 4 Oba dva běželi, ale ten
druhý učedník předběhl Petra a byl u
hrobu první. 5 Sehnul se a viděl tam ležet
lněná plátna, ale dovnitř nevešel. 6 Po
něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu.
Uviděl tam ležet lněná plátna, 7 ale šátek,
jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi
plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě. 8
Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník,
který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a
uvěřil. 9 Dosud totiž nevěděli, že podle
Písma musí vstát z mrtvých. 10 Oba
učedníci se pak vrátili domů.
11 Ale Marie stála venku před hrobem a
plakala. Přitom se naklonila do hrobu 12 a
spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící
na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo,
jednoho u hlavy a druhého u nohou. 13
Otázali se Marie: „Proč pláčeš? “
Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a
nevím, kam ho položili.“ 14 Po těch
slovech se obrátila a spatřila za sebou
Ježíše; ale nepoznala, že je to on. 15 Ježíš jí
řekl: „Proč pláčeš? Koho hledáš?“ V
76
domnění, že je to zahradník, mu
odpověděla: „Jestliže tys jej, pane, odnesl,
řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj
půjdu.“ 16 Ježíš jí řekl: „Marie!“ Obrátila
se a zvolala hebrejsky „Rabbuni“, to
znamená ‚Mistře‘. 17 Ježíš jí řekl:
„Nedotýkej se mne, dosud jsem
nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a
pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci
vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.“
18 Marie Magdalská šla k učedníkům a
oznámila jim: „Viděla jsem Pána a toto mi
řekl.“
19 Téhož dne večer – prvního dne po
sobotě – když byli učedníci ze strachu před
Židy shromážděni za zavřenými dveřmi,
přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a
řekl: „Pokoj vám.“ 20 Když to řekl, ukázal
jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali,
když spatřili Pána. 21 Ježíš jim znovu řekl:
„Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já
posílám vás.“ 22 Po těch slovech na ně
dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého.
23 Komu odpustíte hříchy, tomu jsou
odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu
odpuštěny nejsou.“
24 Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti
učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. 25
Ostatní učedníci mu řekli: „Viděli jsme
Pána.“ Odpověděl jim: „Dokud neuvidím
na jeho rukou stopy po hřebech a dokud
nevložím do nich svůj prst a svou ruku do
rány v jeho boku, neuvěřím.“ 26 Osmého
dne potom byli učedníci opět uvnitř a
Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš
přišel, postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj
vám.“ 27 Potom řekl Tomášovi: „Polož svůj
prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou
ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a
věř!“ 28 Tomáš mu odpověděl: „Můj Pán a
můj Bůh.“ 29 Ježíš mu řekl: „Že jsi mě
viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a
uvěřili.“ 30 Ještě mnoho jiných znamení
učinil Ježíš před očima učedníků, a ta
nejsou zapsána v této knize. 31 Tato však
zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je
Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život
v jeho jménu.
21:1 Potom se Ježíš opět zjevil učedníkům
u jezera Tiberiadského. 2 Stalo se to takto:
Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak
Didymos, Natanael z Kány Galilejské,
synové Zebedeovi a ještě dva z jeho
učedníků. 3 Šimon Petr jim řekl: „Jdu lovit
ryby.“ Odpověděli mu: „I my půjdeme s
tebou.“ Šli a vstoupili na loď. Té noci však
nic neulovili. 4 Když začalo svítat, stál Ježíš
na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to
on. 5 Ježíš jim řekl: „Děti, nemáte něco k
jídlu?“ Odpověděli: „Nemáme.“ 6 Řekl jim:
„Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby
najdete.“ Hodili síť a nemohli ji ani
utáhnout pro množství ryb. 7 Onen
učedník, kterého Ježíš miloval, řekl
Petrovi: „To je Pán!“ Jakmile Šimon Petr
uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť – byl
totiž svlečen – a brodil se k němu vodou. 8
Ostatní učedníci přijeli na lodi – nebyli
daleko od břehu, jen asi dvě stě loket – a
táhli za sebou síť s rybami.
9 Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a
na něm rybu a chléb. 10 Ježíš jim řekl:
„Přineste několik ryb z toho, co jste
nalovili!“ 11 Šimon Petr šel a vytáhl na
břeh síť plnou velkých ryb, bylo jich sto
padesát tři; a ač jich bylo tolik, síť se
neprotrhla. 12 Ježíš jim řekl: „Pojďte jíst!“
A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat:
„Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán. 13 Ježíš šel,
vzal chléb a dával jim; stejně i rybu. 14 To
se již potřetí zjevil učedníkům po svém
vzkříšení.
15 Když pojedli, zeptal se Ježíš Šimona
Petra: „Šimone, synu Janův, miluješ mne
víc než ti zde?“ Odpověděl mu: „Ano,
Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Pas
mé beránky!“ 16 Zeptal se ho podruhé:
„Šimone, synu Janův, miluješ mne?“
Odpověděl: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám
rád.“ Řekl mu: „Buď pastýřem mých ovcí!“
17 Zeptal se ho potřetí: „Šimone, synu
Janův, máš mne rád?“ Petr se zarmoutil
77
nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho
rád. Odpověděl mu: „Pane, ty víš všecko,
ty víš také, že tě mám rád.“ Ježíš mu řekl:
„Pas mé ovce! 18 Amen, amen, pravím
tobě: Když jsi byl mladší, sám ses
přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až
zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše
a povede, kam nechceš.“ 19 To řekl, aby
mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po
těch slovech dodal: „Následuj mne!“
20 Petr se obrátil a spatřil, že za nimi jde
učedník, kterého Ježíš miloval, ten, který
byl při večeři po jeho boku a který se ho
tehdy otázal: „Pane, kdo tě zrazuje?“ 21
Když ho Petr spatřil, řekl Ježíšovi: „Pane,
co bude s ním?“ 22 Ježíš mu řekl: „Jestliže
chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to
tvá věc. Ty mne následuj!“ 23 Mezi
bratřími se to slovo rozšířilo a říkalo se, že
onen učedník nezemře. Ježíš však neřekl,
že nezemře, nýbrž: „Jestliže chci, aby tu
zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc.“
24 To je ten učedník, který vydává
svědectví o těchto věcech a který je
zapsal; a my víme, že jeho svědectví je
pravdivé. 25 Je ještě mnoho jiného, co
Ježíš učinil; kdyby se mělo všechno
dopodrobna vypsat, myslím, že by celý
svět neměl dost místa pro knihy o tom
napsané.
78
8. Prvotní křesťanská církev
Skutky apoštolů 1,1 – 2,47; 6,1 – 6; 9,1
– 20; 15,1 – 35
1:1 První knihu, Theofile, jsem napsal o
všem, co Ježíš činil a učil od samého
počátku 2 až do dne, kdy v Duchu svatém
přikázal svým vyvoleným apoštolům, jak si
mají počínat, a byl přijat k Bohu; 3 jim také
po svém umučení mnoha způsoby
prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim
dával spatřit a učil je o království Božím. 4
Když s nimi byl u stolu, nařídil jim, aby
neodcházeli z Jeruzaléma: „Čekejte, až se
splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode
mne slyšeli. 5 Jan křtil vodou, vy však
budete pokřtěni Duchem svatým, až
uplyne těchto několik dní.“ 6 Ti, kteří byli s
ním, se ho ptali: „Pane, už v tomto čase
chceš obnovit království pro Izrael?“ 7 Řekl
jim: „Není vaše věc znát čas a lhůtu,
kterou si Otec ponechal ve své moci; 8 ale
dostanete sílu Ducha svatého, který na vás
sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě
a v celém Judsku, Samařsku a až na sám
konec země.“
9 Po těch slovech byl před jejich zraky vzat
vzhůru a oblak jim ho zastřel. 10 A když
upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází,
hle, stáli vedle nich dva muži v bílém
rouchu 11 a řekli: „Muži z Galileje, co tu
stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který
byl od vás vzat do nebe, znovu přijde
právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“
12 Potom se z hory, které se říká Olivová,
vrátili do Jeruzaléma; není to daleko, jen
asi kolik je dovoleno ujít v sobotu. 13 Když
přišli do města, vystoupili do horní
místnosti domu, kde pobývali. Byli to Petr,
Jan, Jakub, Ondřej, Filip a Tomáš,
Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon
Zélóta a Juda Jakubův. 14 Ti všichni se
svorně a vytrvale modlili spolu se ženami,
s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry.
15 V těch dnech vstal Petr ve shromáždění
bratří – bylo tam pohromadě asi sto
dvacet lidí – a řekl: 16 „Bratří, muselo se
splnit slovo Písma, kde Duch svatý už ústy
Davidovými mluvil o Jidášovi, o tom, který
na Ježíše přivedl stráže, 17 ačkoliv patřil
do počtu nás Dvanácti a byl vyvolen ke
stejné službě. 18 Z odměny za svůj zlý čin
si koupil pole, ale pak se střemhlav zřítil,
jeho tělo se roztrhlo a všechny vnitřnosti
vyhřezly. 19 Všichni obyvatelé Jeruzaléma
se o tom dověděli a začali tomu poli říkat
ve svém jazyce Hakeldama, to znamená
Krvavé pole. 20 Neboť je psáno v Knize
žalmů: ‚Jeho obydlí ať zpustne, ať není
nikoho, kdo by v něm bydlel;‘ a jinde je
psáno: ‚Jeho pověření ať převezme jiný.‘
21 Proto jeden z těch mužů, kteří s námi
chodili po celý čas, kdy Pán Ježíš byl mezi
námi, 22 od křtu Janova až do dne, kdy byl
od nás vzat, musí se spolu s námi stát
svědkem jeho zmrtvýchvstání.“ 23 Vybrali
tedy dva, Josefa, jménem Barsabas,
zvaného Justus, a Matěje; 24 pak se
modlili: „Ty, Pane, znáš srdce všech lidí;
ukaž, koho z těch dvou sis vyvolil, 25 aby
převzal místo v této apoštolské službě,
kterou Jidáš opustil a odešel tam, kam
patří.“ 26 Potom jim dali losy a los padl na
Matěje; tak byl připojen k jedenácti
apoštolům.
2:1 Když nastal den Letnic, byli všichni
shromážděni na jednom místě. 2 Náhle se
strhl hukot z nebe, jako když se žene
prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli.
3 A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky,
rozdělily se a na každém z nich spočinul
jeden; 4 všichni byli naplněni Duchem
svatým a začali ve vytržení mluvit jinými
jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.
5 V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech
národů na světě, 6 a když se ozval ten
zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože
každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní
řečí. 7 Byli ohromeni a divili se: „Což
nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? 8
Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné
řeči: 9 Parthové, Médové a Elamité,
79
obyvatelé Mezopotámie, Judeje a
Kappadokie, Pontu a Asie, 10 Frygie a
Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a
přistěhovalí Římané, 11 židé i obrácení
pohané, Kréťané i Arabové; všichni je
slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých
skutcích Božích!“ 12 Žasli a v rozpacích
říkali jeden druhému: „Co to má
znamenat?“ 13 Ale jiní říkali s posměškem:
„Jsou opilí!“
14 Tu vystoupil Petr spolu s jedenácti,
pozvedl hlas a oslovil je: „Muži judští a
všichni, kdo bydlíte v Jeruzalémě, toto
vám chci oznámit, poslouchejte mě
pozorně: 15 Tito lidé nejsou, jak se
domníváte, opilí – vždyť je teprve devět
hodin ráno. 16 Ale děje se, co bylo řečeno
ústy proroka Jóele:
17 ‚A stane se v posledních dnech, praví
Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi,
synové vaši a vaše dcery budou mluvit v
prorockém vytržení, vaši mládenci budou
mít vidění a vaši starci budou mít sny. 18 I
na své služebníky a na své služebnice v
oněch dnech sešlu svého Ducha, a budou
prorokovat. 19 A učiním divy nahoře na
nebi a znamení dole na zemi: krev a oheň
a oblaka dýmu. 20 Slunce se obrátí v
temnotu a měsíc se změní v krev, než
přijde den Páně, velký a slavný; 21 a každý,
kdo vzývá jméno Páně, bude zachráněn.‘
22 Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše
Nazaretského Bůh potvrdil před vašimi
zraky mocnými činy, divy a znameními,
která mezi vámi skrze něho činil, jak sami
víte. 23 Bůh předem rozhodl, aby byl
vydán, a vy jste ho rukou bezbožných
přibili na kříž a zabili. 24 Ale Bůh ho
vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho
nemohla udržet ve své moci. 25 David o
něm praví:
‚Viděl jsem Pána stále před sebou, je mi po
pravici, abych nezakolísal; 26 proto se mé
srdce zaradovalo a jazyk můj se rozjásal,
nadto i tělo mé odpočine v naději, 27
neboť mě nezanecháš v říši smrti a
nedopustíš, aby se tvůj Svatý rozpadl v
prach. 28 Dal jsi mi poznat cesty života a
blízkost tvé tváře mne naplní radostí.‘
29 Bratří, o praotci Davidovi vám mohu
směle říci, že zemřel a byl pohřben; jeho
hrob tu máme až dodnes. 30 Byl to však
prorok a věděl o přísaze, kterou se mu Bůh
zavázal, že jeho potomka nastolí na jeho
trůn; 31 viděl do budoucnosti, a mluvil
tedy o vzkříšení Kristově, když řekl, že
nezůstane v říši smrti a jeho tělo se
nerozpadne v prach. 32 Tohoto Ježíše Bůh
vzkřísil a my všichni to můžeme dosvědčit.
33 Byl vyvýšen na pravici Boží a přijal
Ducha svatého, kterého Otec slíbil; nyní jej
seslal na nás, jak to vidíte a slyšíte. 34
David nevstoupil na nebe, ale sám říká:
‚Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé
pravici, 35 dokud ti nepoložím nepřátele
pod nohy.‘ 36 Ať tedy všechen Izrael s
jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste
ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem.“
37 Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a
řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Co
máme dělat, bratří?“ 38 Petr jim
odpověděl: „Obraťte se a každý z vás ať
přijme křest ve jménu Ježíše Krista na
odpuštění svých hříchů, a dostanete dar
Ducha svatého. 39 Neboť to zaslíbení platí
vám a vašim dětem i všem daleko široko,
které si povolá Pán, náš Bůh.“ 40 A ještě
mnoha jinými slovy je Petr zapřísahal a
napomínal: „Zachraňte se z tohoto
zvráceného pokolení!“
41 Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni
a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce
lidí. 42 Vytrvale poslouchali učení
apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili
se. 43 Všech se zmocnila bázeň, neboť
skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a
znamení. 44 Všichni, kteří uvěřili, byli
pospolu a měli všechno společné. 45
Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem
podle toho, jak kdo potřeboval. 46
Každého dne pobývali svorně v chrámu, po
domech lámali chléb a dělili se o jídlo s
radostí a s upřímným srdcem. 47 Chválili
Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně
80
přidával k jejich společenství ty, které
povolával ke spáse.
6:1 V té době, kdy učedníků stále
přibývalo, začali si ti z nich, kteří vyrostli
mezi Řeky, stěžovat na bratry z židovského
prostředí, že se jejich vdovám nedává
každodenně spravedlivý díl. 2 A tak
apoštolové svolali všechny učedníky a
řekli: „Bohu se nebude líbit, jestliže my
přestaneme kázat Boží slovo a budeme
sloužit při stolech. 3 Bratří, vyberte si
proto mezi sebou sedm mužů, o nichž se
ví, že jsou plni Ducha a moudrosti, a
pověříme je touto službou. 4 My pak
budeme i nadále věnovat všechen svůj čas
modlitbě a kázání slova.“ 5 Celé
shromáždění s tímto návrhem rádo
souhlasilo, a tak zvolili Štěpána, který byl
plný víry a Ducha svatého, dále Filipa,
Prochora, Nikánora, Timóna, Parména a
Mikuláše z Antiochie, původem pohana,
který přistoupil k židovství. 6 Přivedli je
před apoštoly, ti se pomodlili a vložili na
ně ruce.
9:1 Saul nepřestával vyhrožovat
učedníkům Páně a chtěl je vyhladit. Šel
proto k veleknězi 2 a vyžádal si od něho
doporučující listy pro synagógy v
Damašku, aby tam mohl vyhledávat muže i
ženy, kteří se hlásí k tomu směru, a přivést
je v poutech do Jeruzaléma. 3 Na cestě,
když už byl blízko Damašku, zazářilo kolem
něho náhle světlo z nebe. 4 Padl na zem a
uslyšel hlas: „Saule, Saule, proč mne
pronásleduješ? “ 5 Saul řekl: „Kdo jsi,
Pane?“ On odpověděl: „Já jsem Ježíš,
kterého ty pronásleduješ. 6 Vstaň, jdi do
města a tam se dovíš, co máš dělat.“ 7
Muži, kteří ho doprovázeli, zůstali stát a
nebyli schopni slova; slyšeli sice hlas, ale
nespatřili nikoho. 8 Saul vstal ze země,
otevřel oči, ale nic neviděl. Museli ho vzít
za ruce a dovést do Damašku. 9 Po tři dny
neviděl, nic nejedl a nepil.
10 V Damašku žil jeden učedník, jménem
Ananiáš. Toho Pán ve vidění zavolal:
„Ananiáši!“ On odpověděl: „Zde jsem,
Pane.“ 11 Pán mu řekl: „Jdi hned do ulice,
která se jmenuje Přímá, a v domě Judově
vyhledej Saula z Tarsu. Právě se modlí 12 a
dostalo se mu vidění, jak k němu vchází
muž jménem Ananiáš a vkládá na něj ruce,
aby opět viděl.“ 13 Ananiáš odpověděl:
„Pane, mnoho lidí mi vyprávělo o tom
člověku, kolik zla způsobil bratřím v
Jeruzalémě. 14 Také zde má od velekněží
plnou moc zatknout každého, kdo vzývá
tvé jméno.“ 15 Pán mu však řekl: „Jdi,
neboť on je mým nástrojem, který jsem si
zvolil, aby nesl mé jméno národům i
králům a synům izraelským. 16 Ukáži mu,
co všechno musí podstoupit pro mé
jméno.“ 17 Ananiáš šel, vstoupil do toho
domu, vložil na Saula ruce a řekl: „Saule,
můj bratře, posílá mě k tobě Pán – ten
Ježíš, který se ti zjevil na tvé cestě; chce,
abys opět viděl a byl naplněn Duchem
svatým.“ 18 Tu jako by mu z očí spadly
šupiny, zase viděl a hned se dal pokřtít. 19
Pak přijal pokrm a síla se mu vrátila. S
damašskými učedníky zůstal Saul několik
dní 20 a hned začal v synagógách kázat, že
Ježíš je Syn Boží.
15:1 Tu přišli do Antiochie někteří lidé z
Judska a začali bratry učit: „Nepřijmete-li
obřízku, jak to předpisuje Mojžíšův zákon,
nemůžete být spaseni.“ 2 Pavel a Barnabáš
s tím nesouhlasili a dostali se s nimi do
sporu; proto bylo rozhodnuto, aby ti dva a
ještě někteří jiní z Antiochie šli do
Jeruzaléma a předložili tuto otázku
apoštolům a starším. 3 Církev je tedy
vyslala na cestu a oni šli přes Fénicii a
Samařsko a všude k veliké radosti bratří
vyprávěli, jak se i pohané obracejí k víře.
4 Když přišli do Jeruzaléma, byli přijati
církví, apoštoly a staršími a vypravovali
jim, jak je Bůh ve všem vedl. 5 Tu povstali
někteří bratří z farizeů a prohlásili:
„Pohané musí přijmout obřízku a musí se
81
jim nařídit, aby zachovávali Mojžíšův
zákon.“ 6 Apoštolové a starší se tedy sešli,
aby celou tu věc uvážili. 7 Když došlo k
velké rozepři, povstal Petr a promluvil k
nim: „Dobře víte, bratří, že si mě Bůh hned
na začátku mezi vámi vyvolil, aby ode mne
pohané uslyšeli slovo evangelia a uvěřili. 8
A sám Bůh, jenž zná lidská srdce, se za ně
postavil: Dal jim Ducha svatého tak jako
nám 9 a neučinil žádného rozdílu mezi
námi a jimi, protože jejich srdce očistil
vírou. 10 Proč tedy nyní pokoušíte Boha a
chcete vložit na učedníky břemeno, které
nemohli unést ani naši otcové ani my! 11
Věříme přece, že jsme stejně jako oni
spaseni milostí Pána Ježíše.“ 12 A když
Barnabáš a Pavel začali vypravovat, jaká
znamení a divy činil Bůh skrze ně mezi
pohany, všichni ve shromáždění zmlkli a
poslouchali.
13 Když domluvili, ujal se slova Jakub a
řekl: „Bratří, slyšte mne! 14 Šimon
vypravoval, jak Bůh poprvé projevil
pohanům svou milost a povolal si z nich
svůj lid. 15 S tím se shodují slova proroků,
neboť je psáno: 16 ‚Navrátím se zase a
znovu postavím Davidův zbořený dům, z
jeho trosek jej opět vystavím a zbuduji,
jako byl dřív, 17 aby také ostatní lidé
hledali Pána, všechny národy, nad nimiž
bylo vysloveno mé jméno. To praví Pán, 18
který to oznámil už před věky.‘
19 Proto já soudím, abychom nedělali
potíže pohanům, kteří se obracejí k Bohu,
20 ale jen jim napsali, aby se vyhýbali
všemu, co přišlo do styku s pohanskou
bohoslužbou, aby nežili ve smilstvu, aby
nejedli maso zvířat, která nebyla zbavena
krve, a aby nepožívali krev. 21 Vždyť
Mojžíš má odedávna po městech své
kazatele, kteří čtou jeho Zákon v
synagógách každou sobotu.“
22 Tu se apoštolové a starší za souhlasu
celé církve rozhodli, že ze svého středu
vyvolí dva muže a pošlou je s Pavlem a
Barnabášem do Antiochie. Byli to Juda,
kterému říkali Barsabáš, a Silas, přední
muži mezi bratřími. 23 Po nich poslali
tento dopis: „My, apoštolové a starší, vaši
bratří, posíláme pozdrav vám, svým
bratřím v Antiochii, Sýrii a Kilikii, kteří jste
dříve byli pohany. 24 Dověděli jsme se, že
vás někteří lidé od nás zneklidnili a zmátli
svými slovy, ačkoliv jsme jim k tomu nedali
žádný pokyn. 25 Proto jsme se
jednomyslně rozhodli, že zvolíme dva
muže a pošleme je k vám s našimi milými
bratry Barnabášem a Pavlem, 26 kteří ve
službě našeho Pána Ježíše Krista nasadili
svůj život. 27 Posíláme k vám tedy Judu a
Silase, kteří vám to vše sami potvrdí. 28
Toto jest rozhodnutí Ducha svatého i naše:
Nikdo ať vás nezatěžuje jinými
povinnostmi než těmi, které jsou naprosto
nutné: 29 Zdržujte se všeho, co bylo
obětováno modlám, také krve, pak masa
zvířat, která nebyla zbavena krve, a
konečně smilstva. Jestliže se toho všeho
vyvarujete, budete jednat správně. Buďte
zdrávi.“
30 Pak se pověření bratří odebrali do
Antiochie. Tam všechny shromáždili a
odevzdali jim dopis. 31 Když jej bratří
přečetli, velmi se zaradovali, protože je
uklidnil. 32 Také Juda a Silas bratry velmi
povzbudili a posílili svými slovy; vždyť i oni
byli proroci. 33 Zůstali tam nějakou dobu;
pak je bratří s přáním pokoje propustili a
oni se vrátili zpět. 34 Silas se však rozhodl,
že tam zůstane, a tak šel Juda do
Jeruzaléma sám. 35 Pavel a Barnabáš
zůstali ještě v Antiochii a s mnoha jinými
tam učili a zvěstovali slovo Páně.
První list Korintským 1,18 – 31; 12,1 –
13,13; 15,1 – 28
1:18 Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo
jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme
ke spáse, je mocí Boží. 19 Je psáno:
‚Zahubím moudrost moudrých a
rozumnost rozumných zavrhnu.‘ 20 Kde
jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto
věku? Neučinil Bůh moudrost světa
bláznovstvím? 21 Protože svět svou
82
moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém
díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří,
bláznovskou zvěstí. 22 Židé žádají zázračná
znamení, Řekové vyhledávají moudrost, 23
ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro
Židy je to kámen úrazu, pro ostatní
bláznovství, 24 ale pro povolané, jak pro
Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a
Boží moudrost. 25 Neboť bláznovství Boží
je moudřejší než lidé a slabost Boží je
silnější než lidé.
26 Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává:
Není mezi vámi mnoho moudrých podle
lidského soudu, ani mnoho mocných, ani
mnoho urozených; 27 ale co je světu
bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil
moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby
zahanbil silné; 28 neurozené v očích světa
a opovržené Bůh vyvolil, ano, vyvolil to, co
není, aby to, co jest, obrátil v nic – 29 aby
se tak žádný člověk nemohl vychloubat
před Bohem. 30 Vy však jste z Boží moci v
Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od
Boha, spravedlností, posvěcením a
vykoupením, 31 jak je psáno: ‚Kdo se
chlubí, ať se chlubí v Pánu.‘
12:1 Pokud jde o duchovní dary, bratří,
nechtěl bych vás nechat v nevědomosti. 2
Pamatujete se, že když jste byli pohané,
táhlo vás to neodolatelně k němým
modlám. 3 Proto vám zdůrazňuji, že žádný,
kdo mluví z Ducha Božího, neřekne: „Ježíš
buď proklet,“ a že nikdo nemůže říci: „Ježíš
je Pán,“ leč v Duchu svatém.
4 Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž
Duch; 5 rozdílné služby, ale tentýž Pán; 6 a
rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh,
který působí všecko ve všech. 7 Každému
je dán zvláštní projev Ducha ke
společnému prospěchu. 8 Jednomu je
skrze Ducha dáno slovo moudrosti,
druhému slovo poznání podle téhož
Ducha, 9 někomu zase víra v témž Duchu,
někomu dar uzdravování v jednom a témž
Duchu, 10 někomu působení mocných
činů, dalšímu zase proroctví, jinému
rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve
vytržení, jinému dar vykládat, co to
znamená. 11 To všechno působí jeden a
týž Duch, který uděluje každému zvláštní
dar, jak sám chce.
12 Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho
údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo,
ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem. 13
Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať
otroci či svobodní, byli jsme jedním
Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni
jsme byli napojeni týmž Duchem. 14 Tělo
není jeden úd, nýbrž mnoho údů. 15 Kdyby
řekla noha: „Protože nejsem ruka,
nepatřím k tělu,“ tím by ještě nepřestala
být částí těla. 16 A kdyby řeklo ucho:
„Protože nejsem oko, nepatřím k tělu,“
tím by ještě nepřestalo být částí těla. 17
Kdyby celé tělo nebylo než oko, kde by byl
sluch? A kdyby celé tělo nebylo než sluch,
kde by byl čich? 18 Ale Bůh dal tělu údy a
každému z nich určil úkol, jak sám chtěl.
19 Kdyby všechno bylo jen jedním údem,
kam by se podělo tělo? 20 Ve skutečnosti
však je mnoho údů, ale jedno tělo. 21 Oko
nemůže říci ruce: „Nepotřebuji tě!“ Ani
hlava nemůže říci nohám: „Nepotřebuji
vás!“ 22 A právě ty údy těla, které se zdají
méně významné, jsou nezbytné, 23 a které
pokládáme za méně čestné, těm
prokazujeme zvláštní čest, a neslušné
slušněji zahalujeme, 24 jak to naše slušné
údy nepotřebují. Bůh zařídil tělo tak, že
přehlíženým údům dal hojnější čest, 25
aby v těle nedošlo k roztržce, ale aby údy
shodně pečovaly jeden o druhý. 26 Trpí-li
jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A
dochází-li slávy jeden úd, všechny se radují
spolu s ním.
27 Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je
jedním z jeho údů. 28 A v církvi ustanovil
Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky,
třetí za učitele; potom jsou mocné činy,
pak dary uzdravování, služba potřebným,
řízení církve, řeč ve vytržení. 29 Jsou snad
všichni apoštoly? Jsou všichni proroky?
Jsou všichni učiteli? Mají všichni moc činit
83
divy? 30 Mají všichni dar uzdravovat? Mají
všichni schopnost mluvit ve vytržení
rozličnými jazyky? Dovedou je všichni
vykládat? 31 Usilujte o vyšší dary! A ukážu
vám ještě mnohem vzácnější cestu:
13:1 Kdybych mluvil jazyky lidskými i
andělskými, ale lásku bych neměl, jsem
jenom dunící kov a zvučící zvon. 2 Kdybych
měl dar proroctví, rozuměl všem
tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano,
kdybych měl tak velikou víru, že bych hory
přenášel, ale lásku bych neměl, nic
nejsem. 3 A kdybych rozdal všecko, co
mám, ano, kdybych vydal sám sebe k
upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to
neprospěje.
4 Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska
se nevychloubá a není domýšlivá. 5 Láska
nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch,
nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. 6
Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se
raduje z pravdy. 7 Ať se děje cokoliv, láska
vydrží, láska věří, láska má naději, láska
vytrvá.
8 Láska nikdy nezanikne. Proroctví – to
pomine; jazyky – ty ustanou; poznání – to
bude překonáno. 9 Vždyť naše poznání je
jen částečné, i naše prorokování je jen
částečné; 10 až přijde plnost, tehdy to, co
je částečné, bude překonáno. 11 Dokud
jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě,
smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako
dítě; když jsem se stal mužem, překonal
jsem to, co je dětinské. 12 Nyní vidíme
jako v zrcadle, jen v hádance, potom však
uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám
částečně, ale potom poznám plně, jako
Bůh zná mne.
13 A tak zůstává víra, naděje, láska – ale
největší z té trojice je láska.
15,1 Chci vám připomenout, bratří,
evangelium, které jsem vám zvěstoval,
které jste přijali, které je základem, na
němž stojíte, 2 a skrze něž docházíte
spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je
zvěstoval – vždyť jste přece neuvěřili
nadarmo.
3 Odevzdal jsem vám především, co jsem
sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy
podle Písem 4 a byl pohřben; byl vzkříšen
třetího dne podle Písem, 5 ukázal se
Petrovi, potom Dvanácti. 6 Poté se ukázal
více než pěti stům bratří najednou; většina
z nich je posud na živu, někteří však již
zesnuli. 7 Pak se ukázal Jakubovi, potom
všem apoštolům. 8 Naposledy ze všech se
jako nedochůdčeti ukázal i mně. 9 Vždyť já
jsem nejmenší z apoštolů a nejsem ani
hoden jména apoštol, protože jsem
pronásledoval církev Boží. 10 Milostí Boží
jsem to, co jsem, a milost, kterou mi
prokázal, nebyla nadarmo; více než oni
všichni jsem se napracoval – nikoli já,
nýbrž milost Boží, která byla se mnou. 11
Ať už tedy já, nebo oni – tak zvěstujeme a
tak jste uvěřili.
12 Když se tedy zvěstuje o Kristu, že byl
vzkříšen, jak mohou někteří mezi vámi
říkat, že není zmrtvýchvstání? 13 Není-li
zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani
Kristus. 14 A jestliže Kristus nebyl vzkříšen,
pak je naše zvěst klamná, a klamná je i
vaše víra, 15 a my jsme odhaleni jako lživí
svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh
vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li
vzkříšení z mrtvých. 16 Neboť není-li
vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani
Kristus. 17 Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je
vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších,
18 a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu.
19 Máme-li naději v Kristu jen pro tento
život, jsme nejubožejší ze všech lidí!
20 Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z
těch, kdo zesnuli. 21 A jako vešla do světa
smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání:
22 jako v Adamovi všichni umírají, tak v
Kristu všichni dojdou života. 23 Každý v
daném pořadí: první vstal Kristus, potom
při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou
jeho. 24 Tu nastane konec, až Kristus zruší
vládu všech mocností a sil a odevzdá
království Bohu a Otci. 25 Musí totiž
84
kralovat, ‚dokud Bůh nepodmaní všechny
nepřátele pod jeho nohy‘. 26 Jako
poslední nepřítel bude přemožena smrt,
27 vždyť ‚pod nohy jeho podřídil všecko‘.
Je-li řečeno, že je mu podřízeno všecko, je
jasné, že s výjimkou toho, kdo mu všecko
podřídil. 28 Až mu bude podřízeno všecko,
pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu
všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve
všem.
List Jakubův 2,1 – 26
2:1 Bratří moji, jestliže věříte v Ježíše
Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat
rozdíly mezi lidmi. 2 Do vašeho
shromáždění přijde třeba muž se zlatým
prstenem a v nádherném oděvu. Přijde
také chudák v ošumělých šatech. 3 A vy
věnujete svou pozornost tomu v
nádherném oděvu a řeknete mu: „Posaď
se na tomto čestném místě,“ kdežto
chudému řeknete: „Ty postůj tamhle,
nebo si sedni tady na zem.“ 4 Neděláte tím
mezi sebou rozdíly a nestali se z vás
soudci, kteří posuzují nesprávně?
5 Poslyšte, moji milovaní bratří: Cožpak
Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby
byli bohatí ve víře a stali se dědici
království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují? 6
Vy jste však ponížili chudého. Cožpak vás
bohatí neutiskují? Nevláčejí vás před
soudy? 7 Nemluví právě oni s pohrdáním o
slavném jménu, které bylo nad vámi
vysloveno?
8 Jestliže tedy zachováváte královský
zákon, jak je napsán v Písmu: ‚Milovati
budeš bližního svého jako sám sebe,‘
dobře činíte. 9 Jestliže však někomu
straníte, dopouštíte se hříchu a zákon vás
usvědčuje z přestoupení. 10 Kdo by totiž
zachoval celý zákon, a jen v jednom
přikázání klopýtl, provinil se proti všem. 11
Vždyť ten, kdo řekl: ‚Nezcizoložíš,‘ řekl
také: ‚Nezabiješ.‘ Jestliže necizoložíš, ale
zabíjíš, přestupuješ zákon. 12 Mluvte a
jednejte jako ti, kteří mají být souzeni
zákonem svobody. 13 Na Božím soudu
není milosrdenství pro toho, kdo
neprokázal milosrdenství. Ale
milosrdenství vítězí nad soudem.
14 Co je platné, moji bratří, když někdo
říká, že má víru, ale přitom nemá skutky?
Může ho snad ta víra spasit? 15 Kdyby
některý bratr nebo sestra byli bez šatů a
neměli jídlo ani na den, 16 a někdo z vás
by jim řekl: „Buďte s Bohem – ať vám není
zima a nemáte hlad,“ ale nedali byste jim,
co potřebují pro své tělo, co by to bylo
platné? 17 Stejně tak i víra, není-li spojena
se skutky, je sama o sobě mrtvá.
18 Někdo však řekne: „Jeden má víru a
druhý má skutky.“ Tomu odpovím: Ukaž
mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu
svou víru na skutcích. 19 Ty věříš, že je
jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu
věří, ale hrozí se toho. 20 Neuznáš, ty
nechápavý člověče, že víra bez skutků není
k ničemu? 21 Což nebyl náš otec Abraham
ospravedlněn ze skutků, když položil na
oltář svého syna Izáka? 22 Nevidíš, že víra
působila spolu s jeho skutky a že ve
skutcích došla víra dokonalosti? 23 Tak se
naplnilo Písmo: ‚Uvěřil Abraham Bohu, a
bylo mu to počítáno za spravedlnost‘ a byl
nazván ‚přítelem Božím‘. 24 Vidíte, že ze
skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze
z víry! 25 Což nebyla i nevěstka Rachab
podobně ospravedlněna ze skutků, když
přijala posly a propustila je jinou cestou? –
26 Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je
mrtvá i víra bez skutků.
Zjevení Janovo 21,1 – 7
21:1 A viděl jsem nové nebe a novou zemi,
neboť první nebe a první země pominuly a
moře již vůbec nebylo. 2 A viděl jsem od
Boha z nebe sestupovat svaté město, nový
Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená
pro svého ženicha. 3 A slyšel jsem veliký
hlas od trůnu: „Hle, příbytek Boží
uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi
nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich
Bůh, bude s nimi, 4 a setře jim každou slzu
z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku
85
ani bolesti už nebude – neboť co bylo,
pominulo.“
5 Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle,
všecko tvořím nové.“ A řekl: „Napiš: Tato
slova jsou věrná a pravá.“ 6 A dodal: „Již se
vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, počátek i
konec. Tomu, kdo žízní, dám napít
zadarmo z pramene vody živé. 7 Kdo
zvítězí, dostane toto vše; já mu budu
Bohem a on mi bude synem.