Obory sociální politiky I.
sociální práce a sociální služby
jan matěj bejček
jan.matej.bejcek@gmail.com
Literatura a zdroje
Legislativa
ü Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách
ü Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení
zákona o sociálních službách
(www.zakonyprolidi.cz)
I. Sociální práce
Samostudium
MATOUŠEK, O. a kol 2012. Základy sociální práce. Praha: Portál
- Filozofická témata významná pro SP, kapitola 2.
- Vývoj SP jako oboru v západním světě, kapitola 3.
- Domácí tradice SP, kapitola 4.
- Sociální politika, sociální služby a sociální práce, kapitola 5.
Co je to vlastně sociální práce?
Jaké jsou cíle sociální práce?
Čím je sociální práce charakteristická?
Jaký je předmět její činnosti?
Odlišuje se sociální práce nějak od jiných pomáhajících profesí?
Poslání a cíl sociální práce
ü Odvíjí se od teoretického, společenského a kulturního kontextu
ü Vyvíjí se v čase
„Sociální práce je prostě to, co dělají sociální pracovníci.“
(in Matoušek a kol. 2012)
„Sociální práce je často tím, co jiní – zdravotní sestry, lékaři, učitelé,
policisté atd. – nedělají“
(Hanvey a Philpot, 1996)
Poslání a cíl sociální práce
- Pomoc a podpora klientovi
- Podpora změny (jednotlivce, sociálních
vztahů, sociálního prostředí) a sociální
zachování (akceptovatelný způsob života)
- Sociální kontrola a řešení či prevence
sociálních problémůX
Koncept „sociálního fungování“
Termín sociální fungování je v sociální práci výrazem pro vzájemné působení lidí a jejich
sociálního prostředí.
„Zvládání se týká lidského úsilí řešit situace, které mohou být vnímány jako sociální úkoly, životní
situace nebo problémy života. Lidé prožívají tyto životní úkoly jako tlaky ze svého sociálního
prostředí. Odsud vycházejí dvě významnější myšlenky: na jedné straně lidské zvládání a na
straně druhé požadavky prostředí. Aby se tyto myšlenky mohly stát součástí jednoho celistvého
konceptu, musí být vzájemně propojeny dimenzí, kterou postihuje myšlenka sociální interakce.“
(Bartlettová 1970)
Z uvedeného vyplývá, že cílem, který si sociální práce osvojuje, je:
„(…) pomáhat jednotlivcům a sociálním systémům zlepšovat jejich sociální fungování a měnit
sociální podmínky tak, aby chránily tyto jednotlivce a systémy před potížemi ve fungování.“
(Sheafor, Hořejší a Hořejší, 2000)
Definice sociální práce prizmatem konceptu
„sociálního fungování“
„Sociální práce je profesionální aktivita zaměřená na pomáhání jednotlivcům, skupinám či komunitám zlepšit
nebo obnovit jejich schopnost sociálního fungování a na tvorbu společenských podmínek příznivých pro tento
cíl.“
(NASW 1973)
„Funkcí sociálního pracovníka je pomáhat lidem, kteří se pokoušejí řešit a zvládnout problémy ve fungování, v
interakcích s jejich sociálním prostředím. Prostřednictvím své pomoci se sociální pracovník snaží zlepšit
způsob, kterým lidé sociálně fungují, nebo vztahy mezi lidmi a jejich sociálním prostředím.“
(NOW 1987)
„Cílem sociální práce je podpora sociálního fungování klienta v situaci, kde je taková potřeba buď skupinově,
nebo individuálně vnímána a vyjádřena. Sociální práce se profesionálně zabývá lidskými vztahy v souvislosti
s výkonem sociálních rolí.“
(Navrátil 2000)
„Naplnění rolí člověka ve společnosti, ve vztahu k lidem v bezprostředním
sociálním okolí i ve vztahu k sobě samému. Toto fungování zahrnuje
uspokojování potřeb jak základních, tak těch na kterých závisí jeho
uplatnění ve společnosti. Lidské potřeby zahrnují tělesné aspekty (jídlo,
přístřeší, bezpečí, zdravotní péče a ochrana, osobní naplnění (vzdělání,
odpočinek, hodnoty, estetika, náboženství, dosažení úspěchu),
emocionální potřeby (pocit sounáležitosti, vzájemná péče, společenství) a
adekvátní sebepojetí (sebedůvěra, sebeúcta a osobní identita). Sociální
pracovníci považují za jednu ze svých nejvýznamnějších rolí pomáhat
jednotlivcům, skupinám či komunitám zlepšit nebo obnovit jejich schopnost
sociálního fungování.“
(NASW 1995)
Paradigmata sociální práce
Přístupy, které se vyvíjejí od 20. stol. (tzv. „malá paradigmata“). V odborné
literatuře se v kontextu sociální práce užívá také pojmů model, pojetí či
koncept.
Různost jednotlivých paradigmat spočívá v odlišnosti jejich filozofických
přístupů i praktických konsekvencí.
Paradigmata sociální práce dle Navrátila (2000)
1. Terapeutické paradigma
2. Reformní paradigma
3. Poradenské paradigma
Terapeutické paradigma
- Hlavní faktory: duševní zdraví a pohoda člověka
- Sociální práce = terapeutická intervence jejímž cílem je pomoci jednotlivcům /
skupinám / komunitám zabezpečit psychosociální pohodu.
- Důraz je kladen na komunikaci a budování vztahu s klientem
- Proces interakce s druhými je tvůrčím procesem obohacujícím všechny
zúčastněné, komunikace pomáhá získat více kontroly nad vlastními pocity i
způsobem života.
- Profesní způsobilost sociálního pracovníka je opřena o znalosti v oboru
psychologie a o terapeutický výcvik.
Příklad: Humanistická koncepce dle Carla Rogerse (PCA – person centered
approach), Transakční analýza dle Erica Berneho (1961, 1964)
Reformní paradigma
- Hlavní faktory: úsilí o změnu společenského prostředí (vize
společenské rovnosti v různých dimenzích společenského života)
- Sociální práce = zmocnění (empowerment); podpora spolupráce a
solidarity v určité společenské skupině pomůže utlačeným získat vliv nad
vlastním životem.
- Zvýšení podílu klientů na tvorbě a změnách společenských institucí.
- Rozpor s terapeutickým i poradenským přístupem: osobního rozvoje nelze
dosáhnout za nerovných společenských podmínek.
- Terapeutický i poradenský přístup podporují stávající společenský řád a
tím i zájmy elit, které jej tvoří.
Poradenské paradigma
- Hlavní faktory: sociálně-právní pomoc; sociální fungování závisí na schopnosti klienta
zvládat problémy a na přístupu k odpovídajícím informacím a službám.
- Sociální práce = jeden z aspektů systému sociálních služeb. Zaměření na individuální
problémy / potřeby klienta skrze poskytování informací, kvalifikované poradenství,
zpřístupnění zdrojů a mediace.
- Součástí je snaha o změnu společnosti a jejích institucí aby lépe odpovídaly potřebám
občanů (v praxi pouze malé, individuální změny které a priori nesměřují k velkým
sociálním změnám)
- Důraz na podporu osobního a komunitního růstu.
- Teoretické zázemí: kombinace psychologie, sociologie a práva
Příklad: Úkolově orientovaný přístup práce s klientem (partnerství a posilování)
(blíže in Bandana Ahmad 1990)
Dilemata v soudobé sociální práci
X
Formalizace
Profesionalizace
Normativnost
Pomoc
Polyvalence
SP jako praktická disciplína
Deformalizace
Deprofesionalizace
Nenormativnost
Sociální kontrola
Specializace
SP jako věda a umění
Formalizace X deformalizace
- SP jako formalizovaná disciplína od 20. stol.
- V současné době má SP svůj etický kodex, metodiky práce s klienty, formální způsob vzdělávání a silnou finanční
provázanost se státní správou.
- Institucionalizace SP vede k snižování rozsahu přirozených činností jednotlivce, rodiny a jiných společenství (komunity). Ty
se stávají předmětem formálně organizovaného, financovaného a centralizovaného úsilí (standardizace).
- Formální i neformální SP se vyvíjí víceméně souběžně, převaha jednoho přístupu nad druhým se odvíjí od konkrétní
sociálně-politické situace.
Příklady deformalizace SP:
- kompetence nese licencovaný sociální pracovník, konkrétní pomoc je uskutečňována v přirozeném prostředí klienta s
pomocí jeho rodiny či okolí.
- rozvoj nestátního neziskového sektoru (profesionální báze x princip občanské vzájemnosti), v ČR od 90. let 20 stol.
K zamyšlení:
Je formálně organizovaná SP schopna řešit sociální problémy úspěšněji a levněji než když se věcem ponechá volný průběh?
Profesionalizace X deprofesionalizace
„Profesionalizace určitého zaměstnání se vyznačuje několika charakteristickými procesy. Znamená, že
profesionální skupina vyvíjí snahu kontrolovat, typizovat a standardizovat práci v okruhu své
kompetence.“
(Wilensky & Lebeaux 1967)
Procesy profesionalizace:
- vznik nových forem vztahů mezi sociálními pracovníky a klienty
- ovlivňování rozhodování o vhodných metodách poskytování služeb a směru budoucího vývoje praxe
tzv. velkou společností prostřednictvím tvorby organizovaných profesních asociací a odborného
školství
- budování profesního statusu v hierarchii ostatních profesí
- tvorba profesního etického kodexu
- existence jurisdikčních polemik o rozsahu kompetencí mezi příbuznými profesemi
K zamyšlení:
Dokáži se jako profesionál dostatečně osobně angažovat?
Normativnost X nenormativnost
Etnocentrismus X partnerství (Musil 1995)
- Etnocentrismus v SP:
Tendence stavu sociálních pracovníků přistupovat ke klientům z pozice hodnotových orientací a norem, které jsou vlastní
této skupině, potažmo společenské třídě, k níž většina sociálních pracovníků náleží.
- Partnerství v SP:
Podpora klienta bez kladení normativních hodnotových podmínek této spolupráce.
Otázka k zamyšlení:
Je možné vykonávat pomáhající profesi a neuplatňovat přitom nereflektovaně hodnotící kritéria specifická pro kulturu vlastní
vrstvy nebo skupiny?
SP jako profese pomáhající lidem, kteří stojí mimo
tzv., většinovou společnost, aby se přizpůsobili
této společnosti = normativní princip.
SP jako jako profese která definuje „problémy“
jako řešitelné obtíže konkrétních osob. Toto řešení
bylo později odmítnuto a redefinováno jako „boj
proti etablované majoritní společnosti.“
X
Pomoc x sociální kontrola
Rozdílné postoje k cílům i k poslání sociální práce
(viz poslání a cíle sociální práce)
Otázka k zamyšlení:
Jaký vliv může mít významné potlačení kontrolní funkce sociální práce (např. prostřednictvím
prosazování principu svobodného rozhodování klientů) k samotné účinnosti sociální práce jakožto
nástroje sociální politiky státu?
Sociální pracovník Poskytovatel služby Sociální politika státu
X X
Polyvalence X specializace
Polyvalence
SP v rámci své územní kompetence
poskytuje služby klientům v různých
životních situacích (problematika
mladistvých i dospělých delikventů,
pomoc seniorům, osobám se
zdravotním postižením, cizincům…)
Specializace
SP v rámci své územní kompetence
zabývá pouze určitým sociálním
problémem či jen jeho vybranými
aspektů případně se věnuje
konkrétní cílové skupině.
X
Sociální práce jako věda a umění
SP jako umění, vyžadující širokou škálu dovedností, zejména schopnost:
a) porozumět druhým a jejich potřebám
b) pomoci a zároveň podporovat samostatnost a sociální učení (prevence
závislosti na pracovníkovi / službě)
SP jako věda, která
a) disponuje teoriemi
b) Vytváří teorie objasňující / popisující vznik a řešení individuálních /
skupinových / komunitních problémů
Obě charakteristiky jsou nezanedbatelné.
Vztah SP k jiným disciplínám
Sociální pracovník:
- podporuje sociální fungování klienta, tj. pohlíží na člověka jako
na bytost, která existuje v určitém prostředí a musí zvládat jeho
nároky;
- pomáhá klientovi při obnově / získání takových dovedností,
informací apod., jež klientovi umožní zvládat požadavky prostředí
nebo naopak ovlivňovat ty nároky prostředí, které jsou nadměrné
či jinak problematické;
- integruje poznatky z jiných disciplín s ohledem na svoji optiku,
úkol apod. (spjato mj. s paradigmatickou orientací SP).
Sociální
práce
Právo
Sociologie
Pedagogika
Psychologie
Zdravověda
Interkulturní
práce… ?
Teorie v sociální práci
- Sociální práce čerpá část své teoretické základny z řady jiných
vědních oblastí (psychologie, sociologie, pedagogika, právní vědy a
dal.). Jen malé množství teorií sociální práce vychází přímo z jejího
rámce, jakožto praktického i vědního oboru.
- Originalita oboru sociální práce vychází především ze zvláštního
způsobu užití teorie – v adaptaci modelů pro řešení problémů klientů.
- Sociální práce se vyznačuje schopností integrovat, využívat a
modifikovat různorodé poznatky ve snaze pomáhat lidem při podpoře /
obnově jejich sociálního fungování.
Klasifikace teorií v sociální práci
Teorie v SP lze klasifikovat dle různých typologií:
1. Typologie dle Janis Fookové (1993):
2. Typologie dle Sibeona (1990)
Přehled vybraných teorií v sociální práci
Humanistické a existenciální teorie
- Přístup orientovaný na klienta (C. Rogers)
- Transakční analýza (E. Berne)
- Existenciální analýza a logoterapie (V. E. Frankl)
Sociálně psychologické a komunikační modely
- Teorie rolí (G. H. Mead)
- Etiketizační teorie (Kitsuse, Lemert, Becker)
- Komunikační teorie (V. Satirová)
Systemický přístup
Kognitivně-behaviorální teorie
Přístup orientovaný na úkoly
Antiopresivní přístupy (AOP)
Sociobiologie (Ch. Darwin)
Sociálně-ekologický model a fenomenologická tradice
- Ekologický model
- Sociální ekologie
- Fenomenologické pojetí
Více k teoriím sociální práce
MATOUŠEK, O. a kol 2012. Základy sociální práce. Praha: Portál
- Vybrané teorie sociální práce, kapitola 6.
II. Sociální služby
Samostudium
MATOUŠEK, O. a kol 2012. Základy sociální práce. Praha: Portál
- Sociální politika, sociální služby a sociální práce, kapitola 5.
MATOUŠEK, O. a kol. 2011. Sociální služby. Praha: Portál
- Trendy v historickém sociálních služeb, kapitola 2.
- Sociální služby a sociální práce realizovaná v
jejich rámci jsou jedním důležitých nástrojů
realizace sociální politiky, vůči konkrétním
cílovým skupinám obyvatelstva.
- Sociální služby zajišťují či zprostředkovávají
podporu jednotlivcům / skupinám či
komunitám v reakci na životní situace /
sociální události / sociální rizika.
V anglosaském pojetí se vše co
„poskytuje výhody těm kdo mají
problém,“ označuje jako sociální
služby.
V českém právním řádu se za
sociální služby označují činnosti, tj.
kdy někdo pro někoho něco činí,
nikoliv regulace či peněžní / věcné
dávky“
(Matoušek 2012, s. 178)
- Sociální služby lze dělit na dvě základní skupiny
1. státní a obecní
2. nestátní (ziskové x neziskové organizace)
Zákon o sociálních službách (ZSS)
- V květnu 2006 byl přijat zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (práce na prvních návrzích
začaly již v r. 94).
- Spolu s prováděcí vyhláškou (505/2006 Sb.) a dalšími právními předpisy (zák. č. 110/2006 Sb., o
životním a existenčním minimu; zák. č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi) přinesl zásadní
změnu v systému sociální péče.
- Definuje pojem sociální služba: „sociální službou se rozumí činnost nebo soubor činností podle
tohoto zákona zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo
prevence sociálního vyloučení.“ (§3 a) ZSS).
- Upravuje podmínky pro přiznání, stanovení výše a výplatu dávky sociální péče „příspěvek na péči“
- Upravuje druhy, formy, zařízení sociálních služeb a základní činnosti při poskytování sociálních
služeb; dále jejich inspekci a financování.
- Definuje předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka a jeho kompetence (§§ 109, 110).
- Definuje odbornou způsobilost dalších pracovníků působících v sociálních službách (pracovník v
sociálních službách, další odborný pracovník, rodinný a manželský poradce…)
- Upravuje podmínky akreditace vzdělávacích zařízení a akreditace vzdělávacích programů.
Prováděcí vyhláška k ZSS
Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádí některá ustanovení
zákona o sociálních službách
Upravuje:
- hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby
- rozsah úkonů jednotlivých základních činností u všech druhů
sociálních služeb
- obsah kvalifikačního kurzu pro PSS
- kritéria a hodnocení standardů kvality
- podmínky pro zpracování a strukturu střednědobého plánu rozvoje
sociálních služeb
Základní zásady poskytování sociálních služeb
§ 2 ZSS: „Každá osoba má nárok na bezplatné poskytnutí základního sociálního poradenství o
možnostech řešení nepříznivé sociální situace nebo jejího předcházení.
Rozsah a forma pomoci a podpory poskytnuté prostřednictvím sociálních služeb musí zachovávat
lidskou důstojnost osob. Pomoc musí vycházet z individuálně určených potřeb osob, musí
působit na osoby aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti, motivovat je k takovým
činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování nepříznivé sociální
situace, a posilovat jejich sociální začleňování. Sociální služby musí být poskytovány v zájmu
osob a v náležité kvalitě takovými způsoby, aby bylo vždy důsledně zajištěno dodržování lidských
práv a základních svobod osob.
§3 b) ZSS: „Nepříznivou sociální situací se rozumí oslabení nebo ztráta schopnosti z důvodu věku,
nepříznivého zdravotního stavu, pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí
ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí, ohrožení práv a zájmů trestnou
činností jiné fyzické osoby nebo z jiných závažných důvodů řešit vzniklou situaci tak, aby toto řešení
podporovalo sociální začlenění a ochranu před sociálním vyloučením.“
ü Primární je poskytnutí relevantních informací osobě, která se ocitla v
nepříznivé sociální situaci tak, aby ji pokud možno mohla řešit sama a
vlastními silami.
ü Pokud takové informace nestačí, nastupují sociální služby.
ü Sociální služby mají být individualizované, tj. „šité na míru potřebám
konkrétního jednotlivce“.
ü Sociální služby mají být aktivační, podporující samostatnost klientů a mají
předcházet delšímu trvání či prohlubování nepříznivé sociální situace.
ü Kvalita poskytování sociálních služeb je dána přímo do souvislosti s
dodržováním lidských práv a základních svobod a se zachováním
důstojnosti člověka.
(Koldinská In Matoušek 2011, s. 39)
Co z uvedeného vyplývá?
Druhy sociálních služeb
- sociální poradenství
- služby sociální péče
- služby sociální prevence
Formy poskytování sociálních služeb
- pobytové
- ambulantní
- terénní
Kategorizace sociálních služeb
Základní sociální poradenství
„poskytování potřebných informací přispívajících k řešení nepříznivé
sociální situace.“
Odborné sociální poradenství
„je poskytováno se zaměřením na potřeby jednotlivých okruhů
sociálních skupin ve specializovaných poradnách.“
Sociální poradenství (§ 37 ZSS)
Tyto služby „napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou i psychickou
soběstačnost s cílem umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do
běžného života společnosti a v případech, kdy toto vylučuje jejich
stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení. Každý má právo na
poskytování služeb sociální péče v nejméně omezujícím prostředí.“
Služby sociální péče (§§ 38-52 ZSS)
- Osobní asistence (§ 39)
- Pečovatelská služba (§ 40)
- Tísňová péče (§ 41)
- Průvodcovské a předčitatelské služby (§ 42)
- Podpora samostatného bydlení (§ 43)
- Odlehčovací služby (§ 44)
- Centra denních služeb (§ 45)
- Denní stacionáře (§ 46)
- Týdenní stacionáře (§ 47)
- Domovy pro osoby se zdravotním postižením (§ 48)
- Domovy pro seniory (§ 49)
- Domovy se zvláštním režimem (§ 50)
- Chráněné bydlení (§ 51)
- Sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče (§ 52)
„Služby sociální prevence napomáhají zabránit sociálnímu
vyloučení osob, které jsou tímto ohroženy pro krizovou sociální
situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se
společností, sociálně znevýhodňující prostředí a ohrožení práv a
oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby. Cílem
služeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich
nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a
šířením nežádoucích společenských jevů.“
Služby sociální prevence (§§ 53-70 ZSS)
- Ranná péče (§ 54)
- Telefonická krizová pomoc (§ 55)
- Tlumočnické služby (§ 56)
- Azylové domy (§ 57)
- Domy na půl cesty (§ 58)
- Kontaktní centra (§ 59)
- Krizová pomoc (§ 60)
- Intervenční centra (§ 60a)
- Nízkoprahová denní centra (§ 61)
- Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež (§ 62)
- Noclehárny (§ 63)
- Služby následné péče (§ 64)
- Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi (§ 65)
- Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením (§ 66)
- Sociálně-terapeutické dílny (§ 67)
- Terapeutické komunity (§ 68)
- Terénní programy (§ 69)
- Sociální rehabilitace (§ 70)
Registrace poskytovatelů sociálních služeb
- Poskytovatelem sociálních služeb jsou v souladu s koncepcí sociálních
služeb a sociální práce v ČR převážně nestátní subjekty.
- Poskytovatelem sociálních služeb podle ZSS může být FO / PO,
případně organizační složka státu či územně samosprávný celek,
který/á má k tomuto udělené oprávnění, jež vzniká rozhodnutím o
registraci vydaným příslušným krajským úřadem.
- Krajský úřad vede tzv. registr poskytovatelů sociálních služeb, jenž v
elektronické podobě spravuje rezort MPSV (iregistr.mpsv.cz)
Podmínky registrace
ü podání písemné žádosti o registraci,
ü bezúhonnost a odborná způsobilost všech fyzických osob, které budou přímo
poskytovat sociální služby,
ü zajištění hygienických podmínek, jsou-li sociální služby poskytovány v zařízení
sociálních služeb,
ü vlastnické nebo jiné právo k objektu nebo prostorám, v nichž budou poskytovány
sociální služby,
ü zajištění personálních, materiálních a technických podmínek odpovídajících druhu
poskytovaných sociálních služeb,
ü skutečnost, že na majetek fyzické nebo právnické osoby, která je žadatelem o
registraci, nebyl prohlášen konkurs nebo proti ní nebylo zahájeno insolvenční
řízení
Povinnosti poskytovatelů registrovaných
sociálních služeb
ü Povinné informace v registru poskytovatelů
- Popis realizace služby
- Seznam pracovníků v přímé i nepřímé péči
- Ceník služby
- Kapacita služby (denní/týdenní/měsíční)
- Adresa zařízení a otevírací doba služby
- Postup pro vyřizování stížností klientů služby
ü Zpracování a dodržování standardů kvality sociální služby
ü Oznamovací povinnost vůči registrujícímu orgánu (kraj)
ü Vedení dokumentace o zájemcích o službu a klientech služby
ü Individuální plánování s klienty služby
ü Vedení statistik a průběžné vyhodnocování poskytované služby
ü Sociální pracovníci
ü Pracovníci v sociálních službách
ü Zdravotničtí pracovníci (dle zák. č. 96/2004 Sb.)
ü Pedagogičtí pracovníci (dle zák. č. 563/2004 Sb.)
ü Manželští a rodinní poradci
ü Další odborní pracovníci (př. psycholog, terapeut, pracovní a
kariérní poradce, interkulturní pracovník)
Kdo působí v sociálních službách?
ü Svéprávnost, bezúhonnost, zdravotní a odborná způsobilost
ü Odborná způsobilost
- VOŠ vzdělání (sociální práce, sociální pedagogika, sociální a humanitární práce, sociálně-právní činnost, charitní a
sociální činnost)
- VŠ vzdělání Bc., Mgr., Ph.D. stupeň (sociální práce, sociální politika, sociální pedagogika, sociální patologie, právo
nebo speciální pedagogika)
- průběžné vzdělávání (min. 24h. ročně)
ü Znalost zákona o sociálních službách, orientace v problematice kvality sociálních služeb, vhodné osobnostní
předpoklady (empatie, odolnost vůči stresu, trpělivost, ochota, asertivita, komunikační dovednosti…)
Předpoklady pro výkon povolání
sociálního pracovníka
„Sociální pracovník vykonává sociální šetření, zabezpečuje sociální agendy včetně řešení sociálně právních problémů v
zařízeních poskytujících služby sociální péče, sociálně právní poradenství, analytickou, metodickou a koncepční činnost v
sociální oblasti, odborné činnosti v zařízeních poskytujících služby sociální prevence, depistážní činnost, poskytování
krizové pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitace, zjišťuje potřeby obyvatel obce a kraje a koordinuje poskytování
sociálních služeb.“ (§ 109 ZSS)
ü Svéprávnost, bezúhonnost, zdravotní způsobilost
ü Odborná způsobilost
- Dle typu činnosti ZŠ/ SŠ (s výučním listem / maturitou) / VOŠ
vzdělání a absolvování kvalifikačního kurzu (dle vyhl. 505/2006 Sb.)
- Získaná způsobilost k výkonu zdravotnického povolání
ü Vhodné osobnostní předpoklady (empatie, odolnost vůči stresu,
trpělivost, ochota, asertivita, komunikační dovednosti…)
Pracovník v sociálních službách
Financování sociálních služeb
ü Způsoby financování sociálních služeb jsou upraveny v ZSS.
ü Nejdůležitějším zdrojem příjmu jsou, pro poskytovatele sociálních služeb, finanční
prostředky formou dotací ze státního rozpočtu, a dále granty z rozpočtu kraje v němž
poskytovatel služby poskytuje.
ü Výše finančních prostředků jsou určeny cenovou hladinou za jednotku dle typu služby
(úvazek / lůžko / denní kapacita) a na základě kapacitních údajů zavedených v Krajské síti
poskytovatelů sociálních služeb.
ü Služby lze dofinancovávat prostřednictvím dalších zdrojů (úhrada od klientů služeb, vlastní
zdroje, jiné granty, apod.) za předpokladu že tyto zdroje nevylučují tzv. kofinancování.
Úkol
1. Rozdělte se do 4-5 skupin
2. Každá skupina si dle zvolených parametrů (druh služby, forma, cílová
skupina atd.) vyhledá v elektronickém registru 1 sociální službu.
3. Vyhledané informace o službě jak z registru tak následně z webových
stránek poskytovatele (jsou-li k dispozici) pak stručně sepište. Zaměřte se
na:
- základní údaje o službě (druh, forma atd.),
- cílovou skupinu, místo poskytování služby,
- stručný popis realizace poskytování sociální služby.
4. Výslednou práci pak představte svým kolegyním z ostatních skupin (max. 5
min.)
Sociální služby – shrnutí
- Poskytování registrovaných sociálních služeb se řídí právními předpisy (zejm.
ZSS), podléhá registraci a je závislé na financování ze státního rozpočtu a
dále z rozpočtu krajů.
- Financování jednotlivých druhů sociálních služeb se odvíjí od střednědobého
plánu rozvoje sociálních služeb a údajů v Krajské síti poskytovatelů sociálních
služeb.
- V sociálních službách vedle sociálních pracovníků působí celá řada dalších
odborných profesí, zejména právníci, psychologové, terapeuti ale i interkulturní
pracovníci)
- Mezi nejčastější poskytovatele sociálních služeb se řadí nestátní neziskové
organizace (NNO) a církevní organizace (Charita).
Otázky? Diskuze?