ZÁMĚR PROGRAM REFLEXE
Reflexe je tu pro účastníky
– oni si musí sami
říci/uvědomit o co v
aktivitě šlo a najít v tom
smysl pro svůj reálný život.
• I proto bude reflexe
pokaždé jiná – jiní
jsou lidé, jiná jsou
témata, která
účastníci přináší
• Témata reflexe
závisí na cílech
kurzu, na
účastnické skupině
(jiné ve školství,
jiné v businessu)
• Zpětný pohled na aktivitu s cílem uvědomit si (konsolidovat) klíčové
body učení (nejen verbálně – kognitivně)
• Pohled zpět tak ovlivňuje pohled do budoucna
• Odvětrat emoce
• Pokusit se urovnat si v sobě to, co se dělo (proměnit zážitek ve
zkušenost) a přenést zkušenost do dalších aktivit i do praxe
• Všímat si toho, jak tu samou aktivitu vnímali ostatní a co to dělalo se
mnou
• Zacílit pozornost buď na stanovený pedagogický cíl či na téma skupiny
• Umožní sledovat vlastní (po)kroky jak jednotlivcům, tak celé skupině
• Uvědomit si problémy (a řešit je)
• Sdílet nápady, myšlenky, pocity
• Plánovat a organizovat aktivity
• Prodat své myšlenky
• Podpořit jeden druhého
• Odnést si z programu co nejvíce
Účastník je
z mého
(lektorského)
pohledu
NEKOMPETENTNÍ
Já rozhoduji a proto je
třeba kontroly a
kompenzace
KOMPETENTNÍ
On rozhoduje a já je
podporuji a aktivizuji
Instruktor
(Dává instrukce)
Mentor
(Nabízí cesty, podněty; Poučuje)
Lídr
(Vede příkladem; Inspiruje; Má
vizi)
Kouč
(Podporuje; ptá se)
Transformativní
učení
Práce s
významem
Uvědomění významu
Uvědomění smyslu
Zaznamenání
Umí
použít
Hlubší vhled
Má povědomí
• Celkovou strategii
• Jakou techniku zvolit?
• Jak bude znít první (otvírací) otázka?
• Promyslet sled typů otázek tak, aby vedly k stanovenému cíli
• Co by asi tak mělo zaznít?
• Cíl reflexe
• Na co se chci zaměřit, co chci v reflexi vyzdvihnout?
• Jak moc jsem ochoten cíl opustit a věnovat se tématu skupiny?
• Načasování
• Bude reflexe následovat hned po aktivitě nebo zařadím prodlevu?
• Jak dlouhá může reflexe (maximálně) být
• Kde a v jakém prostředí bude reflexe probíhat
• Venku, uvnitř, při chůzi, při jídle, na lodi/lodích, …
• Atmosféra
• Zapojit všechny nebo jen ty, kdo mluvit chtějí?
• Bude se pořizovat záznam či zapsání klíčových výroků, …?
• Vzájemný respekt
• Každý mluví sám za sebe, ne za skupinu
• Každý má právo na svůj názor … každý je přece odborníkem na to, co
sám prožíval
• Jeden mluví, ostatní naslouchají
• Každý má právo se diskuse/zvolené techniky nezúčastnit
• Vše, co je řečeno, zůstane ve skupině
• Neotvírejte to, co nebudete umět / víte, že nestihnete uzavřít
• Neutíkat od témat (držet se tématu, dokud není dostatečně vyčerpané)
• Vědět co chci, ale neutíkat před tématy skupiny
• Připravit si otevírací otázky, ale pak už reagovat na skupinu (nemít vše pevně napsané a zafixované)
• Reflexe vedená více lidmi je náročná! Mít zálohu, která to po mě přebere, ale nedoporučujeme vést
reflexi ve více lidech.
• Neopakovat témata
• Nebát se ticha
• Zapojení účastníků do reflexe (nemluví stále ti stejní lidé?)
• Hlídat si čas (aby reflexe nebyla neúměrně dlouhá)
• Přemýšlet o zakončení
• Neotočit si skupinu proti sobě
• Téma je zevnitř / téma je zvenku
CO SE DĚLO CO Z TOHO CO DÁL
1) UKLIDNĚNÍ účastníků a VYVĚTRÁNÍ emocí
Vytvoření BEZPEČNÉHO PROSTŘEDÍ
2) Fáze ohlédnutí – „CO“
• Popis toho, co se dělo
• Popis vybrané konkrétní situace
• Pojmenovat klíčové okamžiky
…
3) Fáze zobecnění zážitku – „CO TO ZNAMENÁ“ - „CO Z TOHO“
Pojmenovat obecnější principy, které vedly k …
Pojmenovat téma, které aktivita nesla a nechat ostatní, ať se vyjádří
…
4) Fáze změn a přesahů do reálného života – „CO DÁL + UZAVŘENÍ“
• Co si z toho (ne)odnést
• Nabídka sebereflexe a uvědomění posunu účastníka
• Pojmenovat princip, který účastník vnímá jako přínosný pro život
• Tvorba plánu, jak novou zkušenost zakomponovat do života
• Ať si z toho netáhnou nějaké břímě dál – uzavřít
…
5) Následuje-li v programu něco, co na právě zpracovaný zážitek
navazuje, pak je čas na ÚVOD DO DALŠÍ AKTIVITY
• Účastníci si na základě právě proběhlé reflexe mohou nastavit nové cíle
• Instruktor nehodnotí – spíše shrnuje
• Pomáhá účastníkům zorientovat se v prostoru/procesu
• Instruktor svými otázkami navádí účastníky, aby si uvědomili procesy, které proběhly,
shrnuje témata, podporuje, hlídá, aby prostor vyjádřit se byl pro všechny přístupný
• Podněcující – vhodné
• Otevřené otázky
• Jednoznačné (neptá se na různé věci najednou)
• Nevnucující otázky (otázky, na které instruktor chce slyšet konkrétní odpověď)
• Jde ke konkrétním situacím
• Dobře si rozmyslet (nevhodné)
• Nevhodně uzavřené otázky
• Příliš obecné otázky
• Dobrá otázka na špatném místě / ve špatnou dobu
• Otázky laděné do negativna / záporů
• Posouzení – jak to obecně šlo, jak se kdo zapojil, …
• Vyvolávání a vzpomínání – konkrétní momenty, kdy a s kým
se něco (ne)povedlo, co zafungovalo, …
• Působení – jaké emoce, pocity účastník prožíval; účinek –
jak se to projevovalo na plnění úkolu
• Shrnutí – co si z aktivity (ale i reflexe) účastník odnáší
• Aplikace – přenesení nových zkušeností na abstraktnější
rovinu a uvědomění, jak tyto nové zkušenosti mohou ovlivnit
běžný život
• Závazek a rozhodnutí – na čem příště stavět, co dělak jinak
• Na základě práce J. C. Milese a S. Priesta: Adventure
Programming (1999) přeložil J. Neuman (publikováno ve
sborníku Prožitek a kvalita života, 2003), též uvádí J.
Kirchner: Psychologie prožitku a dobrodružství (2009)
Posouzení
Vyvolávání a vzpomínání
Působení a účinek
Shrnutí
Aplikace
Závazek a
rozhodnutí
• Asociace
• Citáty
• Instruktor doslova cituje to, co při aktivitě padlo z úst účastníků – ti hádají, kdo
byl autorem výroku a může na to navázat další diskuse
• Diagonála (škála) … úplně vlevo jdou ti, kdo …
• Divadelní přehrávka
• Graf (flipchart, lano, …)
• Kartičky s charakteristikami
• Karty s nápisem: kdo vždy pomáhá ostatním; kdo vždy něco vymyslí; kdo
nastartuje legraci
• Korálky / šišky / zalévání květin
• Kresby
• Metafora
• Mikina
• Myšlenková či pojmová mapa
• Něco – dobrého, špatného, legračního (každý uvede tyto 3 věci)
• Nedokončené věty
• Nejvíc mě dneska bavilo …
• Z dneška si budu pamatovat …
• Nejlepší na práci v téhle skupině je …
• Jedna věc, které lituji, že jsem (ne)udělal(a) …
• Písemná práce (s prezentací)
• Prsty
• Škála 1 – 5 (hodnocení třeba jako ve škole)
• Palec nahoru, vodorovně, dolů
• Příběhy
• Sdílení – například při nějaké delší monotónní činnosti
• Skládání – výběr z předmětů nebo obrázků charakterizujících to, co se dělo či co
prožívali
• Společná kresba (vytváření obrazu/díla)
• Žolíky (karty mají přiřazená témata)
• Červená = něco pozitivního, černá = něco negativního
• 2-6 = něco o jednotlivci, 7 a výše = něco o skupině
• Žolík = komentář k instruktorům …
• Živé obrazy / Sochy