1+10 zásad komunikace
s lidmi s autismem
Komunikace člověka s člověkem.
K lidem s autismem nepřistupujte, i navzdory k odlišnostem,
jako k  někomu, kdo potřebuje speciální komunikaci. Teprve,
když cítíte, že něco nefunguje, snažte se více přizpůsobit. Při
komunikaci buďte přirození a empatičtí. Berte v úvahu, že jakékoliv
doporučení má i své limity. Každý člověk s autismem je
totiž originál. Může být lingvistou, nebo osobou, která mluvenému
slovu rozumí jen málo, nebo vůbec. Zbavte se předsudků,
že lidé s autismem nestojí o konverzaci a sociální kontakt.
Snažte se ukázat člověku s autismem, že vás skutečně zajímá.
Oční kontakt si nevynucujte, ani se jím neznepokojujte.
Někteří lidé s autismem mají problém s očním kontaktem,
vyhýbají se pohledu do očí, nebo na vás soustředěně
hledí. Obojí může být značně nepříjemné. Na oční
kontakt lidé s  autismem při konverzaci často nemyslí,
snaží se hlavně soustředit na to, co potřebují říct. Neberte
to jako nevychovanost či projev neupřímnosti
a  nedůvěryhodnosti. Ani ulpívavý kontakt není snahou
dát najevo převahu, případně vás znervóznit. Na odlišnost
očního kontaktu v běžné konverzaci neupozorňujte
a nevyžadujte jej.
Neodsuzujte a neurážejte se. Lidé s autismem mají někdy
problém s rozpoznáním toho, co ze svých myšlenek
mohou říct nahlas a co si mohou pouze myslet. Mohou
vám říkat nemilé věci, i když s vámi chtějí spolupracovat
a jste jim sympatičtí. Nemusí zdravit, děkovat, omlouvat
se či mlčet ve chvílích, kdy to očekáváte. Nezdvořilé
chování není většinou projevem záměrné ignorace,
arogance a snahy vás urazit, ale obtíží ve vyhodnocování
sociální situace.
Udržujte přiměřenou vzdálenost. Někteří lidé s  autismem
neumí zachovat během konverzace vhodnou
vzdálenost, stojí příliš daleko, nebo příliš blízko. Většina
lidí s  autismem si narušení intimní zóny neuvědomuje
a neurazí se, pokud je na to slušně a věcně upozorníte.
Pokud informaci člověk s  autismem přesto nerespektuje,
můžete se k němu natočit bokem, abyste se cítili
příjemněji. Stejně tak i vy respektujte specifickou osobní
zónu lidí s autismem, vyhněte se také pro ně nepříjemným
a nevyžádaným dotekům.
Nespoléhejte se na informace z neverbální komunikace.
Nechcete být příliš asertivní a raději svůj postoj člověku
s autismem jemně naznačíte tónem, gestem nebo mimikou?
Nemusí vám rozumět. Raději svůj názor jednoznačně
vyslovte. Stejně tak neverbální komunikace lidí
s autismem nemusí být pro druhé čitelná. Mohou přehnaně
gestikulovat, působit strnule, smutně nebo naštvaně.
Neverbální chování ale nemusí korespondovat
s jejich pocity nebo myšlenkami. Počítejte s tím, že si řeč
těla lidí s autismem můžete vykládat nesprávně. Pokud
cítíte potřebu, tak se na jejich pocity raději zeptejte.
Snažte se vyjadřovat jednoznačně. Buďte konkrétní, nenaznačujte
mezi řádky. Neujišťujte se za každou větou,
zda všemu rozumí. Snažte se minimalizovat informace
s nejasným, vágním a mnohoznačným výkladem. Stejně
jako pro lidi bez autismu je důležité, aby člověk s autismem
věděl PROČ, JAK, CO, KDO, KDY, KDE. Pro člověka
s  autismem mohou být obtížně pochopitelné zdánlivě
zcela jasné záležitosti a informace, naopak jiné, i velmi
složité, může chápat bez potíží.
Nenapomínejte, nejednejte nadřazeně, buďte nápomocní.
Lidé s autismem mívají obtíže s vyžádáním, formulací
či oznamováním některých informací. Mohou
mluvit příliš mnoho, nebo příliš málo. Tempo a hlasitost
řeči mohou být nepřiměřené. Chovejte se diplomaticky
a taktně, na nápadnosti zbytečně neupozorňujte. Mluvte
přímo s člověkem s autismem, nikoliv s jeho doprovodem.
Doptejte se, pokud něčemu nerozumíte, či si něčím
nejste jisti. Poskytněte svoji reflexi, názor, radu, zejména
pokud vás člověk s autismem ujistí, že o to stojí. Lidé
s autismem si nemusí své chování uvědomovat a věcná
informace jim může pomoci.
Konverzaci jemně moderujte. Lidé s  autismem mohou
odbíhat mimo kontext hovoru ke svým oblíbeným tématům,
vstoupit do hovoru zdánlivě nesouvisejícím
dotazem či poznámkou, mohou ulpívat na detailech, či
skákat do řeči. Upozorněte je na to a pokračujte ve svém
předmětu konverzace. Pokud má člověk s  autismem
nutkavou potřebu dokončit řečené, bývá efektivnější ho
nepřerušovat. Pokud chcete, aby se člověk s autismem
připojil k rozhovoru, zopakujte mu, o čem se právě bavíte.
Projevte také zájem o oblíbené téma člověka s autismem,
bude se mu s vámi lépe spolupracovat.
Respektujte odlišný způsob myšlení. Uvažování lidí
s  autismem bývá v  některých situacích příliš detailní,
vyhraněné, černobílé. Často uvažují o vztazích a komunikaci
jako o technických systémech. Respektujte jejich
pojetí světa. Chybné vyhodnocení situace může u člověka
s autismem vyvolat nevhodné chování (například
vulgaritu, agresivitu), které již akceptovat nemusíte,
nebo nemůžete.
Reagujte na komunikační styl. Lidé s autismem čelí různé
míře obtíží v komunikaci a mezi lidmi přirozeně nadanými
k  sociální komunikaci to mívají těžké. Někteří lidé
s autismem si vytvořili osobitý způsob komunikace. Například
dávají důraz na důležitou informaci tím, že ji několikrát
zopakují, podobně jako když zvýšíme hlas k zesílení
významu řečeného. Mohou například využívat ukončovací
rituál na konci věty ve smyslu „přepínám“, kterým
dávají najevo, že skončili a druhá strana může pokračovat
(např. „Víš to?“, a čekají na reakci: „Ano, vím.“). Pokud pravidla
konverzace pochopíte a přizpůsobíte se jim, můžete
člověku s autismem komunikaci značně ulehčit.
Získávejte zpětnou vazbu. V klíčových momentech hovoru
se přesvědčte, že jste člověku s  autismem porozuměli.
Sumarizujte řečené, zdůrazněte důležité body
hovoru. V případě potřeby nabídněte písemné shrnutí.
2
3
4
5
6
7
8
9
10
1
Na tvorbě komunikačních zásad se podíleli: Julius Bittmann,
Hynek Jůn, Kateřina Thorová, Klub sebeobhájců a další jednotlivci
z týmu NAUTIS.