T586 Četba z teologické etiky


Zápis z 2.4.2019

Zapsala: Veronika Veselá

Diskutovaný text:

HUBER, Wolfgang. Etika: základní otázky života. Praha: Vyšehrad, 2016.

kapitola: Práce- žijeme, abychom pracovali? A navazující kapitola Profit- co je účelem ekonomiky?,
                    s. 120-142



V úvodu setkání nad textem německého evangelického teologa Wolfganga Hubera dochází k jeho reflexi
(rozuměj reflexi textu), tak jak jsme jej vnímali při čtení. Zastavujeme se nad pojmem povolání. Co
znamená povolání? Jsem k něčemu povolán. Co je to, co mě povolává k povolání? Naše schopnosti
použijeme ve prospěch všech. Díky reflexi textu se dostáváme k notným nutným historickým exkurzům-
anglické puritánství - Jindřich VIII. - otcové zakladatelé až ke kořenům kapitalismu (v textu
s 127), na čemž si lze uvědomit, jaké má náboženské kořeny. Účel je sám v sobě- profit je
k profitu.

Samotné kapitoly jsou členěny na části, kdy se autor zaobírá tématem „youth at risk“ (volně
přeloženo mládež v ohrožení, která se ocitá v začarovaném kruhu- čím více existuje soukromých škol,
vzdělání a šance na něj jsou více přístupné dobře situovaným rodinám, čímž se otvírá cesta
k profesní kariéře).

HPP forma úvazku již však není hlavní formou prac.činnosti- vzrostla rozmanitost forem výdělečné
činnosti, lidé si kumulují více úvazků, žádají práci z domova (1968 zaveden v tehdejším
Československu pětidenní pracovní týden- přestalo se chodit do práce každou sobotu); autor člení
lidskou činnost na výdělečnou práci, dobrovolnickou práci a práci pro sebe a rodinu „reprodukční
práce“.

Další kapitola se věnuje milníkům ve vývoji pracovní etiky- diskutujeme nad 6+1 dny (Ježíš byl
vzkříšen první den po sobotě, křesťané ten den slaví, neděle je první den pokračování); pracovní
úspěšnost jako znamení božího vyvolení; nemusí člověk zachránit svět, aby se zalíbil Bohu- „děláš,
k čemu jsi byl povolán“- vysoké hodnocení práce; negativní vytváření identity- proč je některé
povolání nadřazené nad jiným? Kritika pásové výroby.

Zastavujeme se také u tématu participační spravedlnost, svoboda a odpovědnost, solidární
individualita (v textu str. 127 - 129), participace na společném majetku, část profitu jde na
podporu komunity- profit se vytváří pro profit komunity. Nic neospravedlňuje, aby se kumulace
statků stala samoúčelnou. Každý člověk má mít přístup k takovým možnostem, jaké potřebuje, aby mohl
na vlastní odpovědnost utvářet svůj život…. Svoboda jedince tedy znamená něco víc než jen
individuální sebeurčení. Každý člověk je totiž, pokud jde o realizaci jeho svobody, závislý na
pomoci druhých. Podle svých možností je každý povinen ujímat se odpovědnosti nejen za sebe, ale
také za druhé lidi.

Poslední 2 odstavce kapitoly Práce- žijeme, abychom pracovali? ji výstižně shrnují – čteme je
nahlas. Celá kapitola končí slovy: „…záleží na tom, aby nesloužil život práci, nýbrž práce životu.“