34 ZÁKLADNÍ OTÁZKY KŘESŤANSKÉ ETIKY ZÁKLADNÍ OTÁZKY 35 KAPITOLA 3 JAKÉ PŘEDSTAVY O MORÁLCE A ZPŮSOBY ŽIVOTA MÁ DNEŠNÍ MLÁDEŽ? Nářek nad morálním úpadkem a absencí hodnot u mládeže patří ke standardnímu repertoáru každé kritiky dobových a kulturních poměrů. Diagnóza, že to jde s mládeží v morálním ohledu z kopce, je rychle po ruce především tehdy, když je veřejnost šokována zločiny nebo když vejdou ve známost statistiky kriminality. Rádo se přitom maluje černobíle, přehlíží se pozitivní vývoj a ztrácejí se kompenzační nabídky vysvětlení (jako zvýšená připravenost označovat viníka nebo druh deliktů, jež se skrývají za těmi počty). Z mnoha komentářů tak lze získat dojem, že dříve bylo všechno, nebo přinejmenším mnohé, lepší. Opíjení do němoty, připravenost k násilí, brutální přepadávání, užívání drog, vandalismus ničící věci a budovy, macho chování, neúcta k dospělým, starším a postiženým - ovšemže to všechno bohužel existuje a v žádném případě to nelze zlehčovat.43 Ze zpravodajství velkých novin můžeme jmenovat příklady některých velkých reportáží, jejichž tituly mluví za vše: „Každý třetí kouří joint - hašiš na školním dvoře", „Pít až do upadnutí - většina mladých Němců považuje pití do němoty za šik" „Žádná párty bez drog";44 ,„Víc cool, drsněji, riskantněji'. Každý desátý mladistvý ve Švýcarsku se dopouští vandalského činu";45 „Nová macho kultura. Alkohol a brutální videa svádějí zejména mladistvé k excesům";46 „Hledání vlastního Já: mladí, kteří jsou připraveni k násilí, se zjevně neodpoutali od svých vztahových osob";47 „Společenství se člověk musí učit. Odpor k plnění závazků, nedisciplinovanost a silné narušování výuky [...]";4S „Vyhoštění nepomůže. Pochlebování ovšem také ne: kriminalita mladistvých " K násilí a mládeži viz mimo jiné die Berichte des Bundesministeriums des Innern / Bundesministerium der Justiz (naposledy pro rok 2006, dostupné na www.bmj.bund.de/files/ - /1481/ psb.pdf [20. 4. 2009]) und des Kriminologischen Forschungsinstituts Niedersachsen (www.kfn. de [20.4. 2009]). 41 Všechny: Süddeutsche Zeitung (24. 6. 2004). 15 Neue Zürcher Zeitung (26727.2. 2005). 46 Süddeutsche Zeitung (5. 5. 2006). 17 Frankfurter Allgemeine Zeitung (25. 8. 2007). 18 Süddeutsche Zeitung (6. 5. 2007). není problémem cizinců, nýbrž dolních vrstev";49 „[...] Vychýleni z dráhy: 76 000 mladistvých ročně přeruší školu [.. .]";50 „Násilí zdola. Zpíjení do němo ty, války band, beznaděj: zpustlost širokých vrstev postupuje - a mladé postihuje nejtvrději [...]";51 „Dětští vojáci z Londýna. Sociální pracovníci hovoří o novém typu chlapců, ale i dívek, naladěných na brutalitu [...l";52 „Nebezpečné odhalování vlastní chutě. Americká společnost a justice jsou přetěžovány novými kulturami mládeže a jejími médii".53 To ale sotva odráží to, co je běžné a z větší části normální. Mnohé z toho, co se říká o „té dnešní" mládeži, je směsí mediálně vnímané reality, vlastních předsudků a lenivosti podívat se na věc důkladně. K předsudkům patří například ten o „bezperspektívni" generaci, nebo na jiný způsob ten o „zábavní generaci", ale i tvrzení, že povrchnost a orientace na konzum jsou výlučnými znaky dnešní mládeže. Částečně se jedná také o projekce, jimiž osoby narozené před 50, 40 nebo i 30 lety přenášejí obraz svého vlastního mládí a svého životního pocitu prostřednictvím médií, jako by popisovaly právě stav dnešní mládeže. Ve skutečnosti se v nejlepším případě jedná o část reality. Každopádně se ale u dospívající generace proměnilo základní naladění i myšlení. Dnešní mládež miluje svobodu a vyhledává pravidla a struktury, jež jim usnadňují tuto svobodu ztvárňovat a samostatně realizovat možnosti, jež jim skutečnost nabízí. Aniž bychom si chtěli činit nárok na to, že popíšeme mládež v její rozmani tosti a komplexitě, pokusíme se následně vykreslit obraz mládeže a její morálky tak, jaké skutečně jsou. Budeme přitom postupovat ve čtyřech krocích. První se zaměřuje na společenské rámcové podmínky dnešní mládežnické kultury. Druhý krok má představit, jak se tato strukturální změna projevuje na hodnotové orientaci mladých; k tomu použijeme především empirické studie. „Hodnotová orientace" se tu týká představ a přání, jež vyjadřují, co je v životě důležité a hodné úsilí. Hodnotami se nemíní konkrétní ustanovení, jak jednat, nebo normy, nýbrž všeobecné představy o tom, co je osobně, resp. též společensky žádoucí a hodné úsilí. Podle nich se může orientovat chování, aniž by mohly být v přísném smyslu vymahatelné.54 w Die Zeit (3. 1.2008). 50 Süddeutsche Zeitung (21.1. 2008). 51 Die Zeit (6. 3.2008). 52 Frankfurter Allgemeine Zeitung (10. 1. 2009). 53 Süddeutsche Zeitung (28.2. 2009). H Srov. Fritzsche, Y.: Moderne Orientierungsmuster: Inflation am „Wertehimmel". In: Deutsche Shell (ed.): Jugend 2000. 13. Shell Jugendbericht, sv. I. Opladen 2000, s. 93-156, zde s. 97. K nrnhlemalire kalranrie _ hnd not a" vi'/, také kanitolu 10 této knihv. 36 ZÁKLADNÍ OTÁZKY KŘESŤANSKÉ ETIKY Teprve tehdy lze ve třetím kroku učinit opatrný pokus: ptát se po tom, jaké ústřední úkoly - co se vývoje týče - se v této životní fázi dnes kladou a jakými vnějšími a vnitřními faktory je daná fáze ovlivněna. Ve čtvrtém kroku bychom pak měli načrtnout, jaké formy podpory a zvládání těchto požadavků by z toho mohly vyplynout pro křesťanskou morálku a morální výchovu. 1. Změny společenských rámcových podmínek pro mladé Sociální vědy, které zkoumají situaci mladých ve společnosti, popisují - ve značné míře shodně - především čtyři procesy změn, v nichž mladí vyrůstají. Totiž: a) demografická ztráta rovnováhy, b) destrukturace životní fáze mládí, c) typické problémy při integraci do společnosti a d) individualizační procesy.55 a) Demografická ztráta rovnováhy Počty o složení obyvatelstva za poslední století nenechávají žádnou pochybnost o tom, že podíl dětí z celkového obyvatelstva v Německu již mnoho desetiletí klesá, zatímco věková skupina lidí starších 65 let ve stejném časoprostoru procentuálně značně narůstá. Aniž bychom se pouštěli do detailů, jako je podíl dětí cizinců na tento počet nebo prodloužení očekávané délky života, přece z toho lze vyvodit, že důležitost mladé generace ve společnosti klesá, zatímco současně narůstá důležitost generace starší. Obr. 4: Složení obyvatelstva podle věkových skupin v historickém porovnání. Na 100 Němců připadalo, resp. připadá: Starší než 65 let Mladší než 14 let 1910 5 34 1950 9 26 1990 15 16 2030 29 12 Hurrelmann, K.: Lebemphase Jugend, Weinheim, München *1999, s. 21. 55 Viz k tomu mimo jiné Baacke, D.: Die stillen Ekstasen der jungend. Zu Wandlungen des religiösen Bezugs. In: Religionspädagogisches lahrbuch, 6 (1989), s. 3-26, zejm. s. 6-15; Hurrelmann, K.: Lebensphase Jugend. Eine Einführung in die sozialwissenschaftliche Jugendforschung. Weinheim, München fT999. ZÁKLADNI OTÁZKY 37 Daný posun s sebou nese následky týkající se společenské a politické pozornosti pro potřeby příslušných věkových skupin a v důsledku toho i pro rozdělování finančních zdrojů, jež jsou k uspokojování těchto potřeb zapotřebí. Nemusí to nutně znamenat, že společnost stagnuje a mladá generace se dostává do situace strukturální újmy, třeba co se nabídek vzdělání a podpory rodin týče. Politika se přece může zaměřovat i na to, že rozpoznané problémy daného vývoje neutralizuje rozhodnými protiopatřeními - například změnou přistěhovalecké politiky, podpůrnými programy nebo organizací politických zájmů. Co ale ten z rovnováhy vychýlený poměr generací znamená pro postoje, pro připravenost k vzájemné podpoře, ale i pro odhadování životních možností jednotlivých mladých lidí, to se nyní ještě skutečně předvídat nedá. b) „Destrukturace"56 životní fáze mládí Až do doby před několika málo desetiletími bylo celkem jasné, co se rozumí mládím: totiž životní fáze, která začíná pubertou a končí vstupem do profesního života, resp. založením rodiny.57 S jistou kolísavostí se dal začátek tohoto vývojového stadia celkem jasně vyčíslit na 13. až 15. rok. Doba mládí jakožto vlastní životní fáze sice podle poznatků sociálních věd existuje stejně jako předtím, ovšem významně se změnila potud, nakolik se časově roztáhla jak směrem dopředu, tak dozadu. Typický věk tím pádem není možné ani ostře ohraničit, ani přesně stanovit. Puberta dnes nastává v průměru mnohem časněji, tedy obvykle už v době, která se dříve jednoznačně započítávala ještě do dětství. Tělesnému fenoménu odpovídá psychický: Časněji je k dispozici rovněž stav vědění, způsob, jak se člověk cítí, jak chápe a - pokud se držíme literatury - také schopnost přemýšlet o sobě a schopnost vciťovat se do druhých a do jejich motivace.58 V dětském věku dnes také zhusta nastupují způsoby chování typické pro mládež - jako hledání silné opory ve skupině vrstevníků, rebelie proti rodičům a autoritám, zájem o erotiku a testování tělesných kontaktů včetně sexuálních praktik. 56 Baacke, Die stillen Ekstasen der Jungend (pozn. 55), s. 6-8. 57 Tak definuje kupříkladu klasická učebnice dětské psychologie a psychologie mládeže Heinze Rempleina (Die seelische Entwicklung des Menschen im Kindes- und Jugendalter. München, Basel l51967) krátce a výstižně: mládí „je úsek života, který se nachází mezi dětstvím a věkem dospělosti" (tamtéž, s. 363). Autor ovšem také již mluví o obtížích, které s sebou nese „uvádění začátku a konce mládí" (tamléž, s. 366). 58 Charakteristika v návaznosti na Baacke. Die stillen Ekstasen der Inoeml ťnrwn ssl >: fi-S 38 ZÁKLADNI UIA£KY NKti I AIN5l\t c n M /_nľ\L/-\uiNi \.j i r\£^t\ i Viděno v opačném směru, životní fáze mládí se časově protahuje do středních a pozdních dvacátnických let, jež se dříve bez dalšího počítaly k dospělému věku. Někdy se namísto toho lze i dočíst, že se mezi mládím a dospělostí vyprofilovala nová fáze životního průběhu, takzvaná postadolescence.59 Tato změna má základ v prodloužení doby vzdělání. Ta se především u dívek obzvláště zřetelně odlišuje od podoby průměrného života v dřívějších dobách. Ukončení vzdělání také namnoze neznamená, že se nepřerušené naváže začátkem výkonu povolání, tedy takového povolání, při němž se člověk cítí dobře a o němž si dokáže představit, že by ho vykonával ještě i za 5, 10 nebo 20 let. Nutnost dlouholetého vzdělávání a výchovy a zvýšené nároky na skutečně uspokojivou profesní činnost se ekonomicky a co se požadavků na časovou flexibilitu a lokální mobilitu týče, snášejí nejlépe s životním stylem singles, který pak bývá v této životní fázi také namnoze praktikován. Přitom samotný životní styl single je souhrnnou kategorií pro rozmanité životní koncepty a vztahové reality, jimž je společné pouze to, že singles vedou svou vlastní domácnost,60 utvářejí svůj život autonomně a nahlížejí na svůj stávající životní způsob většinou jako na pouze přechodný model. Prodloužení fáze mládí se projevuje také dalším zajímavým fenoménem: osoby, které se na základě věku přesouvají do kategorie dospělých, si zachovávají zážitkové formy typické pro mladé. Dřívější mezigenerační hranice odpadají nebo jsou překryty.611 padesátiletí, a dokonce šedesátiletí nosí dnes rádi džínsy a tenisky, a především ženy (ale nejen ony) usilují o to, aby si pomocí kosmetiky a medicíny a někdy i za přispění chirurgie uchovaly svůj mladistvý vzhled z dřívějška. V otázkách vkusu a oblékání, včetně preference hudebních stylů a druhů sportu, je mladistvost nadále akceptovaným ideálem - a sice právě v generaci dospělých. To vše ukazuje, že začátek a konec fáze mládí se časově stále silněji protahují a tím se ve srovnání s dřívějškem stávají méně zřejmými. Funkce mládí jako přechodné doby se ale stává nejasnější i v - dříve s mládím spojované - proměně vlastní role mladého člověka. Jestliže dříve bylo mládí fází, v níž se odcházelo z domova, aby se člověku dostalo odborné průpravy nebo aby studoval a aby pak sám vykonával povolání a založil rodinu, pak dnes mnohé probíhá současně vedle sebe a existují ty nejrozmanitější kombinace: pokud možno se co 59 Tamtez, s. 7. M Napf. Hettlage, R.: Familienreport. Eine Lebensform im Umbruch. München 1992, s. 114-117. 61 K lomu dükladncjr Seidl, C: Schöne junge Welt - Warum wir nicht mehr älter werden. München 2005. nejdříve vystěhovat z rodičovského domu (někdy ještě jako žák), ale i zůstávat v „mama hotelu" až hluboce k třicátému roku života a dál; převzít rodičovskou roli už velmi brzo, když ještě naplno probíhá vzdělání a výběr povolání, a nebo až tak pozdě, že je realizace těchto rolí podle okolností dokonce odkázána na lékařskou pomoc. c) Sociální, psychické a kulturní problémy v integraci do společnosti Paralelně s procesem, v němž se protahuje fáze mládí a ztrácí na významu její strukturace, probíhá opačným směrem proces, kdy fáze mládí v přibývající míře ztrácí svůj charakter sociálního experimentačního prostoru s vlastními právy, vlastní kulturou a také vlastními ochrannými opatřeními. Tak jako je tedy mladistvost předjímána již dětmi a uchovávána těmi, kdo dospěli, je svět dospělých přítomen už v životě mladistvých. Ale to už nejenom v podobě rodičů, vychovatelů a učitelů - kteří se pokoušejí obeznámit mladé s realitou života dospělých, odstupňovávat přitom úrovně obtížnosti, resp. porozumění, dávkovat množství, postihovat očekávanou budoucnost v učebních krocích na sebe navazujících -, nýbrž v celé šíři skutečnosti. Nejmasivněji se tak děje pravděpodobně v médiích. Tam jsou ovšem představovány nejen, a už vůbec ne především, fungující vztahy partnerské a rodinné, nýbrž zejména spory, rozluky, vzájemné hrozby až po násilí; není ukazován jen naplňující sexuální styk v odpovídající atmosféře, nýbrž spolu s tím jsou dodávány rovnou i perverznosti a extrémní formy až po dětskou pornografii; je popisován nejen vcelku zdařilý všední školní den, nýbrž prezentovány jsou především neřešitelné konflikty, soupeření prohloubené k nepřátelství, a dokonce touha usmrcovat; předvádí se nejen život s nemocemi, jak je známe i ze svého okolí, nýbrž rovnou nejvzác-nější případy extrémního postižení a zranění; podává se zpravodajství nejen 0 nehodách, k nimž pochopitelně neustále dochází, nýbrž se nám zpřístupňují 1 obrazy nejhroznějšího pustošení a bezvýchodné záhuby. Nikdo z mediálních poskytovatelů nemusí brát ohled na to, zda se mladí lidé dokážou s něčím takovým emocionálně a sociálně vyrovnat tak jako většina dospělých. Náročná je pro mladé také rozmanitost nabídek a možností, které vnímají a o kterých se domnívají, že jim jsou otevřeny. Začíná to u zboží, obzvlášť oblečení, médií a her, a pokračuje přes značné množství televizních programů až k možnostem využívání volného času a také k morální a světonázorové orientaci. Zdá se, že všechno je možné a všechno přibližně stejně hodnotné - zjevně je třeba si pouze najít to, co člověku sedí. „Ovšemže se mohu pro něco rozhodnout", zní lákavá maxima. „Musím se trvale rozhodovat" a „Rozhodl jsem se 40 ZÁKLADNÍ OTÁZKY KŘESŤANSKÉ ETIKY vlastně správně v tom, v čem jsem rozhodoval?" je realitou, jež může být také tíživá. Tíživá a znejisťující i proto, protože každé rozhodnutí pro nějakou možnost znamená rozhodnutí proti možnostem dalším.62 Nesmíme přehlédnout, že ona základní dialektika, existující ve vyspělé průmyslové společnosti pro každého, se v mladistvém věku značně přiostřuje. Jde o dialektiku mezi tím, co na jedné straně souvisí s potěšením z krásy a s tím, co je zábavné a emocionální, a na druhé straně s nutností pracovat, s úsilím o metodické učení a se sebekázní. Zatímco pro dospělého je tato dialektika většinou silně regulována internalizovaným rytmem pracovní doby, času na rodinu a volného času, musí mladý člověk, který je do tohoto rytmu zatím jen částečně zapojen prostřednictvím instituce školy, nalézt přístup k oběma těmto sférám a jejich rozsahu sám ve vlastní režii. Obzvlášť závažná je přitom okolnost, že nejde jenom o - v každém okamžiku nutné - zvládnutí této dialektiky požitku a výkonu. Na získání schopností, jako je připravenost k výkonu, sebekázeň, umění odhlížet od emocionálních faktorů nebo schopnost k dalekosáhlým plánům, závisí zcela zásadně pozdější postavení mladého člověka ve společenském systému.63 d) Individualizace Postup, který charakterizujeme jako individualizaci, by se dal opsat také negativně jako oslabení oněch faktorů, které v naší společnosti dosud normovaly lidské životy: vytvořená pravidla, mravy pocházející z konvence, tradice. Ty byly základem, na němž bylo možno se dorozumět a jenž umožňoval společné sociální jednání. To, že nyní slábnou, nelze svádět v první řadě na působení rozkladných sil, nýbrž na erozi vytvořených prostředí jako městských čtvrtí, krajin a vesnic, na fluktuaci sousedských vztahů a na velikost vznikajících obytných komplexů. Vytvořené příbuzenské a sousedské vztahy se viditelně stávají nepřehlednější a komplikovanější a v mnohém ohledu též významově chudší, zatímco náhodné vztahy nebo ty, které sami upřádáme, nabývají na důležitosti. Dvojí vývoj pohání tento proces neodvratně kupředu a zesiluje jej: přibývající profesionalizace ve všech oblastech pomoci a podpory (počínajíc dopro- 62 Baacke, Die stillen Kkstasen der (ugend (pozn. 55), s. 9n., to charakterizuje jako „rozhodovací dilema". 63 Tamtéž, s. 8n., hovoří Baacke v tomto ohledu o „hodnotovém dilematu": Toto dilema spočívá v tom, že práce a vzdělání na straně jedné, volný čas, média a konzum na straně druhé vyžadují i podporují různé hodnotové orientace. ZÁKLADNÍ OTÁZKY 41 vážením v těhotenství až po poradenství, v jakém institutu a jak nejlépe uložit peníze na stáří) a média, jejichž obrazy a informace umožňují dělat z hvězd jako Madonna, Thomas Gottschalk nebo Iris Berben pseudovztahové osoby, jež dokáží podle okolností člověka vzrušit víc než vlastní rodiče, jakkoli je nelze ani bezprostředně oslovit, ani reálně vzít do náruče. V soukromé oblasti otevírají mobily, SMS a e-maily nové možnosti participace na sociálních stycích a celých sítích, aniž bychom osoby, které s námi komunikují, vůbec kdy bezprostředně poznali nebo aniž bychom museli brát ohled {který samozřejmě přesto nadále existuje) na vzdálenosti, společný původ, společné životní světy nebo světonázorové orientace. Jednotlivec k tomu přitom zajisté nebývá nucen přímo zvenčí, nýbrž je sám tím, kdo musí zůstávat iniciativní, aby měl vztahy, které mít chce.64 Tím, že se rozbila pevná životní forma, odpadají pro mladého, ještě hledajícího jedince mnohé prošlapané cesty a všeobecně platné vzory, které pro jeho další vývoj předznamenávají zcela určitý průběh a dávají jasný cíl. Společné a vzájemně potvrzované hodnotové orientace, podle nichž by se člověk v dalším vývoji měl řídit, zároveň splývají a stávají se někdy i protichůdnými. Na tuto změněnou situaci odpovídají dospělí často iritací nebo naříkají nad tím, co je ztraceno. Samotní mladí reagují spíše jinak a každopádně vytvářejí vlastní, pro svou generaci typická orientační schémata. Některá z nich nyní v druhém oddíle objasníme a obsahově popíšeme. 2. Co je pro dnešní mládež důležité - zaostřeno na některé životní oblasti Ve většině empirických studiích o mládeži, provedených v minulých 20 letech v Německu, se pracuje se seznamem hodnotových orientací, u něhož mohou dotazovaní mladí lidé na sedmistupňové škále udat, co je pro ně v jaké míře důležité. Shell-studie z r. 200265 - to je stále ještě nejaktuálnější studie, co se dlouhodobých hodnotových trendů mládeže týče - podává následující obraz: M Bližší popis viz Baacke, Die stillen Ekstasen der Jugend (pozn. 55), s. 11-14. 65 Deutsche Shell (ed.): ]ugend2002. 14. Shell Jugendstudie, Opladen 2002. 42 ZÁKLADNÍ OTÁZKY KŘESŤANSKÉ ETIKY ZÁKLADNÍ OTÁZKY 43 Obr. 5: Hodnotové orientace - důležitost pro utváření života mladých ve věku od ■\2f\n-) i mi jpsl. l Do utváření identity mládeže může křesťanská etika a vyučování náboženství vnášet také mimořádný horizont smyslu. Pro orientaci v jednání znamená tento horizont smyslu mimo jiné: - že existují zkušenosti, které nelze jen tak vřadit do dnešního hodnotového světa mladých: jako smrt, nemoc, postižení, utrpení. To může vytvořit senzibilitu pro to, co je potlačené a zapomenuté, a chránit před útěkem do přikrášleného, nebo - přijde-li na to - zcela cynického, neskutečného světa. - Jinou důležitou základní výpovědí je, že všude tam, kde mají lidé co do činění s lidmi, může docházet k poraněním, poškozením a ublížením. Vědomí možnosti nezdaru a poranění rozšiřuje vlastní schopnost porozumění, zostřuje vnímání a umožňuje podle okolností i více empatie. - Náboženství a víra korigují představu, že jde v životě hlavně jen o plnění výkonnostních norem, přinucení a definice rolí. Povzbuzují k tomu, aby v zorném poli zůstával zachován člověk a mnohotvárnost situací a aby se jedinec nenechával odradit selháním; rovněž upozorňují na to, jaká je cena za jednostranné zaměření na výkon, což může být právě ve školních souvislostech důležité pro pozdější sebevědomí. - Víra a křesťanská etika trvají na tom, že i tam, kde hrozí, že se životopisná identita stane téměř vězením, existuje možnost nového začátku a znovuza-členění do společenství. - Náboženství a křesťanská víra nakonec hájí důvěru v to, že zachování životních podmínek pro všechny i pro budoucí generace je součástí naší zodpovědnosti jakožto lidí, a že proto dává smysl angažovat se pro spravedlnost. Odtud lze snad žáky činit senzibilními také na to, že příslušnost k lidstvu překračuje rádius reálně vlastních zájmů a velké problémy se dají řešit pouze zájmem o druhé a pro druhé. Literatura Erikson, E.: Kindheit und Gesellschaft. Stuttgart 1987. Gaus, R.: ReligiON Air. Religiöse Radioarbeit mit lugendlichen. Ostfildern 2007, zvl. s. 100-183. Krappmann, L.: Soziologische Dimensionen der Identität. Stuttgart 1975. Mieth, D. - Haker, II.: Idealvorstellungen des moralischen Ich. In: Golser, K. - Heeger, R. (eds.): Moralerziehung im Neuen Europa. Brixen 1996, s. 75-101. Quante, M. (ed.): Personale Identität. Paderborn aj. 1999. Steinle, A. - Wippermann, R: Die neue Moral der Netzwerkkinder. Trendbuch Generationen, München, Zürich 2003. ORIENTACE Druhý tematický blok „Orientace" zachycuje některé ústřední náměty systematické teologické etiky. Už z rozdílnosti témat je zřejmé, že nereprezentují celou šíři otázek, které sem náležejí. Přesto se jedná o texty a témata, jež obzvláště vhodně odkrývají pohled na obsahové základy a otázky s nimi spojené. Rozsáhlá čtvrtá kapitola se věnuje dekalogu. Křesťanská tradice obsahuje ještě další tematické komplexy zásadního významu, jež by zde mohly být pojednány - jako například takzvané Horské kázání. A přece se v této knize pojednává o „desateru", poněvadž textový komplex deseti přikázání nastoluje hodně otázek exemplárního významu, jako třeba otázku po poměru starozákonního a novozákonního étosu nebo tu po významu mravních norem pro svobodu člověka či otázku po vztahu principů a jejich konkrétního uplatnění v současnosti a mnohé podobné. Pátá kapitola se zabývá fenoménem viny: Jakou roli hraje toto téma v současném povědomí? A jak se zachází s vinou, která je rozpoznána? Výsledky reflexe slouží zase jako podnět, abychom se přesvědčili, co k tomu říká teologie a jak daný pojem rozvinula na základě nových otázek. Na to nakonec na několikerý způsob navazuje šestá kapitola, zaměřuje se však na zásadní myšlenku, totiž na zlo jako šifru něčeho, co je nevyhubitelně ničivé a co by mělo nebýt. Co se v posledku vzpírá racionálnímu uchopení, a přesto tu nějak je. Pro teologii, církev a politiku je důležitou výzvou, aby toto pojmenovávaly a napomáhaly tomu, jak s tím zacházet.