Záměr – Téma – Cíl


Záměr:

·        Shrnutí informací kdy, kde, pro koho, o čem a s jakými prostředky máme kurz realizovat.
Podaří‑li se nám všechny tyto informace dát dohromady, vytvoří spolu jasně vymezeny časoprostor,
jehož hranice bychom měli nadále během přípravy ve svých úvahách respektovat.

·        Ne vždy máme všechny informace k dispozici od samého začátku - vyplatí se dospecifikovat
si chybějící kritéria a podle nich pak pracovat.

·        Je důležité si pohlídat, aby se jednotlivé aspekty zadání vzájemně nevylučovaly.
Nejčastějším příkladem vzájemně se vylučujících oblastí zadání je počet účastníků v kombinaci
s příliš krátkým časem a množstvím stanovených cílů.


1.    Účastnická skupina – pro koho program připravujeme:

·        Počet účastníků – jak velká bude skupina. Z teto informace vyplyne potřebný počet lektorů,
množství programových místnosti, aby se skupinky vzájemně nerušily.

·        Charakteristika účastnické skupiny

o   Obecná znalost vývojových úkolů pro daný věk (např. dle Eriksona).

o   Informace o dynamice účastnické skupiny - zda se znají, co už mají společně za sebou, jaké mezi
nimi panuji vzájemné vztahy.

o   Informace jaké úrovně dosahuji jejich dosavadní znalosti a dovednosti ve vybraném tématu
programu.


2.    Čas – kdy bude kurz realizován:

·        Délka programu – V kombinaci s velikostí a charakteristikou skupiny patři množství času k
těm nejvíce určujícím aspektům při stanovovaní cílů.

·        Termín programu – jedná se o program, který má být realizovatelný celoročně, nebo je
vymezen na nějaké konkrétní období či denní čas?


3.    Místo – kde bude program probíhat:

·        Interiéry – objekt, programové místnosti, jejich velikost a vybaveni…

·        Exteriéry – důležité je se podívat, co vybraná lokalita může pro záměr nabídnout: genius
loci, terén, významnou přírodní charakteristiku, zajímavosti vhodné pro interpretaci…


4.    Zdroje - s čím mohu pracovat, co budu potřebovat k realizaci programu:

·        Materiál – materiál na přípravu her a programů, pomůcky, peníze, studijní podklady

·        Lektoři

o   kolik lektorů může program uvádět

o   jaké mají odborné know‑how (jak ovládají 1/ vybrané pedagogické metody, 2/ jak rozumí oboru,
jenž je tématem kurzu…)


5.    Myšlenkový záměr programu

·        Jedná se o přesné stanoveni obsahového zaměřeni programu.



Téma:

·        Rámuje lektorovi, na jakém hřišti se pohybuje.

·        stanovuje se ve třech postupných krocích:







                                         Cíle vzdělávání:

·    Záměr, očekávání, ideální představa o tom, kam by mělo vzdělávání (a rámci tohoto procesu
probíhající učení žáka, studenta…) dospět.


·    Dají se formulovat pro různé subjekty: jedinci (např. učitel, sám žák…), skupiny, instituce …,


·    Vždy se cíle vzdělávání vztahují k učícímu se subjektu: vyjadřují očekávání (ideál, požadavek)
vůči výsledkům, jichž by měl subjekt svým učením dosáhnout.


 „Řekni žákům, co se naučí, nauč je, co jsi jim slíbil, a vyzkoušej je z toho, co jsi vyučoval.“
(Pasch, M.: Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Praha: Portál 1998).


Učitel promýšlí a stanoví konkrétní cíle pro delší období výuky (pro školní rok, pro pololetí), pro
tematické celky i pro jednotlivé vyučovací hodiny. Tyto cíle by měly vycházet ze školního
vzdělávacího programu, avšak učitel je dotváří na základě svých znalostí, zkušeností a pedagogické
filosofie.


Nejkonkrétnější cíle výuky (pro jednotlivé vyučovací hodiny) by měly být formulovány tak, aby na
jejich základě bylo možné zjišťovat, zda a do jaké míry jich žáci dosáhli. Jsou to tedy svou
podstatou učební požadavky na žáka.


Jsou-li cíle výuky takto stanoveny, učitel má možnost hodnověrně ověřovat výsledky žáků a získávat
tak kvalitní zpětnou vazbu.


Cíle výuky, které učitel stanoví (učební požadavky), by žáci měli znát, rozumět jim, akceptovat je.
Měli by také rozumět vazbě mezi svými výsledky učení a těmito cíli; tak mohou i oni získávat
kvalitní zpětnou vazbu.


Cíl:

·        Dobře stanovený cil je třeba formulovat pomocí slovesa (tedy co má účastník dělat,
dozvědět se, vyzkoušet si, zažít…) a jasně vymezit, jedná‑li se o rozvoj znalosti, dovednosti či
postojů.

o   Cíl lektorovi pomáhá pojmenovat „co se na hřišti vymezeném tématem hraje“.

o   K výběru sloves můžete použít Bloomovu taxonomii cílů.



      Jak mají být výukové cíle formulovány, aby jich mohlo být ve výuce efektivně dosaženo:

·    Konkrétně: Cíl vzdělávání v nejkonkrétnější podobě je vyjádřením požadavku na učení žáka,
resp. požadavku na výsledek žákova učení.

·    Činnostně: Cíle mají být vyjádřeny aktivně, aby byla zřejmá jejich souvislost s učením (učební
činností) žáka.

·    Kontrolovatelně: Cíle mají být formulovány tak, aby bylo možné zjistit, zda a do jaké míry
jich bylo dosaženo.

·    Komplexně: V každém oboru či předmětu, včetně oborů matematických a přírodovědných, má učitel
pracovat s cíli jak kognitivními, tak psychomotorickými a afektivními.

·    Konzistentně: Cíle stanovené učitelem pro výuku by měly být konzistentní s cíli tématu, s cíli
na určité období (pololetí, školní rok), s cíli předmětu jako celku, s cíli školního a rámcového
vzdělávacího programu. Měly by být ve shodě i s obecnými zásadami a cíli, které stanoví školský
zákon.

·    Explicitně: Žák by měl konkrétní cíl výuky (a tedy i cíl svého učení) explicitně znát a
ztotožňovat se s ním (být motivovaný k jeho dosažení).

·    Přiměřeně: Stanovený cíl výuky by měl pro žáky být splnitelný a umožňovat odstupňovanou
náročnost pro žáků s diferencovanými možnostmi a potřebami.


                                 Obrázek– SMART (specifikace cílů)




·        Množství a kvalita cílů bývá předimenzována. Je dobré umět vybrat jeden až tři klíčové
cíle a ty naplňovat důsledně.

·        Stanovit cíle tak, aby byly reálné, naplnitelné během vymezeného času s danou skupinou a
dalo se zpětně ověřit, zda‑li jich bylo dosaženo.


o   Často se používá pro stanovení cíle pomůcka SMART

  * S – specifický: Čím přesněji je definován, tím snadněji se bude plnit.
  * M – měřitelný: splnění cíle musí být možné změřit.
  * A – akceptovaný: přijatelný pro účastníka programu.
  * R – reálný: Musí být možné ho splnit v reálném čase.
  * T – termínovaný: do kdy se to stane?


Nesprávně formulované výukové cíle – příklady:

Vyjádřením cíle není formulace obsahu výuky (téma) ani prostředků, jichž má být ve výuce použito.
Cíl výuky vždy představuje aktivně formulovaný požadavek na znalosti a dovednosti žáka.


Časté chyby při vymezování cíle výuky:

·    záměna cíle s tématem učební hodiny (například: „Ohmův zákon“; „Pythagorova věta“)

·    záměna cíle s popisem činnosti učitele (například: „Předvést činnost vodní turbíny“)

·    záměna cíle s prostředky výuky (například: „Řešit úlohy na Ohmův zákon“)

·    cíle jsou vyjádřeny příliš obecně (například: „Ovládat základní matematické operace“)

·    cíle připouštějí různé interpretace (například: „Žák je připravený na laboratorní úlohu“)


Příklad 1:
Hlavní myšlenka: Nastartovat a posílit vyprávění příběhů v rodinách jako platformu pro předávání
zkušeností, pro sdílení životní moudrosti a pro výchovu k přirozenému a zodpovědnému lidství.
Chceme v dnešní době technického konzumu obnovit sdílení hodnot v rodinách a podpořit smysl trávení
společného času.


Téma: Příběhy

Podtémata: Rodinné vyprávění
Příběh ctností
Výchovná metoda „příběh místo řemene“


Cíle:

Rodinné vyprávění:
- Rodina společně prožije příběhy 5 kvalitních dětských knih.
- Rodina si vytvoří vlastní knihu rodinných příběhů z kurzu.
- Rodiče pochopí, že i obyčejné příběhy z jejich života jsou plné témat, která děti zajímají.


Příběh ctností:
- Děti pochopí význam slova „ctnost“.
- Děti prožijí vybrané ctnosti na vlastní kůži v „oživlých“ příbězích z dětských knih.
- Děti vnímají projevy ctností v chování svém i druhých.


Příběh místo řemene:
- Rodiče si osvojí dramatické minimum pro komfortnější vyprávění příběhů.
- Rodiče pochopí princip metody „příběh místo řemene“.
- Rodiče vytvoří příběh šitý na míru svému dítěti.



Příklad 2:

Hlavní myšlenka: Klíčem k udržitelnému světu je společná péče o místo. Odvaha (motivace) učitele
spolupracovat s kolegy je důležitá pro to, aby zvládl učit místem.


Téma: Odvaha k učení v místě.


Podtémata:
Odvaha (sebejistota) spolupracovat – kolegiální podpora
Učení místem
Udržitelný svět, místo


Cíle:

Odvaha (sebejistota) spolupracovat – kolegiální podpora:
- Účastník si uvědomí význam a hodnotu spolupráce pro dosažení cíle.
- Účastník má zážitek vlastní odvahy a použije ho jako motivaci pro spolupráci.


Učení místem:
- Účastník zažije facilitovaný proces a pojmenuje klíčové zásady pro facilitaci.
- Účastník se orientuje v tom co je projektová výuka.
- Účastník chápe význam místa při vzdělávání.
- Účastník dokáže použít základní kroky kolbova cyklu pro reflexi.


Udržitelný svět, místo:
- Účastník zná teorii pilířů udržitelnosti a vidí je v místech kolem sebe a zaujímá k nim postoj.
- Účastník chápe, jak se udržitelnost prolíná do vzdělávání a zná kompetenční model, který přispívá
k udržitelnému životu.