ZÁŽITKOVÁ PEDAGOGIKA (ZP)
Bc. Pavel Kaplan – kaplan@jabok.cz
Osnova:
1. Vymezení pojmu
2. Základní principy
3. Práce s cílem a tématy – anatomie hry
4. Reflexe
5. Bezpečnost
6. Seznam literatury
1. Zážitková pedagogika:
Zážitková pedagogika je plnohodnotnou pedagogickou disciplínou, která v sobě slučuje
zážitek, vnímavost, poznání a chování, a snaží se zapojit také emoce, představivost, fyzické
tělo i intelekt. Charakteristikou zážitkového vzdělávání je zapojení celého člověka i jeho
předchozích zkušeností a následné zpracování zážitku.
Zážitek samotný, byť může být různě silný či hluboký, pozitivní či negativní, ještě sám o sobě
neznamená, že se člověk něco učí. Až následné nahlédnutí a zpracování zážitku skrze reflexi
(cílenou zpětnou vazbu) může účastník programu dojít k poznání, pochopení, naučení se
nového a případné aplikaci v budoucím životě, v podobné situaci.
Viz: FRANC, Daniel, Daniela SOBKOVÁ ZOUNKOVÁ a Andy MARTIN. Učení zážitkem a hrou: praktická
příručka instruktora. Brno: Computer Press, 2007. Edice aktivit a her. ISBN 978-80-251-1701-9.
Zážitek
Prožitek Zážitek
čas
Prožitek jako osobní, nepřenosný, časově ohraničený, jedinečný a neopakovatelný!
1.2 Zážitková pedagogika jako součást pedagogických disciplín.
Pedagogický proces – výchovný proces:
- má jasný a konkrétní cíl
- výstup
- individuální přístup – každý jsme jiný
- autenticita pedagoga
- hodnocení – konkrétní a spravedlivé ohodnocení
- učíme lidi přemýšlet, hodnotit, kriticky nahlížet a poučit se
- „paidagogos“ – doprovod
A co na to ZP?
Všechna kritéria splňuje! (pouze „doprovod“ v jiném smyslu)
2. Základní principy a východiska
Vycházíme ze základního modelu:
ZÁMĚR
(co chceme a pro koho a s kým)
PROGRAM
(cílená aktivita, samotná akce)
REFLEXE
(cílená zpětná vazba, ohlédnutí)
2.1 Kolbův cyklus učení:
Kolbův cyklus je označení pro model učení vycházejícího z vlastní zkušenosti (prožitku,
zážitku). Učení ze zkušenosti (zkušenostní učení) je starý koncept, o kterém psal již
Aristoteles. Ve 20. století jsou pro jeho oživení zásadní práce Johna Deweyho a Kurta
Lewina. David A. Kolb jejich práce rozpracoval do podrobnějšího modelu.
http://is.ceskacesta.cz/is/obrazek.py/full/OBR000000000000582
2.2 Principy a metody práce:
 Dobrovolnost.
 Přimeřenost – komfort x diskomrot.
 Flow!
 Zpracovaná zkušenost – reflexe.
 Instruktorské vedení – facilitátor
 Motivace
 Práce v týmu – instruktorský tým
3. Cíl a práce s tématy – anatomie hry (programu)
3.1 Práce s tématy:
- hledáme v činnostech důležitá témata a vybíráme si pouze některá, na které chceme zaměřit
pozornost
Př. hra Člověče nezlob se
může obsahovat (mimo jiné) tato témata:
- počítání
- princip náhody
- rozhodování
- milosrdenství
- fair play
- zvládání vzteku
- dodržování pravidel
- naučit se prohrávat
- posilování frustrační tolerance
- trpělivost
- …
Z
těchto témat je potřeba si vybrat jedno, dvě, na které se chceme zaměřit (důležité jak při
přípravě programu, tak pro reflexi), ostatní necháme plavat!
Např. vybereme si TRPĚLIVOST – hru lze upravit tak, že se na začátku hry musí hodit
dvakrát šestka…. I zpětnou vazbu cílíme na vybraná témata, aby se z toho nestalo bezbřehé
povídání!
3.2 Cíl:
Je potřeba mít jasně definované cíle činnosti. Čím více konkrétní tím lépe.
Při tvorbě cílů vycházíme z cílové skupiny:
- Z potřeb cílové skupiny
- Ze schopností, znalostí a dovedností c.s.
Cíle bychom měli mít stanovené jasně, konkrétně, měřitelně a zpětně bychom měli být
schopni zjistit, zda jsme cíle dosáhli nebo ne.
Pomůcka SMART(ER):
- cíl by měl být:
S – specific – konkrétní
M – measurable – měřitelný
A – attainable – dosažitelný
R – relevant – odpovídající, realistický
T – time-bound – ohraničený v čase
E – evaluate – hodnocený
R – reevaluate – průběžně hodnocený
Př. Cíl: FUNGUJÍCÍ SKUPINA – příliš obecný a široký, je potřeba zúžit a specifikovat si,
co všechno znamená a obsahuje „fungující skupina“.
- Např. jedním důležitým rysem fungující skupiny je, že:
- Jsou schopni se domluvit – co obsahuje a znamená to, že jsou „schopni se domuvit“,
co k tomu je potřeba? Např:
- Poslouchat se
- Přijmout kompromis
- Role – znají, chápou a přijmou
- Dokáží respektovat názor druhého
- Umí veřejně vyjádřit svůj názor
- Pravidla skupiny
- ....
Ale toho je ještě stále moc, to se nedá zvládnout v rámci jednoho programu. Je potřeba si
vybrat jednu věc a na tu se zaměřit. Př: Pravidla skupiny (téma) – cíl: Účastník zná a
přijímá pravidla skupiny.
- to už je konkrétnější cíl, na který jde vymyslet, namodelovat konkrétní aktivita,
program hodiny, program kroužku, a je to cíl, který jde zpětně ověřit!
Je třeba také zachovat logickou posloupnost a návaznost cílů činností. Rozlišujeme 3 úrovně
cílů:
1. Povědomí – účastník se s něčím seznámí, získá povědomí, poprvé slyší o nějakém
tématu…
2. Znalost – účastník dané téma zná, už má o daném tématu více informacní, dokáže o tématu
hovořit…
3. Funkční používání – účastník dokáže danou věc používat, zná dané téma a umí informace
využít v běžném životě…
3.3 Anatomie hry:
4. Cílená zpětná vazba – reflexe
Zpětná vazba není nic neznámého a nového. V mezilidských interakcích probíhá přirozeně a
téměř v každé chvíli. V ZP však jde o cílenou zpětnou vazbu (CZV), to znamená, že nejde o
něco, co probíhá mimoděk, ale organizovaně s jasným cílem, který je zaměřen na konkrétní
znalosti, dovednosti či postoje účastníků našich programů.
CZV by měla umožnit:
- sdílení pocitů a zážitků
- zacílení pozornosti určitým směrem
- uskutečnění reflexe a sebereflexe
- zachycení hlavních momentů a jejich slovní pojmenování
- uchování zkušeností, emocí i dojmů, a jejich přenesení do budoucna
- zmapování různorodosti v řešení problémů
- plánování vývoje jedince na základě prožitých individuálních zkušeností
- zviditelnění latentních (dlouhotrvajících) problémů, bez ambice je vyřešit
CZV být nesmí:
- přednáškou na jakékoli téma
- stereotypním zážitkem
- diskusí instruktorů mezi sebou
- mělkým rozborem kvalit předchozí aktivity (anketa „líbilo – nelíbilo“)
- hodnocením technického provedení předchozí aktivity nebo přímo CZV
- diskusí vnucující jediné schéma či model vysvětlení určitého jevu nebo chování
- individuální psychoterapií
Viz. REITMAYEROVÁ, Eva a Věra BROUMOVÁ. Cílená zpětná vazba: metody pro vedoucí skupin a učitele.
Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-317-8.
 Základní pravidla CZV:
 vzájemný respekt
 každý má právo na svůj názor
 jeden mluví, ostatní pozorně naslouchají
 každý má právo se diskuse nezúčastnit
 vše, co je řečeno, zůstane ve skupině
 každý mluví sám za sebe ne za skupinu
Co refletujeme?
Musíme znát cíl činnosti
Sběr podkladů
Moderátor (facilitátor, vedoucí diskuze)
Proces ne výsledek!
5. Bezpečnost programů
- Objektivní x subjektivní nebezpečí
- Role instruktora
- Řízení psychického rizika!
6. Doporučená literatura:
CSÍKSZENTMIHÁLYI, Mihály. O štěstí a smyslu života: můžeme ovládat své prožitky a
ovlivňovat jejich kvalitu?. Přeložil Eva HAUSEROVÁ. Praha: Lidové noviny, 1996.
Psychologie P, sv. 6. ISBN 8071061395.
VAŇKOVÁ, Ida (ed.). Zlatý fond her I: hry a programy připravované pro kurzy Prázdninové
školy Lipnice. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-636-5.
HRKAL, Jan a Radek HANUŠ (eds.). Zlatý fond her II: hry a programy připravené pro kurzy
Prázdninové školy Lipnice. Vyd. 5. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-923-1.
SOBKOVÁ ZOUNKOVÁ, Daniela (ed.). Zlatý fond her III: hry a programy připravené pro
kurzy Prázdninové školy Lipnice. Vyd. 2. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0394-0.
HILSKÁ, Veronika (ed.). Zlatý fond her IV: hry a programy připravené pro kurzy
Prázdninové školy Lipnice. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0336-0.
NEUMAN, Jan. Dobrodružné hry a cvičení v přírodě. Ilustroval Petr ĎOUBALÍK. Praha:
Portál, 1998. ISBN 80-7178-218-1.
REITMAYEROVÁ, Eva a Věra BROUMOVÁ. Cílená zpětná vazba: metody pro vedoucí
skupin a učitele. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-317-8.
FRANC, Daniel, Daniela SOBKOVÁ ZOUNKOVÁ a Andy MARTIN. Učení zážitkem a
hrou: praktická příručka instruktora. Brno: Computer Press, 2007. Edice aktivit a her. ISBN
978-80-251-1701-9.
HANUŠ, Radek a Lenka CHYTILOVÁ. Zážitkově pedagogické učení. Praha: Grada, 2009.
Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-2816-2.
SOJÁK, Petr. Kuchařka pro lektory zážitkově orientovaných kurzů, aneb, (Ne)vaříme z vody.
Brno: Masarykova univerzita, 2014. ISBN 978-80-210-7572-6.