(p ,! Metanoia (obrácení, pokání, změna smýšlení, určení a smyslu života) 10.1 Úvodem příběh a jeho rámec „Do jeho blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a zákonici mezi sebou reptali: On přijímá hříšníky a jí s nimi! Pověděl jim toto podobenství: Jeden člověk měl dva syny. Ten mladší řekl otci: ,Otce, dej mi díl majetku, který na mne připadá.' On jim rozdělil svéjmění(Y)tn 21,17: „Vezme ohled na prvorozeného syna nemilované a dá mu dvojnásobný díl všeho, co má, protože on je prvotina jeho síly, jemu náleží právo prvorozenství.") Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. A. když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. Sel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole past vepře. A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával. Tu šel do sebe a řekl: Jak mnoho nádeníků u mého otce mí chleba nazbyt, a jí tu hynu hladem! Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otce, zhřešiljsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých ní-deníků.' I vstal a šel k svému otci. Když ještě byl daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil. Syn mu řekl: ,Otce, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě (Z 51,6: „Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých ocích. A tak se ukážeš spravedlivý v tom, co vyřkneš, ryzí ve svém soudu"). Nejsem už hoden nazývat se tvým synem. Ale otec rozkízal svým služebníkům: ,Přmeste ihned nejlepšíoděv a oblecte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije (Ef 2,4-5: „Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, 251 když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni!"), ztratil se, a je nalezen.' A.zacah se veselit. Starší syn byl pravě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to mí znamenat. On mu odpověděl: ,\rítil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase mí doma živého a zdravého.' I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu. Ale on mu odpověděl: ,Tohk let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žídný tvůj príkaz; a mnějsi nikdy nedal ani kůzle, abych se povesehl se svými příteli. Ale když přišel tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele.' On mu řekl: ,Synu, tyjsi stíle se mnou a všecko, co mim, je tvé. Ale mime proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen'" (Lk 15,1-3.11-32). Nejčastěji je toto podobenství známo pod nadpisem „O marnotratném synu". Zde dáme přednost označení „O milosrdném otci a dvou ztracených synech". Nelze přehlédnout, že vyprávěné podobenství je odpovedí na kritiku Ježíšova setkávání s různými lidmi ve společnosti, která přichází ze strany farizejské a zákonické mentality. Naznačují to úvodní verše kapitoly a role mladšího a staršího syna pak můžeme vidět i v této souvislosti. Pro výtěžek k tématu budeme sledovat exegezi dle tri publikací.426 Exegeté nás dále upozorňují na vnější i vnitrní cesty a vztahy jednotlivých osob a dle toho lze rozlišit čtyři scény: prosba mladšího syna o dedičný podíl (15,11-12); život mladšího syna v cizině (15,13-19); přijetí mladšího syna, který vrací domů, otcem (15,20-24); reakce staršího bratra a rozhovor s otcem (15,25-32). A tyto hlavní tři osoby procházejí různými cestami: 426 Srov. Drewermann Eugen: Das Lukas-Evangelium. Bilder erinnerter Zukunft, Band 2, s. 233-257; Jiří Mrázek: Lukášovská podobenství, s. 81-89; Katholisches Bibelwerk e. V., Barbara D. Leicht (Hrsg.): Grundkurs Bibel. Neues Testament 1. Werkbuch für die Bibelarbeit mit Erwachsenen, Stuttgart: Katholisches Bibelwerk, 2002, 2/45-47. 252 otec zůstává v místě, a presto je v pohybu - jde naproti mladšímu i staršímu synovi, je ochoten a připraven opustit své hledisko a jít naproti svým synům; mladší syn se odloučí od domu, udělá pozitivní i negativní zkušenosti v cizině (příběh neuvádí, jak peníze promarnil), znečistí se při kontaktu s prasaty (srov. Lev 11,7) a vrací se zpět k otci ze situace nejhlubšího ponížení; starší syn se jeví tak, že zůstal po celou tuto dobu na dvore otce, neopustil v nejpravějším smyslu slova své hledisko. Nechce nakonec vstoupit do domu svého otce, v němž je jeho bratr. Celkově lze říci, že vnější pohyby osob naznačují i vnitřní hnutí těchto postav. 10.2 Milosrdný otec, ztracení synové, přechod z cesty smrti na cestu života Na začátku se dočítáme o dvou synech jednoho otce, pak se text věnuje příběhu mladšího ze synů a v závěrečné fázi textu a v určité fázi příběhu mladšího syna se objeví na scéně starší syn. Jestliže vypadá situace po několika řádcích velmi špatně pro mladšího syna, nakonec se promění, zatímco situace staršího syna zůstane otevřená v jeho negativním stavu a postoji. Otec se vůči oběma projevuje s láskou a porozuměním. Není tajemstvím, že role mladšího syna reprezentuje právě ty, kteří jsou hodnoceni farizeji a zákoníky jako hříšní, sociálně vyloučení, nepožehnaní, ztracení, nemorální a s nimiž se Ježíš stýká a životy mnohých z nich se na základě s Ním proměnily a vydaly na cestu života. Role staršího syna představí farizejskou a zákonickou mentalitu těch, kdo se považují na morální, slušné, dobré a správné, lepší než ostatní, protože dodržují potřebné příkazy a zákazy. Otci jde o plně zdařilý život obou synů a s ním související vzájemné vztahy. Otec má rád oba syny. Vztah mladšího syna k otci dojde ke smíření a harmonii, starší syn otci vyčítá, svého bratra neuznává za svého bratra a odmítá vstup do harmonických vztahů vzájemného smíření. Jakoby usmíření obou bratrů mělo teprve znamenat skutečné smíření s otcem. Tím mohl autor podobenství naznačovat, že /V / f • • o /I /I o 1 V/V /looVVI 1 V/ /V/ usmířeni ranzeju, zákoníku a tzv. nrisniku muze představovat skutečné smírem s Bohem. Jedna z cest porozumění důvodům a motivům jednání mladšího syna na počátku příběhu vede přes snahu získat samostatnost, nezávislost, svobodu, postavit se na vlastní nohy, dále skrze atmosféru vytvořenou doma starším bratrem i snad úsilím nebýt vždy jen ten druhý ve stínu privilegovaného prvorozeného bratra a něco do- 253 kázat. Postoje a jednání staršího syna na konci podobenství podporují tezi o důvodech mladšího syna opustit rodný dům. Otec měl celoživotní uživatelské právo, čímž garantoval synům úplnost jejich dědičného podílu. Mladší syn se chová k otci vlastně tak, jako by otec byl mrtvý zaživa (jeho díl mu totiž náležel až po smrti otce). Dostane, co chce a má to v penězích. Od této chvíle je jediným dědicem starší syn. Mladší syn je volný a odchází pryč. Chce začít nový život. Otec jej ztrácí. Mladší syn přestává být synem. Otec ale nepřestává být otcem, jak vidíme dále. Materiální existenční zajištění či peníze na živobytí rozházel nesmyslným (asótós =heillos=ne-spásným) způsobem či životním stylem, který nebyl prospěšný jemu ani druhým (kromě těch, kdo toho dovedli asi dobre využít). Toužil po svobodě, uznání, úspěchu a zažívá ponížení, výsměch, zklamání a dostává se doslova na sociální dno. Vše dokreslují rámcové podmínky, totiž hlad a bída v celé zemi. Ze zajištěného syna se stává nejnuznější nádeník, který je na tom hůre než (pro něho) nečistá zvířata. V této ponižující situaci najde sílu se vrátit k otci. Vsadí na jednu - poslední -kartu. Přichází k sobě, jde do sebe, reflektuje pravdivě a upřímně svou cestu a pripravuje si vyznání otci. Uvědomuje si, co měl a co ztratil. Došlo mu, že byla chyba opustit otce a tím mu ublížit, že byla chyba se stále srovnávat se starším bratrem a vyčítat „nebi" jeho prvorozenství. Pozbyl svých práv u otce, proto může prosit jen o milost a odpuštění. Nezůstane jen u úmyslu a úvahy, ale skutečně vstane a jde, tzn. jedná dle toho, k čemu dospěl. Můžeme hovořit o scénáři s prvky pokání. Stačila by mu pozice nádeníka, protože i ten je víc a je na tom nyní lépe. Navíc ani nepomyslí. Otec jedná jinak, než by se dalo očekávat. Jako letitý Orientálec jedná pod svou „důstojnost". Syn zůstal v jeho srdci. Vyjde mu vstříc, obejme ho a políbí. Nepotrebuje si vychutnat celé synovo vyznání a s tím spojené ponížení a pokorení. Taková chvíle přináší proud radosti, v němž nemají místo zášť a výčitky. Věci, které prikáže synovi přinést, symbolizují navrácení důstojnosti syna, plné právní moci (prsten -koná v otcově jménu, v něm mohou ostatní zase vidět otce) a ukončení bídy a otroctví (boty) (srov. Gen 41,41-42; 1 Mak 6,15). Čteme o znameních odpuštění a návratu statusu syna. Po časech odcizení, zoufalství, ztracenosti má zase domov. Zajímavé propojení umožňuje souvětí, které se opakuje ve slovech otce, a sice že jeho mladší syn byl mrtev a zase žije, byl ztracen a je nalezen. Toto sdělení podtrhují i slova služebníků, kteří vyprávějí staršímu synovi, že se otec raduje a slaví proto, že mladší syn je živ a zdráv. Napadne nás (stejně jako v příběhu o milosrd- 254 ném Samařanovi), jak byl mrtev, když neumrel, jak nežil, když zase žije. Vyjdeme--li z počáteční myšlenky, že mladší syn zachází nejprve s otcem tak, jakoby byl otec mrtev zaživa, můžeme oproti tomu říci, že pro otce mladší syn, jak dokládá podobenství, nebyl mrtev v tom smyslu, že by sobe i druhým otec říkal, že už pro nej po tom všem, co syn udělal, neexistuje, nezajímá ho a zřekl se ho. Pak se nabízí jedine možnost (opět podobne jako u Ježíšovy odpovedi zákoníkoví v příběhu o milosrdném Samařanovi), že postoje, jednání a lidské bytí mladšího syna nejsou na ceste života v souladu s Božím slovem, ale naopak odpovídají ceste smrti (ne-žrvota, ne plne zdařilého lidského života odpovídajícímu možnosti človeka stvořeného k Božímu obrazu a podobenství). Jestliže díky otci a svému pokání najde zase mladší syn nove život ze smrti, můžeme z toho vyvodit příklad vzkříšeného života. Takovou proměnu může vyvolat a způsobit jen živý Bůh. Výsledkem je radost a slavení proměny, návratu a nove nabytého statusu. Ta radost vadí už na dálku staršímu synovi. Ani ještě neví, proč je radost a proč se slaví. O svém bratrovi už nemluví jako o svém bratrovi, ale jen jako o „tom tvém synovi", když vyčítá otci. Domýšlí věci, které v popisu situace mladšího syna nezazněly (např. že prohýřil vše s prostitutkami...). Pokud jsme se u otce setkali s přístupem soucítění, porozumění, dobroty, milosrdenství, odpuštění, vzájemnosti a radosti, u staršího syna právě toto postrádáme. Jeho pojetí otce, vzájemných vztahů, postoje, slova a jednání působí naopak rigorózně, rigidně, neosobně a nesmiřitelně. Vylučuje, místo aby začleňoval. Jeho stanovisko v oblasti morálky a zbožnosti naráží na své hranice, když přijde na lidskou nouzi a bezmoc. On je přece tím dobrým a správným synem, jenž je ošizen o odměnu za své lopocení. A najednou může dosáhnout lásky otce mladší syn za úplně opačné chování. Co všechno se v něm asi odehrává a po čem všem asi touží, kdyby to bylo možno a ne zakázané...Viděli jsme, kam dovedlo bezohledné hledání sebe, představa svobody bez povinnosti a závaznosti a touha po nezávislosti a úspěchu mladšího syna. Nakonec i starší syn hledá skutečnou svobodu, když o svém vztahu k otci mluví jako o otročení a o tom, že nepřestoupil žádné příkazy. Vjeho podání vyznívá svoboda jako zvnitřnělý nátlak či přinucení. Rozcházely by se výrazy mít povinnost a chtít, muset a moci a Bůh a zákon by byly totožné veličiny. Je rovněž i zde patrné, jak se obě postavy synů vzájemně podmiňují. Přístup staršího bratra, který ztělesňuje postoje a jednání farizejů a zákoníků, odpovídá praktikované legalistické (zákonické) morálce vztažené pouze k já člo- 255 veka, úzkostlivé (ustrašené) morálce fixované na autority, morálce poslušnosti, vý- kl 1 v / / ■ v ■ -v/VI// V V • 1 1/ onu a dodržovaní, jez je v rozporu s jezisovskym etosem, v nemz jde o osobni, sociálně vztaženou, osvobozující, tvorivou, věcnou (přiměřenou), otevřenou, dynamickou, zodpovědnou mravnost, která bere svou míru podle nouze člověka a jeho konkrétní situace, podle radikální, předcházející dobroty a náklonnosti Boha k člověku, jak se projevuje ve slovech, smýšlení a jednání Ježíše Krista.427 Mladší syn spolu s dalšími „celníky a hříšníky" zakusili, že mohou žít jen z Božího milosrdenství a odpuštění. Nemohou a nemusí požadovat žádná práva. Byli prijatí a proměněni postojem nezničitelné a nezasloužené Boží lásky, které pak rádi i jako spravedlivé důvěřují a přimknou se k ní. Ukotvení v Boží lásce dovoluje se radovat z proměny a štěstí druhých, „radovat se s radujícími, plakat s plačícími". Starší syn zůstává (zatím?) v podobenství izolován mimo sféru otcova domova, kde utváří vztahy a atmosféru milosrdná láska, zodpovědná svoboda, smíření. Ztracen a umírající je nyní on, naopak mladší syn našel nový život a jeho cestu. Podobenství ukazuje, že dle kresťanského étosu se Boží láska a s ní související „život v plnosti" skrze Ježíše Krista nabízí každému, zejména těm, kteří jsou nejvíc zranitelní, zranění, nejslabší, sociálně vyloučení, pohrdaní, nemocní nebo těm, kteří morálně selhali. 10.3 Záchrana a znovunalezení lidství. Vnitřní proměna celého člověka Jednoduše, nicméně krásně a hluboce približuje skutečnost obrácení novozákonní podobenství o milosrdném Otci a dvou ztracených synech (srov. Lk 15,11-32). Vkonkrétních postavách a jejich rozhodování, postojích a jednání nabízí role ci model, v němž se může najít člověk všech dob, v nich obstát či selhat. Příběh neopomíjí ani vliv společenské situace. V souvislosti s nabídkou obrácení, se spravedlností a láskou, s milosrdenstvím a zvláštním důrazem na důstojnost člověka je možno se inspirovat důrazy z morálky jedné církevní tradice.428 427 Srov. Katholisches Bibelwerk e. V., Barbara D. Leicht (Hrsg.): Grundkurs Bibel. Neues Testament 2. Werkbuch für die Bibelarbeit mit Erwachsenen, Stuttgart: Katholisches Bibelwerk, 2002. 428 Srov. Jan Pavel IL: Dives in misericordia. Encyklika o Božím milosrdenství z 30. listopadu 1980, Praha: Zvon, 1996, čl. 5-6. 256 Tato tradice poukazuje na porušení smlouvy lásky a na každé provinění a na promarněné dědictví milosti a důstojnosti. Tzv. marnotratný či ztracený syn má jako syn svou důstojnost v domě svého otce a nouze, do níž se dostane, mu má připomenout tuto důstojnost, na niž předtím, když se rozhodoval, nemyslel. Příběh vykresluje právě tento zoufalý osud porušené důstojnosti a vědomí promrhaného synovství. Rozhodnutí, jež pak koná ve stavu a situaci nouze, bídy, porušené důstojnosti jako důsledku viny, odhaluje, že v něm dozrálo vědomí ztracené důstojnosti. Pritom uznává svou vinu s jejími následky a očekává řešení podle norem spravedlnosti. Svým jednáním také urazil otce a dotkl se ho. Presto se vydává na cestu. Jeho jednání, jež porušilo jeho vlastní důstojnost, však nebylo otci lhostejné, naopak jej bolelo. Ajejich vztah tím nebyl odstraněn, ani jednáním zrušen. Otec, jenž predstavuje Boha, jak jej interpretuje a ztělesňuje Ježíš z Nazareta, tento otec zůstal věrný svému otcovství, své lásce. Tento postoj a následné konání pohoršuje staršího syna, budí u něj odpor a závist. Otec si ale uvědomuje, že bylo zachráněno a v určitém smyslu znovumlezeno lidství ztraceného syna. Vždyť tento člověk byl vlastně mrtev zaživa a zase žije. Hlavní roli v otcově věrnosti sobě samému hraje důstojnost a lidství marnotratného syna. On pečuje o důstojnost svého syna. V kořenu je láska, jež je schopná se sklánět ke každému ztracenému člověku, ke každé lidské bídě, zejména k té morální. Ten, kdo se s takovou láskou setká, necítí se být poníženým, ale znovu nalezeným a znovu oceněným. Syn se mohl navrátit k pravdivému sebe-poznání i poznání svých činů. Vztah, jenž se pri tomto milosrdenství uskutečňuje, staví na společném prožitku toho, kdo je člověk, na společné zkušenosti důstojnosti člověka. Smysl podobenství ukazuje na soucítící pozornost, která vnímá zlo v člověku ave společnosti, zároveň na znovuocenění, jako „dobýváni dobra, zpod všech vnějších nánosů zla, které je na světě a v člověku. V tomto smyslu je milosrdenství zásadním obsahem Kristova mesiášského poselství a základní silou jeho poslání."429 Řečené můžeme ještě doplnit dalšími stanovisky církve: obrácení je treba chápat jako počátek k tomu, aby člověk poznal, „ze když byl vyrván hříchu, je uváděn do tajemství Bozi lásky a ze Bůh ho volá, aby se s ním osobně spojil v Kristu. Neboť působením Bozi milosti nastupuje nově obrácený duchovní cestu, na které se vírou jiz účastní tajemství smrti a vzkříšení a přechází od starého člověka k člověku no- 429 Tamtéž, čl. 6. 257 vému (...J Tento přechod s sebou nese pokračující změnu smýšlení i chovaní; ma se navenek projevit společenskými důsledky... í