1 13. KOOPERACE, KOMPETICE, KONFLIKTY KOOPERACE A KOMPETICE Kooperace neboli spolupráce vzniká na základě společných cílů. Důležitá je vzájemná podpora a důvěra. Při spolupráci na společném díle není pro důvěru nutný hlubší citový závazek. Při kooperativních činnostech jde o tzv. nenulovou činnost, tedy že všichni zúčastnění něco získávají. Příkladem kooperativních vztahů jsou například rodinné vztahy, pracovní týmy. Předpokladem kooperativního chování je oboustranná důvěra, připravenost k oběti a rezignace na egoistický zisk. Situace musí kooperaci umožňovat, obě strany spolu musí komunikovat, je důležité dobře vybrat partnera a mít celkově kooperativní postoj. Motivace kooperace tkví v jeho celoživotní závislosti na lidském společenství. Přináší vyšší efektivitu, vylepšuje sociální vztahy. Kompetice neboli soupeření vzniká při usilování o vlastní zisky, v prostředí konkurence, soutěživosti. Povaha vztahu je nulová, tedy někdo získá, co jiný ztratí. Kompetice může obsahovat agresi – snaha o něčí porážku, pokoření, nebo může být neagresivní – sportovní zápolení. Vězňovo dilema označuje v teorii her typ hry s nenulovým součtem, ve které mají dva hráči („vězni“) možnost spolupracovat nebo nespolupracovat a výsledný stav výplaty („doba, ke které budou odsouzeni“) závisí na jejich rozhodnutí. Dominantní strategií je zde nespolupráce, tj. bez ohledu na to, jakou strategii si vybere spoluhráč, vykazuje nespolupráce pro hráče vždy lepší výsledek než spolupráce. Jiná situace nastane, pokud jde o opakované vězňovo dilema, hra se hraje opakovaně. Hráč tu má možnost „potrestat“ druhého za předchozí nekooperativní hru. Zde se racionální strategií může stát spolupráce. TFT (Tit for Tat) – půjčka za oplátku: Člověk v prvním kroku s druhým spolupracuje, při opakování opakuje čin druhého člověka – pokud druhý člověk byl spolupracující, je také spolupracující, pokud byl soupeřivý, je také soupeřivý. SOCIÁLNÍ KONFLIKTY Řízený konflikt pomáhá vyjasnit sporné otázky a sehrává důležitou úlohu v rozvoji interpersonálních vztahů, sociálních skupin, organizací a společenství, která pravděpodobně stagnují, když se vytrvale snaží konfliktům předcházet. Proto je důležitější věnovat pozornost tomu, jak má být konflikt řízený, než tomu, jak mu zamezit Předpoklady, které potenciálně způsobují konflikty:  Nekompatibilní osobnostní charakteristiky, zájmy, potřeby a hodnotové systémy.  Soutěžení o omezené zdroje (materiálu, financí apod.).  Dysfunkční komunikace.  Nejasná pravidla, standardy, politiky.  Extrémní časový tlak.  Nesplněná očekávání.  Neřešené a potlačené konflikty. 2 INTERPERSONÁLNÍ KONFLIKT Interpersonální konflikt je nesoulad mezi nějak spojenými jednotlivci – spolupracovníky, přáteli, partnery nebo členy rodiny. Slovo spojenými zdůrazňuje transakční povahu těchto konfliktů – čili skutečnost, že stanovisko jednoho účastníka ovlivňuje druhého účastníka. Proto jsou stanoviska v interpersonálním konfliktu do určité míry ve vzájemném vztahu a do určité míry neslučitelná. NEGATIVNÍ ASPEKTY KONFLIKTŮ Konflikt často vede k negativnímu pohledu na oponenta. Jedním z důvodů je skutečnost, že v konfliktech se často používají nečestné způsoby boje a většinou v nich převládá snaha zranit druhého. Někdy konflikt vede k tomu, že se vůči druhému uzavřete. Skrýváte-li své skutečné já před blízkým přítelem, bráníte tím smysluplné komunikaci. Protože lidé mají silnou potřebu důvěrnosti, mohou v takovém případě obě strany hledat důvěrnost jinde. V takové situaci, kdy se obrazně řečeno zvyšují náklady a klesají zisky vztahu, dochází často k jeho zhoršení a případně i ukončení. POZITIVNÍ ASPEKTY KONFLIKTŮ Významnou hodnotou konfliktu je skutečnost, že vás nutí zkoumat problém a pracovat na jeho možném řešení. Jestliže vy i váš oponent používáte produktivní strategie konfliktů, váš vztah se může konfliktem posílit, ozdravit a být pro oba uspokojivější. A vy osobně tím můžete získat větší sílu, sebedůvěru a schopnost hájit svá práva. Konflikt a jeho řešení mohou také zastavit proces vzájemného odcizování a pomoci vám projevit své potřeby. STRATEGIE ŘÍZENÍ KONFLIKTU Strategie, kterou zvolíte, bude ovlivněna četnými faktory, mezi něž patří cíle, kterých chcete dosáhnout, váš emocionální stav, vaše kognitivní posouzení situace, vaše osobnost a komunikační schopnosti, vaše rodinné zázemí a rodinná historie. a) Cíle (krátkodobé a dlouhodobé) – pokud chcete jen zachránit dnešní schůzku, můžete to prostě „vzdát“ a problém v zásadě ignorovat. Jestliže naopak chcete vytvořit dlouhodobý vztah, budete nejspíš analyzovat příčinu problému a hledat strategie, které oběma stranám umožní zvítězit. b) Emocionální stav také ovlivní vaše strategie. Je pravděpodobné, že když jste rozčilení, zvolíte jiné strategie, než když jste smutní. Jiné strategie volíte, pokud se chcete omluvit, jiné, jestliže se chcete pomstít. c) Kognitivní posouzení situace má silný vliv. Například vaše názory na to, co je slušné a spravedlivé, ovlivní, zda uznáte oprávněnost postoje druhého. Váš úsudek o tom, kdo zavinil problém, jistě ovlivní styl vašeho přístupu ke konfliktu. d) Osobnost a komunikační schopnosti ovlivňují způsob, jakým se angažujete v konfliktu. Jestliže jste nesmělí a neasertivní, můžete se spíše vyhýbat konfliktu než aktivně bojovat. Jestliže jste extravertní a máte silnou vůli uhájit svou pozici, pravděpodobně budete aktivně bojovat a energicky argumentovat. 3 e) Rodinné zázemí (rodinná historie) ovlivňuje vaši volbu strategií, témata, o něž chcete bojovat, a možná i sklony k zájmu nebo nezájmu o interpersonální konflikty. Pokud se těmto rodinným modelům konfliktů neodnaučíte, pravděpodobně je budete opakovat. DESTRUKTIVNÍ PRVKY KONFLIKTU 1) Hodnocení. Jestliže budete hodnotit či soudit druhého nebo jeho činy, bude pravděpodobně reagovat podrážděně a bránit se a současně může také začít hodnotit a soudit vás. 2) Ovládání. Když se snažíte ovládat chování druhého, když mu přikazujete dělat to či ono nebo když rozhodujete bez oboustranné diskuse a dohody, vyvoláte tím u něj obranný postoj. Ovládající sdělení říkají jinými slovy – „na tobě nezáleží, tvoje názory nejsou důležité“. Jestliže se naopak soustředíte na samotný problém, nikoli na ovládnutí situace nebo prosazení svého vlastního názoru, pravděpodobnost, že partner zaujme obranný postoj, je mnohem menší. 3) Manipulace. Když používáte strategii a pokoušíte se obejít druhého nebo nějakou situaci pomocí manipulace, zejména když se pokoušíte zatajit své skutečné záměry, druzí pravděpodobně budou reagovat znechucením a obranným postojem. Pokud budete jednat otevřeně a přirozeně, snadněji vytvoříte atmosféru rovnosti a poctivosti. 4) Lhostejnost. Lhostejnost vytváří dojem nedostatečné empatie nebo nezájmu o myšlenky a pocity druhého člověka. Když naopak projevujete empatii, vznik obranného postoje je nepravděpodobný. 5) Nadřazenost. Když se prezentujete druhému jako nadřazení, ve skutečnosti říkáte, že druhý je neschopný nebo v nějakém směru méněcenný. Nadřazený postoj je porušením přirozené rovnosti, kterou si lidé v blízkých vztazích navzájem přiznávají. Druhý potom může začít útočit na vaši nadřazenost a konflikt se snadno změní v boj o vedoucí pozici a v osobní útoky. 6) Přílišná jistota. Člověk, který se tváří, že ví všechno, a který si je vždy jistý svým vítězstvím, pravděpodobně nebude oblíbený. Když má jeden z dvojice na všechno odpověď, zbývá málo prostoru pro diskusi nebo pro společné řešení problému. 7) Oslabování sebeobrazu druhého. Strategie oslabování sebeobrazu druhého (jeho reputace, pověsti, obrazu vlastního já) nebo přímo útoku na něj znamená jednat s druhým jako s nekompetentním, důvěrynehodným nebo špatným člověkem. Je tedy třeba vyhýbat se „bojovným výrazům“, které s jistotou konflikt vystupňují. Slova jako „vždycky“ a „nikdy“ jednoznačně způsobí další problémy. 8) Obviňování. Příčinou konfliktu někdy může být chování jednotlivců nebo vnější vlivy. Většinou jsou však příčiny konfliktů složité. Pokus připsat vinu jednomu nebo dvěma z nich zcela jistě selže. A přesto se často používá strategie obvinit někoho ze vzniku dané situace. Nejlepší alternativou k obviňování je empatie. Snažte se co nejlépe vnímat pocity svého oponenta a přiznávat jim oprávněnost. 9) Tlumiče. Tlumiče představují velkou množinu neproduktivních technik boje, které doslova umlčují druhého. Jedním z často používaných tlumičů je pláč. Dalšími tlumiči jsou různé fyzické obtíže jako bolení hlavy nebo dýchací potíže. Jedním z hlavních 4 problémů, které s nimi jako oponenti máme, je to, že nikdy nevíme, nakolik jsou pouhou taktikou a nakolik skutečnými potížemi, kterým bychom měli věnovat pozornost. Bez ohledu na to, co uděláme, konflikt zůstane neprozkoumaný a nevyřešený. 10) Hromadění stížností. Hromadění či také „pytlování“ je neproduktivní zvyk kupit stížnosti, jako byste jimi plnili velký pytel, a vytáhnout je v okamžiku vzniku nějaké hádky. Bezprostřední důvod konfliktu může být relativně velmi prostý (nebo tak zprvu může vypadat). Namísto výměny názorů však „pytlovač“ vytáhne všechny své minulé důvody ke stížnostem. Původním problémem se nikdo nezabývá a místo toho jen vzrůstá napětí a nevraživost. Proto se soustřeďte na přítomnost, nikoli na věci, které se odehrály před několika měsíci. Svůj konflikt zaměřte na osobu, s níž máte spor, a ne na její matku nebo přátele. METODY ŘEŠENÍ KONFLIKTŮ:  Integrace. Zainteresované strany konfrontují svá stanoviska, kooperativně identifikují vzniklý problém, generují a zvažují alternativní řešení problému a přijímají rozhodnutí. Její výhodou je poměrně dlouhodobá účinnost, protože řeší jádro konfliktu, nikoli jeho symptomy  Akomodace. Jejím základem je překonávání rozdílů zdůrazňováním společných prvků. Předností akomodace je podpora kooperace mezi konfliktními stranami. Hlavním nedostatkem je dočasné přerušení konfliktu, nikoli jeho trvalé řešení.  Dominance. Vysoká koncentrace na své potřeby, a naopak nízká na potřeby jiných. Dominance („já vyhraji, ty prohraješ“) ignoruje potřeby a zájmy druhé strany. Souhlas druhé strany je zpravidla vynucený. Dominance má své uplatnění při implementaci nepopulárních opatření a při rozhodování v časové tísni.  Vyhýbání. Strategie vyhýbání zahrnuje buď pasivní ignorování problému, nebo jeho aktivní potlačení. Vyhýbání šetří čas a prostředky při rozvíjejících se a nepřehledných konfliktech. Podobně jako akomodace i vyhýbání je jen dočasným řešením konfliktní situace.  Kompromis. Představuje moderovanou koncentraci na své potřeby, jakož i na potřeby jiných. Větší důraz se klade na nalezení a akceptaci vhodného řešení než na spokojenost zainteresovaných stran konfliktu. Otázkou v tomto kontextu zůstává realizovatelnost kompromisních řešení, respektive jejich efektivita – ani jedna ze stran není spokojena, že musela ustoupit.  Mediace. Základním mechanismem mediace je zprostředkování dohody za asistence třetí strany. Konfliktní strany s pomocí trénované osoby – mediátora – směřují k aktivnímu hledání inovativních řešení konfliktní situace – ne kompromis, kdy obě strany musí částečně slevit ze svých představ, ale nové řešení, s nímž by byly spokojeny obě strany. Doporučení pro konstruktivní řešení konfliktů:  Přistupujte k neshodám co nejobjektivněji. Nepředpokládejte, že když někdo vyjádří nesouhlas s vaším názorem nebo s vaší interpretací, útočí na vaši osobu.  Směřujte své argumenty spíše na problémy než na osoby. Vyhněte se útokům na osobu (místo na její argumenty), i kdybyste tím mohli získat taktickou výhodu. 5 Pravděpodobně by se později obrátily proti vám a zhoršily váš vztah s druhým nebo postavení ve skupině.  Posilujte v partnerovi pocit jeho vlastní schopnosti, vyjadřujte mu uznání.  Nepřerušujte druhého, nechte ho úplně vysvětlit jeho stanovisko, než odpovíte.  Zdůrazňujte to, v čem jste jednotní, zdůrazňujte podobnosti mezi vámi a druhým. Zdůrazněte oblasti shody a teprve potom se pusťte do jednání o neshodách.  Vyjadřujte zájem o postoje a názory druhého člověka.  Vyhněte se nadměrně emotivním projevům, které mohou působit urážlivě a nakonec neefektivně. Například nemluvte přehnaně hlasitě.  Dovolte lidem zachovat si tvář. Nikdy je neponižujte a nezahanbujte.