Etika v islámu Zuzana Svobodová Etika islámu •Korán (650-655, prorok Muhammad Ibn Abdulláh – 570, Mekka až 632, Medína) •dva významní islámští myslitelé: al Fárábí (kol. 950), al Ghazzálí (1058-1111) •slovo „islám“ pochází z kořene „slm“, aslama – „podrobit se“ (Bohu) – muslim je lingvisticky od tohoto slovesa aktivní participium – muslim znamená podřízený, poddán •Bůh nejvíc odpouštějící, nejslitovnější Etika islámu •svobodná vůle: každému člověku dána konečná volba následovat boží příkazy nebo být nevěřící („putovat naslepo“ světem) •skutečná ušlechtilost (ctnost) pochází z podřízení se božímu slovu; toto podřízení má provázet spravedlnost a láska •V Koránu patří práva lidí a boží zákony k sobě; podle nich se má vůči všem lidem jednat s úctou, protože všechny stvořil Bůh. Etika v islámu – al Fárábí •svět je jednotný, ale rozdělenost stále ještě trvá; lidé se mají podílet v obou oblastech: v činnostech mimo intelektuálního, nižšího světa (jako rostliny a zvířata), ale také se účastnit intelektuálního, vyššího světa (vrcholem Bůh) - al Fárábí ovlivněn neoplatonismem a aristotelskou filosofií • Etika v islámu – al Fárábí •osoba a společnost musí jednat tak, aby se zvýšila dokonalost každého •„zlo" je chybění dokonalosti / nedostatek dobra •Bůh pomáhá při dalším zdokonalování tvorů, dobro rozvíjí naše intelektuální schopnosti •štěstí – je vyhledáváno pro svou vlastní příčinu • Etika v islámu – al Fárábí •jedinec musí používat rozum, i společnost by měla být uspořádána tak, aby bylo dosaženo harmonie •Harmonie je dosaženo vykonáváním povinností vzhledem k roli ve společnosti. Etika v islámu – al Fárábí •Harmonické společnosti lze dosáhnout prostřednictvím účinného a racionálního vedení, stejně jako skrze výuku náboženství. Konec je stejný: harmonické sociální zázemí, které umožňuje všem patřičnou část štěstí v tomto životě, stejně jako šanci na štěstí v posmrtném životě. • • Etika v islámu – al Ghazzálí •Boží činy musí být mimo dobro a zlo (jako Bůh tvoří všechny věci, které mohou být hodnoceny jako dobré či zlé). •z hlediska člověka je dobré to, co je příjemné, užitečné a krásné, zatímco zlo tyto vlastnosti nemá •lidský rozum nemá poslední slovo ve věcech morálky, protože existují i jiné sféry existence, které překračují schopnost našeho myšlení – Boží pohled přesahuje lidský