1 4. POSTOJE Postoje umožňují člověku adaptovat se na prostředí. Vyjadřují hodnotící vztah k různým sociálním objektům v našem prostředí, tedy co upřednostňujeme, respektive co nemáme rádi. I když část postojů je vrozených, většinu získáváme v průběhu života přímo prostřednictvím osobní zkušenosti s objekty, nebo zprostředkovaně, sociálním učením. Základní funkce postojů: a) Poznávací funkce. b) Instrumentální funkce – maximalizují zisky a minimalizují ztráty. c) Funkce výrazu hodnot – člověk vyjadřuje, že je nositelem jistých hodnot. d) Funkce sociálního přizpůsobení – zprostředkovávají vztahy člověka k jiným lidem. e) Sebeobranná funkce (obrana ega) – udržují stabilitu sebeobrazu člověka, umožňují zvládat konflikty a náročné životní situace. Výzkumy poukazují na to, že postoje častěji nemají nebo mají jen slabý vztah k aktuálnímu chování. Tento jev má dvě základní příčiny – „osobní a situační faktory“. Osobní faktory: a) Ostatní postoje. b) Soupeřivost motivů. Motivy konkrétního chování mohou být silnější než motivy vztahující se k danému postoji. c) Verbální, intelektuální a sociální schopnosti. Lidé se mohou chovat nepřátelsky i proto, že neumí iniciovat přátelskou interakci. Situační faktory: a) Skutečná nebo předpokládaná přítomnost jiných osob. Jedinec může být vystaven skupinovému tlaku. b) Sociální normy a požadavky vyplývající z role. c) Možnosti alternativního chování. d) Očekávané nebo aktuální důsledky různého chování. Změna postojů Změna postojů je velmi obtížná, protože se skrze ně snažíme porozumět světu kolem nás, změna našeho „nástroje porozumění“ proto vyvolává velkou vnitřní úzkost. Změna musí buď probíhat pozvolna, nebo se bude týkat některého méně důležitého (periferního) postoje, nebo dotyčný člověk neprožívá právě žádnou vnitřní úzkost. Přesvědčení mají při změně postoje ústřední roli. Přesvědčení osoby o objektu se chápe jako vnímaný pravděpodobnostní vztah mezi objektem a nějakou vlastností. Existují dva přímé způsoby změny – můžeme navodit situaci, v níž osoba sama může vnímat, že určitý objekt má právě takové a ne jiné vlastnosti (strategie aktivní účasti), za druhé, můžeme osobě z určitého vnějšího zdroje zprostředkovat informaci, že daný objekt má takové vlastnosti (přesvědčování). Změna postojů je teoreticky svázána s teorií kognitivní disonance (Leon Festinger) – rozpor mezi poznatky, zkušenostmi člověka a realitou, reakcí okolí (například člověk je zvyklý se chovat určitým způsobem, ale v novém prostředí mu lidé dávají najevo, že je to nepřípustné). Za hlavní prostředek navození změny postojů se považuje přesvědčování. 2 Zdroj přesvědčovací informace Věrohodnost zdroje se obvykle chápe jako objektivnost – daná osoba poskytuje informaci bez subjektivních zkreslení. Předpokládá se přímo úměrný vztah mezi věrohodností zdroje a mírou změny postoje přijímatele. V případě atraktivnosti zdroje jde o mechanismus s výraznějším emocionálním podbarvením. Přitažlivější zdroj zvyšuje efekt přesvědčovací komunikace. Zdroj informací může přijímatel hodnotit i z toho hlediska, jaký konkrétní vliv, respektive nátlak může na jeho konání uplatnit, tj. jakou má „sílu“. V případě působení síly zdroje jde vždy o povrchní, nikoli skutečnou změnu postoje. Obsah přesvědčovací informace Cílem emocionálně zabarveného přesvědčování je navození změny postoje prostřednictvím vyvolání intenzivní emocionální odezvy (pozitivní či negativní), která má usnadnit osvojení přesvědčovací zprávy jedincem. Oblíbenost zdroje informace, pokud se spojuje s pozitivně laděnou informací, výrazně zvyšuje efekt jejího působení na postoje lidí. Existují postoje, jejichž změnu lze snadněji navodit vyvoláním negativních emocí – jde především o takové postoje, jako je například postoj ke zdraví, dopravě a s ní spojeným rizikem, životnímu prostředí a jeho vlivu na člověka atd. Informační kanál Výsledky výzkumů jednoznačně poukazují na význam osobní zkušenosti, která má na změnu postojů nejmarkantnější vliv. Přesvědčovací informace v hovorové podobě má větší vliv na změnu postojů než v psané formě. Faktory na straně přijímatele Ve vztahu k věku se potvrzuje, že postoje starších lidí, protože se zakládají na dlouhodobější zkušenosti, jsou hůře měnitelné. Vliv přesvědčovacích infomací na změnu postojů je výraznější u žen než u mužů. Pokud jde o vztah s úrovní sebehodnocení – osoby s nízkým a vysokým sebehodnocením jsou ve větší míře odolné vlivu přesvědčování. Cíl přesvědčovací komunikace Odolnost získaného postoje vůči protiargumentům – osoby, které záměrně připravíme na možnost výskytu vlivů orientovaných na změnu jejich postoje, jsou potom v situaci aktuálního působení takového vlivu odolnější vůči změně. V současném období se v sociální psychologii toto poznání využívá k neutralizování působení reklamy. Hodnoty Hodnoty jsou objektivní přírodní a společenské jevy hmotné či duchovní povahy, které slouží k uchování a rozvoji základních vztahů mezi člověkem a společností. Člověk o ně musí zároveň usilovat, případně je vytvářet. Z toho důvodu se hodnoty projevují ve specifické motivační podobě hodnotových orientací, úzce spjatých s potřebami a zájmy. Zdroj hodnot, to znamená hodnotových orientací, přesahuje rámec jedince, je objektivní a společenský. Je dán výchovou, vlastní i zprostředkovanou životní zkušeností, celým souborem formujících společenských vlivů. Můžeme říci, že člověka a jeho činnosti hodnoty po psychologické stránce orientují. 3 Trojúrovňové schéma ideologie – hodnoty – postoje. Ideologie jsou nejobecnější a vyjadřují postoje a hodnoty v politické oblasti (konzervatismus/ liberalismus), v oblasti meziskupinových vztahů (individualismus/ komunalismus) a náboženství (víra/ ateismus/ materialismus). Postoje jsou základním stavebním prvkem jednotlivých hodnot i hodnotových systémů.