Šimon na poušti
Simón del desierto
Krátkometrážní / Drama
Mexiko, 1965, 45 min
V púšti na hlavici stĺpu žije pustovník Šimon. V jeho askéze ho navštevuje
množstvo pocestných - bezruký muž, ktorého Šimon zázračne vylieči,
mladý kňaz, jeho matka, ale najmä diabol, ktorý ho prichádza pokúšať v
rôznych podobách až do prekvapivého vyvrcholenia filmu, inšpirovaného
postavou Šimona Stylitu, ktorý v 5. storočí prežil 37 rokov na hlavici stĺpu.
Režisér Luis Buñuel se inspiroval legendou o poustevníku Šimonovi, jenž založil tradici mnichů v
askezi a odříkání obývajících vrcholek vysokého sloupu daleko od pozemského ruchu. Šimona však
nepronásleduje jen lidská zášť či okázalé projevy zbožnosti: škodolibý ďábel nevynechá jedinou
příležitost, aby světce sváděl – většinou v podobě vnadné dívky.
Keď sa Luis Bunuel po dlhom exile v Mexiku vrátil do Španielska a nakrútil tam Viridianu, film
vyvolal škandál a pobúrené reakcie španielskej vlády a Vatikánu. Režisér sa preto vrátil do Mexika,
kde nakrúca Anjela skazy a po ňom i tretí film trilógie so Silviou Pinal a Claudiom Brookom, ktorý
je opäť inteletuálnou polemikou s rôznymi podobami inštitucionalizovaného náboženstva.
Simeon Stylita
Svatý Simeon Stylita starší nebo počeštěle Šimon Stylita starší (také
Sloupník či Sloupovník, asi 389 – 459; řecky Συμεών ὁ Στυλίτης čili Symeon
Stylités) byl byzantský asketa, poustevník a světec.
Vyrostl jako syn pastevce stád, v mládí vstoupil do kláštera, odkud byl posléze
vyhnán pro přílišné sebetrýznění, které zahrnovalo mimo jiné i přísný půst
(během 40 dnů před Velikonocemi Simeon údajně nic nejedl ani nepil).
Dalších 23 let žil asketickým životem poblíž syrského města Telanissu.
Postupem času se stal v okolí populárním, takže za ním chodilo množství lidí,
někteří aby jej pouze spatřili, jiní se s ním popřípadě radili. Aby byl vzdálen světské společnosti a
mohl se věnovat zbožnému rozjímání, nechal si Symeon postavit sloup. Ten byl časem zvyšován, až
dosáhl výšky 16 metrů. Na jeho vrcholu byla postavena malá plošina se zábrádlím, na které
nepřetržitě stál. Takto prožil dalších 36 let svého života – kázal odtud příchozím poutníkům, případně
jim dával rady. Do politického života se takřka nevměšoval, jednou z několika výjimek byl jeho apel
na Theodosia II., aby zakázal stavět v syrské oblasti synagogy. Už za svého života byl považován za
světce. Po jeho smrti 2. září 459 byly jeho ostatky přeneseny do Antiochie. Velká část relikvií
vytvořených z jeho pozůstátků byla zanechána v tomto městě, aby tak byla zaručena jeho ochrana.
Kolem sloupu byla vybudovaná impozantní svatyně s klášterem poblíž. Jeho příkladem se inspirovala
řada dalších asketů zvaní stylité.
Stylita
Stylita neboli sloupovník byl křesťanský poustevník v byzantské říši, který žil asketickým životem,
nikoliv však na poušti, ale na vysokém sloupu, a to často mnoho let. Věnoval se modlitbám a
rozjímání, případně kázal poutníkům, kteří za ním přicházeli a ctili ho jako světce. Stylité se leckdy
svými radami vměšovali i do politického života. Jejich sloupy stávaly na odlehlých, ale i
frekventovaných místech, například u obchodních cest. Tato forma asketického života byla poměrně
velmi populární do počátku ikonoklasmu a opět po ukončení bojů o uctívání obrazů, v 10. století.
Jako první začal žít na sloupu Simeon Stylita starší v polovině 5. století.
Luis Buñuel
* 22. února 1900 † 29. července 1983
Jednou z nejvýznamnějších osobností dějin kinematografie je španělský a
filmový režisér Luis Buñuel tvořící převážně v Mexiku.
V roce 1929 natočil společně se Salvadorem Dalím svůj první film
Andaluský pes, v němž se snažil zachytit nevědomé procesy. Díky uznání
z řad surrealistů byl Buñuel přijat do skupiny kolem André Bretona. Další surrealistický Buñuelův
film s názvem Zlatý věk však vyvolal skutečný skandál a nakonec byl zakázán. Ve třicátých letech a
v období 2. sv. války působil Luis Buñuel střídavě v USA, Španělsku nebo Francii. I když se
pohyboval ve světě filmu, nevěnoval se režisérské činnosti.
Ve svých 46 letech přijal nabídku natáčet v Mexiku. Jejím přijetím začalo jeho nejproduktivnější
období, v němž natočil dvacet filmů a vydobyl si v kinematografii pevnou pozici. Filmy většinou
točil v poměrně omezených podmínkách, s malými náklady a ve velmi krátké době. Jeho způsob
natáčení byl ekonomický, nerad opakoval záběry a preferoval delší pasáže bez zbytečných střihů.
I tyto filmy obsahovaly surrealistické elementy, byly už ale komerční. Přijímány byly velice
různorodě, často rozporuplně. Některé sklidily neúspěch, jiné byly naopak velmi úspěšné. Za jeden
z nejúspěšnějších Buñuelových filmů je považován projekt Zapomenutí, který byl zprvu ostře
kritizován jako protimexický, posléze oceněný na Mezinárodním festivalu v Cannes a nakonec přijatý
i mexickými diváky.
Typické pro jeho filmy jsou náboženské motivy a dojem improvizovanosti. Podstatným prvkem
v tvorbě Luise Buñuela je sen, kterým byl režisér fascinován. Své postavy nechává ve svých filmech
velmi často snít, ať už ve spánku, nebo v bdělém stavu, a s radostí rozestírá hranice mezi snovým a
reálným děním.
“ŠIMON NA POUŠTI” ONLINE:
http://uloz.to/xvh3v8k/simon-na-pousti-bunuel-sp-drama-1965-sk-titulky-tvrip-avi
http://gloria.tv/media/dKs7xJPYg4u