III. SHRNUTI: ZÁPLAVA NEBO BOHATSTVÍ VÝZNAMŮ?
Bible v pluralismu dnešních interpretačních metod
Ústřední otázka našeho zkoumání, kterou jsme si v úvodu knihy stanovili, znéla: Kdy můžeme říci, že jsme porozuměli Bibli? Při fenomenologické analýze podstaty porozumění jsme dospali k rozpoznání čtyř pólů procesu porozumění. Tyto póly můžeme od sebe navzájem odlišovat, ale rozhodně ne oddělovat Teorém hermeneutického čtyřuhelníku nám umožnil zdůvodnit a smysluplně strukturovat rozmanitost současných forem porozumění. Poté jsme se snažili co nejpřiměřeněji představit silné i slabé stránky jednotlivých přístupů. Ukázalo se, že každá z metod může velmi dobře osvětlit některé aspekty biblických textů, a proto je relativné správná. Na druhé straně se projevily i slabiny každého ?. přístupů, a tím i nezbytnost jejich kritického doplnění. Komplexnost aspektů si znovu souhrnně znázorněme pomocí následujícího schématu (viz další strana).
„NovčjSí přístupy k Bibli nejsou alternativou k tradiční kritické exegezi, ale ani naopak. Jedná se o rozdílné kladení otázek, které se z metodického a hermeneutického pohledu navzájem doplňují. Zatím nebylo uspokojivé objasněno, jak by se dalo této spojitosti využít."1 Vyčerpávající porozumění Bibli, jak je jistě patrné, je regulativní myšlenkou, která podněcuje ke stále novým interpretačním pokusům, jež nemohou nikdy ideálu úplnosti porozumění dosáhnout. V tomto ohledu přináší naše přezkoumání současných metod negativní výsledek: Nikdo nemůže říci, že Bibli porozuměl. Přiměřená kritika exe-getkkého způsobu uvažování je nutná, protože zabraňuje myl-nému sebepřeceňování. Žádná z metod není s to si odůvodněné nárokovat výlučnost a interpretační monopol. Naše úvahy vy-
1 H. Merkleín, tnlegrativc Bibdauslegung? Methodische und herme neutische Aspekte. BiKi 44 (1989) 117-123, zde 122.
cházející z reflexí teorie poznání chtěly prokázat nezbytnost •x Intence rozmanitých forem výkladu Bible.
„Úplné porozumění Bibli"1 je badatelský ideál, který se jako tikový může naplnit pouze prostřednictvím souhledu aspektů porozumění, jež vůči sobě často stojí ve vzájemném napětí. Od oxegetů se proto vyžaduje široké vzdělání a ochota a způsobí* lont k interdisciplinární práci. Zatím se vyskytlo velmi málo projektů, které by se zamýšlely nad jedním určitým biblickým textem v celé jeho Šíři.
věc a její svět
15. Dogmatický výklad Bible
16. Fujldamentalísmus
17. Existencia]ní interpretace
autoři
a jejich svět
recipienti
a jejich svět
1. Historickokritická exegeze
2. Sociálnřdéjinná exegeze Historická psychologie
4. Nová archeologie
9. Exegeze dějin exegeze působeni
10. Hlubinrtépsychologická exegeze
11. Exegeze symbolů
12. :i:iili-"'■-]iinia
13. Exegeze teologie osvobození
14. Feministickí exegeze
texty a jejich svět
5. Lingvistické strukturální metody
6. Nová literární kritika/synchronní Čtení
7. Kanonický výklad Písma
8. Exegeze jako drní řeči a j ako událost slova
Diagram 2: Schematické zařazeni současných vykicsdacských metod do hermeneutického čtyřuhelníku (překryti nejsou znázorněna)
> K tomu srov. R Fischer, Die Kunst des Bibel lesens. Theologische Ästhetik am Beispiel des SchrifivcrstÄndnisses (Beitrage zur theologischen Urteilsbildung 1). Frankfurt a jinde 1996.
1%
BIBLE V PLURALISMU DNES N [c H interpretačních metod
bible v PLURALISMU
dnešních interpretačních metod
197
Příkladem toho, co považujeme za vzor komplexní exegetic-ké práce, je sborník o ElijáSoví vydaný K. GrunwaJdem a H, Schroeterem,3 ve kterém se ve třiceti příspěvcích zkoumá elijášovská tradice téměř ze všech hledisek, jež jsme obecně pojednali v naší knize. Výsledkem tohoto sborníku je pak přiměřeně úplný obraz studované postavy.
Množství dnešních metod a s ním spojený příval významů nejsou ničím principiálně novým, ničím, čeho bychom se měli obávat. Existence velkého počtu vykladačských metod je totiž jedním z charakteristických prvků porozumění, a proto můžeme dnešní stav chápat jako nezbytnou transformaci antického učení o čtverém významu Písma. Hermeneutika měla a má za úkol eliminovat a překonávat vzdálenost mezi soudobým čtenářem na jedné straně a starověkým textem a jeho autorem na straně druhé. Jestliže tehdy šlo o posloupnost: doslovný význam + víra + láska + naděje (tedy historický + dogmatický + etický a eschatologický význam), dnešní uspořádání vypadá následovně: autor + text + čtenář + věc.
Uvedené pozorování s sebou přináší další nevyhnutelné důsledky. Vyjádřeno negativně; Biblická exegeze nemůže a nesmí být jednorozměrná, nýbrž se musí otevírat fakticky danému množství interpretačních kategorií! Vyjádřeno pozitivně: Rozmanitost přístupů znovu vyzdvihuje skryté bohatství Božího slova. „Multiplicita přístupů" má v mnohodimenzionálním procesu porozumění své fundamentům in re, a jc proto jako taková zcela legitimní!4
K argumentaci založené na reflexi teorie poznání, při níž jsme dospěli k tezi o nezbytnosti existence různých forem výkladu Bible, se přidává poznatek, že pluralita přístupů odráží společenskou skutečnost. Žijeme ve světě, ve kterém spolu žijí různé skupiny s odlišnými náboženskými názory. Úsilí o potlačení nebo reglementaci různých přístupů a zvyklostí všech
* Was suchst du hier, Elta? Ein hermeneutisches Arheitsbuch (Hermeneu-tka A). fthcinbach-Meríbach 199í
4 Srov. I. Dalfcrth, Von der Vieldeutbarkeil der Schrifl and der Eindcutigkctl des Wortes Gottcs, v: R. Ziegert (vyd.), Die Zukunft des Schriftprinzips, Stuttgart 1994, 155-173.
Uotlto „frakci" prostřednictvím zákazů a tabu považujeme za Mfiiuyitlné. Pokus přikázat všem lidem, aby považovali jeden tífflilý přístup za normativní, nemůže než ztroskotat. Daleko Milic bychom se měli radovat, že je o knihu knih v naší pluralitní ipolečnosti vůbec ještě zájem.
Mnoho našich kolegů propadá kvůli nepřehlednosti současné lituace smutku a zděšení. „Hlavní myšlenky a jednotné
EfodMuvy se již obnosily, což platí zjevně i pro oblast výkladu ihlc."5 Mezi badateli se šíří znepokojení, že biblická věda Itlricí svým programovým souhlasem s pluralitní situací na ftWlodické přesnosti, objektivitě a intersubjektivitě, a tím i na lvi interdisciplinární reputaci. Spolu s J. Herrnandem, který od ľuku 1900 sledoval pluralismus metod v literárních vědách i uvažoval o možnostech nové syntézy, sdílejí někteří badatelé podezřeni, že naše „dalekosáhlá připravenost k smiřování jednotlivých metod není ničím jiným než absolutní ztrátou perspektivy, jež si nechá ve znamení liberalistické anarchie vše líbit... Jde o demokratické .Budte na sebe navzájem hodní?' O ugnosticismus? O ignorantství?"**
S uvedenými výhradami, jakkoli jsou závažné, nemůžeme «ouhlasit. Je ovšem třeba říci, že interdisciplinární reputace biblické včdy je již delší dobu zpochybňována nejen na universitách, ale také na teologických fakultách (!);
„V exegetických disciplínách... sc kriticky profilované vedomí dalekosáhle nahrazuje smířlivou a pokojnou dělbou práce. Odborníci Ho detailní otázky veršů a pilverší, kterých si nikdo mimo jejich obor nevšímá, neruší vidce, kteří .ti vyrábějí své nové biblické teologie. Korunou těchto exegetických aktivit, aktivit bez odezvy, je snaha o po-
* K. Dienst, In Zukunft ganz pluralistisch0 Zur Legitimität des eigenen Blicks auf die Bibel, v: Ziegert. 207-221, zde 207.
■ i. Hermand, Synthetisches interpretieren. Zur Methodik der Literalurwis-Miuchaft, München '1979. 187, Hermand sám chce provést novou \ymétu s použitím pojmu .epochální' K této myšlence sc v oblasti biblické včdy vraci projekt ,Biblische Enzyklopädie4 (Stuttgart t9%nn), ve kterém se období Starého a Nového zákona člení na dvanáct epoch, jež vidy jeden autor obsáhle analyzuje synchrónne (!.oustřcdťné na vnitřní danosti díla), archeologicky, na základe srovnání kultur, diachrónne (z pohledu literárních a teologických déun) a z pohledu déjin působení.
|Qe BÍBLE V ľLUftALISMU bible V PLURALISMU lftQ
iyS dneSních interpretačních METOD dnešních interpretačních metod iyy
tlačení helénismu ve prospech jednostranně upřednostňovaného Starého zákona a raného judaismu. Je zrejmé, že tyto snahy vycházejí ze spatného svedomí z dřívějšího vývoje, jenž diskvalifikoval .pozdní judaismus'. Odpovídat na hrůzy Osvětimi a holokaustu myšlenkou, že by se křesťanství jako celek i se svými počátky mělo odvíjet od raně židovských kořenuje právě tak nepromyšlené jako systematicky nesmyslné... Tyto snahy navíc přispívají k tomu, že se v minulosti kriticky vyjasněný profil protestantské exegeze nyní ztrácí v jakési neuspořádané změti."7
Není situace dnešní exegeze nakonec spíše taková, že si může právě zapojením do interdisciplinárního rozhovoru a kontaktem s obecným kulturněvědným vývojem získávat zpět dřívější respekt? Má-li biblická věda zůstat sebejistou disciplínou, pak musí při práci s Písmem promýšlet nejen jeho mnohotvárné působení, nýbrž také reflektovat pluralitu diskur-zivních forem a jazykových her dnešní kultury.
Při praktickém prováděni exegeze se ukazuje propagovaná protikladnost určitých interpretačních poloh jako nesmyslná. Příkladem může být domnělá totální protichůdnost synchronního a diachronního výkladu Bible. Přiměřeně prováděná exegeze nezbytně bere v potaz jak dějinné okolnosti utváření textů a danosti spojené s procesem recepce, tak také „nadčasové" jazykové struktury textu a svět čtenářů.8 Navíc je exegeze vždy doplňována, jakkoli to bývá většinou skrytě a ostýchavě, teologickým vztahem k věci! Badatelská praxe se zřetelně odlišuje od někdy jednostranných a výstředních teorií - a je to dobře! Tato skutečnost by se měla ovšem více reflektovat!
Ale i někteří z badatelů, kteří s pluralitou vykladačských forem principiálně souhlasí, přicházejí s protiargumenty. Požadavku plurality metod a interdisciplinárny lze podle nich sotva dostát; zahrnutí jiných interpretačních postupů není vzhledem
7 F. Wagner, Auch der Teufel zitiert die Bibel. Das Christentum zwischen Autoritätanspruch und Krise des Schriftprinzips, v: R. Zicgert, 251. (Kurzíva M. O.)
8 Srov. např. velmi podnětný sborník J. C. de Moora (vyd.). Synchronic or Diachronic? A Debate on Method in Old Testament Exegesis. Papers from the Ninth Joint Meeting of Het Oudtestamentlische Werkgezclshap in Nedcrland cn Belgie and the Society for Old Testament Study, held at Kampen 1994 (OTS 34), Leiden/New York 1995.
k dlouhodobě se prosazující profesionalizaci exegeze zkrátka iiio/ik'. 'lato námitka neruší platnost dříve zmiňované regulativní myšlenky. Biblická věda Čelí výzvě, aby se vyrovnávala H novým duchovním děním - jakkoli se může jevit zpočátku uložíte a neuspořádaně - a aby vytvářela odpovídající formy pro osvojování Bible.9 Komplexnost studovaného předmětu vyžaduje takové biblické badatele, kteří jsou ochotní překračovat hranice vlastního oboru a stále nově se otevírat diskuzi n jinými přístupy. Rozhled a otevřenost byly a jsou vlastnostmi viech význačných exegetů.
Na našem rozhodném „ano" k rozmanitosti metod trváme í přes četné problémy, jejichž řešení je na hranici lidských možností. Uvádíme nicméně Šest zásadních připomínek, které je dobré mít ve spojitosti s pluralitou interpretačních směrů vždy nu paměti:
a) Při hledání metody, jež je textu přiměřená, hraje důležitou roli příslušný dobový kontext. Pojem ,kontexť spojujeme se třemi komponentami. Jsou to: povaha interpreta, povaha textu li situace, ve které se textu používá. Ne každá metoda se hodí pro každého interpreta. O tom, jak se k textu přistupuje, zda se při výkladu uplatní vědecký nebo spíše meditatívni a pragmatický zřetel, spolurozhoduje stupeň vzdělání. Bible obsahuje množství velmi rozdílných druhů textu; rozdílný proto musí být i způsob, jakým se tyto texty zpřístupňují. Například uplatňování hlubinněpsychologického přístupu při výkladu právních lextů nebo exegeze teologie osvobození při vysvětlování genealogií může působit velmi strojeně. Na paměti je rovněž třeba mít prostředí, ve kterém se biblické texty interpretují. Historie-kokritická přednáška vysvětlující to či ono z Písma pomocí textové kritiky je sotva vhodným vykladačským prostředkem pro
9 Zajímavým povzbuzením je v tomto směru kniha H. Timma, Sage und Schreibe. Inszenierungen religiöser Lesekultur (Innen & Aussen 2, Kampen 1995), ve které autor navrhuje esteticky a poeticky inspirovanou „teo-grafii" (15), jež na konci věku knihy prostřednictvím „skřiptomachie" bojuje za nové formy „věku Písma". Autor pomocí slovních hříček krouží „mezi blesky kopírovacího přístroje a Božími jiskrami" (131-136), aby z Bible prostřednictvím letniční a kanonické četby učinil „oslavný sborník".
200
BIBLE V PLURALISMU DNEŠNÍCH INTERPRETAČNÍCH METOD
niBLE V PLURALISMU
DNEŠNÍCH INTERPRETAČNÍCH METOD
201
dětské bohoslužby. Na druhé straně by ani přednes vyprávění určeného pro děti nebyl tím pravým v univerzitní posluchárně. K tomu, aby byla aplikace té které metody smysluplná, je zapotřebí exegetické citlivosti, zkušenosti, obeznámenosti s možnostmi vnímání lidí, jimž je výklad určen, stejně jako určité dávky zdravého rozumu.
b) Při výkladu, do něhož je zapojeno více metod, je třeba jasně odlišovat původní dějinný význam od pozdějších recepcí; osobní recepci nevyjímaje. Význam, který text při svém vzniku nebo nejpozději při kanonizaci měl, musí stát i nadále ve středu zájmu vědy. Sub specie scientiae nejsou metody rovnocenné, nýbrž mezi nimi panuje určitá hierarchie. Historicko-kritická metoda je velmi efektivní nástroj pro vyzdvižení původního významu textu, a proto má v složitém procesu porozumění funkci neodmyslitelné kritické kontroly. Navíc je tato metoda schopná korigovat sebe samu a integrovat nové poznatky a věcná upozornění ostatních přístupů. Z podstaty procesu porozumění nicméně vyplývá, že si ani historickokritická exegeze nemůže nárokovat metodický monopol.
c) Jedním z ústředních úkolů biblické hermeneutiky je překonání škaredého příkopu mezi starými, nám vzdálenými texty Bible a dnešním člověkem. Ačkoli každý jednotlivý čtenář používá ke zdolání této distance jiný přístup, je tu potřeba přiznat přednostní postavení existenciáfní interpretaci! Tato metoda může sloužit jako výchozí model, s jehož pomocí lze uchopit základní strukturu procesu porozumění, protože to, jak autoři v biblických textech vyjadřují své porozumění bytí, oslovuje také moderní Čtenáře, neboť mají s autory společný základ v životní vztaženosti k věci. Existenciální interpretace se nejvíce přibližuje jak svérázu Bible, tak osobitosti současných recipientů.
d) Programově ohlašovaná pluralita vede de facto rychle k vytváření ještě více izolovaných specifických zájmů. Jednotliví badatelé a jejich studenti a spolupracovníci se věnují určité separátní oblasti, v níž - vždy podle místního kontextu - sledují své vlastní strategie a ideologie. Ke skutečné syntéze metod přitom vůbec nedochází! Bádání se s narůstající dynamikou rozpadá, protože rámec pluralistického badatelského
Kénáře, který dává prostor všem metodám a badatelským paradigmatům, umožňuje nejen spojování různých aspektů jednotlivých interpretačních metod, ale také práci ve stylu „k blaženosti každý sám podle své fazóny". Společné interdisciplinární inyílení musí být víc než jen setkáním expertů, kteří si monologický přemýšlejí ve svých zajetých kolejích.10
e) Právě v souvislosti s metodickou rozmanitostí si je nezbytné stanovit základy určitého vědeckého étosu. „Exegeze je v podstatě aktem poslušnosti, aktem naslouchání textu. Zprostředkovatel nevynáší sebe sama, nýbrž text. To je to, čím chce metodicky reflektovaná práce s textem přispět. K této práci patří také schopnost nahlédnout hermeneutické implikace jednotlivých metod.""
Za etiku Aristoteles označuje cestu, která se buduje tím, že po ní člověk stále znovu chodí. Jde tedy o praktický návyk. „.Etikou výkladu' je proto každý okamžik, kdy ve výkladu pobýváme a setrváváme."12 Zacházet s Biblí podle této zvyklosti, fit v ní a s ní ve společenství, být v ní doma, to je etika, o kterou zde běží. Žijeme-li v určitém domě, známe jeho souvislosti u vnímáme funkcionální uzpůsobení jednotlivých pokojů. V tomto domě se pohybujeme svobodně a bezpečně, protože Jednotlivé pokoje mají své konkrétní určení a nejsou izolovány. „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými." (J 8,3ln)
f) Rovněž nezbytné je relativizovat objektivisticky patos, který se s oblibou spojuje se slovem ,metoda'. Které přístupy vlastně dostačují takovým nárokům, aby se o nich dalo říci, že Jiou metodou? Duchovní vědy se podle nás zásadně liší od věd přírodních. Cílem hermeneutiky není ověřitelné, kvantifikova-tclné, intersubjektivně prokazatelné vysvětlení, jež se zakládá
10 Sborník Griinwalda a Schroetera {viz pozn. č. 3), který jsme chválili, je dobrou ukázkou toho, jak často jednotlivé příspěvky stojí osamoceně jako Monolity, mezí nimiž ke skutečné syntéze nedochází.
11 H. Merklein, BiKi 44 (1989) 123.
I* C. Sini, Die Ethik der Auslegung, v: F. Bianco (vyd.), Beiträge zur Herme-
.....tik aus Italien: Alber-Reihe Philosophie, Freiburg/München 1993,
141-157, zde 146.
202
BIBLE V PLURALISMU DNEŠNÍCH INTERPRETAČNÍCH METOD
BIBLE V PLURALISMU
DNEŠNÍCH INTERPRETAČNÍCH METOD
203
na pevných zákonitostech, nýbrž subjektivně zabarvené, stěží přesně změřitelné, komplexní porozumění.™ Metody používané v biblické vědě (a v duchovních vědách obecně) proto nelze přesně vymezit. Stejně tak je nelze používat „mechanicky". Radu pokusů, jíž se zjišťují měřená data, může provádět i ten, kdo nezná hlubší věcné spojitosti dat, která měří. To je při práci s Biblí vyloučené. Kdo se nevztahuje k Bibli celou svou existencí a kdo v ní není doma, ten může stěží dosáhnout přiměřeného a účelného výsledku. Tímto varujeme před přehnanou důvěrou k určité metodě. Nakonec totiž na metodě, jíž užíváme, nezáleží tolik jako na intenzitě, se kterou se předmětu studia oddáváme. To je ta skutečná hlubina porozumění!
Tak se po šesti právě uvedených připomínkách dostáváme k samému konci našich úvah, kde stojí naše nadějné „ano" k rozmanitosti způsobů porozumění.
Kdy můžeme říci, že jsme porozuměli biblickému textu? Porozumění Bibli je stejně jako každé jiné porozumění na základě naší dejinnosti nezvratně „odsouzeno" ke změně a nemůže tedy vést k žádnému definitivnímu závěru. Tímto základním poznáním bychom se však neměli dát zastrašit. Právě naopak, každý člověk, každá nová generace a epocha stojí před nadějným úkolem: Živým kontaktem s Biblí se nám nabízí možnost nově odkrývat aktuální, právě platné myšlenkové a zkušenostní kategorie textu. Při setkání s Písmem se před námi objevují stále další nové aspekty biblické zvěsti. Obrazně řečeno je to jako když obyvatel domu odemyká stále další nové pokoje, skříně nebo alespoň šuplíky, které až doposud neznal nebo možná ani znát nemohl. Přiměřenou odpovědí na postmodernu není deprese, apologetika nebo úzkost, ale ani toužebná snaha o nalezení nového „transverzálního rozumu"14 v oblasti exegeze, který by překonal všechny rozdíly, nýbrž živý kontakt s Biblí v důvěře, že se ona sama prosadí (sacra scriptura sui ipsius interpres). Kde se počítá s Biblí, tam dochází k hermeneutickému obratu, kde se z vykládaného stává vykládající.
13 Srov. M. Riedel, Verstehen oder Erklären? Zur Theorie der hermeneuti-schen Wissenschaft, Stuttgart 1978.
14 Srov. W. Welsch. Die transversale Vernunft, Frankfurt 1995.
204
BIBLE V PLURALISMU DNEŠNÍCH INTERPRETAČNÍCH METOD
Písmo je náhle tím, kdo vyjasňuje existenci. Na závěr si do-Dlujeme použít metaforu, k níž nás inspirovala jedna řekla-hm Již před mnoha lety přišla jedna firma vyrábějící hodinky s podmanivou propagací svého výrobku. Televizní diváci Bdohlí vidět, jak se s hodinkami Timex „špatně zachází" irémních podmínkách. Hodinky byly například připevněny k lyžím, na nichž podnikly prudký sjezd do údolí, při kterém se IřdNly, klepaly a smýkaly sebou na lyžích sem a tam. Po dojez-• lu /. nich lyžař otřepal sníh a vidí, že jdou stejně tak dobře jako předtím. Podobně je tomu s Biblí. Také ta byla v průběhu dějin „testována" v těch nejtěžších podmínkách. Od počátku novoveku byla vystavena kritice osvícenství, ocitla se v rukou marxismu, pustil se do ní Freud, historickokritická exegeze po ní llapala a kopala do ní, musela vytrpět všemožné formy recepce, Odstraníme-li však z Bible sníh včerejška a zvířený prach dneška, otevřeme ji a důkladně do ní nahlédneme, pak uvidíme, te pořád jde a odbíjí přesně! Čtenáři Bible o tom vědí své.
liIli!.ľ V PLURALISMU
DNEŠNÍCH INTERPRETAČNÍCH METOD
205
EDICE 7. SVAZEK
Uvod do biblické Manfred hermeneutiky Oeming
Z německého originálu Biblische Hermeneutik, vydaného nakladatelstvím
Wissenschaftliche Buchgesellschaft, Darmstadt (1998),
přeložil a bibliografii doplnil Filip Čapek
Redakčně zpracoval Václav Konzal
Typografie Zbyněk Kočvar
Vydalo nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o.,
roku 2001 jako svou 412. publikaci
Vydání první. Stran 264
Odpovědný redaktor Jaroslav Vrbenský
Vytiskl S-tisk Vimperk
Doporučená cena 228 Kč
Nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o. Praha 1, Bartolomejská 9
ISBN 80-7021-518-6