Spirituální teologie 2. KDO JSME? Stvořeni k obrazu a podobě Boží uGn 1,27 uNaší podstatou je prvotní požehnání uBible se snaží ukázat jednotu mezi člověkem a Bohem Co je hřích? uOddělení se od Boha, odcizení, život „mimo zahradu“ uZtráta jakékoli vnitřní zkušenosti s tím, kdo jsem v Bohu uCestou je probuzení a pokora uBrání tomu ego, které chce výkon Sjednocení s Bohem uSpočívá v probuzení, v konverzi uDůsledkem je svoboda uBůh chce darovat sám sebe Co je prvotní hřích? uTajemství zla uZákladní stav porušenosti lidstva, zranění, za které nemůžeme uVýznam: pojmenovává náš vnitřní konflikt uStarý a nový Adam uNauka o prvotním hříchu je ve skutečnosti útěchou uPodobenství o koukolu a pšenici u u Kdo tedy jsme? uObraz Nejsvětější Trojice uObrazy, které nesou tajemství i tíhu slávy i břemeno hříchu uParadox inkarnace uObraz Noemovy archy jako nahromadění protikladů uOdpuštění uPřijmout skutečnost znamená odpustit jí, že je taková, jaká je Zahrada poznání u„Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez“ (Gn 2,16-17) uNeštěstí morální teologie jako projev škatulkujícího ega uVíra posunuta od významu „nevím“ k významu „vím“ uKosmická pokora uKontemplace jako forma poznávání, odmítající dělení na dobré a zlé uFalešná morální jistota jako první hřích Jak „padáme“? u „Nejprve pád a potom záchrana z pádu, obojí je dílem Božího milosrdenství.“ uKaždý z nás musí prožít příběh Adama a Evy uEvina pochybnost – nedůvěra – otevřené oči – rozpolcený vesmír uKaždý z nás kolem 7. roku života opustil „zahradu“ uZranění poznání, stav odcizení uPocit vlastní nedostatečnosti a nejistoty… u… vytváří touhu po obnovení společenství s Bohem uSpása jako tanec mezi Milencem a milovanou Vyvolení uBůh vyvoluje proto, protože potřebuje obrazy uBoží vyvolení chce dát pochopit všem ostatním, že i oni jsou vyvoleni uSůl, kvas a světlo Sjednocení s Bohem uTři symboly spojení s Bohem jsou voda, krev a chléb uVoda jako pozvání k první subtilní náboženské zkušenosti, kdy touha zvítězí a mysl i srdce se otevřou uKrev symbolizuje proměňující zkušenost, jejíž podmínkou je vždy smrt starého uje obrazem smrti falešného já, tedy iluzí, na kterých jsme se stali závislými uz ukřižování bohužel výkupná oběť za hříchy, namísto zjevení věčnou podstatu Božího srdce, z něhož vytéká krev a voda (J 19,34) uChléb vyjadřuje pozitivní, sytící rovinu náboženství u„Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus“ (Ga 2,20)