Spirituální teologie 5. DOBRÁ A ŠPATNÁ MOC Úvodem uCelou Biblí prochází kritika moci uDobrá moc je jen ta, která chrání slabé uNásilní lidé potřebují násilného Boha a vytvářejí si ho? uNebo je Bůh Bible násilný a legitimizuje násilné dějiny? uDominantní hierarchie potřebuje dualistické myšlení uNapoleon: „Jenom duchovní lidé jsou schopni věci skutečně měnit, my je jenom přeskupujeme.“ uDuchovní moc je schopnost ovlivnit ostatní jen prostřednictvím vlastního bytí, jen tím, čím sám jsem. To je pro spiritualitu podstatné. Bůh udává tón uBez zkušenosti s bezpodmínečně milujícím Bohem nebudeme důvěřovat žádné duchovní moci uBiblické postavy jsou vždy svým způsobem neschopné, bez-mocné, jen proto, aby se mohly nechat milovat Bohem uDno, outsider, okraj – v Bibli privilegované pozice uTajemství odevzdání se a důvěry Neplodné ženy a odvržení synové uTéma neplodných žen v Bibli – milost uNe scénář vítězů, nýbrž scénář života uProměna jako celoživotní záležitost milosti Žalmy uVysoká úroveň duchovního vědomí a různé stupně víry uŽalmy orientace – dezorientace – znovu nabyté orientace uPravá transcendence vždy zahrnuje i předchozí stupně Dobrá moc uMoc není ze své podstaty špatná, je tak označován i Duch svatý uBoží přebývání v člověku prostřednictvím Ducha – to odlišuje autentickou křesťanskou spiritualitu od ostatních spiritualit uBible ukazuje paradox moci; máme-li skutečnou moc, nepotřebujeme ji vystavovat na obdiv uNáboženství je především pro ty, kdo se bojí pekla; spiritualita začíná mít smysl pro ty, kdo peklem prošli uMoudrost se ukáže a projeví v tom, jak dokážeme nakládat se svou bolestí Rituály přechodu uPonížení jako privilegovaná cesta poznání uSlužba jako profese, ne jako pokorná služba Architektonická teologie uPodoba jeruzalémského chrámu uJežíš jako kritik všech vládnoucích a uzavřených systémů uSvobodný úhel pohledu, který dává Bible