Sociologie náboženství
sociologie a náboženství
PhDr. Eva Křížová, PhD.
Co je náboženství pro sociologa
• Společensko-kulturní výtvor/instituce, který odpovídá určité potřebě
člověka o vysvětlení života a světa především z hlediska transcendence
•
– Podstatou náboženství je nakládání s posvátným (sakrálním, věčným)
– dvojice posvátného a světského tvoří prapůvodní základ členění řádu
• představa světa zde, v němž běží čas, a světa jinde, světa nepozorovatelného a věčného,
nadpřirozeného
– opozice mezi světským a posvátným je základ veškerého lidského myšlení
– Jung: člověk je tvor náboženský a náboženství potřebuje
Základní vztah, základní věrnost (víra)
versus
– Freud: náboženství je neurotickou reakcí na prožívanou bezmoc v životě,
náboženství je iluzí, respektive kolektivní neurózou, únikem, funkcí mysli
• Moderna diskvalifikovala náboženství- sekularizace, obrat k tomuto světu
• Soubor věr - idejí, hodnot, norem, přesvědčení, tradic a rituálů, vztahujících
člověka ke konečným podmínkám jeho existence (náboženské prožívání a
chování), liturgický kalendář/rok
• Formální organizace a pravidla (církev)
• Soubor kulturních objektů a symbolů (texty, stavby, skladby, obleky…)
Společné a odlišné různým
náboženstvím
• spiritualita a posvátnost
• Idea Boha, bohů, božstev
– Animismus
– Polyteismus
– Monoteismus
• Funkce
– Ritualizace života- strukturace roku
a života
– Morální společenství a
řád/strukturovanost, věrnost a
omezení
– Integrace, soc. opora a kontrola
– kompenzace
• Symboly
• Normy
• Nejvyšší autorita
• Organizace
• Vztah k autoritám
• Rituály
• Svátky
K náboženství se vyjadřovali
sociologové-zakladatelé
• Comte- nové náboženství rozumu
• Durkheim
• „Náboženství je jednotný systém víry a praktik vztahujících
se k posvátným věcem, tj. k věcem odtažitým a zakázaným;
systém víry a praktik, které sjednocují všechny své
přívržence v jediném morálním společenství nazývaném
církev“
Elementární formy náboženského života
• Weber:
• náboženství může stabilizovat, integrovat společnost, ale i ji
měnit
– „Protestantská etika a duch kapitalismu“
– Askeze a skromnost, píle, pracovitost, podnikavost a spořivost,
vyplývající z radikální kalvínské teologie, podstatně přispěla ke vzniku
moderního západního kapitalismu
Max Weber
• náboženství vysvětluje svět (racionalizace):
•
• „Na úsvitu dějin poskytuje náboženství prvotnímu člověku symboly a
rity, pomocí nichž si buduje významuplný svět, v němž se může
orientovat a přežít uprostřed mocných sil jinak nevysvětlitelné a
nepředvídatelné přírody,“ Weber Sociologie náboženství, 1998, 139)
• uprostřed vysoce racionalizované, zbyrokratizované a
zmechanizované společnosti pocítí lidé takovou míru odcizení a
bezmocnost, jakou pociťoval primitivní člověk v houštinách pralesa.
(Weber Sociologie náboženství 1998, 139)
Herbert Spencer
• původ náboženství vysvětloval s odkazem na
sny a na skutečnost, že po smrti se duch nebo
duše mrtvého zjevuje pozůstalým právě ve
snech.
• kult předků = prvotní formou náboženství
– Animismus
– Polyteismus
– Monoteismus
všechno, co nazýváme náboženstvím, tvoří přes
všechny rozdílnosti a protikladnosti jednu veličinu
Masaryk
• Náboženské vzdělání a život církevní je
trvalou složkou lidské kultury, i je třeba
všimnout si ji zvláště vedle toho, co
nazýváme vzděláním rozumovým.
Mravnost člověka, jeho veškeré jednání a
snažení nabývá v náboženství onoho
zvláštního posvěcení, jež vtiskuje člověku
znak božského.
Sociologické teorie a přístupy
Funkcionalismusnáboženství
má svou sociální funkci, účel (Durkheim,
Feuerbach, Marx)- stabilizace, udržení pořádku, nadvlády,
integrace, koheze, podpora/opora, konsolidace, útěcha,
vztah k trvalému a věčnému, ochrana, ritualizace života a
roku, řád, identita
Teorie racionální volby
kompenzace: za malé „investice“ velký zisk (spása, věčný
život)
Konstruktivistická teorie
člověk je do náboženství socializován a současně ho
utvrzuje svou vírou, je nositelem určité náboženské kultury
Jak se náboženskost
sociologicky zjišťuje?
• Formální a neformální (subjektivní) znaky
• Veřejná-soukromá, postoje
• Členství v církvi
• Vyznání
• Návštěva bohoslužeb
• Účast na rituálech, modlitba
• Význam boha
• Postoje k některým pojmům jako vzkříšení,
milost, peklo, nebe, očistec atd.
Jaké jsou výsledky?
• Antiklerikalismus jako součást českého národního obrození vedl k
značně formálnímu členství, jež snadno zaniklo, když přestalo být
nutné, natož „pronásledované“
• Jednoznačný pokles organizované církevní religiozity, hlavně u
církví s masovou základnou
• U nás cca 35-40% lidí se hlásí k n. - 60% ne
• Kolem 10% pop. chodí na bohoslužby nejméně 1x měsíčně
• Více starších lidí- socializovaných v náboženské příslušnosti, ale
zájem o otázky náboženství je silný u mladých lidí
• Více žen (nevěří 73% m, ale 54% žen)
• Nízká církevní organizovanost a tradiční náboženskost, ale silná
víra v nejasně definované nadpřirozeno a náboženské či magické
až okultní alternativy či substituce
• Víra bez přináležení, bez církevní příslušnosti
• Nekonalo se očekávané silné oživení po r. 1989
• Přírůstek u malých církví sektářského nebo tradicionalistického typu
(Svědci Jehovovi, Církev bratrská, Apoštolská církev)
Závěry
• Sekularizace nevedla ke ztrátě potřeby hledat
odpovědi na otázky lidské existence, na které
věda odpovědět neumí nebo tak činí
neuspokojivě
• Mění se náboženskost a spiritualita- od
organizované k osobní a neformální, autentické
• Privatizace, detradicionalizace,
demonopolizace
• Hovoří se o postsekulární společnosti
Základní literatura
• Nešpor, Z., Václavík, D. Příručka sociologie náboženství. SLON, 2013
• Hamplová, H. (2010): Česká religiozita – církevní příslušnost a víra ve
světle Sčítání lidu a dat ISSP 2008. Naše společnost, 8 (1): 3-8. časopis
Centra pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, dostupné
online
Nebo
• Hamplová, H. (2011): Náboženstvi a pohlavi: Proč jsou ženy zbožnějši než
muži? Sociologický časopis / Czech Sociological Review, 2011, sv. 47, č. 2:
297–323, dostupné online
Nebo
• Vávra, M. (2009): Jak zjišťovat návštěvnost bohoslužeb? Problémy s
měřením náboženského fenoménu. NAŠE SPOLEČNOST 1: 32-39.
časopis Centra pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR,
dostupné online