Cílená muzikoterapie Renata Janíková - 2. ročník PSP ETF, kombinované studium MT plán a prezentace MT jednotky pro vybranou cílovou skupinu Zadání: PACIENT V POSTTRAUMATICKÉ PÉČI 1. Charakterizujte cílovou skupinu a nejdůležitějších potřeby jejích klientů. Cílová skupina - klienti po traumatu Posttraumatická stresová porucha - přežití události přeshující hranici běžného lidského trápení (přírodní katastrofy, znásilnění, únos, válka, ztráta zraku, nevyléčitelná choroba..)[1]. Nejčastější reakce na stresor je úzkost. 4 skupiny symptomů PTSD - hluboké održení od každodenního života (absence emočních reakcí, nemožnost navázat vztah i s nejbližšími, chování oběti, nezájem o dřívější činnosti....) - opakované prožívání traumatu (ve snu i v realitě) - poruchy spánku a soustředění a nadměrná ostražitost - pocit provinění (chování oběti, oni přežili, ostatní ne...) PTSD se může projevit hned nebo i s časovým odstupem. Dlouhodobá porucha. Náchylnost k PTSD ovlivňuje kultura i pohlaví. Traumata vyvolaná lidmi vyvolají PTSD s vyšší pravděpodobností než přírodní katastrofy - je narušena víra, že lidé jsou dobří; dopadají spíše na jednotlivce než na skupiny. Reakce - důsledky PTSD: vztek, agrese, deprese, apatie, poruchy příjmu potravy, sebepoškozování, odmítnutí vlastního těla, hysterie..... 2. Uveďte, jaké jsou možnosti MT intervence ve prospěch klientů – jaké metody a techniky muzikoterapie jsou pro tuto cílovou skupinu především vhodné. Improvizační techniky empatie Imitování (sebereflexe, posílení schopnosti reagovat a komunikovat) je vhodné spíše v pozdějších hodinách, prvních pět setkání určitě ne Synchronizování cíl: uvědomění sebe sama, stabilizace, podpora vztahu mezi klientem a terapeutem či skupinou. Terapeut či skupina se přizpůsobuje protagonistovi a prování stejnou aktivitu ve stejném čase (stejný pohyb, rytmus, nálada, stupeň energie). Rozvíjení (posílení sebevědomí, sebepřijetí, podpora kreativity a sebevyjádření) také není vhodné na prvních setkáních Přehánění (uvědomění si a přijetí vlastních pocitů) je vhodné v pozdějších hodinách, prvních pět setkání určitě ne Improvizační techniky vyvolávání Opakování cíl: integrace klienta či jednotlivce, podpora vzájemné komunikace. Terapeut či členové skupiny se snaží opakováním klientova motivu vyprovokovat jeho další reakce. Opakují stále stejný motiv a na závěr nechají logickou pauzu pro klienta či protagonistu, který motiv změní. Modelování cíl: posílení žádoucího chování. Terapeut představí nějakou aktivitu (pohyb, hudební motiv), kterou může klient či protagonista imitovat. Vytváření prostoru cíl: podpora sebevědomí, schopnosti převzít odpovědnost. Terapeut či skupina vytvoří ve své improvizaci prostor pro sólo jednotlivce (klienta či protagonisty). Užívání analogií cíl: propojení s reálnými situacemi, dynamické učení. Po společné improvizaci terapeut motivuje klienta či členy skupiny k nalezení analogie mezi právě proběhlou improvizací a reálnými životními situacemi. Techniky vytváření důvěry Sdílení nástrojů cíl: podpořit komunikaci, budovat vzájemnost a důvěru, pomoc klientům majícím problémy s hranicemi a sebekontrolou. Terapeut s klientem či dvojice ve skupině hrají na společný nástroj (současně nebo kooperativně). Darování cíl: posílení vzájemnosti a důvěry. Terapeut složí klientovi píseň či mu daruje nějaký malý hudební nástroj. Podobně se mohou obdarovat i členové skupiny. Improvizační techniky procedurální Ustupování cíl: podpora přebírání odpovědnosti, kreativity. Po tom, co terapeut či vedoucí hraje v improvizaci vedoucí roli, přenechá vedení klientovi či protagonistovi ze skupiny. Dirigování cíl: rozvíjení schopnosti vedení, posílení sebedůvěry a soudržnosti skupiny Improvizace je vedena klientem či protagonistou, jeho pohyby, slovy. Nacvičování cíl: koncentrovat pozornost na cíl, posílit sebevědomí. Terapeut nacvičuje s klientem či skupinou improvizační výstup. Poslech vlastní nahrávky cíl: posílení identity, schopnost sebereflexe. Společný poslech nahrávky improvizace a rozhovor o ní. Improvizační techniky vztahování Symbolizování cíl: objevit, jak se dají vyjádřit pocity pomocí hudebního výrazu a posílit tak možnost komunikace a sebedůvěru. Terapeut či někdo ze skupiny symbolizuje krátkým motivem životní situace (osoby, události, pocity). Vzpomínání cíl: uvědomit si, že reálné situace se dají vyjádřit abstraktně a že je lze sdílet i mimoslovně, technika se využívá ke zpracování vědomého i nevědomého materiálu klienta či protagonisty. Protagonista (klient) si představí určitou událost, situaci, pocit, se kterým je třeba pracovat, a pokouší se ho reprodukovat hudebně, pomocí zvuků. Může sdělit o jakou situaci se jedná či tato může být předmětem intuitivního odhadu od ostatních. Vyprávění příběhu cíl: dosáhnout projekce potlačených emocí do příběhu a zpracovat iracionální pocity do logických souvislostí. Terapeut nebo někdo ze skupiny improvizuje krátký hudební motiv, klient nebo ostatní ve skupině k němu vyprávějí nějaký příběh. Fantazírování cíl: zpřítomnit imaginární svět a propojit ho se světem reálným. Klient či protagonista improvizuje své sny a fantazie. Techniky práce s emocemi Rytmické kotvení cíl: podpora pocitu jistoty a vyrovnanosti, zakotvení v realitě. Terapeut či někdo ze skupiny udržuje základní tempo jako základ pro klientovu (skupinovou) improvizaci. Držení cíl: poskytnout bezpečné místo pro sebevyjádření, empatii a porozumění Terapeut či někdo ze skupiny (skupina) vytváří hudební pozadí, které rezonuje, odráží momentální pocity klienta či protagonisty, který je nejprve verbálně vyjádří. Přechod cíl: umožnit přechod z jedné emoce (myšlenky) ke druhé a strukturovat tak své pocity, orientovat se v nich. Terapeut pomáhá klientovi, protagonistovi, skupině přecházet od jedné emoce či myšlenky ke druhé (přechody se znázorní graficky předem, aktuálně pohybem apod.) Protiklad cíl: schopnost zpracovávat změny emocí a vyjadřovat je. Terapeut motivuje klienta či protagonisty k vyjádření opačných pocitů, než právě prožívají, a to prostřednictvím hudby, dramatizace i verbalizace. Štěpení cíl: pomoc osvětlit protichůdné aspekty vlastního já a uvědomit si jejich souvislosti. Štěpení se projevují jako protikladné myšlenky a pocity, které se mohou manifestovat v konfliktních hudebních situacích. Terapeut či někdo ze skupiny improvizuje jednu část klientovy či protagonistovy osobnosti a klient (protagonista) druhou. Obojí se děje současně, stejně jako se děje v klientovi či protagonistovi samotném. Rozhovor cíl: pomoc orientovat se v důležitém vztahu, získat přehled o vlastních interakčních tendencích. Klient s terapeutem, či dva protagonisté ve skupině prozkoumávají důležitý vztah klienta či protagonisty pomocí improvizačních duet. Improvizace znázorňuje například rozhovor v tomto vztahu. Hraní rolí cíl: rozvoj sociálních dovedností, flexibility a posílení vlastní role Terapeut motivuje klienta či protagonisty ke střídání různých rolí v rámci dvojice či skupiny (dominantní, partnerská,spolupracující či role dirigenta, hráče, posluchače) Další improvizační techniky Tematická improvizace Technika umožňuje v improvizaci tematizovat vztah k sobě, aktuální životní sílu, vlastní identitu, blízkost s druhými i odstup. Je možno tematizovat jednotlivé póly vztahového diagramu (dominanci, submisi, afiliaci, agresi atd.). Asociační improvizace Nabízí ztvárnění představ prostřednictvím zvuku (např. živlů, počasí, archetypů atd.). Skupina pracuje s jedním motivem společně, což přispívá k vzájemnému propojení. Hra poskytuje příležitost učit se překonat zábrany a uskutečnit svou představu. Situační improvizace Vychází z konkrétního dění ve skupině a reaguje na něj. Poskytuje možnost reagovat na rozhovor, gesto, povzdech, na cokoli, co si zaslouží pozornost při dění ve skupině (potřeba podpory, reakce na selhání apod.). Intermediální improvizace Umožňuje uchopení zážitků získaných během určitého úseku života, který je vzhledem k tématu významný. Pracuje nejen se zvukem, ale také s pohybem, malbou, scénografií. Určitý zážitek je tak možno transformovat více výrazovými prostředky, což účinněji zpracovává napětí. Rolová improvizace Nabízí zvukové ztvárnění rolí (partner, rodič, dítě, podřízený, nadřízený atd.), v nich pak účastníci uplatňují svá komunikační schémata. Díky hře v určité roli může být člověk konfrontován s některou stránkou vlastní osobnosti, kterou nerozvíjí. Improvizační dialog Improvizační dialog napomáhá ke sdělování vlastních postojů a pocitů vůči druhému úsporným způsobem. Hudební komunikace může zasahovat hlouběji než verbální a může napomoci vyjadřovat své pocity vůči druhým přiměřeným způsobem. Skupinové improvizace emocí Každá skupina si vybere tři emoce, které postupně představí ve společné improvizaci. Druhá skupina se snaží improvizovanou emoci určit. Podobně si může každá skupina zvolit k improvizaci tři charakteristické životní situace. Hra na sóla Během společné improvizace se na domluvený signál vždy jeden člen skupiny ujme sóla na svůj nástroj. Po ukončení sóla (ztišením) se ostatní opět přidají a rozvíjejí jeho téma. Poté může opět následovat sólo dalšího hráče. Hlasová podpůrná technika Technika se uplatňuje v individuální terapii. Pokud klient improvizuje a není si jistý, je třeba jej poslouchat a podpořit jej prostřednictvím volné vokalizace vlastním hlasem. Je to technika nonverbální podpory a interakce. Interpretace - NE Možno použít pouze variatnu, která podporuje schopnost empatie a identifikace s druhými - využití na pozdějších setkáních, ne na prvních pěti. Spontánnost klienta je oproti improvizaci omezena. Kompozice hudby Obecné cíle Rozvoj dovednosti kreativně řešit problémy Rozvoj schopnosti zaznamenat vnitřní prožitky Vyjádření pocitů Integrovat části do celku Cíle ve skupině Sdílení pocitů, myšlenek a zkušeností Kooperativní učení Specifické cíle Usnadnění katarze (vnitřní duševní očista) Podpoření terapeutického procesu, léčení Vytváření odkazů pro pozůstalé Vhodné jsou: Kontaktní písně Jednoduchý text a melodie kontaktní písně by měl obsahovat jména členů skupiny (jméno klienta), jednoduchý rytmický doprovod, pohyb a různé interaktivní prvky (podání rukou, úsměv apod.) Skládání písní Hudební koláž Klient vybírá řadí za sebou zvuky, písně, fragmenty hudby tak, aby vytvořil autobiogravickou nahrávku. Klient instrumentalizuje a diriguje skupinu, aby zahrála skladbu podle jeho představy Terapeutický poslech Stimulační poslech – k podpoře bdělosti, zvýšení energetické hladiny, nabuzení senzomotorické aktivity, k pozvednutí nálady Poslech s reakcí – má vyprovokovat konkrétní aktivitu či verbální odpověď Hudební komunikace – klient na požádání přináší hudbu, která je pro něj významná a něco o něm sděluje. Nebo terapeut přináší hudbu, kterou chce něco sdělit klientovi Poslech vlastní hudby – klient poslouchá nahrávku vlastní improvizace, vystoupení nebo kompozice a reflektuje sebe a svou zkušenost Projektivní vyprávění příběhů – klient podle hudby ústně nebo písemně vytváří příběh Volné asociace – klient píše vše, co ho při poslechu napadá, aniž by věnoval pozornost významu vytvářeného textu Hudební dramatizace – klient dramatickými prostředky předvádí, co slyší v hudbě Projektivní pohyby na hudbu – klient se pohybuje, jak mu hudba napovídá Projektivní kreslení – klient kreslí během poslechu hudby Provázená hudební imaginace – klient poslouchá hudbu, volně imaginuje a vede přitom dialog s terapeutem Řízená interaktivní imaginace – klienti ve skupině společně vytvářejí imaginace na hudbu pod vedením terapeuta Lidové písně nabízejí řadu témat - vztahy mezi rodiči a dětmi, mezi zamilovanými, chudí a bohatí, vypočítavé a upřímné vztahy, věrnost a zrada, pilnost a lenost, vztah k přírodě, ke zvířatům a rostlinám, vztah k práci, k zemi, k rodišti, vztah k Bohu. napomáhají k přijetí náročných životních situací a k vnímavosti okolí nedorozumění, křivda, zrada, rozchod, smutek, bolest, smrt. poskytují příležitost k vzájemné interakci - k rozhovoru, hře, spolupráci stávají se námětem k další činnosti rozvíjející fantazii a kreativitu - dramatizaci, tanci, spolupráci při výtvarné činnosti stávají se podnětem pro improvizaci - dává směr improvizačnímu procesu 3. Připravte si program konkrétního MT setkání (45 min) a realizujte jej v hodině. Všichni stojí v kruhu "aktivace těla", proklepávání všech částí těla postupně od hlavy po chodidla - říkanka: všechny buňky mého těla, probuďte se, radujte se "jména", do rytmu vytleskávání o stehna a ruce každý řekne své jméno a ostatní do rytmu zopakují teploměr nálady - každý ukáže, v jaké náladě se nachází - od země směrem nahoru, čím výš tím lepší nálada; chvíli setrvají, rozhlédnou se a pak všichni současně vydají tón, který co nejvíce odpovídá jejich ukazované náladě (možnost - RJ uprostřed kruhu ukazuje na jednotlivce a dává jim pohybem ruky pokyny na zvýšení nebo snížení tónu, až jsou všichni synchronizovaní v jednotné výši) Cvičení - všichni stojí Chodí po místnosti dle pokynů RJ - POMALU - jsou na procházce - RYCHLE - zapomněli, že doma na sporáku vaří oběd - ZMATENĚ - musí jít na autobus do školy, nemají zbalené věci, hledají je po bytě - RYCHLEJI - jdou na tramvaj - STOJÍ - čekání na tramvaj - PŘECHÁZENÍ - nervózně čekají na chodbě před zkouškou - RADOSTNĚ - zkoušku udělali za A - UKLIDNĚNÍ - najdou si své místo STOJÍ NA MÍSTĚ - ZKLIDNĚNÍ - LEHKÉ UVĚDOMĚNÍ TĚLA - POHYB DO PUŠTĚNÉ HUDBY (i v rychlém rytmu se dá najít pomalý), PODLE POCITU SPLYNUTÍ S HUDBOU NEBO DĚLAT TO, CO JIM VYHOVUJE - UKONČENÍ - VRÁCENÍ SE ZPÁTKY CÍL - uvědomění si těla v různých situacích, v různých emočních situacích, uvědomění si svého prostoru, hranic REFLEXE Cvičení - ve dvojicích Jeden z dvojice jde za dveře. Druhý si najde svůj prostor v místnosti. Instrukce - ti co jsou v místnosti se ponoří do sebe, ÚKOL - nereagovat na vnější podněty (nebo aspoň co nejdéle nereagovat) Instrukce - ti co jsou za dveřmi - vezmou si hudební nástroj a s jeho pomocí (nebo hlasu), ne slov!!!! se snaží v druhém vyvolat reakci UKONČENÍ - nejdříve ztišení nástrojů, pak vrácení se zpět u druhého z dvojice CÍL - přehnané udržení a překročení hranic, jaké to je, když druhý dotírá a nemohu reagovat - když druhý nereaguje a já se snažím s ním navázat kontakt REFLEXE Závěr - na uvolnění (na to nebyl čas, ale připravila jsem to pro zlepšení nálady zejména těch, kteří v předchozím cvičení měli být ponořeni do sebe) Všichni sedí v kruhu. Každý čtvrtý má hudební nástroj, kterým se bude vyjadřovat místo slov. Celá skupina vytvoří jeden příběh s tím, že každý postupně řekne jedno slovo, jakmile na něj přijde řada. PES - ŠEL - VEDLE - nástroj se projeví - KOČKY (může "přeložit" zvuk nebo jej ignorovat) - PO - TRÁVĚ - SE - nástroj se projeví - KOUPAT - KAŽDÝ - DEN - CHODÍ - K - RYBNÍKU....... KONEC Použitá literatura ATKINSONOVÉ A HILGARDA, Psychologie. Portál, Praha, 2012 Čerpáno z ročníkové práce - Janíková, Prvky muzikoterapie u později osleplých dospělých osob (Jabok, 2013) Čerpáno z psychoterapií zaměřených na dospělé oběti sexuálního násilí - PhDr. Bc. Jiřiny Dolanské Ph.D. - Občanské sdružení Élektra - Centrum pomoci ženám zneužitým v dětství ________________________________ [1] Atkinsonové a Hilgarda - Psychologie