Didaktika Zuzana Svobodová 11_Lidskost_L J.A.K. Orbis Sensualium Pictus : Lidskost Lidé jsou stvořeni (učiněni) ke společným výhodám; proto mají býti lidští. Buď příjemný a milý ve tváři (1), vlídný a zdvořilý v povahách [obcování] a způsobech (2), přívětivý a pravdomluvný ústy (3), vroucí a upřímný v srdci (4)! Miluj a tak milován budeš! Z toho pojde obapolné přátelství (5) jako u hrdliček (6), svorné, krotké a z obou stran laskavé. Divní (nevrlí) lidé jsou nevraživí, zasmušilí, nezpůsobní, hádaví, hněviví (7), ukrutní (8) a nesmiřitelní, podobnější vlkům a lvům nežli lidem a mezi sebou nesvorní; proto se bijí (potýkají) zbraní (9). Závist (10) jiným zle přeje, a hubí se sama. 09_Mravouka_L J.A.K. Orbis Sensualium Pictus : Mravouka Život tento jest cesta neboli rozcestí, podobné písmenu pythagorskému Y, jehož levá stezka jest široká (1), pravá úzká (2); ona jest (cesta) nepravosti (3), tato ctnosti (4). Pozoruj, mládenče (5)! Herkula následuj! Zanech levé, nepravost v ošklivosti měj! Pěkný mívá příchod (6), ale hanebný a propastný východ (7). Kráčej pravou, jakžkoli trnovitá (8)! Žádná cesta není neschůdná ctnosti. Následuj, kam tě ctnost vede, skrze úzkosti (těžkosti) k oslavení, k hradu (svatyni) slávy (9). Cesty prostřední se drž a pravé stezky, tak nejbezpečněji půjdeš! Střez se, abys nevykročil z pravé (cesty) [doprava] (10)! Náruživosti, koně divého (11), na uzdě měj (12), abys po hlavě nespadl! Chraň se, abys nepřišel na levou (13) z oslovské lenivosti (14), nýbrž pokračuj stále i usiluj k cíli! Tak věnce dosáhneš (ověnčen budeš) (15). Schéma dosavadních teorií výchovy výchova organický proces cílevědomá lidská činnost naturalistické pozice idealistická pozice Literatura: Patočka, J. Péče o duši I, s. 391-408 Výchova jako organický proces •společenství je vlastním činitelem výchovy •výchova je podřízena „duchu“ společenství • •přirozený orgán lidstva: společnost, národ, jazyk, mýtus, básně, lidové/národní písně •umělé instituce lidstva: stát, politická strana, škola, ... Výchova jako lidská činnost •lidská činnost: –cílevědomá –vlastní zákonitosti – – •Co je člověk? –objekt → naturalismus –subjekt → idealismus Naturalistická pozice výchovy •člověk věc mezi věcmi, „předmět“ - objekt •hledání (nazírání) zákonitostí fyzického „organismu“ •zkoumání různých „aspektů organismu“ •„zákony“ života člověka (z. prožívání, z. socializace, z. vývoje...) •výchova jako přírodní proces •cíl výchovy: navození žádané soustavy zvyků (reakcí), které společnost vyžaduje •výchova jako soustava cvičení (nácvik) – vědomá, úmyslná formace • Idealistická pozice výchovy •člověk středem tvořivé energie, tvůrce, duch •nikoli nazírání, ale činnost, aktivita •činně chápající (aktivní) duch – podmínka vnímání skutečnosti, podmínka zkušenosti •výchova jako spolutvorba chovance a vychovatele – vzájemné pronikání, uskutečňování jednoty ducha •výchova jako povzbuzení k samočinnosti – pěstování původního, originálního, tvořivého • • •Giovanni Gentile: •„výchova není nic jiného, než proces ducha samotného“ •(Patočka, J., Péče o duši I, s. 403) • • Schéma dosavadních teorií výchovy z hlediska vychovatele z hlediska chovance / žáka Impulsy / elán výchovy Impulsy z hlediska vychovatele •k objektivnímu smyslu danému našemu životu ve vědě, umění, kulturní tvorbě... •ke společenství (elán k lidství – abstr., k národu – konkr.) •k jedinci(-cům), kteří podléhají vychovatelově činnosti Impulsy na straně chovance (žáka) •odevzdání •autorita •podřazenost (řád) •oddanost Výchova jako zápas a boj •Mezi •milujícím vychovatelem •oddaným chovancem (žákem) •Napětí vyšší, čím více chovanec zraje •O co se bojuje? O: •utváření života chovance, vliv na směr života (tvar, forma x rostlina dáno, člověk ne) •vůli chovance – zformovanou (x vznětlivost) •originální život – nové, nedelegovatelné Výchova jako přesahování •Výchova jako péče o vzrůst, o rozkvět •Výchova jako péče o plodnost •Výchova jako vztah k autoritě •Výchova jako vztah k u/Učiteli • • •Možnosti výchovy? • z hlediska mimopedagogického z hlediska pedagogického z pohledu chovance z pohledu vychovatele Možnosti a meze výchovy Možnosti a meze výchovy z hlediska mimopedagogického •individuální schopnosti vychovatele a chovance •otázka společenské skutečnosti, v níž se výchova děje •zřetel vzdělanostní úrovně • •Cíl: Usměrnění života pro společnost v národním rámci. •(Národní vzdělanost souvisí např. se strukturou myšlení, kterou obsahuje jazyk.) Možnosti a meze výchovy z hlediska pedagogického •Z pohledu chovance: •počáteční nesvoboda (ne-aktivita) chovance, vychovatelova převaha (ch. „je prohlížen“) – autorita, moc •možnost vzdělávat se – uplatnění svobody chovance •výchova se stává sebevýchovou, vzdělání sebevzděláváním •vliv předchůdců Možnosti a meze výchovy z hlediska pedagogického • Z pohledu vychovatele: •cílevědomost (vědomí vysokého cíle) •úzkost před možným osudem společnosti •autorita •obraz (symbol !) smyslu života pro chovance (re-prezentace nejvyššího lidského) •osobnost vychovatele • Smysl výchovy – elán vychovatele •„Vychovatel sám nemůže mít docela vážný poměr k svému vlastnímu povolání a k svému vlastnímu konání, když tento smysl sám, kvůli kterému je výchova výchovou, není mu adekvátně přístupný.“ • •Patočka, Péče o duši I, s. 430 Výchova a svoboda •tragika života zvrhlého v automatismus •výchova vždy zůstává za svým cílem (svobodou) •svoboda jako možnost žít z vlastního rozhodnutí, z vlastní moci •člověk nemůže žít autonomně jinak než tvorbou, činností •smysl, účel života nemůže být člověku dán zvenčí, každý se jej může zmocnit jen sám za sebe •