Tretf vydanf prineslo cetne doplnky a rozsfrenf, a to jak v heslech (pribylo 32 novych), tak v rejstffku a v literature. Z tfetfho vydanf v podstate vychazf i vydanf ctvrte z roku 1990,jez bylo predlohou ceskeho prekladu. Kez tato prfrucka dopomuze mnoha ctenarum Bible k hlubsfmu porozumenf, nejen svou nabfdkou abecedne usporadanych informacf, nyorZ i osvetlenfm vlivli, ktere po staletf utvarely tradici kfest'anske symboliky. Uvod do obrazne a symbolicke feci Bible Manfred Lurker Ustrednf biblickou vypovedfje, ze Buhjedna ve svete a v dejinach - od prvnfho dne stvorenf presinkarnaci az ke stvoreilf noveho nebe a nove zeme. Vsechno stvorenf pochazf od Boha a k nemu privadi. Podle Tomase Akvinskeho vystoupHo vsechno bytf z Boha, z neho povstalo svetlo, v nemz vidfme jeho odraz. Slovem "Buh" oznacuje clovek nejvyssf, absolutnf bytf, praobraz, z nehoz pochazejf vsechny obrazy a k nemuz rovnez odkazujf, pricemz on samje nezobrazitelny. Clovek je imago et similitudo Dei (obraz a podobenstvf Boha). V Bohu, z neho a v nem "zijeme, pohybujeme se, jsme... Vzdyt'jsmejeho deti", zvestoval apostol Pavel Atenanum naAreopagu (Sk 17,28). V Kristu, "druhem Adamovi", se V)jevuje pravzor, podIe ktereho byl stvoren prvnf clovek. Cele stvorenf je ostatne BoZfm "obrazem ", protoze on je vytvofil. Z tohoto hlediska je kazdy obraz "symbolem", g. obrazem, ktery ma vyznam plynoucf z dvojf skutecnosti: jednak tfm, ze smysluplne vyzaruje z tohoto sveho prapuvodu, jednak proto, ze pres sebe opet odkazuje na smysl byti. Vlastnf obraz a vlastnf slovo nemohou myslfcfmu cloveku stacit; clovek chce a musf byt vnfman a oslovovan nekym druhym; nasi existenci muze legitimovat jen poslednf, nejvyssf a absolutnf Ty. Vetfcf clovek vf, ze jeho vlastnf obraz jako ostatne vsechny obrazy kolem neho - ma smyslJen ve vztahu k praobrazu. Tak vystupujf pred nami vsechny obrazy v Bibli - strom zivota a smrtonosny had, obetujfcf pastyr a obetovany beranek, pohar Bozfho hnevu a kalich spasenf zaroven ve sverle i stfnu praobrazu, jehoz zafi zrcadlf a zjevujf ajehoz nezmernost zahaluji. Srovname-li prfslusnou literaturu 0 pojmu "symbolu", mate nas predevsfm mnozstvf vysvetlenf a definic. Etymo- 10 11 logicky se slovo "symbol" odvozuje z fectiny: od !1.mballein, g. nahazet na hromadu, ~ojit. Toto slovo tedy naznacuje syn-rezu;~sjednoceni ajednotnost neceho dvojiho. Podle F.Vonessena neni symbol puvodne "symbol em neceho" (g. neceho jinehoT,- nYDrZ "sE~_~l,~~t;tl1\lece~o" (g. z nekolika protikladnych casti). Poloviny rozlomeneho prstenu, jejichZ spojenim si potomci dvou pfatel mohli navzajem prokazat svou totoznost, jsou pfesne vzato jen alegorii symbolu. Pouze na zaklade duchovniho a dusevniho pfatelstvi mohlo vzniknout take na neco hmotneho vazane znameni tohoto pfatelstvi. U vsech symbolu, jichZ anticky jazykovy uzus uzival, aby jimi oznacil nejruznejsi veci - napf. smlouvy v oblasti prava, tajna hesla ve valecnictvi a v mysterijnich sdruzenich zasvecencu, let ptaku slouzici vestbam orakula -, lze vzdy rozpoznat spolecny zakladni vyznam, totiz spojeni dvou prvku vzajemne protikladnych, a pfece k soM podstatne patficich. . Vychozi fecke sloveso ma vsak jdte dalSi vyznam;...sfovnavat, vykladat, usuzovat. Tak uzivali stoikove pojmu "symbol";K:dyz vnecem spatfovali zastfeny odkaz na filozofickou nebo teologickou pravdu. Filon Alexandrijsky pfevzal tento "symbolickf', spravneji alegoricky zpusob vykladu pro interpretaci Bible, a stal se tak vzorem alexandrijskych exegetu, zejmena Klementa Alexandrijskeho a Origena. Symbol je mu znamenim a dukazem pravdy vyslovene v Pismu; skutecnost stvofeni se vztahuje na skutecnost Stvofitele. Tak se v symbolu setkavaji dva svety: to, co je v popfedi, a to, co stoji za tim, fen omen a idea. Hlubinu a nepochopitelne pravdy nelze vysvHlitjinak nez pomoci a ve smyslu analogie; symboly sejevijako posvatna a ke spase vedouci znameni. V modernim jazykovem uzu muze symbol byt jak signum significativum, tak i signum representativum: neco bud' oznacuje, nebo reprezentuje. Vyznam symbolu nespociva v nem samem, nyorZ ukazuje nad nej. Podle Goethal jde 0 pravou symboliku vsude tam, "kde neco zvlastniho reprezentuje to, co je vseobecne, ne jako sen astin, nyorZ jako zivouci okamzite zjeveni nezbadatelneho". Pro nabozenskeho clovekaje symbol konkretnim fenomenem (aijizjde 0 symbol pfirodni, jako nap¥:-nolubice, ti umely, jako rovnoramenny trojuhelnik), v nemz se myslenka bozskeho a absolutniho stav~ imanentm taKovym zpusobem, ze ji symbol V)jadfuje zfetelneji, nez by to mohlauCinit slova. Nektefi filozofove vymezili vyznamove pole symbolickeho jdte dale. Tak Cassirer rozumi symbolickou formou kazdou energii ducha, diky niz se nejaky duchovni vyznamovy obsah vaze na konkretni znameni a niterne se mu pfivlastiiuje; to znamena, ze vsechny formy naseho kulturniho zivota jsou symbolicke. Cassirer by.dokonce chtel oznaCit cloveka pfimo jako animal symbolicum (bytost symbolicka) - misto animal rationale (bytost rozumova). Nakonec rozsifily zvlaste pfirodni vedy, ale i lingvistika, pojem symbolu tak, ze se vsechna znameni, ktera neco zastupuji, nazyvaji symboly, i kdyz se jedna jen 0 dopravni znacky nebo znacky chemickych prvku. Odtud vsak snadno vyvstava nebezpeci, ze vsem symbolum pfizname jen charakter znacek; pak uz by napf. kfesiansky kHz neznamenal nic jineho, nez co znamena domovni cislo, neboi by oboji slouzilo jen k vnejsimu oznaceni. Pojeti symbolu, jak jej uziva tento lexikon, neni zamerne vymezeno pfilis uzce, zvlaste proto, ze jsme si vedomi ruznosti jeho vykladu prave v religionistice a teologii. Dobry uvod do teto siroke problematiky, vcetne jejich kontroverznich pojeti, podava Stephan Wisse; on sam poklada symbol za "napadny, do oci bijici znak V)jadfujici zazitek transcendentniho".. Pro toho, kdo je schopen pozorne a citlive vnimat, muze symbol otevfit pfistup k zakouseni Boha tam, kde jakekoli pojmove mysleni selhava.2 Protoze k pods tate symbolu nepochybne patti, ze jej nelze definovat, tzn. vysvetlit v pojmech, nehodlame ulpet na nejakem jeho formalnim vymeru. Symbolicky vyznam se zcela liSi od konvencnich a nahodnych znaku a nezavisle na 11 J. W. von Goethe, Maximen und Reflexionen, Stuttgart 1947, s. 169, c. 1002. 2/ Stephan Wisse, Das religiose Symbol. Versuch einer Wesensdeutung, Essen 1963, s. 27. 12 13 intelektmilnich poznatcfch a znalostech odkazuje kjine rovine bytf. Pokud je takovy symbol pravy, bude se nutne ty1zat pouze "vyssf"roviny bytf: symbol reprezentuje vice, nez zmizon\uje. Vsechno prirozene a materialnf se v nem stava transparentnfm a smeruje k samemu zakladu sve existence. DuleZite je poznanf, ze nemuzeme vymezit-zadnou pevnou hranici mezi smysl majfcfm obrazem a symbolem. Symbol a jemu prfbuzne termfny jako obraz, metafora, podobenstvf, analogie, ale i alegorie tvoi'f radu pojmu, ve ktere jednotlive pojmy stojf vedle sebe a vzajemne do sebe prechazejf. Vzhledem k rozlicne mfi'e "mocnosti" ovsem pritom nezaujfmajf vsechny pojmy stejne "prostoru" ani nelze presne stanovit jejich "postavenf". Nemelo by se zamlcovat, ze se mfnenf 0 symbolickem obsahu Bible u jednotlivych teologu dalekosahle rozchazejf. Nektei'f uznavajf jen nekolik malo symbolu, at jiz z jiste rezervovanosti vlici casto nespravne chapane nebo dokonce zneuzfvane symbolice, nebo z bazne pred precenenfm symbolickeho, kdyz se imanentnf a zastupne zamenf s transcendentnfm a bOZskym, napr. kdyz podle bibliekeho podanf by- 10 zlate tele uctfvano namfsto Jahva. Jinf teologove, jako napr. G. Vahanian, naproti tomu oznacujf biblicke texty jako veskrze symbolicke. Podle J. B. Bauera se v Bibli "setkavame se symbolikou na kazdem kroku "; semitske jazyky majf ~becne sklon k "symbolickemu zpusobu V)jadrovanf, protoze vlastne neznajf abstrakta, a proto si stale znovu pomahajf 'konkrety, ktera pak dfky rozsfrenf smyslu nabyvajf vyznamu abstraHnfho". Na katolicke teologieke fakulte strasburske univerzity se v roce 1974 konalo vyznamne kolokvium 0 vztahu symbolu k teologii, pricemz doslo i na roli symbolu ve Starem a Novem zakone.3 Nam se ukazuje symbolicnost staro- i novozakonnfch textu ve vsech oblastech zivota, kde se ma naznaCit niterne vnejsfm, celek castf, nepromenne pomfjivym. Symbolje vlici skutecnosti, ktera se od neho svou povahou liSf,jejfm repre- 3/ J. Menard, Le symbole, Leiden 1975. zentantem; pritom to, co reprezentuje, zaujfma podle pi'fslusneho zpusobu symbolizace k symbolu ruzny odstup. Symbol tak nenf zadnou kopil, nyorZ zachycuje to, co je podstatne, a Cinf to ve vyssfm smyslu po zpusobu podobenstvf nazornym. Z hlediska dejin spasy je symbol vyrazem nepreruseneho spojenf mezi Stvoi'itelem a jeho stvorenfm. Vse stvorene ukazuje na Stvoi'itele - nikoliv obracene! Proto M. Vereno poznava podstatu pravych symbolickych vztahu prave v tom, ze je nelze prevratit, protoze kotvf v transcendenci. Obraz zustane vzdy zavisly na zobrazenem, zatfmco zobrazovany (nebo zobrazovane) je nezavisly (nezavisle) na znazornenf obrazem. Zjevujf-li se z plnosti bozskeho pravzoru jednotlive obrazy, pak jsou ve vlastnfm slova smyslu sym-bolon, smfsenfm, srazkou casu a vecnosti. "To, co je neviditelne" na Bohu, "lze od stvorenf sveta videt, kdyz lide premyslejf 0 jeho dne" (R 1,20). Symbol je soucasne zahalenfm i zjevenfm. Proto take je casto mrerpretace symbolu tak obtfzna. Pri vy1z1adusymbolickeho, pri prevadenf do reCi pojmu, zustane ovsem vzdycky nejaky neprelozitelny zbytek. Prave proto, ze-symbol poukazuje k-nepochopitelnlmu a reprezentuje je, nemuze jej nase ratiouchopit. Symbolje vzdyjakYmsi extraktem, vytazkem ze sumy jednotlivych myslenek;. shrnuje cele myslenkove rady do jinak nedosazitelne obrazne zkratky. Symboly nejsou zadne strnule, precizne vymezitelne utvary, nY°rZjsou prom enlive (nefixovane); jejieh vypoved' je zavisla na zpusobu, jakYm se prfslusny fen omen V)jevuje. Nekdy se zda, ze symbol sam sobe protirecf. Existujf dokonce symboly, ktere mohou naznacovat oba poly bytf - zivot i smrt, dobro i zlo. S touto ambivalencf se setkavame v biblieko-krestanskem svete symbolu velmi casto. Tak had neprinasf jen smrt prarodicum, nyorz stava se take zachranou lidf, kdyz je jeho bronzovy obraz vyzdvizen MojzfSem na zerd'. A. Kirchgassner mluvi pravem 0 dialektiee symbolu. Den a noc, vina a usmfrenf, zivot a smrt se navzajem podmiimjf a Buh je zrusf teprve na konci casu. V symbolu vsak muze hie et nunc jiz prosvitat puvodnf 14 15 i definitivnf (pfesne vzato ustavicmi) jednota bytf. Pro lidi staroveku nebyl svet 0 nic mene celkem neZ pro mis; ale zatfmco my se dnes pokousfme pochopit univerzum pomocf merenf a vypoctu, pomahali si staff Egyptane, Babyloiiane a zcasti jdtei:Rekove obrazy - svet byl pro ne synoptikum. Z tohoto imaginativne chapaneho sveta vychazelo Cloveku vstffc bozstvf, smysl bytf. A clovek se pokousel zachytit tento smysl v obraze. Ze pfitom biblicke obrazy a pfedstavy vykazujf casto velkou ~dobnost~ pfedstavami okolnfch n"arodu, nas ne~mfE,fekvapit. Proloze vsechny prave symboly odkazujf clo~l< \fl< t'r1 ::t ::d > tj ...... <.D <.D <.D ~Q=r/j~r/j=~~~ ~~ =N~~,~ Q~o~~~ ~~~~ ~~* =~~