KONSTRUKTIVISMUS A SYSTEMICKÉ TERAPIE Konstruktivismus ž Zdroje radikálního konstruktivismu: — G. Bateson, H. Maturana — Biologie, neurobiologie, kybernetika, lingvistika ž Autopoietické systémy (sebeutvářející) – člověk, buňka, organismus ž Vnější svět neodhalujeme, ale vytváříme si ho, realita je sociální konstrukcí ž Obrat v myšlení o „příčinách“ problémů: problém vytváří (problémový) systém ž realita je (jen) argumentem v rozhovoru: — všechno je vytvořeno komunikací a pozorovateli, kteří nemohou vystoupit z oblasti toho, co říkají (jazykování) → každé zdůvodňování (dokazování skutečnosti) může vést pouze k souhlasu pozorovatelů, nikoli k poznání nějakého nezávislého bytí ž Hypotéza je předpojatost, která určuje systém (podobně i diagnóza) — Všechno řečené je řečené pozorovatelem; pozorovatel je jazykující živá bytost, vše řečené je tvořené jazykováním; reality jsou argumenty v konverzování; systémy jsou jednotky vytvořené jazykováním Konstruktivismus – znovu a odjinud: ž Kuhn: Struktura vědeckých revolucí (60.léta) → zpochybnění realismu (70. Léta) – historická, kulturní, jazyková, hodnotová podmíněnost toho, co považujeme za reálné a pravdivé → obrat k jazyku (= postmodernismus) ž Lyotard (1993): věda musí legitimizovat svoje pravidla hry = musí se stát předmětem legitimizačního diskurzu (zařadit se do filosofie), který se vždy uchyluje k nějakému „velkému příběhu“, metanaraci – např. vědění přispívá k míru a pokrok, emancipace rozumného subjektu či pracujícího člověka apod. A postmodernismus je nedůvěra k těmto velkým příběhům jako k dané pravdě a skutečnosti ž Postmodernismus zbavuje legitimity všechno, co si dělá nárok na všeobecnou platnost buď odkazem na metapříběh, nebo na vědeckou autoritu Systemické terapie ž Konstruktivistické – důraz na jazyk, na význam sdělení ž Krátkodobé ž Maximálně spolupracující — Terapeut je expert na vedení rozhovoru, který vytváří prostor pro změnu — klient je expert na to ostatní – co je problém, co je řešení, co je cesta k řešení, posouzení pokroku atd. ž Zaměření na řešení, ne na problém ž Principem je dekonstrukce, výsledkem je rozpuštění problému (problémového systému) ž Důraz na sebeuzdravující potenciál klienta a jeho zdroje ž Důraz na význam, který se může měnit ž Přerámování ž Nedeterministické uvažování, neutralita, zpětná vazba Metodiky systemických terapií ž Práce s rozdílem — výjimky z problému, změny před setkáním, škálování,… ž Otázky na zdroje, otázky na „zvládání“ ž Otázky rozšiřující popis („a co ještě?“) ž Zakázka/objednávka ž Cirkularita, hypotetizování, domácí úkoly ž Systém – pozorovatel – rozšiřuje se popis pro nový/další význam – konstruování nové/další/bezproblémové reality → Reflektující tým — Zpoč. dvě místnosti s jednocestným zrcadlem, potom tým vtažen do systému (oboucestné zrcadlo), potom vtažen přímo „na scénu“ Systemické terapie – v současnosti např.: ž Na řešení orientovaná terapie (Solution Focused) – S. de Shazer, I. K. Berg, USA ž Zakázkový přístup – K. Ludewig, Německo ž Narativní terapie – White, Epston, USA ž Kolaborativní terapie – H. Anderson, H. Goolishian, USA ž Otevřený dialog – J. Seikula, Finsko Na řešení orientovaná terapie ž Práce s rozdílem, škály, stanovení užitečně formulovaného cíle, sledování pokroku k cíli, otázka na zázrak, domácí úkoly ž Nemluvíme o problémech, mluvíme o řešení, protože problém není řešení, řešení je řešení ž Centrum krátké terapie – Steve de Shazer a Insoo Kim Berg ž Práce s třídními kolektivy a jinými skupinami ž Ukázka rozhovoru ž Rozlišení návštěvník – stěžovatel – klient ž „Zázračná otázka“ Narativní terapie ž Terapeutické nástroje: Externalizace, re-autorizace, podpora alternativních vyprávění, která nezahrnují trápení · Myšlenka externalizace: Oddělení problému od klienta a přesvědčení klienta o tom, že on sám není problémem, ale problémem je „problém“, který stojí mimo něj. Místo: „Jak dlouho jste stresován?“ je klientovi položena otázka „Jak dlouho vás ten stres ovlivňuje?“, v níž je „stres“ externalizován mimo osobu klienta a je konkrétně pojmenován. ž Ukázka externalizačního rozhovoru ž Představitelé M. White, D. Epston, J. Freedman, G. Combs Otevřený dialog ž Bytí v dialogu = vrozená kvalita živých bytostí ž Pečlivé sledování významu v rozhovoru ž Péče o psychotické pacienty mimo hospitalizaci ž Zapojování celého systému, který definuje problém – např. terapeut, psychiatr, sousedka, učitel, rodiče atd.