Sociální percepce a atribuce Sociální psychologie, 1.ročník Dnes probereme: Sociální percepce – co to je? · Co nás ovlivňuje při vytváření dojmu o druhých? · Čím nás ovlivňují druzí, když si o nich vytváříme dojmy? Sociální poznávání a atribuce · Podle čeho interpretujeme (vysvětlujeme si) chování druhých lidí? SOCIÁLNÍ PERCEPCE VNÍMÁNÍ ZJEVU A CHOVÁNÍ + INTERPRETACE ZJEVU A CHOVÁNÍ = SOCIÁLNÍ PERCEPCE Je naše percepce přesná a spolehlivá? Co podmiňuje naše první dojmy? ž Informace (apriorní i doplněné) ž Charakteristiky poznávajícího (zkušenosti, vzdělání, gramotnost, hodnoty, postoje) ž Okolnosti situace (kontext) Determinanty posuzovatele Čím jsem ovlivněn, když si tvořím dojem o druhém? ž krátkodobé stavy (očekávání, nálada,…) ž stabilní struktury (stereotypy, naše „teorie osobnosti“ aj.) ž osobní strategie zpracování inf. (kognitivní styl, osobní význam) ž demografické charakteristiky Determinanty posuzovatele při formování dojmu ž STEREOTYPY - Naše nevědecké zobecnění podle iracionálního schématu - Vytváříme je na základě svých předpokladů o tom, k jaké skupině člověk přísluší - Předpokládáme, že každou skupinu charakterizují určité vlastnosti (muži, ženy, romové, milionáři, puberťáci, manažeři, politici, nezaměstnaní, psychiatři, učitelky,…) - Nevědomě určíme příslušnost ke skupině → přisoudíme vlastnosti - Příklad: Tvrdě pracující podnikatelka, které záleží na kariéře. Stereotyp: je soutěživá, je neženská, je bezohledná, na dítě bude tvrdá a náročná - Stereotypy sdílíme a zakládáme na nich předsudky - Fenomén vnitroskupinového preferování ž IMPLICITNÍ TEORIE OSOBNOSTI - percepce je ovlivněna teorií pozorovatele o tom, jak spolu jednotlivé rysy souvisí o např. družný → přátelský → ochoten pomoci o temperamentní → vysoké sebevědomí o divoké dítě → neposlušné - percepci může usnadnit, ale také svést k omylu ž MOTIVAČNÍ A EMOCIONÁLNÍ FAKTORY - Cíle, hodnoty a temperament se do percepce promítají obzvlášť v situaci nejednoznačného či ambivalentního chování ž PRVNÍ DOJEM - zaujetí citového postoje (sympatický/ protivný/ zajímavý/…) - bezprostřední charakteristika nějaké podstaty (podvodník, naivka,…) - bezprostřední interpretace projevu (těžký život, nevychovaný,…) - asociace na osoby, které už znám Determinanty posuzovaného při formování dojmu ž EFEKT PRIMÁRNOSTI - rysy zaznamenané jako první mají větší vliv na vytvoření dojmu - další inf. zpracujeme tak, aby byly konzistentní s první informací (redukujeme nebo ignorujeme) ž HALOEFEKT - vnímání je ovlivněno jedním rysem, které nás „oslní“ (centrální rysy) → ostatní rysy nejsou tolik vnímány - Př. Usměvavý člověk je …… ž EFEKT ROZPTÝLENÍ - vliv určitého rysu na formování dojmu je slabší, když je informace podaná v kontextu s další, s ní nesouvisející informací ž NÁPADNOST V CHOVÁNÍ A ZJEVU - tendence přisuzovat fyzicky nápadným lidem i nápadnosti v chování - př. člověk s jizvou v obličeji má nízké sebevědomí, černoch je špinavý,… - může být zdrojem negat. stereotypů o minoritách Sociální percepce – shrnutí - Percepce je vnímání a interpretace zjevu a chování druhého člověka - Vytváření dojmu je determinováno: o vlivy na straně posuzovatele o a vlivy na straně posuzované osoby - Přesnost v posuzování lidí není osobnostní struktura - Přesnost percepce je vyšší v reálných podmínkách než v laboratorních SOCIÁLNÍ POZNÁVÁNÍ A ATRIBUCE - Atribuce = princip, podle kterého vysvětlujeme chování lidí i svoje vlastní - Autoři: Fritz Heider, Herold Kelly - Máme představy o kauzální struktuře soc. světa – podle nich posuzujeme chování lidí - Tradiční teorie: chování může být vysvětleno na základě: o situačních (vnějších) klíčů o vnitřních klíčů (motivace, záměry, cíle, vlastnosti jedince) ž TEORIE KORESPONDUJÍCÍCH INFERENCÍ (ATRIBUCÍ) - inference je korespondující, když chování koresponduje s předpokládanou vnitřní vlastností osoby → příčinu chování přisoudíme osobě - Kdy přisoudíme příčiny jednání přímo osobě a nikoli prostředí? Sociální žádoucnost – pokud člověk jedná jinak, než mu přikazuje role (nezvykle, rizikově), pozorovatel tuto akci přisuzuje spíše vnitřním pohnutkám než příčinám prostředí ž ATRIBUČNÍ TENDENCE - = naše očekávání, před-koncepce, která ovlivňují interpretaci chování - Rozdílné atribuce aktérů a pozorovatelů o aktéři mají tendenci připisovat zdroj svého chování situaci („udělal jsem to, protože si to situace žádala“) o pozorovatelé mají sklon připisovat zdroj samotnému aktérovi („udělal to, protože je takový“) - Základní atribuční chyba o celkově máme všichni (aktéři i pozorovatelé) tendenci více přičítat příčiny osobnostním dispozicím než situaci (tj. personálním faktorům) - Sebe-ochranné atribuce o tendence aktérů připisovat úspěch sobě a neúspěch situačním faktorům - Egocentrická atribuce o Tendence ve skupině připočítávat zodpovědnost za úspěch sobě, ale zodpovědnost za neúspěch připočítávat druhým - Tendence nápadnosti o Tendence pozorovatelů skupiny přičítat větší odpovědnost těm jednotlivcům, kteří se nějak odlišují do jiných OPAKOVÁNÍ Je naše percepce přesná a spolehlivá? Co podmiňuje naše první dojmy? Jmenujte některé determinanty percepce na straně posuzovatele. Jmenujte některé faktory ovlivňující formování dojmu na straně posuzovaného. Vysvětlete pojem sebe-ochranná atribuce. Vysvětlete egocentrickou atribuci. Podrobněji viz Hewstone, Stroebe. Sociální psychologie. Praha : Portál 2001