Internet a sociologie Doporučená literatura ¢ Dětská kybernetická kriminalita a sociální sítě: sborník příspěvků z konference. Jihlava: Vyšší policejní škola Ministerstva vnitra v Jihlavě, 2011. 113 s. ISBN 978-80-260-0723-4. ¢ „Češky a Češi v kyberprostoru“: Zpráva výzkumného týmu sociologie a psychologie v rámci projektu bezpečnostního výzkumu „Problematika kybernetických hrozeb z hlediska bezpečnostních zájmu České republiky“ ¢ Jedná se o několik velkých kvantitativních šetření zejména čtyři vlny výzkumu v rámci projektu World Internet Project (2005-2008) a 3 samostatná šetření kvalitativní povahy, zaměřená na určité specifické cílové skupiny (jejichž povaha byla, s ohledem na následné provedené velké kvantitativní šetření World Internet Project 2008, spíše přípravná). ¢ Naše doba měla být érou osobních počítačů, ale ve skutečnosti jejich nadvláda téměř končí. ¢ Většina lidí využívá pouhý zlomek jeho skutečných schopností; navíc osobní počítače lidi nespojují, ale naopak rozdělují. Úvodem ¢ Budoucnost zřejmě nepatří počítačům, jež budou sloužit jedincům, ale globální síti vzájemně propojených počítačů - a tedy právě internetu. ¢ Nové heslo dne zní: "Naším počítačem je síť." ¢ Jinými slovy, osobní počítač se stává terminálem pro něco, co se odehrává jinde, v sítí obepínající celou planetu, která nepatří žádnému jedinci ani společnosti. ¢ Tento vývoj se podařilo předvídat Billu Gatesovi, zakladateli firmy Microsoft, která dnes představuje jeden z největších koncernů na světě. ¢ Právě této předvídavosti vděčí za svůj úspěch: donedávna se totiž i hlavní vizionáři počítačového světa domnívali, že budoucnost tohoto průmyslu spočívá ve vývoji přístrojové techniky (hardware). ¢Gates naproti tomu pochopil, že rozhodující bude software, jenž obdaří počítač různými funkcemi. ¢ Ani Gates však nemá žádnou kontrolu nad internetem, kterému jeho inovace do značné míry pomohly na svět. Vznik ¢ INTERNET VZNIKL SAMOVOLNĚ ZDOLA. ¢ Je produktem nerozděleného světa, světa po pádu berlínské zdi, ale jeho kořeny tkví právě v období studené války před rokem 1989. ¢ Zrodil se v americkém Pentagonu v roce 1969 po názvem ARPA-net (ARPA je zkratka Projektů špičkového výzkumu v Pentagonu) a jeho původní cíle nebyly nijak rozsáhlé. ¢ ARPA chtěla dát vědcům pracujícím na vojenských kontraktech možnost, aby v různých oblastech USA spojili své prostředky a mohli se tak dělit o nákladné vybavení, které používali. ¢ Dodatečně pak její tvůrci vymysleli způsob posílám vzkazů elektronickou poštou čili "e-mail". ¢ Pentagonský internet se až do počátku 80. let skládal z pěti set počítačů zamčených ve vojenských laboratořích a katedrách počítačové vědy na univerzitách. ¢ Pak se však na něj začali napojovat jiní lidé z univerzitního prostředí a využívat ho ke svým vlastním cílům. ¢ V roce 1987 už bylo na internet napojeno 28 tisíc počítačů na nejrůznějších univerzitách a ve výzkumných laboratořích. ¢ Jeho uživatelé zaváděli řadu inovací a vymysleli nový software, který jim umožňoval účast na diskusích i využívání výzkumných údajů. ¢Několik let zůstal internet omezen na univerzity. ¢Jak však přibývalo domácích osobních počítačů, začal se šířit mimo akademickou půdu a vstoupil do fáze explozivního růstu. ¢ Neuvěřitelné množství lidí - už nejen v Severní Americe, ale po celém světě - začalo na internet umisťovat různé "on-line" služby, elektronické diskusní kluby, softwareové knihovny apod. ¢ Zareagovala i podnikatelská sféra, která v roce 1994 předstihla univerzity a stala se dominantním uživatelem sítě. ¢ Významnou část internetu tvoří World Wide Web, globální multimediální knihovna založená jedním softwareovým specialistou ve švýcarské fyzikální laboratoři. ¢ World Wide Web dokonce jako kukaččí mládě hrozí úplně vytlačit svého hostitele. ¢ Software, který jí získal popularitu, vytvořil jeden mladý student Illinoiské univerzity. ¢ Ve světě ohromujících technologických změn si nemůže být nikdo tak docela jist, co přinese budoucnost. ¢ Jisté ovšem je, že budoucí změny budou do značné míry záviset právě na rozvoji těchto technologií. ¢ Mnozí lidé považují internet za příklad nového celosvětového řádu, jenž se před námi na konci 20. století rýsuje. Závěrem ¢ Uživatelé internetu žijí v "kybernetickém prostoru„ vytvářeném celosvětovou počítačovou sítí; v tomto prostoru už v souladu s Baudrillardovými teoriemi přestáváme být "lidmi" a nabýváme podobu sdělení na obrazovkách. ¢ Na emailu se jedinci alespoň identifikují, ale jinak na internetu nikdo neví, kým jsou ti druzí, jsou-li to muži nebo ženy a kde se vlastně nacházejí. ¢ Jeden známý kreslený vtip představuje psa, jenž sedí před počítačem. Text zní: "Na internetu je nejlepší to, že nikdo neví, že jste pes." Digitální propast ¢ Digitální propast (Digital Divide) je termín pro rozdělení lidí na ty, kteří mají přístup k internetu a jiným moderním informačním technologiím a na ty, kteří takový přístup nemají. ¢ Definic však existuje mnohem více, než jen prosté na ty s přístupem a ty bez přístupu. ¢ Jsou tady i ty, které počítají s více faktory. ¢ Stejným výrazem pak označujeme rozdíly ve schopnostech a znalostech lidí tyto technologie užívat ¢ Internet pak může působit jako nástroj pro vytváření sociální nerovnosti. ¢ Lidé, kteří tyto služby využívají, těží z jeho pozitiv. ¢ Mohou ho využívat k nakupování, komunikaci, čtení zpráv nebo třeba k platbě v bance. ¢ Ti, kteří nemají internet nebo v něm mají velmi omezené znalosti, tak přicházejí o řadu možností, což vede k sociální nerovnosti. ¢ Navíc v době, kdy je vlastnění emailu samozřejmostí, se přesouvá spoustu služeb na internet. ¢ Tito lidé jsou pak zcela vyloučeni ze společnosti. Virtuální komunity ¢ Termín virtuální komunita poprvé použil Howard Rheingold ve stejnojmenné knize v roce 1994 Virtuální komunita (nebo také online komunita) je skupina osob, které se setkávají a komunikují pomocí moderních technologií a nejsou ve fyzickém kontaktu. ¢ Nejčastějším prostředkem pro tyto setkání bývají diskusní fóra, blogy, sociální sítě, emaily, chaty nebo dříve třeba noviny. ¢Jednotlivé komunity mají různá pravidla, většinou ale nebývají přílišně regulována a omezována. ¢V zásadě tak platí, že uživatelé musí dodržovat společný jazyk a zásady slušného chování. ¢ Jako jedinci nemůžeme zadržet technické změny, jejichž tempo už samo o sobě hrozí zahltit ¢ náš život. Propojený svět však (alespoň zatím) není světem Velkého bratra: stimuluje naopak ¢ decentralizaci a individualismus. Ani knihy a jiná "předelektronická" média zřejmě nezmizí. ¢ Internet sám rodí nové problémy všedního dne. Jeden titulek v Guardianu nedávno hlásal: ¢ "Lidé závislí na internetu vedou smutný virtuální život." Článek popisoval život lidí, kteří ¢ tráví každý den celé hodiny "v síti". Vznikla dokonce i nová podpůrná skupina pro lidi trpící ¢ internetovou závislostí. Kontakt v kybernetickém prostoru nemůže nahradit interakci mezi ¢ živými lidmi a ani v budoucnu se tak zřejmě nestane. Otázky ¢ Neztratíme v kybernetickém prostoru svou vlastní identitu? ¢ Ovládneme počítačovou techniku, anebo ona ovládne nás? ¢ Zničí elektronická média všechny ostatní formy komunikace, například knihy? ¢ Odpověď na všechny tyto otázky je naštěstí téměř určitě záporná. ¢ Lidé, kteří se mohou normálně setkat, nepoužívají videokonferencí. ¢ Wikipedia: "Já vím všechno!„ ¢ Google: "Najdu všechno!" ¢ Facebook: "Já znám všechny.„ ¢ Internet: "Beze mě, jste v .:!CENZORED!:.." ¢ Elektřina: "tak se uklidníme jo?