Emocionální a interpersonální inteligence







                                              MODELY

¡  První model emoční inteligence nabídli Salovey a Mayer v roce 1990.

¡  Emoční inteligence se v jejich formálním pojetí týká zpracovávání emočních informací a
přizpůsobování se jim.

¡  Jejím jádrem jsou tři duševní procesy, které autoři dělí následujícím způsobem:

¡





•       1. posouzení a vyjadřování emocí

•       - u sebe – verbální a neverbální

•       - u ostatních – neverbální vnímání a empatie





•       2. regulace a kontrola emocí

•       - u sebe

•       - u ostatních





•       3. využití emocí adaptivním způsobem

•       - flexibilita plánování

•       - tvůrčí myšlení

•       - přesměrování pozornosti

•       - motivace





•       V roce 1997 přicházejí tito autoři s přepracovanou a vylepšenou konceptualizací EI, která
ji vymezuje jako duševní schopnost a odlišuje ji od klasických sociálně-emočních osobnostních
vlastností a vynechává třetí větev předchozího modelu, která byla kritizována pro mlhavost
použitých pojmů.

•       Místo toho je členěn do čtyř tříd schopností vztahujících se k emocím, které uspořádává od
základních ke složitějším dovednostem.

•





•       1. Vnímání, posuzování a vyjadřování emocí

•       - příjem a rozpoznávání emočních informací ve vlastních fyzických stavech, pocitech,
myšlenkách

•       - identifikace emocí u druhých lidí, v umění, v symbolech, v jazyce, v chování

•       - správné vyjadřování emocí a k nim se vztahujícím potřebám

•       - rozlišování mezi správným/nesprávným a čestným/nečestným vyjadřováním emocí





•       2. Emoční podpora myšlení

•       - užití emocí ke zlepšení usuzování, autoři nabízejí příklady událostí, které pomáhají při
rozumovém zpracování emocí

•       - emoce usnadňují myšlení směřováním pozornosti k důležitým informacím, jsou jasné a
dostupné

•       - změny nálad mění pohled jednotlivce (optimismus/pesimismus, podpora schopnosti vidět věci
z různých úhlů)

•       - emoční stavy v různé míře podporují konkrétní přístupy k problémům (např. uměleckou
tvořivost)





•       3. Porozumění emocím a jejich analýza

•       - týká se kognitivního zpracování emocí

•       - schopnost označovat emoce a rozpoznávat vztahy mezi slovy a emocemi

•       - schopnost interpretovat významy emocí ve vztazích

•       - schopnost porozumět složitým pocitům či směsicím protichůdných pocitů

•       - schopnost rozeznávat pravděpodobné přechody mezi emocemi od jedné k druhé



•       4. Čtvrtá a poslední větev přepracovaného modelu poukazuje na schopnost zvládání emocí
vlastních i emocí ostatních lidí směrem k emočnímu a intelektovému zrání. Stýkají se zde např.
motivační, emoční a kognitivní faktory, které po úspěšné identifikaci a vyrovnávání napomáhají
zdárnému zvládání emocí.

•       - schopnost otevřenosti příjemným i nepříjemným pocitům

•       - schopnost podání se či odstupu od emoce dle její informační hodnoty

•       - schopnost promyšleného sledování a hodnocení emocí ve vztahu k sobě i druhým

•       - schopnost zvládání vlastních a cizích emocí zmírňováním negativních a posilováním
pozitivních bez vytěsňování či zveličování nesených informací





•       Vedle tohoto modelu existuje množství dalších modelů, které spíše než aby si odporovaly,
vzájemně se doplňují.



                                          Daniel Goleman

•       Jako emocionální inteligenci označuje způsob, jímž lidé nakládají se svými emocemi -jak se
dokáží motivovat a ovládat, zda jsou schopni se pro něco nadchnout a vytrvat u toho.

•       Tyto vlastnosti obvykle nejsou vrozené a čím lépe se jim děti naučí, tím větší budou mít
šanci plně využít svých intelektuálních schopností.





•      Podle Golemana "mohou ti nejbystřejší z nás ztroskotat na útesech nezvládnutých vášní a
nezkrotných impulzů.

•      Lidé s vysokým IQ bývají často překvapivě špatnými navigátory svého soukromého života"



•       I to je jeden z důvodů, proč běžné inteligenční testy neumožňují dobře předvídat, jak bude
jedinec v životě úspěšný.





•       Jeden z výzkumů sledoval 95 studentů Harvardovy univerzity, kteří ji absolvovali ve 40.
letech.

•       Ve středním věku už byl jen malý rozdíl v úspěšnosti mezi těmi, kdo na univerzitě dosáhli
vysokých hodnot IQ, a jejich bývalými spolužáky, kteří měli za studií nižší skóre.



•       Na jedné straně máme interpersonální inteligenci, jejíž podstatou je schopnost rozumět těm
druhým: co je motivuje, jak pracují a jak s nimi lze spolupracovat.

•       Úspěšní obchodníci, politici, učitelé, lékaři a náboženští představitelé jsou vesměs
jedinci s vysokou interpersonální inteligencí

                                              Závěrem

§   Naše dosavadní představy o inteligenci bude nutno revidovat, aby odrážely rozmanitost faktorů,
které nám umožňují dosáhnout v životě úspěchu.

§   Něco podobného lze říci i o vzdělání samém.