Definování sociálních podniků evropskou zastřešující organizací EMES:

SOCIÁLNÍ PODNIK

Definice sociálních podniků rozlišuje charakteristiky, které jsou ekonomické a sociální povahy.

Charakteristiky ekonomické povahy:

1) trvalé aktivity vyrábějící zboží a/nebo k prodeji služeb. Hlavním cílem sociálních podniků není,
na rozdíl od tradičních neziskových organizací, angažovanost v dobročinných aktivitách nebo v
přerozdělování finančních toků (jako u nadací). Vyrábějí výrobky nebo poskytují služby lidem.
Ekonomická činnost je jeden z hlavních důvodů jejich existence.

2) Vysoký stupeň autonomie. Sociální podniky jsou zakládány skupinami lidí a jsou jimi řízeny
pomocí plánů, které sami vypracovávají. Mohou využívat i veřejné dotace,ale nejsou přímo ani
nepřímo řízeny veřejnými institucemi nebo jinými organizacemi (svazy, soukromými firmami atd.).
Mají právo „rozhodujícího hlasu“právo aktivitu rozšiřovat či ukončit.

3) Přijetí ekonomických rizik. Ti, kdo zakládají sociální podniky, jsou si vědomi rizik spojených
s ekonomickou činností. Na rozdíl od většiny veřejných institucí závisí udržitelnost a finanční
životaschopnost na úsilí zaměstnanců i dobrovolných členů podniku zajistit potřebné zdroje.

4) Alespoň minimální podíl placené práce. Podobně jako tradiční neziskové organizace mohou sociální
podniky kombinovat peněžní a nepeněžní zdroje, placenou a dobrovolnou práci. Nicméně aktivity
sociálních podniků vyžadují alespoň minimální podíl placené práce.

5) Omezené přerozdělování zisku. Mezi sociální podniky patří také ty, které se neřídí podmínkou
absolutního zákazu přerozdělování zisku. Tedy organizace, které jako například družstva v některých
zemích mohou přerozdělovat v omezené míře zisk mezi své podílníky.

Charakteristiky sociální povahy:

1) Základním smyslem sociálního podniku je provozovat aktivity prospívající společnosti či
specifické skupině lidí. Na stejné úrovni je hlavní charakteristikou ekonomiky sociálního podnikání
zájem podporovat smysl pro sociální zodpovědnost na místní úrovni.

2) Sociální podniky vznikají z iniciativ skupin občanů, kteří sdílí jasně určenou  potřebu nebo
záměr. Tento kolektivní rozměr musí být zachován, i když podnik řídí volení jednotlivci nebo
skupina vedoucích – to by nemělo být opominuto.

3) Rozhodování není založeno na vlastnictví kapitálu (spíše je demokratické). V rámci rozhodovacího
procesu by měl být respektován princip „jeden člen, jeden hlas“ nebo alespoň by síla hlasovacího
práva nemělo být závislá pouze na výši vloženého kapitálu.

4) Princip vychází ze zapojení všech zúčastněných aktérů vykonávané aktivity. Důležitou
charakteristikou sociálních podniků je spolupráce s klienty či zákazníky, zapojení zainteresovaných
partnerů do rozhodovacího procesu a participativní management. V celé řadě případů je jedním z cílů
sociálních podniků rozšiřování demokratických principů na místní úrovni prostřednictvím
ekonomických aktivit.


Zdroj: Defourny, J. (2001). From Third Sector toSocial Enterprise. In: Borzaga, C. a J. Defourny
(eds.). TheEmergence of Social Enterprise.London, EMES: Routledge. Překlad: Dohnalová, M.,
Šloufová, R., Sedláček, V. 2009