3.2. Kriminologie a viktimologie


Kriminologie je věda o kriminalitě. Zabývá se příčinami (teorie vzniku kriminality – srov.. teorie
vzniku sociálních deviací), strukturou a dynamikou,

Osobností pachatele, prevencí kriminality atd.

Trestný čin - situace, pachatel, oběť - kriminogenní situace

Dosud byla pozornost zaměřena především na pachatele a příčiny trestných činů. Od poloviny minulého
století vzrůstá pozornost věnovaná důsledkům trestných činů a jejich obětem.


Krimilonogie (from Latin crīmen, "zločin"; and Greek -logia, zde ve smyslu „učení“

^

Poprvé tohoto termínu použil francouzský antropolog Topinard v roce 1879. O šest let později se
tento výraz objevil i v názvu Garofalovy knihy "Criminologia". Jako samostatný vědní obor se
kriminologie konstituovala ve druhé polovině 19. století v Itálii, ovšem jejímu vzniku předcházela
celá řada prací předních světových myslitelů, kteří se otázkou zločinu zabývali.^

Klasická škola


Pol. 18.stol., založeno na utilitariánství (čin jednotlivce musí mít význam pro společnost),
Jeremy Bentham vynalezl panopticon 1785, stráž sleduje, aniž by vězeň mohl vedět, či sleduje nebo
ne, iluze neviditelné přítomnosti“.

Závažnost potrestání má korespondovat se závažností trestného činu.


Positivisté


Kriminalita je způsobena externími a interními faktory, které jsou mimo ovládání jedince.

Cesare Lombroso, italský vězeňský lékař, pozdní 19. století, někdy považován za otce kriminologie.


„O typech zločinných“, některé fyziognomické znaky předurčují k páchání trestné činnosti. Dle CL je
mezi kriminálníky více leváku, považovat tedy leváctví za degenerující znak.


Lombroso představuje „atavistické kriminální tendence“, přístup ovlivněný frenologií (lebkozpyt) a
Darwinem.


Atavismus: znaky předků objevující se u potomků, ovšem neplnící již žádnou funkci. (děti narozené
s ocáskem, chlupy v podpaží)


O typech zločinných


Francouz Alexandre Lacassagne z Lyonu, konkurence Lombrosa, odmítl jeho teorii a upozornil na
souvztažnost mezi kriminalitou a sociálními faktory.


Hans Eysenck řekl, že neurotici, psychotici a extroverti jsou více inklinování k páchání trestných
činů. Zdůraznil důležitost vývoje dítěte v rodině.

Sociální positivismus tvrdí, že chudoba, příslušnost k subkultuře či nízké vzdělání může
predisponovat jedince k páchání TČ.


20. léta 19. stol. Chicagská škola, sociologie města, Burgessův model města (concentric ring model,
concentric zones), oblasti se zvýšenou kriminalitou. Vztah oblasti a typem a četností zločinu.


Teoretické pohledy v kriminologii zahrnují směry jako marxismus, psychoanalýza, funkcionalismus
nebo systémové teorie.


Viktimologie je část kriminologie týkající se obětí trestných činů.

Její vznik se datuje do roku 1947.

Náš právní řád  nezná pojem „oběť“ pouze „poškozený“


Předmět viktimologie:

·        osobnost oběti

·        vztahy pachatel - oběť

·        role oběti v genezi TČ

·        role oběti při vyšetřování

·        pomoc obětem (!)


Viktimnost je disponovanost  člověka stát se obětí

·        existuje?

·        mají vliv osobnostní vlastnosti, odlišnost a další skutečnosti? (statické pojetí)

·        chování? (dynamické pojetí)

·        povolání?

·        další faktory?


Vztah: oběť - pachatel

·        existuje – neexistuje?

·        je objektivní?  (bydliště, pracoviště, škola)

·        je subjektivní? (příbuzenství, přátelství, známost, neformální skupina, parta)

Chování oběti

·        aktivní - pasivní

·        přispívající - tlumící

V praxi může nastat celá škála situací:

provokace - rvačka, slovní napadení, provokativní - chování,oblečení

neopatrnost aj.

Spoluúčast oběti na trestném činu

„Vina“ obětí - žádná, malá, velká, výlučná ( agresor usmrcený v sebeobraně)

Důležité je omezit podněcující chování a posilovat tlumící vč. vhodné sebeobrany.

Viktimizace je proces přeměny potenciální oběti ve skutečnou (trestný čin)

Primární viktimizace: - život, zdraví, fyzická bolest

                                - majetek

                                - psychické poškození (újma )

                                - morální poškození ( újma )

Sekundární viktimizace: - nevhodný způsob vyšetřování

                                      - publicita ( sdělovací prostředky, „paparazziové“)


Pomoc obětem trestných činů

Instituce:

OSN - 1985 Deklarace základních zásad spravedlnosti pro oběti zločinu a

                   zneužívání moci

Evropské forum služeb obětem - European Forum for Victime Services

„Sociální práva obětí trestných činů“

V ČR - Bílý kruh bezpečí – Zpravodaj BKB - „Standard služeb“


Pomoc obětem TČ

·        materiální  - kompenzace škody - pojišťovny, pachatel, stát, nevládní orgány      zákon č.
209/1997 sb. – peněžitá pomoc státu lidem, kteří utrpěli újmu na      zdraví, nebo pozůstalým

·        psychologická – posttraumatická stresová porucha (syndrom)

          (znásilnění, mučení, válka, zemětřesení, záplavy), krizová intervence,

          dlouhodobá terapie

·        sociální - bydlení (azyl), zaměstnání

·        preventivní - kurzy sebeobrany, asertivity, publicita

·        poradenská - v oblasti právní, materiální, sociální a dalších



Příklady trestných činů ( asociálního chování ), jejichž oběti potřebují

naši pomoc zvláště naléhavě.

·        Domácí násilí

·        Týrání a sexuální zneužívání dětí

·        Týrání starých lidí

·        Šikana

Společné znaky: - vysoká latence

                           - obtížné dokazování

                           - nejasná hranice trestného činu

                           - závažné a dlouhodobé důsledky