Případ rouhání a zákony o ublížení (Lv 24,10-23)
n24:10 Jednou si vyšel syn jedné izraelské ženy a jakéhosi Egypťana mezi Izraelce; v táboře se
dostal syn té Izraelky do hádky s nějakým Izraelcem.
n 11 Syn izraelské ženy lál Jménu a zlořečil. Přivedli ho tedy k Mojžíšovi; jméno jeho matky bylo
Šelomít, dcera Dibrího, z pokolení Danova.
n12 I dali ho do vazby, až by se jim dostalo jasného pokynu z Hospodinových úst.
n13 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
n14 "Vyveď toho zlolajce ven z tábora; tam všichni, kdo ho slyšeli, vloží ruce na jeho hlavu a celá
pospolitost ho ukamenuje.
n15 Izraelcům pak řekneš: Kdokoli by zlořečil svému Bohu, ponese následky svého hříchu.
n16 Kdo bude lát jménu Hospodinovu, musí zemřít. Celá pospolitost ho ukamenuje. Jak host, tak
domorodec zemře, jestliže bude lát Jménu.
n17 Když někdo ubije nějakého člověka, musí zemřít.
n18 Kdo ubije nějaké dobytče, nahradí je, kus za kus.
n19 Když někdo zmrzačí svého bližního, bude mu způsobeno, co sám způsobil:
n20 zlomenina za zlomeninu, oko za oko, zub za zub; jak zmrzačil člověka, tak ať se stane jemu.
n21 Kdo ubije dobytče, nahradí je; kdo ubije člověka, zemře.
n22 Budete mít jediné právo jak pro hosta, tak pro domorodce. Já jsem Hospodin, váš Bůh."
n23 Tak promluvil Mojžíš k Izraelcům. Zlolajce vyvedli ven z tábora a ukamenovali. Izraelci
učinili, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.

Struktura knihy Leviticus
I. Regulations for Sacrifices 1:1–7:38
A. Heading to the Sacrificial Legislation and the Book 1:1–2
B. Regulations for Three Common Sacrifices 1:3–3:17
C. Regulation for the Purification Offering 4:1–5:13
D. Regulation for the Reparation Offering 5:14–26(6:7)
E. Further Instructions about the Various Sacrifices 6:1(8)–7:38
II. Ordination of the Priests and the First Sacrifices at the Tent of Meeting 8:1–10:20
A. Ordination of Aaron as High Priest and His Sons as Priests 8:1–36
B. The First Public Sacrifices at the Tent of Meeting 9:1–24
C. The Death of Two Priests and Attendant Regulations 10:1–20
III. Laws on Ritual Purity 11:1–15:32
A. Instructions on the Classification of Animals as Clean and Unclean 11:1–47
B. Regulations on Ritual Purity of a Woman Who Has Given Birth 12:1–8
C. Instructions on Grievous Growths 13:1–14:57
D. Instructions on Uncleanness from Bodily Emissions 15:1–32

IV. Regulation for the Day of Atonement 16:1–34
V. Laws on Holy Living 17:1–26:46
A. Laws about Sacrificing Domestic Animals and regarding Blood 17:1–16
B. Laws Governing the Extended Family 18:1–30
C. Laws and Exhortations to Holy Living 19:1–37
D. Laws with Penalties for Sacrifice to Molek, Sorcery, and Sexual Offenses 20:1–27
E. Specific Regulations for the Priests 21:1–24
F. Regulations regarding the Priests Eating Sacred Food 22:1–16
G. Regulations about Animals Acceptable for Sacrifices 22:17–33
H. The Calendar of Festivals 23:1–44
I. Regulations regarding Oil for the Lampstand and Bread for the Table of the Presence 24:1–9
J. A Case of Blasphemy and Laws on Personal Injury 24:10–23
K. The Calendar for Seven-Year Cycles and Blessings and Curses 25:1–26:46
VI. Laws on Tithes and Offerings 27:1–34

I. The case of the blasphemer (vv 10–12)
   A. Blasphemy spoken during a quarrel (vv 10–11aa)
   B. Confinement of blasphemer while awaiting direction from God (vv 11ab–12)
II.Yahweh’s announcement of a solution to the case of the blasphemer and other laws (vv 13–22)
   A. Introductory formula (v 13)
   B. Announcement proper and laws (vv 14–22)
      1. Instructions about the blasphemer’s sentence (v 14)
      2. Commission to Moses to address people (vv 15–22)
a. Commission formula (v 15a)
b. Speech proper (vv 15b–22)
   1) Specific laws (vv 15b–21)
       a) Regarding cursing God (vv 15b–16)
(1) Concerning cursing God/gods (v 15b)
(2) Concerning blasphemy of Yahweh’s name (v 16)
     (a) Basic law (v 16a)
     (b) Legal principle that law of blasphemy applies alike to native and resident alien (v 16b)
       b) Regarding killing and personal injury (vv 17–21)
(1) Laws (vv 17–21)
     (a) Concerning killing a human (v 17)
     (b) Concerning killing a beast (v 18)
     (c) Concerning injury to a human (vv 19–20)
(i) Case (v 19a)
(ii) Regulation: lex talionis (vv 19b–20)
     (d) Concerning killing a beast (v 21a)
     (e) Concerning killing a human (v 21b)
    2) Legal principle that laws apply alike to native and resident alien (v 22)
       a) Legal principle (v 22a)
       b) Formula of Yahweh’s self-introduction (v 22b)
III. Compliance report of carrying out penalty against the blasphemer by Moses and people (v 23)
    A. Report of Moses’ delivery of Yahweh’s message (v 23aa)
    B. Report of people’s compliance (v 23ab–b)

Kontext a vymezení textu
nVzdálený: text je součástí páté části knihy, „O svatém životě“, poté, co byly stanoveny veškeré
liturgické předpisy
nBlízký: předchází text o chlebech a světle ve svatyni, na který pak navazuje pasáž o rouhání…;
následuje pojednání o roku odpočinutí a mimostivém létě

Struktura (znovu a stručně)
nRouhání (10-12)
nRozmluva Mojžíše s Hospodinem (13-22)
nZávěrečná zpráva (23)
nAnalýza struktury ukazuje, že se zde jedná o problém a jeho řešení narativní formou
n(C. Westermann: „vyprávění (narativa) je literární forma, jejíž posloupnost událostí vede od
napětí k řešení“)
nZde: vyprávění je kostrou pro uvedení zákonů

Výklad
nv. 10-11 10 Jednou si vyšel syn jedné izraelské ženy a jakéhosi Egypťana mezi Izraelce; v táboře
se dostal syn té Izraelky do hádky s nějakým Izraelcem. 11 Syn izraelské ženy lál Jménu a zlořečil.
Přivedli ho tedy k Mojžíšovi; jméno jeho matky bylo Šelomít, dcera Dibrího, z pokolení Danova.
n„vyšel“ z tábora stranou mezi Izraelce
n„lál a zlořečil“ (naqab, kalal), tj. vyslovil Jméno tak, že klel, rouhal se
nTo, co řekl, nevíme
-bylo rouhání spojené s bojem?
-Míšenec urazil Izraelitu prokletím Boha? Vzýváním Boha?
-Vyslovil Jméno špatně?
-Spílal Jahvemu?
nProblém v interpretaci sloves, které jsou v tomto případě eufemismy; muž provedl něco velmi
vážného

nv. 12 I dali ho do vazby, až by se jim dostalo jasného pokynu z Hospodinových úst.
nVězení něco neobvyklého, skoro neexistovalo, proto je na tom dobře vidět bezradnost pospolistosti.
nv. 13-14 13 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 14 "Vyveď toho zlolajce ven z tábora; tam všichni, kdo
ho slyšeli, vloží ruce na jeho hlavu a celá pospolitost ho ukamenuje.
nTrest smrti: urážka samotné Boží podstaty, která se zjevuje v jeho Jménu
nMimo tábor: aby se neznečistil zabitím lidského života
nVložit ruce na hlavu: několik řešení, nejpravděpodobnější:
nI oni jsou odpovědni za to co se stalo, byli svědky porušení Zákona a byli povinni zakročit (5,1),
i oni nesou vinu, protože měli přirozený lidský odpor vůči obvinění někoho
nMají-li ukamenovat člověka, musí nejprve dát ruku na hlavu (1,4), čímž označují jeho vinu a sami
se prokazují nevinní, a tedy jeho krev na jeho hlavu (20,9)

nv. 15-16
n15 Izraelcům pak řekneš: Kdokoli by zlořečil svému Bohu, ponese následky svého hříchu. 16 Kdo bude
lát jménu Hospodinovu, musí zemřít. Celá pospolitost ho ukamenuje. Jak host, tak domorodec zemře,
jestliže bude lát Jménu.
nke zprávě o incidentu připojena řada zákonů.
nPrvní dva: trest za (1) rouhání Bohu (bohům), (2) rouhání Jménu, první nemá definován trest (jen
hřích+následky), druhý smrt.
nRozdíl dán:
n1) Rozdílný termín pro Boha ve v.15 a 16
n2) v. 15 „kalal“, v. 16 „naqav“
nPrvní zákon je obecný (zlořečil-li někdo nějakému bohu či Bohu, ten ho sám potrestá)
nPodle druhého zákona nikdo nesmí mluvit zle proti Jahvemu, protože jeho uctívání je základem celé
pospolitosti;
nTrest smrti pro každého, cizince i Izraelitu (znovu zopakováno ve v.22)
nPozdější židovská tradice verše interpretují rozšířeně (Jméno se nesmí používat vůbec)

nv. 17 Když někdo ubije nějakého člověka, musí zemřít.
nTrestem za vraždu je smrt, zákon rozlišuje mezi vraždou a zabitím (srov. Ex 21,12-14)
nv. 18 Kdo ubije nějaké dobytče, nahradí je, kus za kus.
nProč přísnost? V hebr. doslova „kdo zabije duši“ (stejně jako ve v.17), nahradí „duši za duši“;
prolití krve zvířete je v Lv zákonech velmi ceněno (Lv 17) a je dokonce možné, že někteří za zabití
zvířete požadovali trest smrti; tento zákon tuto pozici reguluje, vyžaduje pouze kompenzaci
nv. 19-20
n19 Když někdo zmrzačí svého bližního, bude mu způsobeno, co sám způsobil: 20 zlomenina za
zlomeninu, oko za oko, zub za zub; jak zmrzačil člověka, tak ať se stane jemu.
nTato řada začíná zákonem specifickým (19), pak obecně o zraněních (20a), pak specificky (20b)
nVe v.19 jde o „mum“ zmrzačení jakéhokoli typu (srov. 5,21; 21,17; 22,20-21)

n„Lex talionis“
-Princip potrestání stejnou měrou; právní standart stanovící ekvivalentní trest za přečin
-Nejedná se o „barbarský zákon“, ale o základní princip starověkých právních systémů
-Vývoj:
(1)Zákony Ešnunnovy a Ur-Nammu: osobní poškození se neřeší, pouze urážka krále nebo boha
(2)Chamurabiho kodex a kodex Lipit-Ištar: osobní poškození se již řeší, protože újma jedince je
újmou společnosti
(3)SZ: v ChK a L-I to platilo pouze pro svobodné, ve SZ pro všechny!
nNe všechny SZ texty brát doslova (srov. Dt 19,20-21); zákon jistě
ndoslova dodržován nebyl, pouze pro úkladnou vraždu ano (Nu 35,16-21), protože člověk má hodnotu
jako obraz Boží (Gn 9,5-6) a tedy jediná kompenzace je život (Ž 49,8-9)

nv. 21: srov. v. 17-18
nKdo ubije dobytče, nahradí je; kdo ubije člověka, zemře.
n17 Když někdo ubije nějakého člověka, musí zemřít. 18 Kdo ubije nějaké dobytče, nahradí je, kus za
kus.
n
nv. 22: srov. v. 15-16
nBudete mít jediné právo jak pro hosta, tak pro domorodce. Já jsem Hospodin, váš Bůh.
n15 Izraelcům pak řekneš: Kdokoli by zlořečil svému Bohu, ponese následky svého hříchu. 16 Kdo bude
lát jménu Hospodinovu, musí zemřít. Celá pospolitost ho ukamenuje. Jak host, tak domorodec zemře,
jestliže bude lát Jménu.
n
nv. 23
nTak promluvil Mojžíš k Izraelcům. Zlolajce vyvedli ven z tábora a ukamenovali. Izraelci učinili,
jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.
nČastá věta v Ex a Lv; formule potvrzuje poslušnost lidu ke slovu Hospodina, jejich Boha

Závěr a aplikace
nText řeší 2 problémy: rouhání, lex talionis
n (1) Úmyslné zneužití Božího Jména (Ex 20,7||Dt 5,11) je vážná urážka; proto falešně nepřísahat,
neužívat Jméno „nadarmo“; srov. NZ: Jak 3,9-12; 1Tim 1,20; Mt 5,37, tedy ten, komu jde o pokoj,
Boží Jméno používat nemusí (Ko 4,6; Jak 3,18)
n      Ve SZ  se rouhání trestá smrtí (srov. 2Kr 21,1-14; Mt 26,57-68; Sk 6,8-15; 7,54-60)
n(2) Lex talionis
nSZ je nový v tom, že nedělá rozdíly mezi lidmi, je to zákon o správné kompenzaci, ale v případě
vraždy doslovný
n|| Mt 5,38 vyšší zákon než LT; 1Pt 4,13…
n
nRespekt k náboženství
nLex talionis x Kristova etika