Adam a Eva
Gn 3


Text
Ø3:1 Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže,
Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?"
Ø2 Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. 3 Jen o plodech ze stromu, který je
uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«"
Ø4 Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. 5 Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte,
otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé."
Ø6 Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující
vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též
jedl. 7 Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se
jimi.
Ø
Ø8 Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se
člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě.
Ø9 Hospodin Bůh zavolal na člověka: "Kde jsi?"
Ø10 On odpověděl: "Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem
se."
Ø11 Bůh mu řekl: "Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal
jíst?"
Ø12 Člověk odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já
jsem jedl."
Ø13 Proto řekl Hospodin Bůh ženě: "Cos to učinila?"
ØŽena odpověděla: "Had mě podvedl a já jsem jedla."
Ø14 I řekl Hospodin Bůh hadovi: "Protožes to učinil, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat a ode
vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach. 15 Mezi tebe a
ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš
patu."
Ø16 Ženě řekl: "Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení,
budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout."
Ø17 Adamovi řekl: "Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst.
Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. 18 Vydá ti jenom
trní a hloží a budeš jíst polní byliny. 19 V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš
do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš."
Ø20 Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa), protože se stala matkou všech živých.
Ø21 Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je.
Ø
Ø22 I řekl Hospodin Bůh: "Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl
ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky." 23 Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu,
aby obdělával zemi, z níž byl vzat. 24 Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil
cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.

Vymezení textu
ØJahvistická (a tedy optimistická) zpráva o stvoření Gn 2 (2,23-25 je jejím vrcholem)
ØKain a Abel Gn 4 (šíří se zlo a začínají se naplňovat Hospodinova slova)

Kontext
ØCelá pasáž má důležité místo v pradějinách Gn 1-11
ØDůsledné „Hospodin Bůh“ je v kontinuitě s Gn 2, tedy podstně jahvistický pramen
ØKontrast s pozitivním obsahem Gn 2
ØNáznaky pozitivního i v negativním obsahu Gn 3

Struktura
Øa) Touha po bohorovnosti (3,1-7)
Øb) Trest i milost (3,8-21)
Ø (1) dialog Hospodina s Adamem a Evou, 8-13
Ø (2) Hospodinova řeč k hadovi, 14-15
Ø (3) Hospodinova řeč k ženě, 16
Ø (4) Hospodinova řeč k Adamovi, 17-19
Ø (5) závěr, 20-21
Øc) Vyhnání ze zahrady (3,22-24)
Ø

Výklad
Øa) Touha po bohorovnosti
Ø1 Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh
vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?"
ØHad:
Ø* ha-nachaš, tedy Had
Ø* učinil ho Hospodin, člověk by se ho neměl bát
Ø* je nejchytřejší (kontrast chytrý-nahý)
Ø „chytrost“: ví o božích záměrech, ale zneužívá je:
Ø předstírá zájem o člověka
Ø oslovuje ženu
Ø otřásá důvěrou v Boží vedení
Ø naplňuje pochybami
Ø z milostivého příkazu činí jho
Ø* Člověk není postaven před neosobní, nýbrž osobní zlo

2 Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. 3 Jen o plodech ze stromu, který je
uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«"
4 Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. 5 Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte,
otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé."
ØŽena:
Ø* Dobře vystihuje Hospodinův zákaz, ale přidává „ani se ho nedotkněte“ (tabu), zvyšuje jeho
přitažlivost
ØHad:
•Obviňuje Boha ze znesvobodnění člověka
•Slibuje otevření očí jako Mesiáš (Iz 35,5; 42,1; 61,1)
•Budoucnost bez Boha maluje růžovými barvami
•Zasazuje člověku myšlenku bohorovnosti (rozhodování o Bohu a dobru a zlu)

6 Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující
vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též
jedl.
7 Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.
Ø* jedovaté semeno zakořenilo…
Ø* najednou: žena „vidí“ strom s „lákavými“ plody
Ø* v jejím pohledu „žádost“ (1J 2,16)
Ø - radostná poslušnost mizí
Ø - od touhy blízko k činu
Ø - pomocnice muže pomocnicí hada
Ø - jí a dá i muži…
Ø* „Jablko“ (vul.: malus – málus; ale podle rabínů jedli fíky, fík sídlem démonů; srov. fíkové
listy)

Ø* Co znamená zákaz jedení ze stromu poznání?
Ø Gn 2: štěstí vázáno na morální příkaz, člověk nemůže být roven           Bohu
Ø Gn 3: „nabytí vševědoucnosti“
Ø - nejde o zákaz rozumového poznávání, nýbrž o zákaz magie
Ø - Bůh sám chce člověku dávat moudrost a víru
Ø - strom poznání je symbolem prostředků, kdy se člověk sám snaží   určovat dobro a zlo
Ø* Splnilo se, co řekl Bůh i had:
Ø - otevřely se jim oči
Ø - propadli smrti
Ø* Člověk se postavil proti Bohu na stranu zla
Ø - zřekl se milostivého vedení
Ø - sám sebe zbožštil, což vede ke smrti
ØFíkové listy:
Ø v kulturní kontextu doby: hledání spojení se světem démonů
Ø

b) Trest i milost
Ø8 Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se
člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě.
Ø9 Hospodin Bůh zavolal na člověka: "Kde jsi?"
Ø10 On odpověděl: "Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem
se."
Ø
ØHospodin se procházel
ØHebrejeské sloveso: „hledal společenství“
ØBůh hledá společenství – člověk se schovává („stromoví“ – fíky…)
ØBůh člověka oslovuje: příležitost k návratu
ØČlověk: odpovídá jako viník, bojí se, namísto předchozího společenství s Bohem nyní úzkost

11 Bůh mu řekl: "Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal
jíst?"
12 Člověk odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já
jsem jedl."
13 Proto řekl Hospodin Bůh ženě: "Cos to učinila?"
ØBůh člověka usvědčuje z viny
ØČlověk svaluje odpovědnost na Boha a na ženu
ØŽena vše svádí na hada
Ø
Ø* Jsou tedy rozbity stvořitelské řády věcí
Ø* Člověk tvor prchá před Stvořitelem
Ø* Staví se proti němu a nad něj, ale zůstává osamocen a bez pomoci
Ø(Kant, Schiller a Hegel zde vidí šťastnou hodinu dějin, kdy se člověk probojoval ke svobodě; Písmo
ukazuje, že svoboda spočívá v poslušnosti a společenství člověka s Bohem.)
Ø

14 I řekl Hospodin Bůh hadovi: "Protožes to učinil, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat a ode vší
polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach. 15 Mezi tebe a ženu
položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu."
Ø* Hospodin se hada na nic neptá, jen vynáší soud, v němž je odsouzeno zlo
Ø* Polezeš po břiše (chodil?); plazení znamená:
Ø - soud nad pokušitelem a jeho pokoření
Ø - žrát prach – živel podsvětí (Jb 17,16; Ž 22,30)
Ø* Nepřátelství mezi hadem a člověkem:
Ø - had symbolem nebezpečí
Ø * mytologické pozadí
Ø - teologický záměr: stálé nepřátelství na smrt (hlava, pata)
Ø - jediná naděje: konečné vítězství Mesiáše
Ø* Protoevangelium (Irenej), v katolické interpretaci bylo zájmeno „ono“ změněno na „ona“
(Mariánský kult)

16 Ženě řekl: "Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení,
budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout."
Ø* Mezi oběma verši není spojka
Ø* Žena ve v.15 slyší slovo milosti o potomstvu
Ø* Očekávání poznamenáno utrpením (srov. „trápení“ pro ni i pro muže, v.17)
Ø - nejde jen o porodní bolesti; „azav“ je spíše duševní trýzní marného úsilí a zklamání
Ø - rodit děti v úzkosti a strachu, ohrožené hříchem a smrtí
Ø - dychtit po muži, tělem i duší se mu oddá, ale ten ji opanuje a zklame, nesplní její očekávání…
Ø - trápení až do Krista (2K 5,17)

17 Adamovi řekl: "Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst.
Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. 18 Vydá ti jenom
trní a hloží a budeš jíst polní byliny. 19 V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš
do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš."
ØČlověk v zahradě korunován slávou a důstojností (Ž 8), nyní jej provází prokletí:
Ø - v potu tváře dobývat chléb
Ø - závislost na úrodě; rozsáhlé pohanské kulty plodnosti; kult „Velké Matky“; avšak ani ty
nepomohou proti suchu, kroupám, kobylkám… proti neustálé úzkosti
Ø - hledá útočiště v bozích, kultuře, filosofii, sobě samém, bez radosti, vděčnosti, v únavě a v
potu… protože chtěl a chce být jako Bůh
Ø

20 Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa), protože se stala matkou všech živých.
21 Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je.
Ø* Pojmenoval svou ženu Eva
Ø - Neměl na to právo, žena už má jméno „iššá“ (což vyjadřuje její původ, rovnoprávnost a vztah k
muži)
Ø - „Eva“: muž jménem vyjadřuje nadvládu nad ní a to, že chce, aby byla matkou (vztah k synům,
podřízenost muži)
Ø* Bůh navzdory člověka neopouští, kožená suknice místo fíkových listů:
Ø - porušení spjatosti s démony
Ø - znamení milosti na nebezpečné cestě:
Ø zastření nahoty
Ø přikrytí viny

Ø* Odkud pochází zlo, bolest, utrpení, nemoci a smrt?
Ø - zlo se rodí z hříchu
Ø - kořen bídy a smrti je v neposlušnosti (Ř 3,12nn)
Ø* Řešení:
Ø - návrat k poslušnosti Bohu; na to však člověk už nestačí sám;
Ø - jen tam, kde je hřích přemožen utrpením a vina vymazána láskou a smířením, vysychá kořen všeho
zlého; na Kristově kříži bude přemožena i smrt

c) Vyhnání ze zahrady
Ø22 I řekl Hospodin Bůh: "Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl
ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky." 23 Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu,
aby obdělával zemi, z níž byl vzat. 24 Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil
cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.
Ø* Splnilo se, co slíbil had:
Ø - člověk poznáním dobra a zla smazal hranici mezi jím s Stvořitelem
Ø - kdyby se stal mírou všech věcí, vypuklo by peklo; proto mu Bůh brání přístup ke stromu života
Ø* Člověk zůstává pouhým tvorem, v tom jeho naděje
Ø -je-li na trůně, je krutý; je-li pouhé nic, je krutý také…
Ø -pro hrůznou velikost a zároveň tragičnost musí opustit Eden
Ø* Práce v zahradě mu byla radostí a bohoslužbou, nyní dřinou svádějící k modloslužbě; odloučen od
Boha a proto smutný
Ø* Cherubové (Ex 25,18nn schrána, 1Kr 6,23 chrám, Ž 18,11; 80,2)
Ø* (čekání na Krista…)

Závěr a aplikace
ØPříběhy byly vytvořeny pozorováním toho, jak to v životě lidí vlastně chodí; od toho se pak odvíjí
pochopení člověka ve všech jeho rozměrech
ØPád zároveň skrývá milost
ØSociální a pastorační práce by měla vnímat člověka ve všech jeho rozměrech, s jeho tragikou i
velikostí
ØSociální a pastorační pracovník by tuto moudrost lidí, kteří příběhy vytvořili, měl vnímat jako
velmi cenný poklad