Muzikoterapeutické modely Definice MT modelu n Modelem rozumíme ucelený přístup k diagnostice, terapii a evaluaci, který zahrnuje teoretické principy, klinické indikace a kontraindikace, cíle, metodologická vodítka a charakteristické použití určitých procedurálních seskupení a technik. Akcelerované učení – Georgi Lozanov ♫ n Využití: v edukačním procesu. n Hudby se využívá v několika souvislostech: Při zprostředkovávání informací • K prohloubení koncentrace v důležitých okamžicích, na podporu zapamatování informací. • Výukové imaginativní výlety s hudbou. K potřebné atmosféře ve třídě • K přivítání, pro zábavu, k aktivizaci, k navázání důvěry a vstřícné interakce, ke strukturování času, k utváření komunity, k porozumění mezi kulturami (jiných studentů). K osobní reflexi a sebevyjádření žáků • Vyjadřování prostřednictvím hudby Aktivní a receptivní muzikoterapie Christoph Schwabe ♫ n Používá improvizační a interpretační techniky spojené s následnou reflexí . Zahrnuje instrumentální, vokální, pohybové, dramatické i výtvarné prostředky. n Využití aktivní formy: – pro děti s poruchami chování, psychotiky a neurotiky, u klientů s poškozením mozku – k navázání komunikace neverbálními prostředky, k umožnění sebevyjádření a přijatelnému uvolnění, pro stabilizaci osobnosti, k překonání patologických postojů Analytická muzikoterapie Mary Priestley * n Využití: k odstranění překážek, které brání v uvědomování si sebe sama a plnému rozvoji potenciálu osobnosti n Vychází z psychoanalýzy n místo verbálních rozhovorů využívá improvizačních duetů mezi terapeutem a klientem k zpřístupnění vědomých i nevědomých obsahů. n Po improvizaci následuje rozhovor ve dvou krocích: – bezprostřední reakce klienta na improvizace – rozbor nahrávky. n Předpokladem je hudební sluch, inteligence, verbální schopnosti a schopnost symbolického myšlení klienta. n Muzikoterapeut má být schopen: – vcítit se a reflektovat klientovy pocity – kotvit klienta v realitě – podpořit a chránit klienta během celého procesu – nabízet upřímnou odpověď a vlastní názor ve vhodnou dobu – podporovat klientův růst – ustát klientovu stinnou stránku *Výcvik je dostupný ve Velké Británii Antroposofická muzikoterapie Rudolf Steiner n Antroposoficky orientovaní muzikoterapeuti se uplatňují: – ve waldorfských školách – ústavech sociální péče – domovech pro seniory – v sanatoriích a klinikách n Zabývá se vztahy, které vznikají – mezi zvuky a specifickými orgány v lidském těle – hudebními intervaly a tělesnými proporcemi a procesy n Hudební nástroje vytvářejí most mezi „neslyšitelnou hudbou“ lidského těla a „slyšitelnou hudbou“. Tato „slyšitelná hudba“ pak zpětně ovlivňuje člověka až do nitra jeho orgánů. Experimentálně – improvizační terapie Keneth Bruscia ♫ n Využití: • děti a dospělí s postižením • klienti po traumatickém zážitku • k rozvoji kreativity, sebepoznání, zodpovědnosti, kognitivních schopností a ke svobodnější komunikaci n Základem modelu je hudební a taneční improvizace, Vybrané téma je improvizováno při společné hudbě i tanci. Na podkladě improvizací a jejich reflexí je téma stále lépe rozvíjeno a zpracováváno. n Sleduje se • Integrace – propojení klienta se vznikajícími zvuky a hudbou. • Variabilita a schopnost reagovat na změny. • Tenze – stupeň napětí, které je vždy přítomno a odráží se v improvizaci. • Kongruence - shoda s ostatními ve skupině, shoda s instrukcemi terapeuta. • Salience – výskyt výrazných rysů. • Autonomie – její projevy a vývoj, její zachování ve dvojici či ve skupině Asthma music Tateno a Suzuki ♫ n Využití: děti s astmatem, dýchacími a zdravotními obtížemi. n Základem techniky je zvládnutí břišního (abdominálního) dýchání. n Používají se k tomu dvě techniky: n technika zpěvu s prodlužovanými notami – Spíše pomalá, klidná píseň se rozdělí do několika po sobě jdoucích frází, přičemž poslední slabika fráze se protáhne vždy na několik vteřin (6 – 12). Po ukončení fráze může vzniknout delší pauza. n technika zpěvu s ostře vyráženou hláskou s – Po osvojení nějaké rychlé, rytmické a akcentované písně začnou klienti v jejím průběhu místo obvyklých hlásek vyslovovat ostré s. Důležité je natrénovat pocit ovládání bránice. Po zvládnutí obou technik zpívají klienti píseň v originální podobě, nyní ale s břišním dýcháním. n Abdominální dýchání se tak nacvičí během několika dnů až týdnů. Improvizační muzikoterapie dospělých Gillian Stephens Langdon ♫ n Slouží k rozvoji: – motorických schopností – emocí – myšlení (kognitivních schopností) – komunikace n Pracuje ve čtyřech fázích: – Hudební warming-up (uvědomit si sebe sama, sjednotit skupinu) – Verbální rozhovor (pocity a problémy tady a teď – kdo s čím přichází) – Zpracování vybraného tématu hudbou a slovy Ve třetí fázi se využívají nejrůznější improvizační techniky (vedení, modelování, zrcadlení, kotvení, hraní rolí). – Reflexe n Využívá se všech druhů improvizace, slovo, pohyb, ticho. Melodicko-intonační terapie n Využití: n terapie afázie, u dětí s opožděným vývojem řeči, u balbutiků (koktavost, zadrhávání), u lidí s autismem – Model využívá zpěvu pro výstavbu mluvené řeči. Využívá se melodizace běžně užívaných vět a slov. Nacvičovaný text se podloží známým nebo snadno zapamatovatelným nápěvem. S postupným cvičením dochází k odlučování melodie, až klient příslušnou větu pouze rytmizuje. Nakonec se věta pronáší i bez rytmické opory. n Možný průběh jednotky MIT • relaxace hudbou • zpěv známých písní (terapeut a pacient, sólo pacient) • aplikace MIT – jednoduché odpovědi na otázky běžného života – nácvik na jednoduché melodie: • Terapeut sedí naproti klientovi tak, aby na něj dobře viděl. • Drží ruku klienta, na jejíž dlaň provádí „tapping“ – vyťukává rytmus slov. • Svou druhou rukou dává terapeut klientovi viditelné pokyny, kdy má začít a kdy tiše čekat. • přechod ze zpívaného na mluvené slovo Metoda dobrého startu n Využití: n podpora vývoje dětí ve věku 5 – 11 let, zvláště: – u dětí se specifickými poruchami učení – u dětí s ADD a ADHD – u dětí s odkladem školní docházky – u dětí minoritních menšin – jako vstupní etapa výuky čtení a psaní – jako diagnostická metoda v rámci poradenské služby v pedagogice n Průběh: – navázání kontaktu s dítětem – poslech písně, dítě se seznamuje s jejím obsahem a příběhem – dítě reaguje na obsah a děj svými zážitky – poslech a zpěv písně spojený s pohybem – krátká relaxace – reprodukce písně podle připraveného grafického vzoru, korespondujícím s rytmem písně – reflexe dětí – co se podařilo, co by se dalo zlepšit n U dětí předškolního věku bez poruch je možno pracovat s dvanáctičlennou skupinou, v ostatních případech se čtyřmi až osmi dětmi. n Cvičení mají vysokou efektivitu, pokud jsou prováděna 2-3krát týdně. Metoda kontinuálního uvědomění Edith Hillman Boxill ♫ n Využití: n klienti s vývojovým postižením – Vychází z improvizací spojených se zpěvem, hrou na nástroje a pohybem. – Terapeut podporuje klienta/y v emočních projevech a vede k uvědomování si vlastních prožitků. Cílem je tzv. informované vědomí – uvědomování si sebe sama, čímž se zvyšují adaptační schopnosti klienta. Boxill vymezila tři základní strategie, které vedou k rozšíření vědomí v MT procesu: n Zrcadlení – technika zahrnuje imitaci a synchronizaci, splynutí s pohybem a zvukem klienta. Dochází tak k podpoře jeho cítění a nálady. n Identifikace – muzikoterapeut poskytuje okamžitou zpětnou vazbu klientovi na jeho hru, rozvíjí se interakce, kdy je jasné, kdo si bere prostor v improvizovaném hudebním dialogu a co koná klient spolu s terapeutem a co nezávisle na terapeutovi. n Kontaktní píseň – terapeut rozvíjí téma, které vzešlo ze strany klienta. Orffova muzikoterapie Gertrude Orff ♫ n Využití: handicapované děti, děti s vývojovými poruchami n Způsob práce: – Základem metody je hudební improvizace, která poskytuje pobídky ke kreativitě, vytváří strukturu mezi tichem a zvuky, umožňuje nové vztahy. – Nástroje Orffova instrumentária jsou používané spolu se smyčcovými nástroji, perkusemi. Pracuje se i s míči a loutkami aj. materiály. – Terapeut akceptuje jakoukoliv iniciativu a podněty dítěte a na této úrovni mu odpovídá a rozvíjí interakci – izo princip. – Druhou formou práce je provokace – cílené vnášení nových témat terapeutem. – Základním prostředím je vztah terapeut – dítě či terapeut – skupina. Často se ale v tomto modelu pracuje úzce i s rodiči. Rodiče se učí akceptovat dítě, rozvíjet interakce s ním, učí se rozumět projevům jeho (zvláštního) chování a rozpoznávat možnosti jeho vývoje. n Cíle: – vyjadřovací schopnosti, vztah k druhým lidem, koncentrace, sebedůvěra a sebevědomí rozvoj iniciativy a samostatného jednání Řízená imaginace a hudba Helen L. Bonny ♫ n Využití: • osobnostní a transpersonální rozvoj • léčba závislostí • lidé s neurózou a psychosomatickými obtížemi • zneužívaní klienti • klienti v terminálním stádiu nemoci n Kontraindikace: • lidé s mentálním postižením • lidé s psychózami • lidé s epilepsií • Pracuje s představami, tělesnými počitky, emocemi,myšlenkami a vzpomínkami, které jsou evokovány při poslechu klasické hudby. Řízená imaginace nabízí možnost integrovat mentální, emocionální, tělesné a spirituální roviny člověka a poskytnout uzdravující zážitky. • fáze – navázání kontaktu, rozhovor • fáze – progresivní relaxace, tělesné a psychické uvolnění • fáze – poslech hudby v relaxovaném stavu + slovní vodítko terapeuta • fáze – reflexe (verbální či výtvarná), integrace klientových zkušeností, souvislost s denním životem klienta Tomatisův poslechový program Alfred Tomatis * n Využití: klienti s obtíženi v učení a chování n Model vychází ze zjištění, že mnoho potíží v učení a chování způsobují problémy v naslouchání. Jde o klienty, kteří nemají dobré selektivní slyšení, nejsou schopni rozlišit různé frekvence, z nichž se skládá lidská řeč, a nejsou schopni filtrovat důležité zvuky od nedůležitých. n V terapii je používáno elektronické zařízení, které se nazývá elektronické ucho. n Pomocí speciálního poslechového programu, kde jsou střídavě zesilovány zvuky nízkých a vysokých frekvencí, se slyšení posiluje a upravuje. Průměrná délka programu je 70 hodin. * Léčba probíhá pouze v centrech pro Tomatisovu léčbu (např. v Denveru) Vokální psychoterapie Diane Austin ♫ Využití: n dospělí s psychickými problémy, s emocionálními traumaty n lidé s mentálním poškozením, které se vyskytlo v raném věku n Model používá dechových cvičení, tónování, vokálních improvizací, zpěvu písní a práci s přírodními zvuky. Dýchání n Skrze hluboké dýchání nalézá vztah sám k sobě, zabydluje se ve svém nitru. n Dech je životní síla, která propojuje naši mysl, tělo, duši. Přírodní zvuky n Jde o zvuky, které provázejí naše emoce – pláč, smích, překvapení, strach, ospalost. Mohou symbolizovat část osobnosti, kterou jsme potlačili a práce s nimi může vzbuzovat úzkost. Akceptování těchto zvuků a emocí s nimi spojených může pomoci uvědomit si a přijmout sebe sama. Tónování n Jde o vědomé používání vokálů k obnovení tělesné rovnováhy. Zvukové vibrace uvolňují zablokovanou energii a rezonují v různých oblastech těla, uvolňují stres, emoce a napětí. Vokální improvizace n Přináší zkušenost s tvořením, nevědomé obsahy našeho nitra, je jazykem komunikace. Dovoluje volné sebevyjádření, odstraňuje blokace. Volná improvizace Juliette Alvin ♫ n Využití: n rozvoj osobnosti a komunikace u všech skupin klientů n Centrální úlohu ve volné improvizaci hraje vztah – mezi klientem a terapeutem – mezi klientem a nástrojem – klientem a terapeutovým nástrojem – klientem a ostatními klienty n Pravidla průběhu: – Terapeut se chová spíše nedirektivně, akceptuje hru klienta/klientů a doprovází je. – Klienti mají volnost projevu, na používané nástroje mohou hrát jakýmkoliv způsobem. – Improvizaci nikdo neřídí, terapeut se jí může a nemusí zúčastňovat. Pokud se účastní, může jí částečně ovlivňovat. – Někdy může terapeut určit pro improvizaci téma. – Kdokoliv může improvizaci začít, kdokoliv ji může vést k závěru, kdokoliv do ní může vnášet své nápady, kdokoliv může komunikovat s kýmkoliv. – Po skončení hudební improvizace následuje verbální reflexe. Vývojová muzikoterapie Mary Wood ♫ n Developmental Music Therapy - DMT n Využití: děti s vážnými poruchami chování a emočního prožívání n Muzikoterapeutické techniky se v tomto modelu přizpůsobují zákonitostem vývojové psychologie. Nastavují se tak, aby odpovídaly vývojové fázi dítěte, aby tvořily bezpečný rámec pro osobnostní vzdor, který je žádoucí součástí vývoje a posílily rozvoj praktických dovedností v sociálním kontextu. Tak se u dětí rozvíjejí komunikační schopnosti a nové vzorce chování a prožívání. n Výběr technik má za úkol: – vyvolávat u dítěte příjemné pocity – umožnit dítěti zažít pocit úspěchu – pomoci k úspěšné a pevné pozici dítěte ve skupině vrstevníků – rozvíjet spolupráci mezi dětmi v prostředí jasných pravidel Vývojová muzikoterapie Mary Wood ♫ Chování, komunikace, socializace a vzdělávání jsou rozvíjeny v rámci následujících stupňů: n Děti se učí reagovat na zvuky okolí a postupně se rozvíjí důvěra mezi nimi a terapeutem. n Děti se učí různým jednoduchým hudebním dovednostem. Děti se učí reagovat na vzniklé situace a terapeut jim dává zažít pocit úspěchu. n Děti se učí pomocí vlastní hry na nástroj komunikovat s terapeutem a s ostatními. n Děti se učí oceňovat výkony vlastní a výkony ostatních. Začínají prožívat pocit sounáležitosti. n Děti se učí generalizovat své hudební dovednosti v jiných podmínkách. Poskytují jim konzultace a vedou je k tomu, aby se uplatnili v jiných hudebních skupinách, sborech, orchestrech a kapelách. n Jednotlivé stupně terapie zvyšují přizpůsobivost dětí běžným životním podmínkám a jsou schopny obstát v každodenním životě. Použitá literatura n Kantor, Jiří; Lipský, Matěj; Weber, Jana: Základy muzikoterapie. n Praha: Grada 2009