Muzikoterapie Definice MT n Muzikoterapie je cíleně řízený proces interakce a intervence, který využívá zvuku a hudby v rámci terapeutického vztahu a vede k obnovení, zachování, rozvoji a udržení mentálního, fyzického a emocionálního zdraví člověka. n Řecky therapeia znamená léčit, ošetřovat, starat se vzdělávat a cvičit. Oba cíle jsou v muzikoterapii propojeny. Muzikoterapie pomáhá lidem se zdravotními nebo edukačními problémy. Pokud je muzikoterapeutický proces součástí pedagogického a speciálně-pedagogického působení, hovoříme o edukační muzikoterapii. Léčebná muzikoterapie by měla být vždy součástí komplexní péče o klienta. V týmu by měl být lékař či psychiatr, psycholog případně speciální pedagog a primární terapeut. Jen tak se vytvářejí optimální podmínky pro uzdravení. Charakteristické znaky MT n využívá obecné zkušenosti každého člověka se zvuky a hudbou n k jejímu využití není třeba hudebního vzdělání a hudebních dovedností n staví na komunikačních, strukturálních, emocionálních, kreativních a estetických kvalitách hudby n odehrává se v intencích vztahu klienta/klientů a terapeuta n jde o systematický, cílený proces n cíle MT jsou nehudební – léčba, učení, – rozvoj sociálních dovedností a komunikace, – schopnost sebevyjádření, – podpora motivace, – zvládání bolesti a stresu – osobnostní a spirituální rozvoj Muzikoterapie a hudební pedagogika Obě disciplíny se částečně prolínají. Základní rozdíly mezi muzikoterapií a hudební pedagogikou: n Cíle hudební pedagogiky jsou hudební povahy, cíle MT nehudební. n V hudební pedagogice je důležitý především výsledek, v MT i proces. n V hudební pedagogice se pracuje podle předem dané struktury, v MT je prostor pro individuálně vytvořenou strukturu. n V hudební pedagogice jde především o estetické kvality hudby, v MT jde především o terapeutické kvality. n Vztah učitel – žák je direktivnější povahy než terapeut – klient, také úroveň důvěrnosti je ve vztahu terapeut – klient převážně vyšší. Využití MT n Preventivně – pro vyladění psychiky v zátěžových situacích (přetížení, deprivace) – jako vhodné zaměstnání a zábavu (hyperaktivní děti, senioři, nemocní) – jako stimulátor duševních i fyzických výkonů n Diagnosticky – při prvních setkáních s klienty (hudba otevírá, vyvolává bezděčné reakce) – při využití MT technik ukazuje na aktuální vyladění člověka i na jeho hlubší uzlové problémy – při skupinové improvizaci ukazuje různé prvky skupinové dynamiky a s tím spojené problémy a napětí Využití MT n Terapeuticky v psychiatrii (dětí i dospělých), např. při léčbě schizofrenie, fobií (klaustrofobie), některých psychóz, při léčbě autismu v pediatrii při odstraňování neuróz psychogenně podmíněných pohybových vad vývojové opožděnosti a mentální retardace u dětí spastických ve speciální pedagogice při vadách řeči, dyslexii a dysgrafii při zvládání školního kurikula k reedukaci narušených funkcí (soustředění, paměti) k nácviku komunikačních a sociálních dovedností k relaxaci a zvládání zátěže Využití MT n Terapeuticky při léčbě alkoholiků a toxikomanů, včetně obětí gamblingu při nápravě mladistvých delikventů při demenci, Azheimerově a Parkinsonově chorobě v chirurgii, traumatologii, porodnictví, neonatologii, fyzioterapii, pneumologii, onkologii. v ošetřovatelské, paliativní a hospicové péči Metody muzikoterapie n Improvizace n Interpretace n Kompozice n Poslechu Variace Tyto metody existují v mnoha variacích. Procedury Praktikují se v rámci určité procedury. Techniky Uvnitř každého procedurálního kroku může terapeut využít mnoho různých technik. Modely Terapeut může také vyvinout systematický přístup, který závisí na určitých technikách a procedurách, pak mluvíme o modelu. (Např. analytická MT, Orffova MT apod.) Formy MT n Individuální MT používá se především v počátcích léčby, kdy je třeba intenzivnějšího a specificky zaměřeného působení na klienta. Osobní kontakt umožňuje rychlé vytvoření bezpečného a důvěrného prostředí. Měla by se uskutečňovat minimálně 2x týdně. n Skupinová MT rozvíjí a aktivizuje mezilidskou komunikaci, reguluje napětí ve vztazích, umožňuje porozumět vlastní roli ve skupině a vztahům ve skupině, léčí pocit izolace a osamění a dává pocit sounáležitosti s druhými, umožňuje prostřednictvím problémů druhých realisticky nahlédnout své vlastní. Počet klientů ve skupině by neměl přesáhnout 20. Práce ve skupině n Předpoklady § vytvořit bezpečné prostředí, atmosféru důvěry, § přizvat své vnitřní dítě, hrát si, dovolit si být svobodný § zajímat se o své pocity, uvědomovat si je, mít odvahu je vyslovovat Pravidla práce ve skupině Pravidla pro sdílení n každý mluví sám za sebe o svém vlastním prožívání toho, co se děje ve skupině n nic není dobré nebo špatné, v centru je aktuální prožitek n vše, co se řekne, zůstává ve skupině n stav nevím je v terapii často žádoucí, teprve když si dovolíme nevědět, jsme otevřeni poznání, porozumění, novému n právo odmítnout – nelze násilím bořit bloky a zábrany Pracovní fáze ve skupině Model procedury n Navázání kontaktu. Rozehřívací fáze – jednoduchá hra s rytmem, melodií, písní. n Rozhovor k tématu – jaká bude hlavní činnost, co, proč a jak budeme dělat. n Hlavní činnost – rozvíjení hlavního tématu. n Reflexe – každý může v souvislosti s právě ukončenou činností vyjádřit libovolné pocity, dojmy, myšlenky.