Muzikoterapie Definice MT nMuzikoterapie je cíleně řízený proces interakce a intervence, –který využívá zvuku a hudby v rámci terapeutického vztahu –a vede k obnovení, zachování, rozvoji a udržení –mentálního, fyzického a emocionálního zdraví člověka. n nŘecky therapeia znamená n léčit, ošetřovat, starat se n vzdělávat a cvičit. n Oba cíle jsou v muzikoterapii propojeny. n Muzikoterapie pomáhá lidem se zdravotními nebo edukačními problémy. n n Pokud je muzikoterapeutický proces součástí pedagogického a speciálně-pedagogického působení, hovoříme o edukační muzikoterapii. n n Léčebná muzikoterapie by měla být vždy součástí komplexní péče o klienta. V týmu by měl být lékař či psychiatr, psycholog případně speciální pedagog a primární terapeut. Jen tak se vytvářejí optimální podmínky pro uzdravení. Charakteristické znaky MT nvyužívá obecné zkušenosti každého člověka se zvuky a hudbou nk jejímu využití není třeba hudebního vzdělání a hudebních dovedností nstaví na komunikačních, strukturálních, emocionálních, kreativních a estetických kvalitách hudby nodehrává se v intencích vztahu klienta/klientů a terapeuta njde o systematický, cílený proces ncíle MT jsou nehudební –léčba, učení, –rozvoj sociálních dovedností a komunikace, –schopnost sebevyjádření, –podpora motivace, –zvládání bolesti a stresu –osobnostní a spirituální rozvoj n n Muzikoterapie a hudební pedagogika nObě disciplíny se částečně prolínají. n nZákladní rozdíly mezi muzikoterapií a hudební pedagogikou: nCíle hudební pedagogiky jsou hudební povahy, cíle MT nehudební. n nV hudební pedagogice je důležitý především výsledek, v MT i proces. n nV hudební pedagogice se pracuje podle předem dané struktury, v MT je prostor pro individuálně vytvořenou strukturu. n n V hudební pedagogice jde především o estetické kvality hudby, v MT jde především o terapeutické kvality. n nVztah učitel – žák je direktivnější povahy než terapeut – klient, také úroveň důvěrnosti je ve vztahu terapeut – klient převážně vyšší. Využití MT nPreventivně n –pro vyladění psychiky v zátěžových situacích (přetížení, deprivace) – jako vhodné zaměstnání a zábavu (hyperaktivní děti, senioři, nemocní) –jako stimulátor duševních i fyzických výkonů – nDiagnosticky n –při prvních setkáních s klienty (hudba otevírá, vyvolává bezděčné reakce) –při využití MT technik ukazuje na aktuální vyladění člověka i na jeho hlubší uzlové problémy –při skupinové improvizaci ukazuje různé prvky skupinové dynamiky a s tím spojené problémy a napětí Využití MT nTerapeuticky n –v psychiatrii (dětí i dospělých), např. při léčbě schizofrenie, fobií (klaustrofobie), některých psychóz, při léčbě autismu – –v pediatrii při odstraňování neuróz – psychogenně podmíněných pohybových vad – vývojové opožděnosti a mentální retardace – u dětí spastických – –ve speciální pedagogice – při vadách řeči, dyslexii a dysgrafii – při zvládání školního kurikula – k reedukaci narušených funkcí (soustředění, paměti) – k nácviku komunikačních a sociálních dovedností – k relaxaci a zvládání zátěže – – – Využití MT nTerapeuticky n –při léčbě alkoholiků a toxikomanů, včetně obětí gamblingu –při nápravě mladistvých delikventů – –při demenci, Azheimerově a Parkinsonově chorobě – – v chirurgii, traumatologii, porodnictví, neonatologii, fyzioterapii, pneumologii, onkologii. – – v ošetřovatelské, paliativní a hospicové péči – – – – – – Metody muzikoterapie n nImprovizace nInterpretace nKompozice nPoslechu n nVariace n Tyto metody existují v mnoha variacích. nProcedury n Praktikují se v rámci určité procedury. nTechniky n Uvnitř každého procedurálního kroku může terapeut využít mnoho různých technik. n nModely nTerapeut může také vyvinout systematický přístup, který závisí na určitých technikách a procedurách, pak mluvíme o modelu. (Např. analytická MT, Orffova MT apod.) Formy MT nIndividuální MT – používá se především v počátcích léčby, kdy je třeba intenzivnějšího a specificky zaměřeného působení na klienta. Osobní kontakt umožňuje rychlé vytvoření bezpečného a důvěrného prostředí. Měla by se uskutečňovat minimálně 2x týdně. nSkupinová MT – rozvíjí a aktivizuje mezilidskou komunikaci, reguluje napětí ve vztazích, umožňuje porozumět vlastní roli ve skupině a vztahům ve skupině, léčí pocit izolace a osamění a dává pocit sounáležitosti s druhými, umožňuje prostřednictvím problémů druhých realisticky nahlédnout své vlastní. – Počet klientů ve skupině by neměl přesáhnout 20. n Práce ve skupině nPředpoklady n §vytvořit bezpečné prostředí, atmosféru důvěry, §přizvat své vnitřní dítě, hrát si, dovolit si být svobodný §zajímat se o své pocity, uvědomovat si je, mít odvahu je vyslovovat Pravidla práce ve skupině nPravidla pro sdílení n nkaždý mluví sám za sebe o svém vlastním prožívání toho, co se děje ve skupině n nnic není dobré nebo špatné, v centru je aktuální prožitek n nvše, co se řekne, zůstává ve skupině n nstav nevím je v terapii často žádoucí, teprve když si dovolíme nevědět, jsme otevřeni poznání, porozumění, novému n nprávo odmítnout – nelze násilím bořit bloky a zábrany n Pracovní fáze ve skupině n nModel procedury n nNavázání kontaktu. Rozehřívací fáze – jednoduchá hra s rytmem, melodií, písní. n nRozhovor k tématu – jaká bude hlavní činnost, co, proč a jak budeme dělat. n nHlavní činnost – rozvíjení hlavního tématu. n nReflexe – každý může v souvislosti s právě ukončenou činností vyjádřit libovolné pocity, dojmy, myšlenky. n