Filosofie náboženské výchovy
                                     Učitelství v Novém zákoně

                                         Zuzana Svobodová

                                  Shrnutí pojmů pro učitele v NZ

•        didaskalos (pseudo-didaskalos, nomo-didaskalos, poly-didaskaloi)

•        grammateus

•        epistatés

•        kathégétés

•        sofós

•        rabbi (rabbuni)

•        paideutés

•        kybernétés

viz písemný materiál vyučující – tabulka





                                      Učitelství jako služba

•        učitelé stojí za apoštoly a proroky, mají zvláštní úkol pro křesťanskou životní praxi

•        věcné pořadí: nejprve kázáno evangelium, probuzena víra, pak budován křesťanský život

•        učitelé v nz době stejnou funkci jako „moudří“ (sofoi) dříve

•        učitelé uchovávali podání o Kristu – také christologicky vykládají SZ

•        někdy apoštolové učiteli

                              Učit – služba, oddání, přijetí povolání

•         sloveso didaskein v evangeliích a první polovině Sk – u Pavla jen 10krát – tj. učení
(poučování) zejména činnost Ježíše a prvních apoštolů mezi Židy

•         mezi pohany nazývána tato služba jinak – kázání, evangelizace (kéryssein, euangelizein) –
obsah: království Boží, skutečným kazatelem Bůh v Kristu.

•         věřící, kteří jsou naplněni Duchem svatým nepotřebují, aby je někdo učil, jestliže
zachovávají, v čem byli vyučeni (čím naplněni)

•         sloveso manthanein (zvyknout si na něco, naučit se, porozumět, poznat) – vyučit se, znát
Písma, doslova: naučit se Krista – plné přijetí, přisvojení si Krista a jeho díla, přisvojit si
vůli Boží, nechat se vést Bohem

                                       Učit – získávat pro-

•       sloveso mathéteuein – získávat za učedníky, tj. význam učitelské činnosti učedníků: učení
vedlo k pokání a přijetí víry v Krista, službě v Kristu – učednictví

•       peuthein – získat, pohnout, přemluvit – přesvědčivé působení na rozhodnutí člověka
„přesvědčoval o království Božím“ (Sk 19,8; 18,4).

                                               Učení

•       kérygma – zvěst budující víru, prvotní, v NZ zde podstata, základ



•       didaché – všechno poučování, učení, obecnější význam

                                               Rabbi

•        řecký přepis hebrejského slova, které tvarem od „rav“

•        rav – velký, hlavní, pán

•        rav → rabbi – „můj velký“, „můj pane“, „můj učiteli“, později čestný titul zákoníků

•        od 2. st. př. Kr. rab titulem pro učitele, koncovka (-i) ztrácí přivlastňovací význam

•        rabbuni – aramejský tvar (J 20,16)

•        3 podmínky k získání titulu rabi: odpovídající studium, charakterové vlastnosti, ordinace
– kladení rukou na hlavu



                                           Kdo učitelem

•       u Židů:

–   rodiče, od 6. roku zvláště otec – uvádí do řemesla i do nábož. zvyklostí, matka – uvádí do
mravně-náboženských požadavků (úcta k starším)

–   domácí učitelé (v bohatých rodinách

–   proroci (u králů)

–   zákoníci (učitelé lidu): výklad Tóry

                                          Místo vyučování

•         chrám

–     v Jeruzalémě

–     při východní straně chrámu Šalomounova kolonáda, síň, zde se scházejí Ježíšovi učedníci

•         synagoga

–     shromaždiště, škola, vznikají v babyl. zajetí, zde četba Písma, vyučování Písmu, modlitby,
místní soud, učení se znalosti Zákona při sobotních shromážděních

–     druhý, pátý den v týdnu a v sobotu, podmínka: alespoň 10 dospělých mužů (starších 13ti let)

–     představený synagogy – určuje členy na čtení, výklad, modlitbu

•         křižovatky cest

•         městské brány