Pramen –Novosad,L.: Poradenství pro osoby se
zdravotním a sociálním znevýhodněním.
Praha,Portál 2009
1
Speciální poradenství
2
"Speciální poradenství" definujeme jako
komplex poradenských služeb určených
specifickým skupinám jedinců, kteří jsou
znevýhodněni zdravotně či sociálně, jejichž
primární znevýhodnění (nemoc, postižení,
porucha, dysfunkce
3
mívá dlouhodobý (chronický) či
trvalý charakter a jimž hrozí vznik
sekundárního handicapu nebo se
mohou nacházet ve stavu životní
nepohody a sociálního vyloučení.
4
Jakýkoli problém znevýhodněného jedince
jenž nemusí přímo souviset se specifickým
postižením) je totiž konkrétním postižením
umocňován, což komplikuje relevantní
pomoc či terapii a akcentuje nutný
individuální, mezioborový, komplexní a
diferencovaný přístup ke klientovi.
5
Klientovo postižení v kontextu s
jeho životním "příběhem" vlastně
profiluje a orientuje či spoluurčuje
formy i metody poskytované
pomoci či péče.
6
 Oborově vychází "speciální poradenství“ z poznatků
lékařských věd a zdravotnických oborů, etiky, filozofie,
aplikované sociologie, sociální patologie, psychologických
disciplín, pedagogiky, speciální pedagogiky, kulturní a sociální
antropologie, politologie, disability studies, sociální
pedagogiky a velkou měrou také z teorie i metod sociální
práce.
7
Činnost speciálního pedagoga i
sociálního pracovníka a sociálního
pedagoga, tedy tří odborníků nezdravotníků,
kteří mohou
zásadním způsobem ovlivňovat život
jedince s postižením,
8
se v každém konkrétním případě
zpravidla rozvíjí autonomně, avšak
dříve nebo později se linie jejich práce
či podpůrných aktivit protnou a s
ohledem na prospěch klienta i efekt své
práce začnou kooperovat.
9
 V poradenské praxi nemůžeme opomenout ani možnost
zvratu v navozeném pozitivním vývoji. Je nutné počítat s
možností prohloubení, regrese nebo opakování problémové
situace.
 I na to je třeba klienta připravit a zároveň společně s ním
pracovat na eliminaci těch faktorů, které by mohly ke zvratu
vést.
10
 Kromě toho jsou i faktory, jež nelze předem odhadnout ani
ovlivnit (změněná rodinná nebo sociálně-ekonomická
situace, zhoršení zdravotního stavu a soběstačnosti, úraz,
vzplanutí nemoci, náhlé úmrtí či odchod pečující osoby
apod.) a které musíme řešit až následně, např. formou
krizové intervence či jiné psychosociální pomoci nebo
adresné sociální služby.
Formy, oblasti a cíle poradenské práce
11
 Pojem poradenská pomoc a konzultační činnost je v rámci
péče o člověka obecně chápán poměrně široce.
 Je to mj. dáno i tím, že rozeznáváme řadu podob i řadu
obsahově dílčích či specificky orientovaných vysoce
odborných poradenských aktivit s jejich specifickými cíli a
prostředky.
12
 Vztah, vzájemná interakce i komunikace mezi klientem a
poradcem jsou základními předpoklady poradenské
"terapie", k jejímž prostředkům mj. patří slovo, rozhovor,
gestika, mimika, mlčení, úprava a multifaktoriální "ladění"
(např. barvy, vůně, předměty denní potřeby, umělecké
artefakty, osvětlení, zvuková "kulisa") prostředí, situační
kontext i výcvik pracovníka a motivace klienta.
13
Souhrnně lze konstatovat, že
poradenskou terapií může být
každá, z hlediska cíle a objektu
působení specifická forma
"léčby mluvením a spolubytím"
nebo výstižněji léčby
nasloucháním a mluvením.
Formy poradenské pomoci
14
Rozlišují se např.
následující formy
poradenské pomoci:
15
 Vedení, informování (guidance).Má charakter osvětový,
výchovný a podpůrný, snaží se poskytnout informace a další
vstupy potřebné pro to, aby klient dokázal sám řešit svou
situaci; je často orientované na větší skupinu klientů (např.
práce se školní třídou, s výchovnou skupinou, specifickou
komunitou).
16
 Poradenství v užším smyslu.
 Vede klienta (i skupinu klientů) k hlubšímu náhledu na jeho
problém, příčiny a možnosti řešení tohoto problému; má
výrazně interaktivní, u psychologického poradenství i
prožitkový charakter.
17
Předpokládá obousměrnou komunikaci,
individuální diagnostiku, terapeutickou
intervenci.Vyžaduje vyšší kvalifikaci a
klade si vyšší cíle v oblasti dosažení
"dobré změny" v klientově situaci, i
jeho adaptaci, chování a prožívání.
18
 V psychologické oblasti se blíží
psychoterapii, za rozlišovací znak se někdy
považuje to, že poradenství pomáhá řešit
problémy psychicky zdravých lidí, kdežto
psychoterapie působí v oblasti duševní
nemoci nebo tam, kde je ohroženo duševní
zdraví klienta.
19
Specifickou podobou je např.
doprovázení, jež pomáhá klientovi
přijmout a nést situaci, která je
objektivně nezměnitelná (např.
umírání, odchod blízké osoby, ztráta
nějaké funkční schopnosti), ale jejíž
subjektivní prožívání lze ovlivnit.
20
Konzultační činnost. Představuje
odbornou poradu poskytovanou
jinému odborníkovi v rámci péče
o klienta.
21
souhrnně můžeme říci, že
rozmanité způsoby
poradenské pomoci jsou:
22
a) formou podpory, která pomoc či
podpůrné aktivity zahajuje a
zprostředkovává, tj. občan se obrací na
pracovníka - "poradce", když se ocitá v
obtížné situaci a neví, jak ji řešit, nebo
sice má konkrétnější představu, jak
svoji situaci řešit
23
 tedy např. ví, kterou sociální službu či pedagogickou péči by
potřeboval, ale není schopen se orientovat v kompetencích
jednotlivých institucí a vyžadovaných administrativněbyrokratických
či posuzovacích a rozhodovacích činnostech,
proto přesně nezná optimální postup vedoucí k získání
pomoci - např. určité sociální služby nebo vzdělávací
příležitosti;
24
b) propojujícím prvkem, to znamená,
že spojují či integrují jednotlivé kroky
(etapy) řešení klientovy svízelné situace,
pomáhají mu při volbě možných řešení,
provázejí ho delší dobu a podporují jej při
osamostatňování i při obnově nebo
navazování pozitivních sociálních vztahů.
Oblasti poradenské činnosti
25
lékařské poradenství - vztahuje
se na specifika určitého
onemocnění a život s ním i na
úpravu životního stylu či
životosprávy klienta;
26
 psychologické poradenství a psychoterapie, jež jsme
charakterizovali v souvislosti s psychologickou rehabilitací;
jejich specifickými formami mohou být např. partnerské
poradenství a rodinná terapie, zaměřené na kritické situace v
partnerských vztazích, klima v rodině, manželské a
mezilidské vztahy; nebo krizová intervence
27
představuje psychologickou,
psychiatrickou, ale i sociální
pomoc člověku v krizi, resp.
akutním momentu kritické či
mimořádně tíživé životní situace;
28
 pedagogicko-psychologické poradenství - týká se např.
komplexní problematiky špatného školního prospěchu,
vývojových poruch učení atd., s ním bývá spojeno studijní a
profesní poradenství (otázky volby studijního oboru a
zvládnutí obtíží se studiem spojených); výchovné poradenství
(výchovné problémy, poruchy chování, hodnotový systém
atd.);
29
speciálně-pedagogické poradenství
zaměřené na zabezpečení ucelené
výchovy a vzdělávání pro děti a
mládež s jakýmkoli typem
zdravotního postižení či
znevýhodnění
30
 profesně-kariérové poradenství - orientuje se na volbu
vhodného zaměstnání s ohledem na možnosti a nadání jedince
i s přihlédnutím k situaci na trhu pracovních příležitostí; a
poradenství v nezaměstnanosti - týká se aktivizace
nezaměstnaných jedinců, organizování kurzů a porady v
oblasti rekvalifikace;
31
sociálně-právní poradenství - vztahuje se na
sociální zabezpečení, bydlení, orientaci v
systému sociální politiky, zaměstnávání,
občanskou agendu atd.; sociální poradenství
v rámci sociální práce zahrnuje dvě úrovně
poradenské pomoci:
32
základní sociální poradenství,
které je integrální součástí všech
druhů sociálních služeb
definovaných zákonem o sociálních
službách,
33
odborné sociální poradenství, zahrnující
občanské poradny, manželské a rodinné
poradny, sociální práci s osobami
společensky nepřizpůsobenými, poradny
pro oběti trestných činů a domácího násilí,
sociálně--právní poradenství pro osoby se
zdravotním postižením a seniory.
34
 "technicko-kompenzační" poradenství - sem patří zejména
doporučení a úprava ortopedických nebo kompenzačních
pomůcek pro osoby s tělesným, smyslovým či komunikačním
postižením, bezbariérové úpravy vnějšího i vnitřního
prostředí (interiéry veřejných budov, bytů, provozoven),
řešení přístupnosti dopravy aj.;
35
pastorační činnost - poskytnutí
duchovní pomoci člověku v
nesnázích na bázi křesťanské etiky
či jiné legitimní věrouky;
36
resocializační poradenství,
kurátorská činnost - pomoc lidem
propuštěným z výkonu trestu
odnětí svobody, ústavního
ochranného léčení apod.;
37
mediace - nestranná pomoc při
dosažení dohody či smíru mezi
lidmi (např. poškozený versus viník,
pachatel; žadatel versus odpůrce)
mimosoudní cestou.
38
Z uvedeného přehledu vyplývá, že
každá poradenská činnost se rozvíjí
zdánlivě autonomně, avšak má společný
základ s dalšími poradenskými
aktivitami a terapeutickými směry či
oblastmi, s nimiž kooperuje.
39
Nejinak je tomu i u poradenství
speciálního, které v přehledu záměrně
chybí, neboť jeho rámec se dotýká v
podstatě všech zde uvedených typů
nebo směrů poradenské pomoci.
40
Je to pochopitelné, neboť problém života se
zdravotním postižením se dotýká
osobnostního, etického, sociálního,
vzdělanostního, právního, ekonomického,
zdravotního a mnoha dalších aspektů statusu
každého jedince, a jako takový se tento
problém musí komplexně vnímat,
akceptovat a následně i řešit.
Cíle poradenské práce
41
Roviny cílů poradenské práce se v praxi
prolínají, přesto je lze rámcově rozlišit
do tří kategorií:
42
1.V nejobecnější základní rovině je cílem
poradenské služby dosažení klientova zdraví
v interakci se sociálním prostředím společenstvím,
v němž žije.
Pojem zdraví jsme charakterizovali podle
definiceWHO jako "stav úplného tělesného,
duševního a sociálního blaha (pohody)
člověka".
43
 2.V rovině speciálních cílů jde o dosažení žádoucí
změny v sociálním prostředí klienta.
 Taková změna by měla předejít ohrožení pokud
možno harmonického vývoje individua nebo by
měla napomoci dosavadní nepříznivý vývoj
zastavit a navodit situaci příznivější.
44
K těmto účelům užíváme řadu
postupů a metod - rozhovor i
různé formy neverbální
komunikace, přímá opatření ve
prospěch klienta, věcná a
organizační opatření,
zprostředkování návazné péče
apod
45
 Lidé, tedy klienti i je­jich okolí, a lidé,
kteří se jakkoli znevýhodněnými
osobami (klienty) zabývají, poměrně
snadno přijímají "to nové" (zjištění,
názory, návrhy, postupy atd.), avšak
velmi obtížně se zbavují "toho starého",
sice již překonaného či zkresleného, ale
zažitého.
46
To "nové" má být předloženo, doporučeno
co nejpřijatelnějším způsobem, zevrubně
vysvětleno a doplněno upozorněním, že
úspěch, dobrý výsledek není zcela jistý,
neboť jde o hledání - o určitý pokus a cestu,
jejíž "šťastný" konec závisí na mnoha
subjektivních i objektivních okolnostech.
47
Nicméně každý takový
"pokus" musí být dobře
připraven, měl by být
uvážený a kvalitně
zabezpečený.
48
3.V rovině individuálních cílů
máme již na mysli konkrétní
opatření, která se týkají daného
případu - klienta - v jeho specifické
situaci a osobní dimenzi
49
 Může jít např. o změnu jeho chování, posílení
adaptability, zlepšení psycho­sociálních dovedností,
podporu klientových kompetencí a samostatnosti, využití
dosud "skrytých" možností.
 Tato opatření vycházejí z analýzy klientovy situace i z
působnosti poradce, jehož invence, psychosociální
tvořivost, flexibilita a schopnost rozumné improvizace
jsou zárukou kvality poradenské činnosti.
50
Do všech tří cílových rovin současně patří
také prevence. Prevencí, která patří k
fundamentálním úkolům jak "speciálního
poradenství", tak sociální práce nebo
speciální a sociální pedagogiky jako takové,
rozumíme předcházení vzniku, rozvoji a
prohlubování či šíření problémů a situací
ohrožujících občana nebo (i) společnost.
51
V praxi užíváme a
rozlišujeme prevenci
primární, sekundární a
terciární.
52
 PRIMÁRNÍ PREVENCE. - většinou se pojímá jako
strategie nepřímá, která je necíleně orientovaná na celou
společnost, její instituce a občany.
 Spočívá převážně v optimalizaci životních podmínek, zvláště
sociálních, ale i materiál-ních, v péči o náležité fungování
všech prosociálních aktivit, které vedou k vhodné socializaci
jedinců a pozitivnímu rozvoji společnosti jako celku
složeného z mnoha vrstev a činitelů.
53
Primární prevenci můžeme definovat také
jako opatření obecně přispívající k podpoře
psychického a sociálního zdraví.
Za primární prevenci mů­žeme považovat i
osvětově-informační kampaně a působení
na jedince nebo malé sociální skupiny v
souvislosti s jejich specifickými problémy.
54
 Významnou součástí - v tomto případě již cílené,
adresnější - primární pre-vence je podchycení
sociálních problémů, tj. depistážní činnost.
 Depistážní činnost, vyhledávání klientů v terénu,
je možno cíleně a v masovějším měřítku provádět
v určitých oblastech, často v souvislosti se
studiem některého konkrétního sociálního jevu.
55
Depistážní činnost by měla být
prováděna systematicky, na základě
řádné přípravy, reagující na
demografickou strukturu obyvatelstva a
četnost i typologii sociálních rizik a
problémů v daném regionu.
56
SEKUNDÁRNÍ PREVENCE je chápána
jako přímá strategie orientovaná na
rizikové jedince a skupiny, u nichž se
mohou nepříznivé situace, problémy
nebo sociálně patologické jevy reálně
projevit :
57
 v důsledku zdravotního postižení, sociokulturních
či komunikačních bariér i poruch sociálních
procesů (např. procesy individualizační,
socializační, emancipační) a sociálních institutů
(rodina, škola, referenční skupina, komunita atd.)
- nebo se již tyto problémy projevují.
58
 Jsou to zejména někteří lidé s postižením, mladí lidé
odcházející z ústavní výchovy, členové rodin s nízkou
sociokulturní úrovní, děti a mladiství trávící svůj volný
čas bez smysluplné náplně, členové skupin vyznačujících
se negativistickým a agresivním přístupem k okolí,
experimentátoři s drogami, lidé hrající na hracích
automatech, bezdomovci, propuštění z ústavních zařízení
(s nařízenou ochrannou léčbou) nebo výkonu trestu
odnětí svobody a další.
59
V rámci sekundární prevence je nutné
co nejčasnější rozpoznání latentních
rizik, odchylek, poruch (např.
vývojových nebo vztahových),
onemocnění i jiných potíží, nejlépe již
ve stadiu vzniku problému, ohrožení či
v předchorobí.
60
TERCIÁRNÍ PREVENCE je koncipována
jako přímá preventivní strategie zacílená na
předcházení recidivě (opakování problému)
nebo regresi a prohlubování sociální
dezintegrace lidí, kteří vykazují poruchy
sociálních procesů a sociálních institutů
projevující se negativním chováním.
61
Také se zaměřuje na diskriminaci či
intoleranci ohrožené skupiny, které i
přes veškerou snahu žijí v izolaci a
psychosociální nepohodě.
Je určitou nadstavbou sekundární
prevence.
62
 Adekvátními kroky a metodami má již postiženého
jedince ochránit před zhoršením stavu, před tím, aby se
základní problém prohluboval a komplikoval, popř.
opakoval.
 Jde o to, aby se negativní či nepříznivý jev nebo
onemocnění nestaly chronickými a nepřerostly v trvalý
handicap, nebo aby se stávající znevýhodnění ještě
neumocňovalo, zesilovalo a rozvíjelo.
63
Prevence v pomáhajících profesích souvisí i se
znalostí a ovlivňováním formativního vlivu
prostředí.
V této souvislosti hovoříme o:
64
MAKROPROSTŘEDÍ celospolečenské
vztahy a podmínky,
které přímo i zprostředkovaně
formují osobnost člověka a globálně
ovlivňují jeho chování a sociální
fungování;
65
MEZOPROSTŘEDÍ - podněty, tradice,
zvyky apod. určující vazbu jedince na
určitou lokalitu, aglomeraci a případně
i komunitu či etnické nebo názorově a
hodnotově identické společenství;
66
MIKROPROSTŘEDÍ - malé sociální
skupiny (rodina, vrstevnické nebo profesní
či zájmové skupiny, školní kolektivy),
mikroprostředí má nejsilnější formativní
vliv na jedince a lze je také nejefektivněji
ovlivňovat při řešení problémů a plánování
pomoci.
Východiska a základní úkoly
"speciálního poradenství“
67
Pro začátek je nutné si připomenout
základní specifika, s nimiž musí
poradenský pracovník ve vztahu k
osobám se zdravotním postižením
(OZP) počítat:
68
široká škála a proměnlivost
obtížných životních situací a
problémů, přímo i nepřímo
souvisejících se zdravotním
postižením;
69
"pestrost" klientely, k níž patří jak lidé s
nejrůznějšími typy či formami zdravotního
postižení a lidé s dlouhodobě nepříznivým
zdravotním stavem, tak pečující rodiny i
samotné pečující osoby a též senioři, u nichž
se důsledky stárnutí kombinují se
zdravotním postižením a případným
pozbýváním soběstačnosti
70
individuální zkušenosti a rozdílné adaptační
schopnosti OZP;
existující klišé či předpojatosti v postojích
vůči OZP, což znesnadňuje mnohá konání
ve prospěch těchto občanů;
71
 určitá danost, nezvratnost individuálních mezí či
hranic možností OZP, s níž musíme poradensky
pracovat v tom směru, že např. ztrátu zraku či
pohyblivosti nelze z objektivních příčin překonat,
nicméně pokud je klient s touto daností smířen,
přijal ji, je otevřená cesta k využití jeho
zbývajícího zjevného i latentního potenciálu.
72
Poradenská činnost orientovaná na
zdravotně a sociálně znevýhodněnou
klientelu musí respektovat a překonávat
některé společné rysy, které se u těchto
lidí mohou ve zvýšené míře vyskytovat .
Patří k nim:
73
citová a podnětová deprivace, vliv
možného působení frustrace a stresu;
zkušenostní deficity a nezažité
kompetence k rozhodování i zacházení s
vlastním životem;
obtíže při zvládnutí emancipace,
procesu osamostatňování;
74
adaptační potíže i nízká důvěra ve vlastní
schopnosti a možnosti;
poruchy sebepojetí, např. zkreslené
sebehodnocení nebo ambivalentní vztah k
vlastní osobě;
emocionální labilita, neadekvátní prožívání a
sebeprožívání;
75
 izolovanost, snížená sociabilita,
komunikační bariéry, problematická sociální
interakce;
 nezkušenost v partnerských a mezilidských
vztazích;
 často nedostatečná motivace, vyplývající z
neujasněných nebo nejistých životních
perspektiv.
76
 Jedním z významných negativních faktorů,
provázejících zdravotně i sociálně znevýhodněné
jedince na cestě životem, je již zmiňovaná
stigmatizace.
 Jako sociální stigma označujeme punc něčeho
zvláštního, odlišného, nesrozumitelného, často
nežádoucího, popř. obavy budícího a celkově se
odchylujícího od normy platné či uznávané v
daném referenčním rámci.
77
Podcenění těchto faktorů může vést k
podnícení rozvoje sekundárního
postižení psychického charakteru, jehož
zábrana - lépe řečeno zprostředkování
odborné diagnózy a terapie - bývá i
úkolem sociálního pracovníka či
speciálního pedagoga v roli poradce.
78
 I proto "speciální poradenství"
pomáhá lidem s postižením lépe
rozumět sobě samým a rizikům i
obtížím spojeným s životem více či
méně ovlivněným jejich postižením.
 K tomu patří např.:
 uvědomit si předsudky a nekompatibilní či
rozdílná očekávání, s nimiž se pravděpodobně
mohou setkat;
 vyjít z pasivity či izolace a hledat zdroje podpory
v jejich okolí;
 dokázat efektivně sdělovat okolí vlastní pocity a
potřeby, žádat o porozumění a případnou pomoc
a umět ji přijímat;
79
zvyšovat svoji sebedůvěru a dokázat
využívat i rozvíjet vlastní možnosti
(nadání, schopnosti, dovednosti,
znalosti).
postupně si vytvářet adekvátně
pozitivní sebepojetí.
80
V praktické rovině by měl poradce např.
pomoci klientovi, aby si uvědomil, jak jeho
postižení ovlivňuje časovou náročnost
běžných činností spojených se studiem nebo
zaměstnáním a upravit jejich program, aby
klient měl na důležité věci dostatečnou
časovou rezervu.
81
Podobně pomáhá klientovi poznat a
přijmout omezení jeho sil a vyhýbat se
nebezpečí, že si na sebe vezme více závazků,
než úspěšně zvládne.
Učí ho organizovat si program nezbytných
návštěv u lékaře, umět hájit vlastní práva
atd.
82
Postižení může být zdrojem somatické
bolesti i strachu, úzkosti a psychické
nepohody; poradce má klienta "naučit"
vhodným zvládacím strategiím atd.
83
V oblasti studijní a profesní poradce
pomáhá rozvinout a uplatnit klientovi s
postižením jeho osobní potenciál
(přednosti, kompetence, motivace aj.)
potřebný pro studium, profesní
přípravu a pracovní uplatnění.
To zahrnuje např.:
84
 pomoc klientovi posoudit vlastní zájmy, nadání a
dovednosti;
 podpořit klienta v procesu volby studijní a profesní
orientace;
 učit klienta nacházet informace o nabídkách zaměstnání
a požadavcích na jednotlivé pracovní pozice či profese;
 navodit nebo zprostředkovat speciální opatření vedoucí
ke zpřístupnění školy, pracoviště (dopravní, stavební,
organizační aj.).
85
 Poradenskou oporu je třeba poskytovat
v této oblasti i těm klientům, kteří již jsou
zaměstnáni. Především proto, že
pracovník s postižením může být
vystaven většímu riziku diskriminace a
bossingu nebo mobbingu (šikanující,
urážlivé, lidskou důstojnost snižující
chování a jednání nadřízených nebo
kolegů).
86
Další nebezpečí představuje i
možná ztráta pracovního místa z
důvodu např. ekonomických
potíží či reorganizace
zaměstnavatele .
87
Specifika nezaměstnanosti lidí s postižením - poradenský
kontext:
Nezaměstnanost je v mnoha podobách
(např. cyklická, strukturální, sezonní)
běžným sociálním jevem v hospodářsky
vyspělých zemích.
Je dokonce v určité míře nezbytným
nástrojem ovlivňování trhu práce v
tržní ekonomice.
88
 Sedm způsobů, kterými může nezaměstnanost
negativně působit na psychické zdraví, resp.
celkovou kvalitu života člověka bez pracovního
uplatnění (upraveno):
 finanční potíže, pokles příjmu a existenční obavy;
 změna společenského chování, omezení
sociokulturních kontaktů a zúžení do­savadního
sociálního prostředí, redukce kvality
interpersonálních kontaktů;
89
malý prostor pro rozhodování
(nezaměstnaní mají sice čas, ale nemají
prostředky);
nedostatek příležitostí k využívání a
upevňování stávajících schopností i k
získávání nových dovedností a zkušenost[;
nárůst ponižujících a stigmatizujících
zkušeností;
90
pocity úzkosti z budoucnosti nebo selhání;
emoční nestabilita, neurotické reakce,
snížené sebevědomí a redukovaná sebeúcta,
poruchy spánku a psychosomatické obtíže.
91
Pokud k těmto faktorům přičteme ještě
zdravotní postižení, je zřejmé, že je status
nezaměstnaného člověka s postižením vážně
ohrožen a vyžaduje komplexní řešení.
Celkový stav takového jedince lze často
označit jako existenciální frustraci
92
Uchází-Ii se občan s
postižením o zaměstnání,
bývá handicapován dvakrát či
vícenásobně:
93
PRIMÁRNĚ, tedy zdravotním stavem a
společenským náhledem na jeho postižení a
osobní možnosti (předsudky, předpojatost,
neinformovanost);
SEKUNDÁRNĚ, tedy jeho nedostatky v
obvyklých sociálních dovednostech a
kompetencích, které se projevují např. v:
94
nízkém sebehodnocení a nezvládnutí
přiměřené efektivní sebeprezentace
(umět "prodat" to, v čem je jedinec
dobrý, co umí a dokáže);
neznalosti potřebných norem chování i
norem pracovně a občanskoprávních;
95
 neschopnosti efektivní komunikace a selhávání ve vypjatých
až konfliktních situacích, což brání vzájemnému porozumění
či poznávání (např. vyjasnění stanovisek, možností a jiných
podstatných skutečností mezi občanem s postižením a jeho
momentálním, popř. i potenciálním zaměstnavatelem;
 nedostatečné vědomostní přípravě na vstupní či úvodní
pohovor, zájemci často mnoho nevědí o firmě ani o
práci/profesi, o kterou se ucházejí;
96
 přeceňování nebo, naopak podceňování pracovních omezení,
která z postižení plynou.
 To je mj. důsledek toho, že se těmto lidem nedostává
komplexních informací o jejich zdravotním stavu a jeho
prognóze.
 Zde mohou významně pomoci Centra léčebné rehabilitace
nebo Ergodiagnostická centra při zjišťování skutečného
(zbytkového) pracovního potenciálu a pracovních schopností
lidí se zdravotním postižením.
97
 K podpoře šancí lidí s postižením na adekvátní zaměstnání
pracují specializovaní poradci a JOB kluby na úřadech práce i
jejich ekvivalenty v podobě svépomocných klientských
klubů.
 Jejich cílem je naučit občany, jak hledat, najít, získat a udržet
si odpovídající zaměstnání. jde o teoretickou přípravu i
praktický výcvik pro dosažení větší samostatnosti,
připravenosti, informovanosti a sebejistoty uchazečů o
zaměstnání.
98
Při výběru studijního či učebního oboru,
volbě profesní orientace a hledání
zaměstnání mohou zejména mladým lidem
pomoci také výchovní poradci na školách i
pracovníci pedagogicko-psychologických
poraden a speciálně-pedagogických center
(o nichž bude pojednáno dále).
99
 Z hlediska cílových skupin může mít vlastní poradenská
činnost formu práce:
 s jednotlivcem (dítětem, dospívajícím, dospělým);
 s rodinou, jejíž člen je postižený;
 s třídou, do níž je nebo má být člověk s postižením
integrován;
 s pracovníky, kteří přicházejí s lidmi s postižením pracovně
do styku (úřed-níci, zaměstnavatelé, pracovní terapeuti aj.);
 s kolektivem osob s postižením, svépomocnou skupinou
apod.
100
Konzultační činnost ve "speciálním
poradenství"
Kromě práce s klienty s
postižením patří do pracovní
"náplně" poradce i činnost
konzultační, která zahrnuje
např.:
101
poskytování konzultací institucím, které
potřebují odbornou radu a pomoc v
otázkách postižení (úřadům, školám
integrujícím postižené, zaměstnavatelům,
zařízením sociálních služeb, neziskovým
organizacím apod.);
102
osvětovou a informační činnost, kampaně
ovlivňující veřejné mínění a postoje k
postiženým;
vzdělávání a výcvik dalších pracovníků, jež
se zaměřuje mj. na zásady optimálního
přístupu a efektivní komunikace s lidmi s
postižením.
103
104