Dohoda o duchovní péči ve zdravotnictví mezi Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví v České republice Česká biskupská konference, zastoupená jejím předsedou Mons. Janem Graubnerem a Ekumenická rada církví v ČR, zastoupená jejím předsedou ThDr. Pavlem Černým, ThD., vědomy si společného poslání sloužit potřebným, uzavírají dohodu o vysílání nemocničních kaplanů a dobrovolníků do zdravotnických zařízení s cílem prospět trpícím v těžkých situacích bez ohledu na jejich vyznání. Vysílání kaplanů a dobrovolníků se děje tam, kde došlo ke vzájemné dohodě mezi zdravotnickým zařízením a zástupcem ČBK nebo ERC. Zdravotnické zařízení a vysílající církev potom uzavírají vlastní dohodu, upravující činnost vyslaného spirituálního pracovníka v konkrétním zařízení. Nemocničním kaplanem se v této dohodě rozumí osoba (muž nebo žena), která poskytuje duchovní péči pacientům, personálu a návštěvníkům, řídí práci dobrovolníků v oblasti duchovní péče a zajišťuje kontakt s duchovními ostatních církví podle přání pacienta. Dobrovolníkem, vyslaným ČBK a ERC ve smyslu této dohody se rozumí osoba (muž nebo žena), která se ve svém volném čase podílí na spirituální péči o nemocné pod vedením nemocničního kaplana. Osoby, vyslané podle této dohody církvemi, musí splňovat kvalifikační předpoklady uvedené v této dohodě, a dodržovat etický kodex, který je součástí této dohody. Způsob vyslání a dobu jeho platnosti si jednotlivé církve upraví podle svých řádů. Vyslání se zúčastní zástupci ČBK a ERC na místní úrovni. Vyslaní pracovníci jsou vázáni touto dohodou a řády své církve. Vyslaného pracovníka odvolává vysílající církev, v případě hrubého porušování této dohody tak učiní neprodleně. Pastorační péče o nemocné, uskutečňována jednotlivými církvemi, případě jimi zřizovanými subjekty, zůstává nedotčena. _________________________ ___________________________ ThDr. Pavel Černý, ThD. Mons. Jan Graubner za ERC v ČR za ČBK V Praze, 20. listopadu 2006 Přílohy: 1. Kvalifikační předpoklady nemocničního kaplana 2. Kvalifikační předpoklady dobrovolníka 3. Etický kodex Tyto přílohy jsou nedílnou součástí dohody. 1. Kvalifikační předpoklady nemocničního kaplana: - dokončené obecně uznávané teologické vzdělání na magisterském stupni; - speciální kapitoly z religionistiky: náboženství a náboženská hnutí (sekty); - kurz pastorační péče; - podrobné znalosti o duchovní péči v jednotlivých církvích v ČR (včetně přesného názvosloví); - znalost organizace zdravotnictví a nemocnice; - ovládání ,,právního minima" v oblastech sociální péče a zdravotnictví; - absolvování kurzu krizové intervence; - absolvování kurzu komunikace, zejména v obtížných situacích; - praxe předchozí i praxe v průběhu přípravy; - obecné zásady spirituální péče; - schopnost komunikovat v některém ze světových jazyků; - základní orientace ve zdravotnických oborech; - základní znalosti z lékařské a zdravotnické etiky; - pověření vlastní církví. 2. Kvalifikační předpoklady dobrovolníka - teologické minimum (je v kompetenci jednotlivých církví - např. dle ŘKC zahrnuje: komentovaný výklad Kréda, Desatera, svátostí, zásad duchovního života); - speciální kapitoly z religionistiky: náboženství a náboženská hnutí (sekty); - kurz pastorační péče; - podrobné znalosti o duchovní péči v jednotlivých církvích v ČR (včetně přesného názvosloví); - znalost organizace zdravotnictví a nemocnice; - ovládání ,,právního minima" v oblastech sociální péče a zdravotnictví; - absolvování kurzu krizové intervence; - absolvování kurzu komunikace, zejména v obtížných situacích; - základní znalosti z lékařské a zdravotnické etiky; - praxe předchozí i praxe v průběhu přípravy; - obecné zásady spirituální péče; - pověření vlastní církví. 3. Etický kodex nemocničního kaplana a dobrovolníka ­ poskytovatele spirituální péče vyslaného církví Kodex vychází z mezinárodních i národních dokumentů. Mezinárodní deklarace a úmluvy o lidských právech vytvářejí obecné standardy a poukazují na práva, která jsou globální společností akceptována1 . Spirituální péčí v širším slova smyslu rozumíme takové jednání s člověkem, ve kterém ho respektujeme v jeho jedinečnosti, přistupujeme k němu s úctou k důstojnosti lidské osoby z pozice věřících křesťanů, věnujeme pozornost jeho sociálnímu okolí, doprovázíme ho v jeho obtížích, nemoci, utrpení či umírání a pomáháme mu k lidsky důstojnému zvládnutí jeho životní situace včetně smrti, a to na jemu dostupné úrovni víry s perspektivou jejího možného rozvoje. Pracovníci, kteří o něj v různých zdravotnických zařízeních pečují, se mu s ohledem na existenciální, duchovní a náboženské potřeby snaží zprostředkovat zdroje víry, kulturní hodnoty i podporu společenství2 . Nemocniční kaplani a dobrovolníci jsou ve vztahu k pacientům, příbuzným, jiným jim blízkým osobám i pracovníkům ve zdravotnických zařízeních zavázáni dodržovat tyto etické zásady: 1. proklamovat, respektovat a chránit nedotknutelnou hodnotu a důstojnost každé osoby; 2. s úctou respektovat existenciální a duchovní rozměr utrpení, nemoci a smrti; 3. bez vnucování přibližovat uzdravující, podpůrnou, usměrňující a smiřující sílu náboženské víry; 4. dbát na to, aby spirituálním potřebám lidí z různých náboženských nebo kulturních prostředí bylo vyhověno při respektování osobního přesvědčení pacienta a i pracovníka; 5. chránit pacienty před nevhodnou duchovní vtíravostí nebo proselytismem; 6. poskytovat podpůrnou spirituální péči zejména empatickým nasloucháním a s porozuměním vnímat stavy úzkosti, obav a znejistění; 7. zprostředkovat či poskytovat bohoslužbu, obřady a svátosti podle potřeb pacienta a svých vlastních možností, daných řádem té které církve; 8. přijímat případné úkoly v multidisciplinárním zdravotnickém týmu, jsou-li do něho zařazeni3 ; 9. působit jako zprostředkující a smírčí osoby v konfliktních situacích; 10. nevyužívat těžké situace pacienta ani informací, přijatých v souvislosti se spirituální péčí, ve svůj prospěch; 11. zachovávat mlčenlivost o svěřených důvěrných informacích 12. rozvíjet a udržovat požadované znalosti, dovednosti a kompetence v oblasti své práce; 13. v případě potřeby zprostředkovat kontakt s duchovními vlastní církve; 14. chápání služby nemocničního duchovního je primárně neevangelizační 1 Dokumenty relevantní pro pastoraci v nemocnicích jsou: Všeobecná deklarace lidských práv; Mezinárodní pakt o občanských a politických právech; Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech; Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace; Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen; Úmluva o právech dítěte; Helsinské deklarace Světové lékařské organizace. Revidovaná verze 2000.09.01; Úmluva o lidských právech a biomedicíně. (1.10.2001); Etický kodex práv pacientů. (1992); Ochrana lidských práv a důstojnosti nevyléčitelně nemocných a umírajících. Rada Evropy (červenec 1999); Pařížská charta proti rakovině; Charta práv dětí v nemocnici; Standardy pro zdravotní kaplanství v Evropě. (2002); Mezinárodní akreditační standardy pro nemocnice; Doporučení Rec (2003) 24 Výboru ministrů Rady Evropy členským státům Organizace paliativní péče a Příloha k Doporučení; Charta práv duševně nemocných; Charta práv seniorů. 2 Srov. Standardy pro zdravotní kaplanství v Evropě 1 3 Srov. Standardy pro zdravotní kaplanství v Evropě 3.