TMSP IV Odkazy psychoanalýzy Psychoanalýza zkoumá vnitřní síly – dynamiku, působící v člověku a zabývá se především analýzou nevědomých motivů. Z psychoanalýzy vycházející směry, které věnují pozornost vnitřním neuvědomovaným silám se nazývají psychodynamické. Představitelé : Sigmund Freud (1856 – 1939) hnací silou vývoje jsou pudy zakladatel PSA, akcentuje biologickou determinaci psychiky 3 úrovně vědomí * vědomá , aktuální prožitkové obsahy, co právě prožíváme, na co právě myslíme * předvědomá, záleží na naší pozornosti, ke kterým obsahům máme přístup a které odsuneme * nevědomá, , nemáme přístup, není možný nebo je znemožněn (ego obranné mechanismy) Nevědomí ovlivňuje naše chování stejně nebo i více jako vědomí. 3 struktury osobnosti * id, ono, pudové procesy, cíl je vlastní uspokojení , nevědomé funkce * ego, já, zajišťuje naše přežití, je nástrojem pro uspokojování potřeb, reálné procesy – odlišuje co je realita a co fantazie,funkce - obrana * superego, nadjá, výsledek styku psychiky s okolním světem, přejímání rodičovských norem, dozoruje nad egem (hlavním ukazatelem duševního zdraví je síla ega) další generace psychoanalytiků - odklon od pudů – člověk je bytost závislá na vztazích Carl Gustav Jung – archetypy , kolektivní nevědomí Alfred Adler – individuální psychologie Důraz na budoucnost, jak ji člověk před sebou vidí Člověk není podstatně determinován biologickými faktory, podstatný význam mají poznávací procesy a schopnosti člověka použít je k vlastní regulaci. Člověk je tím jak v současnosti chápe svoji minulost a co v současnosti očekává od své budoucnosti. Hnací silou vývoje člověka je vrozená potřeba dosáhnout úspěchu. (Adler měl zkušenosti s pacienty s handicapy- kompenzace, překonávání překážek na cestě k úspěchu) * Člověk je bytost sociální určená sociálními potřebami * Člověk je obrácený do budoucnosti, více ho motivuje předvídání budoucího než to, co prožil. * Pro vývoj člověka je důležitý životní cíl potřeba začlenit se potřeba uplatnit se * Životní styl – dědičné vlivy, zkušenosti s tím, co se osvědčuje , struktura rodiny, rodinná konstelace, důležitá dimenze je sociální cítěn – blízkost, sounáležitost s ostatními, to určí jestli aktivita je žádoucí, nežádoucí, konstruktivní, destruktivní,…..) * Sebepojetí – obraz, který se o sobě dítě vyváří na základě reakcí okolí (chvály, tresty) * Rodinná struktura – všichni členové rodiny, rozhodující pro rozvoj sociálního cítění * Rodinná konstelace – všechny hodnoty a postoje, které tvoří rodinnou atmosféru zaměření na děti, první dětská poradna sourozenecké konstelace – význam pro vytváření povahových vlastností důležité je dodávat dítěti odvahu (více než chválit) přiměřené představy o sobě přiměřený životní styl dnes : pedagogicko-psychologické poradenství sociální poradenství Cílem pomoci klientovi je rozvinout funkční chování , které mu umožní zvládat tři základní životní oblasti : práci, společnost a partnerské vztahy Aplikace v sociální práci Východisko případové práce (individuální práce s klientem) (1.pol 20. stol.) Důraz na znalost životní historie klienta, poznání příčin deformovaného vývoje - etiologická sociální diagnoza je základem pro sociální terapii jednotlivce Vztah Vybudování správného vztahu je pokládáno za nejvýznamnější úsek v soc. terapii. Psychoterapeutický koncept sociální práce (poč. 20. stol.) Florence Hollisová „Psychosociální práce případová jako psychosociální terapie“ Soc. pracovníci se nezajímají tolik o vnější okolnosti ale snaží se o pochopení osobnosti klienta. Důraz na minulost klienta, hlavně rané dětství a v něm zformované rodinné vztahy, a vztah mezi pracovníkem a klientem Současná sociální práce vztah a vztahové prvky: přenos protipřenos paralelní proces Psychoanalýza se zaměřuje na intrapsychický konflikt ( vnitřní konflikt mezi jednotlivými instancemi duše), nikoli na konflikty interpersonální. Řada motivačních a konfliktových sil působí původně na nevědomé úrovni. Ve vývoji člověka hrají rozhodující roli rané zkušenosti a vztahy k rodičům a důležitým ostatním – vztažným postavám z dětství. Člověk se brání před úzkostí, která pramení z ohrožení jeho sebepojetí, (nevědomými) obrannými mechanismy. Klient přenáší na osobu analytika zkušenosti ze vztahů s „důležitými ostatními“ Ze svého dětství, analytik jednak reaguje na pacientův přenos, jednak sám přenáší na osobu klienta vztahy s „důležitými ostatními“ ze svého dětství. Analýza přenosu a protipřenosu léčí a tvoří základ psychoanalytické metody. Od klienta se při léčbě chtějí volné asociace (má říkat, co ho napadá) od terapeuta se chtějí interpretace (výklad řešeného v daném teoretickém rámci) Z hlediska psychoanalýzy je člověk zdravý, pokud je sám sebou a přijímá sám sebe i se svými motivy (ty nemusejí být vždy ušlechtilé). Vztah mezi terapeutem a klientem( PSA propracovala, důraz, přebírá za něj zodpovědnost.) Psychoanalýza vznikla v období rozvoje biomedicínckého přístupu (medicina zachází s tělem, psychoanalýza z duší, sociální práce se sociální situací klienta - pozoruje, vysvětluje, o objektu léčby ví profesionál víc než klient sám, ) Profesionální vztah Rámec profesionálního vztahu Profesionální vztah je vše co uspořádává a rámuje setkání dvou lidí, jeden je pomáhající pracovník, druhý je příjemce pomoci. Rámec Prostředí Čas Způsob, kterým se dosáhne výsledku ( typ služby, např. poradenství. Obsah (důvod, proč se klient na službu obrací, kontrakt – definice problému, cíl, …) Vztahové prvky: spolupráce a podmínky spolupráce, přijetí klienta (s respektem, takový jaký je) a způsob chování Mlčenlivost Důvěra Klientova zakázka Pracovníkova osobnost, příslušnost k teorii (Diagnostik, expert, mediátor, facilitátor, poradce, kouč,…) Vztah přenosový a protipřenosový Přenos - přenášení minulých vztahů, zkušeností, zážitků do vztahu k terapeutovi v přítomnosti Protipřenos – „terapeut je také člověk“ Klient představuje nějaký nevyřešený aspekt významného vztahu v terapeutově životě